{"id":13678,"date":"2009-08-24T17:00:00","date_gmt":"2009-08-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13646"},"modified":"2009-08-24T17:00:00","modified_gmt":"2009-08-24T16:00:00","slug":"bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-28","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/08\/24\/bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-28\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers II – Temn\u00fd st\u00edn 28."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong>
manip by Kozizi<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 od\u0159\u00edk\u00e1v\u00e1n\u00ed modliteb, kter\u00e9 jednolit\u00fdm a monot\u00f3nn\u00edm hlasem p\u0159edn\u00e1\u0161el kn\u011bz, jsem vn\u00edmal asi jako \u0161um\u011bn\u00ed padaj\u00edc\u00edho list\u00ed na podzim, o kter\u00e9m tak\u00e9 sice v\u00edte, ale v\u011bnujete mu pramalou pozornost. St\u00e1hnul jsem se do vlastn\u00edho sv\u011bta my\u0161lenek, nep\u0159\u00edtomn\u011b p\u0159i tom hled\u00edc do temn\u00e9 propasti, na jej\u00edm\u017e dn\u011b spo\u010d\u00edvala snad je\u0161t\u011b \u010dern\u011bj\u0161\u00ed rakev. V hlav\u011b se mi m\u00edhaly obrazy t\u00e9, kter\u00e1 v n\u00ed le\u017eela, jak k sob\u011b tiskne Alexe, a p\u0159itom z n\u00ed s\u00e1l\u00e1 tak neskonal\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed a nefal\u0161ovan\u00e1 radost. Jako kdyby mi je \u0159\u00edkala te\u010f, jsem sly\u0161el jej\u00ed slova, kdy\u017e mi jednou v nemocnici sv\u011b\u0159ila, jak neskonale vd\u011b\u010dn\u00e1 je, \u017ee se do\u017eila toho, aby ho mohla p\u00e1rkr\u00e1t stisknout v n\u00e1ru\u010d\u00ed, d\u00e1t mu p\u00edt sv\u00e9 ml\u00e9ko. M\u011bla cht\u00edt v\u00edc. V\u016fbec by to nebylo neskromn\u00e9. Pr\u00e1v\u011b naopak. Tohle, co se te\u010f d\u011bje, je vrcholem nespravedlnosti. M\u00e1 to snad b\u00fdt odplata za \u017eivot, kter\u00fd d\u0159\u00edve vedla? Jestli ano, tak m\u011b poslouchej, ty tam naho\u0159e, i kdy\u017e pochybuju o tom, \u017ee tam skute\u010dn\u011b jsi. Soudil jsi a odsoudil, ov\u0161em \u0161patn\u011b. M\u016fj chlape\u010dek bude vyr\u016fstat bez m\u00e1my a ta jedin\u00e1, kter\u00e1 by si trest zaslou\u017eila, vyv\u00e1zla.<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 n\u00e1\u0159ky smute\u010dn\u00edch host\u016f m\u011b mu\u010dily, zal\u00e9zaly mi a\u017e do morku kost\u00ed a nutily m\u011b panika\u0159it nad nest\u00e1lost\u00ed \u017eivota. Uc\u00edtil jsem bratrovu ruku, kter\u00e1 stiskla tu moj\u00ed v gestu podpory. Pot\u0159eboval jsem ji. P\u0159i\u0161lo to tak n\u00e1hle, \u017ee jsem tomu snad a\u017e do t\u00e9hle chv\u00edle nev\u011b\u0159il. Po\u0159\u00e1d jsem v jej\u00edm dom\u011b \u010dekal, \u017ee se vyloupne zpoza rohu a bude se sh\u00e1n\u011bt po mal\u00e9m, ale ned\u011blo se tak a j\u00e1 v tenhle t\u00ed\u017eiv\u00fd okam\u017eik, napln\u011bn\u00fd potoky slz a \u010dern\u00fdch r\u00f3b, pochopil. Ona se nevr\u00e1t\u00ed a Alexander nikdy nepozn\u00e1 svou m\u00e1mu. Mo\u017en\u00e1 bych m\u011bl bre\u010det, ale ta slan\u00e1 vlhkost nep\u0159ich\u00e1zela. Jen pr\u00e1zdno, nic v\u00edc.<\/p>\n<\/div>\n
B\u00edl\u00e1 r\u016f\u017ee, kterou jsem t\u0159\u00edmal v ruce, se snesla na z\u00e1plavu \u010derven\u00fdch. Byl konec. Lid\u00e9 se sv\u011b\u0161en\u00fdmi hlavami zvolna odch\u00e1zeli, jen j\u00e1 d\u00e1l z\u016fst\u00e1val p\u0159imra\u017een\u00fd na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Poj\u010f. P\u016fjdeme, ano?“ Tich\u00fdm hlasem m\u011b vyzval Tom. Nepou\u0161t\u011bl jsem jeho dla\u0148 a nechal se odv\u00e1d\u011bt pry\u010d.<\/div>\n
\n
…<\/p>\n<\/div>\n
Nem\u011blo v\u00fdznam tu nad\u00e1le setrv\u00e1vat. V\u0161ichni jsme si pobalili t\u011bch p\u00e1r v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jsme tu m\u011bli, a vyrovnali je p\u0159ed d\u016fm, kde je za p\u00e1r minut nalo\u017e\u00ed taxi, kter\u00e9 n\u00e1s poveze na leti\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Kdykoli budete cht\u00edt, m\u016f\u017eete p\u0159ijet, ano? Pod\u00edvat se na Alexe. V\u0161ichni v\u00e1s r\u00e1di uvid\u00edme. Letenku pochopiteln\u011b kdykoli za\u0159\u00edd\u00edm.“ Uji\u0161\u0165oval jsem pan\u00ed Smithovou p\u0159i lou\u010den\u00ed, \u017ee ji rozhodn\u011b nem\u00edn\u00edm p\u0159ipravit je\u0161t\u011b o vnuka. Znovu se neubr\u00e1nila slz\u00e1m. „Budu v\u00e1m pravideln\u011b ps\u00e1t a pos\u00edlat fotky. Ur\u010dit\u011b p\u0159ije\u010fte.“ Nab\u00e1dal jsem ji. Bylo mi j\u00ed neskute\u010dn\u011b l\u00edto, ale v\u00edc jsem pro ni nemohl ud\u011blat.<\/div>\n
„Starej se o n\u011bj dob\u0159e, chlap\u010de.“ \u0158ekla a pohladila m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Budu.“ Sl\u00edbil jsem a pokusil se to doprovodit o \u00fasm\u011bv. M\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u011b naho\u0159klou p\u0159\u00edchu\u0165. Radostn\u00e9 \u00fasm\u011bvy nebyly na m\u00edst\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Na leti\u0161ti v N\u011bmecku n\u00e1s u\u017e \u010dekal p\u0159ipraven\u00fd odvoz, kter\u00fd za\u0159\u00eddil David. P\u0159eci jen, tady u\u017e jsme anonymitu nem\u011bli, tak\u017ee jsem mu byl docela vd\u011b\u010dn\u00fd za jeho proz\u00edravost. N\u00e1let fanou\u0161k\u016f bych vzhledem k Alexov\u011b p\u0159\u00edtomnosti za\u017eil jen velice nerad. Na\u0161t\u011bst\u00ed v\u0161echno prob\u011bhlo bez komplikac\u00ed. Leti\u0161tn\u00ed halou jsme se jen mihli, o zavazadla se postarala ochranka a u\u017e n\u00e1s v dod\u00e1vce odv\u00e1\u017eeli zat\u00edm jen do Loitsche k na\u0161im.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak jste mi volali, \u017ee vnuk u\u017e je na sv\u011bt\u011b, po\u0159\u00eddila jsem mu p\u00e1r v\u011bc\u00ed. Na za\u010d\u00e1tek to pro miminko uzp\u016fsob\u00edme u n\u00e1s doma.“ L\u00ed\u010dila mi m\u00e1ma, kdy\u017e u\u017e jsme byli v rodinn\u00e9m hn\u00edzd\u011b. Cht\u011bl jsem za\u010d\u00edt n\u011bco nam\u00edtat, proto\u017ee takhle jsem si to \u00fapln\u011b nep\u0159edstavoval. David bude cht\u00edt, aby jsme se vr\u00e1tili k pr\u00e1ci, a proto bylo pot\u0159eba abychom byli po ruce v Hamburku, a n\u00e1\u0161 byt byl prostorn\u00fd. Prozat\u00edm nebyl probl\u00e9m m\u00edt Alexe tam, a my rozhodn\u011b nem\u011bli v pl\u00e1nu nasadit n\u011bjak\u00e9 z\u00e1vratn\u00e9 pracovn\u00ed tempo. V tom jsem m\u00ednil na\u0161eho mana\u017eera brzdit. Maxim\u00e1ln\u011b t\u0159i dny v t\u00fddnu na p\u00e1r hodin, nic v\u00edc. J\u00e1 toti\u017e hodlal b\u00fdt otec na pln\u00fd \u00favazek. Kapela bude muset na chvilku ustoupit do pozad\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„No ani se nenadechuj.“ Utnula m\u011b m\u00e1ma hned v z\u00e1rodku. „J\u00e1 v\u00e1m dv\u011bma nesv\u011b\u0159\u00edm p\u00e9\u010di o novorozence, alespo\u0148 do t\u00e9 doby, dokud si nebudu jist\u00e1, \u017ee ji zvl\u00e1dnete bez pomoci. Ty si to mo\u017en\u00e1 nep\u0159ipou\u0161t\u00ed\u0161, ale ani zdaleka nem\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b p\u0159edstavu o tom, co v\u0161echno to d\u00edt\u011b pot\u0159ebuje, a jestli hodl\u00e1te za\u010d\u00edt zase s t\u00edm va\u0161\u00edm muzic\u00edrov\u00e1n\u00edm, no tak jednodu\u0161e budete muset n\u011bjakou dobu doj\u00ed\u017ed\u011bt odsud.“ Zavelela m\u00e1ma, \u017ee by se za to leckter\u00fd gener\u00e1l nemusel styd\u011bt a j\u00e1 se u\u017e ani nepokou\u0161el nic nam\u00edtat. Musel jsem j\u00ed d\u00e1t toti\u017e za pravdu. J\u00e1 si to p\u0159edstavoval dost idealisticky, ale a\u017e bych pak m\u011bl m\u00edt toho mal\u00e9ho \u0161punta na krku \u010dty\u0159i a dvacet hodin denn\u011b, nejsp\u00ed\u0161 by mi moc do zp\u011bvu nebylo.<\/div>\n
„Jeho post\u00fdlka bude ale u m\u011b v pokoji.“ Dom\u00e1hal jsem se.<\/div>\n
„No to pochopiteln\u011b. J\u00e1 u\u017e jsem se k v\u00e1m dv\u011bma navst\u00e1vala dost. Jen si to p\u011bkn\u011b u\u017eij.“ A m\u00e1m to. A j\u00e1 si myslel kdov\u00edjak se o tohle pr\u00e1vo nebudu muset s m\u00e1mou p\u0159\u00edt. Abych toho brzo nazalitoval, kdy\u017e to l\u00ed\u010d\u00ed tak d\u011bsiv\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Ne, ba ne. M\u016fj mal\u00fd Alex je and\u00edlek. Ten mi neprobre\u010d\u00ed celou noc. \u0158\u00edkal jsem si odpoledne, kdy\u017e u\u017e jsme m\u011bli v\u0161echny nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci vybalen\u00e9 a v\u0161echno pot\u0159ebn\u00e9 pro miminko bylo nast\u011bhovan\u00e9 v m\u00e9m pokoji dokonce i s Tomovou postel\u00ed, proto\u017ee on se ochotn\u011b nab\u00eddl, \u017ee se se mnou bude ve vst\u00e1v\u00e1n\u00ed k Alexandrovi v noci st\u0159\u00eddat, a j\u00e1 si s n\u00edm te\u010f lebedil nata\u017een\u00fd p\u0159es leti\u0161t\u011b, kter\u00e9 n\u00e1m tu najednou vzniklo. M\u00e1ma si neodpustila utrousit pozn\u00e1mku, \u017ee p\u0159esn\u011b v\u00ed, co se za tou Tomovou horlivost\u00ed b\u00fdt v m\u00e9m pokoji rovn\u011b\u017e, skr\u00fdv\u00e1, ov\u0161em usm\u00edvala se u toho, tak\u017ee to ani jeden z n\u00e1s moc ne\u0159e\u0161il. M\u016fj mal\u00fd brou\u010dek m\u011b chytal za prsty, kter\u00fdmi jsem ho \u0161imral v dlani a valil ta svoje mal\u00e1 kukadla na okoln\u00ed sv\u011bt. \u010cipera jeden, necht\u011blo se mu spinkat i p\u0159esto, \u017ee se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b nadl\u00e1bnul a te\u010f byla jeho doba, ale nejsp\u00ed\u0161 mu v tom ten \u010dasovej posun ud\u011blal tro\u0161ku binec. Nevad\u00ed, jednodu\u0161e si spolu budeme je\u0161t\u011b chvilku hr\u00e1t, on se utah\u00e1 a usne.<\/p>\n<\/div>\n
„Tady jste. Hledal jsem v\u00e1s.“ Str\u010dil do pokoje hlavu Tom a u\u017e si to \u0161tr\u00e1doval k n\u00e1m. P\u0159isedl si na kraj postele a mn\u011b neuniklo to, jak se na n\u00e1s zad\u00edval, n\u011b\u017en\u011b se p\u0159i tom usm\u00edvaj\u00edc.<\/div>\n
„Co?“ Cht\u011bl jsem zn\u00e1t d\u016fvod toho jeho pohledu.<\/div>\n
„Vypad\u00e1te n\u00e1dhern\u011b.“ Vydechl nakonec se znateln\u00fdm citov\u00fdm pohnut\u00edm. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee Tom to po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b neza\u010dal br\u00e1t za samoz\u0159ejm\u00e9. Neust\u00e1le ho Alex nep\u0159est\u00e1val uchvacovat. „Miluju v\u00e1s. Oba, stra\u0161n\u011b moc.“ Vyznal se mi a opatrn\u011b se p\u0159es mal\u00e9ho ke mn\u011b nat\u00e1hl pro polibek.<\/div>\n
„A my tebe.“ Vydechl jsem mu do rt\u016f, dovoluj\u00edc si mluvit i za sv\u00e9ho syna. P\u0159isunul se je\u0161t\u011b o kousek bl\u00ed\u017e, svou dla\u0148 mi polo\u017eil na tv\u00e1\u0159 a na\u0161e mot\u00fdl\u00ed l\u00edb\u00e1n\u00ed malinko prohloubil. Poc\u00edtil jsem slabou z\u00e1vra\u0165. Bylo v tom tolik l\u00e1sky a my m\u011bli v posledn\u00edch hektick\u00fdch dnech tak m\u00e1lo \u010dasu na n\u011b\u017enosti. Ani jsem si u\u017e nevybavoval, kdy naposledy m\u011b mohl takhle pol\u00edbit. Te\u010f to ale d\u011blal a j\u00e1 si to pln\u011b vychutn\u00e1val.<\/p>\n<\/div>\n
…<\/p>\n<\/div>\n
„No, p\u00e1ni, Bille. Pochlapil ses.“ Okomentoval m\u00e9ho syna Georg, skl\u00e1n\u011bje se nad post\u00fdlkou. Na\u0161i nejbli\u017e\u0161\u00ed samoz\u0159ejm\u011b velmi brzy po na\u0161em n\u00e1vratu zatou\u017eili poznat nov\u00fd p\u0159\u00edr\u016fstek do rodiny. Nijak jsme jim to neodp\u00edrali a na dne\u0161ek je v\u0161echny pozvali. Jedin\u00fd, kdo zat\u00edm nedorazil, byl Andreas. Ale toho jsme o\u010dek\u00e1vali ka\u017edou minutou. „Nikdy bych do tebe ne\u0159ek, \u017ee zplod\u00ed\u0161 n\u011bco takov\u00fdho.“ Myslel to vylo\u017een\u011b z legrace. Ostatn\u011b jsme byli zvykl\u00ed dob\u00edrat si sami sebe navz\u00e1jem t\u00edmhle stylem. D\u011blali jsme to po\u0159\u00e1d, ov\u0161em Tom to s p\u0159\u00edchodem Alexe za\u010dal vn\u00edmat malinko jinak, tak\u017ee se naje\u017eil.<\/div>\n
„Co t\u00edm chce\u0161 jako \u0159\u00edct?“ Ohnal se po Geovi s viditeln\u00fdm zap\u00e1len\u00edm m\u011b br\u00e1nit a odrazit jak\u00fdkoli dal\u0161\u00ed nem\u00edstn\u00fd vt\u00edpek.<\/div>\n
„Jenom tolik, \u017ee je to fakt kr\u00e1sn\u00fd d\u00edt\u011b.“ Vlo\u017eila se do toho Alice a mo\u017en\u00e1 tak zabr\u00e1nila men\u0161\u00ed bou\u0159ce. „Skute\u010dn\u011b, Bille, je n\u00e1dhernej.“ Pronesla sm\u011brem ke mn\u011b a popl\u00e1cala m\u011b po rameni. Ona, Georg a Gustav tu st\u00e1li kolem post\u00fdlky jako t\u0159i sudi\u010dky a dobr\u00fdch p\u00e1r minut si prohl\u00ed\u017eeli, co \u017ee jsem si to tedy p\u0159ivezl ze st\u00e1t\u016f.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b aby nebyl. M\u00e1 bejt po kom.“ Pl\u00e1cnul jsem se po hrudi a naparoval se jako krocan. Moje sebest\u0159ednost ob\u010das neznala hranic, ov\u0161em tentokr\u00e1t jsem to nemyslel nijak povrchn\u011b. Znali m\u011b. J\u00e1 prost\u011b m\u00edval tendence s\u00e1m sebe chv\u00e1lit. Na to u\u017e byli v\u0161ichni zvykl\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„A jak ti jde p\u0159ebalov\u00e1n\u00ed?“ Zaj\u00edmal se Gustav a za\u010denichal. „\u0158ek bych, \u017ee by to pot\u0159eboval.“<\/div>\n
„Ale houbeles. To byl Georg.“ Svedl to Tom pohotov\u011b na na\u0161eho bas\u00e1ka.<\/div>\n
„Co to \u017evan\u00ed\u0161. J\u00e1 m\u00e1m sv\u00fd t\u011blesn\u00fd funkce pod kontrolou.“ Ohradil se Geo a v\u0161ichni krom n\u011bj jsme se rozesm\u00e1li.<\/div>\n
„Teda, p\u00e1nov\u00e9, vy snad ani s t\u00edm d\u00edt\u011btem nedosp\u011bjete.“ Okomentovala to Alice, kdy\u017e jsme se v\u0161ichni v\u00edce m\u00e9n\u011b uklidnili.<\/p>\n<\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161 jsme se chovali a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 hlu\u010dn\u011b, proto\u017ee Alexandr zavrn\u011bl a rozlepil o\u010dka.<\/div>\n
„Vzbudili jste ho, vy blbouni. Koukejte odsud vym\u00e1znout.“ Vyh\u00e1n\u011bl jsem to st\u00e1do.<\/div>\n
„Jo my? A kdo se tady z n\u00e1s \u0159ehtal nejhlasit\u011bjc?“ Sna\u017eil se Geo svalit vinu na m\u011b.<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, ty u\u017e ses vyhajal? Cht\u011bl bys papat?“ Mluvil jsem na ten sv\u016fj malej poklad a vytahoval ho ven z post\u00fdlky. Bezpe\u010dn\u011b jsem si ho polo\u017eil na svou levou ruku a odch\u00e1zel s n\u00edm z pokoje. Ostatn\u00ed \u0161li za mnou.<\/p>\n<\/div>\n
Posedali si v ob\u00fdv\u00e1ku a j\u00e1 se p\u0159ito\u010dil na Toma.<\/div>\n
„Podr\u017e\u00ed\u0161 mi ho? Ud\u011bl\u00e1m sunar.“ Po\u017e\u00e1dal jsem ho a pod\u00e1val mu ho. Tom si ho bez protest\u016f vzal k sob\u011b do n\u00e1ru\u010de a automaticky ho podrbal na b\u0159\u00ed\u0161ku. Kdy\u017e ho takhle rozptyloval, Alex b\u011bhem \u010dek\u00e1n\u00ed na j\u00eddlo neplakal. I kdy\u017e si to Tom moc nep\u0159ipou\u0161t\u011bl, \u0161lo mu to s n\u00edm taky bravurn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
B\u011bhem toho, co jsem p\u0159ipravoval Alexovi l\u00e1hev, ozval se domovn\u00ed zvonek.<\/div>\n
„To bude Andy. Jd\u011bte mu n\u011bkdo otev\u0159\u00edt.“ Zahul\u00e1kal jsem z kuchyn\u011b a pokra\u010doval. Soust\u0159edil jsem se na vychyt\u00e1n\u00ed t\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9 teploty.<\/div>\n
„Bomba prcek. J\u00e1 jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee tomu neuv\u011b\u0159\u00edm d\u0159\u00edv, dokud ho neuvid\u00edm a ona je to fakt pravda.“ Sly\u0161el jsem Andreasova slova z ob\u00fdv\u00e1ku a\u017e do kuchyn\u011b.<\/div>\n
„Sis myslel, \u017ee t\u011b vod\u00edme za nos, jo? A t\u011bch posledn\u00edch p\u00e1r tejdn\u016f se v\u00e1l\u00edme n\u011bkde u mo\u0159e.“ Mluvil jsem na n\u011bj j\u00e1, vraceje se k nim s lahv\u00ed v ruce.<\/div>\n
„To ne, ale ch\u00e1pej…“ Rozhodil Andy ruce, v jedn\u00e9 z nich sv\u00edraje chrast\u00edtko. V\u0161ichni ho donesli, nic lep\u0161\u00edho je asi nenapadlo, pochopiteln\u011b v\u0161echna nebyla toto\u017en\u00e1, ale p\u00e1nov\u00e9 z\u0159ejm\u011b nedok\u00e1zali projevit v\u00edce vynal\u00e9zavosti. To Alicin d\u00e1rek byl n\u00e1padit\u011bj\u0161\u00ed. Ke zdobn\u00e9mu modr\u00e9mu dudl\u00edku koupila rozko\u0161nou malou mik\u010du s kapucou a ka\u010derem Donaldem. Ta bez pochyby Alexandrovi bude slu\u0161et.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ Natahoval se Tom po lahvi a j\u00e1 mu ji podal. M\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e ho mohl krmit. V\u0161ichni r\u00e1zem zmlkli, kdy\u017e m\u016fj chlap\u00e1\u010dek za\u010dal o sto \u0161est s\u00e1t a omot\u00e1val p\u0159i tom svoje mal\u00e9 prst\u00edky kolem lahve. Tohle toti\u017e muselo dostat \u00fapln\u011b ka\u017ed\u00e9ho. Minim\u00e1ln\u011b, kdy\u017e to vid\u011bl poprv\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikkimanip by Kozizi Bill Tich\u00e9 od\u0159\u00edk\u00e1v\u00e1n\u00ed modliteb, kter\u00e9 jednolit\u00fdm a monot\u00f3nn\u00edm hlasem p\u0159edn\u00e1\u0161el kn\u011bz, jsem vn\u00edmal asi jako \u0161um\u011bn\u00ed padaj\u00edc\u00edho list\u00ed na podzim, o kter\u00e9m tak\u00e9 sice v\u00edte, ale v\u011bnujete mu pramalou pozornost. St\u00e1hnul jsem se do vlastn\u00edho sv\u011bta my\u0161lenek, nep\u0159\u00edtomn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[222],"tags":[],"class_list":["post-13678","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13678","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13678"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13678\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13678"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13678"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13678"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}