{"id":1374,"date":"2017-04-26T16:00:00","date_gmt":"2017-04-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1367"},"modified":"2017-04-26T16:00:00","modified_gmt":"2017-04-26T15:00:00","slug":"school-reunion-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/04\/26\/school-reunion-1\/","title":{"rendered":"School reunion 1."},"content":{"rendered":"
autor: Becs
<\/strong> <\/p>\n

Ahoj, ahoj, to kouk\u00e1te, jak jsem na v\u00e1s hodn\u00e1, co? Dv\u011b pov\u00eddky za sebou. \ud83d\ude09 No, nebudu se moc rozkec\u00e1vat. Jen chci vyjasnit jednu v\u011bc. Tom vypr\u00e1v\u00ed p\u0159\u00edtomnost a Bill v\u00e1s bude br\u00e1t do minulosti. Rad\u0161i to \u0159\u00edk\u00e1m hned na za\u010d\u00e1tku, aby to n\u011bkoho nem\u00e1tlo. P\u0159eju p\u0159\u00edjemn\u00e9 po\u010dten\u00ed\u010dko. Snad se pov\u00eddka bude l\u00edbit.
Becs<\/em><\/div>\n

<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/em><\/div>\n
\n

Nadechl jsem se studen\u00e9ho vzduchu a rozhl\u00e9dl se po p\u0159epln\u011bn\u00e9m parkovi\u0161ti. Popravd\u011b si v\u016fbec nepamatuju, kdy a jak jsem nastoupil do auta a tu desetikilometrovou cestu urazil. V m\u00e9 hlav\u011b to vpadalo sp\u00ed\u0161 tak, \u017ee jsem si doma v\u00e1zal kravatu, a najednou jsem st\u00e1l p\u0159ed svou b\u00fdvalou \u0161kolou a d\u011bsil se toho, co m\u011b \u010dek\u00e1 vevnit\u0159. Nebo sp\u00ed\u0161 kdo m\u011b tam \u010dek\u00e1. Sv\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku jsem nevid\u011bl p\u011bt dlouh\u00fdch let, a te\u010f stoj\u00edm p\u0159ed tou obrovskou \u0161edou budovou a on u\u017e je mo\u017en\u00e1 uvnit\u0159. Nebo taky mo\u017en\u00e1 nen\u00ed. Co, kdy\u017e tam nen\u00ed? Co kdy\u017e se rozhodl, \u017ee nep\u0159ijede? Je to p\u0159ece jen hloup\u00fd \u0161koln\u00ed sraz. Bo\u017ee, tak moc bych si p\u0159\u00e1l, aby tady byl, a z\u00e1rove\u0148 se toho d\u011bs\u00edm.<\/p><\/div>\n

\n

S rozporupln\u00fdmi pocity jsem pomalu pro\u0161el vstupn\u00edmi dve\u0159mi a rozhl\u00ed\u017eel se po b\u00fdval\u00fdch spolu\u017e\u00e1c\u00edch. Nar\u00e1\u017eel jsem jen na matn\u011b pov\u011bdom\u00e9 tv\u00e1\u0159e lid\u00ed, se kter\u00fdmi jsem m\u011bl spole\u010dnou jen jednu nebo dv\u011b hodiny. N\u011bkte\u0159\u00ed na m\u011b k\u00fdvli, jin\u00ed m\u011b zdravili a\u017e p\u0159ehnan\u011b kamar\u00e1dsky. Mnoh\u00e9 z nich jsem v\u00eddal ve m\u011bst\u011b, ale nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 se mi necht\u011blo se zastavovat a tlachat s nimi o v\u0161edn\u00edch starostech. Musel jsem co nejd\u0159\u00edve zjistit, jestli p\u0159i\u0161el.<\/p><\/div>\n

\n

Nad vstupem do t\u011blocvi\u010dny visel barevn\u00fd transparent, na kter\u00e9m st\u00e1lo V\u00edtejte na \u0161koln\u00edm srazu<\/em><\/strong>. Nepamatuju si, kdo tenhle sraz po\u0159\u00e1dal, ale o\u010dividn\u011b to musel b\u00fdt n\u011bjak\u00fd barvoslep\u00fd idiot s naprosto bez vkusu. Dodal jsem si odvahu a pro\u0161el pod t\u00edm kusem hnusu. T\u011blocvi\u010dna byla vyzdoben\u00e1 v podobn\u00e9m stylu jako transparent. Ofici\u00e1ln\u00ed \u0161koln\u00ed barvou byla \u010derven\u00e1, tak\u017ee to tady vypadalo tak trochu jako v pekle nebo hodn\u011b divn\u00e9m bordelu. V\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00fd pach potu a pono\u017eek se n\u011bkdo proz\u0159eteln\u011b sna\u017eil p\u0159ekr\u00fdt vonn\u00fdmi sv\u00ed\u010dkami. Nutno poznamenat, \u017ee bez\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Z vanilky a smradu zpocen\u00fdch nohou se mi d\u011blalo trochu \u0161oufl. Nebo to byla jen nervozita? T\u011b\u017eko \u0159\u00edct.<\/div>\n

\n

Rozhl\u00e9dl jsem se po v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch. Bylo zjevn\u00e9, \u017ee tuhle ud\u00e1lost si necht\u011bla nechat uj\u00edt v\u011bt\u0161ina m\u00fdch b\u00fdval\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f. Zna\u010dn\u00e1 \u010d\u00e1st u\u017e poskakovala na navoskovan\u00e9 podlaze. Jin\u00ed st\u00e1li v mal\u00fdch hlou\u010dc\u00edch, dr\u017e\u00edce \u010derven\u00e9 plastov\u00e9 kel\u00edmky. Na\u0161e \u0161kola je tak chud\u00e1, \u017ee ani nem\u016f\u017ee po\u0159\u00eddit opravdov\u00e9 skleni\u010dky, uchechtl jsem se v duchu. \u00dasm\u011bv z tv\u00e1\u0159e mi rychle zmizel, kdy\u017e jsem oto\u010dil hlavu doleva a uvid\u011bl ho. Sed\u011bl s\u00e1m u miniaturn\u00edho baru, p\u0159ed sebou sklenici s \u010derven\u00fdm v\u00ednem. Vida, tak\u017ee p\u0159ece jen m\u00e1me skleni\u010dky. Ti tupci pravd\u011bpodobn\u011b jen z nostalgie pij\u00ed z kel\u00edmku. Br\u00e1\u0161ka houpal sv\u00fdma dlouh\u00fdma nohama a trochu znud\u011bn\u011b si prohl\u00ed\u017eel strop. Vypadal, \u017ee je dekorac\u00ed znechucen stejnou m\u011brou jako j\u00e1. Sna\u017eil jsem se v sob\u011b posb\u00edrat v\u0161echny zbytky odvahy a vykro\u010dil k n\u011bmu. Kdy\u017e u\u017e jsem byl tak bl\u00edzko, \u017ee by sta\u010dilo nat\u00e1hnout pa\u017ei, abych se ho mohl dotknout, vzal si do ruky sklenici a po\u017eitk\u00e1\u0159sky se napil, m\u00edrn\u011b se p\u0159i tom pohupoval ze strany na stranu do rytmu hudby.<\/p><\/div>\n

\n
„Ahoj Bille,“ pozdravil jsem t\u0159esouc\u00edm se hlasem. Ozv\u011bnu sv\u00e9ho bu\u0161\u00edc\u00edho srdce jsem c\u00edtil a\u017e v krku.<\/div>\n
„Pane bo\u017ee,“ trhl sebou br\u00e1\u0161ka a v\u00edno mu zasko\u010dilo, div \u017ee si p\u0159i tom nepolil to stylov\u00e9 oble\u010den\u00ed. Mocn\u011b se rozka\u0161lal, a\u017e mu z toho vyhrkly slzy.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ omlouval jsem se provinile. „Asi nem\u00e1m nejlep\u0161\u00ed entr\u00e9e, co?“<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku. Jen jsi m\u011b p\u0159ekvapil,“ soukal ze sebe zt\u011b\u017eka Bill a prsty si p\u0159ejel pod o\u010dima, aby set\u0159el ne\u017e\u00e1douc\u00ed slzy.<\/div>\n
„Tak jsi p\u0159ijel,“ zkonstatoval jsem zcela o\u010dividn\u00fd fakt a nad trapnost\u00ed t\u011bch slov jsem v duchu proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
„J\u00e1, no. Jo,“ koktal Bill. O\u010dividn\u011b na hloup\u00e9 konstatov\u00e1n\u00ed hloup\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Posadil jsem se vedle n\u011bj a rozhl\u00e9dl se po t\u011blocvi\u010dn\u011b, jako bych ji te\u010f vid\u011bl poprv\u00e9. Znovu jsem skenoval nechutn\u00e9 pap\u00edrov\u00e9 dekorace. M\u011bla ta zmuchlan\u00e1 koule b\u00fdt n\u00e1\u0161 \u0161koln\u00ed maskot?<\/div>\n
„Ta v\u00fdzdoba je n\u011bco,“ \u0159ekl jsem, aby \u0159e\u010d nest\u00e1la. Br\u00e1\u0161ka ze m\u011b byl na rozpac\u00edch stejn\u011b jako j\u00e1 z n\u011bj. Dost by mi to uleh\u010dil, kdyby po\u0159\u00e1d nemrkal t\u011bma sv\u00fdma dlouh\u00fdma \u0159asama. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e sklopil pohled k podlaze a pak se na m\u011b p\u0159es n\u011b pod\u00edval, m\u011bl jsem dojem, \u017ee mi srdce vynechalo jeden \u00fader. S takovou m\u00e1m v jeho p\u0159\u00edtomnosti zad\u011bl\u00e1no na infarkt. A to ani nemluv\u00edm o tom, jak si ka\u017edou chvilku skousl spodn\u00ed ret. M\u011bl ho te\u010f u\u017e \u00fapln\u011b r\u016f\u017eov\u00fd a j\u00e1 jsem netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e ten ret ol\u00edznout. P\u0159itisknout se k n\u011bmu, pe\u010dovat o n\u011bj sv\u00fdmi vlastn\u00edmi rty. Zapla\u0161il jsem nemravn\u00e9 my\u0161lenky na sv\u00e9ho bratra a soust\u0159edil se na to, co mi odpov\u00edd\u00e1.<\/div>\n
\n

„Jo, m\u00e1m matn\u00e9 tu\u0161en\u00ed, \u017ee to je pr\u00e1ce Phoebe. V mailu psala n\u011bco o tom, \u017ee to bude jako maturi\u0165\u00e1k. Co\u017e podle n\u00ed asi znamen\u00e1 nevkusn\u00e9 a p\u0159epl\u00e1can\u00e9.“ To byla nejdel\u0161\u00ed v\u011bta, kterou jsem od n\u011bj sly\u0161el za posledn\u00edch p\u011bt let. I zvuk jeho hlasu mi zp\u016fsoboval mraven\u010den\u00ed na m\u00edstech, o kter\u00fdch jsem nev\u011bd\u011bl, \u017ee jsou toho schopny.<\/p><\/div>\n

„Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed b\u00fdt zase tady, \u017ee jo?“ pousm\u00e1l jsem se. „Naprosto p\u0159esn\u011b si pamatuju na ten prvn\u00ed \u0161koln\u00ed den tady.“<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

Bill<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„Tomi, j\u00e1 tam nechci j\u00edt. Nebudou m\u011b m\u00edt r\u00e1di stejn\u011b jako na minul\u00e9 \u0161kole,“ f\u0148ukal jsem bratrovi za z\u00e1dy, kdy\u017e jsme se vlekli k pro n\u00e1s zat\u00edm nezn\u00e1m\u00e9 budov\u011b.<\/em><\/div>\n

„Tak jim zase rozbiju huby,“ odv\u011btil Tom bezstarostn\u011b a trochu sup\u011bl, kdy\u017e jsme stoupali do m\u00edrn\u00e9ho kope\u010dku.<\/em><\/div>\n
„Nech\u00e1pu, pro\u010d se na\u0161i rozhodli p\u0159est\u011bhovat, zrovna kdy\u017e nastupujeme do maturitn\u00edho ro\u010dn\u00edku. Jestli tu maturu neud\u011bl\u00e1m, bude to jen jejich chyba,“ litoval jsem se d\u00e1l. Nesn\u00e1\u0161el jsem sv\u00e9 rodi\u010de za to, co n\u00e1m provedli. Odtrhli n\u00e1s od v\u0161ech kamar\u00e1d\u016f a zn\u00e1m\u00fdch, abychom se p\u0159em\u00edstili do blb\u00e9 Limy v blb\u00e9m Ohiu. Nejnudn\u011bj\u0161\u00edho a nejhor\u0161\u00edho m\u011bsta v cel\u00fdch Spojen\u00fdch st\u00e1tech. Jo, je fakt, \u017ee te\u010f m\u00e1me v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fm s obrovskou zahradou a dostali jsme ka\u017ed\u00fd nov\u00fd notebook, ale to mi prost\u011b nevynahrad\u00ed domov. Ta\u0165ka dostal n\u011bjakou skv\u011blou pracovn\u00ed nab\u00eddku, a tak ji prost\u011b vzal. P\u0159evr\u00e1til n\u00e1m \u017eivot na ruby a v\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00e9 to pro n\u00e1s bude m\u00edt n\u00e1sledky.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Nech\u00e1pu, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee to Tom zvl\u00e1d\u00e1 tak snadno. Bez \u0159e\u010d\u00ed a protest\u016f se sbalil, u\u017eil si na\u0161i party na rozlou\u010denou, co n\u00e1m p\u0159ichystali kamar\u00e1di, a te\u010f je tady. Spokojen\u00fd, jako by se \u017e\u00e1dn\u00e1 \u017eivotn\u00ed zm\u011bna neud\u00e1la. V\u016fbec se neb\u00e1l p\u0159ij\u00edt do nov\u00e9 \u0161koly a poznat nov\u00e9 lidi. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee Tom celkov\u011b s ni\u010d\u00edm nem\u011bl probl\u00e9my. S ka\u017ed\u00fdm dob\u0159e vych\u00e1zel a v\u0161ichni si ho hned obl\u00edbili. To se mnou to bylo trochu hor\u0161\u00ed. Ciz\u00edm prost\u011b nev\u011b\u0159\u00edm a nepust\u00edm k sob\u011b jen tak n\u011bkoho. Lidi mi hned nad\u00e1vaj\u00ed do buzen jen proto, \u017ee se obl\u00edk\u00e1m trochu jinak ne\u017e oni. Je\u0161t\u011b\u017ee m\u00e1m sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, kter\u00fd je jako m\u016fj str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl. Nikdy nikomu nedovol\u00ed, aby mi ubl\u00ed\u017eil. A kdy\u017e se to n\u011bkomu n\u00e1hodou poda\u0159\u00ed, za\u0159\u00edd\u00ed, aby toho doty\u010dn\u00fd po\u0159\u00e1dn\u011b litoval. Za tohle jsem mu neskonale vd\u011b\u010dn\u00fd, jen ob\u010das p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jestli t\u00edm nezp\u016fsobuje v\u00edc \u0161kody ne\u017e u\u017eitku.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„Bude to v pohod\u011b,“ zabru\u010del a nadhodil si popruh batohu. „T\u00e1mhle to je,“ uk\u00e1zal na m\u00edsto, kter\u00e9 jsme m\u011bli cel\u00fd p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed \u0161koln\u00ed rok nav\u0161t\u011bvovat. Byl to hnus. Byl to tak hnusn\u00fd nechutn\u00fd hnus, \u017ee se mi ud\u011blalo \u0161oufl, jen jsem to uvid\u011bl. \u0160ed\u00e1 kostka, kter\u00e1 od te\u010f m\u011bla b\u00fdt na\u0161\u00ed novou \u0161kolou, byla naprosto odpuzuj\u00edc\u00ed. P\u0159ipom\u00ednala mi sp\u00ed\u0161 bl\u00e1zinec ne\u017e za\u0159\u00edzen\u00ed, ve kter\u00e9m by se n\u011bkdo m\u011bl vzd\u011bl\u00e1vat. Prudce jsem se zastavil, rozhodnut\u00fd, \u017ee u\u017e neud\u011bl\u00e1m ani jeden jedin\u00fd krok. Rad\u0161i si vzd\u00e1m st\u0159edo\u0161kolsk\u00e9ho vzd\u011bl\u00e1n\u00ed a budu pracovat v mek\u00e1\u010di, ne\u017e abych vstoupil do toho domu hr\u016fzy.<\/em><\/div>\n

Tom si v\u0161iml, \u017ee u\u017e za n\u00edm necupit\u00e1m a\u017e po deseti dal\u0161\u00edch kroc\u00edch.<\/em><\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ oto\u010dil se na m\u011b a starostliv\u011b naklonil hlavu na stranu. Byl tak sladk\u00fd. Kdykoliv na m\u011b hodil tenhle ustaran\u00fd kuku\u010d, moje nohy jako by zm\u011bkly a za\u010daly se vp\u00edjet do chodn\u00edku.<\/em><\/div>\n
„Nechci tam j\u00edt,“ zavrt\u011bl jsem hlavou, a\u017e se mi \u010dern\u00e9 prameny zb\u011bsile roztan\u010dily kolem hlavy. Sna\u017eil jsem se v sob\u011b zadr\u017eet zoufal\u00fd vzlyk, abych nevypadal jako \u00fapln\u00e1 b\u00e1bovka, ale p\u0159ed Tomem jsem ho schovat nedok\u00e1zal. V\u017edycky okam\u017eit\u011b poznal, jestli si jen hraju na hysterku, nebo opravdu panika\u0159\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Billy,“ do\u0161el a\u017e ke mn\u011b a chytil m\u011b za ob\u011b z\u00e1p\u011bst\u00ed. Palce p\u0159ilo\u017eil na vnit\u0159n\u00ed stranu a uklid\u0148uj\u00edc\u00edmi tahy mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es pulzuj\u00edc\u00ed body. „V\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 dojem, \u017ee v\u0161echno stoj\u00ed za hovno, ale nebude\u0161 tam s\u00e1m. Budu tam celou dobu s tebou.“<\/em><\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b n\u00e1s daj\u00ed do jin\u00fdch t\u0159\u00edd. V\u017edycky to tak d\u011blaj\u00ed,“ necht\u011bl jsem se sv\u00e9 rozmrzelosti tak lehko vzd\u00e1t, i kdy\u017e mi k\u016f\u017ee brn\u011bla v m\u00edstech, kde se m\u011b dot\u00fdkal, a to teplo se tak n\u011bjak \u0161\u00ed\u0159ilo cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem.<\/em><\/div>\n
„I kdyby to ud\u011blali, tak v\u0161echny p\u0159est\u00e1vky budu tr\u00e1vit s tebou. Budu s tebou sed\u011bt u ob\u011bda, a pokud si na tebe n\u011bkdo bude otv\u00edrat hubu, tak mu ji zmaluju. Dob\u0159e?“<\/em><\/div>\n
On v\u017edycky v\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Nemohl jsem si pomoct a ze \u0161iroka jsem se usm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Slibuje\u0161?“ zamrkal jsem na n\u011bj sladce, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to na n\u011bj plat\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Slibuju,“ potvrdil Tom a kr\u00e1tce m\u011b obejmul. Na p\u00e1r vte\u0159in jsem si dovolil ztratit se v jeho objet\u00ed a zapomenout na v\u0161echno okolo. C\u00edtit teplo vyza\u0159uj\u00edc\u00ed z jeho pa\u017e\u00ed a nechat se om\u00e1mit tou zn\u00e1mou v\u016fn\u00ed. Poc\u00edtil jsem bodnut\u00ed zklam\u00e1n\u00ed n\u011bkde pod pup\u00edkem, kdy\u017e se odt\u00e1hl. Pustil m\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e si sta\u010dil n\u011bkdo na\u0161eho bratrsk\u00e9ho momentu v\u0161imnout.<\/em><\/div>\n
„Je ti l\u00edp?“ uji\u0161\u0165oval se starostliv\u011b, kdy\u017e jsme znovu zam\u00ed\u0159ili ke \u0161kole.<\/em><\/div>\n
„Ne, ale pokra\u010duju v ch\u016fzi,“ zabru\u010del jsem.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee \u0161kola vevnit\u0159 vypadala mnohem m\u00e9n\u011b depresivn\u011b ne\u017e zvenku. V\u0161echno bylo \u010dist\u00e9, t\u0159\u00eddy p\u011bkn\u011b a vybaven\u00e9 a zat\u00edm na m\u011b nikdo neh\u00e1zel znechucen\u00e9 pohledy. Kdy\u017e jsme odch\u00e1zeli od z\u00e1stupkyn\u011b \u0159editele s nov\u00fdmi rozvrhy v rukou, uc\u00edtil jsem dokonce lehkou nad\u011bji, \u017ee by to nemusel b\u00fdt \u00fapln\u011b pr\u016fser. Prvn\u00ed hodinu jsme m\u011bli m\u00edt angli\u010dtinu – spole\u010dn\u011b, pak biologii – spole\u010dn\u011b, trochu jsem panika\u0159il z toho, \u017ee na chemii budeme ka\u017ed\u00fd jinde, proto\u017ee v tomhle jsem fakt nemo\u017en\u00fd. T\u011bm vzorc\u016fm prost\u011b nerozum\u00edm, pustit m\u011b k n\u011bjak\u00e9mu pokusu je \u017eivotu nebezpe\u010dn\u00e9 a v\u011bt\u0161inou to skon\u010d\u00ed katastrofou. Tom je ve \u0161kole ten lep\u0161\u00ed, a\u010dkoliv to m\u00e1 \u00fapln\u011b na h\u00e1ku. Skoro v\u016fbec se neu\u010d\u00ed a v\u0161echny p\u0159edm\u011bty mu jdou samy od sebe. Vsad\u00edm se, \u017ee kdyby do toho dal trochu v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1pal, mohl by m\u00edt sam\u00e9 jedni\u010dky. Jen\u017ee jemu na tom prost\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed. S dvojkama se spokoj\u00ed, nepot\u0159ebuje b\u00fdt nejlep\u0161\u00ed. Co bych za tenhle p\u0159\u00edstup dal. J\u00e1 plavu naprosto ve v\u0161em od matiky a\u017e po t\u011blocvik. Jedin\u00e9 p\u0159edm\u011bty, kter\u00e9 mi fakt jdou, jsou hudebka a anglina. A moje vrozen\u00e1 sout\u011b\u017eivost mi cestu st\u0159edn\u00ed \u0161kolou neusnad\u0148uje. Chci b\u00fdt lep\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161ichni tihle lose\u0159i. Chci jim dok\u00e1zat, \u017ee ten kluk, co se divn\u011b obl\u00edk\u00e1 a maluje se, dok\u00e1\u017ee v\u00edc ne\u017e oni. Moje ambice a sny jsou velik\u00e9, k\u00e9\u017e by takov\u00e1 byla i moje p\u00edle. Nejsem moc trp\u011bliv\u00fd \u010dlov\u011bk, a kdy\u017e mi n\u011bco nejde hned, rychle to vzd\u00e1m. Ne jako m\u016fj br\u00e1\u0161ka. Jednou jsem ho uprosil, \u017ee se za\u010dneme spole\u010dn\u011b u\u010dit hr\u00e1t na kytaru. To abychom si \u010dasem mohli zalo\u017eit hudebn\u00ed skupinu a vyrazit do sv\u011bta. Jak mysl\u00edte, \u017ee to dopadlo? J\u00e1 jsem se na to vyka\u0161lal po dvou lekc\u00edch a Tom? No ten u\u017e te\u010f hraje jako prof\u00edk. Po\u0159\u00e1d do n\u011bj hu\u010d\u00edm, aby sv\u016fj talent nenechal le\u017eet ladem, ale jeho to nezaj\u00edm\u00e1. Hraje si jen pro sebe a je\u0161t\u011b \u010dast\u011bji pro m\u011b. P\u0159ihl\u00e1sil jsem ho do \u0161koln\u00ed sout\u011b\u017ee a on ji bez probl\u00e9m\u016f vyhr\u00e1l. Jen\u017ee kdy\u017e si p\u0159eb\u00edral cenu, vid\u011bl jsem mu na o\u010d\u00edch, \u017ee ho to nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 net\u011b\u0161\u00ed. \u0160el tam jen proto, \u017ee jsem to j\u00e1 cht\u011bl. Od t\u00e9 doby u\u017e jsem ho do ni\u010deho nenutil. Tom nem\u00e1 tak velk\u00e9 a divok\u00e9 sny. \u0158\u00edk\u00e1, \u017ee mu sta\u010d\u00edm j\u00e1 a i tak m\u011b je ob\u010das a\u017e moc. Pr\u00fd by nic dal\u0161\u00edho nezvl\u00e1dl. V\u00edm, \u017ee to bude zn\u00edt sobecky, ale jsem za to r\u00e1d. Nev\u00edm, co bych si bez n\u011bj po\u010dal.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„Sko\u010d\u00edm si na z\u00e1chod,“ po\u0161eptal mi do ucha, kdy\u017e sch\u016fzka u z\u00e1stupkyn\u011b skon\u010dila, a odb\u011bhl pry\u010d. J\u00e1 se sna\u017eil narvat sv\u016fj rozvrh do bra\u0161ny, tak\u017ee jsem se tak \u00fapln\u011b ned\u00edval na cestu, kdy\u017e jsem vych\u00e1zel z jej\u00ed kancel\u00e1\u0159e, a najednou jsem le\u017eel na zemi a na \u010dele mi pulzovala bolest. P\u0159im\u00e1\u010dkl jsem si ob\u011b ruce k hlav\u011b a zkoumal \u0161kody. Nikde jsem nevid\u011bl zn\u00e1mky krve, tak\u017ee pravd\u011bpodobn\u011b neum\u0159u.<\/em><\/div>\n

„Do prdele, promi\u0148, k\u00e1mo,“ usly\u0161el jsem nad sebou zvu\u010dn\u00fd hlas. D\u0159\u00edv ne\u017e jsem stihl rozlepit o\u010di a pod\u00edvat se, s k\u00fdm jsem se \u010deln\u011b srazil, usly\u0161el jsem v\u00fdk\u0159ik sv\u00e9ho bratra: „Nech ho na pokoji, ty hajzle.“<\/em><\/div>\n
Tom p\u0159ib\u00edhal z opa\u010dn\u00e9ho konce chodby a celou situaci si o\u010dividn\u011b \u0161patn\u011b vylo\u017eil. J\u00e1 le\u017e\u00edc\u00ed na podlaze s boul\u00ed na \u010dele a nade mnou se skl\u00e1n\u00ed n\u011bjak\u00fd hromotluk. Pochopiteln\u011b si z toho vyvodil, \u017ee m\u011b n\u011bkdo \u0161ikanuje. Zase. D\u0159\u00edv ne\u017e jsem stihl zareagovat, u\u017e dr\u017eel toho kluka pod krkem a nap\u0159ahoval se k \u00faderu.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Ne Tome, tak to nen\u00ed,“ vysoukal jsem ze sebe kone\u010dn\u011b a posadil se. „Nic mi neud\u011blal. Jen jsme do sebe omylem vrazili. Nen\u00ed to jeho chyba. Ned\u00edval jsem se na cestu.“<\/em><\/div>\n

„Ur\u010dit\u011b?“ uji\u0161\u0165oval se a p\u011bst m\u011bl st\u00e1le p\u0159ipravenou k \u00faderu. Ten kluk jen st\u00e1l p\u0159im\u00e1\u010dknut\u00fd ke sk\u0159\u00ed\u0148k\u00e1m a ruce m\u011bl zdvi\u017een\u00e9 do vzduchu, jako by se vzd\u00e1val. A\u010dkoliv by ze sebe Toma mohl sundat jedn\u00edm m\u00e1chnut\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b,“ potvrdil jsem, a tak ho kone\u010dn\u011b pustil. Hned si ke mn\u011b p\u0159id\u0159epl a zkoumal \u0161kody.<\/em><\/div>\n
„Bude\u0161 tam m\u00edt bouli,“ zhodnotil situaci a pomohl mi se postavit na nohy.<\/em><\/div>\n
„Fakt m\u011b to mrz\u00ed. Taky jsem ne\u010dum\u011bl na cestu. Lori Willsonov\u00e1 m\u00e1 mega kr\u00e1tkou sukni a j\u00e1 jsem se n\u011bjak zapomn\u011bl,“ uchechtl se omluvn\u011b a po\u0161kr\u00e1bal se na z\u00e1tylku.<\/em><\/div>\n
„Jsem Gustav, mimochodem,“ nat\u00e1hl ke mn\u011b mohutnou pracku, svaly mu na n\u00ed jen hr\u00e1ly. Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee mus\u00ed hodn\u011b posilovat nebo aspo\u0148 d\u011blat wrestling. Trochu m\u011b zm\u00e1tlo, \u017ee na sob\u011b nem\u00e1 \u0161koln\u00ed bundu jako v\u0161ichni ostatn\u00ed sportovci, ale v moment\u00e1ln\u00edm rozpolo\u017een\u00edm jsem se t\u00edm necht\u011bl zab\u00fdvat.<\/em><\/div>\n
„Bill,“ chopil jsem se nab\u00edzen\u00e9 ruky. „A tohle je m\u016fj br\u00e1cha Tom.“<\/em><\/div>\n
„Br\u00e1cha,“ podivil se vesele Gustav. „J\u00e1 myslel, \u017ee jsi n\u011bco jako ochranka a on je n\u011bjak\u00e1 superstar. U\u017e jen ty bo\u017e\u00ed hadry,“ mrknul na m\u011b. Tom nereagoval, ale je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d si cizince mrzut\u011b m\u011b\u0159il a hodnotil, nakolik jsou jeho slova pravdiv\u00e1, a jestli m\u011b nesrazil \u00famysln\u011b. M\u011b ale jeho slova pot\u011b\u0161ila. Nest\u00e1v\u00e1 se mi \u010dasto, \u017ee by mi kluci jako on skl\u00e1dali poklony.<\/em><\/div>\n
„Byla to fakt nehoda,“ zopakoval Gustav, kdy\u017e vid\u011bl, jak se na n\u011bj Tom mra\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ale byla to po\u0159\u00e1dn\u00e1 pecka, to ti \u0159eknu. Ty d\u011bl\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00fd sport?“ pokusil jsem se zm\u00edrnit nap\u011bt\u00ed a odv\u00e9st pozornost jinam.<\/em><\/div>\n
„Ne, kdepak. Tyhle kr\u00e1sky m\u00e1m z bubnov\u00e1n\u00ed,“ pol\u00edbil si biceps na lev\u00e9 pa\u017ei. „Hraju na bic\u00ed.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Gustav n\u00e1s doprovodil a\u017e ke t\u0159\u00edd\u011b angli\u010dtiny a tam se s n\u00e1mi rozlou\u010dil. Tom se dokonce p\u0159ekonal a zamumlal tich\u00e9 a vztekl\u00e9: „\u010cau.“<\/em><\/div>\n

„Byl v pohod\u011b,“ ut\u011b\u0161oval jsem ho, proto\u017ee se po\u0159\u00e1d nemohl zbavit toho v\u00fdrazu ala B\u016fh pomsty.<\/em><\/div>\n
„D\u00e1m si na n\u011bj pozor,“ upozornil m\u011b Tom, kdy\u017e jsme si sedali do pr\u00e1zdn\u00e9 lavice.<\/em><\/div>\n
„Tome, no tak. Nech to b\u00fdt,“ sna\u017eil jsem se ho uklidnit.<\/em><\/div>\n
„Sl\u00edbil jsem ti, \u017ee se o tebe postar\u00e1m a \u010dtvrt hodiny na to t\u011b n\u011bkdo sraz\u00ed k zemi,“ brblal si pro sebe jako na\u0161tvan\u00fd star\u00fd \u0159idi\u010d autobusu.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, Tome. Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b chr\u00e1nit p\u0159ed mou vlastn\u00ed ne\u0161ikovnost\u00ed,“ zasm\u00e1l jsem se. „Nen\u00ed to tvoje vinna. Prost\u011b se mus\u00edm l\u00edp d\u00edvat, kam jdu.“<\/em><\/div>\n
„Nebol\u00ed to?“ zal\u00e9tl o\u010dima k m\u00e9mu \u010delu a do o\u010d\u00ed mu pronikla n\u011bha.<\/em><\/div>\n
„P\u0159e\u017eiju to,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj. Byl jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee napjat\u00fd v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i kone\u010dn\u011b povolil.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

A takhle to bylo po\u0159\u00e1d. Tom pro m\u011b byl v\u0161echno a v\u00edm jist\u011b, \u017ee by pro m\u011b ud\u011blal v\u0161echno. Stav\u011bl moje \u0161t\u011bst\u00ed nad to svoje. Jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka pro n\u011bj byl cel\u00fdm sv\u011btem. Kdyby tak tu\u0161il, \u017ee pro m\u011b je on mnohem v\u00edce ne\u017e to. Tom se staral o to, abych byl \u0161\u0165astn\u00fd a v bezpe\u010d\u00ed. J\u00e1 bych si p\u0159\u00e1l, aby se na m\u011b za\u010dal d\u00edvat i jinak ne\u017e na sv\u00e9ho nemotorn\u00e9ho br\u00e1chu, kter\u00e9ho mus\u00ed zvedat, kdy\u017e upadne. Mot\u00fdlci v b\u0159i\u0161e mi u\u017e del\u0161\u00ed dobu d\u00e1vali v\u011bd\u011bt, \u017ee je pro m\u011b v\u0161\u00edm, ne jen starostliv\u00fdm sourozencem.<\/p>\n

<\/em> autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Ahoj, ahoj, to kouk\u00e1te, jak jsem na v\u00e1s hodn\u00e1, co? Dv\u011b pov\u00eddky za sebou. \ud83d\ude09 No, nebudu se moc rozkec\u00e1vat. Jen chci vyjasnit jednu v\u011bc. Tom vypr\u00e1v\u00ed p\u0159\u00edtomnost a Bill v\u00e1s bude br\u00e1t do minulosti. Rad\u0161i to \u0159\u00edk\u00e1m hned na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[671],"tags":[],"class_list":["post-1374","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-school-reunion"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1374","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1374"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1374\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1374"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1374"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1374"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}