{"id":1379,"date":"2017-04-24T15:00:00","date_gmt":"2017-04-24T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1372"},"modified":"2017-04-24T15:00:00","modified_gmt":"2017-04-24T14:00:00","slug":"tattoo-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/04\/24\/tattoo-7\/","title":{"rendered":"Tattoo 7."},"content":{"rendered":"
autor: Luki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Celou cestu busem jsem se domlouval s Gustavem, co d\u011blat. Nebyl jsem p\u0159ipraven\u00fd vybalit na na\u0161e, \u017ee jejich syn je gay, a nav\u00edc m\u00e1 p\u0159\u00edtele, kter\u00fd je o osm let star\u0161\u00ed. A t\u00edm, co by je mohlo na\u0161tvat \u00fapln\u011b nejv\u00edc, bylo Tomovo zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Gustav si myslel, \u017ee by se to \u010dasem stejn\u011b dozv\u011bd\u011bli, tak\u017ee \u010d\u00edm d\u0159\u00edv, t\u00edm l\u00edp. Z\u00e1rove\u0148 mi nab\u00eddl svou p\u0159\u00edtomnost, a\u017e to budu s rodi\u010di prob\u00edrat. Jeho n\u00e1vrh jsem oce\u0148oval, ale s rodi\u010di to budu muset skoulet s\u00e1m. Bohu\u017eel.<\/div>\n
\n

K Tomovi jsem dorazil p\u00e1r minutek po des\u00e1t\u00e9. Chytil jsem za madlo dve\u0159\u00ed, ale ty se ani nepohnuly. Bylo zam\u010deno? Zkusil jsem kouknout dovnit\u0159, ale nevypadalo to, \u017ee by tam n\u011bkdo byl. Lehce jsem zaklepal. Pro\u010d by mi Tom psal, \u017ee m\u00e1m dorazit, a pak tady nebyl? Mo\u017en\u00e1 mi psal, ale j\u00e1 nedostal jeho textovku?<\/p><\/div>\n

Vyt\u00e1hl jsem mobil z kapsy, ale p\u0159i pohledu na pr\u00e1zdn\u00fd displej jsem za\u010dal panika\u0159it. Zvedl jsem pohled ke dve\u0159\u00edm, abych zkusil je\u0161t\u011b jednou zaklepat, ale to u\u017e si ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm razil cestu Tom.<\/div>\n
„Promi\u0148, zapomn\u011bl jsem ti odemknout.“ Vt\u00e1hl m\u011b dovnit\u0159, zav\u0159el za n\u00e1mi, v z\u00e1mku oto\u010dil kl\u00ed\u010dem a teprve potom m\u011b zabalil do sv\u00e9ho m\u011bkk\u00e9ho, mu\u017en\u011b von\u00edc\u00edho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Jestli jsem m\u011bl pochyby, jak bych se s n\u00edm m\u011bl p\u0159iv\u00edtat, Tom to hladce vy\u0159e\u0161il za m\u011b. Nesta\u010dil jsem se ani nadechnout, abych mu \u0159ekl ahoj. Tom si toti\u017e n\u00e1rokoval m\u00e1 \u00fasta v \u017e\u00e1dostiv\u00e9m polibku. \u0160pi\u010dka jeho jazyka se do\u017eadovala vstupu dovnit\u0159 a j\u00e1 nem\u011bl v \u00famyslu jej odm\u00edtnout. Jenom na\u0161e spojen\u00e9 rty utlumily m\u016fj hlasit\u00fd sten ve chv\u00edli, kdy jeho jazyk za\u010dal \u0161k\u00e1dliv\u011b dor\u00e1\u017eet na ten m\u016fj. Ztr\u00e1cel jsem se v Tomovi, ztr\u00e1cel jsem se v pocitech, kter\u00e9 stravovaly m\u00e9 t\u011blo, a to z pouh\u00e9ho polibku.<\/div>\n
\n

Ve chv\u00edli, kdy se Tom odt\u00e1hl, jsem se c\u00edtil okraden\u00fd, ale pohled, kter\u00fd se mi naskytl na m\u00e9ho partnera, byl dostate\u010dn\u011b vyva\u017euj\u00edc\u00ed. I s Tomem to toti\u017e zam\u00e1valo.<\/p><\/div>\n

„No ahoj.“ Zaculil jsem se na n\u011bj a oba jsme se museli zasm\u00e1t.<\/div>\n
„Poj\u010f, u\u017e jsem to v\u0161echno p\u0159ipravil. Teda nev\u00edm, jestli to d\u00e1me dneska v\u0161echno najednou. \u017debra jsou toti\u017e mrchy. Svinsky to bol\u00ed.“ Tom jako by v\u011bd\u011bl, \u017ee zav\u00e1h\u00e1m, polo\u017eil mi ruku na bedra a naklonil se ke mn\u011b. „Ale neboj se. Budu se sna\u017eit se s t\u00edm mazlit, p\u0159ece nechci, abys mi utekl.“ Mrknul na m\u011b a sm\u011broval n\u00e1s dozadu za z\u00e1v\u011bs.<\/div>\n
Uvnit\u0159 u\u017e bylo opravdu v\u0161echno p\u0159ipraveno. Tetov\u00e1n\u00ed p\u0159ekresleno, barva, ubrousky, jehla a polohovac\u00ed hn\u011bd\u00e9 leh\u00e1tko. V\u0161echno to \u010dekalo na mou mali\u010dkost. Tom se ke mn\u011b p\u0159itulil zezadu, jeho dech m\u011b za\u0161imral na krku.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu ti pomoct se p\u0159ipravit?“ Dlan\u011bmi mi p\u0159ejel po pa\u017e\u00edch dol\u016f a zp\u011bt nahoru, a kdy\u017e jsem nekladl \u017e\u00e1dn\u00fd odpor, st\u00e1hl mi z ramen ko\u017eenou bundi\u010dku. „Tohle taky nebude\u0161 pot\u0159ebovat.“ Kone\u010dky prst\u016f m\u011b po\u0161imraly na hol\u00e9 k\u016f\u017ei krku, jak mi Tom rozep\u00ednal obojek. „Jenom by t\u011b to rozptylovalo.“ Nemysl\u00edm si, \u017ee kousek \u010dern\u00e9 k\u016f\u017ee by m\u011b mohl rozpt\u00fdlit v\u00edc ne\u017e jeho hlas a dotek.<\/div>\n
Op\u0159el jsem se o jeho hrudn\u00edk a vychutn\u00e1val si \u0161imrav\u00e9 pocity v podb\u0159i\u0161ku, kdy\u017e se Tom rozhodl polaskat sv\u00fdm \u0161ikovn\u00fdm jaz\u00fd\u010dkem m\u00edste\u010dko za uchem, na kter\u00e9m jsem byl opravdu velmi citliv\u00fd.<\/div>\n
\n
„Jsi si jist\u00fd, \u017ee se m\u011b chyst\u00e1\u0161 tetovat?“ Pronesl jsem ti\u0161e.<\/div>\n
„Hmm… prost\u011b jsem se sna\u017eil, abys nemyslel na cokoliv, co p\u0159ijde. Prost\u011b si to jenom u\u017e\u00edvej.“ Chytil do prst\u016f lem m\u00e9ho tri\u010dka a j\u00e1 poslu\u0161n\u011b zvedl ruce nad hlavu, aby mi jej mohl sundat. Jenom co \u010dern\u00e1 l\u00e1tka dopadla na jedno z k\u0159es\u00edlek a p\u0159idala se tak ke ko\u017een\u00e9 bundi\u010dce, Tom si m\u011b oto\u010dil k sob\u011b.<\/div>\n
„V\u011b\u0159 mi, jo? Bude to chv\u00edli trvat, ale neubl\u00ed\u017eil by ti. Rozum\u00ed\u0161?“ Prsty mi p\u0159ejel p\u0159es konturu \u010delisti a zamotal je do m\u00fdch vlas\u016f vzadu na krku. P\u0159it\u00e1hl si m\u011b k sob\u011b k dal\u0161\u00edmu v\u00e1\u0161niv\u00e9mu polibku a pomali\u010dku do m\u011b zatla\u010dil. Ne\u017e jsem se vzpamatoval, le\u017eel jsem na leh\u00e1tku, s Tomem nap\u016fl na mn\u011b. Jenom vzd\u00e1len\u011b jsem si za\u010dal p\u0159ipou\u0161t\u011bt, co m\u011b \u010dek\u00e1. Mysl\u00ed mi v\u00ed\u0159ilo nejv\u00edc to, \u017ee t\u00edha t\u011bla, kter\u00e9 se na m\u011b tla\u010dilo, vys\u00edlala do m\u00e9ho probuzen\u00e9ho mu\u017estv\u00ed je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed vzru\u0161en\u00ed.<\/div>\n
„P\u0159ipraven?“ V tu chv\u00edli jsem nebyl schopn\u00fd naj\u00edt sv\u016fj hlas, tak\u017ee jsem jenom p\u0159ik\u00fdvl. Tom se zasm\u00e1l a pod nosem si zamumlal n\u011bco, co zn\u011blo jako stejn\u011b jako posledn\u011b.<\/em> „Tak jdeme na to, mladej.“ To m\u011b probralo.<\/div>\n
\n

„Pro\u010d mi tak po\u0159\u00e1d \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Jsem Bill.“ Vzdorovit\u011b jsem si zalo\u017eil pa\u017ee.<\/p><\/div>\n

„V\u011b\u0159 mi, v\u00edm, kdo jsi a jak se jmenuje\u0161. \u0158ekl u\u017e ti ale n\u011bkdy n\u011bkdo, jak kr\u00e1sn\u011b vypad\u00e1\u0161, kdy\u017e se takhle \u010dert\u00ed\u0161, Bille<\/em>?“ Jenom na m\u011b mrknul a do rukou vzal prvn\u00ed z p\u0159ipraven\u00fdch pap\u00edr\u016f, aby mi na k\u016f\u017ei obtiskl vybran\u00e9 tetov\u00e1n\u00ed. „Tak\u017ee za\u010d\u00edn\u00e1me. Jenom se je\u0161t\u011b koukni, kam p\u0159esn\u011b to d\u00e1v\u00e1m, a\u0165 toho pak nelituje\u0161.“ Evidentn\u011b jsme oba mysleli na stejn\u00e9 m\u00edsto, proto\u017ee Tom se trefil naprosto kr\u00e1sn\u011b.<\/div>\n
„Jo, p\u0159esn\u011b tam.“ A pak u\u017e nebylo cesty zp\u011bt. Po obtisknut\u00ed si Tom nastavil strojek a pustil se do pr\u00e1ce. Ukonej\u0161en\u00fd zku\u0161enost\u00ed z posledn\u00edho tetov\u00e1n\u00ed, m\u011b bolest, kter\u00e1 m\u00fdm t\u011blem projela, t\u00e9m\u011b\u0159 zaslepila. Hlasit\u011b jsem vyjekl a Tom okam\u017eit\u011b odt\u00e1hl jehlu od m\u00e9 k\u016f\u017ee a zad\u00edval se na m\u011b.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dne\u0161 to. V\u011b\u0159 mi. Sna\u017e\u00edm se b\u00fdt opatrn\u00fd. Bude to st\u00e1t za to, dob\u0159e? Prost\u011b zatni zuby. \u0158\u00edkal jsi, \u017ee nejsi mimino, mladej. Tak mi to te\u010f doka\u017e, jo?“ D\u0159\u00edv, ne\u017e jsem mohl jakkoliv zareagovat, Tom se znovu pustil do pr\u00e1ce.<\/div>\n
\n

Byly to nejsp\u00ed\u0161 nejdel\u0161\u00ed \u010dty\u0159i hodiny v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Nepom\u00e1halo v\u016fbec nic. Ke konci jsem se u\u017e nebyl schopn\u00fd t\u00e9m\u011b\u0159 ani udr\u017eet nehnut\u011b ve stejn\u00e9 poloze. Tom se opravdu sna\u017eil. Nejprve se m\u011b sna\u017eil rozpt\u00fdlit rozhovorem, ale ve chv\u00edli, kdy zahl\u00e9dl v m\u00fdch o\u010d\u00edch pro m\u011b tolik poni\u017euj\u00edc\u00ed slzy, p\u0159e\u0161el do ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00edho m\u00f3du. Jeho hlas m\u011b hladil, jeho slova m\u011b h\u00fd\u010dkala, ale ten pekeln\u00fd n\u00e1stroj v jeho rukou m\u011b neskute\u010dn\u011b tr\u00fdznil. Na mal\u00fd okam\u017eik jsem zalitoval, \u017ee jsem s t\u00edm v\u0161\u00edm v\u016fbec souhlasil, a nepom\u00e1halo ani pomy\u0161len\u00ed na Tomovu odm\u011bnu, kterou jsem si svou state\u010dnost\u00ed pr\u00fd vyslou\u017eil. Podle chraplav\u00e9ho t\u00f3nu, kter\u00fd pou\u017eil, kdy\u017e mi sliboval, \u017ee se mi to bude l\u00edbit milionkr\u00e1t v\u00edc ne\u017e tohle mu\u010den\u00ed, jsem si mohl p\u0159edstavit jenom jedno jedin\u00e9, ov\u0161em m\u016fj chlapec v kalhot\u00e1ch u\u017e to m\u011bl d\u00e1vno za sebou. M\u011bl jsem tam dole tot\u00e1ln\u011b mrtvo. T\u011b\u017eko \u0159\u00edct, jestli se je\u0161t\u011b n\u011bkdy vzpamatuje.<\/p><\/div>\n

A nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed Tomova slova? „Hotovo.“ Naposledy mi p\u0159ejel p\u0159es zarudlou, podr\u00e1\u017ed\u011bnou a m\u00edsty slabounce krv\u00e1cej\u00edc\u00ed k\u016f\u017ei ubrouskem. „V\u011bd\u011bl jsem to. Vypad\u00e1\u0161 n\u00e1dhern\u011b. Po\u010dkej, a\u017e se to zahoj\u00ed.“ Nato\u010dil jsem se tak, abych si mohl sv\u00e9 nov\u00e9 tetov\u00e1n\u00ed prohl\u00e9dnout, a t\u011blem mi projel dal\u0161\u00ed z\u00e1chv\u011bv bolesti.<\/div>\n
\n

„Sakra, bol\u00ed to jako \u010dert. Do prdele, tohle p\u0159ed na\u0161imi asi t\u011b\u017eko zamaskuju, kdy\u017e budu p\u00e1r dn\u00ed sku\u010det bolest\u00ed.“ Krut\u00e1 realita na m\u011b dopadla a j\u00e1 za\u010dal prokl\u00ednat ten hloup\u00fd n\u00e1pad nechat se zase tetovat. Nemohl jsem si dovolit dal\u0161\u00edho zaracha. Ne te\u010f, kdy\u017e m\u00e1m Toma. Sakra.<\/p><\/div>\n

Tom pr\u00e1v\u011b velmi opatrn\u011b p\u0159elepoval sv\u00e9 d\u00edlo f\u00f3li\u00ed a sna\u017eil se ji co nejn\u011b\u017en\u011bji uhladit. V\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e vypov\u00eddal o velk\u00e9 spokojenosti.<\/div>\n
„Ne\u0161il. Nakonec budou v pohod\u011b. U\u017e to stejn\u011b nejde vymazat a mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee to na tob\u011b vypad\u00e1 opravdu \u017ehav\u011b.“ Mrknul na m\u011b a pomohl mi z leh\u00e1tka, abych se mohl postavit. Ka\u017ed\u00fd pohyb bolel, ale byla pravda, \u017ee po chv\u00edli jsem si na to za\u010d\u00ednal zvykat.<\/div>\n
„Jo a to m\u011b je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1 dneska v\u00fdslech u m\u00e9 m\u00e1ti.“ Posteskl jsem si a usykl bolest\u00ed, kdy\u017e mi Tom pom\u00e1hal zp\u011bt do tri\u010dka.<\/div>\n
„V\u00fdslech?“<\/div>\n
„Jo, musel jsem j\u00ed r\u00e1no \u0159\u00edct, kam se chyst\u00e1m. Spr\u00e1vn\u011b si vyvodila rande, ov\u0161em ne\u017e jsme se stihli dostat k tomu podstatn\u00e9mu, utekl jsem za tebou.“ Nerozhodn\u011b jsem p\u0159e\u0161l\u00e1pl. Co te\u010f? M\u00e1m \u0159\u00edct d\u00edky a j\u00edt dom\u016f?<\/div>\n
\n

„Hele, sedni si tady. P\u0159ipravil jsem ti kolu. Trochu jsem to \u0159\u00edznul rumem. Ale ani muk.“ Nasm\u011broval m\u011b na k\u0159es\u00edlko a do ruky mi vrazil sklenici lim\u010di s rumem. „Va\u0161i nev\u00ed, \u017ee jsi na kluky?“ Posadil se naproti mn\u011b a z kapsy vyt\u00e1hl poma\u010dkanou krabi\u010dku cigaret. Jednu si vyt\u00e1hl, dal si ji mezi delik\u00e1tn\u00ed rty a pak z druh\u00e9 kapsy vylovil zapalova\u010d. Ve chv\u00edli, kdy nikotinov\u00e1 ty\u010dinka zaho\u0159ela a Tom do sebe poprv\u00e9 vdechl, se pohodln\u011b rozvalil v k\u0159es\u00edlku a zv\u011bdav\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eel.<\/p><\/div>\n

„No, tak n\u011bjak jsem je\u0161t\u011b nem\u011bl d\u016fvod se o tom s nimi bavit.“ Z rozpa\u010ditosti jsem si po\u0159\u00e1dn\u011b lokl coly a s\u00edlou alkoholu jsem se zakuckal. Pr\u00fd trochu jsem to \u0159\u00edznul. Sp\u00ed\u0161 to vypadalo, \u017ee nalil colu do rumu. Nav\u00edc kuck\u00e1n\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc rozbolelo cel\u00fd m\u016fj lev\u00fd bok. Kurva.<\/div>\n
„Pomalu. Asi mi tam toho rumu ujelo trochu v\u00edc. Sorry.“ Znovu si pot\u00e1hl, a pak poslal do prostoru dal\u0161\u00ed kou\u0159. „Je\u0161t\u011b nebyl nikdo, koho bys cht\u011bl va\u0161im p\u0159edstavit?“<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 jsme se o tom u\u017e bavili. Je\u0161t\u011b jsem s nik\u00fdm nechodil. Nev\u00edm, jak to vezmou. Tebe, to tetov\u00e1n\u00ed, to \u017ee jsem gay. V\u016fbec se mi nechce vracet dom\u016f.“ Te\u010f u\u017e opatrn\u011bji jsem se napil ze sklenice, kterou jsem pro v\u011bt\u0161\u00ed jistotu obj\u00edmal prsty obou rukou.<\/div>\n
„Kdyby to pomohlo, \u0161el bych s tebou. Ale to by asi nebyl nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad, co?“<\/div>\n
\n

P\u0159edstavil jsem si Toma v p\u0159eds\u00ed\u0148ce na\u0161eho bytu s vyd\u011b\u0161enou matkou a t\u00e1tou, o kter\u00e9ho se pokou\u0161\u00ed srde\u010dn\u00ed kolaps, a musel se pousm\u00e1t.<\/p><\/div>\n

„D\u00edk, ale je\u0161t\u011b bych si rodi\u010de n\u011bjak\u00fd ten p\u00e1tek nechal. Nemysl\u00edm si, \u017ee by to v\u0161echno byli schopni str\u00e1vit najednou.“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a mrknul na m\u011b. „V\u011b\u0159 mi, na m\u00e9 charisma se m\u016f\u017ee\u0161 spolehnout. Klidn\u011b bych se vsadil, \u017ee by mi sta\u010dila p\u016flhodinka a m\u011bl bych je.“<\/div>\n
„Tv\u00e9 sebev\u011bdom\u00ed bych cht\u011bl m\u00edt. Mysl\u00edm, \u017ee jim by sta\u010dilo p\u016fl minuty a ty bys dostal, ale na budku.“ Rozesm\u00e1l jsem se, kdy\u017e jsem sledoval Tom\u016fv ura\u017een\u00fd v\u00fdraz<\/div>\n
„Fajn, je ti odpu\u0161t\u011bno, ale jenom proto, \u017ee se zn\u00e1me chvilku, tak\u017ee je\u0161t\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 ani tu\u0161it, co s lidma dovedu.“ Mrknul na m\u011b a naposledy si pot\u00e1hl s cigarety, kterou t\u00edpnul o popeln\u00edk. „Co bok? Moc bol\u00ed? Zavezu t\u011b dom\u016f, a\u0165 se nemus\u00ed\u0161 ma\u010dkat v busu, fajn?“ Zvedl se a ne\u017e se nat\u00e1hl pro t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdnou sklenici v m\u00fdch prstech, n\u011bkde z kapsy vy\u0161trachal mentolku a hodil si ji do pusy.<\/div>\n
To gesto, to jak se u toho tv\u00e1\u0159il a ta trocha alkoholu v m\u00e9 krvi, m\u011b rozesm\u00e1lo. Tom jenom p\u00e1rkr\u00e1t pozvedl obo\u010d\u00ed a rozesm\u00e1l se se mnou. Fakt romantik. Nicm\u00e9n\u011b mi sebral zbytek coly a odlo\u017eil ji na poli\u010dku. Vyt\u00e1hl m\u011b na nohy a opatrn\u011b kolem m\u011b omotal pa\u017ee.<\/div>\n
„Tak\u017ee jak? Bol\u00ed?“<\/div>\n
\n

Necht\u011bl jsem b\u00fdt za ba\u010dkoru, ale necht\u011bl jsem mu lh\u00e1t.<\/p><\/div>\n

„No, u\u017e mi bylo l\u00edp, ale zvl\u00e1dnu to. A budu r\u00e1d, kdy\u017e m\u011b hod\u00ed\u0161 dom\u016f. Kolik je vlastn\u011b hodin?“ Tom se nat\u00e1hl za m\u011b, aby na\u0161el sv\u016fj mobil. Kdy\u017e mi \u0159ekl, kolik je, za\u010dal jsem panika\u0159it. Sakra, v\u017edy\u0165 u\u017e je skoro ve\u010der. Mamka m\u011b zabije. Tom se na\u0161t\u011bst\u00ed na nic v\u00edc neptal. Pomohl mi si obl\u00e9ct bundi\u010dku, vypnuli jsme sv\u011btla, zamkli studio a vyrazili dom\u016f.<\/div>\n
„Bude to a\u017e tak \u0161patn\u00e9?“ Tom musel vid\u011bt, jak nervozitou zat\u00edn\u00e1m p\u011bsti. Nem\u011bl jsem z na\u0161ich strach, ale tak n\u011bjak jsem si myslel, \u017ee a\u017e na n\u011b n\u011bkdy vybal\u00edm, \u017ee jsem na kluky, budu na to m\u00edt v\u00edc \u010dasu na p\u0159\u00edpravu. Nav\u00edc do toho to tetov\u00e1n\u00ed. Netu\u0161\u00edm, na co jsem myslel, \u017ee se to v\u0161echno kolem m\u011b te\u010f za\u010dalo zamot\u00e1vat. To, \u017ee dostanu zaracha, to u\u017e jsem nemusel ani zmi\u0148ovat. „Tak\u017ee bude.“ Zamumlal Tom, kdy\u017e se ode m\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 odpov\u011bdi nedo\u010dkal. „Fakt nem\u00e1m j\u00edt s tebou? V\u00ed\u0161 jak, a\u0165 se vybijou na mn\u011b, j\u00e1 to zvl\u00e1dnu.“ Zaparkoval auto u chodn\u00edku p\u0159ed vchodem. Je\u0161t\u011b r\u00e1no mi to p\u0159i\u0161lo jako blbost, ale te\u010f bych ocenil, kdybych tam nemusel s\u00e1m.<\/div>\n
„Po\u010dk\u00e1\u0161 na m\u011b?“ Za\u0161eptal jsem.<\/div>\n
„Klidn\u011b. Te\u010f?“ Tom pozvedl p\u0159ekvapen\u011b obo\u010d\u00ed a sledoval, jak vystupuju z auta. „Bille? M\u00e1m po\u010dkat tady v aut\u011b?“<\/div>\n
„Ne, mysl\u00edm, jestli na m\u011b po\u010dk\u00e1\u0161… v\u00ed\u0161, te\u010f m\u011b na\u0161i nejsp\u00ed\u0161 zamknou tak na dva roky v m\u00e9m pokoji, v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee m\u011b teda nezabijou rovnou, tak…“<\/div>\n
Tom zaklel a vystoupil z auta a p\u0159e\u0161el ke mn\u011b.<\/div>\n
„Ty jsi takov\u00e9 pako, co? Jestli po\u010dk\u00e1m? To se fakt mus\u00ed\u0161 pt\u00e1t na takovou hovadinu? Jak t\u011b to v\u016fbec napadlo?“ Zvedl prsty mou bradu a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b bl\u00ed\u017e. „I kdy\u017e jsi n\u011bkdy fakt jako mimino, Bille, tak si na tebe po\u010dk\u00e1m, a\u017e bude\u0161 m\u00edt zase vych\u00e1zky, jo?“ Ani mi nedal \u010das se roz\u010d\u00edlit, \u017ee mi \u0159ekl, \u017ee jsem mimino. Ukradl si pro sebe m\u00e9 rty a j\u00e1 mu v loupe\u017ei byl v\u00edce ne\u017e n\u00e1pomocn\u00fd. Po chv\u00edli jsem se od n\u011bj odt\u00e1hnul a zad\u00edval se na vchodov\u00e9 dve\u0159e. Necht\u011blo se mi, ale musel jsem.<\/div>\n
\n

„Ty to zvl\u00e1dne\u0161, jasn\u00e9? Prost\u011b to na n\u011b vybal. \u017d\u00e1dn\u00fd chozen\u00ed kolem hork\u00fd ka\u0161e, Bille. Nandej jim to.“ Sev\u0159el ve sv\u00fdch rukou m\u00e1 ramena a lehce se mnou zat\u0159epal. „Budu \u010dekat, a\u017e mi d\u00e1\u0161 v\u011bd\u011bt, jak to dopadlo, jo? Zlom vaz, mladej.“ Naposledy m\u011b pol\u00edbil, obe\u0161el auto a nasedl. Naposledy na m\u011b mrknul a vyrazil pry\u010d.<\/p><\/div>\n

„Tak d\u00edk, ty zr\u00e1d\u010de. Pr\u00fd prost\u011b to na n\u011b vybal. To abych zavolal Gustavovi, aby do\u0161el posb\u00edrat to, co ze m\u011b zbude, pako.“<\/div>\n
Jenom co jsem otev\u0159el dve\u0159e do bytu, za\u010dalo to. Mamka na m\u011b okam\u017eit\u011b vyjela, kde jsem tak dlouho, a vzhledem k tomu, \u017ee u\u017e bylo skoro p\u016fl sedm\u00e9 ve\u010der, nebylo se \u010demu divit, \u017ee byla vyto\u010den\u00e1. Zkusil jsem se kolem n\u00ed prot\u00e1hnout do pokoje, ale nedala mi \u0161anci. Zat\u00e1hla m\u011b do ob\u00fdv\u00e1ku a donutila m\u011b sednout si na gau\u010d. Samo sebou j\u00ed neunikla bolestiv\u00e1 grimasa, kter\u00e1 zkroutila m\u016fj obli\u010dej.<\/div>\n
„Bo\u017ee, co t\u011b bol\u00ed? Jsi v po\u0159\u00e1dku? Uka\u017e.“ Ne\u017e jsem se za\u010dal br\u00e1nit, zkusila rukou \u010delo, jestli nem\u00e1m teplotu, a za\u010dala mi sund\u00e1vat bundu, jak hledala zdroj bolesti.<\/div>\n
„Mami, nech toho, pros\u00edm.“ Nedala si \u0159\u00edct a t\u00edm, jak jsme se za\u010dali p\u0159etahovat, se mi vyhrnulo tri\u010dko na boku.<\/div>\n
\n

„Dal\u0161\u00ed tetov\u00e1n\u00ed? Ze\u0161\u00edlel jsi?“ Mamka m\u011b nikdy nebila, ale te\u010f jsem z\u0159eteln\u011b c\u00edtil, jak mi rudne tv\u00e1\u0159, na kterou mi otiskla svou dla\u0148. „To ti provedla ona?“ Jej\u00ed ruce se mnou zacloumaly a do ob\u00fdv\u00e1ku te\u010f dorazil i ta\u0165ka, p\u0159il\u00e1kan\u00fd mam\u010din\u00fdm hromobit\u00edm. Do m\u011b taky vjela zlost. Je to m\u00e9 t\u011blo a m\u016f\u017eu si s n\u00edm d\u011blat, co chci, a vzhledem k tomu, \u017ee arestu se nevyhnu…<\/p><\/div>\n

„\u017d\u00e1dn\u00e1 ona, ale Tom.“<\/div>\n
„Tom? A to je kdo, sakra?“<\/div>\n
„Tom je tat\u00e9r a m\u016fj p\u0159\u00edtel.“ Vymotal jsem se z jej\u00edho sev\u0159en\u00ed a postavil se naproti mamce, kter\u00e1 \u0161okovan\u011b zalapala po dechu.<\/div>\n
„Tv\u016fj p\u0159\u00edtel?“<\/p>\n

autor: Luki<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Luki Celou cestu busem jsem se domlouval s Gustavem, co d\u011blat. Nebyl jsem p\u0159ipraven\u00fd vybalit na na\u0161e, \u017ee jejich syn je gay, a nav\u00edc m\u00e1 p\u0159\u00edtele, kter\u00fd je o osm let star\u0161\u00ed. A t\u00edm, co by je mohlo na\u0161tvat \u00fapln\u011b nejv\u00edc,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[667],"tags":[],"class_list":["post-1379","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tattoo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1379","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1379"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1379\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1379"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1379"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1379"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}