{"id":13640,"date":"2009-08-29T17:00:00","date_gmt":"2009-08-29T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13608"},"modified":"2009-08-29T17:00:00","modified_gmt":"2009-08-29T16:00:00","slug":"jednou-to-muselo-prijit-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/08\/29\/jednou-to-muselo-prijit-1\/","title":{"rendered":"Jednou to muselo p\u0159ij\u00edt… 1."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Blay.Whi<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Do\u010detla jsem se o krizi, tak\u017ee p\u0159isp\u00edv\u00e1m\u2026 Jak \u0159ekl Bejb, m\u00e1m v notebooku u\u017e p\u00e1r kapitol, ale asi je budu p\u0159episovat, budou tedy p\u0159ib\u00fdvat pomaleji. M\u016fj prvn\u00ed pokus o zve\u0159ejn\u011bn\u00ed\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bille? Co tam d\u011bl\u00e1\u0161 tak dlouho? P\u0159ijdeme pozd\u011b!“<\/div>\n
„Ano, mami, jen\u2026“ posledn\u00ed pohled do zrcadla a m\u016f\u017eu j\u00edt vst\u0159\u00edc nov\u00e9mu \u017eivotu.<\/p>\n<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b, poj\u010f, Gordon na n\u00e1s u\u017e \u010dek\u00e1 v aut\u011b.“ Posledn\u00ed zachrast\u011bn\u00ed kl\u00ed\u010d\u016f, pro m\u011b tak typick\u00e9, bude mi tenhle byt a v\u0161echny vzpom\u00ednky na n\u011bj tak stra\u0161n\u011b chyb\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
Pohled na ut\u00edkaj\u00edc\u00ed krajinu d\u00e1v\u00e1 m\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m prostor pro to, aby se rozutekly.<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edv mi na mysl padnou v\u0161ichni m\u00ed kamar\u00e1di.<\/em> Kdy\u017e se to tak \u0159ekne, oni nejsou m\u00ed kamar\u00e1di v prav\u00e9m slova smyslu. P\u0159es okno vid\u00edm v\u0161echny ty kluby, kde jsme se sch\u00e1zeli, i star\u00e1 lavi\u010dka v parku na m\u011b vol\u00e1. Moc vzpom\u00ednek na jedno m\u011bsto\u2026<\/div>\n
Te\u010f jedeme do n\u011bjak\u00fd zapadl\u00fd vesnice 20 km odsud. Je\u0161t\u011b, \u017ee je to tak m\u00e1lo.<\/div>\n
I kdy\u017e bydlen\u00ed v panel\u00e1ku ve dvoupokojov\u00e9m byt\u011b nebylo nejlep\u0161\u00ed, ale dalo se\u2026 to jsme byli je\u0161t\u011b m\u00e1ma a j\u00e1 sami dva.<\/p>\n<\/div>\n
Gordon je mil\u00fd chlap, sympatick\u00fd od pohledu, z\u00e1bavn\u00fd, upraven\u00fd\u2026 Nediv\u00edm se, \u017ee ho mamka hned klofla. Pl\u00e1nuj\u00ed se s Gordonem za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f vz\u00edt. Poprv\u00e9, kdy\u017e ho vid\u011bla, \u0159\u00edkala mi, jak \u0161lechetn\u00fd je to mu\u017e, a \u017ee se ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b n\u011bkde mus\u00ed sej\u00edt, \u017ee je to pro ni ten prav\u00fd.<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edv jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee ho to za chv\u00edli omrz\u00ed a mamku zalo\u017e\u00ed do truhli\u010dky, ale kdy\u017e jsem s nimi byl na spole\u010dn\u00e9 ve\u010de\u0159i, uv\u011bdomil jsem si, jak b\u00e1je\u010dn\u00fd doopravdy je.<\/div>\n
To v\u0161echno by mi nevadilo – p\u0159est\u011bhovat se do bar\u00e1ku, doj\u00ed\u017ed\u011bt do \u0161koly, za kamar\u00e1dy jezdit busem\u2026- kdyby mi mamka v\u010dera ne\u0159ekla, \u017ee Gordon m\u00e1 syna, kter\u00fd je \u00fapln\u011b stejn\u011b star\u00fd jako j\u00e1, \u017ee je narozen\u00fd ve stejn\u00fd den, rok\u2026 Ne\u0159e\u0161il bych to, ale takhle? Budu m\u00edt nevlastn\u00edho br\u00e1chu, proboha! Je\u0161t\u011b chv\u00edli a padnu do j\u00e1my lvov\u00e9, nebude n\u00e1vratu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
N\u00e1dech, v\u00fddech\u2026 zav\u00edr\u00e1m o\u010di. Pr\u00e1v\u011b jsme p\u0159ejeli n\u00e1zev obce. Je\u0161t\u011b chv\u00edli, opakuju si st\u00e1le.<\/div>\n
Bydl\u00ed a\u017e na konci vesnice, nev\u00edm, jestli je to dob\u0159e nebo \u0161patn\u011b. Nejrad\u011bji bych to m\u011bl u\u017e za sebou, ale na druhou stranu to chci co nejv\u00edc odd\u00e1lit. \u010ceho se vlastn\u011b boj\u00edm? Toho, \u017ee se mu nebudu l\u00edbit nebo \u017ee bude sadista? Kdov\u00ed, ani j\u00e1 to nev\u00edm\u2026<\/div>\n
\n
Up\u0159en\u011b se d\u00edv\u00e1m z ok\u00fdnka. Jednou jsem u\u017e v tom dom\u011b byl. Bylo to tam \u00fatuln\u00e9 a v\u0161echno mi p\u0159ipom\u00ednalo babi\u010dku R\u00f3zu. Bar\u00e1\u010dek byl dost velk\u00fd a ve v\u00fdstavb\u011b. Gordon kv\u016fli mn\u011b a mamce nechal roz\u0161\u00ed\u0159it z\u00e1klady, upravit zahradu\u2026 St\u00e1lo ho to moc pen\u011bz. Kdy\u017e jsem se ptal, pro\u010d to v\u0161echno d\u011bl\u00e1, odpov\u011bd\u011bl mi, \u017ee moji matku miluje a zamilovan\u00ed ud\u011blaj\u00ed cokoli.<\/p>\n<\/div>\n
Och ano, u\u017e vid\u00edm zn\u00e1m\u00fd kopec a za p\u00e1r sekund u\u017e i b\u00edlou om\u00edtku m\u00e9ho nast\u00e1vaj\u00edc\u00edho domova. Podv\u011bdom\u011b se na seda\u010dce p\u0159ikr\u010d\u00edm, te\u010f p\u0159ijde to nejhor\u0161\u00ed – sezn\u00e1men\u00ed.<\/div>\n
Sly\u0161\u00edm, jak mamka otv\u00edr\u00e1 t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e auta. Je\u0161t\u011b jednou se nadechnu a vykro\u010d\u00edm pravou nohou ven, pro \u0161t\u011bst\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Nev\u00edm pro\u010d, ale prvn\u00ed, na co se sto\u010d\u00ed m\u016fj pohled, jsou okna. \u010cerven\u00e9 mu\u0161k\u00e1ty oschly za tu dobu, co jsem se tu byl pod\u00edvat. Musel jsem se usm\u00e1t nad p\u0159edstavou, jak mamka bude ka\u017edou sobotu b\u011bhat po zahrad\u011b a zal\u00edvat \u00fazkostliv\u011b v\u0161echny jej\u00ed milovan\u00e9 kyti\u010dky.<\/p>\n<\/div>\n
Za\u010d\u00ednal jsem si po\u010d\u00edtat ka\u017edou vte\u0159inu, dokud Gordon nevyvede sv\u00e9ho syna, abychom mohli na spole\u010dnou ve\u010de\u0159i do jedn\u00e9 p\u0159edra\u017een\u00e9 restaurace.<\/div>\n
Jak pomalu to ut\u00edkalo\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

*** Za zdmi domu, v ob\u00fdv\u00e1ku\u2026<\/p>\n<\/div>\n
V tich\u00e9m dom\u011b se neslo jen nerv\u00f3zn\u00ed poklep\u00e1v\u00e1n\u00ed nohou, kdy\u017e Gordon ve\u0161el.<\/div>\n
Pod\u00edval se na dredat\u00e9ho syna, kter\u00fd sed\u011bl na pohovce a apaticky hled\u011bl na ze\u010f.<\/div>\n
Jeho ruce a nohy nez\u016fstaly chvilku v klidu. Ob\u010das divok\u00e9 klep\u00e1n\u00ed p\u0159estalo a chlapec si posunul k\u0161ilt o p\u00e1r milimetr\u016f doprava.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak poj\u010f, Simone a Bill u\u017e \u010dekaj\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Jist\u011b, ale nebudu ho m\u00edt r\u00e1d, to ti garantuji!“ \u010dlov\u00ed\u010dek je\u0161t\u011b st\u00e1le sed\u00edc\u00ed na pohovce se na sv\u00e9ho otce zarputile pod\u00edval.<\/div>\n
„Zvedej se!“ Gordon m\u011bl synov\u00fdch man\u00fdr\u016f a\u017e po krk.<\/p>\n<\/div>\n
Chlapec se otr\u00e1ven\u011b zvedl. Kdy\u017e proch\u00e1zel kolem otce, vztekle zavr\u010del. Otcova p\u0159\u00edtelkyn\u011b mu nevadila, dokonce ani to, \u017ee se budou br\u00e1t, ale vadil mu sourozenec\u2026 Byl zvykl\u00fd b\u00fdt s\u00e1m, jedin\u00e1\u010dek. Jeho nov\u00e1 matka je na n\u011bj mil\u00e1 a hodn\u00e1, nen\u00ed pochyb o tom, \u017ee ho bude m\u00edt r\u00e1da.<\/div>\n
Ale n\u011bjak\u00fd kluk, pche. Byl na n\u011bj zv\u011bdav\u00fd, na to jak vypad\u00e1, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 brat\u0159\u00ed\u010dkov\u00e1n\u00ed se konat nebude. To tedy rozhodn\u011b ne.<\/p>\n<\/div>\n
Pomal\u00fdmi kroky vy\u0161el z domu hned za otcem, kter\u00fd poslu\u0161n\u011b jako pejsek p\u0159ib\u011bhl ke sv\u00e9 snoubence a omlouval synovu neurvalost. Nest\u00e1l o l\u00edtost a omlouv\u00e1n\u00ed, \u0161karedil se nad otcov\u00fdmi omluvami. Tohle nebylo f\u00e9r, jeho se nikdo nezeptal, jestli chce m\u00edt sourozence nebo ne\u2026<\/div>\n
Hledal ho o\u010dima.<\/p>\n<\/div>\n
Jestli to, co vid\u011bl, byl jeho bratr, cht\u011bl, aby to rad\u0161i byla sestra. Kluk s natup\u00edrovan\u00fdmi vlasy a nalakovan\u00fdmi nehty se mu ani trochu nel\u00edbil. A ke v\u0161emu to oble\u010den\u00ed\u2026 upl\u00e9 triko a uzou\u010dk\u00e9 d\u017e\u00edny. Kolem krku m\u011bl ov\u011b\u0161en\u00e9 \u0159et\u00edzky a r\u016fzn\u00e1 cinkrlata.V\u0161imnul si, \u017ee m\u00e1 na ruce i prst\u00fdnek.<\/div>\n
Tak tohle stvo\u0159en\u00ed se mu nezamlouvalo ani trochu\u2026 Vpadalo to jako holka, a p\u0159itom to m\u011blo v kalhot\u00e1ch to sam\u00e9 co on\u2026 ne, ur\u010dit\u011b to m\u00e1 men\u0161\u00ed a mozek orientovan\u00fd na kluky.<\/div>\n
Samolib\u011b se um\u00edval p\u0159i t\u011bchto my\u0161lenk\u00e1ch, ur\u010dit\u011b bude proti n\u011bmu bezmocn\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
*** Zp\u00e1tky u auta<\/p>\n<\/div>\n
„Mami, jak vypad\u00e1?“ byl jsem z toho v\u0161eho nerv\u00f3zn\u00ed, alespo\u0148 mal\u00e1 \u010d\u00e1st m\u00e9ho t\u011bla by se uklidnila, kdybych v\u011bd\u011bl, jak m\u016fj nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed sourozenec vypad\u00e1.<\/div>\n
„Nebu\u010f nedo\u010dkav\u00fd, za p\u00e1r vte\u0159in se to dozv\u00ed\u0161\u2026“ Nech\u00e1pal jsem matku, jak se v takov\u00e9 situaci m\u016f\u017ee usm\u00edvat a z\u016fstat klidn\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
A pak jsem ho uvid\u011bl. \u0160el pomal\u00fdm krokem, snad se loudal. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee si m\u011b m\u011b\u0159\u00ed pohledem, p\u0159\u00edmo m\u011b hypnotizoval. Za\u010dal jsem si jezdit s k\u0159\u00ed\u017ekem, kter\u00fd jsem m\u011bl na krku, po \u0159et\u00edzku. Tam a zp\u00e1tky… Vid\u011bl jsem za \u017eivot jen m\u00e1lo takov\u00fdch kluk\u016f jako byl on. Hoper s velk\u00fdm trikem a kalhotami snad je\u0161t\u011b t\u0159ikr\u00e1t tak velk\u00fdmi, se na m\u011b zvr\u00e1cen\u011b usm\u00edval. Obrovsk\u00e1 k\u0161iltovka s dredy se pohnula spolu s majitelem, kter\u00fd ud\u011blal krok dop\u0159edu. Zcela m\u011b odzbrojil ten jeho samolib\u00fd \u00fasm\u011bv. Ur\u010dit\u011b si mysl\u00ed, \u017ee je n\u011bco v\u00edc\u2026 Upustil jsem k\u0159\u00ed\u017eek a tak\u00e9 se usm\u00e1l, jen a\u0165 si m\u016fj brat\u0159\u00ed\u010dek nemysl\u00ed, \u017ee jsem bezmocn\u00fd. Rozhodl jsem se p\u0159ed dosp\u011bl\u00fdmi hr\u00e1t divad\u00e9lko, a potom, a\u017e budeme sami…<\/div>\n
P\u011bkn\u00fd pl\u00e1n a te\u010f je\u0161t\u011b, aby vy\u0161el\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tom, tv\u016fj nov\u00fd br\u00e1cha.“<\/div>\n
„Bill.“ Musel jsem se st\u00e1le usm\u00edvat, asi jsme m\u011bli stejnou mysl.<\/div>\n
„Tak do auta, kluci, a\u0165 se nezdr\u017eujeme\u2026“<\/div>\n
Vlezl jsem do auta prvn\u00ed. Schv\u00e1ln\u011b jsem si sedl kousek od st\u0159edu, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee bude zab\u00edrat v\u00edc m\u00edsta ne\u017e j\u00e1, s t\u011bmi jeho kalhotami. Jak jsem \u0159ekl, tak se stalo.<\/div>\n
Kdy\u017e sebou auto cuklo p\u0159i rozjezdu, p\u0159itiskl se ke mn\u011b jak nejv\u00edc mohl a u ucha mi sykl : „Nemysli se, \u017ee se s tebou budu bavit, jsi vet\u0159elec, rozum\u00ed\u0161? Je to jen pro rodi\u010de nic v\u00edc, doma ti za\u010dne peklo!“ Kdy\u017e jsem na n\u011bj ob\u010das mrknul, bylo mi jasn\u00e9, \u017ee to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Trochu jsem se odt\u00e1hl, abych na n\u011bj dob\u0159e vid\u011bl, a pak jsem nad jeho slovy jen pozvedl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
P\u0159ilepil jsem se na n\u011bj zase zp\u00e1tky a ruku jsem mu polo\u017eil na koleno.<\/div>\n
„J\u00e1 si to ani nemyslel, v\u00e1lka za\u010d\u00edn\u00e1, brat\u0159\u00ed\u010dku!“ ne\u017e jsem se od n\u011bj odt\u00e1hl, pohladil jsem mu koleno tak, aby si toho v\u0161iml, a p\u0159esto nen\u00e1padn\u011b. V klidu jsem vyt\u00e1hl mobil a jako by se nic nestalo, jsem za\u010dal cvakat SMS. Psal jsem Kirovi, to byl jeden z kluk\u016f, co byli v m\u00e9 part\u011b. Taky byl \u00fapln\u011b prvn\u00ed, kdo se mi dostal pod kalhoty. Byli jsme kamar\u00e1di snad u\u017e od \u0161kolky a j\u00e1 se pak do n\u011bj v sedm\u00fd t\u0159\u00edd\u011b zamiloval. Nakonec z toho byla takov\u00e1 ta typick\u00e1 platonick\u00e1 l\u00e1ska, kter\u00e1 trv\u00e1 nejm\u00ed\u0148 dva roky. Sl\u00edbil jsem mu, \u017ee ho budu pr\u016fb\u011b\u017en\u011b informovat o situaci.<\/p>\n<\/div>\n
Rychle jsem o\u010dima p\u0159eb\u011bhl kr\u00e1tk\u00fd vzkaz : „Zat\u00edm nic moc, m\u016fj brat\u0159\u00ed\u010dek je hoper, tak\u017ee je to p\u0159irozen\u011b slab\u00fd namachrovan\u00fd kafe. Ty jsi te\u010f\u2026Kde vlastn\u011b jsi? Jestli m\u00e1\u0161 u sebe Tobiase, tak tomu zlod\u011bji \u0159ekni, \u017ee mi m\u00e1 vr\u00e1tit kl\u00ed\u010de, proto\u017ee jsem dneska nemohl naposledy zamykat! Pac a pusu Bill<\/em>“ tak to bychom m\u011bli, a\u017e pojedeme zp\u00e1tky, tak po\u0161lu dal\u0161\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e tak nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, kr\u00e1tk\u00fd vzkaz to rozhodn\u011b nebyl. Sice jsem u\u017e zvykl\u00fd na psan\u00ed dlouh\u00fdch zpr\u00e1v, proto\u017ee nem\u016f\u017eu ps\u00e1t za den 36 SMS, a p\u0159itom si neuml\u00e1tit prsty, \u017ee. Tak\u017ee jedin\u00fd zp\u016fsob je, napsat je dlouh\u00e9 a pouze jednu ka\u017ed\u00e9mu kamar\u00e1dovi. Je to o hodn\u011b snaz\u0161\u00ed a \u00fasporn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Znovu jsem sv\u016fj pohled sto\u010dil k oknu, stejn\u011b jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, akor\u00e1t jsem sed\u011bl na druh\u00e9 stran\u011b vozu. Nemohl jsem zast\u0159\u00edt jistou d\u00e1vku nahromad\u011bn\u00fdch emoc\u00ed. Siln\u011b se rozl\u00e9valy do v\u0161ech m\u00fdch kon\u010detin a sna\u017eily se je rozdrtit. Tento idylick\u00fd pohled mi v\u0161ak p\u0159eru\u0161ilo zap\u00edp\u00e1n\u00ed kdesi hluboko v m\u00fdch kalhot\u00e1ch. \u00c1\u00e1\u00e1 Kiro, tedy sp\u00ed\u0161 Tobias p\u00ed\u0161e. Tak si to p\u0159e\u010dteme\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, Tobias je nem\u00e1, m\u00e1 je Eddie, prej jako z\u00e1stavu, aby t\u011b je\u0161t\u011b v\u016fbec n\u011bkdy vid\u011bl. Tak \u0159\u00edk\u00e1\u0161 hoper jo? Jak vypad\u00e1? Hlavn\u011b bu\u010f p\u0159esnej, u\u017e te\u010f je mi jasn\u00fd, \u017ee je hez\u010d\u00ed ne\u017e ty\u2026“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kiro je n\u011bkdy hrozn\u00fd, ale takov\u00fd on u\u017e je\u2026 No nic, bude muset po\u010dkat, chlapec, dokud nepojedeme zp\u00e1tky. Te\u010f jsem moc l\u00edn\u00fd na to, abych za\u010dal ps\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e dlouho jsem na sob\u011b c\u00edtil spaluj\u00edc\u00ed, ne to je slab\u00fd slovo, \u017ehnouc\u00ed pohled.<\/div>\n
Pat\u0159il dreda\u0159i vedle m\u011b. St\u00e1le jsem mu nemohl p\u0159ij\u00edt na jm\u00e9no (i kdy\u017e jsem ho moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl). Nedalo mi to a oto\u010dil jsem se na n\u011bho. Cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, jak bude reagovat – jestli rychle oto\u010d\u00ed hlavu na druhou stranu, a nebo mi pohled bude op\u011btovat. Myslel jsem, \u017ee zvol\u00ed prvn\u00ed mo\u017enost, ale on kupodivu zvolil tu druhou. Mohl jsem se d\u00edvat do vzpupn\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Teprve te\u010f jsem si v\u0161imnul, \u017ee jsou hn\u011bd\u00e9 – jako ml\u00e9\u010dn\u00e1 \u010dokol\u00e1da. Byl celkov\u011b p\u011bkn\u00fd, to ur\u010dit\u011b, ale j\u00e1 pro n\u011bj m\u011bl schovanou tu prohnan\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st m\u00e9 osobnosti.<\/p>\n<\/div>\n
Auto znovu cuklo, a to byl jasn\u00fd pokyn k zastaven\u00ed. P\u0159eru\u0161il jsem n\u00e1\u0161 kontakt<\/em> a vystoupil ven. \u010cekal jsem n\u011bjakou budovu, ale my jsme zastavili uprost\u0159ed louky!<\/div>\n
To snad nen\u00ed mo\u017en\u00fd, ta matka si mysl\u00ed, \u017ee budu sed\u011bt na dece a j\u00edst sendvi\u010de s t\u00edmhle individuem? A\u017e te\u010f mi do\u0161lo, pro\u010d tahala ten piknikov\u00fd ko\u0161.<\/p>\n<\/div>\n
Budu to holt muset n\u011bjak zvl\u00e1dnout\u2026<\/div>\n
Cht\u011bl jsem si pohr\u00e1t, ale p\u0159itom by to muselo b\u00fdt nen\u00e1padn\u00fd. To asi moc nep\u016fjde, proto\u017ee sed\u00edme na zemi a holt jde v\u0161echno vid\u011bt. Mysli, Bille, mysli!<\/div>\n
Asi nic nevymysl\u00edm\u2026 Tak si alespo\u0148 zajist\u00edm kl\u00ed\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
Zat\u00edmco mamka vytahovala deku, v\u0161echny misti\u010dky a dal\u0161\u00ed takov\u00fdhle serepeti\u010dky nezbytn\u00fd k pikniku, j\u00e1 jsem hledal po kaps\u00e1ch sv\u016fj mobil. Hodlal jsem napsat Eddiemu. Byl to m\u016fj posledn\u00ed \u00falovek, Kub\u00e1nec, kter\u00fd sem p\u0159ijel z Ameriky. M\u011bl to v \u017eivot\u011b t\u011b\u017ek\u00fd. A j\u00e1 mu asi sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm podstr\u010dil dal\u0161\u00ed klacek pod nohy\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Eddie, vr\u00e1t\u00ed\u0161 mi kl\u00ed\u010de?P\u0159ijedu v sobotu na velkou akci. V\u0161ak v\u00ed\u0161 co mysl\u00edm… Sejdeme se tam, douf\u00e1m, \u017ee p\u0159ijde\u0161, bez tebe by to nebylo ono, u\u017e si k n\u00e1m zapadl. Pusu pos\u00edl\u00e1 Bill.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pot\u0159eboval jsem si ho ut\u011b\u0161it a po\u0161u\u0161\u0148at. Byl hrozn\u011b na\u0161tvan\u00fd, kdy\u017e jsem mu \u0159ekl, \u017ee ho beru jen jako kamar\u00e1da, ale d\u00e1l se m\u016f\u017eeme norm\u00e1ln\u011b bavit a n\u011bkdy si to m\u016f\u017eeme zopakovat.<\/div>\n
H\u00e1dejte, co mi na to \u0159ekl? \u017de nen\u00ed d\u011bvka a nikdy m\u011b u\u017e nechce vid\u011bt. Citlivka.<\/div>\n
V\u0161ak se je\u0161t\u011b r\u00e1d p\u0159id\u00e1 do moj\u00ed party\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, necvakej po\u0159\u00e1d do toho mobilu, bude m\u00edt otla\u010den\u00fd tla\u010d\u00edtka!“ \u0161tiplav\u00fd hlas moj\u00ed matky pro\u010d\u00edsl moje my\u0161lenky tak ost\u0159e, \u017ee jsem nev\u011bd\u011bl, co jsem to vlastn\u011b cht\u011bl.<\/div>\n
Nakonec mi to do\u0161lo a znovu jsem zastr\u010dil mobil do kapsy.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak kluci, posa\u010fte se! P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee nem\u00e1te co \u0159\u00edct. Nebo snad, Bille?“<\/div>\n
„Ne, mami, nem\u00e1m co \u0159\u00edct.“ P\u0159ipadal jsem si jako u n\u011bjak\u00e9ho soudu, kde h\u00e1j\u00edm obhajobu.<\/div>\n
„Tak\u017ee kdo chce toast?“ pod\u00edval jsem se na Toma – \u00e1\u00e1\u00e1 tedy dreda\u0159e.<\/div>\n
„J\u00e1.“ Asi toho moc nenamluv\u00ed.<\/div>\n
„Vaj\u00ed\u010dka?“ bylo ticho, nikdo se neoz\u00fdval.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 si teda d\u00e1m sama\u2026“ m\u00e1ma m\u011bla vaj\u00ed\u010dkovou m\u00e1nii, kdy\u017e m\u011b \u010dekala, a n\u011bjak j\u00ed to z\u016fstalo.<\/div>\n
„Gordone?“<\/div>\n
„To je jedno, n\u011bco mi do toho sendvi\u010de \u0161oupni.“ Jak bezstarostn\u011b se rozhodoval\u2026<\/div>\n
Mamka mu do „sendvi\u010de“ dala sal\u00e1t, vejce a p\u00e1r pl\u00e1tk\u016f slaniny. Z t\u00e9hle m\u00edchanice bych se p\u0159inejmen\u0161\u00edm pozvracel.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
„J\u00e1 si vezmu\u2026“ pod\u00edval jsem se na p\u00e1r kousk\u016f toast\u016f a pak na To- to dredat\u00e9 stvo\u0159en\u00ed.<\/div>\n
Jedl hodn\u011b pomalu a nemravn\u011b u toho h\u00fdbal pusou.<\/div>\n
„\u2026taky toast.“ Vzal jsem si jeden do ruky a pomalu u\u017ediboval p\u0159ip\u00e1len\u00e9 konce.<\/p>\n<\/div>\n
*** o deset minut pozd\u011bji\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d jste v\u0161ichni tak potichu? Tak Tome, \u0159ekni n\u011bco\u2026“<\/div>\n
„Co bys cht\u011bla v\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
„Cht\u011bla bych v\u011bd\u011bt, jak je to s tvoj\u00ed orientac\u00ed, mysl\u00edm t\u00edm sexu\u00e1ln\u00ed. Budu t\u011b m\u00edt r\u00e1da takov\u00e9ho jak\u00fd jsi. Tak?“<\/div>\n
„Mami, to nem\u016f\u017ee\u0161, takhle se pt\u00e1t lid\u00ed, jestli jsou\u2026“ Kdybych byl Tomem, asi by se u\u017e v\u00e1lela odkopnut\u00e1 hodn\u011b daleko.<\/div>\n
„Dobr\u00fd, Bille. Jsem heterosexu\u00e1l.“<\/div>\n
„No tak to je skv\u011bl\u00fd, nakonec budu m\u00edt vnou\u010data.“ Nev\u011bdomky na m\u011b prozradila, \u017ee jsem gay. Nikdy jsem se svou orientac\u00ed probl\u00e9m nem\u011bl, ale ani nev\u00edm, pro\u010d jsem se p\u0159ed Tomem za tuhle malou chybu styd\u011bl. Mo\u017en\u00e1, \u017ee mu to nedojde\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Ty jsi gay?“ klidn\u011b si okusoval sv\u016fj toast a j\u00e1 ur\u010dit\u011b nab\u00edral rudou barvu.<\/div>\n
„Hm\u2026 polovi\u010dn\u011b, tak trochu.“ Za tohle bych se m\u011bl dostat na pran\u00fd\u0159.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ tak zkoumav\u00e9 o\u010di jsem dlouho nevid\u011bl.<\/div>\n
„Eee\u2026jo.“ Za\u010dnou ze m\u011b vych\u00e1zet jen blb\u00fd, p\u0159i\u0161krcen\u00fd slabiky a p\u00edsmena.<\/p>\n<\/div>\n
„Jo a kluci, a\u017e dojedeme dom\u016f, tak budete m\u00edt spole\u010dn\u00fd pokoj, proto\u017ee ten Bill\u016fv je\u0161t\u011b nen\u00ed hotov\u00fd, a stejn\u011b si na sebe mus\u00edte zvyknout\u2026“ polila m\u011b studen\u00e1 vlna. To n\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9!<\/p>\n<\/div>\n
autor: Balay.Whi<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Blay.Whi Do\u010detla jsem se o krizi, tak\u017ee p\u0159isp\u00edv\u00e1m\u2026 Jak \u0159ekl Bejb, m\u00e1m v notebooku u\u017e p\u00e1r kapitol, ale asi je budu p\u0159episovat, budou tedy p\u0159ib\u00fdvat pomaleji. M\u016fj prvn\u00ed pokus o zve\u0159ejn\u011bn\u00ed\u2026 „Bille? Co tam d\u011bl\u00e1\u0161 tak dlouho? P\u0159ijdeme pozd\u011b!“ „Ano, mami,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[261],"tags":[],"class_list":["post-13640","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jednou-to-muselo-prijit"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13640","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13640"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13640\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13640"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13640"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13640"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}