{"id":13606,"date":"2009-09-03T14:00:00","date_gmt":"2009-09-03T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13574"},"modified":"2009-09-03T14:00:00","modified_gmt":"2009-09-03T13:00:00","slug":"uz-vim-co-k-tobe-citim-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/03\/uz-vim-co-k-tobe-citim-32\/","title":{"rendered":"U\u017e v\u00edm, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm 32."},"content":{"rendered":"
autor: Pajule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahojky! Tak se zase vrac\u00edm s dal\u0161\u00edm d\u00edle\u010dkem. Tentokr\u00e1t je o n\u011bco krat\u0161\u00ed, je to d\u00edl p\u0159edev\u0161\u00edm o tom, jak Bill vypr\u00e1v\u00ed o Kelly (viz. 1, 4 a 5 d\u00edl). Tak\u017ee to vlastn\u011b nen\u00ed tak n\u011bjak o ni\u010dem. Jen o osob\u011b, kter\u00e1 vy\u0159e\u0161ila probl\u00e9m mezi dvoj\u010daty. Probl\u00e9m jm\u00e9nem l\u00e1ska\u2026 Pajule<\/em><\/p>\n<\/div>\n
O p\u00e1r dn\u00ed pozd\u011bji – za\u010d\u00e1tek m\u011bs\u00edce kv\u011btena<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ promluv\u00edm na Billa, kdy\u017e ti\u0161e sed\u00edme venku na lavi\u010dce. Je u\u017e ve\u010der, docela zima, fouk\u00e1 chladn\u00fd v\u00e1nek. Zabaleni do deky s hrnkem \u010daje v ruce sed\u00edme na zahrad\u011b a kouk\u00e1me na z\u00e1pad slunce. Na\u0161e zahrada je za v\u0161ech stran, kde jsou sousedi, obrostl\u00e1 vysok\u00fdmi stromy nebo \u017eiv\u00fdm plotem, aby sem nebylo vid\u011bt. Av\u0161ak jedna strana je voln\u011b nechan\u00e1. Zdob\u00ed j\u00ed jen n\u00edzk\u00fd pl\u016ftek a n\u011bjak\u00e1 mal\u00e1 skalka, co si tu mamka ud\u011blala. Zahrada je dlouh\u00e1 a kr\u00e1tce p\u0159ed koncem pozemku se zahrada prom\u011b\u0148uje v mal\u00fd kope\u010dek. Kdy\u017e se sejde dol\u016f, schov\u00e1te se kr\u00e1sn\u011b za hlin\u011bn\u00fd kope\u010dek obrostl\u00fd tr\u00e1vou. P\u0159es n\u011bj u\u017e na d\u016fm vid\u011bt nen\u00ed, jste tu schov\u00e1ni p\u0159ed zraky ostatn\u00edch. Sousedi maj\u00ed zahrady krat\u0161\u00ed, proto\u017ee je tu pak strm\u00fd svah dol\u016f a les, tud\u00ed\u017e u\u017e se d\u00e1l nesm\u00ed. Ned\u00e1vno jsem sem koupil lavi\u010dku, je odtud v\u00fdhled mezi pole. Ve\u010der je tu kr\u00e1sn\u011b vid\u011bt z\u00e1pad slunce, proto\u017ee je zahrada sm\u011b\u0159ovan\u00e1 sm\u011brem na z\u00e1pad. M\u00e1m to tu hrozn\u011b r\u00e1d.<\/div>\n
„Ano?“ p\u0159itul\u00ed se ke mn\u011b Billy je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee a j\u00e1 mu jen uprav\u00edm deku na z\u00e1dech, kter\u00e1 mu sjela dol\u016f.<\/div>\n
„Pov\u00eddej mi o Kelly, pros\u00edm\u2026“ \u0161pitnu jen a \u010dek\u00e1m, co z Billa vyleze. Nikdy se o n\u00ed necht\u011bl moc bavit a kdy\u017e jsem se o n\u00ed zm\u00ednil, v\u011bt\u0161inou vylet\u011bl jako \u010dert\u00edk z krabi\u010dky. Po dlouh\u00e9 chv\u00edli si zhluboka povzdychne.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e. Jendou to stejn\u011b muselo p\u0159ij\u00edt.“<\/div>\n
\n
„D\u011bkuju,“ \u0161eptnu ti\u0161e a Billa l\u00edbnu do vlas\u016f. Nadechne se a za\u010dne pov\u00eddat\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, kdy\u017e jsem tenkr\u00e1t Kelly potkal, nemohl jsem si pomoct, oslovit jsem ji prost\u011b musel. Ona\u2026 byla zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. M\u011b\u0159ila o n\u011bjak\u00fdch t\u0159icet centimetr\u016f m\u00ed\u0148 ne\u017e j\u00e1. Av\u0161ak byla dvakr\u00e1t v\u00edc huben\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, docela m\u011b to zarazilo. Hned, co mi p\u0159i\u0161lo na mysl, byla my\u0161lenka, \u017ee je anorekti\u010dka nebo bulimi\u010dka. Jen\u017ee po tom, co se ke mn\u011b oto\u010dila, jsem to zavrhl. Pod\u00edvala se na m\u011b sv\u00fdma modr\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 byly olemov\u00e1ny nekone\u010dn\u011b dlouh\u00fdmi \u0159asami. Pohodila \u0161pinav\u011b dlouh\u00fdmi vlasy, kter\u00e9 ji spadaly na ramena. To byl prvn\u00ed znak. Nikdo s poruchou p\u0159\u00edjmu potravy by nem\u011bl tak leskl\u00e9, dlouh\u00e9 vlasy. A tak hust\u00e9! Usm\u00e1la se na m\u011b sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem, vypadal neskute\u010dn\u011b kr\u00e1sn\u011b, ale na jednu stranu hrozn\u011b d\u011btsky, roztomile. Za\u010dal jsem p\u0159em\u00fd\u0161let, kolik by j\u00ed mohlo b\u00fdt. Mn\u011b bylo osmn\u00e1ct, j\u00ed mohlo b\u00fdt tak sedmn\u00e1ct.<\/p>\n<\/div>\n
Nakonec jsem se ot\u0159epal a p\u0159estal nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let. Pod\u00edval jsem se na ni zp\u011bt. U\u017e se zase d\u00edvala na tri\u010dka, kter\u00e9 visely v d\u00e1msk\u00e9m odd\u011blen\u00ed oble\u010den\u00ed extra mal\u00fdch velikost\u00ed. Ta holka byla naprosto oby\u010dejn\u00e1. Na prvn\u00ed pohled. Av\u0161ak\u2026 vyza\u0159ovalo z n\u00ed n\u011bco\u2026 zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. T\u00e1hlo m\u011b to k n\u00ed. A tak, kdy\u017e st\u00e1la p\u0159ede mnou u pokladny, jsem nev\u00e1hal a oslovil ji. Zasko\u010dil m\u011b p\u0159edev\u0161\u00edm jej\u00ed medov\u00fd hlas. Stra\u0161n\u011b hezky se poslouchal. Byl takov\u00fd\u2026 zp\u011bvav\u00fd, melodick\u00fd, jemn\u00fd. A stejn\u011b jako ona, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Vyza\u0159ovala z n\u00ed energie ze v\u0161ech stran, s podobn\u00fdm \u010dlov\u011bkem jsem se v \u017eivot\u011b nesetkal.“ odml\u010del se na chv\u00edli Bill a napil se z hrnku vla\u017en\u00e9ho \u010daje.<\/div>\n
„To v\u00edm, jej\u00ed hlas byl oby\u010dejn\u00fd, ale\u2026 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ souhlas\u00edm z Billym. Ten se na m\u011b jen usm\u011bje a polo\u017e\u00ed si hlavu na m\u016fj hrudn\u00edk. Chv\u00edli pozoruje ti\u0161e z\u00e1pad slunce, ne\u017e se zase nadechne a za\u010dne pov\u00eddat.<\/p>\n<\/div>\n
„Pozval jsem ji na k\u00e1vu do jedn\u00e9 cukr\u00e1rny. Ta holka opravdu b\u00fdt anorekti\u010dka nemohla. Spo\u0159\u00e1dala dva velk\u00e9 zmrzlinov\u00e9 poh\u00e1ry a je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd z\u00e1kusek. A bulimi\u010dka taky ne, nakonec jsem se j\u00ed, a\u010d s \u010dervenaj\u00edc\u00edmi tv\u00e1\u0159emi, na to zeptal. Co m\u011b v\u0161ak dost\u00e1valo ze v\u0161eho nejv\u00edc bylo to, jak byla chytr\u00e1 a inteligentn\u00ed. Byla \u00fapln\u011b n\u011bkde jinde, ne\u017e v\u0161ichni ostatn\u00ed. Mluvila ve slo\u017eit\u00fdch v\u011bt\u00e1ch, v\u0161emu nasazovala ‚p\u0159evleky‘ a celkov\u011b byla\u2026 sv\u00fdm zp\u016fsobem divn\u00e1. Mn\u011b se to v\u0161ak l\u00edbilo. Kdy\u017e jsem se j\u00ed zeptal na to, kolik j\u00ed je, nakonec z n\u00ed vypadlo, \u017ee je ode m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 o p\u011bt let! V tu dobu slavila teprve \u010dtrn\u00e1ct\u00e9 narozeniny! To byl \u0161ok nejv\u011bt\u0161\u00ed. Zprvu jsem j\u00ed nev\u011b\u0159il, nevypadala na to, ani se na to nechovala. My\u0161lenkami byla je\u0161t\u011b o p\u00e1r let p\u0159ede mnou. Ale neodradilo m\u011b to a pozval jsem ji na dal\u0161\u00ed sch\u016fzku. P\u0159ijala. Pak za sebe v cukr\u00e1rn\u011b zaplatila svoji \u00fatratu, i kdy\u017e jsem r\u00e1zn\u011b nesouhlasil, a ladn\u011b jako ko\u010dka ode\u0161la. Byl jsem vyveden\u00fd z m\u00edry\u2026“ pokra\u010dovalo to \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Na chv\u00edli se zase odml\u010del a pozoroval posledn\u00ed kousek zapadaj\u00edc\u00edho slunce. Pohladil jsem ho po vl\u00e1sc\u00edch. Za tu dobu, co m\u00e1 ten m\u016fj \u010f\u00e1bl\u00edk chemoterapii kone\u010dn\u011b z krku, mu vlasy hodn\u011b zhoustly. A p\u0159edev\u0161\u00edm tak n\u011bjak odrostly. M\u00e1 te\u010f od vr\u0161ku hlavy p\u00e1r blon\u010fat\u00fdch vlas\u016f. Vypad\u00e1 rozko\u0161n\u011b. Ale je mi jasn\u00e9, \u017ee hned, jak bude cht\u00edt j\u00edt nakupovat, j\u00edt mezi lidi, prvn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva bude u kade\u0159nice. Zat\u00edm se ale mezi lidi je\u0161t\u011b nechyst\u00e1. Nec\u00edt\u00ed se na to.<\/p>\n<\/div>\n
„Se\u0161li jsme se t\u00fdden na to. P\u0159i\u0161la velmi vkusn\u011b a p\u011bkn\u011b oble\u010den\u00e1, v\u0161e m\u011bla slad\u011bn\u00e9 do posledn\u00edho detailu. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee vlasy m\u011bla o p\u00e1r odst\u00edn\u016f tmav\u0161\u00ed, ale p\u0159e\u0161el jsem to. Kdy\u017e m\u011b uvid\u011bla zd\u00e1lky, jak u\u017e sed\u00edm v p\u0159edem domluven\u00e9 kav\u00e1rn\u011b na jednom z k\u0159es\u00edlek, vyslala na m\u011b \u00fasm\u011bv, pronikav\u00fd pohled a doslova ke mn\u011b p\u0159ihopsala. Zasm\u00e1la se je\u0161t\u011b jednou, \u0159ekla ahoj. Pozdravil jsem ji tak\u00e9 a sjel o\u010dima k jej\u00edm noh\u00e1m, p\u0159i\u0161la mi toti\u017e vy\u0161\u0161\u00ed. Na nohou m\u011bla podpatky. M\u011bly snad deset centimetr\u016f. Ona si v\u0161ak m\u00e9ho pohledu v\u0161imla a s d\u011btskou nevinnost\u00ed se usm\u00e1la a \u0159ekla, \u017ee to m\u00e1, aby si vedle m\u011b nep\u0159ipadala tak stra\u0161n\u011b mal\u00e1. Zakroutil jsem nad n\u00ed op\u011bt hlavou, v jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti jsem si p\u0159ipadal jinak. Dok\u00e1zala \u010dlov\u011bka skv\u011ble dov\u00e9st k tomu, aby se uvolnil a c\u00edtil se v jej\u00ed spole\u010dnosti p\u0159\u00edjemn\u011b za ka\u017ed\u00e9 situace. Nemusel jsem p\u0159ed n\u00ed m\u00edt jakousi masku, kterou jsem si jindy nech\u00e1val kv\u016fli sl\u00e1v\u011b, kv\u016fli kapele.<\/p>\n<\/div>\n
Nakonec jsme se takhle za\u010dali sch\u00e1zet pravideln\u011b, \u010dast\u011bji a \u010dast\u011bji. Za\u010dali jsme spolu m\u00edt jak\u00fdsi prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed vztah. Nebylo to ani kamar\u00e1dstv\u00ed, ale ani vztah. Kelly si pot\u00e9 nechala obarvit vlasy na ka\u0161tanov\u011b hn\u011bdou, byla snad je\u0161t\u011b v\u00edce zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Ale jak\u00fd talent m\u011bla p\u0159edev\u0161\u00edm? To, \u017ee um\u011bla dostat z \u010dlov\u011bka pravdu, i kdy\u017e o tom necht\u011bl mluvit. V\u017edycky jsem si s n\u00ed pov\u00eddal tak dlouho, a\u017e to ze m\u011b najednou nen\u00e1siln\u011b vypadlo, ani\u017e by se m\u011b na to ptala. A\u017e jsem j\u00ed jednoho dne vy\u017evanil to, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm\u2026“ Bill se na chv\u00edli odml\u010d\u00ed. Ticho p\u0159etrv\u00e1v\u00e1 tak dlouho, a\u017e to nevydr\u017e\u00edm a prolom\u00edm ho lehkou ot\u00e1zkou.<\/div>\n
„A? Jak na to reagovala?“<\/div>\n
„Byla zprvu trochu zasko\u010den\u00e1, ale pak pronesla n\u011bco, co si pamatuji dodnes: ‚Billy, pamatuj si, \u017ee l\u00e1sce nejde zabr\u00e1nit, a\u0165 je takov\u00e1 nebo jin\u00e1. M\u016f\u017ee\u0161 se j\u00ed postavit, ale nikdy se j\u00ed nezbav\u00ed\u0161, v\u017edycky bude uvnit\u0159 tebe. Bude t\u011b u\u017e\u00edrat kousek po kousku, bude t\u011b tr\u00e1pit. Bez ohledu na to, jak jsi siln\u00fd, bez ohledu na \u010das. Bude t\u011b ni\u010dit tak dlouho, \u017ee to p\u0159estane b\u00fdt snesiteln\u00e9. Je lep\u0161\u00ed si za l\u00e1skou j\u00edt a bojovat za ni. A to a\u0165 u\u017e je povolen\u00e1 \u010di zak\u00e1zan\u00e1. Jdi si za t\u00edm, co c\u00edt\u00ed\u0161.‘ Pamatuji si to dodnes, slovo od slova. Ona mluvila od srdce. A tak jsme za\u010dali s pl\u00e1nem. Na v\u0161echny jsme za\u010dali hr\u00e1t divad\u00e9lko, \u017ee spolu m\u00e1me vztah, abychom z\u00edskali v\u00edc \u010dasu. Cht\u011bla mi pomoct naj\u00edt s\u00edlu j\u00edt za l\u00e1skou. Za tebou. A m\u011b se to povedlo,“ ukon\u010d\u00ed svoji \u0159e\u010d m\u016fj brou\u010dek a vlep\u00ed mi pusu.<\/div>\n
„A kde jde te\u010f?“<\/div>\n
„Tenkr\u00e1t, kdy\u017e u m\u011b byla a my se bl\u00ed\u017eili do fin\u00e1le, v\u0161e jsme u\u017e m\u011bly vymy\u0161len\u00e9 a z\u00e1le\u017eelo to jen a jen na mn\u011b, ona n\u011bjak musela nal\u00e9hav\u011b odej\u00edt, volali j\u00ed k n\u00e1m dom\u016f jej\u00ed rodi\u010de. Bylo to tenkr\u00e1t, co jsi mi poprv\u00e9 uk\u00e1zal na\u0161\u00ed<\/em> chaloupku. Nakonec mi Kelly napsala, \u017ee jej\u00ed t\u00e1ta dostal nov\u00e9 m\u00edsto na jihov\u00fdchod\u011b Rakouska a \u017ee se st\u011bhuj\u00ed. Pak mi volala, kdy\u017e byli na cest\u011b. Nemohla se ani p\u0159ij\u00edt rozlou\u010dit. V\u011bci musela m\u00edt zabalen\u00e9 do dvou hodin a pak odj\u00ed\u017ed\u011bli. Byl to pro ni velk\u00fd \u0161ok. Te\u010f mi p\u00ed\u0161e dvakr\u00e1t do t\u00fddne, j\u00e1 j\u00ed jednou do t\u00fddne vol\u00e1m. Cht\u011bla by p\u0159ijet, ale nev\u00ed, jestli bude m\u00edt dost pen\u011bz. Je\u0161t\u011b mus\u00ed dva dny po\u010dkat, ne\u017e j\u00ed bude patn\u00e1ct, aby ji rodi\u010de pustili samotnou. Vadilo by ti, Tomi, kdyby p\u0159ijela a z\u016fstala tu s n\u00e1mi p\u00e1r dn\u00ed? Moc r\u00e1d bych ji vid\u011bl a za v\u0161echno j\u00ed pod\u011bkoval. Mysl\u00edm, \u017ee j\u00ed hodn\u011b dlu\u017e\u00edm. \u017de j\u00ed oba dva hodn\u011b dlu\u017e\u00edme.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee s tebou souhlas\u00edm. Moc r\u00e1d j\u00ed tu uvid\u00edm, odk\u00fdv\u00e1m br\u00e1\u0161kovi. Tu holku jsem nen\u00e1vid\u011bl. Nesn\u00e1\u0161el jsem, kdy\u017e poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e sed\u011bli s Billem v ob\u00fdv\u00e1ku na seda\u010dce, a j\u00e1 \u0161el okolo, se museli zrovna zal\u00e1skovan\u011b muckat. Av\u0161ak te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee k n\u011b\u010demu to asi bylo dobr\u00e9.<\/div>\n
„A pravda je venku\u2026“ ty mi nel\u017ee\u0161 Billy, j\u00e1 to v\u00edm, poznal bych to, od toho jsme dvoj\u010data. Bill si povzdychne a – pokud je to je\u0161t\u011b mo\u017en\u00e9 – se ke mn\u011b natiskne o n\u011bco v\u00edc. Pr\u00e1zdn\u00fd hrnek odlo\u017e\u00ed na zem, zachuml\u00e1 se ke mn\u011b do tlust\u00e9 deky a pa\u017ee mi obmot\u00e1 kolem pasu. Spole\u010dn\u011b se d\u00edv\u00e1me na posledn\u00ed kous\u00ed\u010dek slun\u00ed\u010dka a jeho pohas\u00ednaj\u00edc\u00edch paprsk\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Pajule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Pajule Ahojky! Tak se zase vrac\u00edm s dal\u0161\u00edm d\u00edle\u010dkem. Tentokr\u00e1t je o n\u011bco krat\u0161\u00ed, je to d\u00edl p\u0159edev\u0161\u00edm o tom, jak Bill vypr\u00e1v\u00ed o Kelly (viz. 1, 4 a 5 d\u00edl). Tak\u017ee to vlastn\u011b nen\u00ed tak n\u011bjak o ni\u010dem. Jen o<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[172],"tags":[],"class_list":["post-13606","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-uz-vim-co-k-tobe-citim"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13606","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13606"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13606\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13606"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13606"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13606"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}