{"id":13766,"date":"2009-08-13T17:00:00","date_gmt":"2009-08-13T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13734"},"modified":"2009-08-13T17:00:00","modified_gmt":"2009-08-13T16:00:00","slug":"13th-warrior-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/08\/13\/13th-warrior-12\/","title":{"rendered":"13th Warrior 12."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Tom si p\u0159isedl t\u011bsn\u011b vedle m\u011b, ovinul mi pa\u017ei kolem pasu a sev\u0159el m\u011b v objet\u00ed. Vydechl jsem a zni\u010den\u011b se tiskl k jeho boku, hlavu jsem si polo\u017eil na jeho rameno.<\/div>\n
„A ty?“<\/div>\n
„Bille, moc m\u011b mrz\u00ed, co ud\u011blal otec, opravdu.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee s t\u00edm ani j\u00e1, ani ty nic neud\u011bl\u00e1me,“ vydechl jsem ti\u0161e a v prstech jsem sev\u0159el jeho druhou ruku. Zlehka m\u011b hladil prsty po odhalen\u00e9m boku a mn\u011b se v mysli vyno\u0159ovaly vzpom\u00ednky na na\u0161\u00ed prvn\u00ed, a tak\u00e9 jedinou, spole\u010dnou noc.<\/div>\n
„A j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee otec nem\u00e1 nejmen\u0161\u00ed pr\u00e1vo mi n\u011bco zakazovat.“ Zaklonil jsem hlavu, st\u0159etl jsem se s jeho pohledem. „Vr\u00e1t\u00edm se s tebou tam, odkud jsi sem p\u0159i\u0161el, Bille. Odjedu s tebou, v tom mi otec nezabr\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„To mysl\u00ed\u0161\u2026 Mysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b?“ Posadil jsem se proti n\u011bmu a up\u0159en\u011b se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed, hledal jsem jakoukoliv zn\u00e1mku toho, \u017ee jen \u017eertuje. Nena\u0161el jsem ji.<\/div>\n
„Ano, Billi. Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b. A\u017e tady v\u0161echno skon\u010d\u00ed, odjedu s tebou, nikdo u\u017e n\u00e1m nebude br\u00e1nit ve \u0161t\u011bst\u00ed.“ \u0160\u0165astn\u011b jsem se na n\u011bj usm\u00e1l a pevn\u011b jej objal. C\u00edtil jsem, jak jeho dlan\u011b klou\u017eou po m\u00fdch z\u00e1dech, u\u017e\u00edval jsem si jeho bl\u00edzkost. „Polib m\u011b, pros\u00edm,“ za\u0161eptal Tom ti\u0161e a vzal mou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Nem\u00ednil jsem dlouho ot\u00e1let se spln\u011bn\u00edm jeho prosby.<\/p>\n<\/div>\n
Nahnul jsem se k n\u011bmu a zlehka p\u0159ejel sv\u00fdmi rty po t\u011bch jeho. Jen jsem si s nimi pohr\u00e1val, zlehka je tiskl, p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po nich jazykem. A\u017e po p\u00e1r nekone\u010dn\u00fdch vte\u0159in\u00e1ch jsem si dovolil proniknout jazykem mezi Tomovy pootev\u0159en\u00e9 rty. L\u00edbal m\u011b tak n\u011b\u017en\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 jsem se b\u00e1l toho, \u017ee se ani nedot\u00fdk\u00e1me.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille. A to mi nikdo nevezme!“ Op\u011bt m\u011b pevn\u011b sev\u0159el ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di a j\u00e1 na tv\u00e1\u0159\u00edch op\u011bt c\u00edtil slan\u00e9 kapi\u010dky. „Ty pl\u00e1\u010de\u0161?“ Nepatrn\u011b m\u011b od sebe odt\u00e1hl, prsty st\u00edral m\u00e9 slzy a jemn\u011b se na m\u011b usm\u00edval. „Neplakej, l\u00e1sko. Slibuju ti, \u017ee spolu budeme \u0161\u0165astn\u00ed. Slibuju!“ A j\u00e1 mu v\u011b\u0159il. V\u011b\u0159il jsem jeho slov\u016fm a s\u00edle na\u0161\u00ed l\u00e1sky.<\/div>\n
\n
„M\u011bli bychom j\u00edt, Bille. Za\u010d\u00edn\u00e1 se smr\u00e1kat a m\u011bli bychom b\u00fdt s ostatn\u00edmi a\u017e p\u0159ijdou.“<\/div>\n
„A\u017e p\u0159ijde kdo?“<\/div>\n
„Wendellov\u00e9.“<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 jsme jim zabili kr\u00e1lovnu!“ Odsunul jsem se z jeho objet\u00ed, ale je\u0161t\u011b st\u00e1le jsem sed\u011bl t\u011bsn\u011b vedle n\u011bj.<\/div>\n
„To ano, ale je\u0161t\u011b jsme nezabili jejich v\u016fdce. Dokud maj\u00ed v\u016fdce, budou ji cht\u00edt pomst\u00edt.“ Zni\u010den\u011b jsem sv\u011bsil hlavu mezi ramena. „Copak?“ Tom m\u011b zlehka pohladil po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Kdy u\u017e to v\u0161echno skon\u010d\u00ed?“<\/div>\n
„Pevn\u011b v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee dnes v noci,“ usm\u00e1l se na m\u011b Tom a naposledy m\u011b siln\u011b objal. Pak se postavil a pomohl na nohy i mn\u011b. „Tak poj\u010f.“<\/div>\n
*<\/div>\n
Sna\u017eil jsem se \u010delit opovr\u017eliv\u00fdm pohled\u016fm kr\u00e1le zat\u00edmco jsme v\u0161ichni spole\u010dn\u011b sed\u011bli u jednoho stolu a hodovali nad ve\u010de\u0159\u00ed. Tom se rozhodl sv\u016fj slib za\u010d\u00edt plnit hned, a tak te\u010f sed\u011bl vedle m\u011b a sem tam se nepatrn\u011b dotkl m\u00e9 ruky.<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se, kdy\u017e se na\u0161e ruce op\u011bt setkaly ve chv\u00edli, kdy jsme se oba natahovali pro dal\u0161\u00ed kraj\u00edc k\u0159upav\u00e9ho chleba. Sto\u010dil jsem sv\u016fj pohled k n\u011bmu, i na jeho tv\u00e1\u0159i hr\u00e1l spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Tak dost!“ Leknut\u00edm jsem nadsko\u010dil, kdy\u017e kr\u00e1l prudce uhodil p\u011bst\u00ed do stolu. V\u0161ichni kolem stolu umlkli. „Tohle si vypro\u0161uju! Nehodl\u00e1m to tolerovat pod st\u0159echou m\u00e9ho domu!“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ Tom odlo\u017eil kraj\u00edc chleba na m\u011bd\u011bn\u00fd tal\u00ed\u0159 a postavil se. „My m\u016f\u017eeme j\u00edt s Billem ven, \u017ee?“ Oto\u010dil se na m\u011b a zjevn\u011b u m\u011b \u010dekal podporu. Nehodlal jsem ho zklamat. Postavil jsem se vedle n\u011bj a stejn\u011b jako on, s odhodlan\u00fdm pohledem, jsem si vzal svou porci ve\u010de\u0159e a n\u00e1sledoval jsem jej pry\u010d z velk\u00e9 s\u00edn\u011b. Koutkem oka jsem zahl\u00e9dl Herger\u016fv pobaven\u00fd obli\u010dej, za\u0161klebil jsem se na n\u011bj a vyklouzl jsem zpoza mohutn\u00fdch dve\u0159\u00ed na \u010derstv\u00fd vzduch.<\/p>\n<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0161pitl jsem ti\u0161e, kdy\u017e jsem se usadil na schodech po Tomov\u011b boku.<\/div>\n
„A za co? V\u017edy\u0165 jsi nic neud\u011blal, Bille,“ usm\u00e1l se na m\u011b a do \u00fast si vlo\u017eil kousek chleba namo\u010den\u00fd v omastku z masa. „Jedin\u00fd, kdo by se m\u011bl omlouvat, je m\u016fj otec.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ p\u0159ipustil jsem po chv\u00edli, a tak\u00e9 jsem se zakousl do sv\u00e9ho kraj\u00edce. Ale hlad u\u017e jsem nem\u011bl, ve\u0161ker\u00e1 chu\u0165 k j\u00eddlu m\u011b p\u0159e\u0161la. Odlo\u017eil jsem tal\u00ed\u0159 vedle sebe a p\u0159isunul jsem se bl\u00ed\u017e k Tomovi. Usm\u00e1l se na m\u011b a i on odlo\u017eil sv\u016fj tal\u00ed\u0159. Obto\u010dil mi ruku kolem pasu a t\u011bsn\u011b m\u011b p\u0159itiskl k sob\u011b. Oba jsme ml\u010deli a jen jsme se d\u00edvali do d\u00e1li p\u0159ed sebou. Pr\u00e1v\u011b zapadalo slunce, kter\u00e9 vytv\u00e1\u0159elo t\u00e9m\u011b\u0159 dokonalou idylku. Byla tam jen jedna chyba.<\/div>\n
Prudce jsem se nap\u0159\u00edmil, kdy\u017e se k n\u00e1m ozv\u011bnou donesl zvuk roh\u016f. Jejich roh\u016f. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem se pod\u00edval na Toma, kter\u00fd se okam\u017eit\u011b zvedl a o p\u0159ekot se hnal zp\u011bt do velk\u00e9 s\u00edn\u011b. V n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch vte\u0159in\u00e1ch se v\u0161ichni vyhrnuli ven.<\/div>\n
„Zav\u0159ete br\u00e1nu! Vzty\u010dte z\u00e1brany! Tak sakra, d\u011blejte n\u011bco!“ V\u0161ichni se rozutekli do v\u0161ech stran a plnili Hergerovy rozkazy. „Odve\u010fte \u017eeny a d\u011bti!“ Ka\u017ed\u00fd d\u011blal, co mohl, i j\u00e1.<\/div>\n
Rozb\u011bhl jsem se za Hergerem a Ronethem, kte\u0159\u00ed stav\u011bli z\u00e1brany pod\u00e9l br\u00e1ny. Sami by to nestihli do z\u00edtra, nato\u017e za p\u00e1r minut.<\/div>\n
„Brat\u0159\u00ed\u010dku, vypadni! Dr\u017e se vzadu a bra\u0148 kr\u00e1lovsk\u00fd d\u016fm!“<\/div>\n
„Nikdy! Chci pomoct v\u00e1m!“ St\u00e1l jsem si neodbytn\u011b za sv\u00fdm. Herger nakonec povolil a spole\u010dn\u00fdmi silami jsme zvedali desky se zabodnut\u00fdmi k\u016fly. Postupn\u011b se k n\u00e1m p\u0159idalo je\u0161t\u011b p\u00e1r vesni\u010dan\u016f, tak\u017ee se n\u00e1m to nakonec povedlo celkem rychle.<\/div>\n
„A te\u010f u\u017e zmiz! Popadni sv\u016fj me\u010d a zmiz! Zalez si n\u011bkam, kde nebude\u0161 hned na r\u00e1n\u011b, sly\u0161\u00ed\u0161?!“ Herger m\u011b siln\u011b uchopil za rameno a cloumal se mnou.<\/div>\n
„Ale pro\u010d?!“<\/div>\n
„Nesm\u00ed se ti nic st\u00e1t, Bille. Princ by nep\u0159e\u017eil, kdyby t\u011b zabili!“ Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsem se vp\u00edjel pohledem do toho jeho, ne\u017e jsem nakonec neznateln\u011b p\u0159ik\u00fdvnul a b\u011b\u017eel jsem mal\u00fdm n\u00e1dvo\u0159\u00edm zp\u011bt ke kr\u00e1lovsk\u00e9mu domu. Necht\u011blo se mi tam, necht\u011bl jsem br\u00e1nit kr\u00e1le, ale musel jsem b\u00fdt co nejbl\u00ed\u017ee Tomovi, kter\u00fd jist\u011b sv\u00e9ho otce a sv\u00e9 bratry br\u00e1nit bude.<\/p>\n<\/div>\n
No\u010dn\u00ed vzduch protnul dal\u0161\u00ed t\u00f3n jejich roh\u016f. Zamrazilo m\u011b. Zastavil jsem se na m\u00edst\u011b a oto\u010dil se. Od les\u016f se k n\u00e1m hnaly stovky wendell\u016f, nad sv\u00fdmi hlavami m\u00e1vali pochodn\u011bmi a jejich \u0159ev byl sly\u0161et \u0161iroko daleko.<\/div>\n
„Bille!“ Oto\u010dil jsem se.<\/div>\n
„Tome!“ Rychle jsem vyb\u011bhl schody k velk\u00e9 s\u00edni a p\u0159ist\u00e1l jsem mu v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 se schovat.“<\/div>\n
„Ne!“ vyk\u0159ikl jsem a odtrhl jsem se od n\u011bj. „V\u0161ichni mi \u0159\u00edk\u00e1te, abych se schoval, ale pro\u010d?! Tak\u00e9 s nimi chci bojovat, chci pomst\u00edt sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele!“ Vzdorovit\u011b jsem up\u00edral pohled Tomovi do o\u010d\u00ed. Zni\u010den\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„Bille, nechci aby\u2026“<\/div>\n
„\u2026se mi n\u011bco stalo, j\u00e1 v\u00edm! J\u00e1 to v\u00edm! Ale j\u00e1 mus\u00edm bojovat!“ Nem\u011bl jsem nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, kde se ve mn\u011b bere ta s\u00edla vzdorovat mu, odporovat. Kde se ve mn\u011b vzala ta chu\u0165 po boji, po pomst\u011b. Sestoupil jsem o p\u00e1r schod\u016f n\u00ed\u017e, s pohledem st\u00e1le up\u0159en\u00fdm do toho Tomova. „Promi\u0148,“ za\u0161eptal jsem, oto\u010dil jsem se a b\u011b\u017eel jsem ke st\u00e1j\u00edm za ostatn\u00edmi.<\/div>\n
„Bille! Bille, st\u016fj! Bille!“ Ignoroval jsem jeho prosebn\u00e9 v\u00fdk\u0159iky a b\u011b\u017eel jsem d\u00e1l. Bolelo m\u011b srdce, ale musel jsem to ud\u011blat. Musel jsem pomst\u00edt ka\u017ed\u00e9ho z m\u00fdch padl\u00fdch p\u0159\u00e1tel. Cht\u011bl jsem pomst\u00edt Buliwolfa.<\/div>\n
„Brat\u0159\u00ed\u010dku!“ T\u011bsn\u011b p\u0159ed st\u00e1jemi jsem se srazil s Hergerem. „Co tady, sakra, d\u011bl\u00e1\u0161?!“<\/div>\n
„Jdu bojovat!“ Vysmekl jsem se mu a prob\u011bhl jsem kolem n\u011bj. Oto\u010dil se za mnou, ale j\u00e1 jej u\u017e nevn\u00edmal. Popadl jsem svou v\u00fdzbroj, p\u0159es hlavu jsem si p\u0159et\u00e1hl krou\u017ekovou ko\u0161ili a do ruky uchopil me\u010d. Z nebe se spustil d\u00e9\u0161\u0165. ‚Aspo\u0148 se nemus\u00edme b\u00e1t ohn\u011b,‘<\/em> pomyslel jsem si a padl na zem do hl\u00edny.<\/p>\n<\/div>\n
Zvedl jsem sv\u016fj pohled k zamra\u010den\u00e9 no\u010dn\u00ed obloze. Zhluboka jsem se nadechl a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Milostiv\u00fd Bo\u017ee. Mrhal jsem sv\u016fj \u010das sp\u0159\u00e1d\u00e1n\u00edm marn\u00fdch pl\u00e1n\u016f. To, kde jsem dnes, k nim nepat\u0159ilo. A\u017e tady jsem na\u0161el sv\u016fj smysl \u017eivota, poc\u00edtil jsem, \u017ee n\u011bkam pat\u0159\u00edm. V t\u00e9to chv\u00edli t\u011b pros\u00edm o jedin\u00e9\u2026 Abych obst\u00e1l v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed zkou\u0161ce, aby v n\u00ed obst\u00e1l m\u016fj Tom.“<\/em> Vydechl jsem a sna\u017eil jsem se nevn\u00edmat k\u0159ik kolem m\u011b. Postavil jsem se na nohy a p\u0159es ko\u0161ili jsem p\u0159et\u00e1hl brn\u011bn\u00ed pro trup, do ruky jsem uchopil me\u010d, do druh\u00e9 \u0161t\u00edt.<\/div>\n
„Za v\u0161echny na\u0161e neuskute\u010dn\u011bn\u00e9 my\u0161lenky, za v\u0161echno, co jsme m\u011bli \u0159\u00edct a ne\u0159ekli, za v\u0161e, co jsme m\u011bli ud\u011blat a neud\u011blali\u2026 T\u011b pros\u00edm, Bo\u017ee, o odpu\u0161t\u011bn\u00ed.“<\/em> Chystal jsem se vrhnout vp\u0159ed za ostatn\u00edmi, kdy\u017e m\u011b n\u011bkdo prudce strhl do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de a prudce m\u011b pol\u00edbil. Nev\u00e1hal jsem ani vte\u0159inu a za\u010dal jsem Tomovi polibek opl\u00e1cet. Vkl\u00e1dal jsem do n\u011bj ve\u0161kerou svou l\u00e1sku, kterou jsem k n\u011bmu c\u00edtil, jakoby to m\u011bl b\u00fdt polibek posledn\u00ed.<\/div>\n
„Opova\u017e se to nep\u0159e\u017e\u00edt, sly\u0161\u00ed\u0161?! Sly\u0161\u00ed\u0161?!“ Tom siln\u011b tiskl mou tv\u00e1\u0159 v dlan\u00edch, \u010di\u0161ela z n\u011bj \u010dir\u00e1 zoufalost.<\/div>\n
„To sam\u00e9 plat\u00ed pro tebe!“ Op\u011bt jsem jej prudce pol\u00edbil, a pot\u00e9 u\u017e jsem se nechal jeho siln\u00fdmi pa\u017eemi naposledy obejmout. „Miluju t\u011b, Tome!“<\/div>\n
„A j\u00e1 tebe, l\u00e1sko!“<\/div>\n
*<\/div>\n
„Maj\u00ed strach, cht\u011bj\u00ed ut\u00e9ct.“ Ragnar se postavil t\u011bsn\u011b za Hergera, kter\u00fd byl vedle m\u011b. Po dal\u0161\u00ed prudk\u00e9 h\u00e1dce jsem si vydobyl m\u00edsto po jeho boku. „Kdyby tu tak byl Buliwolf.“<\/div>\n
„Na tom u\u017e nez\u00e1le\u017e\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Herger a sledoval, jak se jejich formace bl\u00ed\u017e\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc k na\u0161im hradb\u00e1m. Oto\u010dil jsem se ke kr\u00e1lovsk\u00e9mu domu ve snaze zahl\u00e9dnout Toma. M\u00edsto n\u011bho jsem si v\u0161ak v\u0161iml shrben\u00e9 osoby zabalen\u00e9 do deky, kter\u00e1 se pomalu bl\u00ed\u017eila k n\u00e1m. Na malou chv\u00edli zvedl hlavu od zem\u011b a pod\u00edval se na\u0161\u00edm sm\u011brem. St\u0159etl jsem se s jeho pohledem. V\u011bd\u011bl, \u017ee jeho konec se bl\u00ed\u017e\u00ed, rozhodl se bojovat.<\/div>\n
Na mal\u00e9m kopci nad hradbami se objevil jezdec na koni. Jejich v\u016fdce. M\u00e1val nad hlavou pochodn\u00ed a d\u00e1val n\u00e1m najevo, kdo tady m\u00e1 moc.<\/em><\/div>\n
„Hle, vid\u00edm sv\u00e9ho otce\u2026“<\/em> Oto\u010dil jsem se. Buliwolf se d\u00edval do d\u00e1li p\u0159ed sebe a zp\u00edval, ostatn\u00ed se k n\u011bmu postupn\u011b p\u0159id\u00e1vali.<\/div>\n
„Hle, vid\u00edm svou matku i sestru.“<\/em> Jejich jezdci se st\u00e1le v\u00edce bl\u00ed\u017eili k n\u00e1m.<\/div>\n
„Hle, vid\u00edm v\u0161echny sv\u00e9 zesnul\u00e9 p\u0159edky. Volaj\u00ed mne, abych zaujal sv\u00e9 m\u00edsto\u2026“<\/em><\/div>\n
„Ve Valhalle\u2026“<\/em> Potichu jsem se p\u0159idal k nim. Tuhle p\u00edsni\u010dku jsem je sly\u0161el zp\u00edvat u\u017e tolikr\u00e1t p\u0159i cest\u011b sem, znal jsem slova.<\/div>\n
„Kde state\u010dn\u00ed mohou \u017e\u00edt\u2026 nav\u011bky!“<\/em><\/div>\n
A pak u\u017e se seb\u011bhlo v\u0161echno hrozn\u011b rychle.<\/p>\n<\/div>\n
Des\u00edtky wendell\u016f prolomily na\u0161e z\u00e1brany a vtrhly mezi n\u00e1s. Sekal jsem me\u010dem kolem sebe hlava nehlava. V\u0161ude bylo sly\u0161et \u0159in\u010den\u00ed kovu o kov, k\u0159ik, trouben\u00ed roh\u016f. Nem\u011bl jsem \u010das rozhl\u00ed\u017eet se kolem sebe a kontrolovat situaci u ostatn\u00edch. M\u011bl jsem pocit, \u017ee v\u0161echny ty stv\u016fry se \u017eenou p\u0159\u00edmo na m\u011b, nem\u011bl jsem \u010das se ani po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout.<\/div>\n
„Aaaah!“ vyk\u0159ikl jsem, kdy\u017e m\u011b jedna z t\u011bch stv\u016fr sekla do stehna. Bolelo to, c\u00edtil jsem, jak mi z r\u00e1ny vyt\u00e9k\u00e1 hork\u00e1 krev. Sna\u017eil jsem se udr\u017eet na nohou, nepoddat se bolesti. D\u00e1l jsem sekal me\u010dem kolem se.<\/div>\n
A stejn\u011b tak, jako v\u0161e rychle za\u010dalo, najednou v\u0161e ustalo. Wendellov\u00e9 se dali na \u00fastup, houfn\u011b opou\u0161t\u011bli vesni\u010dku, jejich rohy umlkly. Vys\u00edlen\u011b jsem se rozhl\u00e9dl kolem sebe, cht\u011bl jsem zn\u00e1t p\u0159\u00ed\u010dinu. Buliwolf st\u00e1l nad bezvl\u00e1dn\u00fdm t\u011blem jejich v\u016fdce. Byli pora\u017eeni.<\/div>\n
V\u0161ichni za\u010dali radostn\u011b k\u0159i\u010det, boj skon\u010dil, vyhr\u00e1li jsme!<\/div>\n
Spole\u010dn\u011b s ostatn\u00edmi jsem se vydal k Buliwolfovi, oslavovali jsme jeho jm\u00e9no. Sed\u011bl na d\u0159ev\u011bn\u00fdch z\u00e1bran\u00e1ch, v rukou sv\u00edral sv\u016fj me\u010d a o\u010di m\u011bl poklidn\u011b zav\u0159en\u00e9. Byl mrtv\u00fd.<\/div>\n
„Dostihl sv\u016fj osud,“ promluvil ti\u0161e Roneth a pomalu k n\u011bmu p\u0159istoupil. Ohl\u00e9dl jsem se p\u0159es rameno a kone\u010dn\u011b jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem tu s\u00e1m, bez n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
Odhodil jsem sv\u016fj me\u010d a jak nejrychleji mi dovolovala zran\u011bn\u00e1 noha, jsem b\u011b\u017eel k velk\u00e9 s\u00edni, doufal jsem, \u017ee tam najdu Toma.<\/div>\n
„Tome! Tome!“ Rozhl\u00ed\u017eel jsem se kolem sebe, ale nikde jsem ho nevid\u011bl. Za\u010d\u00ednala se mn\u011b zmoc\u0148ovat panika, neuv\u011b\u0159iteln\u00fd strach cloumal m\u00fdm t\u011blem.<\/div>\n
„Tome!“ Dal\u0161\u00ed z m\u00fdch v\u00fdk\u0159ik\u016f protnul v\u0161eobecnou v\u0159avu vesel\u00ed. Do o\u010d\u00ed se mi tla\u010dily slzy, on nikde nebyl!<\/div>\n
„Ty! Kde je princ?! Kde je Tom?!“ Jeden z bojovn\u00edk\u016f se mi zlomen\u011b d\u00edval do o\u010d\u00ed, c\u00edtil jsem, jak mi srdce sev\u0159ely ledov\u00e9 okovy strachu. Jen pozvedl ruku a uk\u00e1zal sm\u011brem do kr\u00e1lova domu. S hrdlem sta\u017een\u00fdm obavami o milovanou osobu jsem vyb\u00edhal po dvou schody do velk\u00e9 s\u00edn\u011b, za n\u00edm, za Tomem.<\/div>\n
„TOME!!“ Zatm\u011blo se mi p\u0159ed o\u010dima, c\u00edtil jsem, jak se mi podlomila kolena. Le\u017eel tam, na zemi. Jeho tv\u00e1\u0159 byla mrtvoln\u011b bled\u00e1 a ko\u0161ili barvila rud\u00e1 skvrna. Ztr\u00e1cel jsem v\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
„Pomo\u017ete mu n\u011bkdo, jinak\u2026“ Zbytek slov u\u017e jsem nevn\u00edmal, v\u0161e kolem m\u011b zahalila tma a j\u00e1 ztratil v\u011bdom\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Tom si p\u0159isedl t\u011bsn\u011b vedle m\u011b, ovinul mi pa\u017ei kolem pasu a sev\u0159el m\u011b v objet\u00ed. Vydechl jsem a zni\u010den\u011b se tiskl k jeho boku, hlavu jsem si polo\u017eil na jeho rameno. „A ty?“ „Bille, moc m\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[248],"tags":[],"class_list":["post-13766","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-13th-warrior"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13766","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13766"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13766\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13766"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13766"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13766"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}