{"id":13745,"date":"2009-08-16T14:00:00","date_gmt":"2009-08-16T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13713"},"modified":"2009-08-16T14:00:00","modified_gmt":"2009-08-16T13:00:00","slug":"muj-pohadkovy-princ-46","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/08\/16\/muj-pohadkovy-princ-46\/","title":{"rendered":"M\u016fj poh\u00e1dkov\u00fd princ 46."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Simone u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 znova \u0161okovan\u011b pozvedla pohled, jakmile v\u0161ak op\u011bt spo\u010dinul na dredat\u00e9m chlapci, kter\u00fd se o\u010dima neust\u00e1le vp\u00edjel do os\u016fbky vedle sebe a nespou\u0161t\u011bl z n\u00ed pohled, plam\u00ednek jej\u00ed posledn\u00ed nad\u011bje nadobro zhasl a ona se rukou op\u0159ela o ze\u010f domu. V jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b se j\u00ed ud\u011blalo velmi \u0161patn\u011b a ona jen lapala po dechu, st\u00e1le je\u0161t\u011b vst\u0159eb\u00e1vaj\u00edc informaci, kter\u00e1 byla jednou z nejhor\u0161\u00edch v jej\u00edm \u017eivot\u011b. Nikdy ani na chvilku nep\u0159em\u00fd\u0161lela o tom, \u017ee by ji tato situace mohla potkat, proto se te\u010f, kdy\u017e se to stalo, c\u00edtila, jakoby j\u00ed mozek a zdrav\u00fd rozum vypov\u011bd\u011bli slu\u017ebu. Najednou se nedok\u00e1zala soust\u0159edit v\u016fbec na nic, nevn\u00edmala nic kolem sebe. V duchu si jen kladla jednu jedinou ot\u00e1zku. Pro\u010d? Pro\u010d se to muselo st\u00e1t zrovna j\u00ed? Kde ud\u011blala chybu? Jakto \u017ee si toho sama nev\u0161imla? Dozv\u011bd\u011bla se to a\u017e te\u010f, kdy\u017e u\u017e to trv\u00e1 b\u016fhv\u00ed jak dlouho a on ji celou dobu tahal za nos. Ten, pro koho \u017eila, koho odmali\u010dka vychov\u00e1vala a i p\u0159es nep\u0159\u00edzn\u011b osudu a r\u00e1ny, kter\u00e9 j\u00ed \u017eivot u\u017e tolikr\u00e1t u\u0161t\u011bd\u0159il se sna\u017eila d\u00e1t mu to nejlep\u0161\u00ed. A on se te\u010f zachoval takhle. Ale tohle mu neprojde, tohle ne.<\/div>\n
<\/div>\n
„Simone, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Ann se po n\u011bkolika minut\u00e1ch pozorov\u00e1n\u00ed toho zamilovan\u00e9ho p\u00e1ru kone\u010dn\u011b oto\u010dila zp\u00e1tky a zd\u011bsila se. Na m\u00edsto usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se \u017eeny tu te\u010f st\u00e1la \u00fapln\u011b pobledl\u00e1 Simone s o\u010dima up\u0159en\u00fdma na jedno m\u00edsto a se zasko\u010den\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, kter\u00fd se v\u0161ak za\u010d\u00ednal m\u011bnit v \u00fapln\u011b jin\u00fd. V pln\u00fd hn\u011bvu a zlosti, kterou Simone u\u017e nedok\u00e1zala skr\u00fdvat v sob\u011b. Byla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e1, mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e ona a pln\u011b te\u010f ovl\u00e1dala Simoninu mysl.<\/div>\n
„Jsem,“ procedila vzteky mezi zuby a v\u016fbec nevn\u00edmala Annino nesouhlasn\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed hlavou. Ann k n\u00ed pomalu p\u0159e\u0161la a znova se starostliv\u011b zad\u00edvala do jej\u00ed pobledl\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„To bych tedy ne\u0159ekla. Jsi najednou tak pobledl\u00e1, co je ti?“ optala se neodbytn\u011b, v tom v\u0161ak na sob\u011b uc\u00edtila pohled, pln\u00fd zloby.<\/div>\n
„Nic mi nen\u00ed, jsem \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku,“ sykla Simone a c\u00edtila, jak se v n\u00ed za\u010d\u00edn\u00e1 va\u0159it krev. Ann j\u00ed \u0159ekne, \u017ee jej\u00ed syn nem\u00e1 p\u0159\u00edtelkyni, ale p\u0159\u00edtele a je\u0161t\u011b se div\u00ed, co j\u00ed je.<\/div>\n
<\/div>\n
Rukou se pustila st\u011bny a beze slova p\u0159e\u0161la do ob\u00fdv\u00e1ku. Takov\u00fd hn\u011bv nepoc\u00edtila u\u017e hodn\u011b dlouho. Vzedmul se v n\u00ed v n\u011bkolika posledn\u00edch minut\u00e1ch a rostl vte\u0159inu od vte\u0159iny v\u00edc a v\u00edc a nutil tak Simone n\u011bjak jej ventilovat ven. Podv\u011bdom\u011b c\u00edtila, \u017ee prvn\u00ed, co te\u010f mus\u00ed ud\u011blat je promluvit si s Tomem. Je to p\u0159eci jej\u00ed syn, je mu teprve osmn\u00e1ct a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d bydl\u00ed pod jej\u00ed st\u0159echou. Je absurdn\u00ed, aby d\u011blal takov\u00e9to nep\u0159\u00edpustn\u00e9 v\u011bci a je\u0161t\u011b k tomu za jej\u00edmi z\u00e1dy. Pomalu se oto\u010dila k oknu a skrz z\u00e1clony vyhl\u00e9dla ven. Naskytl se j\u00ed pohled na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, s hlavou op\u0159enou o Tomovo rameno a se \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. V o\u010d\u00edch se j\u00ed bl\u00fdsklo a Simone se od okna odt\u00e1hla. Jestli to Ann podporuje a jako Billova matka se s t\u00edm vyrovnala, budi\u017e. Ale je\u0161t\u011b jsem tu j\u00e1. A nem\u00e1m ani pomy\u0161len\u00ed se vyrovn\u00e1vat s n\u011b\u010d\u00edm tak odporn\u00fdm a nep\u0159irozen\u00fdm, jako je tohle. Bude\u0161 litovat dne, kdy ses na m\u00e9ho syna pod\u00edval jinak, ne\u017e jako na sv\u00e9ho budouc\u00edho adoptivn\u00edho bratra.<\/em><\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Mami, kone\u010dn\u011b, tady jsi. Pro\u010d jsi nez\u016fstala na zahrad\u011b? Je tam dneska kr\u00e1sn\u011b,“ rozz\u00e1\u0159il se Tom, ani\u017e by tu\u0161il, co jej v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch chvilk\u00e1ch \u010dek\u00e1. Netu\u0161il, \u017ee u\u017e brzy pozn\u00e1, jak je ten kr\u00e1sn\u00fd pocit \u0161t\u011bst\u00ed pom\u00edjiv\u00fd a p\u0159el\u00e9tav\u00fd. Netu\u0161il, \u017ee u\u017e brzy se jeho \u017eivot zm\u011bn\u00ed k nepozn\u00e1n\u00ed…<\/div>\n
Simone se prudce oto\u010dila, kdy\u017e v\u0161ak po pravici sv\u00e9ho syna spat\u0159ila i usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se \u010dernovlasou os\u016fbku, vzedmula se v n\u00ed nov\u00e1 vlna vzteku a ona se rozhodla pln\u011b zakro\u010dit.<\/div>\n
„Tome, cht\u011bla bych s tebou mluvit. O samot\u011b,“ dodala a sjela pohledem Billa, kter\u00fd se r\u00e1zem p\u0159estal usm\u00edvat. Ten pohled, kter\u00fd k n\u011bmu Simone vyslala, byl tak jin\u00fd, ne\u017e jak\u00fdm se na n\u011bj obvykle d\u00edvala. Tak chladn\u00fd a nen\u00e1vistn\u00fd, a\u017e z toho Billa zamrazilo. Netu\u0161il, co se d\u011bje, proto se jen ml\u010dky pod\u00edval na p\u0159ekvapen\u00e9ho Toma, kter\u00fd mu lehce stiskl ru\u010dku. V\u011bd\u011bl, co to znamen\u00e1. Ml\u010dky vy\u0161el na chodbu a\u017e ke schod\u016fm, s my\u0161lenkou j\u00edt do sv\u00e9ho pokoje. U\u017e u\u017e se chytal z\u00e1bradl\u00ed, v tom v\u0161ak zaslechl Tom\u016fv tich\u00fd hlas. Velmi ti\u0161e se posadil na schody a zv\u011bdav\u011b naslouchal, o \u010dem chce Simone s Tomem mluvit.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co se stalo, mami?“ zeptal se Tom prvn\u00ed ot\u00e1zkou, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la na mysl. A\u0165 p\u0159em\u00fd\u0161lel nad \u010d\u00edm cht\u011bl, nenapadalo jej nic, o \u010dem by s n\u00edm Simone pot\u0159ebovala mluvit, proto jen post\u00e1val p\u0159ed matkou, kter\u00e1 a\u017e dote\u010f m\u011bla hlavu slo\u017eenou v dlan\u00edch. Jej\u00ed pohled v\u0161ak Tomovi nev\u011bstil nic dobr\u00e9ho a chlapec jen zamrkal, kdy\u017e se p\u0159ed n\u011bj matka postavila, z posledn\u00edch sil se p\u0159em\u00e1haj\u00edc, aby mu neu\u0161t\u011bd\u0159ila alespo\u0148 jednu facku.<\/div>\n
„Co se stalo? Ty se za m\u00fdmi z\u00e1dy tah\u00e1\u0161 s klukem a je\u0161t\u011b m\u00e1\u0161 tu drzost pt\u00e1t se co se stalo?!“ barva Simonina obli\u010deje se zm\u011bnila na rudou a Simone za\u010dala nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ech\u00e1zet po pokoji, zat\u00ednaj\u00edc ruce v p\u011bst. Pr\u00e1v\u011b te\u010f m\u011bla chu\u0165 up\u00edt se k smrti, nejd\u0159\u00edv v\u0161ak dala p\u0159ednost Tomovi, kter\u00fd zara\u017een\u011b st\u00e1l na jednom m\u00edst\u011b a ani se neodva\u017eoval nadechnout se. Sta\u010dilo n\u011bkolik pouh\u00fdch slov a on poznal, \u017ee se Simone lomcuje po\u0159\u00e1dn\u00fd vztek. Pozoroval, jak nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ech\u00e1z\u00ed z jednoho konce ob\u00fdv\u00e1ku na druh\u00fd a propaluje ho pohledem.<\/div>\n
„Tak co, \u0159ekne\u0161 mi k tomu n\u011bco, nebo t\u011b m\u00e1m p\u0159inutit fyzicky?“ optala se zv\u00fd\u0161en\u00fdm hlasem a s rukama v bok neust\u00e1le p\u0159ech\u00e1zela sem a tam. Tom pomalu sklopil hlavu, d\u00edvaj\u00edc se n\u011bkam na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch nohou. Rozhodl se Simone \u0159\u00edct pravdu, nem\u00e1 p\u0159eci cenu nic zap\u00edrat. A pokud jej m\u00e1 jeho matka opravdu r\u00e1da takov\u00e9ho, jak\u00fd je, ur\u010dit\u011b to pochop\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 ho miluju,“ p\u00edpl ti\u0161e, Simone to v\u0161ak jako odpov\u011b\u010f sta\u010dilo. Jako odpov\u011b\u010f k tomu, aby se v n\u00ed vzedmula nov\u00e1 vlna vzteku. Spr\u00e1skla ruce nad hlavou a rychle p\u0159e\u0161la k Tomovi, aby jej mohla pevn\u011b chytnout za ramena a zat\u0159\u00e1st s n\u00edm.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, prober se!!! Uv\u011bdomuje\u0161 si v\u016fbec co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ prudce s n\u00edm t\u0159\u00e1sla, najednou v\u0161ak uc\u00edtila, jak si Tom jej\u00ed dlan\u011b sund\u00e1v\u00e1 ze sv\u00fdch pa\u017e\u00ed. Sta\u010dil okam\u017eik a i on poc\u00edtil zlost, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak touhu b\u00edt se za svou l\u00e1sku. C\u00edtil, \u017ee to nebude se Simone jednoduch\u00e9, p\u0159esto to v\u0161ak odm\u00edtal vzd\u00e1t hned napoprv\u00e9.<\/div>\n
„Ano, j\u00e1 si to uv\u011bdomuju a stejn\u011b tak si uv\u011bdomuju i to, co k Billovi c\u00edt\u00edm a co v\u0161echno pro m\u011b znamen\u00e1,“ pronesl, ani\u017e by si uv\u011bdomil, \u017ee zv\u00fd\u0161il hlas. Simone si zalo\u017eila ruce protestn\u011b na hrudi a pok\u00fdvala hlavou.<\/div>\n
„Aha, tak uv\u011bdomuje\u0161. A uv\u011bdomuje\u0161 si v\u016fbec, co na to \u0159eknou ve \u0161kole, a\u017e se tam vr\u00e1t\u00ed\u0161? Co na to \u0159eknou soused\u00e9, a\u017e se to dozv\u00ed? Jak bude\u0161 ka\u017ed\u00e9mu pro sm\u00edch? \u017de je to proti p\u0159\u00edrod\u011b? To u\u017e si p\u00e1n neuv\u011bdomil, co?“ k\u0159ikla mu do obli\u010deje a nev\u011bdomky tak zp\u016fsobila chlapci, sed\u00edc\u00edmu na chodb\u011b na schodech bolestivou r\u00e1nu do jeho citliv\u00e9ho srd\u00ed\u010dka. Billovy o\u010di se za\u010daly zal\u00e9vat slzami a jejich majitel tichounce vzlykl, rychle si zakr\u00fdvaj\u00edc \u00fasta. Te\u010f u\u017e mu za\u010d\u00ednalo doch\u00e1zet, co m\u011bla Simone na mysli a pro\u010d se na n\u011bj tak o\u0161kliv\u011b pod\u00edvala. Dozv\u011bd\u011bla se o jejich vztahu, o jejich l\u00e1sce a jak to z jej\u00edch p\u00e1r v\u011bt vypadalo, tahle skute\u010dnost se j\u00ed v\u016fbec nezamlouvala. H\u0159betem ru\u010dky si ot\u0159el prvn\u00ed slzi\u010dku, kter\u00e1 si prorazila cesti\u010dku z jeho o\u010d\u00ed a tisknouc se k z\u00e1bradl\u00ed, d\u00e1l naslouchal Tomovu hlasu, kter\u00fd nab\u00fdval na intenzit\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je mi \u00fapln\u011b jedno, co si kdo o m\u011b mysl\u00ed a u\u017e v\u016fbec m\u011b nezaj\u00edm\u00e1, komu jsem pro sm\u00edch a komu ne. Miluju Billa v\u00edc, ne\u017e sv\u016fj \u017eivot a dokud bude mou l\u00e1sku op\u011btovat a milovat m\u011b stejn\u011b, jako j\u00e1 jeho, nikdo a nic m\u011b nedonut\u00ed opustit jej,“ zad\u00edval se do Simoniny rud\u00e9 tv\u00e1\u0159e a s\u00e1m c\u00edtil, jak jej pol\u00e9v\u00e1 horko. Necht\u011bl se v\u0161ak vzd\u00e1t. S neskr\u00fdvanou hrdost\u00ed se d\u00edval do o\u010d\u00ed sv\u00e9 matky, ve kter\u00fdch mohl spat\u0159it neskute\u010dnou zlobu, kter\u00e9 se v\u0161ak ani na okam\u017eik nezalekl. I kdyby te\u010f \u0159ekla, \u010di ud\u011blala cokoli, jeho city a l\u00e1sku k Billovi mu ze srdce nevyrve.<\/div>\n
Simone si v\u0161ak myslela n\u011bco jin\u00e9ho. U\u017e u\u017e se nadechovala, aby Toma zasypala dal\u0161\u00ed v\u00e1rkou zl\u00fdch slov, jej\u00ed po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed v\u0161ak p\u0159eru\u0161ily rychl\u00e9 kroky ze zahrady. Ann si venku je\u0161t\u011b prohl\u00ed\u017eela mu\u0161k\u00e1ty na oknech, kdy\u017e v\u0161ak zaslechla ten hlasit\u00fd k\u0159ik, rychle ve\u0161la do domu pod\u00edvat se, co se to d\u011bje. Sam\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm se zastavila ve dve\u0159\u00edch, z\u00edraj\u00edc na rozzu\u0159enou Simone, kter\u00e1 k n\u00ed okam\u017eit\u011b sto\u010dila pohled.<\/div>\n
„Ann, b\u011b\u017e, pros\u00edm t\u011b, pry\u010d, tohle je jen mezi mnou a Tomem,“ procedila skrz zuby se zna\u010dnou d\u00e1vkou sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed se v hlase na nebohou Ann, kter\u00e1 jen st\u00e1la, neschopna slova. Simone znala sice jen p\u00e1r hodin, p\u0159esto v\u0161ak hned na prvn\u00ed pohled poznala, \u017ee Simone cloum\u00e1 nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fd vztek a ona se necht\u011bla st\u00e1t jeho ob\u011bt\u00ed. Poznala v\u0161ak, co je jeho p\u0159\u00ed\u010dinou a tak\u00e9 si uv\u011bdomila, kolik uhodilo. V duchu se fackovala za to, co j\u00ed p\u0159ed chvilkou \u0159ekla na zahrad\u011b. A\u017e te\u010f j\u00ed do\u0161lo, \u017ee Simone o vztahu obou chlapc\u016f nem\u011bla nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, pr\u00e1v\u011b proto se v\u0161ak te\u010f rozhodla zas\u00e1hnout.<\/div>\n
„Simone, oni dva se milu-„<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b opus\u0165 tuto m\u00edstnost, nebo se nezn\u00e1m!!!“ zav\u0159e\u0161t\u011bla Simone chraplav\u011b, \u010d\u00edm\u017e donutila u\u017e tak dost vypla\u0161enou Ann k \u00fastupu. Zam\u00ed\u0159ila na chodbu, kdy\u017e v\u0161ak cht\u011bla vej\u00edt po schodech nahoru, zastavilo ji tichounk\u00e9 p\u00edpnut\u00ed.<\/div>\n
„Maminko,“ \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko ne\u0161\u0165astn\u011b vzlyklo a vzt\u00e1hlo huben\u00e9 packy k Ann, kter\u00e1 si k n\u011bmu okam\u017eit\u011b p\u0159isedla. Jeden jedin\u00fd pohled do uplakan\u00e9 tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho synka j\u00ed sta\u010dil k tomu, aby j\u00ed do\u0161lo, \u017ee Bill v\u0161echno sly\u0161el. L\u00e1skypln\u011b jej objala a konej\u0161iv\u011b jej pohladila po vl\u00e1sc\u00edch.<\/div>\n
„Billi, syn\u00e1\u010dku, neplakej. \u0160\u0161\u0161, to bude dobr\u00fd, v\u0161echno se sprav\u00ed, zlat\u00ed\u010dko moje. Tys to sly\u0161el, vi\u010f?“ optala se ti\u0161e, vodop\u00e1d hork\u00fdch slz, kter\u00e9 j\u00ed v\u0161ak n\u00e1sledn\u011b sm\u00e1\u010dely rameno ji ujistil v tom, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed. A nebylo se tak\u00e9 \u010demu divit. Pouh\u00e1 ze\u010f byla jen velmi m\u00e1lo na to, aby se daly p\u0159eslechnout dva neust\u00e1le s\u00edl\u00edc\u00ed hlasy, z nich\u017e p\u0159i tom \u017eensk\u00e9m se Billovo t\u011bl\u00ed\u010dko neovladateln\u011b rozt\u0159\u00e1slo strachy.<\/div>\n
„Je to jen kluk. Oby\u010dejn\u00fd, nicotn\u00fd kluk. To ses nezmohl na nic lep\u0161\u00edho?!“ roz\u010dilovala se Simone d\u00e1l a znova za\u010dala vzteky p\u0159ech\u00e1zet po m\u00edstnosti. M\u00edt te\u010f v ruce atomovou bombu, p\u0159\u00edsahala by, \u017ee by cel\u00fd Magdeburk lehl popelem, v\u010detn\u011b toho, kter\u00fd j\u00ed svedl syna. Na Tomov\u011b \u010dele nab\u011bhla \u017e\u00edla. Pevn\u011b za\u0165al ruce v p\u011bst a sna\u017eil se mluvit t\u00edm nejklidn\u011bj\u0161\u00edm hlasem.<\/div>\n
„Je to to nej\u010dist\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 jsem kdy vid\u011bl,“ \u0161eptl zal\u00e1skovan\u011b a na okam\u017eik \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee se h\u00e1d\u00e1 se svou matkou. Zasn\u011bn\u011b se usm\u00e1l, stejn\u011b tak jako uplakan\u00e1 os\u016fbka, kter\u00e9 se p\u0159es rty mihl \u00fasm\u011bv. Bill pozdvihl hlavinku a v duchu si opakoval t\u011bch n\u011bkolik slov, kter\u00e1 pronikla a\u017e do jeho srd\u00ed\u010dka a na zlomek vte\u0159iny jej zah\u0159\u00e1la plam\u00ednkem l\u00e1sky. Je to to nej\u010dist\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 jsem kdy vid\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Tomi,“ \u0161pitl se zav\u0159en\u00fdma o\u010dkama jm\u00e9no sv\u00e9ho mil\u00e1\u010dka, z jeho sn\u011bn\u00ed jej v\u0161ak vr\u00e1til do reality Simonin rozzu\u0159en\u00fd hlas.<\/div>\n
„Tak stvo\u0159en\u00ed, \u0159\u00edk\u00e1\u0161? A co ti m\u016f\u017ee nab\u00eddnout?“ zad\u00edvala se do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho syna, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b nechal promluvit sv\u00e9 srd\u00ed\u010dko a hodlal v tom pokra\u010dovat.<\/div>\n
„L\u00e1sku. Pravou \u010distou l\u00e1sku,“ \u0161pitl a nato usly\u0161el, jak matka znova b\u011bhem n\u011bkolika posledn\u00edch minut spr\u00e1skla rukama.<\/div>\n
„Pche! Myslela jsem si, \u017ee jsem t\u011b vychovala jako norm\u00e1ln\u00edho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nad takov\u00fdmi blbinami, ale vid\u00edm, \u017ee jsem se zm\u00fdlila. L\u00e1sku? Nesta\u010d\u00ed ti, jak jsem dopadla j\u00e1?!“ vzpomn\u011bla si na sv\u016fj rozvod s man\u017eelem p\u0159ed n\u011bkolika lety, kter\u00fd nebyl zrovna jednoduch\u00fd. Tenkr\u00e1t se za\u0159ekla, \u017ee u\u017e o l\u00e1sce, nebo snad dokonce o dal\u0161\u00edm man\u017eelstv\u00ed nechce ani sly\u0161et. Tom v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Jenom proto, \u017ee ty ses v l\u00e1sce zklamala, tak se mus\u00edm zklamat i j\u00e1? Ty mi ji nep\u0159eje\u0161?!“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, odpov\u011b\u010f jeho matky v\u0161ak byla mnohem v\u00edce zdrcuj\u00edc\u00ed, ne\u017e jakou ji o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Ne, nep\u0159eju. Nep\u0159eju ti l\u00e1sku od n\u011bho, ale od n\u011bjak\u00e9 d\u00edvky. Ne od kluka. Nech\u00e1 t\u011b a opust\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e se nad\u011bje\u0161. Te\u010f jenom vyu\u017e\u00edv\u00e1 toho, \u017ee ses do n\u011bj zbl\u00e1znil, vyu\u017e\u00edv\u00e1 t\u00e9 tv\u00e9 ni\u010demn\u00e9 zamilovanosti! A j\u00e1 si nep\u0159eju m\u00edt syna takov\u00e9ho zvrhl\u00edka a tyhle odporn\u00e9 ne\u0159esti trp\u011bt pod svou vlastn\u00ed st\u0159echou!“ Simone zalapala po dechu a zhluboka se nadechla. U\u017e ani nec\u00edtila prudk\u00fd tlukot sv\u00e9ho srdce, bij\u00edc\u00edho a\u017e n\u011bkde v krku. Tahle h\u00e1dka ji vy\u010derp\u00e1vala ka\u017edou minutu st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc, p\u0159esto se v\u0161ak nehodlala vzd\u00e1t, ale nasadit v\u0161echny mo\u017en\u00e9 zbran\u011b k tomu, aby z Toma jeho zamilovanost vytloukla.<\/div>\n
Do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed se postupn\u011b za\u010daly vkr\u00e1dat leskl\u00e9 kapi\u010dky a Tom je po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch nechal voln\u011b st\u00e9kat po sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Nem\u011bl u\u017e s\u00edlu je zastavovat, ani se jim br\u00e1nit. Potkalo jej to nejhor\u0161\u00ed, co jej potkat mohlo. Zklamala jej. Osoba, kterou m\u011bl tolik r\u00e1d a o n\u00ed\u017e si myslel, \u017ee chce pro n\u011bj to nejlep\u0161\u00ed, jej pr\u00e1v\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dila o opaku a to bylo to nejhor\u0161\u00ed, co se pr\u00e1v\u011b te\u010f mohlo st\u00e1t. P\u0159ipravila jej o v\u0161echny jeho nad\u011bje a n\u011bkolika ostr\u00fdmi slovy mu dala najevo, co si o n\u011bm mysl\u00ed. J\u00e1 si nep\u0159eju m\u00edt syna takov\u00e9ho zvrhl\u00edka.<\/em> Tom zamrkal, zah\u00e1n\u011bj\u00edc tak ty slan\u00e9 kapi\u010dky a up\u0159el o\u010di na Simone p\u0159ed sebou. Zaj\u00edmalo jej u\u017e jen jedin\u00e9.<\/div>\n
„Pro\u010d… pro\u010d jsi najedou takov\u00e1? Pro\u010d nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt jako Billova maminka?“ p\u00edpl ti\u0161e a nech\u00e1pav\u011b zakroutil hlavou. Pro\u010d jim Ann jejich l\u00e1sku p\u0159eje a jeho vlastn\u00ed matka ne? Simone se pooto\u010dila, v obli\u010deji rud\u00e1 vzteky. U\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 ji polilo horko a ona se rozohnila snad je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„A pro\u010d ty nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt norm\u00e1ln\u00ed syn? Tak pro\u010d, \u0159ekni mi to! Bav\u00ed t\u011b to, vymykat se norm\u00e1lu? J\u00e1 jsem ti z domova p\u0159ivezla kluka v tv\u00e9m v\u011bku a co ud\u011bl\u00e1\u0161 ty? Za\u010dne\u0161 se s n\u00edm za m\u00fdmi z\u00e1dy tahat!!! Ani se neobt\u011b\u017euje\u0161 mi n\u011bco \u0159\u00edct,“ v\u0159\u00edskla a rukama rozhazovala kolem sebe. Tom v\u0161ak okam\u017eit\u011b vylet\u011bl jako \u010dert\u00edk z krabi\u010dky.<\/div>\n
„Kdybys byla \u010dast\u011bji doma ne\u017e v pr\u00e1ci a d\u00edvala se kolem sebe, mo\u017en\u00e1 bys to vid\u011bla. Jen\u017ee to ty neum\u00ed\u0161!“ vmetl j\u00ed do obli\u010deje to, co mu vl\u00e9tlo na jazyk a u\u017e se ani nesna\u017eil ti\u0161it sv\u016fj hlas. Nehodlal se u\u017e d\u00e9le ovl\u00e1dat. Simone pok\u00fdvala hlavou.<\/div>\n
„Aha, tak\u017ee ty m\u011b chce\u0161 vy\u010d\u00edtat moji pr\u00e1ci? Ty, kter\u00e9ho jsem \u017eivila a sama si odtrhovala od \u00fast? A te\u010f se mi takhle odvd\u011b\u010duje\u0161! L\u017ee\u0161 mi celou tu dobu do o\u010d\u00ed a je\u0161t\u011b d\u011bl\u00e1\u0161, jakoby se nechumelilo. Ty i on! M\u011bl by mi b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jsem byla ochotn\u00e1 vz\u00edt si ho pod svoji st\u0159echu a chovala jsem se k n\u011bmu jako k vlastn\u00edmu. A to je pr\u00e1v\u011b to, co si nikdy neodpust\u00edm! Neb\u00fdt m\u011b, tr\u010d\u00ed v t\u00e9 berl\u00ednsk\u00e9 d\u00ed\u0159e a\u017e dote\u010f a o setk\u00e1n\u00ed se svou matkou si m\u016f\u017ee nechat jenom zd\u00e1t! V\u011bd\u011bla jsem to, u\u017e od toho okam\u017eiku, kdy mi ta \u0159editelka \u0159ekla, co mu ud\u011blal vlastn\u00ed otec jsem v\u011bd\u011bla, \u017ee n\u00e1s s n\u00edm ne\u010dek\u00e1 nic dobr\u00e9ho. Do smrti si budu vy\u010d\u00edtat den, kdy ten spratek p\u0159ekro\u010dil pr\u00e1h na\u0161eho domu!“ zaje\u010dela, v tom v\u0161ak jej\u00ed v\u00fd\u010ditky p\u0159eru\u0161il Tom\u016fv hlas.<\/div>\n
„A dost!!!“ vyk\u0159ikl rozl\u00edcen\u011b a prudce chytnul matku za loket, krout\u00edc j\u00ed v\u0161\u00ed silou ruku za z\u00e1da a nevn\u00edmaj\u00edc tak jej\u00ed bolestn\u00e9 usyk\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jedno k\u0159iv\u00e9 slovo proti n\u011bmu a neru\u010d\u00edm za sebe!!!“ vp\u00e1lil j\u00ed do tv\u00e1\u0159e, na kter\u00e9 se rozhostil zlov\u011bstn\u00fd \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
„Chce\u0161 m\u011b zb\u00edt? Na vlastn\u00ed matku chce\u0161 vzt\u00e1hnout ruku?“ za\u0161eptala Simone chraptiv\u011b, d\u00edvaj\u00edc se na Toma, kter\u00fd nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Kde se to v tob\u011b vzalo? Jak m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt takov\u00e1? Jak m\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt v sob\u011b tolik nen\u00e1visti k n\u011bkomu, kdo nem\u016f\u017ee za to, co mu otec ud\u011blal? Nech\u00e1pu, jak jsem to mohl nevid\u011bt, jak jsem mohl b\u00fdt tak slep\u00fd. Te\u010f u\u017e to ale v\u00edm. Nejde ti o mn\u011b, jde ti jen a jen o sebe a o svou pr\u00e1ci. Co by ti tam asi \u0159ekli, kdyby se dozv\u011bd\u011bli, \u017ee tv\u016fj syn m\u00e1 p\u0159\u00edtele? Co bys jim na to \u0159ekla? Sama to nev\u00ed\u0161. Bylo by to pro tebe moc velk\u00e9 pon\u00ed\u017een\u00ed a za to ti j\u00e1 nestoj\u00edm. Vid\u00ed\u0161 jen sama sebe a to, co je pro tebe nejlep\u0161\u00ed. Jsi jen hnusn\u00fd sobec, kter\u00fd db\u00e1 jen o sebe a na ostatn\u00edch mu nez\u00e1le\u017e\u00ed,“ sykl Tom a v\u016fbec nev\u011bd\u011bl, kde se to v n\u011bm vzalo. Simone se na n\u011bj m\u00edrn\u011b p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edvala. Tohle od n\u011bj ne\u010dekala. Netrvalo v\u0161ak dlouho a ona se znova dostala do r\u00e1\u017ee. Kdy\u017e to nep\u016fjde po dobr\u00e9m, tak to p\u016fjde po zl\u00e9m.<\/em><\/div>\n
Prudce vytrhla ruku z Tomova pevn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed a v o\u010d\u00edch se j\u00ed bl\u00fdsklo.<\/div>\n
„Tak\u017ee, te\u010f m\u011b hezky poslouchej, chlape\u010dku. Bu\u010f se bude\u0161 chovat norm\u00e1ln\u011b tak, jako ostatn\u00ed a d\u00e1\u0161 se dohromady, nebo vypadni z tohohle domu a j\u00e1 t\u011b u\u017e nikdy nechci vid\u011bt,“ dodala polohlasn\u011b a poode\u0161la od p\u0159ekvapen\u00e9ho Toma, kter\u00fd nev\u011b\u0159il sv\u00fdm u\u0161\u00edm. Tohle od vlastn\u00ed matky tedy ne\u010dekal. D\u00e1vala mu na vybranou – bu\u010f ona, nebo Bill. Tom sklopil hlavu, v tom v\u0161ak za sebou usly\u0161el tich\u00e9 kr\u016f\u010dky. Ann opatrn\u011b vstoupila do te\u010f u\u017e ztichl\u00e9ho ob\u00fdv\u00e1ku, jakmile v\u0161ak zachytila Tom\u016fv pohled, polekan\u011b ustoupila o krok dozadu. To v\u0161echno, co pr\u00e1v\u011b vyslechla, ty slzy, kter\u00e9 sm\u00e1\u010dely l\u00e1tku jej\u00ed ko\u0161ile a tichounk\u00e9 vzlyky sv\u00e9ho synka, kter\u00e9 se sna\u017eila tlumit ji donutily k tomu, aby zas\u00e1hla. C\u00edtila povinnost, kterou se pr\u00e1v\u011b rozhodla splnit.<\/div>\n
„Cht\u011bla bych si promluvit se Simone,“ za\u010dala opatrn\u011b a zad\u00edvala se na Simone, kter\u00e1 se u\u017e u\u017e nadechovala, p\u0159eru\u0161il ji v\u0161ak Tom\u016fv hlas.<\/div>\n
„Ale samoz\u0159ejm\u011b, to m\u016f\u017eete. My dva u\u017e si spolu stejn\u011b nem\u00e1me co \u0159\u00edct,“ dodal a v\u011bnoval matce pohled pln\u00fd opovr\u017een\u00ed, vych\u00e1zej\u00edc z ob\u00fdv\u00e1ku kolem Ann. Te\u010f jej \u010dek\u00e1 to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed rozhodnut\u00ed v \u017eivot\u011b, n\u011bco, co ovlivn\u00ed jeho budouc\u00ed \u017eivot a \u010deho on nikdy nesm\u00ed litovat a pro co se mus\u00ed rozhodnout u\u017e te\u010f, p\u0159esto \u017ee je na\u0161tvan\u00fd na cel\u00fd sv\u011bt.<\/div>\n
Nevn\u00edmal nic, vzteky se mu rudlo p\u0159ed o\u010dima, kdy\u017e zam\u00ed\u0159il na chodbu. Nevid\u011bl nic a nikoho… Ani \u010dernovlas\u00e9 klub\u00ed\u010dko, schoulen\u00e9 na schodech a usedav\u011b pla\u010d\u00edc\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dlo, jakmile v\u0161ak uvid\u011blo dv\u011b nohy, r\u00e1zn\u011b a rychle vych\u00e1zej\u00edc\u00ed schody, tichounce vzlyklo.<\/div>\n
„Tomi,“ p\u00edpl Bill pla\u010dtiv\u00fdm hl\u00e1skem, kdy\u017e mu v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed bylo jen hlasit\u00e9 pr\u00e1sknut\u00ed dve\u0159\u00ed Tomova pokoje, znova slo\u017eil svou uslzenou tv\u00e1\u0159i\u010dku do dlan\u00ed a tichounce se rozplakal.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Simone u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 znova \u0161okovan\u011b pozvedla pohled, jakmile v\u0161ak op\u011bt spo\u010dinul na dredat\u00e9m chlapci, kter\u00fd se o\u010dima neust\u00e1le vp\u00edjel do os\u016fbky vedle sebe a nespou\u0161t\u011bl z n\u00ed pohled, plam\u00ednek jej\u00ed posledn\u00ed nad\u011bje nadobro zhasl a ona se rukou op\u0159ela o<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[219],"tags":[],"class_list":["post-13745","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-pohadkovy-princ"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13745","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13745"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13745\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13745"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13745"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13745"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}