{"id":13686,"date":"2009-08-23T18:00:00","date_gmt":"2009-08-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13654"},"modified":"2009-08-23T18:00:00","modified_gmt":"2009-08-23T17:00:00","slug":"casoprostor-iii-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/08\/23\/casoprostor-iii-32\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 32."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
BILL<\/div>\n
<\/div>\n
„Bill\u00ed,“ sly\u0161\u00edm tich\u00e9 \u0161ept\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edmo vedle hlavy, a m\u00e1m pocit, jako bych se pomalu n\u011bkam propadal. „Vst\u00e1v\u00e1me,“ pozn\u00e1v\u00e1m Tom\u016fv hlas, ale pocit, \u017ee pad\u00e1m dozadu, m\u011b neopou\u0161t\u00ed.<\/div>\n
„Co je?“ zt\u011b\u017eka za\u0161ept\u00e1m a s n\u00e1mahou otev\u0159u o\u010di do tmy.<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b,“ usm\u011bje se Tom t\u011bsn\u011b nade mnou, vid\u00edm jenom jeho z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed o\u010di, „u\u017e jsem myslel, \u017ee t\u011b nevzbud\u00edm, ospal\u010de,“ tro\u0161ku mi vy\u010d\u00edt\u00e1 a j\u00e1 kone\u010dn\u011b ch\u00e1pu, pro\u010d se mi zd\u00e1, \u017ee pad\u00e1m dozadu. Ono se mi to nezd\u00e1, skute\u010dn\u011b se mnou skl\u00e1p\u00ed seda\u010dku vedle \u0159idi\u010de.<\/div>\n
„Kde to jsme?“ zept\u00e1m se, proto\u017ee nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, co ta tma kolem n\u00e1s znamen\u00e1.<\/div>\n
„Doma v gar\u00e1\u017ei,“ \u0161pitne Tom ve chv\u00edli, kdy seda\u010dka klesne a\u017e dozadu, a j\u00e1 jsem v poloze le\u017emo. „Vr\u00e1tili jsme se z Gustavovy hostiny, celou cestu jsi spal.“<\/div>\n
„Aha,“ vzpomenu si. „A kde je Dejv?“ tro\u0161ku vyd\u011b\u0161en\u011b se zept\u00e1m, ale Tom m\u011b hned uklidn\u00ed.<\/div>\n
„Sp\u00ed ve sv\u00fd posteli, neboj, ulo\u017eil jsem ho,“ ujist\u00ed m\u011b. „Stejn\u011b jako tebe,“ sly\u0161\u00edm v jeho hlase, \u017ee se usm\u00edv\u00e1, kdy\u017e si leh\u00e1 t\u011bsn\u011b vedle m\u011b. Ud\u011blal tady z toho mezit\u00edm pohodln\u00fd leti\u0161t\u011b, \u0161ikula jeden. Jeho pl\u00e1ny mi za\u010d\u00ednaj\u00ed b\u00fdt celkem jasn\u00fd\u2026<\/div>\n
„Co kdy\u017e se vzbud\u00ed, neusly\u0161\u00edme ho,“ za\u0161ept\u00e1m do tmy s obavami, ale to u\u017e c\u00edt\u00edm, jak mi po b\u0159i\u0161e jezd\u00ed Tomova zv\u011bdav\u00e1 ruka a sna\u017e\u00ed se rozep\u00ednat mr\u0148av\u00fd knofl\u00ed\u010dky b\u00edl\u00fd ko\u0161ile.<\/div>\n
„Neboj se, spal jako zabitej, Tara ho utahala a opila, bude chrn\u011bt a\u017e do r\u00e1na,“ \u0161ept\u00e1 do tmy a pomalu m\u011b l\u00edb\u00e1 na krk. „M\u00e1me chvilku jenom pro sebe, tady n\u00e1s nikdo neusly\u0161\u00ed, auto jsem zkontroloval,“ uji\u0161\u0165uje m\u011b, a jeho ruka za\u010dne pomalu rozep\u00ednat moje \u010dern\u00fd oblekov\u00fd kalhoty.<\/div>\n
„Po\u010dkej,“ \u0161pitnu, aby m\u011b je\u0161t\u011b chvilku pustil, mus\u00edm si sundat sako, i kdy\u017e u\u017e bude nejsp\u00ed\u0161 stejn\u011b zma\u010dkan\u00fd. Zat\u00edmco se ho sna\u017e\u00edm aspo\u0148 tro\u0161ku slo\u017eit a polo\u017eit na palubn\u00ed desku, kopnu do n\u011b\u010deho na zemi. Aha, to je krabice s cukrov\u00edm, pochop\u00edm a rozepnu si man\u017eetov\u00fd knofl\u00ed\u010dky na ruk\u00e1vech, s t\u011bma by si po tm\u011b Tom jen tak s\u00e1m neporadil. Zat\u00edmco se svl\u00edk\u00e1m z ko\u0161ile, Tom se vedle sna\u017e\u00ed dostat z tri\u010dka, a podle chrast\u011bn\u00ed p\u00e1sku nejsp\u00ed\u0161 i z kalhot.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se mi poda\u0159\u00ed v t\u00fd tm\u011b dorozep\u00ednat asi sto knofl\u00ed\u010dk\u016f, a ko\u0161ili hod\u00edm k saku. Posunu se doprost\u0159ed pohodln\u00fd post\u00fdlky, kterou Tom vytvo\u0159il pomoc\u00ed sklopen\u00fdch p\u0159edn\u00edch a zadn\u00edch seda\u010dek, a \u010dek\u00e1m, a\u017e se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed. Stra\u0161n\u011b se na n\u011bj t\u011b\u0161\u00edm, u\u017e je to dlouho, co jsme se jeden druh\u00fdho mohli dotknout, naposledy p\u0159ed t\u00fddnem ve zku\u0161ebn\u011b, kdy\u017e jsme po sob\u011b malovali. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u00e1m na b\u0159i\u0161e stopy fixy, nejde to v\u016fbec dol\u016f.<\/div>\n
„Bo\u017ee, stra\u0161n\u011b jsi mi chyb\u011bl,“ za\u0161ept\u00e1 mi Tom do ucha, kdy\u017e se ocitnu v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Je nah\u00fd, m\u00e1 na sob\u011b jenom boxerky, a kdy\u017e s n\u00edm propletu nohy, c\u00edt\u00edm, jak m\u011b do boku tla\u010d\u00ed jeho vzru\u0161en\u00ed.<\/div>\n
„Taky jsi mi chyb\u011bl,“ \u0161pitnu, „stra\u0161n\u011b moc, l\u00e1sko,“ nem\u016f\u017eu pomalu ani mluvit, jak jsem r\u00e1d, \u017ee se ho zase m\u016f\u017eu dot\u00fdkat. P\u0159it\u00e1hnu si ho za t\u00fdl a kone\u010dn\u011b ho pol\u00edb\u00edm. „Jsi sladkej,“ usm\u011bju se, kdy\u017e uc\u00edt\u00edm kokos. Ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b uj\u00eddal z krabice. „Chutn\u00e1\u0161 mi,“ dod\u00e1m, ale u\u017e p\u0159estanu pov\u00eddat a u\u017e\u00edv\u00e1m si jeho hladiv\u00e9ho jazyka.<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovy ruce bloud\u00ed po m\u00e9m t\u011ble, dokud se nezastav\u00ed na p\u0159ek\u00e1\u017ece, kterou jsem si je\u0161t\u011b nesundal. Nech\u00e1m jeho prsty rozep\u00ednat knofl\u00ed\u010dek po knofl\u00ed\u010dku poklopec m\u00fdch kalhot, a zajedu mu rukou do kl\u00edna, abych mohl stisknout tvrd\u00e9 vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 m\u011b neust\u00e1le nal\u00e9hav\u011b dloub\u00e1 do boku. Nev\u00e1h\u00e1m ani chvili\u010dku, vklouznu rukou pod l\u00e1tku spodn\u00edho pr\u00e1dla a prsty obemknu Tom\u016fv hork\u00fd penis, kter\u00fd mi sv\u00fdmi pohyby okam\u017eit\u011b za\u010dne vych\u00e1zet vst\u0159\u00edc. Tom zast\u00e9n\u00e1 do polibku, a kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b poda\u0159\u00ed rozepnout posledn\u00ed knofl\u00ed\u010dek m\u00fdch kalhot, odtrhne se ode m\u011b, vyklouzne mi z dlan\u011b a zmiz\u00ed dole, aby ze m\u011b s kalhotama st\u00e1hl rovnou i boxerky. Zahod\u00ed je nejsp\u00ed\u0161 n\u011bkam na volant a bolestn\u011b zasy\u010d\u00ed, kdy\u017e se o n\u011bco pra\u0161t\u00ed. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed ale uc\u00edt\u00edm jeho dlan\u011b na kolenou, jak mi roztahuj\u00ed nohy od sebe, aby se mezi n\u011b mohl polo\u017eit, a hned jak to ud\u011bl\u00e1, m\u011b za\u010dne nenasytn\u011b l\u00edbat. „Chci t\u011b, je\u017ei\u0161i, to je stra\u0161n\u00fd, jak t\u011b chci,“ \u0161ept\u00e1 mi do ucha. „Vojedu t\u011b,“ st\u00e9n\u00e1, a\u017e skoro k\u0148u\u010d\u00ed, „u\u017e to nem\u016f\u017eu vydr\u017eet.“<\/div>\n
„Tak d\u011blej a nemel\u2026 a p\u011bkn\u011b tvrd\u011b, a\u0165 to stoj\u00ed za to,“ odpov\u00edm mu p\u0159esn\u011b to, na co zrovna mysl\u00edm, sotva d\u00fdch\u00e1m, p\u0159i p\u0159edstav\u011b, jak do m\u011b za chv\u00edli zajede\u2026 mus\u00edm tr\u00e9novat na ten sex po telefonu, co jsem mu sl\u00edbil, zat\u00edm mi to jde dob\u0159e\u2026 Jsme v sob\u011b pevn\u011b zaklesnut\u00ed, a pohyby bok\u016f se vz\u00e1jemn\u011b dr\u00e1\u017ed\u00edme, jak na\u0161e kl\u00edny nar\u00e1\u017e\u00ed jeden o druh\u00fd a nut\u00ed n\u00e1s oba st\u00e9nat. Tak dlouho\u2026 bo\u017ee, tak dlouho jsme to museli vydr\u017eet bez sexu, m\u00e1m pocit, \u017ee co nevid\u011bt vybuchnu jak \u010dasovan\u00e1 bomba. Ud\u011bl\u00e1m se snad je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e do m\u011b vjede.<\/div>\n
„Fajn, \u0159ekl sis o to,“ sly\u0161\u00edm v jeho slovech pobaven\u00ed z moj\u00ed odpov\u011bdi. „Bude\u0161 k\u0148u\u010det jako d\u011bvka, to se spolehni,“ je\u0161t\u011b dod\u00e1 a mn\u011b se zkrout\u00ed v\u0161echny prsty na nohou, kdy\u017e si to jenom p\u0159edstav\u00edm\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se za\u010dne rychle sunout dol\u016f, u\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e se m\u011b jeho rty dotknou. \u0160kubnu sebou, kdy\u017e se mi kone\u010dn\u011b spln\u00ed moje p\u0159\u00e1n\u00ed a jeho jazyk ol\u00edzne slanou kapku, kter\u00e1 se mi u\u017e ur\u010dit\u011b sam\u00fdm nedo\u010dkav\u00fdm vzru\u0161en\u00edm musela vytvo\u0159it na vrcholku penisu. Tatam je \u00fanava, kdy\u017e se no\u0159\u00edm hluboko do jeho pusy a k\u0148u\u010d\u00edm rozko\u0161\u00ed\u2026 bo\u017ee m\u016fj, to je \u00fa\u017easn\u00fd. Tom je v tom tak dobrej\u2026 krot\u00edm v sob\u011b nutk\u00e1n\u00ed p\u0159ir\u00e1\u017eet, abych mu nezajel a\u017e do krku, ale da\u0159\u00ed se mi to jen z\u010d\u00e1sti. Roztahuju dychtiv\u011b nohy od sebe, kdy\u017e uc\u00edt\u00edm jeho prsty, pomalu se bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed k m\u00e9mu zadku, a p\u0159ekvapen\u00edm roz\u0161\u00ed\u0159\u00edm o\u010di, kdy\u017e usly\u0161\u00edm cvaknut\u00ed otv\u00edran\u00e9ho gelu. Tom se pro n\u011bj musel doma stavit, proto\u017ee v aut\u011b ho s sebou ur\u010dit\u011b nevoz\u00edme\u2026 myslel opravdu na v\u0161echno, pe\u010dlivka. To u\u017e ale c\u00edt\u00edm, jak jeho namazan\u00fd prst projel mezi m\u00fdmi p\u016flkami, a bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed zatla\u010dil, aby se dostal dovnit\u0159 m\u011b. Zaseknu nohy nahoru o m\u011bkk\u00fd strop kabiny auta, a skousnu rty, abych nevyk\u0159ikl moc nahlas. Pocit, kter\u00fd mi jeho dlouh\u00fd prst p\u016fsob\u00ed, je k nevydr\u017een\u00ed a j\u00e1 ze sebe vyd\u00e1m alespo\u0148 zak\u0148u\u010den\u00ed, kdy\u017e u\u017e nem\u016f\u017eu nahlas k\u0159i\u010det. „Vid\u00ed\u0161, \u0159\u00edkal jsem to,“ reaguje Tom pobaven\u011b na moje k\u0148u\u010den\u00ed, p\u0159id\u00e1 dal\u0161\u00ed prst a p\u0159ir\u00e1\u017e\u00ed do m\u011b tak, aby m\u011b co nejrychleji rozt\u00e1hl. Nech\u00e1pu, jak jsem bez toho mohl skoro cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot b\u00fdt, je to tak dokonal\u00fd, a\u017e se to pomalu ned\u00e1 vydr\u017eet. Jezd\u00edm po Tomov\u011b ruce, kdy\u017e do m\u011b postupn\u011b protla\u010d\u00ed t\u0159et\u00ed prst a nep\u0159est\u00e1v\u00e1m st\u00e9nat rozko\u0161\u00ed. N\u011bco tak n\u00e1dhern\u00fdho u\u017e jsem dlouho neza\u017eil\u2026 skoro t\u00fdden, to je jako v\u011b\u010dnost\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Poj\u010f u\u017e,“ vzlyknu mezi dv\u011bma p\u0159\u00edrazy, je mi jedno, jestli u\u017e jsem dost rozta\u017een\u00fd nebo ne\u2026 chci, aby byl u\u017e ve mn\u011b a u\u017e\u00edval si to se mnou.<\/div>\n
„Nedo\u010dkav\u00e1 uk\u0148ouran\u00e1 d\u011bvka,“ uchechtne se Tom. „Zaslou\u017e\u00ed si po\u0159\u00e1dn\u00fdho chlapa,“ vyt\u00e1hne ze m\u011b prsty, a naposledy ol\u00edzne m\u016fj penis.<\/div>\n
„Dostane\u0161, cos cht\u011bl,“ vydechne spokojen\u011b, kdy\u017e toho sv\u00fdho „po\u0159\u00e1dn\u00fdho chlapa“ zatla\u010d\u00ed proti mn\u011b\u2026 chytne m\u011b za boky\u2026 a zaraz\u00ed ho dovnit\u0159\u2026 „Jo!“ vyl\u00edtne ze m\u011b\u2026 bo\u017ee m\u016fj\u2026 to je dokonal\u00fd\u2026 tak vzru\u0161enej a nedo\u010dkavej jsem snad je\u0161t\u011b nebyl. Sta\u010d\u00ed t\u00fdden p\u0159est\u00e1vka a j\u00e1 jsem schopen v\u0161eho, jen abych ho m\u011bl co nejd\u0159\u00edv v sob\u011b a\u017e na doraz. Zap\u0159u se nohama o strop a po\u0159\u00e1dn\u011b zatla\u010d\u00edm proti n\u011bmu\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed?“ vydechne Tom, kdy\u017e je uvnit\u0159. „\u0158ekni mi, \u017ee se ti to l\u00edb\u00ed,“ provokuje, zat\u00edmco se povyt\u00e1hne a znovu do m\u011b p\u0159iraz\u00ed. „Tak \u0159ekni,“ zopakuje p\u0159i ka\u017ed\u00e9m dal\u0161\u00edm n\u00e1razu a j\u00e1 se zm\u016f\u017eu jen na hlasit\u00e9 st\u00e9n\u00e1n\u00ed. Sna\u017e\u00edm se rukama zachytit n\u011b\u010deho, co by mi pomohlo se neposouvat pod jeho tvrd\u00fdmi n\u00e1razy, a\u017e se mi poda\u0159\u00ed naj\u00edt dr\u017eadlo na zadn\u00edch dve\u0159\u00edch. V tu chv\u00edli mi probleskne hlavou my\u0161lenka, \u017ee na tomhle m\u00edst\u011b b\u00fdv\u00e1 oby\u010dejn\u011b Dejvova seda\u010dka\u2026 ale hned ji zapomenu, kdy\u017e Tom kone\u010dn\u011b naraz\u00ed uvnit\u0159 m\u011b do m\u00edsta, kter\u00e9 m\u011b okam\u017eit\u011b zbav\u00ed mo\u017enosti myslet. Je to jako v\u00fdbuch sopky\u2026 druhou ruku zabo\u0159\u00edm mezi sedadla a sev\u0159u m\u011bkk\u00fd materi\u00e1l\u2026 kone\u010dn\u011b jsem pevn\u011b ukotven\u00fd a m\u016f\u017eu p\u0159ir\u00e1\u017eet proti Tomovi.<\/div>\n
„Jsi skv\u011blej,“ odpov\u00edm mu kone\u010dn\u011b na jeho dal\u0161\u00ed neodbytnou v\u00fdzvu, sotva d\u00fdch\u00e1m, v aut\u011b je najednou d\u011bsn\u00fd horko. „Nejlep\u0161\u00ed\u2026“ \u0161ept\u00e1m mu do ucha, kdy\u017e se na m\u011b polo\u017e\u00ed, aby do m\u011b mohl zajet je\u0161t\u011b hloub\u011bji. Letmo m\u011b pol\u00edb\u00ed, ne\u017e zabo\u0159\u00ed hlavu do m\u00fdch vlas\u016f, rozprost\u00edraj\u00edc\u00edch se po seda\u010dce. D\u00fdch\u00e1me oba jako o z\u00e1vod, u\u017e nem\u00e1me s\u00edlu nic \u0159\u00edkat, jen st\u00e9n\u00e1me a tvrd\u011b p\u0159ir\u00e1\u017e\u00edme proti sob\u011b. M\u016fj penis klou\u017ee po Tomov\u011b b\u0159i\u0161e, za\u010d\u00edn\u00e1m c\u00edtit, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00edm ke konci. Vlny neskute\u010dn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9ho \u0161imr\u00e1n\u00ed v m\u00e9m podb\u0159i\u0161ku se st\u0159\u00eddaj\u00ed s pocitem skoro bolestn\u00fdm, je to k nevydr\u017een\u00ed\u2026 chci, aby to trvalo co nejd\u00fdl, ale z\u00e1rove\u0148 to pot\u0159ebuju hned te\u010f, co nejrychleji, nejsiln\u011bji\u2026je\u0161t\u011b p\u00e1r p\u0159\u00edraz\u016f a ud\u011bl\u00e1m se\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e budu,“ za\u0161ept\u00e1m mezi dv\u011bma steny, a Tom jen p\u0159ik\u00fdvne a zrychl\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ zast\u00e9n\u00e1, kdy\u017e uc\u00edt\u00ed, \u017ee jsem kone\u010dn\u011b do\u0161el a\u017e na vrchol, moje sperma se za\u010dne p\u0159i ka\u017ed\u00e9m dal\u0161\u00edm tvrd\u00e9m p\u0159\u00edrazu rozmaz\u00e1vat mezi n\u00e1mi a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to jeho do m\u011b bude st\u0159\u00edkat b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in. „Jo!“ zak\u0148u\u010d\u00ed nahlas a zastav\u00ed se hluboko ve mn\u011b. „Bo\u017ee,“ je\u0161t\u011b zast\u00e9n\u00e1, ne\u017e na m\u011b klesne a p\u0159i\u0161pendl\u00ed m\u011b do seda\u010dky svou vahou. „To byla par\u00e1da,“ zafun\u00ed mi do ucha, „ale jsem mrtvej,“ dod\u00e1 zni\u010den\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 bych si to dal znova,“ usm\u011bju se a l\u00edbnu ho na nos.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsi chr\u00e1pal celou cestu, a pak i celou dobu, co jsem to tady p\u0159ipravoval\u2026 bodej\u0165 bys nebyl odpo\u010datej,“ usm\u011bje se unaven\u011b a l\u00edbne m\u011b na rty. „Bude \u0161pinav\u00e1 seda\u010dka,“ zaraz\u00ed se, kdy\u017e se chyst\u00e1 ze m\u011b vyklouznout.<\/div>\n
„Neva, to je um\u011bl\u00e1 k\u016f\u017ee, zas tak drah\u00fd to auto nebylo\u2026 p\u016fjde to dob\u0159e dol\u016f,“ ujist\u00edm ho, ale sev\u0159u nohy kolem jeho pasu, abych si ho je\u0161t\u011b chvilku u\u017eil.<\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b,“ zasm\u011bje se, kdy\u017e se sna\u017e\u00ed ode m\u011b marn\u011b odlepit. „Jsme p\u011bkn\u011b lepkav\u00fd, nem\u00e1m to \u010d\u00edm ut\u0159\u00edt,“ \u0161ept\u00e1, kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b poda\u0159\u00ed se m\u011b zbavit.<\/div>\n
„V t\u00fd krabici s cukrov\u00edm jsou ubrousky,“ vzpomenu si. Za chv\u00edli u\u017e c\u00edt\u00edm, jak mi Tom ut\u00edr\u00e1 b\u0159icho pap\u00edrovou zmuchlaninou, kterou vyt\u00e1hl z krabice pod sedadlem, a na rtech c\u00edt\u00edm, \u017ee mi n\u011bco cpe do pusy. „Na zdrav\u00ed nev\u011bsty a \u017eenicha,“ uchechtne se, kdy\u017e se mu poda\u0159\u00ed mi protla\u010dit do pusy kol\u00e1\u010dek. „Douf\u00e1m, \u017ee si u\u017eijou svatebn\u00ed noc tak skv\u011ble jako my,“ pronese s plnou pusou. „Cukrov\u00ed maj \u00fa\u017easn\u00fd,“ pochv\u00e1l\u00ed si, a kone\u010dn\u011b ho napadne rozsv\u00edtit malou stropn\u00ed lampi\u010dku. „Slu\u0161\u00ed ti to,“ usm\u011bje se na m\u011b, kdy\u017e m\u011b vid\u00ed rozpl\u00e1cnut\u00fdho na seda\u010dk\u00e1ch, jak si hov\u00edm a u\u017e\u00edv\u00e1m si sladkou chu\u0165 a dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed orgasmus.<\/div>\n
„Tob\u011b taky, mod\u0159inko“ zat\u00e1h\u00e1m ho za dredy, kdy\u017e se ke mn\u011b sklon\u00ed, aby mi dal je\u0161t\u011b pusu. „Ti dva si nejsp\u00ed\u0161 neu\u017eijou nic, proto\u017ee Gustav a Georg vypadali zhruba stejn\u011b o\u017erale,“ usm\u011bju se je\u0161t\u011b, ne\u017e polknu posledn\u00ed kousek kol\u00e1\u010dku a nech\u00e1m se l\u00edbat t\u00edm sv\u00fdm majitelem „po\u0159\u00e1dn\u00fdho chlapa“.<\/div>\n
<\/div>\n
SABINE<\/div>\n
<\/div>\n
Ned\u011ble 16.8.2015 dopoledne<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„\u010cau, prcku,“ usm\u00edv\u00e1m se na Dejva, kterej mi p\u0159i\u0161el otev\u0159\u00edt dve\u0159e, aby m\u011b pustil do domu. T\u00e1ta asi nem\u00e1 \u010das, nejsp\u00ed\u0161 va\u0159\u00ed ob\u011bd, na kterej m\u011b pozvali. „Co v\u00e1m to tady postavili za pt\u00e1kovinu?“ zept\u00e1m se a k\u00fdvnu zp\u00e1tky ke st\u0159\u00edbrn\u00e9 \u0161a\u0161k\u00e1rn\u011b, kter\u00e1 se zni\u010dehonic objevila na jejich plot\u011b a na slunci h\u00e1z\u00ed pras\u00e1tka do v\u0161ech stran. Chvilku tu \u010dlov\u011bk nen\u00ed a m\u00e1lem by to tu nepoznal.<\/div>\n
„To je kv\u016fli zlod\u011bj\u016fm,“ sd\u011bl\u00ed mi m\u016fj budouc\u00ed nevlastn\u00ed syn sv\u00fdm vysok\u00fdm hl\u00e1skem, chytne m\u011b za ruku, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed na m\u011b za\u010dne \u0161plhat. „Aby n\u00e1m nelezli do zahrady, \u0159\u00edkal strejda,“ dod\u00e1 ten malej roztomilej mudrlant. Zvednu ho do n\u00e1ru\u010de a vraz\u00edm mu pusu na \u010del\u00ed\u010dko. Dostanu zp\u00e1tky jednu uslintanou, a nadhod\u00edm si ho, aby se mi l\u00edp dr\u017eel. Je jak pytel brambor, kde jsou ty \u010dasy, kdy jsem ho bez pot\u00ed\u017e\u00ed unesla.<\/div>\n
„Kv\u016fli zlod\u011bj\u016fm, jo? No tak to jo, aspo\u0148 n\u00e1s nikdo neukradne, to ud\u011blal strejda dob\u0159e,“ souhlas\u00edm. Je vlastn\u011b divn\u00fd, \u017ee to tu kluci nechali ud\u011blat a\u017e te\u010f, nikdy se neb\u00e1li, \u017ee se jim n\u011bco stane. Mo\u017en\u00e1 se Bill boj\u00ed, \u017ee po svatb\u011b na n\u00e1s za\u010dnou naprdnut\u00fd fanynky h\u00e1zet zka\u017een\u00fd vejce a shnil\u00fd raj\u010data, a nechce, aby mu to hnilo na zahrad\u011b\u2026 i kdy\u017e\u2026 tohle pr\u016fm\u011brn\u00e1 fanynka v klidu p\u0159ehod\u00ed\u2026 mysl\u00edm, \u017ee bude nepl\u00e1novanej kompost, budeme muset koupit vidle\u2026<\/div>\n
„Tak co d\u011bl\u00e1te? Jak se m\u00e1te, jak bylo v\u010dera na svatb\u011b?“ Za\u010dnu se vypt\u00e1vat, zat\u00edmco nesu Dejva k Billovi do bytu. „Ahoj!“ za\u0159vu od dve\u0159\u00ed, aby m\u011b v kuchyni sly\u0161el, c\u00edt\u00edm, \u017ee tu n\u011bco b\u00e1je\u010dn\u011b von\u00ed. Teda Bill je fakt partie, p\u0159ipad\u00e1m si skoro jako \u017eenich a ne jako budouc\u00ed nev\u011bsta.<\/div>\n
„Ahoj,“ vykoukne kucha\u0159 ze sv\u00fdho kr\u00e1lovstv\u00ed a usm\u011bje se. „Jde\u0161 akor\u00e1t, za p\u016fl ho\u010fky to m\u00e1m hotov\u00fd,“ ujist\u00ed m\u011b, ale Dejv u\u017e m\u011b t\u00e1hne do sv\u00fdho pokoj\u00ed\u010dku, aby mi uk\u00e1zal, co zase postavil nov\u00fdho z t\u00fd tuny lega, kterou mu p\u0159\u00edbuzenstvo nakoupilo. P\u0159itom mu neust\u00e1le jede pusa, tak\u017ee za chvilku v\u00edm p\u0159esn\u011b, co m\u011bli na svatb\u011b za menu, jak s tetou tancoval, jak pil „\u010dampa\u0148sk\u00fd“ a jak si d\u00e1vali Tara s Gustavem pusu, proto\u017ee museli uk\u00e1zat v\u0161em, jak se milujou\u2026 no prost\u011b kafemlejnek po tat\u00ednkovi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, \u0161vagrov\u00e1,“ ozve se po chv\u00edli od dve\u0159\u00ed a j\u00e1 vzhl\u00eddnu od hromady lega. U\u017e jsem v tom \u00fapln\u011b zabran\u00e1, ale Tom\u016fv hlas by m\u011b probral, i kdybych byla mrtv\u00e1. Zabodnu pohled do jeho kr\u00e1snejch o\u010d\u00ed, kter\u00fdma se na m\u011b zpod k\u0161iltovky sm\u011bje, i kdy\u017e bych sp\u00ed\u0161 \u010dekala, \u017ee na m\u011b bude vr\u010det, ale vtom si v\u0161imnu, jak vypad\u00e1.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, co se ti stalo, \u0161vag\u0159\u00edku? N\u011bkdo ti dal do huby?“ z\u00edr\u00e1m na n\u011bj a vr\u00e1t\u00edm mu jeho osloven\u00ed. Za p\u00e1r dn\u00ed budeme p\u0159\u00edbuzn\u00ed, tak si mus\u00edme zvykat.<\/div>\n
„N\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9,“ ozve se se sm\u00edchem ml\u00e1d\u011b na zemi. „Strejda spadnul ze schod\u016f a bouchnul se o z\u00e1bradl\u00ed,“ vysv\u011btluje mi ochotn\u011b jeho synovec a sna\u017e\u00ed se p\u0159itom tv\u00e1\u0159it zase v\u00e1\u017en\u011b, aby si to u strejdy nerozlil. Hmmm\u2026 to se mi n\u011bjak nezd\u00e1, \u017ee by se Tom z\u0159\u00edtil ze schod\u016f? Nejsp\u00ed\u0161 byl bu\u010f tot\u00e1ln\u011b na\u0161rot, nebo zakopl o ty sv\u00fd obrovsk\u00fd kalhoty, \u0159\u00edkala jsem mu, \u017ee se to jednou stane, ale m\u00e1val nad t\u00edm rukou.<\/div>\n
„Jo, tak n\u011bjak,“ za\u0161kleb\u00ed se Tom. „Jak se m\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se konverza\u010dn\u011b a sedne si k n\u00e1m na zem. Hned se chop\u00ed dal\u0161\u00edch kosti\u010dek a za\u010dne skl\u00e1dat n\u011bco sv\u00fdho.<\/div>\n
„Jde to,“ odpov\u00edm po pravd\u011b. „Odpo\u010d\u00edv\u00e1m p\u0159ed bou\u0159\u00ed,“ k\u00fdvnu nen\u00e1padn\u011b sm\u011brem k Dejvovi, aby pochopil, koho tou bou\u0159\u00ed mysl\u00edm. A\u017e se sem nast\u011bhuju, nejsp\u00ed\u0161 rychle skon\u010d\u00ed obdob\u00ed, kdy nemus\u00edm r\u00e1no do pr\u00e1ce a vysp\u00e1v\u00e1m do des\u00edti\u2026 sice za\u0159izuju svatbu, ale d\u00e1 se to v pohod\u011b st\u00edhat i bez stresu, tak\u017ee m\u011b to nijak neunavuje. Bill mi zalo\u017eil vlastn\u00ed konto, na kter\u00fd mi poslal pen\u00edze, abych m\u011bla do svatby z \u010deho \u017e\u00edt, tak\u017ee si v\u016fbec nest\u011b\u017euju\u2026<\/div>\n
„Jo, to si moc neodpo\u010dine\u0161, tenhle \u010f\u00e1bel um\u00ed v\u00fdborn\u011b budit,“ \u0161kleb\u00ed se na m\u011b. „U\u017e m\u011b takhle p\u0159\u00edm\u00fdm kopem p\u00e1rkr\u00e1t m\u00e1lem p\u0159ipravil o rodinu,“ post\u011b\u017euje si, a na d\u016fkaz sv\u00fdch slov vyp\u00edskne jako holka: „Takhle jsem pak p\u016fl dne mluvil.“ Rozchecht\u00e1m se jeho fistuli, Dejv se ke mn\u011b p\u0159id\u00e1 a nakonec se \u0159eht\u00e1me v\u0161ichni t\u0159i jako kon\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co se tady d\u011bje? O n\u011bco jsem p\u0159i\u0161el?“ vraz\u00ed do pokoje hlavu Bill a usm\u00edv\u00e1 se, kdy\u017e n\u00e1s vid\u00ed s Dejvem na zemi, jak skl\u00e1d\u00e1me dal\u0161\u00ed z mnoha aut\u00ed\u010dek, co nakonec vypadaj stejn\u011b jako dome\u010dky s kole\u010dkama. Mezi nohama mu prob\u011bhne Scotty, kter\u00fdho jsme sv\u00fdm hur\u00f3nsk\u00fdm \u0159evem asi vzbudili, a hned m\u011b za\u010dne o\u010duch\u00e1vat.<\/div>\n
„Jede\u0161, sy\u010d\u00e1ku,“ za\u017eenu ho jemn\u011b, kdy\u017e mi nejd\u0159\u00edv o\u010duch\u00e1 nohy a pak mi za\u010dne strkat \u010dum\u00e1k do rozkroku. Nech\u00e1pu, co to m\u00e1 za blbej zvyk. Jednou si \u010dlov\u011bk vezme sukni a hned je objektem takov\u00fdho necht\u011bn\u00fdho z\u00e1jmu\u2026<\/div>\n
„Nech ho, l\u00edb\u00ed\u0161 se mu,“ sm\u011bje se Bill, kdy\u017e n\u00e1s pozoruje. „Je to chlap, a m\u00e1 chut\u011b, to v\u00ed\u0161, tady si moc sami\u010dek neu\u017eije,“ dod\u00e1 a \u0161kleb\u00ed se jako pako. Scotty se jako odm\u00edtnutej milenec ura\u017een\u011b odt\u00e1hne do kouta, tam se sval\u00ed a pozoruje n\u00e1s.<\/div>\n
„Teto?“ ozve se zdola Dejv. „Ty jsi sami\u010dka?“<\/div>\n
„Jo,“ k\u00fdvnu mu na ot\u00e1zku. „Jsem krvela\u010dn\u00e1 sami\u010dka Kudlanky n\u00e1bo\u017en\u00fd, a a\u017e si s tv\u00fdm ta\u0165kou pohraju, tak mu ukousnu hlavu a se\u017eeru ho,“ d\u011bl\u00e1m si z prcka srandu, a bav\u00edm se jeho reakc\u00ed.<\/div>\n
„Fakt?“ vykul\u00ed na m\u011b o\u010di. „Tati, \u017ee to nen\u00ed pravda?“ naklon\u00ed se p\u0159ese m\u011b, aby na Billa vid\u011bl, a ov\u011b\u0159uje si rad\u0161i informaci u d\u016fv\u011bryhodn\u00fdho zdroje. U ta\u0165ky se mu nikdy nestane to, co u m\u011b nebo u Toma, aby si z n\u011bj utahoval. D\u011bl\u00e1 mu zodpov\u011bdn\u00fdho otce, co nikdy nel\u017ee.<\/div>\n
„Neboj, tetu zvl\u00e1dneme spolu,“ uklidn\u00ed ho Bill. „Kdyby si dovolovala, tak j\u00ed vyst\u011bhujem na zahradu,“ uculuje se. „Do stanu,“ dod\u00e1, aby nebyl tak krutej. Pod \u0161ir\u00e1kem by m\u011b snad sp\u00e1t nenechal.<\/div>\n
„No to jste hodn\u00fd, kluci, \u017ee m\u011b nech\u00e1te \u017e\u00edt,“ sm\u011bju se. „U\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat,“ ironicky pronesu, a za\u0161kleb\u00edm se na sv\u00e9ho budouc\u00edho man\u017eela.<\/div>\n
<\/div>\n
„Poj\u010fte j\u00edst,“ vzpomene si Bill, pro\u010d sem vlastn\u011b p\u0159i\u0161el, a my se nad\u0161en\u011b zvedneme, a jdeme ochutnat jeho bo\u017eskou krmi. Podle v\u016fn\u011b to bude ur\u010dit\u011b skv\u011bl\u00fd, jen douf\u00e1m, \u017ee zase nevymyslel n\u011bjakou p\u00e1livou specialitku. Minule jsem po jeho extra p\u00e1liv\u00fdm \u0161ve-\u010du-\u017eou m\u011bla dva dny necitlivej jazyk.<\/div>\n
„Dobrou chu\u0165,“ pop\u0159eje n\u00e1m kucha\u0159, kdy\u017e vtom mu v kapse za\u010dne hr\u00e1t mobil. Omluvn\u011b se na n\u00e1s usm\u011bje, a odejde si telefon vz\u00edt do p\u0159eds\u00edn\u011b, aby n\u00e1s neru\u0161il p\u0159i j\u00eddle. Sed\u00edme ani nedut\u00e1me, cpeme se v\u00fdborn\u00fdm ku\u0159etem s r\u00fd\u017e\u00ed a poslouch\u00e1me s napnut\u00fdma u\u0161ima, kdo to Billovi vol\u00e1. „Co\u017ee?!“ ozve se po chvilce p\u0159ekvapen\u011b Bill z p\u0159eds\u00edn\u011b malinko v\u00edc nahlas, ne\u017e oby\u010dejn\u011b mluv\u00ed. D\u00e1l u\u017e nesly\u0161\u00edme v\u016fbec nic, jen nesrozumiteln\u00fd brebent\u011bn\u00ed. Pod\u00edv\u00e1me se na sebe s Tomem p\u0159es st\u016fl, evidentn\u011b taky nem\u00e1 p\u00e1ru, o \u010dem je \u0159e\u010d, a kdy\u017e se Bill kone\u010dn\u011b objev\u00ed mezi dve\u0159ma, oba unisono proneseme: „Kdo to byl?“<\/div>\n
Bill se posad\u00ed na \u017eidli ke sv\u00fdmu tal\u00ed\u0159i, nejd\u0159\u00edv se pod\u00edv\u00e1 na mn\u011b, pak na Toma a po chvilce nap\u011bt\u00ed se skoro v\u00edt\u011bzn\u011b usm\u011bje a spokojen\u011b odpov\u00ed. „T\u00e1ta. Roze\u0161el se s Hanou, svatba nebude.“<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule BILL „Bill\u00ed,“ sly\u0161\u00edm tich\u00e9 \u0161ept\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edmo vedle hlavy, a m\u00e1m pocit, jako bych se pomalu n\u011bkam propadal. „Vst\u00e1v\u00e1me,“ pozn\u00e1v\u00e1m Tom\u016fv hlas, ale pocit, \u017ee pad\u00e1m dozadu, m\u011b neopou\u0161t\u00ed. „Co je?“ zt\u011b\u017eka za\u0161ept\u00e1m a s n\u00e1mahou otev\u0159u o\u010di do tmy. „No<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-13686","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13686","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13686"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13686\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13686"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13686"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13686"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}