{"id":13611,"date":"2009-09-02T15:30:00","date_gmt":"2009-09-02T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13579"},"modified":"2009-09-02T15:30:00","modified_gmt":"2009-09-02T14:30:00","slug":"hope-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/02\/hope-1\/","title":{"rendered":"Hope 1."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Kdy\u017e se v\u00e1m zd\u00e1, \u017ee p\u0159es v\u0161echnu tu bolest a tr\u00e1pen\u00ed, kter\u00e9 v\u00e1m \u017eivot p\u0159inesl, u\u017e nedok\u00e1\u017eete d\u00e1l bojovat, zjev\u00ed se sv\u011bt\u00fdlko nad\u011bje, d\u00edky kter\u00e9mu se v\u00e1\u0161 \u017eivot zm\u011bn\u00ed natolik, \u017ee se sami nepozn\u00e1v\u00e1te. Minulost u\u017e pro v\u00e1s nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e1. V\u0161echno, co v\u00e1s kdy t\u00ed\u017eilo a tr\u00e1pilo, se rozplyne a vy snad poprv\u00e9 pozn\u00e1te, co to znamen\u00e1 skute\u010dn\u011b \u017e\u00edt. \u017d\u00edt pro n\u011bco, nebo n\u011bkoho, na kom v\u00e1m opravdu z\u00e1le\u017e\u00ed. Tehdy si uv\u011bdom\u00edte, \u017ee v\u0161echna ta bolest za to st\u00e1la…“<\/div>\n
…<\/div>\n
Jak je to dlouho? Mo\u017en\u00e1 n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, mo\u017en\u00e1 d\u00e9le. U\u017e to nepo\u010d\u00edt\u00e1m. U\u017e nem\u00e1m s\u00edlu. Pot\u00e1c\u00edm se sv\u011btem jako bez du\u0161e a po\u0159\u00e1d se s t\u00edm nedok\u00e1\u017eu sm\u00ed\u0159it. Jak bych taky mohl… Byl jsem zvyklej \u017e\u00edt podle sv\u00e9ho a u\u017e\u00edvat si ka\u017edou volnou chvilku. M\u011bl jsem rodinu, p\u0159\u00e1tele, m\u011bl jsem ji… A najednou? Ona je pry\u010d, m\u00e1 rodina a p\u0159\u00e1tel\u00e9 m\u011b jenom lituj\u00ed a j\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu j\u00edt d\u00e1l. Myslel jsem si, \u017ee jsem d\u00edt\u011b \u0161t\u011bst\u011bny. V\u011bt\u0161inou jsem dostal to, po \u010dem jsem tou\u017eil. Hloup\u011b jsem si namlouval, \u017ee m\u011b by se to nikdy nemohlo st\u00e1t… Cht\u011bl jsem ji po\u017e\u00e1dat o ruku a mo\u017en\u00e1 pozd\u011bji zalo\u017eit i rodinu. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee mi bylo \u010derstv\u00fdch devaten\u00e1ct, ale opravdu jsem ji miloval. M\u011bl jsem ji tak r\u00e1d. Byla pro m\u011b prost\u011b v\u0161\u00edm… Te\u010f mi z\u016fstaly jenom vzpom\u00ednky a l\u00edtost v\u0161ech, kter\u00fdm jsem v\u011b\u0159il. Jenom\u017ee j\u00e1 jim na tu l\u00edtost ka\u0161lu! Nepot\u0159ebuju ji! Dok\u00e1\u017eu se sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee jsem s\u00e1m. Ale s t\u00edm, \u017ee um\u0159ela, se nesm\u00ed\u0159\u00edm nikdy! Vzala si s sebou tak\u00e9 m\u00e9 srdce…<\/div>\n
\n
Je\u0161t\u011b naposled jsem se zahled\u011bl na klidnou vodn\u00ed hladinu, v dlani jsem pot\u011b\u017ekal drobn\u00fd prst\u00fdnek a jedin\u00fdm prudk\u00fdm pohybem jsem jej hodil do jezera. „Sbohem,“ po tv\u00e1\u0159i mi st\u00e9kaly slzy, kter\u00e9 se m\u00edsily s jemn\u00fdmi kapkami de\u0161t\u011b. V kapse mi neust\u00e1le vibroval telefon, ale j\u00e1 to ignoroval. Nem\u011bl jsem na nikoho n\u00e1ladu. S nik\u00fdm jsem necht\u011bl mluvit. Cht\u011bl jsem se s n\u00ed je\u0161t\u011b naposled rozlou\u010dit. Tady u tohohle jezera n\u00e1\u0161 p\u0159\u00edb\u011bh za\u010dal a p\u0159esn\u011b tady i kon\u010d\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Vysok\u00fd \u0161t\u00edhl\u00fd chlapec se je\u0161t\u011b naposled zad\u00edval na z\u010dernalou oblohu a pot\u00e9 se rozhodl odej\u00edt. Se sklopenou hlavou a stisknut\u00fdmi rty, m\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu autu. Nem\u011bl jej r\u00e1d. Pr\u00e1v\u011b d\u00edky autu a zb\u011bsil\u00e9 j\u00edzd\u011b, kterou jeho d\u00edvka milovala, o ni p\u0159i\u0161el. „Ach mami,“ povzdechl si, jakmile spat\u0159il deset zme\u0161kan\u00fdch hovor\u016f, ukazuj\u00edc\u00edch jenom jedin\u00e9 jm\u00e9no. Nevzmohl se na v\u00edc, ne\u017e na kr\u00e1tkou sms, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, a \u017ee se p\u016fjde je\u0161t\u011b proj\u00edt. Zvy\u0161uj\u00edc\u00ed se intenzita de\u0161t\u011b mu v\u016fbec nevadila, d\u00e9\u0161\u0165 m\u011bl r\u00e1d. Bavilo jej pozorovat drobn\u00e9 kapky vody. Kdyby mohl, taky by se nejrad\u011bji zm\u011bnil v malou de\u0161\u0165ovou kapku. Nic by jej netr\u00e1pilo… Nec\u00edtil by bolest, kter\u00e9 se u\u017e tak dlouho nedok\u00e1zal zbavit. Byl na v\u0161echno tak s\u00e1m. Nem\u011bl nikoho, kdo by jej skute\u010dn\u011b vyslechl. Nikdo jej neposlouchal. V\u0161ichni mu cht\u011bli pomoct, ale svou p\u0159ehnanou starostlivost\u00ed jej ni\u010dili je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
Bill unaven\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, jakmile se ozvalo dal\u0161\u00ed vibrov\u00e1n\u00ed. „U\u017e mi dejte v\u0161ichni pokoj,“ \u0161eptl sp\u00ed\u0161 pro sebe a hodil vibruj\u00edc\u00ed telefon na zadn\u00ed sedadlo. V\u0161ude kolem se pomalu stm\u00edvalo, jenom\u017ee bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se bou\u0159ka tomu stm\u00edv\u00e1n\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc dopomohla. Jel pomalu, nikam nesp\u011bchal. Vich\u0159ici, kter\u00e1 venku \u0159\u00e1dila, sledoval z ok\u00fdnka sv\u00e9ho auta. Byl natolik zamy\u0161len\u00fd, \u017ee si v\u016fbec nev\u0161iml p\u0159ek\u00e1\u017eky, kter\u00e1 se mu p\u0159ed auto postavila…<\/p>\n<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i,“ vyk\u0159ikl, kdy\u017e si uv\u011bdomil, kam se \u0159\u00edt\u00ed. Prudce dupl na brzdu, a kdy\u017e jeho auto zastavilo, vyd\u011b\u0161en\u011b se rozhl\u00ed\u017eel kolem. Rychle si odepnul p\u00e1s a vyb\u011bhl do bou\u0159ky. „J-j\u00e1, pros\u00edm v\u00e1s, promi\u0148te. Ubl\u00ed\u017eil jsem v\u00e1m?“ dopadl na v\u0161echny \u010dty\u0159i a sna\u017eil se doty\u010dn\u00e9 osob\u011b pod\u00edvat do tv\u00e1\u0159e. P\u0159es zmokl\u00e9 oble\u010den\u00ed a n\u00e1nos bl\u00e1ta, kter\u00fd m\u011bla doty\u010dn\u00e1 osoba na tv\u00e1\u0159i, v\u0161ak nedok\u00e1zal poznat, zdali toho \u010dlov\u011bka zn\u00e1 nebo ne. Jedin\u00e9, co dok\u00e1zal rozeznat, byly dv\u011b n\u00e1dhern\u00e9 hlubok\u00e9 o\u010di, pln\u00e9 ho\u0159k\u00e9 \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 se na n\u011bj vyd\u011b\u0161en\u011b d\u00edvaly. Bill c\u00edtil, jak jeho oble\u010den\u00ed pomalu vlhne, dokonce jej p\u0159epadla zima. „Tady z\u016fstat nem\u016f\u017eete. Odvezu v\u00e1s n\u011bkam? Bydl\u00edte tady n\u011bkde?“ osoba v\u0161ak po\u0159\u00e1d ml\u010dela, jenom se na n\u011bj ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b d\u00edvala. „Vy se t\u0159esete,“ Bill rychle vstal. „Odvezu v\u00e1s n\u011bkam. V aut\u011b m\u00e1m i deku, zah\u0159ejete se. Tady p\u0159eci z\u016fstat nem\u016f\u017eete. Podejte mi ruku,“ cht\u011bl b\u00fdt mil\u00fd, ale osoba se na n\u011bj po\u0159\u00e1d jenom d\u00edvala, nic ne\u0159\u00edkala a promrzle se t\u0159\u00e1sla. Bill se tedy vyka\u0161lal na ve\u0161kerou slu\u0161nost, pohotov\u011b se k nezn\u00e1m\u00e9mu sklonil a i p\u0159es to, \u017ee se sna\u017eil br\u00e1nit, postavil jej na nohy a posadil do auta.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak se jmenujete?“ m\u011bl strach, \u017ee mu zp\u016fsobil \u0161ok, nebo n\u011bco podobn\u00e9ho. Osoba zt\u011b\u017eka polkla a smutn\u011b se na n\u011bj zad\u00edvala.<\/div>\n
„Tom,“ odpov\u011bd\u011bl kr\u00e1tce a v\u00edc se k mluven\u00ed nem\u011bl. Jenom jej ubl\u00ed\u017een\u011b sledoval. Bill se na n\u011bj mile usm\u00e1l. Bylo to \u00fapln\u011b poprv\u00e9, co se na n\u011bkoho usm\u00e1l od t\u00e9 nehody.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 kr\u00e1sn\u00e9 jm\u00e9no, Tome. J\u00e1 jsem Bill,“ \u0159ekl m\u011bkk\u00fdm hlasem, necht\u011bl jej vyd\u011bsit. Opatrn\u011b se nat\u00e1hl pro bal\u00ed\u010dek kapesn\u00ed\u010dk\u016f, aby jimi mohl ot\u0159\u00edt bl\u00e1to z chlapcovy tv\u00e1\u0159e. Kdy\u017e se v\u0161ak nesm\u011ble nakl\u00e1n\u011bl k jeho tv\u00e1\u0159i, chlapec znejist\u011bl a zavrt\u011bl hlavou. „Ne, j\u00e1 ti nechci ubl\u00ed\u017eit. Jenom ti ot\u0159u tv\u00e1\u0159. Neubl\u00ed\u017e\u00edm ti,“ op\u011bt se usm\u00e1l a jemn\u00fdmi pohyby \u010distil Tomovu tv\u00e1\u0159 od n\u00e1nosu bl\u00e1ta. Kdy\u017e se na n\u011bj op\u011bt zad\u00edval, jakoby to byl \u00fapln\u011b jin\u00fd \u010dlov\u011bk. M\u011bl mladou, kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159. Billovi hned do\u0161lo, \u017ee nem\u016f\u017ee b\u00fdt star\u0161\u00ed ne\u017e on. „Kolik ti je?“ zad\u00edval se mu do smutn\u00fdch o\u010d\u00ed a vn\u00edmal zvl\u00e1\u0161tn\u00ed teplo, kter\u00e9 nec\u00edtil u\u017e stra\u0161n\u011b dlouho. Naposled vlastn\u011b kdy\u017e se d\u00edval do jej\u00edch o\u010d\u00ed. Tom jenom pevn\u011b stiskl rty a sklopil pohled. „Tak j\u00e1 budu h\u00e1dat ano?“ Bill jej cht\u011bl n\u011bjak uklidnit, n\u011b\u010d\u00edm rozveselit. Byl moc hezkej. Nech\u00e1pal, kde se tady vzal. Takhle \u0161pinav\u00fd a promrzl\u00fd. „U\u017e ti bylo dvacet?“ zeptal se prvn\u00ed, co jej napadlo. Tom jakoby kr\u00e1tce zap\u0159em\u00fd\u0161lel, a pot\u00e9 lehce zavrt\u011bl hlavou. „A devaten\u00e1ct?“ zkusil je\u0161t\u011b jednu ot\u00e1zku. Cht\u011bl o n\u011bm zjistit alespo\u0148 n\u011bco. Tentokr\u00e1t Tom kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl a zahled\u011bl se na neust\u00e1vaj\u00edc\u00ed d\u00e9\u0161\u0165.<\/div>\n
„Rad\u011bji m\u011b necht\u011bj zn\u00e1t,“ \u0159ekl tich\u00fdm hlasem, kter\u00fd Billa naprosto fascinoval. I kdy\u017e to bylo mo\u017en\u00e1 podruh\u00e9, co promluvil, jeho hlas byl kr\u00e1sn\u011b chrplav\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Vezmu t\u011b ke mn\u011b dom\u016f. Cel\u00fd se t\u0159ese\u0161. Takhle t\u011b tady nem\u016f\u017eu nechat,“ v\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee m\u00e1 v aut\u011b ciz\u00edho \u010dlov\u011bka, nejsp\u00ed\u0161 bezdomovce. Bylo mu jej l\u00edto. Nem\u011bl by to srdce, vysadit jej n\u011bkde pod mostem. Proto rychle nastartoval a odvezl jej a\u017e k sob\u011b dom\u016f.<\/div>\n
„Mamka u\u017e bude nejsp\u00ed\u0161 sp\u00e1t. M\u00e1\u0161 hlad? Ud\u011bl\u00e1m ti n\u011bco k j\u00eddlu?“ Bill otev\u0159el dve\u0159e a ti\u0161e vedl Toma do kuchyn\u011b. Ten se po\u0159\u00e1d nesm\u011ble rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe, ale nic ne\u0159\u00edkal. Nakonec v\u0161ak pohledem p\u0159ist\u00e1l na Billovi a zamy\u0161len\u011b jej sledoval. Bill si jeho pohledu v\u0161iml. Trhav\u011b se nadechl a p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. „Neubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 mi,“ \u0159ekl jist\u011b. Nev\u011b\u0159il, \u017ee by byl toho tenhle kluk schopnej. „Mo\u017en\u00e1 ti p\u0159ijdu hloupej, nebo a\u017e moc odv\u00e1\u017enej, ale\u2026 Cht\u011bl bych ti pomoct. Nechci ti ubl\u00ed\u017eit, j\u00e1 se taky moc tr\u00e1p\u00edm. Mohli bychom b\u00fdt t\u0159eba kamar\u00e1di, co ty na to?“ pomalu k Tomovi nat\u00e1hl ruku, ten v\u0161ak nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Pro\u017eil si toho u\u017e dost. Necht\u011bl jej sebou st\u00e1hnout ke dnu. Bill ch\u00e1pav\u011b sklonil tv\u00e1\u0159. „J\u00e1 ti rozumim. Te\u010f t\u011b odvedu do koupelny, m\u016f\u017ee\u0161 se vykoupat, aby ses zah\u0159\u00e1l. Zat\u00edm ti ud\u011bl\u00e1m n\u011bco k j\u00eddlu, a pak ti uk\u00e1\u017eu, kde bude\u0161 sp\u00e1t ano?“ jejich pohledy se op\u011bt setkaly\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Kdy\u017e se v\u00e1m zd\u00e1, \u017ee p\u0159es v\u0161echnu tu bolest a tr\u00e1pen\u00ed, kter\u00e9 v\u00e1m \u017eivot p\u0159inesl, u\u017e nedok\u00e1\u017eete d\u00e1l bojovat, zjev\u00ed se sv\u011bt\u00fdlko nad\u011bje, d\u00edky kter\u00e9mu se v\u00e1\u0161 \u017eivot zm\u011bn\u00ed natolik, \u017ee se sami nepozn\u00e1v\u00e1te. Minulost u\u017e pro v\u00e1s nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e1.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13611","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13611","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13611"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13611\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13611"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13611"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13611"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}