{"id":13728,"date":"2009-08-18T16:00:00","date_gmt":"2009-08-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13696"},"modified":"2009-08-18T16:00:00","modified_gmt":"2009-08-18T15:00:00","slug":"bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/08\/18\/bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-26\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers II – Temn\u00fd st\u00edn 26."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
manip by Kozizi<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak, sle\u010dno, podpis sem a sem.“ Zabod\u00e1val doktor Green ukazov\u00e1k na p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 \u0159\u00e1dky formul\u00e1\u0159\u016f, kter\u00e9 m\u011bl komplet hotov\u00e9 do dvou dn\u016f a jak sl\u00edbil, p\u0159ijel a\u017e za n\u00e1mi. Leticii ochotn\u011b p\u0159idr\u017eoval desky, aby se j\u00ed dob\u0159e psalo, a j\u00e1 si s pocitem zadostiu\u010din\u011bn\u00ed vychutn\u00e1val pohled na Arianu, kter\u00e1 se tv\u00e1\u0159ila dost vyjeven\u011b, kdy\u017e j\u00ed kone\u010dn\u011b do\u0161lo, co se tu d\u011bje. P\u0159ichystali jsme to s Tomem perfektn\u011b. S Leti jsme v\u0161e domluvili, kdy\u017e u toho ona nebyla, a dnes, kdy\u017e m\u011blo doj\u00edt k t\u00e9hle podpisov\u00e9 akci, jsem j\u00ed dokonce s\u00e1m vyzval, aby jela do nemocnice s n\u00e1mi. U tohohle prost\u011b musela b\u00fdt, to jsem si nemohl odpustit. Ta p\u0159evaha, kterou jsem nad n\u00ed najednou m\u011bl, byla fantastick\u00e1. A m\u00e1\u0161 to, ty jedna potvoro, Alex je m\u016fj a tak to u\u017e taky z\u016fstane.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak to je v\u0161echno. Kopie pro v\u00e1s sle\u010dno.“ Podal Leticii pap\u00edr a oto\u010dil se ke mn\u011b a Tomovi. „P\u00e1nov\u00e9, byla radost s v\u00e1mi spolupracovat. Kdykoli se zase ozv\u011bte.“ Zubil se na n\u00e1s a t\u0159\u00e1sl n\u00e1m pravicemi. Je\u0161t\u011b aby se neusm\u00edval, d\u011bdula jeden. Musel za to dostat kr\u00e1lovsky zaplaceno. Jeho platbu m\u011bl na starost David a j\u00e1 tu sumu snad ani rad\u0161i necht\u011bl zn\u00e1t, d\u016fle\u017eit\u00e9 pro m\u011b bylo, \u017ee to, co pro n\u00e1s ud\u011blal, mi dod\u00e1valo tolik pot\u0159ebn\u00fd pocit jistoty, \u017ee m\u011b o m\u00e9ho chlape\u010dka nikdo nep\u0159iprav\u00ed.<\/div>\n
„D\u011bkujeme a nashledanou.“ Usm\u00e1l jsem se i j\u00e1 na n\u011bj, a pak u\u017e ho jen pohledem vyprov\u00e1zel z
pokoje.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
A Ariana se nevzmohla na slovo. Vydr\u017eela tam s n\u00e1mi setrvat je\u0161t\u011b asi p\u016fl hodinky, pravd\u011bpodobn\u011b se sna\u017eila ze v\u0161ech sil nedat najevo, jak velkou \u010d\u00e1ru p\u0159es rozpo\u010det jsme j\u00ed ud\u011blali, i kdy\u017e byla pr\u016fhledn\u011bj\u0161\u00ed v\u00edc, ne\u017e si myslela, pak se rozlou\u010dila pod z\u00e1minkou, \u017ee si pot\u0159ebuje n\u011bco za\u0159\u00eddit, a vytratila se jak p\u00e1ra nad hrncem. Jen jsem doufal, \u017ee to bylo naposledy, kdy jsme ji vid\u011bli, a nejela si jen n\u011bkam do \u00fastran\u00ed promyslet, jak by bylo mo\u017en\u00e9 d\u00e1l n\u00e1m \u0161kodit.<\/div>\n
…<\/div>\n
<\/div>\n
„Opatrn\u011b. V\u00e1\u017en\u011b se c\u00edt\u00ed\u0161 dob\u0159e?“ Zaj\u00edmal jsem se, kdy\u017e jsem Leti pom\u00e1hal nastoupit do auta. Po \u010dtrn\u00e1cti dnech, str\u00e1ven\u00fdch v nemocnici, ji propustili do dom\u00e1c\u00edho o\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed. Byl jsem z toho u vytr\u017een\u00ed u\u017e jenom proto, \u017ee Alex putoval pochopiteln\u011b s n\u00e1mi. Ten u\u017e byl d\u00e1vno bezpe\u010dn\u011b p\u0159ikurtovan\u00fd na zadn\u00edm sedadle vozu v d\u011btsk\u00e9 autoseda\u010dce a spinkal si, ani\u017e by ho snad zaj\u00edmalo, co se kolem n\u011bj d\u011bje.<\/div>\n
„Jasn\u011b, Bille, je mi fajn.“ Ujistila m\u011b \u010dernovl\u00e1ska a s pousm\u00e1n\u00edm se posadila vedle na\u0161eho chlape\u010dka. N\u011bjak jsem si nemohl zvyknout na to, \u017ee u\u017e nepot\u0159ebuje invalidn\u00ed voz\u00edk. Pohybovala se sice pomalu a malinko nemotorn\u011b, vzhledem k tomu, \u017ee n\u011bjak\u00fd ten den jen prole\u017eela v posteli, ale \u0161la, a to bylo podstatn\u00e9. Netu\u0161il jsem, jestli j\u00ed st\u00e1le je\u0161t\u011b n\u011bco hroz\u00ed, mn\u011b ale p\u0159ipadalo, \u017ee se uzdravuje a ten proces je nezvratiteln\u00fd, a j\u00e1 byl za to docela up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1d. Byla toti\u017e nejen skv\u011bl\u00fd par\u0165\u00e1k v p\u00e9\u010di o Alexe, proto\u017ee mi dok\u00e1zala pohotov\u011b ud\u011blit radu, jakmile jsem nad n\u011b\u010d\u00edm t\u00e1pal, ale taky fajn holka, kter\u00e1 by mohla b\u00fdt skv\u011blou kamar\u00e1dkou i do dn\u016f budouc\u00edch.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b doma. Ani netu\u0161\u00ed\u0161, jakou m\u00e1m radost.“ Pronesla, kdy\u017e vystoupila p\u0159ed domem a zhluboka se nadechla, jako by snad cht\u011bla nas\u00e1t tu tolik zn\u00e1mou v\u016fni domova. Tom vzal Alexe i s
autoseda\u010dkou a j\u00e1 se rad\u011bji dr\u017eel po jej\u00edm boku, kdyby snad p\u0159ecenila sv\u00e9 s\u00edly a pot\u0159ebovala podat pomocnou ruku. Ona ale v\u0161echno zvl\u00e1dala bravurn\u011b, asi jsem se mo\u017en\u00e1 strachoval zbyte\u010dn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Zat\u00edm jsme po\u0159\u00eddili tu nejmen\u0161\u00ed post\u00fdlku jakou m\u011bli, aby se ve\u0161la do m\u00e9ho pokoje. Alexovi te\u010f sta\u010d\u00ed, a a\u017e budeme v nov\u00e9m, tak se koup\u00ed n\u011bco v\u011bt\u0161\u00edho.“ Vysv\u011btloval jsem, kdy\u017e jsem j\u00ed ukazoval, kde a v \u010dem bude n\u00e1\u0161 drobe\u010dek spinkat.<\/div>\n
„Ale to nen\u00ed nutn\u00e9…“ Ohradila se, ov\u0161em j\u00e1 j\u00ed do toho sko\u010dil. Moc dob\u0159e jsem v\u011bd\u011bl, co se chystala \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Ale ano je. Ty pot\u0159ebuje\u0161 v noci sp\u00e1t a ne k n\u011bmu vst\u00e1vat. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d je pot\u0159eba, abys nab\u00edrala s\u00edlu, abychom mohli odlet\u011bt co nejd\u0159\u00edve, tak\u017ee j\u00e1 prost\u011b budu mal\u00e9ho krmit z l\u00e1hve, kdy\u017e se bude budit.“ Vytasil jsem se na ni s okam\u017eit\u00fdm protiargumentem a ona ji\u017e d\u00e1l neprotestovala. I ona sama si p\u0159\u00e1la odjet co nejd\u0159\u00edve. Bavili jsme se o tom ji\u017e p\u0159ed p\u00e1r dny a nem\u011bla proti tomu n\u00e1padu \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1mitky. Vlastn\u011b se j\u00ed l\u00edbil, proto\u017ee si byla v\u011bdoma toho, \u017ee n\u00e1s tu nem\u016f\u017ee dr\u017eet v\u011b\u010dn\u011b. M\u011bli jsme n\u011bjak\u00e9 povinnosti, kter\u00e9 u\u017e te\u010f dost pokulh\u00e1valy. Dokonce mi nakonec i p\u0159iznala, \u017ee j\u00ed to napadlo, ale b\u00e1la se tu my\u0161lenku vyslovit nahlas, proto\u017ee nev\u011bd\u011bla, jestli budeme st\u00e1t o to, aby odjela s n\u00e1mi.<\/div>\n
<\/div>\n
Pro m\u011b to bylo o starost m\u00ed\u0148. P\u0159edpokl\u00e1dal jsem toti\u017e, \u017ee bude mnohem slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010dit ji, aby opustila domov. Pochopiteln\u011b jsem j\u00ed navrhl, \u017ee s n\u00e1mi m\u016f\u017ee odjet i jej\u00ed matka, ale ta zat\u00edm v\u00e1hala. Nep\u0159ekvapilo m\u011b to. Byla to p\u0159eci jen star\u0161\u00ed \u017eena, necht\u011blo se j\u00ed opou\u0161t\u011bt pr\u00e1ci, ve kter\u00e9 byla cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, nav\u00edc tenhle d\u016fm, m\u00edsto. Byly tu v\u0161echny jej\u00ed vzpom\u00ednky. Tak\u00e9 ale dodala, \u017ee nebude dce\u0159i br\u00e1nit, kdy\u017e v\u00ed, \u017ee o ni bude dob\u0159e postar\u00e1no, tak\u017ee jsem si s t\u00edm hlavu nel\u00e1mal.<\/div>\n
<\/div>\n
…<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0160l\u00e1pni na to trochu. P\u0159ijedeme pozd\u011b a m\u00e1ma bude prskat, \u017ee na n\u00e1s museli \u010dekat.“ Popoh\u00e1n\u011bl jsem Toma p\u0159i cest\u011b na leti\u0161t\u011b. Mamce u\u017e p\u0159estaly sta\u010dit fotky mal\u00e9ho, kter\u00e9 jsme j\u00ed pos\u00edlali, a vzhledem k tomu, \u017ee se to k odjezdu ze st\u00e1t\u016f je\u0161t\u011b moc nem\u011blo, tak jsme ji a Gordona pozvali sem. Te\u010f, kdy\u017e Leti pustili z nemocnice, tomu nic nebr\u00e1nilo.<\/div>\n
„No jo por\u00e1d. Jedu co to d\u00e1. Jestli sis nev\u0161im, tak tvoje tch\u00fdn\u011b nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00fd \u017eihadlo.“ Neodpustil si Tom zahudrat a j\u00e1 ho nechal tedy rad\u011bji b\u00fdt. Op\u0159el jsem se hlavou do op\u011brky a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Vzpom\u00ednal jsem. Letiin email, to, jak jsem ji prvn\u011b vid\u011bl, jak jsem poprv\u00e9 vid\u011bl Alexe, dr\u017eel ho v
n\u00e1ru\u010d\u00ed, m\u00e1mina reakce na jeho narozen\u00ed…<\/div>\n
<\/div>\n
Flashback<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„Gratuluju ti, babi. M\u00e1\u0161 vnuka.“ Vysypal jsem na ni do telefonu hned po pozdravu. Na druh\u00e9 stran\u011b ticho.<\/em><\/div>\n
„Ned\u011blej si ze m\u011b srandi\u010dky.“ Obo\u0159ila se na m\u011b po chvilce. „M\u00e1lem to tu se mnou seklo. Je je\u0161t\u011b moc brzo na tyhle vtipy. Nezapom\u00ednej, \u017ee j\u00e1 moc dob\u0159e v\u00edm, kdy se to m\u00e1 narodit.“ Zjezdila m\u011b hned jako mal\u00fdho ro\u0161\u0165\u00e1ka. Ona oto\u010d\u00ed, jen co m\u011b pust\u00ed ke slovu. Ovl\u00e1dl jsem chu\u0165 se t\u00e9 jej\u00ed reakci zasm\u00e1t a pustil se do trp\u011bliv\u00e9ho vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Mami, tuhle srandu bych si z<\/em> tebe nikdy ned\u011blal.“ Ujistil jsem ji a pokra\u010doval. „Jmenuje se Alexander a narodil se v\u010dera c\u00edsa\u0159sk\u00fdm \u0159ezem. Leti se ud\u011blalo \u0161patn\u011b, ale \u017eije.“ Shrnul jsem velice stru\u010dn\u011b ud\u00e1losti posledn\u00edch hodin.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„Mami?“ Nic. „Mami, jsi tam?“ Odt\u00e1hl jsem si telefon od ucha a mrknul na display. Ten hovor n\u00e1m snad musel vypadnout nebo co. Pak jsem ale zaslechl vzlyknut\u00ed. „Mami, jsi v<\/em> po\u0159\u00e1dku?“<\/em><\/div>\n
„Ach, j\u00e1 jsem ba-bi\u010dka.“ Dostala ze sebe, \u0161kytla a hned na to n\u00e1sledovaly dal\u0161\u00ed zvuky n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed brekot.<\/em><\/div>\n
„No sl\u00e1va, j\u00e1 u\u017e se b\u00e1l, \u017ee mi neuv\u011b\u0159\u00ed\u0161.“ Dob\u00edral jsem si ji. Byl jsem v<\/em> rozvern\u00e9 n\u00e1lad\u011b. P\u0159ed chvilkou jsem poprv\u00e9 vid\u011bl Alexe, a i kdy\u017e Leti na tom nebyla nejl\u00e9pe, j\u00e1 se nemohl ubr\u00e1nit euforii a chuti za\u010d\u00edt si v\u00fdskat nahlas.<\/em><\/div>\n
„Gordone, je ze m\u011b babi\u010dkaaaaa!“ Zahul\u00e1kala m\u00e1ma. U nich muselo b\u00fdt touhle dobou brzk\u00e9 r\u00e1no, tak\u017ee Gordon se je\u0161t\u011b pravd\u011bpodobn\u011b v\u00e1lel v<\/em> posteli, ale ona u\u017e byla dole v<\/em> kuchyni. „Chlape\u010dku, to je \u00fa\u017easn\u00fd. Ani nev\u00ed\u0161 jakou m\u00e1m radost. Jak je velik\u00fd, jak se mu da\u0159\u00ed, kdy p\u0159esn\u011b se to stalo?“ Za\u010dala m\u011b bombardovat ot\u00e1zkami a j\u00e1 j\u00ed je miler\u00e1d zodpov\u00eddal. Aby taky ne. C\u00edtil jsem obdobn\u00e9 nad\u0161en\u00ed jako ona.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Konec flashbacku<\/em><\/div>\n
…<\/div>\n
<\/div>\n
Str\u010dila kl\u00ed\u010d do z\u00e1mku velk\u00fdch honosn\u00fdch dve\u0159\u00ed, oto\u010dila j\u00edm a vstoupila dovnit\u0159. Vrac\u00ed se. Pora\u017een\u00e1. Na rameni si nadhodila nevelkou cestovn\u00ed ta\u0161ku s p\u00e1r sv\u00fdmi v\u011bcmi, aby j\u00ed neklouzala z ramena a z
velk\u00e9 p\u0159ij\u00edmac\u00ed haly se vydala schodi\u0161t\u011bm do patra, kde byl jej\u00ed pokoj. Cht\u011bla se tam jen zav\u0159\u00edt a b\u00fdt sama, sama se sv\u00fdm ne\u00fasp\u011bchem. Ten luxus j\u00ed ale nebyl dop\u0159\u00e1n. Uv\u011bdomila si to hned, jak usly\u0161ela v z\u00e1dech pov\u011bdom\u00fd zvuk kole\u010dkov\u00e9ho k\u0159esla.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale, ale sest\u0159i\u010dko, copak tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ Zasy\u010del ten odporn\u00fd hlas. Neochotn\u011b se oto\u010dila a zad\u00edvala se na Deboru, p\u0159esto\u017ee j\u00ed ten pohled st\u00e1l mnoho p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed. I po t\u011bch letech ji ten zhyzd\u011bn\u00fd obli\u010dej d\u011bsil.<\/div>\n
„Nejsi snad r\u00e1da, \u017ee m\u011b vid\u00ed\u0161?“ Odpov\u011bd\u011bla ot\u00e1zkou. Sna\u017eila se odd\u00e1lit vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho n\u00e1vratu jak jen to bylo mo\u017en\u00e9, i kdy\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee je to naprosto marn\u00e9 \u00fasil\u00ed.<\/div>\n
„Tebe v\u017edycky. M\u00e1\u0161 b\u00fdt ale n\u011bkde jinde, nemysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Je konec. Zapome\u0148 na to.“ \u0160eptla ti\u0161e a pora\u017eenecky sv\u011bsila ramena.<\/div>\n
„Tak to mi laskav\u011b vysv\u011btli!“ P\u0159ik\u00e1zala ta zr\u016fda a z o\u010d\u00ed j\u00ed vy\u0161lehly prvn\u00ed jiskry probouzej\u00edc\u00edho se hn\u011bvu.<\/div>\n
„Nezvl\u00e1dla jsem to, jasn\u00fd!?“ Zv\u00fd\u0161ila hlas i ona. Nem\u011bla nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 to nyn\u00ed jakkoli \u0159e\u0161it, ale evidentn\u011b se tomu nevyhne. „Nedok\u00e1zala jsem vr\u00e1tit to, co ke m\u011b Leticia c\u00edtila, ani si z\u00edskat jej\u00ed d\u016fv\u011bru, proto\u017ee oni ud\u011blali v\u0161echno proto, aby ten slavnej spratek to d\u00edt\u011b dostal do p\u00e9\u010de. Nechali ji podepsat tu zkurvenou z\u00e1v\u011b\u0165, a to mn\u011b p\u0159\u00edmo p\u0159ed nosem. Tak\u017ee je po v\u0161em.“ Dodala, jako kdyby to nebylo dote\u010f snad jasn\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„Po v\u0161em je, proto\u017ees to vzdala. Je to jen kus pap\u00edru. Skute\u010dn\u011b pro tebe p\u0159edstavuje tak velkou p\u0159ek\u00e1\u017eku, ty jeden zbab\u011bl\u010de?!“ Ariana proto\u010dila o\u010di v sloup. Nen\u00e1vid\u011bla tuhle sest\u0159inu zarputilost. Chodila p\u0159es mrtvoly, ale ona u\u017e o to nest\u00e1la. Byla otr\u00e1ven\u00e1 z t\u011bch dn\u016f pln\u00fdch marn\u00e9 snahy, kdy vid\u011bla to nep\u0159\u00e1telstv\u00ed nejen v o\u010d\u00edch t\u011bch dvou floutk\u016f, ale tak\u00e9 Leticie. Mo\u017en\u00e1, \u017ee byla prohnil\u00e1, ale ne tolik jako Deborah. Ona dok\u00e1zala c\u00edtit l\u00e1sku. Kdysi j\u00ed byla v\u016f\u010di Leti pln\u00e1, a i kdy\u017e to u\u017e te\u010f nec\u00edtila, vzpom\u00ednala si na to. Touha m\u00edt jej\u00ed d\u00edt\u011b byla velik\u00e1, ale nesta\u010dilo to k tomu, aby po t\u011bch v\u0161ech za\u010dala bezohledn\u011b dupat.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 pocit, \u017ee za prachy ti v\u0161ichni soudcov\u00e9 a pr\u00e1vn\u00edci budou zobat z ruky, ale v tomhle procesu by n\u00e1m nepomohli nejen ty prachy, ale ani samotnej z\u00e1zrak. Na \u010dem bys cht\u011bla vystav\u011bt m\u016fj n\u00e1rok na to d\u00edt\u011b? Kdybychom se neroze\u0161ly, tak je\u0161t\u011b mo\u017en\u00e1, ale j\u00e1 jsem j\u00ed opustila a ona na to m\u00e1 sv\u011bdky. Jsem v podstat\u011b ciz\u00ed \u010dlov\u011bk a on je jeho otec. Jak bych se asi proti n\u011bmu m\u011bla h\u00e1jit? Ml\u010d\u00ed\u0161?! Nev\u00ed\u0161! Tak mi dej pokoj!“ Ariana se prudce oto\u010dila a odch\u00e1zela do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 nemus\u00edm v\u011bd\u011bt, ale tys m\u011bla. Prohr\u00e1las, sest\u0159i\u010dko. V\u00ed\u0161 co to znamen\u00e1? Se\u0161 moje…“ Sly\u0161ela je\u0161t\u011b Debo\u0159in zlov\u011bstn\u00fd hlas pln\u00fd krutosti a chladu. Zje\u017eily se j\u00ed chloupky v z\u00e1tylku. Ona ale nebude poslouchat. U\u017e ne. Je sv\u00e9pr\u00e1vn\u00e1 bytost. Postav\u00ed se t\u00e9 krutovl\u00e1dkyni a Deborah a\u0165 se t\u0159eba klidn\u011b uvztek\u00e1. Ona toho s t\u00edm stejn\u011b z toho sv\u00e9ho voz\u00edku moc nezm\u016f\u017ee…<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki manip by Kozizi Bill „Tak, sle\u010dno, podpis sem a sem.“ Zabod\u00e1val doktor Green ukazov\u00e1k na p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 \u0159\u00e1dky formul\u00e1\u0159\u016f, kter\u00e9 m\u011bl komplet hotov\u00e9 do dvou dn\u016f a jak sl\u00edbil, p\u0159ijel a\u017e za n\u00e1mi. Leticii ochotn\u011b p\u0159idr\u017eoval desky, aby se j\u00ed dob\u0159e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[222],"tags":[],"class_list":["post-13728","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13728","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13728"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13728\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13728"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13728"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13728"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}