{"id":13699,"date":"2009-08-21T18:30:00","date_gmt":"2009-08-21T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13667"},"modified":"2009-08-21T18:30:00","modified_gmt":"2009-08-21T17:30:00","slug":"zapomenout","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/08\/21\/zapomenout\/","title":{"rendered":"Zapomenout"},"content":{"rendered":"
autor: Mary<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Chcem sa z teba napi\u0165, \u0161aty odho\u010f pre\u010d<\/em><\/div>\n
\u010co m\u00e1 by\u0165 sa stane, tak cez moje dlane ako \u010dist\u00fd prame\u0148 te\u010d<\/em><\/div>\n
Ak \u0165a e\u0161te tr\u00e1pi sm\u00fatok z rozchodov<\/em><\/div>\n
Ono sa to pod\u00e1, ty si predsa voda, \u010do ma dr\u017e\u00ed nad vodou<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Rychl\u00fdm krokem se p\u0159ibli\u017eoval k domovu a sna\u017eil se nevn\u00edmat bratrovo rozho\u0159\u010den\u00e9 vol\u00e1n\u00ed. Bill se celou cestu dr\u017eel n\u011bkolik krok\u016f za n\u00edm a jejich vzd\u00e1lenost se neodva\u017eoval zkr\u00e1tit, proto\u017ee v\u017edy, kdy\u017e to zkusil, Tom je\u0161t\u011b zrychlil. Necht\u011bl s n\u00edm mluvit, a u\u017e v\u016fbec mu necht\u011bl vysv\u011btlovat sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed v posledn\u00edch t\u00fddnech. Nikdy mu nelhal, ale tentokr\u00e1t nemohl \u0159\u00edct pravdu. Nemohl mu \u0159\u00edct, \u017ee ka\u017ed\u00fd ve\u010der us\u00edn\u00e1 s my\u0161lenkou na n\u011bj, \u017ee tou\u017e\u00ed po tom, moci se ho dot\u00fdkat, \u017ee v\u017edy, kdy\u017e ho vid\u00ed, mysl\u00ed na to, jak\u00e9 by asi bylo sev\u0159\u00edt ho v n\u00e1ru\u010di a l\u00edbat ka\u017edi\u010dk\u00fd centimetr jeho tv\u00e1\u0159\u00ed a smysln\u00fdch rt\u016f. Nemohl mu \u0159\u00edct, co k n\u011bmu doopravdy c\u00edt\u00ed. Nebo ano?<\/p>\n<\/div>\n
Ve\u0161el do domu, a ani\u017e by rozsv\u00edtil, zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje. Cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m, aby mohl, nik\u00fdm neru\u0161en, p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, kdy nastal ten zlom, kdy se do Billa zamiloval. Nech\u00e1pal, jak k tomu mohlo doj\u00edt. Zrovna on, proslul\u00fd lama\u010d d\u00edv\u010d\u00edch srdc\u00ed, se zamiluje do vlastn\u00edho bratra!<\/div>\n
Bill Toma kone\u010dn\u011b dohnal. Nezdr\u017eoval se zav\u00edr\u00e1n\u00edm dve\u0159\u00ed a dv\u011bma rychl\u00fdmi kroky zru\u0161il vzd\u00e1lenost mezi sebou a bratrem. D\u011blal si o n\u011bj starosti. Tom se u\u017e del\u0161\u00ed dobu choval divn\u011b a odm\u00edtal mu \u0159\u00edct, co se d\u011bje. A dnes, kdy\u017e utekl z baru, kde slavili \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd koncert, se rozhodl, \u017ee to z n\u011bj dostane.<\/div>\n
Chytil ho za ruku a prudk\u00fdm trhnut\u00edm oto\u010dil \u010delem k sob\u011b.<\/div>\n
„Co se s tebou d\u011bje, Tome?“ zeptal se ho.<\/div>\n
Tomovi se divoce rozbu\u0161ilo srdce. Bratr k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edral jeho prsty, a nejsp\u00ed\u0161 se b\u00e1l, aby neutekl, proto\u017ee ho odm\u00edtal pustit.<\/div>\n
„Jsem unaven\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl se sklopenou hlavou. Nedok\u00e1zal se mu d\u00edvat do o\u010d\u00ed, nemohl by lh\u00e1t.<\/div>\n
„A proto p\u0159ede mnou ut\u00edk\u00e1\u0161? Snad si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee ti to uv\u011b\u0159\u00edm!“ vyjel na n\u011bj Bill hlasit\u011b. Nedok\u00e1zal se ovl\u00e1dnout.<\/div>\n
„Chci b\u00fdt s\u00e1m, Bille.“<\/div>\n
\n
„Ale pro\u010d, sakra? Pro\u010d?“ vyk\u0159ikl Bill zoufale a chytil bratra za bradu, cht\u011bl, aby se na n\u011bj kone\u010dn\u011b pod\u00edval. Zarazilo ho, kdy\u017e zahl\u00e9dl v jeho o\u010d\u00edch slzy.<\/div>\n
Tom vybuchl. Zlost a neskute\u010dn\u00e1 touha mu zaml\u017eily mysl. U\u017e nedok\u00e1zal d\u00e1l odol\u00e1vat.<\/div>\n
„Chce\u0161 v\u011bd\u011bt pro\u010d?“ za\u0159val tak hlasit\u011b, a\u017e sebou Bill polekan\u011b \u0161kubl. Ne\u010dekal na jeho odpov\u011b\u010f, chytil ho za ramena a p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b, aby mohl pol\u00edbit ty rty, o kter\u00fdch se mu u\u017e tolik dn\u00ed zd\u00e1lo. C\u00edtil, jak jeho t\u011blem prob\u00edh\u00e1 n\u011bco jako elektrick\u00fd v\u00fdboj, bylo to dokonal\u00e9. Bratrovy rty byly p\u0159esn\u011b tak m\u011bkk\u00e9 a hebk\u00e9, jak si je vysnil, a jejich jedine\u010dn\u00e1 chu\u0165 se nedala k ni\u010demu p\u0159irovnat. Po chv\u00edli se od n\u011bj odtrhl. Pod\u00edval se do o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, tolik podobn\u00fdch t\u011bm jeho, kter\u00e9 byly roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 p\u0159ekvapen\u00edm. „Proto.“ Za\u0161eptal ti\u0161e, st\u011b\u017e\u00ed ho bylo sly\u0161et. Oto\u010dil se a ode\u0161el do sv\u00e9ho pokoje, zanech\u00e1vaje za sebou zmaten\u00e9ho a lehce se t\u0159esouc\u00edho Billa.<\/p>\n<\/div>\n
Keby bolo nie\u010do, \u010do sa ti d\u00e1 znies\u0165<\/em><\/div>\n
Okrem neba nado mnou a mili\u00f3nov hviezd<\/em><\/div>\n
Tak by som to zniesol v\u017edy znova a r\u00e1d<\/em><\/div>\n
K tvojim noh\u00e1m dobr\u00e9 veci ako vodop\u00e1d<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Sed\u011bl v rohu postele, z\u00e1dy se op\u00edral o ze\u010f a nep\u0159\u00edtomn\u011b se d\u00edval z okna. V mysli se mu st\u00e1le vyno\u0159ovala vzpom\u00ednka na ten ve\u010der p\u0159ed t\u0159emi dny, kdy se neudr\u017eel a nechal vyplout na povrch to, co v sob\u011b tak dlouho dusil. Od t\u00e9 chv\u00edle se Billovi vyh\u00fdbal, jak jen to \u0161lo. Zav\u00edral se ve sv\u00e9m pokoji a vych\u00e1zel z n\u011bj, jen pokud to bylo nezbytn\u011b nutn\u00e9. St\u00e1le v\u00edc si ale uv\u011bdomoval, \u017ee tohle nap\u011bt\u00ed dlouho nevydr\u017e\u00ed. O tom, \u017ee se nem\u016f\u017ee bratrovi vyh\u00fdbat donekone\u010dna, ho utvrdilo tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee je to Bill. Nebyl si v\u016fbec jist\u00fd, co mu \u0159ekne, ale m\u011bl pocit, \u017ee nastal \u010das, aby si v\u0161echno vyjasnili.<\/div>\n
„Poj\u010f d\u00e1l,“ vydechl.<\/div>\n
Bill nejist\u011b ve\u0161el. Pe\u010dliv\u011b zav\u0159el dve\u0159e a pomalu zam\u00ed\u0159il nap\u0159\u00ed\u010d cel\u00fdm pokojem k Tomovi. Ten se posunul je\u0161t\u011b v\u00edc ke zdi, tak\u017ee se Bill mohl posadit vedle n\u011bj. Jeden druh\u00e9mu se d\u00edvali do o\u010d\u00ed a ani jeden z nich nev\u011bd\u011bl, jak za\u010d\u00edt. Nakonec promluvil Bill.<\/div>\n
„To, co se stalo\u2026“<\/div>\n
„Promi\u0148,“ sko\u010dil mu Tom do \u0159e\u010di. „J\u00e1 – nem\u011bl jsem to d\u011blat. Zapomeneme na to, ano? Jakoby se nikdy nic nestalo.“<\/div>\n
Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee by o bratra p\u0159i\u0161el. \u017de by za n\u00edm nemohl jen tak zaj\u00edt a popov\u00eddat si. \u017de by ho zavrhl. Pod\u00edval se na n\u011bj s nad\u011bj\u00ed v o\u010d\u00edch. Mus\u00ed na to p\u0159istoupit, prost\u011b mus\u00ed! Zapomenou na to a v\u0161echno bude jako d\u0159\u00edv.<\/div>\n
Bill v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou: „Nem\u016f\u017eu na to zapomenout.“<\/div>\n
Tom zalapal po dechu. Tohle ho nenapadlo ani ve snu, v\u011b\u0159il, \u017ee bratr bude souhlasit s jeho \u0159e\u0161en\u00edm.<\/div>\n
Bill s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem pozoroval Tom\u016fv vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz. Naklonil se k n\u011bmu a kone\u010dky prst\u016f jemn\u011b p\u0159ejel po jeho tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„D\u011bkuju ti, \u017ee jsi m\u011bl odvahu to ud\u011blat.“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zvedl hlavu. Chv\u00edli se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed a rukou si p\u0159ejel po tv\u00e1\u0159i, kter\u00e9 se je\u0161t\u011b p\u0159ek kr\u00e1tk\u00fdm okam\u017eikem dot\u00fdkal bratr. Celou jeho osobu prostoupil pocit neskute\u010dn\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee to nen\u00ed sen, n\u00fdbr\u017e skute\u010dnost, \u017ee Bill jeho city op\u011btuje.<\/div>\n
S uleh\u010den\u00fdm \u00fasm\u011bvem ho p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b, aby ho mohl obejmout.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ za\u0161eptal mu do vlas\u016f, p\u0159esv\u011bd\u010den o tom, \u017ee spole\u010dn\u011b p\u0159ekonaj\u00ed cokoli.<\/p>\n<\/div>\n
Keby som mal kr\u00e1\u010da\u0165 s\u00e1m a zranen\u00fd<\/em><\/div>\n
\u0160iel by som a\u017e tam, kde tvoja du\u0161a pramen\u00ed<\/em><\/div>\n
Keby som ten prame\u0148 na\u0161iel n\u00e1hodou<\/em><\/div>\n
Bola by to voda \u010do ma dr\u017e\u00ed nad vodou<\/em><\/p>\n<\/div>\n
St\u00e1l u okna a vyhl\u00ed\u017eel do venkovn\u00ed tmy ve snaze zahl\u00e9dnout zn\u00e1mou postavu. Bill ode\u0161el u\u017e p\u0159ed n\u011bkolika hodinami a je\u0161t\u011b se nevr\u00e1til, p\u0159esto\u017ee kdy\u017e ho l\u00edbal na rozlou\u010denou, sliboval, \u017ee bude do hodiny doma.<\/div>\n
P\u0159e\u0161el m\u00edstnost a ten ve\u010der u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 vyto\u010dil na telefonu bratrovo \u010d\u00edslo. Nezvedl to. Za\u010d\u00ednal propadat panice. Billovi se n\u011bco muselo st\u00e1t. Jinak by byl d\u00e1vno doma nebo se alespo\u0148 ozval. Byl si jist\u00fd, \u017ee se stalo n\u011bco stra\u0161n\u00e9ho.<\/div>\n
Hlasit\u00e9 zvon\u011bn\u00ed telefonu ho vyd\u011bsilo. Vrhl se ke sluch\u00e1tku.<\/div>\n
„Bille?“ vyhrkl v nad\u011bji, \u017ee usly\u0161\u00ed bratr\u016fv hlas. Jeho prosby z\u0159ejm\u011b nebyly vysly\u0161eny, proto\u017ee do telefonu promluvila n\u011bjak\u00e1 \u017eena.<\/div>\n
„Pan Kaulitz? Je mi l\u00edto, ale v\u00e1\u0161 bratr je v nemocnici. P\u0159ivezli ho asi p\u0159ed hodinou.“<\/div>\n
„Co je s n\u00edm?“ zeptal se vyd\u011b\u0161en\u011b. Tak\u017ee m\u011bl pravdu, skute\u010dn\u011b se mu n\u011bco stalo!<\/div>\n
„Bohu\u017eel nejsem opr\u00e1vn\u011bna pod\u00e1vat v\u00e1m jak\u00e9koli informace o jeho zdravotn\u00edm stavu, to m\u016f\u017ee jen jeho o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00ed l\u00e9ka\u0159. Osobn\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1, ano, samoz\u0159ejm\u011b p\u0159ijedu,“ \u0159ekl je\u0161t\u011b a zav\u011bsil.<\/p>\n<\/div>\n
Na nic ne\u010dekal, vzal kl\u00ed\u010dky od auta a jel do nemocnice. Nedok\u00e1zal se ubr\u00e1nit my\u0161lenk\u00e1m na nejhor\u0161\u00ed. P\u0159ed o\u010dima se mu jedna po druh\u00e9 m\u00edhaly vzpom\u00ednky. On a Bill. Jejich prvn\u00ed h\u00e1dka, prvn\u00ed koncert, prvn\u00ed polibek, prvn\u00ed milov\u00e1n\u00ed. Nemohlo to p\u0159ece skon\u010dit, nemohlo b\u00fdt po v\u0161em, ne tak brzy! M\u011bli toho je\u0161t\u011b tolik p\u0159ed sebou. Tolik v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 m\u011bli pro\u017e\u00edt, tolik z\u00e1\u017eitk\u016f, kter\u00e9 je \u010dekaly, tolik spole\u010dn\u011b str\u00e1ven\u00fdch let.<\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu rozrazil dve\u0159e nemocnice a rozb\u011bhl se po dlouh\u00e9 chodb\u011b k recepci.<\/div>\n
„Kde najdu Billa Kaulitze?“ vybafl na \u017eenu za pultem.<\/div>\n
„Pokoj 483. Ale\u2026“<\/div>\n
D\u00e1l ji neposlouchal, rozb\u011bhl se k v\u00fdtahu a vyjel do \u010dtvrt\u00e9ho patra. Chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e na\u0161el spr\u00e1vn\u00fd pokoj, ale povedlo se. Zastavil se p\u0159ed n\u00edm s rukou polo\u017eenou na klice. B\u00e1l se. B\u00e1l se, co uvid\u00ed, a\u017e vejde dovnit\u0159. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, a otev\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
Pokoj byl vymalovan\u00fd na b\u00edlo, s jednou jedinou postel\u00ed.<\/div>\n
Pod\u00edval se na Billa. Vypadal celkem v po\u0159\u00e1dku, a\u017e na to, \u017ee byl nezvykle bled\u00fd. Jeho b\u00edl\u00fd obli\u010dej ost\u0159e kontrastoval s \u010dern\u00fdmi vlasy. O\u010di m\u011bl zav\u0159en\u00e9, z\u0159ejm\u011b spal.<\/div>\n
Tom nespou\u0161t\u011bl pohled z bratrova obli\u010deje a sesul se na \u017eidli, kter\u00e1 byla, snad pr\u00e1v\u011b pro tyto p\u0159\u00edpady, p\u0159istavena k posteli. Nat\u00e1hl ruku a pohladil Billa po vlasech. Po tv\u00e1\u0159i se mu rozkut\u00e1lely slzy.<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko, neboj, bude to dobr\u00fd, spolu to zvl\u00e1dneme\u2026“ \u0161eptal, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee ho Bill nesly\u0161\u00ed, a jemn\u011b hladil jeho tv\u00e1\u0159e. „Slibuju ti, \u017ee to zvl\u00e1dneme\u2026“ P\u0159itiskl si dlan\u011b k obli\u010deji a jeho t\u011blo se ot\u0159\u00e1salo vzlyky.<\/div>\n
Billovy \u0159asy se lehce zat\u0159epetaly, na\u010de\u017e pomalu otev\u0159el o\u010di a trochu dezorientovan\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe.<\/div>\n
„Kde to jsem?“<\/div>\n
Tom p\u0159estal plakat a oto\u010dil na bratra hlavu.<\/div>\n
„Bille\u2026“ vydechl. Pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, byly stejn\u011b \u010dokol\u00e1dov\u00e9 jako v\u017edy, ale n\u011bco v nich chyb\u011blo. N\u011bco, co tam rozhodn\u011b m\u011blo b\u00fdt.<\/div>\n
„Kdo jsi?“<\/p>\n<\/div>\n
M\u00f4\u017ee\u0161 zabudn\u00fa\u0165, sta\u010d\u00ed k\u00fdm tu si<\/em><\/div>\n
Iba \u010falej bu\u010f ni\u010d viac nemus\u00ed\u0161<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Sed\u011bl ve vysok\u00e9m k\u0159esle a do\u0161iroka otev\u0159en\u00e9 o\u010di up\u00edral do plamen\u016f v krbu. Byly h\u0159ejiv\u00e9 a hrav\u00e9, soust\u0159edil se na n\u011b natolik, \u017ee nevn\u00edmal ani \u010derno\u010dernou tmu v pokoji. Sna\u017eil se nemyslet na bratra, kter\u00fd byl ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti a nejsp\u00ed\u0161 spal. Tolik mu chyb\u011bl. Byli spolu, ale ne tak, jak by si p\u0159\u00e1l on, n\u00fdbr\u017e pouze jako brat\u0159i.<\/div>\n
U\u017e n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f se \u0159\u00eddil radami l\u00e9ka\u0159\u016f. Staral se o bratra, bral ho na m\u00edsta, kam spolu d\u0159\u00edve chodili. Trp\u011bliv\u011b mu odpov\u00eddal na v\u0161echny jeho ot\u00e1zky a po ve\u010derech spolu sed\u00e1vali v ob\u00fdvac\u00edm pokoji a Tom mu vypr\u00e1v\u011bl z\u00e1\u017eitky z d\u011btstv\u00ed, pov\u00eddal mu o cel\u00e9m jejich \u017eivot\u011b. V\u0161echno kv\u016fli tomu, aby si vzpomn\u011bl alespo\u0148 na n\u011bco. A v\u0161echno marn\u011b.<\/div>\n
Jen o jednom se nikdy nezm\u00ednil. Nikdy mu ne\u0159ekl, co mezi nimi bylo, jak si byli navz\u00e1jem bl\u00edzc\u00ed a jak jeden druh\u00e9ho pot\u0159ebovali. Nikdy mu ne\u0159ekl, \u017ee jejich bratrsk\u00fd cit p\u0159erostl v n\u011bco siln\u011bj\u0161\u00edho a mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho. Uv\u011bdomil si toti\u017e, co chyb\u011blo v bratrov\u00fdch o\u010d\u00edch, tenkr\u00e1t, kdy\u017e se probudil v nemocnici. Byla to n\u011bha a l\u00e1ska, se kterou se na n\u011bj, na Toma, v\u017edycky d\u00edval. A te\u010f byla fu\u010d. Nech\u00e1pal to, copak je mo\u017en\u00e9 zapomenout milovat?<\/p>\n<\/div>\n
Ani si nev\u0161iml, \u017ee Bill vstoupil do m\u00edstnosti, zaregistroval ho a\u017e ve chv\u00edli, kdy se jen v tri\u010dku a boxerk\u00e1ch posadil vedle n\u011bj na pohovku. Za tu dobu, co byl doma, pochopil, \u017ee mu m\u016f\u017ee pln\u011b d\u016fv\u011b\u0159ovat. Byl na n\u011bj v\u017edy hodn\u00fd a v\u0161e nasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee ho m\u00e1 skute\u010dn\u011b r\u00e1d.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t?“ vrhl Tom na bratra kr\u00e1tk\u00fd pohled, na\u010de\u017e se soust\u0159ed\u011bn\u011b zad\u00edval na sv\u00e9 ruce, aby odolal touze se jej dotknout.<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou a up\u0159el pohled do plamen\u016f.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem se t\u011b na n\u011bco zeptat. M\u016f\u017eu?“ ozval se po chv\u00edli nejist\u011b.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“ Tom se na n\u011bj povzbudiv\u011b usm\u00e1l, aby mu dodal odvahu. Byl ochoten odpov\u011bd\u011bt mu na cokoli, nikdy by ho jen tak neodbyl.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 V\u00ed\u0161, n\u011bkdy m\u00e1m takov\u00fd pocit, a tak m\u011b napadlo, jestli jsme\u2026 Nem\u011bli jsme spolu n\u011bco?“ dostal ze sebe zt\u011b\u017eka a zrudnul tak, \u017ee to bylo patrn\u00e9 i p\u0159es v\u0161udyp\u0159\u00edtomnou tmu.<\/div>\n
Na okam\u017eik zav\u00e1hal. Hlavou mu zb\u011bsilou rychlost\u00ed b\u011b\u017eely my\u0161lenky. M\u00e1 d\u00e1l lh\u00e1t a sm\u00ed\u0159it se s t\u00edm, \u017ee Bill bude nad\u00e1le jen jeho bratrem, bude mu nabl\u00edzku, ale nikdy ho nebude sm\u011bt pohladit, obejmout, pol\u00edbit? Nebo se p\u0159iznat ke sv\u00fdm cit\u016fm, \u0159\u00edct mu pravdu, a t\u00edm riskovat, \u017ee ho bratr zavrhne, odejde od n\u011bj a u\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed?<\/div>\n
„Tome?“<\/div>\n
P\u0159inutil se k \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Ne, Bille. My dva jsme spolu nikdy nic nem\u011bli,“ \u0159ekl mu, i kdy\u017e mu bylo jasn\u00e9, \u017ee tohle byla jeho posledn\u00ed \u0161ance. Posledn\u00ed mo\u017enost \u0159\u00edct mu to, z\u00edskat ho zp\u011bt. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e to neud\u011blal te\u010f, neud\u011bl\u00e1 to u\u017e nikdy. Tohle byl ten okam\u017eik, kdy mohl v\u0161echno zm\u011bnit. A on si ho nechal proklouznout mezi prsty a v\u016fbec nic neud\u011blal.<\/div>\n
Bill si uleh\u010den\u011b oddychl.<\/div>\n
„Bo\u017ee, ani nev\u00ed\u0161, jak moc jsi m\u011b uklidnil.“ Radostn\u011b vysko\u010dil z pohovky a chystal se odej\u00edt. U dve\u0159\u00ed se je\u0161t\u011b oto\u010dil. „Nem\u00e1\u0161 nic na z\u00edtra, \u017ee ne? \u0158\u00edkal jsem si, \u017ee bych pozval Nicky. Sl\u00edbil jsem j\u00ed, \u017ee v\u00e1s p\u0159edstav\u00edm. Nevad\u00ed ti to?“<\/div>\n
„Jasn\u011b, klidn\u011b ji p\u0159ive\u010f,“ zahlaholil Tom p\u0159edst\u00edran\u011b vesel\u00fdm hlasem, a kdy\u017e bratr kone\u010dn\u011b ode\u0161el, pevn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, aby zabr\u00e1nil slz\u00e1m prodrat se skrz klenbu \u0159as. Tu\u0161il, \u017ee to takhle dopadne. \u017de si Bill najde p\u0159\u00edtelkyni a on z\u016fstane s\u00e1m, proto\u017ee bratra miluje natolik, \u017ee by nebyl schopn\u00fd s k\u00fdmkoli jin\u00fdm vydr\u017eet. Z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak byl r\u00e1d, \u017ee to tak dopadlo. V\u011bd\u011bl, \u017ee on s\u00e1m bude trp\u011bt, ale p\u0159esto to bratrovi p\u0159\u00e1l. Doufal v jeho \u0161t\u011bst\u00ed. Bill si zaslou\u017e\u00ed b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd, i kdyby jeho to m\u011blo zab\u00edt. On ano\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Chcem sa z teba napi\u0165, \u0161aty odho\u010f pre\u010d<\/em><\/div>\n
\u010co m\u00e1 by\u0165 sa stane tak cez moje dlane ako \u010dist\u00fd prame\u0148 te\u010d<\/em><\/div>\n
Ak \u0165a e\u0161te tr\u00e1pi sm\u00fatok z rozchodov<\/em><\/div>\n
Ono sa to pod\u00e1, ty si predsa voda \u010do ma dr\u017e\u00ed nad vodou<\/em><\/p>\n<\/div>\n
(El\u00e1n – Voda \u010do ma dr\u017e\u00ed nad vodou)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Mary<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mary Chcem sa z teba napi\u0165, \u0161aty odho\u010f pre\u010d \u010co m\u00e1 by\u0165 sa stane, tak cez moje dlane ako \u010dist\u00fd prame\u0148 te\u010d Ak \u0165a e\u0161te tr\u00e1pi sm\u00fatok z rozchodov Ono sa to pod\u00e1, ty si predsa voda, \u010do ma dr\u017e\u00ed nad<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-13699","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13699","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13699"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13699\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13699"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13699"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13699"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}