{"id":13772,"date":"2009-08-12T18:00:00","date_gmt":"2009-08-12T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13740"},"modified":"2009-08-12T18:00:00","modified_gmt":"2009-08-12T17:00:00","slug":"zachran-me-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/08\/12\/zachran-me-12\/","title":{"rendered":"Zachra\u0148 m\u011b! 12."},"content":{"rendered":"
autor: Majka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Doktor Br\u00fcckner rychle vy\u0165ukal dv\u011b \u010d\u00edsla na telefonu na sv\u00e9m stole, p\u0159edstavil se a chv\u00edli ti\u0161e poslouchal. U\u017e po prvn\u00edch slovech se u\u017easle zahled\u011bl na Toma, kter\u00fd st\u00e1le je\u0161t\u011b strnule sed\u011bl v k\u0159esle, a v o\u010d\u00edch se mu zra\u010dil strach. Strach o Billa. V\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku\u2026<\/div>\n
Peter n\u011bkolika slovy odpov\u011bd\u011bl n\u011bkomu na druh\u00e9m konci linky, polo\u017eil sluch\u00e1tko a rychl\u00fdmi pohyby sesb\u00edral popsan\u00e9 pap\u00edry ze stolu zp\u011bt do desek. Ne\u017e se vydal ke dve\u0159\u00edm, oto\u010dil se nerozhodn\u011b na Toma:<\/div>\n
„Mus\u00edm te\u010f za va\u0161\u00edm bratrem, zd\u00e1 se, \u017ee se mu p\u0159it\u00ed\u017eilo. M\u016f\u017eete po\u010dkat tady\u2026 ale byl bych rad\u011bji, kdybyste se vr\u00e1til k t\u00e9 mil\u00e9 sest\u0159i\u010dce a\u2026“<\/div>\n
„P\u016fjdu s v\u00e1mi,“ nenechal ho Tom domluvit.<\/div>\n
Peter si povzdychl. „Tome, to nen\u00ed dobr\u00fd n\u00e1pad. Pot\u0159ebujete si odpo\u010dinout. Nenu\u0165te m\u011b k tomu, abych v\u00e1m musel n\u011bco na\u0159izovat!“<\/div>\n
„Doktore Br\u00fccknere, j\u00e1 tam mus\u00edm b\u00fdt s n\u00edm. Dok\u00e1\u017eete to pochopit? Sakra, m\u011bl jsem tam b\u00fdt celou dobu!“<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nal\u00e9havost v Tomov\u011b hlase donutila Petera na okam\u017eik zav\u00e1hat. „Ale\u2026 v\u00e1\u017en\u011b si mysl\u00edm, \u017ee\u2026“<\/div>\n
„Pros\u00edm!“<\/div>\n
Peter se zahled\u011bl mlad\u00edkovi do o\u010d\u00ed a po chv\u00edli rezignovan\u011b pok\u00fdval hlavou. Nem\u011bl te\u010f \u010das se dohadovat\u2026 a tu\u0161il, \u017ee by stejn\u011b prohr\u00e1l.<\/div>\n
„Fajn. Ale budete se dr\u017eet d\u00e1t!“<\/div>\n
Spole\u010dn\u011b vy\u0161li na chodbu, Tom se sklon\u011bnou hlavou n\u00e1sledoval Peterovy r\u00e1zn\u00e9 kroky.<\/p>\n<\/div>\n
David si oddechl, kdy\u017e zahl\u00e9dl bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se dvojici. M\u011bl o Toma strach, ale vypadalo to, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. Postavil se: „Tome, volal jsem Simone, bude tu b\u011bhem hodiny. Taky jsem zru\u0161il ten z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed rozhovor v r\u00e1diu, ale budeme se muset domluvit, co d\u00e1l\u2026 Tome?“<\/div>\n
Nezd\u00e1lo se, \u017ee by Tom vn\u00edmal cokoliv z toho, co mu David \u0159\u00edk\u00e1. Pro\u0161el kolem n\u011bho, ani\u017e by zvedl hlavu a spole\u010dn\u011b s doktorem pokra\u010doval d\u00e1l ke sklen\u011bn\u00fdm dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
David si a\u017e te\u010f v\u0161iml nep\u0159irozen\u00e9 bledosti v mlad\u00edkov\u011b tv\u00e1\u0159i a projelo j\u00edm nep\u0159\u00edjemn\u00e9 tu\u0161en\u00ed.<\/div>\n
„Tome? Co se d\u011bje?! Tome!“<\/div>\n
\n
Mohl jen bezmocn\u011b sledovat, jak oba mu\u017ei pro\u0161li dve\u0159mi, kter\u00e9 se za nimi potichu zav\u0159ely. Je\u0161t\u011b chv\u00edli z\u00edral na jejich vzdaluj\u00edc\u00ed se obrysy za ml\u00e9\u010dn\u00fdm sklem, ne\u017e \u00fapln\u011b zmizeli. Pak se s obavami zahled\u011bl na Sakiho. Jeho leskl\u00fd pohled vypadal stejn\u011b vystra\u0161en\u011b, jako byl ten David\u016fv\u2026<\/p>\n<\/div>\n
S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm krokem, kter\u00fdm se bl\u00ed\u017eili k Billovu pokoji, c\u00edtil Tom v hrudi st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed tlak. A kdy\u017e se kone\u010dn\u011b p\u0159ed jedn\u011bmi dve\u0159mi zastavili, nemohl se u\u017e skoro ani nadechnout. To\u010dila se mu hlava a hu\u010delo v u\u0161\u00edch\u2026 najednou si nebyl jist\u00fd, jestli m\u00e1 odvahu vej\u00edt. Ale v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed.<\/div>\n
Jako ve sn\u00e1ch vn\u00edmal, \u017ee mu n\u011bkdo nand\u00e1v\u00e1 o\u0161kliv\u011b zelen\u00fd nemocni\u010dn\u00ed pl\u00e1\u0161\u0165 a postrkuje ho dovnit\u0159 do m\u00edstnosti. Zastavil se hned u dve\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo zde jen jedin\u00e9 l\u016f\u017eko, na kter\u00e9 Tom nemohl vid\u011bt, proto\u017ee p\u0159ed n\u00edm u\u017e st\u00e1l Peter. N\u011bco pe\u010dliv\u011b zkoumal na p\u0159\u00edstroj\u00edch v\u0161ude kolem a tv\u00e1\u0159il se ustaran\u011b. Pak nahl\u00e9dl do sv\u00fdch z\u00e1znam\u016f, p\u0159ipsal p\u00e1r slov a znovu se znepokojen\u011b zahled\u011bl na hodnoty na p\u0159\u00edstroji.<\/div>\n
„Anet, jak dlouho ten tlak takhle rychle kles\u00e1?“<\/div>\n
Mlad\u00e1 tmavovlas\u00e1 sest\u0159i\u010dka polekan\u011b vzhl\u00e9dla, v prstech nerv\u00f3zn\u011b \u017emoulala c\u00edp sv\u00e9 pracovn\u00ed uniformy.<\/div>\n
„No\u2026 asi\u2026 asi deset minut?“<\/div>\n
„Asi deset minut?“ Peter po d\u011bv\u010deti st\u0159elil rozzloben\u00fdm pohledem. Nev\u011bd\u011bl, jestli ho v\u00edc vyto\u010dila jej\u00ed nejist\u00e1 odpov\u011b\u010f nebo to, \u017ee j\u00ed tak dlouho trvalo, ne\u017e se odhodlala ho p\u0159ivolat.<\/div>\n
„A kde je Sabine? Nem\u011bla tu b\u00fdt s v\u00e1mi?“<\/div>\n
„Ona\u2026 pot\u0159ebovala si odsko\u010dit.“ Anet se nem\u00ednila doktorovi sv\u011b\u0159ovat s t\u00edm, \u017ee to ona sama poslala svou star\u0161\u00ed kolegyni pod docela pr\u016fhlednou z\u00e1minkou pry\u010d. A samoz\u0159ejm\u011b mu nehodlala \u0159\u00edct ani to, co tu t\u011bch posledn\u00edch deset minut sama d\u011blala.<\/div>\n
Nen\u00e1padn\u011b s\u00e1hla do kapsy a sev\u0159ela v t\u0159esouc\u00edch se prstech sv\u016fj mobiln\u00ed telefon. T\u011bch n\u011bkolik fotek, kter\u00e9 se v n\u011bm ukr\u00fdvaly, j\u00ed p\u0159inese hezk\u00fdch p\u00e1r euro\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Tom sledoval mladou sest\u0159i\u010dku nevra\u017eiv\u00fdm pohledem. Nel\u00edbila se mu. Byla p\u0159\u00edli\u0161 nerv\u00f3zn\u00ed a p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00e1 na to, aby j\u00ed byl do rukou sv\u011b\u0159en Bill\u016fv \u017eivot.<\/div>\n
Nav\u00edc z n\u00ed m\u011bl nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. V\u011bt\u0161inou byl hrd\u00fd na svou schopnost um\u011bt odhadnout lidi jedin\u00fdm pohledem\u2026 tentokr\u00e1t si v\u0161ak p\u0159\u00e1l, aby se jeho instinkt m\u00fdlil.<\/div>\n
Nem\u011bl ale \u010das nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let. Zni\u010dehonic se pokojem rozezn\u011blo pronikav\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed a na jednom z monitor\u016f se rozblikalo \u010derven\u00e9 sv\u011btlo. V\u0161ude kolem zavl\u00e1dl zmatek, Peter ud\u011bloval hlasit\u00e9 povely, objevil se tu dal\u0161\u00ed mlad\u0161\u00ed l\u00e9ka\u0159 a druh\u00e1 sestra, pravd\u011bpodobn\u011b Sabine\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom nebyl schopn\u00fd vn\u00edmat nic z toho. Jako ve sn\u00e1ch p\u0159istoupil k posteli, a kone\u010dn\u011b se mu naskytl pohled na bezvl\u00e1dn\u011b le\u017e\u00edc\u00ed t\u011blo jeho bratra. Nev\u0161\u00edmal si v\u0161ech t\u011bch hadi\u010dek, p\u0159\u00edsavek a jehel, kter\u00fdmi byl p\u0159ipojen\u00fd na kontroln\u00ed p\u0159\u00edstroje a um\u011blou v\u00fd\u017eivu, snad je ani nevid\u011bl. Nemohl spustit zrak z Billova bled\u00e9ho nehybn\u00e9ho obli\u010deje. Vypadal tak pokojn\u011b\u2026 sm\u00ed\u0159en\u011b. Takhle to nem\u011blo b\u00fdt. Nic z toho, co se od v\u010derej\u0161ka stalo, Tomovi ned\u00e1valo smysl, a nejm\u00ed\u0148 ze v\u0161eho ch\u00e1pal tenhle Bill\u016fv v\u00fdraz.<\/div>\n
Pomalu si klekl a sev\u0159el v dlan\u00edch br\u00e1\u0161kovu chladnou ruku. Zav\u0159el o\u010di. Vte\u0159iny plynuly, ani\u017e by oni byli jejich sou\u010d\u00e1st\u00ed. Nep\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed i nal\u00e9hav\u00e9 hlasy postupn\u011b utichaly, a\u017e zmlkly docela\u2026 a nastal\u00e9 ticho bylo tak p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“<\/em><\/div>\n
„Bille\u2026 nechce\u0161 to ud\u011blat, \u017ee ne?“<\/em><\/div>\n
„Ud\u011blat co?“<\/em><\/div>\n
„Odej\u00edt a m\u011b tady nechat. V\u00ed\u0161, \u017ee to nem\u016f\u017ee\u0161\u2026 sl\u00edbil jsi to.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm\u2026 n\u011bkdy ale nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co chceme, n\u011bkdy se v\u011bci prost\u011b samy stanou.“<\/em><\/div>\n
„Ale ne n\u00e1m\u2026 ne tob\u011b! Ty jsi v\u017edycky dok\u00e1zal v\u0161echno, co jsi cht\u011bl!“<\/em><\/div>\n
„V\u0161echno ne, Tomi\u2026 funguje to naopak\u2026“<\/em><\/div>\n
„Naopak?“<\/em><\/div>\n
„N\u011bkter\u00e9 v\u011bci se nest\u00e1vaj\u00ed, ani kdy\u017e si je moc p\u0159eje\u0161\u2026“<\/em><\/div>\n
„T\u0159eba jde jen o to naj\u00edt tu spr\u00e1vnou cestu.“<\/em><\/div>\n
„N\u011bkdy ale hled\u00e1n\u00ed sebere moc s\u00edly\u2026 pak u\u017e se nem\u016f\u017ee\u0161 vydat d\u00e1l, i kdy\u017e tu spr\u00e1vnou cestu najde\u0161\u2026“<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m dost s\u00edly pro n\u00e1s pro oba!“<\/em><\/div>\n
„Ne, Tomi\u2026 nen\u00ed j\u00ed dost na to, abychom to zvl\u00e1dli oba.“<\/em><\/div>\n
„Ale je j\u00ed dost na to, abys to zvl\u00e1dl ty\u2026“<\/em><\/div>\n
„Ne! Tome, ne!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Peter si hluboce oddechl, kdy\u017e z Billov\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch \u00fast zaslechl slab\u00fd \u0161epot. Spole\u010dn\u011b s t\u00edm kone\u010dn\u011b utichlo zb\u011bsil\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed, hodnoty na monitorech se pomalu vracely k norm\u00e1ln\u00edm hodnot\u00e1m.<\/div>\n
Podal Sabine te\u010f u\u017e pr\u00e1zdnou injek\u010dn\u00ed st\u0159\u00edka\u010dku a zahled\u011bl se na Toma. Mlad\u00edk st\u00e1le je\u0161t\u011b kle\u010del z druh\u00e9 strany bratrovy postele, rty p\u0159itisknut\u00e9 na h\u0159betu jeho ruky, kterou sv\u00edral ve sv\u00fdch dlan\u00edch. Zpod zav\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek mu st\u00e9kaly slzy, v obli\u010deji byl nyn\u00ed bled\u0161\u00ed ne\u017e Bill.<\/div>\n
I kdy\u017e Tomovi \u0159ekl, \u017ee se m\u00e1 dr\u017eet d\u00e1l, nem\u011bl Peter to srdce ho od Billa odehnat. A zabr\u00e1nil v tom i doktoru Sternovi, druh\u00e9mu z l\u00e9ka\u0159\u016f. Zvl\u00e1\u0161tn\u00edm instinktem, z\u00edskan\u00fdm l\u00e9ty a l\u00e9ty praxe, poznal, \u017ee podan\u00fd adrenalin mo\u017en\u00e1 nebylo to jedin\u00e9, co vyhubl\u00e9mu \u010dernovlas\u00e9mu chlapci v t\u00e9to chv\u00edli pomohlo.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u00edky, Martine, u\u017e to tu zvl\u00e1dneme\u2026“ usm\u00e1l se Peter na doktora Sterna a pak se obr\u00e1til na star\u0161\u00ed ze zdravotn\u00edch sester:<\/div>\n
„Sabine, poj\u010fte, pod\u00edv\u00e1me se, jestli u\u017e p\u0159i\u0161ly ty testy, podle toho v\u00e1m nadiktuju dal\u0161\u00ed instrukce. A vy, Anet, pacienta hl\u00eddejte, za okam\u017eik budu zp\u00e1tky.“<\/div>\n
Peter cht\u011bl dop\u0159\u00e1t dvoj\u010dat\u016fm je\u0161t\u011b chv\u00edli o samot\u011b\u2026 nebo alespo\u0148 pod minim\u00e1ln\u00edm dohledem.<\/p>\n<\/div>\n
Nikdo z p\u0159\u00edtomn\u00fdch si nev\u0161iml pohledu, kter\u00fd mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka fascinovan\u011b up\u00edrala na spojen\u00e9 ruce obou bratr\u016f, na Tomovy rty dot\u00fdkaj\u00edc\u00ed se Billa, na jeho slzy\u2026<\/div>\n
Jakmile se za l\u00e9ka\u0159i zav\u0159ely dve\u0159e, znovu opatrn\u011b s\u00e1hla do sv\u00e9 kapsy a pokojem zazn\u011blo tich\u00e9 cvaknut\u00ed. A druh\u00e9, t\u0159et\u00ed\u2026 udivilo ji, \u017ee Tom nereaguje na zvuk fotoapar\u00e1tu, ale rozhodn\u011b si nest\u011b\u017eovala. Odv\u00e1\u017eila se bl\u00ed\u017e a ud\u011blala je\u0161t\u011b n\u011bkolik sn\u00edmk\u016f, ne\u017e se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem ulo\u017eila mobil zp\u011bt do kapsy sv\u00e9 uniformy. Tu\u0161ila, \u017ee takov\u00e9hle fotky by toho novin\u00e1\u0159e, kter\u00fd ji p\u0159edt\u00edm nen\u00e1padn\u011b zastavil na chodb\u011b a u\u010dinil j\u00ed tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nab\u00eddku, mohly zaj\u00edmat. A to by pro Anet znamenalo v\u00edc pen\u011bz\u2026<\/div>\n
P\u0159ekontrolovala \u00fadaje na p\u0159\u00edstroj\u00edch a pak se znovu zv\u011bdav\u011b zahled\u011bla na slavn\u00e1 dvoj\u010data.<\/p>\n<\/div>\n
Bill te\u010f, napojen na p\u0159\u00edstroje, pravideln\u011b oddechoval. Mra\u010dil se a ob\u010das sebou neklidn\u011b cukl, jako kdyby se mu zd\u00e1l n\u011bjak\u00fd nep\u0159\u00edjemn\u00fd sen\u2026 nebo jako kdyby se s\u00e1m sna\u017eil ze v\u0161ech sil probudit. Ale Anet v\u011bd\u011bla, \u017ee bude sp\u00e1t je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b n\u011bkolik hodin, mo\u017en\u00e1 i dn\u00ed, dokud l\u00e9ka\u0159i sami neur\u010d\u00ed, \u017ee je na\u010dase ho vzbudit.<\/p>\n<\/div>\n
Naopak Tom se zd\u00e1l b\u00fdt ve sv\u00e9 poloze na podlaze a\u017e zvl\u00e1\u0161tn\u011b klidn\u00fd. St\u00e1le kle\u010del a Anet si v\u0161imla, \u017ee p\u0159i sv\u00e9m nekon\u010d\u00edc\u00edm polibku se celou vahou op\u00edr\u00e1 o Billovu ruku. P\u0159i pohledu na jeho nehybnou bledou tv\u00e1\u0159, a u\u017e osychaj\u00edc\u00ed slzy, ji zamrazilo.<\/div>\n
Opatrn\u011b p\u0159e\u0161la a\u017e k n\u011bmu a v\u00e1hav\u011b ho pohladila po rameni. Nic se nestalo.<\/div>\n
„Tome?“<\/div>\n
Pomalu ji za\u010dala p\u0159epadat panika. „Tome! Sly\u0161\u00ed\u0161? Tome!!“ Ve zmatku s n\u00edm zacloumala v\u00edc, ne\u017e m\u011bla v \u00famyslu, a pak u\u017e jen zd\u011b\u0161en\u011b sledovala, jak se Tomovo huben\u00e9 t\u011blo sesouv\u00e1 k zemi k jej\u00edm noh\u00e1m, kde z\u016fstalo le\u017eet bez sebemen\u0161\u00ed zn\u00e1mky \u017eivota.<\/p>\n<\/div>\n
Zpod Billov\u00fdch zav\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek vyklouzla jedin\u00e1 zoufal\u00e1 slza\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Majka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Majka Doktor Br\u00fcckner rychle vy\u0165ukal dv\u011b \u010d\u00edsla na telefonu na sv\u00e9m stole, p\u0159edstavil se a chv\u00edli ti\u0161e poslouchal. U\u017e po prvn\u00edch slovech se u\u017easle zahled\u011bl na Toma, kter\u00fd st\u00e1le je\u0161t\u011b strnule sed\u011bl v k\u0159esle, a v o\u010d\u00edch se mu zra\u010dil strach.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[227],"tags":[],"class_list":["post-13772","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zachran-me"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13772","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13772"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13772\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13772"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13772"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13772"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}