{"id":13566,"date":"2009-09-08T15:30:00","date_gmt":"2009-09-08T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13534"},"modified":"2009-09-08T15:30:00","modified_gmt":"2009-09-08T14:30:00","slug":"hope-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/08\/hope-4\/","title":{"rendered":"Hope 4."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill toho ve\u010dera ul\u00e9hal do postele po dlouh\u00e9 dob\u011b klidn\u011bj\u0161\u00ed a vyrovnan\u00fd. Jednou se prost\u011b bude muset sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee S\u00e1ru u\u017e nikdy neuvid\u00ed.<\/div>\n
Ze za\u010d\u00e1tku ji v\u00eddal na ka\u017ed\u00e9m kroku. Necht\u011bl v\u011b\u0159it tomu, \u017ee je pry\u010d. P\u0159i\u0161lo to v\u0161echno tak ne\u010dekan\u011b, a pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy si Bill p\u0159i\u0161el jako nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk planety. Byl to ten nejtvrd\u0161\u00ed \u00fader, jakej kdy mohl dostat. Tr\u00e1pil se pro ni stra\u0161n\u011b dlouho. Lid\u00e9 se s n\u00edm mohli sna\u017eit komunikovat, neodpov\u00eddal. Mohli se na n\u011bj usm\u00edvat a povzbuzovat jej, stejn\u011b je v\u0161echny ignoroval. Byly to v\u0161echno jenom pokusy o jakousi \u00fat\u011bchu \u2026<\/div>\n
Toma potkal pr\u00e1v\u011b v\u010das. Byl na dn\u011b a myslel si, \u017ee jej u\u017e nic hezk\u00e9ho nepotk\u00e1. Netu\u0161il, \u017ee d\u011btsky nevinn\u00e9, vystra\u0161en\u00e9 o\u010di, do kter\u00fdch se v tu noc poprv\u00e9 zahled\u011bl, zm\u011bn\u00ed jeho \u017eivot od z\u00e1klad\u016f\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom je\u0161t\u011b dlouho do noci nemohl usnout. Po\u0159\u00e1d c\u00edtil Billovu kr\u00e1snou v\u016fni a n\u011b\u017enost jeho objet\u00ed. Tulil se k n\u011bmu tak l\u00e1skypln\u011b\u2026 Jejich objet\u00ed vydr\u017eelo dokonce n\u011bkolik minut. Znali se tak n\u011bco m\u00e1lo p\u0159es t\u00fdden, p\u0159esto pouto, kter\u00e9 mezi nima rostlo, bylo ne\u010dekan\u011b pevn\u00e9.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a pohledem op\u011bt sklouzl na strop nad sebou. Nemohl sp\u00e1t. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nemohl uv\u011b\u0159it, jak se b\u011bhem n\u011bkolika dn\u00ed zm\u011bnilo jeho tr\u00e1pen\u00ed. Bill byl k n\u011bmu hodn\u00fd. Pom\u00e1hal mu, mluvil s n\u00edm a v\u011b\u0159il mu. A to bylo to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161eho. Sna\u017eil se zapomenout na trpkost, kter\u00e1 v n\u011bm v\u0159ela poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na minulost. Cel\u00e9 sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed byl tak s\u00e1m a najednou? Najednou se mu stala \u00fapln\u011b ciz\u00ed osoba tou nejbli\u017e\u0161\u00ed\u2026<\/div>\n
\n
„Bille?“ p\u0159ekvapen\u011b pohl\u00e9dl ke dve\u0159\u00edm a nejist\u011b vstal. Z vedlej\u0161\u00edho pokoje se oz\u00fdvaly zoufal\u00e9 pros\u00edky a tich\u00e9 vzlyky. Zastavil u dve\u0159\u00ed a v\u00e1hal, zdali m\u00e1, nebo nem\u00e1 vyj\u00edt ven. B\u00e1l se, \u017ee pr\u00e1v\u011b tehdy vyjde z pokoje Billova mamka. Um\u011bl si p\u0159edstavit tu reakci, kdyby ve sv\u00e9m dom\u011b uprost\u0159ed noci potkala \u00fapln\u011b ciz\u00edho kluka. Strach o Billa byl v\u0161ak mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed. Rychle vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed a ti\u0161e pro\u0161el n\u011bkolik krok\u016f k t\u011bm Billov\u00fdm. Kdy\u017e ve\u0161el dovnit\u0159, na\u0161el jej skroucen\u00e9ho na posteli, zm\u00edtaj\u00edc\u00edho se v n\u011bjak\u00e9 o\u0161kliv\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e.<\/div>\n
„S\u00e1ro\u2026 S\u00e1ro, pros\u00edm ne,“ vzdychal a bezmocn\u011b t\u00e1pal rukama vedle sebe. Zbyte\u010dn\u011b. Postel byla a\u017e na n\u011bj \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00e1.<\/div>\n
Tom sice nerozum\u011bl ni\u010demu, co \u0159\u00edkal, p\u0159esto se opatrn\u011b posadil vedle n\u011bj a vzal jej za ruku. „Bille,“ za\u0161eptal a zlehka jej pohladil po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Tome? Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ Bill ud\u00fdchan\u011b otev\u0159el sv\u00e9 uplakan\u00e9 o\u010di a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d zhluboka d\u00fdchaj\u00edc, hled\u011bl do t\u011bch Tomov\u00fdch.<\/div>\n
„Plakal jsi. M\u011bl jsi z\u0159ejm\u011b o\u0161kliv\u00fd sen. B\u00e1l jsem se, a tak jsem sem p\u0159i\u0161el. J-j\u00e1… omlouv\u00e1m se,“ odsunul se od n\u011bj a pla\u0161e sklonil tv\u00e1\u0159. Moc dob\u0159e si pamatoval na \u010dasy, kdy se jemu zd\u00e1ly no\u010dn\u00ed m\u016fry. Tak moc si p\u0159\u00e1l, aby jej n\u011bkdo vzbudil a p\u0159itulil, sta\u010dilo by mu jedin\u00e9 pohlazen\u00ed\u2026<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku. D\u011bkuju,“ za\u0161eptal chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem, po\u0159\u00e1d mu v\u0161ak bylo do pl\u00e1\u010de. Tyhle sny nem\u011bl r\u00e1d!<\/div>\n
S\u00e1ra jej prosila o pomoc a on ut\u00edkal, ale nikdy ji nemohl dob\u011bhnout. Kdy\u017e u\u017e st\u00e1l blizou\u010dko, zmizela. P\u0159esn\u011b tak ne\u010dekan\u011b, jako i v re\u00e1ln\u00e9m, \u017eivot\u011b…<\/div>\n
\n

„Neodch\u00e1zej. Pros\u00edm, z\u016fsta\u0148,“ bezmy\u0161lenkovit\u011b zachytil Tomovo zap\u011bst\u00ed, kdy\u017e cht\u011bl vst\u00e1t z postele. C\u00edtil se tak s\u00e1m… Pot\u0159eboval jej m\u00edt u sebe. Tom jej nab\u00edjel zvl\u00e1\u0161tn\u00edm klidem a pocitem bezpe\u010d\u00ed. Cht\u011bl b\u00fdt s n\u00edm.<\/p><\/div>\n

„Dob\u0159e,“ bylo to poprv\u00e9, co Tom souhlasil z\u016fstat s Billem v del\u0161\u00edm bl\u00edzk\u00e9m kontaktu. Polo\u017eil se na druhou polovinu postele, tentokr\u00e1t se k n\u011bmu v\u0161ak oto\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed. Sledoval jeho tv\u00e1\u0159 a sem tam ji kone\u010dky prst\u016f nesm\u011ble pohladil. Pomalu za\u010d\u00ednal m\u00edt r\u00e1d chvilky, kdy se jej mohl zlehka dot\u00fdkat. Bill byl opravdu kr\u00e1sn\u00fd kluk a d\u00edky slz\u00e1m, je\u017e sm\u00e1\u010dely jeho bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e, p\u016fsobil nesm\u00edrn\u011b k\u0159ehce.<\/div>\n
„Volal jsi ze span\u00ed na n\u011bjakou S\u00e1ru. To je tvoje holka?“ zeptal se a byl s\u00e1m sebou p\u0159ekvapen\u00fd, jakmile poc\u00edtil v b\u0159\u00ed\u0161ku zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zachv\u011bn\u00ed. Snad by se dalo \u0159\u00edct, \u017ee malinko \u017e\u00e1rlil. Bill\u016fv bolestivej pohled jej v\u0161ak usv\u011bd\u010dil v tom, \u017ee na hloup\u011bj\u0161\u00ed ot\u00e1zku se u\u017e opravdu zeptat nemohl. Necht\u011bl mu ubl\u00ed\u017eit.<\/div>\n
„Byla,“ odpov\u011bd\u011bl nejist\u011b a bolestiv\u011b stiskl rty.<\/div>\n
„Roze\u0161li jste se?“<\/div>\n
„Ne, ona\u2026 m\u011bla autonehodu,“ p\u0159iznal.<\/div>\n
„Bille, jsem hlup\u00e1k. Je mi to l\u00edto,“ v tu chv\u00edli si p\u0159i\u0161el jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed idiot pod sluncem.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, nemohl jsi to v\u011bd\u011bt,“ Bill se na n\u011bj dlouze zad\u00edval, a pot\u00e9 se k n\u011bmu p\u0159isunul bl\u00ed\u017e. Svou dla\u0148 p\u0159ilo\u017eil na tu jeho a skl\u00ed\u010den\u011b sledoval, jak se jejich prsty bezmocn\u011b propletly. „Po\u0159\u00e1d si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee jsem musel ud\u011blat n\u011bco \u0161patn\u011b. Miloval jsem ji. V ten den jsem ji cht\u011bl po\u017e\u00e1dat o ruku. Nestihl jsem se s n\u00ed ani rozlou\u010dit,“ jeho t\u011blo se op\u011bt ot\u0159\u00e1salo zoufal\u00fdmi vzlyky. Byl op\u011bt tak bezmocn\u00fd a slab\u00fd. Kdy\u017e jej Tom k sob\u011b jemn\u011b p\u0159ivinul, nechal se. Bre\u010del v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed jako mal\u00e9 bezbrann\u00e9 d\u00edt\u011b. P\u0159esto sl\u00edbil s\u00e1m sob\u011b, \u017ee je to naposled, co kv\u016fli S\u00e1\u0159e trp\u00ed a pl\u00e1\u010de. Ona by to p\u0159eci takhle jist\u011b necht\u011bla. Byla vesel\u00e1, r\u00e1da si u\u017e\u00edvala \u017eivota pln\u00fdmi dou\u0161ky a neust\u00e1le se sm\u00e1la. Ur\u010dit\u011b by nebyla r\u00e1da, kdyby Bill trp\u011bl kv\u016fli jej\u00ed ztr\u00e1t\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ub\u011bhly dal\u0161\u00ed dv\u011b hodiny, jejich pozice se v\u0161ak v\u016fbec nezm\u011bnily. Bill po\u0159\u00e1d le\u017eel v bl\u00edzkosti Tomova t\u011bla, dr\u017eel jej za ruku a pomalu p\u0159est\u00e1val plakat. Pov\u00eddali si. Tom v sob\u011b kone\u010dn\u011b dok\u00e1zal potla\u010dit bari\u00e9ru, kterou si vystav\u011bl proti lidem a vypr\u00e1v\u011bl mu o bratranci, o tom, jak jej v\u0161ichni opustili a kone\u010dn\u011b mu vysv\u011btlil prav\u00fd d\u016fvod toho, pro\u010d skon\u010dil na ulici. Bill jej beze slova poslouchal, d\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e, pohledem zamy\u0161len\u011b visel na jeho rtech. Sledoval, jak pe\u010dliv\u011b vyslovuje tich\u00e1 slova. M\u011bl tak kr\u00e1sn\u00fd hlas. Nev\u011bdomky p\u0159iv\u00edral o\u010di, ruka mu sklouzla na Tom\u016fv hrudn\u00edk. Tehdy Tom p\u0159estal s mluven\u00edm a zad\u00edval se na Billa, kter\u00fd je\u017e d\u00e1vno klidn\u011b spal.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ za\u0161eptal. „Tys byl m\u00fdm jedin\u00fdm, a z\u00e1rove\u0148 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm d\u00e1rkem k narozenin\u00e1m,“ zlehka se sklonil k jeho tv\u00e1\u0159i a kr\u00e1tce jej pol\u00edbil do vlas\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu ve m\u011b n\u011bco chladne
Jak dlouho tady oba je\u0161t\u011b m\u016f\u017eeme b\u00fdt
Z\u016fsta\u0148 tady
Cht\u011bj\u00ed si m\u011b vz\u00edt st\u00edny
A kdy\u017e p\u016fjdeme
Tak p\u016fjdeme jedin\u011b ve dvou
Jsi v\u0161echno, co jsem
A v\u0161echno, co proud\u00ed m\u00fdmi \u017eilami
V\u017edy se budeme podporovat
Jedno, kam pojedeme
Jedno, jak hluboko
Nechci tu b\u00fdt s\u00e1m
Nech n\u00e1s spole\u010dn\u011b do noci
N\u011bkdy p\u0159ijde \u010das
Nech n\u00e1s spole\u010dn\u011b do noci…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se od n\u011bj odsunul a zad\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e, uv\u011bdomoval si jednu v\u011bc. M\u011bl jej r\u00e1d. M\u011bl jej opravdu r\u00e1d\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Bill toho ve\u010dera ul\u00e9hal do postele po dlouh\u00e9 dob\u011b klidn\u011bj\u0161\u00ed a vyrovnan\u00fd. Jednou se prost\u011b bude muset sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee S\u00e1ru u\u017e nikdy neuvid\u00ed. Ze za\u010d\u00e1tku ji v\u00eddal na ka\u017ed\u00e9m kroku. Necht\u011bl v\u011b\u0159it tomu, \u017ee je pry\u010d. P\u0159i\u0161lo to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13566","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13566","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13566"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13566\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13566"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13566"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13566"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}