{"id":13715,"date":"2009-08-19T18:30:00","date_gmt":"2009-08-19T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13683"},"modified":"2009-08-19T18:30:00","modified_gmt":"2009-08-19T17:30:00","slug":"chaos-v-dusi-ii-39-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/08\/19\/chaos-v-dusi-ii-39-konec\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i II 39. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak je to tady. Zazvonil zvonec\u2026 a Chaosu je konec. T\u011b\u017eko se mi s touhle pov\u00eddkou lou\u010d\u00ed, byla to moje prvn\u00ed v\u011bt\u0161\u00ed v\u00edced\u00edlovka, kter\u00e1 mi jak\u00fdmsi z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem hodn\u011b p\u0159irostla k srdci. Tak douf\u00e1m, \u017ee jste si ji u\u017eili tak, jako jsem si ji u\u017e\u00edvala j\u00e1, kdy\u017e jsem ji psala. V\u0161em poctiv\u00fdm koment\u00e1tor\u016fm moc d\u011bkuji za koment\u00e1\u0159e, \u010detla jsem je poctiv\u011b v\u0161echny\u2026 Tak\u017ee p\u0159eju p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed posledn\u00edho d\u00edlu\u2026 a t\u0159eba je\u0161t\u011b do budoucna n\u011bkdy n\u011bjakou pov\u00eddku sesmol\u00edm \ud83d\ude42<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
„S\u00edm t\u011b, to p\u0159ece nem\u016f\u017ee\u0161, ty pako!“<\/div>\n
„Ale jo!“ dupnu si vzpurn\u011b.<\/div>\n
„A jako jinak se\u0161 naprosto norm\u00e1ln\u00ed?“<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b\u017ee jsem!“<\/div>\n
„Pochybuju\u2026“<\/div>\n
„Tak si pochybuj!“ zaje\u010d\u00edm v nep\u0159irozen\u00fdch okt\u00e1v\u00e1ch.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm t\u011b, u\u017e se laskav\u011b uklidni!“<\/div>\n
„Neuklidn\u00edm! To m\u00e1m podle tebe dopustit, aby Moona skon\u010dila jako Silly? Ne a ne a ne!“ zadup\u00e1m. Sakra, jak m\u00e1m br\u00e1chovi vysv\u011btlit, \u017ee u\u017e od r\u00e1na m\u011b v b\u0159i\u0161e sv\u00edr\u00e1 nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, pramen\u00edc\u00ed z Velk\u00e9, kter\u00e1 se pob\u011b\u017e\u00ed za p\u00e1r hodin? P\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno, za dvacet jedna hodin, t\u0159icet \u010dty\u0159i minut a devaten\u00e1ct vte\u0159in. Osmn\u00e1ct\u2026 sedmn\u00e1ct\u2026 \u0161estn\u00e1ct\u2026 patn\u00e1ct\u2026 a j\u00e1 m\u00e1m \u00fapln\u011b stejn\u00fd pocit, jako kdy\u017e jsem jel ten osudn\u00fd z\u00e1vod, ve kter\u00e9m jsem narazil na dr\u00e1t. A ten divn\u00fd pocit, kter\u00fd instinktivn\u011b beru jako v\u00fdstrahu, prost\u011b bu\u010f nedok\u00e1\u017eu dob\u0159e Tomovi vysv\u011btlit, nebo ho on tvrdo\u0161\u00edjn\u011b odm\u00edt\u00e1 pochopit.<\/div>\n
„No tak, Bill\u00ed\u2026 jsi jenom nerv\u00f3zn\u00ed, co\u017e je u dostih\u016f norm\u00e1ln\u00ed,“ sna\u017e\u00ed se m\u011b ukonej\u0161it.<\/div>\n
„Jo aha,“ zavr\u010d\u00edm. „Tak\u017ee tob\u011b je ve fin\u00e1ln\u00edm d\u016fsledku jedno, jestli p\u0159ijdu i o sv\u00e9ho druh\u00e9ho kon\u011b? Jestli tam zase n\u011bkdo nastr\u010d\u00ed dr\u00e1t? Jestli – „<\/div>\n
„A dost!“ t\u0159\u00edskne Tom p\u011bst\u00ed do stolu, a\u017e se po n\u00e1s v\u0161ichni v hotelov\u00e9 restauraci, kte\u0159\u00ed pr\u00e1v\u011b ve\u010de\u0159\u00ed, tak jako my, p\u0159ekvapen\u011b ohl\u00e9dnou. Tom chv\u00edli po\u010dk\u00e1, ne\u017e se zase lidi za\u010dnou v\u011bnovat sv\u00fdm vlastn\u00edm z\u00e1le\u017eitostem, a pak m\u011b pevn\u011b chyt\u00ed za ruku.<\/div>\n
\n
„Bille. J\u00e1 v\u00edm, co se se Sillym stalo, to se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161. Ale tehdy to ud\u011blal David, a ten je u\u017e d\u00e1vno mrtvej! Tob\u011b u\u017e nic nehroz\u00ed!“<\/div>\n
„Jo, a podle tebe m\u00e1m v b\u0159i\u0161e k\u0159e\u010de jen tak z hecu nebo co?“ prsknu.<\/div>\n
„Proboha nebu\u010f paranoidn\u00ed, ty pako!“ ok\u0159ikne m\u011b. „Hele,“ pokra\u010duje o pozn\u00e1n\u00ed sm\u00ed\u0159liv\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem. „Tolik ses na tenhle z\u00e1vod t\u011b\u0161il. Tolik jsi na n\u011bj d\u0159el. Podle tren\u00e9ra se\u0161 ty i kobyla ve vynikaj\u00edc\u00ed form\u011b. A jsi nerv\u00f3zn\u00ed proto, \u017ee je to jeden z nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch dostih\u016f na sv\u011bt\u011b!“<\/div>\n
„Nepov\u00eddej,“ utrous\u00edm j\u00edzliv\u011b, pak si ale uv\u011bdom\u00edm tv\u016fj pohled a najednou mi dojde, \u017ee z t\u00e9 nervozity se asi skute\u010dn\u011b chov\u00e1m jako egoistick\u00fd dement. V\u017edy\u0165 u\u017e m\u011b ze zoufalstv\u00ed napadaj\u00ed takov\u00e9 kraviny, jako t\u0159eba hodit \u0161vindla, abych nemusel jet, a p\u0159itom jsem se na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed den takovou dobu t\u011b\u0161il, tolik m\u011bs\u00edc\u016f jsme na n\u011bj j\u00e1 i Moona d\u0159eli jako bl\u00e1zni, a te\u010f by to v\u0161echno m\u011blo p\u0159ij\u00edt vnive\u010d jen kv\u016fli podivn\u00e9mu pocitu kolem \u017ealudku? Ne. Ani omylem! Rozhodn\u011b se na tebe pod\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„Promi\u0148, Tommy\u2026 j\u00e1\u2026 chov\u00e1m se jak v\u016fl,“ pousm\u011bju se slab\u011b. „Asi mi fakt u\u017e \u0161plouch\u00e1 na maj\u00e1k\u2026“<\/div>\n
Ch\u00e1pav\u011b se na m\u011b usm\u011bje.<\/div>\n
„V pohod\u011b zlat\u00ed\u2026 jen si to nesm\u00ed\u0161 tolik br\u00e1t\u2026 Jo, sice je to jeden z nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch dostih\u016f na sv\u011bt\u011b, ale to t\u011b m\u00e1 jako vykolejit? Jen po\u010dkej, jak budu na sv\u00fdho mal\u00fdho br\u00e1\u0161ku py\u0161nej, a\u017e bude st\u00e1t na stup\u00ednku v\u00edt\u011bz\u016f s poh\u00e1rem v ruce,“ zasn\u00ed se, a p\u0159itom mi palcem n\u011b\u017en\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed po h\u0159bet\u011b ruky.<\/div>\n
Slab\u011b se pousm\u011bju.<\/div>\n
„A ty mi v\u011b\u0159\u00ed\u0161, \u017ee dojedu jako prvn\u00ed?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b! Kdo jin\u00fd, ne\u017e ty?“<\/div>\n
Rad\u0161i mu ani neodporuju, jen si ti\u0161e povzdychnu a nech\u00e1m si d\u00e1l od n\u011bj laskat ruku. Chv\u00edli jen tak zamy\u0161len\u011b kouk\u00e1m do pr\u00e1zdna, na\u010de\u017e si z\u00edvnu.<\/div>\n
„Asi u\u017e p\u016fjdu sp\u00e1t,“ zamuml\u00e1m. „Jde\u0161 taky?“<\/div>\n
„Jasn\u00fd,“ potvrd\u00ed to moje zlat\u00ed\u010dko.<\/div>\n
Nech\u00e1m ho dop\u00edt jeho sklenici piva, kter\u00e9 mu tady n\u00e1ramn\u011b zachutnalo, a pak se do n\u011bj zav\u011bs\u00edm. Miluju, kdy\u017e m\u016f\u017eu j\u00edt s t\u00e9m\u011b\u0159 zav\u0159en\u00fdma o\u010dima, p\u0159i \u00fanav\u011b to hodn\u011b ulev\u00ed a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee Tom m\u011b v\u017edycky bezpe\u010dn\u011b dovede, kam chci, a \u017ee od n\u011bj nehroz\u00ed, \u017ee by m\u011b schv\u00e1ln\u011b navedl proti n\u011bjak\u00e9 p\u0159ek\u00e1\u017ece, o kterou bych klop\u00fdtl. To mu bylo podobn\u00e9, kdy\u017e jsme byli mlad\u0161\u00ed, ale te\u010f u\u017e ne. Kone\u010dn\u011b dostal rozum\u2026<\/div>\n
„Tak jsme tady,“ ozn\u00e1m\u00ed mi, kdy\u017e vejdeme do pokoje a zav\u0159e za n\u00e1mi dve\u0159e.<\/div>\n
„Hmmmm,“ prot\u00e1hnu nete\u010dn\u011b, ale nech\u00e1m se j\u00edm ulo\u017eit do pel\u00ed\u0161ku. P\u0159evl\u00e9knu se a on m\u011b zachuml\u00e1 a\u017e po bradu do pe\u0159in a pak si lehne vedle m\u011b.<\/div>\n
„Spinkej brou\u010dku\u2026 a\u0165 m\u00e1\u0161 na z\u00edt\u0159ek dost sil,“ za\u0161ept\u00e1 mi do ucha, kter\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed lehce skousne mezi zuby. „Neboj, ty to vyhraje\u0161. V\u011b\u0159 mi.“<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm,“ \u0161pitnu t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e nadobro p\u0159estanu vn\u00edmat a pono\u0159\u00edm se do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed den odpoledne se v\u0161ak moje d\u016fv\u011bra v Tomova slova vytr\u00e1cela jako led na slunci. Dopoledne jsem je\u0161t\u011b jak\u017e tak\u017e p\u0159e\u017eil, ale te\u010f, kdy\u017e na sebe natahuju z\u00e1vodn\u00ed oblek a p\u0159es n\u011bj dres s barvami na\u0161\u00ed st\u00e1je, takov\u00fd pocit nem\u00e1m ani n\u00e1hodou. P\u0159ijde mi, \u017ee m\u00e1m nohy jako z gumy. Bo\u017ee, j\u00e1 v tomhle stavu nedok\u00e1\u017eu ani nasko\u010dit na kon\u011b, nato\u017e na n\u011bm v\u016fbec z\u00e1vodit! Kdy\u017e u\u017e m\u00e1m oble\u010den\u00ed na sob\u011b, st\u00e1hnu si bezkrevn\u00fdmi prsty vlasy do gumi\u010dky a ani nevn\u00edm\u00e1m, jak se na m\u011b mlad\u00fd V\u00e1\u0148a povzbudiv\u011b usm\u00e1l. Je\u0161t\u011b mus\u00edm absolvovat cestu do v\u00e1\u017enice a pak u\u017e na kon\u011b, minuty, odm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed \u010das do startu, se ne\u00faprosn\u011b \u017eenou vp\u0159ed a \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc m\u011b deprimujou\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Najednou ani nev\u00edm, jak se to stalo, ale sed\u00edm na koni. Ani jsem po\u0159\u00e1dn\u011b nezaznamenal, jak m\u011b Tommy nekone\u010dn\u011b dlouho obj\u00edmal s p\u0159\u00e1n\u00edm mnoha \u0161t\u011bst\u00ed, ani jsem nezaznamenal, jak jsem se dostal do paddocku, ani to, \u017ee u\u017e tam je nasedlan\u00e1 Moona. Jak jsem se dok\u00e1zal ze zem\u011b vy\u0161vihnout do sedla, s t\u011bmi sv\u00fdmi gumov\u00fdmi nohami, mi je taky neskute\u010dnou z\u00e1hadou. Kolem m\u011b je \u0161\u00edlen\u00fd mumraj, ale j\u00e1 jako bych byl od toho v\u0161eho odd\u011blen\u00fd antihlu\u010dnou st\u011bnou. Jedin\u00e9, co vn\u00edm\u00e1m, jsou ladn\u00e9 tane\u010dn\u00ed kroky moj\u00ed kobylky a to, jak s hrd\u011b vzty\u010denou hlavou a nastra\u017een\u00fdma u\u0161ima n\u00e1sleduje ostatn\u00ed kon\u011b sm\u011brem na dr\u00e1hu. Teprve te\u010f mi vlastn\u011b docvakne, \u017ee jsem se kloudn\u011b nerozlou\u010dil s Tomem, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee u m\u011b v posledn\u00edch voln\u00fdch minut\u00e1ch byl. Popla\u0161en\u011b se rozhl\u00e9dnu po tribun\u00e1ch, ale jak m\u00e1m proboha v mnohasethlavov\u00e9m chumlu nad\u0161en\u00e9ho davu poznat tu jeho dredatou kebuli? Vid\u00ed m\u011b, nebo se rad\u0161i \u0161el n\u011bkam schovat?<\/p>\n<\/div>\n
Najednou v\u0161ak kon\u011b p\u0159ed n\u00e1mi vyraz\u00ed svi\u017en\u00fdm cvalem, aby si zkusili prvn\u00ed skok, a moje my\u0161lenky se rozplynou jako led na pou\u0161ti. Te\u010f u\u017e se soust\u0159ed\u00edm jenom na ten \u017eiv\u00fd plot p\u0159ed n\u00e1mi\u2026 a Moona ho sko\u010dila s perfektn\u00ed sebejistotou. Na tv\u00e1\u0159i mi probleskne \u00fasm\u011bv, kdy\u017e cv\u00e1l\u00e1me za ostatn\u00edmi ko\u0148mi na start, kde se za\u010dneme rovnat podle \u010d\u00edsel. M\u00e1m dev\u00edtku, je to moje \u0161\u0165astn\u00e9 \u010d\u00edslo, tak snad mi p\u0159inese \u0161t\u011bst\u00ed i te\u010f. \u017daludek se mi n\u00e1hle st\u00e1hne d\u011bsivou nervozitou, kdy\u017e vid\u00edm, jak se k n\u00e1m v ko\u010d\u00e1\u0159e ta\u017een\u00e9m b\u011blou\u0161i bl\u00ed\u017e\u00ed start\u00e9r s vlajkou. Nenabral jsem si p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9 sousto, p\u0159ihl\u00e1sit se na tenhle z\u00e1vod? Ale te\u010f u\u017e je pozd\u011b, u\u017e nen\u00ed cesta zp\u00e1tky. Se sta\u017een\u00fdm hrdlem sleduju startovac\u00ed prapor a v duchu mi zn\u00ed na\u0161e d\u00e1vn\u00e1 p\u00edsni\u010dka. Ready, set\u2026<\/em><\/div>\n
„GO!“ vyjeknu instinktivn\u011b nahlas, kdy\u017e vid\u00edm, jak se prapor mihl vzduchem a jak se kon\u011b vedle n\u00e1s vzepjali a vyrazili.<\/p>\n<\/div>\n
Moona ani ne\u010dekala na mou pob\u00eddku. Postavila se na zadn\u00ed, div\u017ee nep\u0159epadla, jak prudk\u00fd ud\u011blala z\u00e1klon, mocn\u011b zakopala p\u0159edn\u00edmi kopyty ve vzduchu, a\u017e od podkov odlet\u011bly oslepuj\u00edc\u00ed z\u00e1blesky slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f, a vyrazila. Ani jsem se nestihl vzpamatovat, a u\u017e jsme za sebou m\u011bli prvn\u00ed dv\u011b p\u0159ek\u00e1\u017eky, byly to lehk\u00e9 skoky. Moje kobylka se okam\u017eit\u011b prodrala mezi prvn\u00ed kon\u011b, a kdy\u017e jsme p\u0159esko\u010dili pot\u016f\u010dek, byla to ona, kdo se dotkl zem\u011b jako prvn\u00ed. Zalil m\u011b pocit neskute\u010dn\u00e9 hrdosti, p\u0159esto\u017ee byl dostih teprve na za\u010d\u00e1tku, a p\u0159esto\u017ee n\u00e1s te\u010f \u010dekal ten nejv\u011bt\u0161\u00ed stra\u0161\u00e1k cel\u00e9ho dostihu. Taxis.<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy jsem si uv\u011bdomil t\u011bch p\u011bt, ka\u017ed\u00e9mu ko\u0148\u00e1kovi d\u011bsiv\u011b zn\u011bj\u00edc\u00edch p\u00edsmen, poc\u00edtil jsem, jak se mi z obli\u010deje vytratila ve\u0161ker\u00e1 barva. U\u017e vid\u00edm ten velik\u00fd \u017eiv\u00fd plot, s ka\u017ed\u00fdm cvalov\u00fdm skokem je bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e. Bl\u00ed\u017e\u00ed se jako lavina, jako zhouba. V\u017edy\u0165 kolik kon\u00ed u\u017e se tady zabilo\u2026 Byla to ode m\u011b neskute\u010dn\u00e1 sobeckost, \u017ee jsem se rozhodl vyzvat na souboj s\u00edly m\u00e9ho kon\u011b a t\u00e9hle hrozby. Vypad\u00e1 to, \u017ee ho sko\u010d\u00edme prvn\u00ed, \u017ee prvn\u00ed okus\u00edme jeho smrt\u00edc\u00ed n\u00e1ru\u010d. Sbohem, Moony. Sbohem, Tome. Vn\u00edm\u00e1m, jak se mohutn\u00e9 t\u011blo pode mnou odrazilo od zem\u011b. Vid\u00edm, jak let\u00edme nad \u017eiv\u00fdm plotem i ke\u0159em\u2026<\/div>\n
Teprve ve chv\u00edli, kdy Moona dopadla na zem a bez probl\u00e9m\u016f pokra\u010dovala d\u00e1l, jsem si uv\u011bdomil, \u017ee toho stra\u0161\u00e1ka m\u00e1me za sebou, a do mozku mi vjela jak\u00e1si euforitick\u00e1 otup\u011blost. Sko\u010dil jsem Taxis\u2026 a nespadl jsem ani j\u00e1, ani k\u016f\u0148. Bo\u017ee, to je neuv\u011b\u0159iteln\u00e9! Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee se po moj\u00ed levici objevil mlad\u00fd V\u00e1\u0148a, a na okam\u017eik jsme si vym\u011bnili \u00falevn\u00e9 \u00fasm\u011bvy. Te\u010f u\u017e to bude brnka\u010dka. Te\u010f u\u017e n\u00e1m nic nehroz\u00ed. Bl\u00ed\u017e\u00edme se k Irsk\u00e9 lavici. V\u0161ichni proti n\u00ed nad\u00e1vali, ale j\u00e1 jaksi kloudn\u011b netu\u0161\u00edm, pro\u010d. V\u017edy\u0165 je to jenom do kopce a z kopce, ve srovn\u00e1n\u00ed s Taxisem to bude proch\u00e1zka rajskou zahradou! Moona elegantn\u011b sko\u010dila jedn\u00edm skokem a\u017e na sam\u00fd vrchol. V\u017edy\u0165 jsem to \u0159\u00edkal, \u017ee te\u010f u\u017e to bude pohoda\u2026<\/p>\n<\/div>\n
\u017de jsem na t\u011b\u017ek\u00e9m omylu, jsem poznal o zlomek vte\u0159iny pozd\u011bji. Kobylka si neuv\u011bdomila, \u017ee zat\u00edmco p\u0159edn\u00ed nohy u\u017e m\u00e1 na klesaj\u00edc\u00ed stran\u011b, tak zadn\u00ed st\u00e1le setrv\u00e1vaj\u00ed na stran\u011b stoupaj\u00edc\u00ed. A rozhodla se, \u017ee to dol\u016f vezme jedn\u00edm skokem\u2026<\/div>\n
Automaticky jsem se v sedle zaklonil, ani\u017e bych si uv\u011bdomil tuhle skute\u010dnost, abych vyv\u00e1\u017eil skok dol\u016f. Moonino velik\u00e9 t\u011blo se v\u0161ak najednou zaseklo\u2026 a j\u00e1 se ocitl ve vzduchu. Jakousi podivnou spir\u00e1lou jsem se snesl rovnou pod kopec, kde jsem z\u016fstal schoulen\u00fd v klub\u00ed\u010dku. Nic se mi sice nestalo, ale kolem m\u011b se za\u010dala m\u00edhat kopyta v\u0161ech kon\u00ed, kte\u0159\u00ed v dostihu pokra\u010dovali. L\u00edtala tak nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko, \u017ee jsem c\u00edtil poryv vzduchu, kter\u00fd pro\u010d\u00edsla. \u017d\u00e1dn\u00e9 m\u011b ale nezas\u00e1hlo\u2026<\/div>\n
\u2026 do doby, ne\u017e se Moona, ani\u017e by si uv\u011bdomila, \u017ee na n\u00ed u\u017e nesed\u00edm, rozhodla, \u017ee se nenech\u00e1 porazit, a svi\u017en\u011b vyrazila za ostatn\u00edmi. Probl\u00e9mem byla skute\u010dnost, \u017ee jsem v lev\u00e9 ruce st\u00e1le sv\u00edral ot\u011b\u017ee, tud\u00ed\u017e mnou prudce \u0161kubla, na\u010de\u017e m\u011b za\u010dala za sebou vl\u00e1\u010det, a j\u00e1 si tak mohl na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei za\u017e\u00edt skute\u010dnost, p\u0159ed n\u00ed\u017e jsem v\u017edycky zav\u00edral o\u010di nebo odvracel hlavu, kdykoliv jsem to vid\u011bl, a\u0165 u\u017e v televizi, nebo na \u017eivo. A moc dob\u0159e jsem asi v\u011bd\u011bl, pro\u010d. M\u00fdm t\u011blem se okam\u017eit\u011b rozlilo ostr\u00e9 p\u00e1len\u00ed, jak m\u011b zv\u00ed\u0159e divok\u00fdmi skoky t\u00e1hlo po hrub\u00e9 zemi\u2026 a kdy\u017e jsem se pokusil zvednout hlavu, ude\u0159ilo m\u011b p\u0159\u00edmo do rt\u016f okovan\u00e9 kopyto. Okam\u017eit\u011b jsem poc\u00edtil, jak se moje \u00fastn\u00ed dutina pln\u00ed krv\u00ed z rozbit\u00fdch rt\u016f a v tom tvrd\u00e9m b\u00edl\u00e9m, co jsem vyprskl ven, jsem podv\u011bdom\u011b vytu\u0161il vylomen\u00fd zub, co\u017e jsem si ov\u011b\u0159il p\u0159ejet\u00edm jazyka po tom ostr\u00e9m pah\u00fdlu, co zbyl z moj\u00ed horn\u00ed prav\u00e9 jedni\u010dky. Na okam\u017eik jsem myslel, \u017ee snad omdl\u00edm, jak se do m\u011b bolest d\u00e1vala ze v\u0161ech stran\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Pak ale do m\u00e9ho mozku vjelo jako blesk n\u011bco, co moje rozhodnut\u00ed omdl\u00edt trumflo. Byla to vidina Toma, kter\u00fd m\u011b bude o\u010dek\u00e1vat v c\u00edlov\u00e9 rovin\u011b, a j\u00e1 se tam nedostanu\u2026 Ne, to mu nem\u016f\u017eu ud\u011blat.<\/div>\n
„HOU!“ za\u0159val jsem zni\u010dehonic a chab\u011b \u0161kubnul rukou, v n\u00ed\u017e jsem sv\u00edral ot\u011b\u017ee. „Moony, \u0161\u0161\u0161\u0161t\u2026 auuuu\u2026 klid, hou, \u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t\u2026“<\/div>\n
Do o\u010d\u00ed se mi za\u010daly dr\u00e1t slzy bolesti, kdy\u017e Moona kone\u010dn\u011b zastavila. Jako by j\u00ed kone\u010dn\u011b docvaklo, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, oto\u010dila na m\u011b tu svou kr\u00e1snou hlavu a udiven\u011b zafrkala. S vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil, a hlavn\u011b za mocn\u00e9ho op\u00edr\u00e1n\u00ed se o jej\u00ed t\u011blo, jsem se vy\u0161kr\u00e1bal na nohy. Rozt\u0159esen\u011b jsem se oto\u010dil. To, co mi p\u0159i\u0161lo jako nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e1 v\u011b\u010dnost, bylo ve skute\u010dnosti jenom p\u00e1r vte\u0159in, byli jsme od p\u0159ek\u00e1\u017eky jen kousek a ostatn\u00ed kon\u011b je\u0161t\u011b nestihli zmizet v les\u00edku, av\u0161ak pro m\u011b jako by uteklo snad tis\u00edc let. Hlava mi t\u0159e\u0161tila, \u010delist mi ot\u00e9kala rychlost\u00ed blesku a m\u016fj doned\u00e1vna z\u00e1\u0159iv\u011b b\u00edl\u00fd dres sv\u00edtil skvrnami krve, kter\u00e1 mi proudila z rozkopnut\u00fdch rt\u016f. V tomhle stavu nem\u016f\u017eu pokra\u010dovat\u2026<\/div>\n
Jen\u017ee v hlav\u011b mi op\u011bt zaz\u00e1\u0159\u00ed obr\u00e1zek Toma, a v ten sam\u00fd moment do m\u011b Moona \u0161\u0165ouchne \u010dum\u00e1kem a nerv\u00f3zn\u011b p\u0159itom zahrabe kopytem, kdy\u017e vid\u00ed, jak se ostatn\u00ed kon\u011b ztr\u00e1c\u00ed v les\u00edku. Tyhle dva faktory dohromady jako by mi daly novou energii. Nesm\u00edm je zklamat, kdy\u017e u\u017e jsem cht\u011bl zklamat sebe, tak Toma ani kobylku ne, ti dva si to prost\u011b nezaslou\u017e\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
S bolestn\u00fdm zasku\u010den\u00edm se vys\u00e1pu do sedla. Moona ani ne\u010dek\u00e1, a\u017e se usad\u00edm, jakmile m\u011b c\u00edt\u00ed na sv\u00e9m h\u0159bet\u011b, ihned si prudce dupne zadn\u00ed nohou a vyraz\u00ed dop\u0159edu. Vyjeknu, je\u0161t\u011b nem\u00e1m nohy ve t\u0159menech, to ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed naprav\u00edm\u2026 zbytek v\u0161ak nech\u00e1v\u00e1m na Moon\u011b. Dr\u017e\u00edm se v sedle, to je ale jedin\u00e9, co zvl\u00e1d\u00e1m. Pusa m\u011b bol\u00ed jako snad nikdy a j\u00e1 mus\u00edm krev pravideln\u011b vypliv\u00e1vat, aby m\u011b nedusila. Jedin\u00e9, co jsem schopn\u00fd ud\u011blat pro dobro dostihu, je hl\u00edd\u00e1n\u00ed spr\u00e1vn\u00e9ho sm\u011bru, abychom t\u0159eba neobjeli \u0161patn\u00fd kol\u00edk. Ale rychlost\u2026 spr\u00e1vnost skok\u016f\u2026 to, \u017ee jsem n\u011bkde ztratil bi\u010d\u00edk\u2026 to u\u017e jde mimo m\u011b. U\u017e ani nev\u00edm, u jak\u00e9 jsme p\u0159ek\u00e1\u017eky, dr\u017e\u00edm se v sedle zuby nehty a zbytek divok\u00e9ho uh\u00e1n\u011bn\u00ed po travnat\u00fdch ploch\u00e1ch st\u0159\u00eddaj\u00edc\u00edch se s oranicemi, to u\u017e nejsem schopn\u00fd rozpoznat. Zmoc\u0148uje se m\u011b podivn\u00e1 otup\u011blost\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Probere m\u011b a\u017e to, kdy\u017e p\u0159ekvapen\u011b zaznamen\u00e1m, \u017ee jsme dohnali zbytek kon\u00ed. Je\u0161t\u011b absolvuju p\u00e1r skok\u016f a teprve pak si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee u\u017e jsme t\u00e9m\u011b\u0159 u c\u00edle, \u017ee jsme pr\u00e1v\u011b sko\u010dili Havl\u016fv skok. \u017de u\u017e zb\u00fdv\u00e1 posledn\u00edch p\u00e1r skok\u016f. Mezit\u00edm se Moona state\u010dn\u011b dere \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc dop\u0159edu, a\u010dkoliv je na n\u00ed u\u017e dost z\u0159eteln\u011b vid\u011bt, \u017ee ji dlouhotrvaj\u00edc\u00ed svi\u017en\u00e9 tempo vy\u010derp\u00e1v\u00e1. Nevzd\u00e1v\u00e1 se ale, a posledn\u00ed prout\u011bnou p\u0159ek\u00e1\u017eku, kter\u00e1 u\u017e je v c\u00edlov\u00e9 rovince, sko\u010d\u00ed ze \u010dtvrt\u00e9ho m\u00edsta\u2026<\/div>\n
Hned po doskoku se j\u00ed poda\u0159\u00ed p\u0159edhonit unaven\u00e9ho hn\u011bd\u00e1ka, a my se tak dostaneme na stejnou \u00farove\u0148 s nezn\u00e1m\u00fdm ryz\u00e1kem. Teprve te\u010f si pln\u011b uv\u011bdomuju, jak moc mi chyb\u00ed bi\u010d\u00edk, kdy\u017e vid\u00edm, jak ho v\u0161ichni pou\u017e\u00edvaj\u00ed a jak na ten povel jejich kon\u011b zrychluj\u00ed. Moona je\u0161t\u011b v\u00edc posko\u010d\u00ed a p\u0159ed n\u00e1mi je u\u017e jenom b\u00edl\u00fd valach s mlad\u00fdm V\u00e1\u0148ou v sedle. Jenom\u017ee j\u00e1 vid\u00edm, jak s ka\u017ed\u00fdm tryskov\u00fdm skokem moj\u00ed beru\u0161ce ub\u00fdvaj\u00ed s\u00edly. Sna\u017e\u00ed se, ale chyb\u00ed tu bi\u010d\u00edk a proti n\u00e1m hraje i moje vys\u00edlenost. Zvednu ruku a po\u0159\u00e1dn\u011b kobylku plesknu po pleci. Sklop\u00ed u\u0161i a o n\u011bco zrychl\u00ed. U\u017e jsme jenom kous\u00ed\u010dek za V\u00e1\u0148ou, ale p\u0159\u00edmo kosmickou rychlost\u00ed se proti n\u00e1m \u0159\u00edt\u00ed c\u00edlov\u00e1 \u010d\u00e1ra. Zvednu ruku znovu, znovu Moonu plesknu a ona do\u017eene V\u00e1\u0148ova kon\u011b. B\u011b\u017e\u00edme te\u010f bok po boku. Ob\u011bma kon\u00edm z huby odletuj\u00ed chom\u00e1\u010de p\u011bny, oba jsou potem prom\u00e1\u010den\u00ed a\u017e na kost. A j\u00e1 u\u017e dlouho ten balanc p\u0159i st\u00e1n\u00ed ve t\u0159menech nevydr\u017e\u00edm. Znovu se mi za\u010dne motat hlava ve chv\u00edli, kdy Moonu naposledy pl\u00e1cnu a kdy ona sklop\u00ed u\u0161i v\u00edc ne\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm. Vydr\u017e\u00edm je\u0161t\u011b p\u00e1r jej\u00edch divok\u00fdch skok\u016f, ne\u017e se j\u00ed vy\u010derp\u00e1n\u00edm svezu na krk. Ani nevn\u00edm\u00e1m, \u017ee jsme jen o fous prob\u011bhli c\u00edlem jako prvn\u00ed. Pouze se sna\u017e\u00edm neomdlet. Nakonec se mi to povede, jenom\u017ee si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee Moona zpomalila do klusu a posl\u00e9ze i do kroku. Nem\u011bl jsem ji na tenhle z\u00e1vod br\u00e1t. J\u00e1 to tu\u0161il. Prohr\u00e1li jsme\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ke sv\u00e9mu nezm\u011brn\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e zvednu hlavu, vid\u00edm, jak se ke mn\u011b \u017eene na sv\u00e9m koni report\u00e9r, aby mi polo\u017eil p\u00e1r ot\u00e1zek. Nech\u00e1pav\u011b se kolem sebe rozhl\u00e9dnu a vid\u00edm, jak mi V\u00e1\u0148a ukazuje zdvi\u017een\u00fd palec. Co to m\u00e1 znamenat? Je snad mo\u017en\u00e9, \u017ee jsem to vyhr\u00e1l? Nechce se mi tomu uv\u011b\u0159it, kdy\u017e v\u0161ak sly\u0161\u00edm, jak v\u0161ude kolem m\u011b zn\u00ed: „Jaaa! Du hast gewonnen!“ a kdy\u017e sly\u0161\u00edm od report\u00e9ra: „Wir gratulieren Euch zu den ersten Platz, herr Kaulitz!“, tak mi docvakne, \u017ee jsme s Mooninkou asi skute\u010dn\u011b vyhr\u00e1li\u2026<\/div>\n
Dojat\u011b j\u00ed padnu kolem krku, nejsem v tu chv\u00edli schopn\u00fd slova. Na ve\u0161ker\u00e9 ot\u00e1zky podv\u011bdom\u011b odpov\u00edd\u00e1m „Ja gut“ nebo n\u011bco takov\u00fdho, a kdybych do v\u00e1\u017enice o chvilku pozd\u011bji nekr\u00e1\u010del p\u0159\u00edmo za V\u00e1\u0148ou, kter\u00fd se na m\u011b p\u0159\u00e1telsky usm\u00edv\u00e1, tak bych tam snad netrefil. Znovu m\u011b za\u010dala pobol\u00edvat hlava a j\u00e1 si op\u011bt uv\u011bdomuju ostr\u00e9 pulzov\u00e1n\u00ed v m\u00fdch zakrv\u00e1cen\u00fdch rtech. Ani se mi nechce na p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed poh\u00e1r\u016f, kam se te\u010f \u0161ouravou ch\u016fz\u00ed vyd\u00e1v\u00e1m, chci jen ze sebe sm\u00fdt zaschlou krev a n\u011bkam si lehnout, n\u011bkam, kde bude ticho, ticho a m\u016fj milovan\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed! Ach Bill\u00ed!“<\/div>\n
Tom. M\u016fj milovan\u00fd Tom. M\u016fj milovan\u00fd br\u00e1\u0161ka, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b vy\u0159\u00edtil z davu a divoce mi padl kolem krku.<\/div>\n
„Brou\u010dku m\u016fj\u2026 j\u00e1 to v\u011bd\u011bl, \u017ee to dok\u00e1\u017ee\u0161! Jak to ale, \u017ees nebyl mezi prvn\u00edmi ko\u0148mi hned od za\u010d\u00e1tku, kam ses ztratil? Jednu chv\u00edli t\u011b i p\u0159estali v repr\u00e1k\u00e1ch hl\u00e1sit a – „<\/div>\n
Zd\u011b\u0161en\u011b vyjekne, kdy\u017e se na n\u011bj unaven\u011b pod\u00edv\u00e1m a on spat\u0159\u00ed krev, opuchl\u00e9 rty i ten ostr\u00fd pah\u00fdl, co mi zbyl ze zubu. To v\u0161e mu evidentn\u011b ve v\u00edru radosti, se kterou mi vyb\u011bhl vst\u0159\u00edc, uniklo.<\/div>\n
„Bill\u00ed\u2026 co se ti stalo?“<\/div>\n
„H\u00e1dej\u2026 slet\u011bl jsem,“ hlesnu ti\u0161e. „Ale dobr\u00fd\u2026 te\u010f mus\u00edm j\u00edt, nezd\u00e1 se mi, \u017ee by m\u011b ten ceremoni\u00e1l minul,“ vzdychnu. „Ale nejrad\u0161i bych si \u0161el n\u011bkam lehnout\u2026“<\/div>\n
„Neboj se, brou\u010dku,“ obejme m\u011b ten m\u016fj mil\u00e1\u010dek a nen\u00e1padn\u011b m\u011b p\u0159itom podep\u0159e a pom\u016f\u017ee mi tak k malinko jist\u011bj\u0161\u00ed ch\u016fzi, kterou se vyd\u00e1me sm\u011brem ke stup\u00ednk\u016fm v\u00edt\u011bz\u016f. „Te\u010f tohle p\u0159e\u017eije\u0161\u2026 a pak si p\u016fjdem hajnout oba dva, ano? V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, jak m\u011b unavily ty nervy, co jsem m\u011bl z toho, jak jsem ti dr\u017eel palce?“<\/div>\n
„Um\u00edm si to p\u0159edstavit,“ zamuml\u00e1m, p\u0159itom mi ale lehce zacuk\u00e1 v koutc\u00edch \u00fast, kdy\u017e vid\u00edm, jak Tom vyt\u00e1hne pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00ed\u010dek, naslin\u00ed ho p\u0159esn\u011b jako mamka, kdy\u017e jsme byli mal\u00ed, a set\u0159e mi j\u00edm z brady krev.<\/div>\n
„A bude\u0161 si muset zaj\u00edt k zuba\u0159i,“ \u0161eptne rejpav\u011b.<\/div>\n
„Nepov\u00eddej!“ u\u0161kl\u00edbnu se. Pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed\u2026 a na\u0161e cesta k ocen\u011bn\u00ed v\u00edt\u011bz\u016f od t\u00e9to chv\u00edle pokra\u010dovala v z\u00e1chvatu sm\u00edchu, kter\u00fd jsem ze sebe i p\u0159es tup\u00e9 pobol\u00edv\u00e1n\u00ed hlavy dok\u00e1zal vydat. To byl prost\u011b cel\u00fd Tom. Dok\u00e1\u017ee snad v\u0161echno. \u010clov\u011bka podr\u017e\u00ed nad vodou, kdy\u017e mu je nejh\u016f\u0159\u2026 set\u0159e slzi\u010dky\u2026 ut\u011b\u0161\u00ed\u2026 dok\u00e1\u017ee rozesm\u00e1t, i kdy\u017e se jeden c\u00edt\u00ed jako vy\u017ev\u00fdkan\u00e1 \u017ev\u00fdka\u010dka\u2026 a dojat\u011b se usm\u00edv\u00e1, kdy\u017e mi ciz\u00ed krava\u0165\u00e1k pot\u0159ese rukou a pod\u00e1 obrovsk\u00fd modr\u00fd poh\u00e1r. A m\u016fj vy\u010derpan\u00fd, p\u0159esto ale \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd podtrhujou slzy dojet\u00ed ve chv\u00edli, kdy se spust\u00ed hymna, pat\u0159\u00ed jenom jemu, tak jako moje srdce. Miluju ho, tak moc ho miluju\u2026 na\u0161\u00ed l\u00e1sce se do cesty postavilo nespo\u010detn\u00e9 mno\u017estv\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eek. Men\u0161\u00edch prout\u011bnek i p\u00e1r skute\u010dn\u011b krkolomn\u00fdch Taxis\u016f\u2026 ale v\u0161echny jsme je s Tomem p\u0159ekonali, tak jako dnes s Moonou\u2026 a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee spolu p\u0159ekon\u00e1me v\u0161echno, co by se n\u00e1m kdy v \u017eivot\u011b m\u011blo v \u00famyslu do cesty postavit.<\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tak je to tady. Zazvonil zvonec\u2026 a Chaosu je konec. T\u011b\u017eko se mi s touhle pov\u00eddkou lou\u010d\u00ed, byla to moje prvn\u00ed v\u011bt\u0161\u00ed v\u00edced\u00edlovka, kter\u00e1 mi jak\u00fdmsi z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem hodn\u011b p\u0159irostla k srdci. Tak douf\u00e1m, \u017ee jste si ji u\u017eili tak,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[203],"tags":[],"class_list":["post-13715","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13715","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13715"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13715\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13715"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13715"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13715"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}