{"id":13585,"date":"2009-09-06T14:00:00","date_gmt":"2009-09-06T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13553"},"modified":"2009-09-06T14:00:00","modified_gmt":"2009-09-06T13:00:00","slug":"muj-pohadkovy-princ-53","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/06\/muj-pohadkovy-princ-53\/","title":{"rendered":"M\u016fj poh\u00e1dkov\u00fd princ 53."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovlas\u00e1 os\u016fbka ti\u0161e vzdychla a pohledem se znova zabodla n\u011bkam do dla\u017edic chodn\u00edku, kter\u00fd v dal\u0161\u00ed zat\u00e1\u010dce kon\u010dil u jejich domku. P\u0159er\u00fdvan\u011b se nadechla a ot\u0159ela si h\u0159betem ruky z tv\u00e1\u0159e posledn\u00ed slzy, jakmile se v\u0161ak k jej\u00edm u\u0161\u00edm dolinul zvuk n\u011b\u010d\u00edch krok\u016f za n\u00ed, znova se u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 b\u011bhem n\u011bkolika minut zachv\u011bla a Bill se polekan\u011b oto\u010dil. Jak \u00falevn\u00e9 bylo jeho vydechnut\u00ed, kdy\u017e m\u00edsto toho, kter\u00fd je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou Tomovi vyhro\u017eoval, spat\u0159il postar\u0161\u00edho p\u00e1na, kter\u00fd vy\u0161el ze sv\u00e9ho domu p\u0159\u00edmo na chodn\u00edk. Bill jen pot\u0159\u00e1sl hlavou a znova jej p\u00edchlo u srd\u00ed\u010dka p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by se ten kluk mohl vr\u00e1tit a je\u0161t\u011b jim ob\u011bma n\u011bjak ubl\u00ed\u017eit.<\/div>\n
V tom v\u0161ak uc\u00edtil na sv\u00e9 dlani slab\u00fd stisk ruky, kter\u00e1 byla u\u017e n\u011bkolik minut propletena s tou jeho a pohled dvou o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u0159ely. Tom zamrkal a kdy\u017e spat\u0159il v Billov\u011b tv\u00e1\u0159i st\u00e1le je\u0161t\u011b malinko nejist\u00fd a boj\u00e1cn\u00fd v\u00fdraz, konej\u0161iv\u011b jej dlan\u00ed pohladil po vl\u00e1sc\u00edch.<\/div>\n
„Klid, Bill\u00ed, u\u017e je pry\u010d. U\u017e je to v po\u0159\u00e1dku, nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t. Nejde za n\u00e1mi,“ za\u0161eptal co nejti\u0161eji, aby Billa je\u0161t\u011b v\u00edce nevypla\u0161il. Bill jen malinko pok\u00fdval hlavinkou a v\u016fbec poprv\u00e9 k Tomovi, kter\u00fd \u0161el vedle n\u011bj za posledn\u00edch p\u00e1r minut vzhl\u00e9dl. Od chv\u00edle, co se oto\u010dili a ode\u0161li pry\u010d od toho chlapce, kter\u00fd se Toma sna\u017eil vyprovokovat ur\u00e1\u017ekami na n\u011bj se Bill na Toma je\u0161t\u011b ani neodv\u00e1\u017eil pod\u00edvat. B\u00e1l se. Moc se b\u00e1l, jak\u00e1 bude Tomova reakce, proto vedle n\u011bj celou dobu kr\u00e1\u010del se sklopenou hlavinkou, ve kter\u00e9 se honilo mno\u017estv\u00ed t\u011bch nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch my\u0161lenek a ot\u00e1zek, na kter\u00e9 v\u0161ak Bill neznal ani jednu odpov\u011b\u010f. Co by se stalo, kdybychom tam z\u016fstali? Co by asi Tomimu ud\u011blal? Pro\u010d m\u011b v\u016fbec ur\u00e1\u017eel, kdy\u017e\u2026 kdy\u017e u\u017e je to tak d\u00e1vno? Co mu na tom d\u011bl\u00e1 tak dob\u0159e? A jak to, \u017ee je je\u0161t\u011b tady? Myslel jsem, \u017ee u\u017e se odst\u011bhoval…<\/em><\/div>\n
\n
Ne\u0161\u0165astn\u011b si povzdychl a po o\u010dku se pod\u00edval na Toma vedle sebe. Ani on celou cestu nepromluvil ani sl\u016fvko, jen ti\u0161e na\u0161lapoval vedle n\u011bj a stejn\u011b, jako Billovi se mu v hlav\u011b honilo milion my\u0161lenek. Jen jeho v\u00fdraz, kter\u00fd te\u010f Bill spat\u0159il mu nazna\u010doval, \u017ee je te\u010f jeho mil\u00e1\u010dek hluboce zamy\u0161len\u00fd a pono\u0159en\u00fd do sv\u00fdch vlastn\u00edch \u00favah, ze kter\u00fdch v\u0161ak mohla b\u00fdt pravdiv\u00e1 jen ta jedna. Jen ta, kterou mu \u0159ekne Bill a kter\u00e1 kone\u010dn\u011b rozplete to zamotan\u00e9 klubko my\u0161lenek v jeho hlav\u011b. A Bill to c\u00edtil. C\u00edtil, \u017ee mus\u00ed Tomovi vysv\u011btlit, co je ten kluk vlastn\u011b za\u010d a t\u00edm tak objasn\u00ed celou situaci. C\u00edtil n\u011bco jako povinnost Tomovi \u0159\u00edct, o co tu vlastn\u011b \u0161lo a pro\u010d se tolik b\u00e1l. Jen on toti\u017e v\u011bd\u011bl, co je ten kluk za \u010dlov\u011bka a pro\u010d jej za\u010dal tolik ur\u00e1\u017eet. A v duchu c\u00edtil pot\u0159ebu sd\u011blit tuto skute\u010dnost Tomovi, kter\u00fd a\u017e dote\u010f po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u011bd\u011bl, o co jde. P\u0159i\u0161lo mu to v\u016f\u010di n\u011bmu nef\u00e9r, kdy\u017e byl ochoten se za svou l\u00e1sku i b\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl a pooto\u010dil se na Toma, kter\u00fd se st\u00e1le zab\u00fdval sv\u00fdmi my\u0161lenkami. Cht\u011bl mu to \u0159\u00edct hned te\u010f.<\/div>\n
„Tomi, j-j\u00e1… m\u011bl bych ti vysv\u011btlit, kdo ten kluk byl a mus\u00edm ti \u0159\u00edct, \u017ee…“ Billova slova v\u0161ak p\u0159eru\u0161ilo n\u011bco, co Bill ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Ne\u017e sta\u010dil cokoli \u0159\u00edct, u\u017e\u00edval si toho p\u0159\u00edjemn\u00e9ho tepla t\u00e9 nejh\u0159ejiv\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1ru\u010de na sv\u011bt\u011b. U\u017e u\u017e se cht\u011bl nadechnout a n\u011bco \u0159\u00edct, uml\u010del jej v\u0161ak n\u00e1dhern\u00fd medov\u00fd hlas n\u011bkde u jeho ou\u0161ka. Nezn\u011bl hrub\u011b, nebo o\u0161kliv\u011b, ba pr\u00e1v\u011b naopak. K Billovu ou\u0161ku se linul jako ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed rajsk\u00e1 hudba, tak l\u00e1skypln\u00fd, tak konej\u0161iv\u00fd, a\u017e si Bill myslel, \u017ee sn\u00ed. Om\u00e1men\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a naslouchal t\u00e9 n\u00e1dhe\u0159e, kter\u00e1 jej uklid\u0148ovala st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc, ka\u017ed\u00fdm sl\u016fvkem, kter\u00e9 vyslovila.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, Bill\u00ed, tady ne. \u0158ekne\u0161 mi to a\u017e doma, hm?“ za\u0161eptal Tom povzbudiv\u011b a pok\u00fdval sm\u011brem k domku, kter\u00fd byl od nich vzd\u00e1len\u00fd u\u017e jen p\u00e1r metr\u016f. Podv\u011bdom\u011b c\u00edtil, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e to spole\u010dn\u011b proberou doma a ne na ulici. Cht\u011bl sice zn\u00e1t Billovu pravdu co nejd\u0159\u00edv, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee to t\u011bch p\u00e1r minut vydr\u017e\u00ed. Zaj\u00edmalo jej, co mu chce Bill \u0159\u00edct a bylo mu jasn\u00e9, \u017ee celou tuhle v\u011bc, kter\u00e1 se p\u0159ed chvilkou ud\u00e1la nep\u0159ejdou jen tak, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak cht\u011bl sly\u0161et, kdo ten fraj\u00edrek vlastn\u011b byl. Znal Billa a podle Billovy reakce znal i on jeho, t\u00edm si byl Tom jist\u00fd. Cht\u011bl v\u0161ak v\u011bd\u011bt v\u00edc.<\/p>\n<\/div>\n
Proto te\u010f p\u0159e\u0161el spole\u010dn\u011b s Billem k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm a odemkl, vpou\u0161t\u011bj\u00edc tak Billa dovnit\u0159. Oba se zuli, v tom v\u0161ak usly\u0161eli na chodb\u011b tich\u00e9 kroky.<\/div>\n
„Ahoj, kluci, tak co, m\u00e1te v\u0161echno?“ Ann s \u00fasm\u011bvem poode\u0161la do p\u0159eds\u00edn\u011b a te\u010f zv\u011bdav\u011b pohledem zkoumala ta\u0161ku, kterou m\u011bl Tom v ruce.<\/div>\n
„Ano, m\u00e1me,“ odv\u011btil j\u00ed a oto\u010dil se na Billa, kter\u00fd smutn\u011b sv\u011bsil hlavinku mezi ram\u00ednka, tak\u017ee nemohl vid\u011bt Annin vyd\u011b\u0161en\u00fd pohled, kter\u00fd se na jej\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed objevil hned, jakmile pohl\u00e9dla do o\u010d\u00ed obou chlapc\u016f. To, co se v nich zra\u010dilo nebylo to, co v nich mohla vid\u011bt dnes r\u00e1no. Te\u010f v nich vid\u011bla n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. N\u011bco, co v n\u00ed ani trochu nevyvol\u00e1valo dobr\u00fd pocit. Ba pr\u00e1v\u011b naopak. Polekan\u011b zamrkala a t\u011bkala te\u010f o\u010dima z jednoho chlapce na druh\u00e9ho.<\/div>\n
„Co to s v\u00e1mi je, kluci? Stalo se n\u011bco? Poj\u010fte do ob\u00fdv\u00e1ku, posa\u010fte se, ob\u011bd bude za chv\u00edli,“ vyb\u00eddla je a sledovala, jak oba zam\u00ed\u0159ili do ob\u00fdv\u00e1ku, t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchaj\u00edc. Posadili se na gau\u010d vedle sebe, zat\u00edmco Ann se posadila naproti nim, o\u010dima je vyb\u00edzela, aby j\u00ed kone\u010dn\u011b \u0159ekli, o co jde. Nenapadalo ji nic, kv\u016fli \u010demu by mohli b\u00fdt tak zdrcen\u00ed a bez jedin\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, Tomova slova, kter\u00e1 v\u0161ak n\u00e1sledn\u011b prolomila ticho v pokoji j\u00ed sta\u010dila prozradit d\u016fvod, kter\u00fd dote\u010f neznala.<\/div>\n
„Nic se nestalo, jen… potkali jsme jednoho kluka a… on za\u010dal Billa ur\u00e1\u017eet a posm\u00edvat se mu,“ vysv\u011btlil Tom n\u011bkolika slovy celou situaci a vzhl\u00e9dl k Ann, kter\u00e1 pomalu pok\u00fdvala hlavou. U\u017e z n\u011bkolika prvn\u00edch slov; vy\u0159\u010den\u00fdch Tomem poznala, kter\u00e1 bije a koho Tom t\u00edm klukem nejsp\u00ed\u0161 mysl\u00ed. Znala ho dob\u0159e, stejn\u011b dob\u0159e jako Bill a jako cel\u00e1 jejich vesnice. V\u017edy\u0165 ten nenechal na nikom nitku suchou. Sto\u010dila pohled na Billa a v hlav\u011b si vybavila to jm\u00e9no, kter\u00e9 bylo v cel\u00e9 vesnici zn\u00e1m\u00e9 v\u00edc, ne\u017e dost.<\/p>\n<\/div>\n
„Adama?“ vyslovila jej ot\u00e1zkou sm\u011brem k Billovi, kter\u00e9mu jen p\u0159i t\u011bch p\u011bti slovech znova p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z po z\u00e1dech. Pomalounku pok\u00fdval hlavinkou na znamen\u00ed souhlasu a vid\u011bl, jak te\u010f Tom t\u011bk\u00e1 pohledem z jeho maminky na n\u011bj a zp\u00e1tky. St\u00e1le tomu je\u0161t\u011b nech\u00e1pal.<\/div>\n
„Kdo to je, ten Adam?“ obr\u00e1til se s ot\u00e1zkou na Ann, kter\u00e1 si v hlav\u011b za\u010dala vybavovat chlapce, kter\u00e9mu se ka\u017ed\u00fd rad\u011bji vyh\u00fdbal a kter\u00fd u\u017e m\u011bl za sv\u016fj mlad\u00fd \u017eivot probl\u00e9m\u016f dost a dost. Rukou si prohr\u00e1bla vlasy a zad\u00edvala se na Billa, kter\u00fd k n\u00ed te\u010f tak\u00e9 pozvedl sv\u016fj pohled.<\/div>\n
„Bydl\u00ed tady ve vesnici u\u017e odmali\u010dka, ale nikdo ho tu nikdy nem\u011bl r\u00e1d kv\u016fli jeho povaze a chov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 za\u010dalo vlastn\u011b u\u017e ve \u0161kole. \u0160ikanoval a posm\u00edval se v\u0161em d\u011btem, p\u00e1rkr\u00e1t zesm\u011b\u0161nil i Billa. Nikdo se mu nikdy nedovedl vzep\u0159\u00edt a kdy\u017e ano, neubr\u00e1nil se. Adam je n\u011bco jako lh\u00e1\u0159 a dareb\u00e1k, kter\u00fd um\u00ed lidem jenom ubli\u017eovat. Denn\u011b se posm\u00edv\u00e1 lidem na ulici a nebo je z\u00e1m\u011brn\u011b provokuje hloup\u00fdmi nar\u00e1\u017ekami, kter\u00e9 u\u017e stejn\u011b lid\u00e9 ignoruj\u00ed. Nikdo ho tu nem\u00e1 r\u00e1d a v\u011bt\u0161ina lid\u00ed si ho rad\u011bji ani nev\u0161\u00edm\u00e1, mo\u017en\u00e1 i ze strachu z toho, co by jim mohl ud\u011blat,“ povzdychla si Ann a zavrt\u011bla hlavou stejn\u011b nech\u00e1pav\u011b jako Tom, kter\u00fd se sna\u017eil v\u0161echny tyto my\u0161lenky a nov\u00e9 informace vst\u0159ebat. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee je Adam a\u017e takov\u00fd gr\u00e1zl, \u017ee se posm\u00edv\u00e1 a provokuje ka\u017ed\u00e9ho a ostatn\u00ed se jej proto boj\u00ed, o to v\u00edc se v n\u011bm v\u0161ak te\u010f vzedmula vlna vzteku, kter\u00e1 bleskov\u011b projela jeho t\u011blem.<\/div>\n
„A co policie? To jej je\u0161t\u011b nikdo nikdy neudal?“ ptal se t\u00e1zav\u011b, d\u00e1l hled\u00edc na Ann. Tohle bylo p\u0159eci v rozporu se z\u00e1konem, takhle znep\u0159\u00edjem\u0148ovat lidem kolem sebe \u017eivot. Ann v\u0161ak zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e na n\u011bj bylo moc st\u00ed\u017enost\u00ed, ale… V\u017edycky z toho dok\u00e1zal vyv\u00e1znout. Jeho otec je velmi bohat\u00fdm podnikatelem, m\u00e1 vlivy a v\u0161ude spoustu zn\u00e1most\u00ed. Poka\u017ed\u00e9 Adama dostal z pr\u016f\u0161vih\u016f d\u00edky pen\u011bz\u016fm,“ vysv\u011btlila a sklopila pohled. Tom zamrkal, st\u00e1le mu v\u0161ak nebylo jasn\u00e9, jak m\u016f\u017ee n\u011bkdo, kdo m\u00e1 lidem pom\u00e1hat a chr\u00e1nit je, nechat takov\u00e9ho gr\u00e1zla jen tak, na svobod\u011b.<\/div>\n
„Ale to je p\u0159eci \u00fapln\u011b absurdn\u00ed, aby to policie takhle odbyla. Takov\u00fd hajzl! O Billovi \u0159ekl \u017ee… \u017ee je to coura jen proto, \u017ee jej otec zn\u00e1silnil, na tom p\u0159eci nen\u00ed nic sm\u011b\u0161n\u00e9ho. Je to gr\u00e1zlovstv\u00ed, takhle lidi ur\u00e1\u017eet. M\u011bl jsem chu\u0165 rozb\u00edt mu ten jeho namachrovan\u00fd cifern\u00edk, a\u017e by se divil, chlape\u010dek,“ Tomova tv\u00e1\u0159 zrudla hn\u011bvem a zlost\u00ed a Tom te\u010f kolem sebe rozhazoval rukama tak vztekle, a\u017e se Bill b\u00e1l, aby jej jeho ruka nezas\u00e1hla.<\/div>\n
„Tomi, klid, uklidni se, mil\u00e1\u010dku,“ \u0161pitl konej\u0161iv\u011b a vid\u011bl, jak se Tom uklid\u0148uje. Takhle jej sly\u0161el k\u0159i\u010det jen jednou v \u017eivot\u011b a to tehdy, kdy\u017e se h\u00e1dal se Simone kv\u016fli nim dv\u011bma. Ann v\u0161ak zavrt\u011bla hlavou. Tohle j\u00ed nep\u0159i\u0161lo jako zrovna dobr\u00fd n\u00e1pad.<\/div>\n
„To rad\u011bji ne, Tome. Je sice moc p\u011bkn\u00e9, \u017ee jsi Billa ochr\u00e1nil, ale rad\u011bji se j\u00edm nenechej vyprovokovat. B\u016fhv\u00ed, co v\u0161echno by se mohlo st\u00e1t. Nev\u0161\u00edmejte si ho a kdy\u017e ho n\u00e1hodou potk\u00e1te, ignorujte ho, jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. A v\u016fbec – je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das na ob\u011bd, u\u017e je d\u00e1vno po poledni,“ vzpomn\u011bla si Ann a rychle odb\u011bhla do kuchyn\u011b k pr\u00e1v\u011b uva\u0159en\u00e9mu ob\u011bdu.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se k Tomovi p\u0159itulil a op\u0159el si hlavu o jeho rameno, pohr\u00e1vaj\u00edc si s jeho prsty na rukou. Po tom, co si te\u010f vyslechl od maminky poznal, \u017ee se Adam v\u016fbec nezm\u011bnil. Nem\u011bl v\u0161ak strach o sebe, m\u011bl strach hlavn\u011b o Toma. B\u00e1l se, \u017ee by se Tom mohl nechat vyprovokovat a d\u011bsil se jen p\u0159i p\u0159edstav\u011b, co v\u0161echno by mu Adam mohl ud\u011blat. Proto te\u010f vzhl\u00e9dl k Tomov\u011b obli\u010deji a zad\u00edval se do jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se up\u0159ely do t\u011bch jeho.<\/div>\n
„Tomi, slib mi, \u017ee se j\u00edm nenech\u00e1\u0161 vyprovokovat. M\u00e1m strach, \u017ee… Boj\u00edm se, \u017ee by ti mohl ubl\u00ed\u017eit a to nechci. Nechci, aby ti n\u011bco ud\u011blal, nebo t\u011b vyprovokoval hloup\u00fdmi pozn\u00e1mkami. Slib mi, \u017ee si ho nebude\u0161 v\u0161\u00edmat, pros\u00edm, Tomi,“ zaprosil tichounce a d\u00edval se do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj poprv\u00e9 od t\u00e9 chv\u00edle p\u0159ed obchodem mile usm\u00e1ly. Tom si propletl Billovu ru\u010dku s tou svou a n\u011b\u017en\u011b ji pol\u00edbil na znamen\u00ed slibu. Ani on u\u017e se necht\u011bl d\u00e1le zab\u00fdvat t\u00edm dareb\u00e1kem, ne te\u010f, kdy\u017e sv\u00edral v n\u00e1ru\u010d\u00ed svou l\u00e1sku, kter\u00e1 jej prosila div ne na kolenou. A Tom necht\u011bl, aby m\u011bl Bill z n\u011b\u010deho strach, nebo se kv\u016fli n\u011bkomu nebo n\u011b\u010demu tr\u00e1pil. Kr\u00e1sn\u011b se usm\u00e1l a stiskl Billovu ru\u010dku v t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„Slibuju, brou\u010dku. Ale te\u010f u\u017e o n\u011bm nechci sly\u0161et ani sl\u016fvko,“ dodal a pohladil po vl\u00e1sc\u00edch Billa, kter\u00fd souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavinkou.<\/div>\n
„J\u00e1 tak\u00e9 ne, Tomi. A… tak\u00e9 jsem ti zapomn\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct…“ malinko se odml\u010del, na Tom\u016fv t\u00e1zav\u00fd pohled se v\u0161ak rozz\u00e1\u0159il jako slun\u00ed\u010dko.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee… \u017ee jsi byl stra\u0161n\u011b moc odv\u00e1\u017en\u00fd a… a state\u010dn\u00fd, kdy\u017e… kdy\u017e ses za m\u011b cht\u011bl b\u00edt! Moc ses mi l\u00edbil,“ p\u0159iznal \u0161eptem a s \u00fasm\u011bvem zaznamenal, jak se i v Tomov\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00edch objevily jisk\u0159i\u010dky radosti. Tom se vesele pousm\u00e1l a l\u00edbnul Billa do vl\u00e1sk\u016f.<\/div>\n
„To nic nebylo, brou\u010dku. Od toho jsem tady, abych t\u011b miloval a chr\u00e1nil p\u0159ed ka\u017ed\u00fdm, kdo by ti cht\u011bl ubl\u00ed\u017eit, nebo by o tob\u011b cht\u011bl \u0159\u00edkat takov\u00e9 o\u0161kliv\u00e9 v\u011bci. Jsi m\u016fj p\u0159\u00edtel a moje l\u00e1ska a j\u00e1 nedovol\u00edm nikomu, ani tomu floutkovi, aby o tob\u011b \u0159\u00edkal, \u017ee jsi coura. Je\u0161t\u011b jednou n\u011bco takov\u00e9ho \u0159ekne a vy\u0161iju mu takovou, \u017ee…“ Tom se op\u011bt rozl\u00edtil a na \u010dele se mu za\u010d\u00ednala objevovat \u017e\u00edla, ne\u017e v\u0161ak sta\u010dil vzteky rozm\u00e1chnout rukama, Bill jej dokonale uml\u010del t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t,“ \u0161pitl s \u00fasm\u011bvem a n\u011b\u017en\u011b spojil jejich rty v dokonal\u00e9m polibku, kter\u00fd po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch p\u0159eru\u0161ilo Annino vol\u00e1n\u00ed k prost\u0159en\u00e9mu stolu.<\/p>\n<\/div>\n
Ve\u010dern\u00ed \u010derv\u00e1nky zalily celou oblohu svou nar\u016f\u017eov\u011blou z\u00e1\u0159\u00ed a d\u00edvaly se za odch\u00e1zej\u00edc\u00edm slun\u00ed\u010dkem, kter\u00e9 kr\u00e1\u010delo zp\u011bt do sv\u00e9ho slune\u010dn\u00edho pal\u00e1ce, p\u0159ipraveno sv\u011b\u0159it celou oblohu do n\u00e1ru\u010de noci, kter\u00e1 se pomalounku chystala p\u0159evz\u00edt od n\u011bj svou n\u011bkolikahodinovou vl\u00e1du nad cel\u00fdm sv\u011btem. Bill si ru\u010dkou u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 prohr\u00e1bl sv\u00e9 pe\u010dliv\u011b roz\u010desan\u00e9 \u010dern\u00e9 vl\u00e1sky a nedo\u010dkav\u011b si na posteli poposedl, bedliv\u011b z\u00edraj\u00edc na st\u00e1le zav\u0159en\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e. Byly tak u\u017e n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut a nevypadalo to, \u017ee by se cht\u011bly otev\u0159\u00edt. A pr\u00e1v\u011b to \u010dinilo os\u016fbku, sed\u00edc\u00ed na posteli tolik nerv\u00f3zn\u00ed. Bylo to sice jen p\u00e1r minut, co Tom ode\u0161el do koupelny, d\u00e1t si svou ve\u010dern\u00ed sprchu, Billovi to v\u0161ak p\u0159ipadalo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. Pohled na z\u00e1pad slunce z okna u\u017e jej omrzel, po\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed medv\u00eddk\u016f na sv\u00e9m py\u017eamku u\u017e jej taky nebavilo a Bill se jen marn\u011b pokou\u0161el vymyslet zp\u016fsob, jak si zkr\u00e1tit \u010dek\u00e1n\u00ed na Toma. Cht\u011bl ho m\u00edt u sebe hned te\u010f, cht\u011bl op\u011bt c\u00edtit jeho bl\u00edzkost a v\u016fni, kterou na n\u011bm tolik miloval. Ru\u010dkami objal sv\u00e1 kol\u00ednka a za\u010dal se na posteli m\u00edrn\u011b pohupovat, bedliv\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc a\u017e…<\/p>\n<\/div>\n
V Billov\u00fdch o\u010dk\u00e1ch se ro\u0161\u0165\u00e1cky zabl\u00fdsklo a Bill se na posteli zprudka posadil, hledaj\u00edc v hlavince my\u0161lenku, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la ze v\u0161ech jeho n\u00e1pad\u016f nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed. Moc se mu zal\u00edbila u\u017e od prvn\u00ed vte\u0159inky a Bill se v duchu s\u00e1m sob\u011b divil, \u017ee jej n\u011bco tak dokonal\u00e9ho nenapadlo d\u0159\u00edv. N\u011bco tak b\u00e1je\u010dn\u00e9ho a… vzru\u0161uj\u00edc\u00edho! Malinko si skousnul rt\u00edky, prom\u00fd\u0161lej\u00edc, jestli je to dobr\u00fd n\u00e1pad, nakonec se v\u0161ak s\u00e1m pro sebe usm\u00e1l a vesele si zatleskal, zvedaj\u00edc tak sv\u016fj zade\u010dek, kter\u00fd byl u\u017e od toho v\u011b\u010dn\u00e9ho sezen\u00ed a \u010dek\u00e1n\u00ed cel\u00fd rozbolav\u011bl\u00fd z postele. Kdy\u017e nem\u016f\u017ee Tomi k Billimu, mus\u00ed Billi k Tomimu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nedo\u010dkav\u011b odcapkal ke dve\u0159\u00edm pokoje a co nejti\u0161eji je otev\u0159el, vch\u00e1zej\u00edc tak na chodbu. U\u017e z d\u00e1lky sly\u0161el zvuk tekouc\u00ed vody, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed p\u0159\u00edmo ze dve\u0159\u00ed, ke kter\u00fdm te\u010f sm\u011b\u0159ovaly jeho tichounk\u00e9 kr\u016f\u010dky. Byly slab\u011b otev\u0159en\u00e9, jakmile se v\u0161ak do nich op\u0159ela Billova huben\u00e1 ru\u010dka, pootev\u0159ely se je\u0161t\u011b v\u00edce a dovolily tak os\u016fbce, stoj\u00edc\u00ed za nimi vstoupit dovnit\u0159. Bill za sebou opatrn\u011b zav\u0159el dve\u0159e a jakmile se jen tro\u0161ku pooto\u010dil, rozhl\u00ed\u017eej\u00edc se kolem, jeho o\u010dka se okam\u017eit\u011b rozz\u00e1\u0159ila jako ty nejjasn\u011bj\u0161\u00ed hv\u011bzdy na ve\u010dern\u00edm nebi a Bill se kr\u00e1sn\u011b usm\u00e1l. Jen skrz zata\u017een\u00fd z\u00e1v\u011bs rozpoznal vysokou \u0161t\u00edhlou postavu s dredy, stoj\u00edc\u00ed k n\u011bmu z\u00e1dy, kterou tolik miloval a to jej ujistilo v tom, v \u010dem si pot\u0159eboval b\u00fdt jist\u00fd – \u017ee mu zat\u00edm jeho pl\u00e1n na dne\u0161n\u00ed ve\u010der dokonale vych\u00e1z\u00ed. A mo\u017en\u00e1 bude stejn\u00fd, jako ten v\u010derej\u0161\u00ed… To se bude\u0161 divit, Tomi.<\/em><\/div>\n
Na Billov\u00fdch rt\u00edc\u00edch se rozlil z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv a Bill sv\u00fdm zv\u011bdav\u00fdm pohledem sjel hrom\u00e1dku Tomova oble\u010den\u00ed n\u011bkde u dve\u0159\u00ed a potom nahou postavu, st\u00e1le stoj\u00edc\u00ed k n\u011bmu z\u00e1dy. Prozradila mu u\u017e v\u0161echno, \u010d\u00edm si pot\u0159eboval b\u00fdt jist\u00fd a dodala mu tak odvahu k tomu, co cht\u011bl pr\u00e1v\u011b ud\u011blat. S\u00e1m pro sebe se usm\u00e1l a sv\u00fdmi \u0161t\u00edhl\u00fdmi prst\u00edky sjel k prvn\u00edmu knofl\u00ed\u010dku na sv\u00e9m kab\u00e1tku od py\u017eamka, kter\u00e9 jej nejprve pohladily sv\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky a nato s n\u00edm m\u00edrn\u011b trhly.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel \u010cernovlas\u00e1 os\u016fbka ti\u0161e vzdychla a pohledem se znova zabodla n\u011bkam do dla\u017edic chodn\u00edku, kter\u00fd v dal\u0161\u00ed zat\u00e1\u010dce kon\u010dil u jejich domku. P\u0159er\u00fdvan\u011b se nadechla a ot\u0159ela si h\u0159betem ruky z tv\u00e1\u0159e posledn\u00ed slzy, jakmile se v\u0161ak k jej\u00edm u\u0161\u00edm dolinul<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[219],"tags":[],"class_list":["post-13585","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-pohadkovy-princ"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13585","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13585"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13585\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13585"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13585"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13585"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}