{"id":13812,"date":"2009-08-08T14:00:00","date_gmt":"2009-08-08T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13780"},"modified":"2009-08-08T14:00:00","modified_gmt":"2009-08-08T13:00:00","slug":"escape-to-the-stars","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/08\/08\/escape-to-the-stars\/","title":{"rendered":"Escape to the stars"},"content":{"rendered":"
autor: Lea Mell<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Bille? V po\u0159\u00e1dku?“ posadil se Andreas na \u017eidli vedle Billa a zad\u00edval se t\u00edm sam\u00fdm sm\u011brem jako on. V\u011bd\u011bl, \u017ee hled\u00e1 ve hv\u011bzd\u00e1ch \u00fat\u011bchu. V\u011bd\u011bl, \u017ee ony ho neodsoud\u00ed jako ur\u010dit\u00ed lid\u00e9. Ony byly jin\u00e9 – tak proklat\u011b jin\u00e9, \u00fa\u017easn\u011b jin\u00e9, a\u017e jim z\u00e1vid\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Dnes to byl pr\u00e1v\u011b rok, od on\u00e9 tragick\u00e9 ud\u00e1losti. U\u017e rok Bill postr\u00e1dal sv\u00e9ho star\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku.<\/p>\n<\/div>\n
** O rok d\u0159\u00edve **<\/p>\n<\/div>\n
„No tak, Bille, zti\u0161 se,“ nal\u00e9hal na bratra Tom a znovu sklonil hlavu do jeho kl\u00edna. Sna\u017eil se Billa donutit ke \u0161petce sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed – bez \u00fasp\u011bchu. Bill se topil v neutuchaj\u00edc\u00ed slasti a d\u00e1val to pat\u0159i\u010dn\u011b najevo. Jen\u017ee to bylo \u0161patn\u011b – nebyli doma sami, a nav\u00edc byly dv\u011b hodiny odpoledne. \u0160patn\u00fd \u010das, \u0161patn\u00e9 m\u00edsto.<\/em><\/div>\n
„To se ti \u0159ekne, Tomi,“ zak\u0148u\u010del Bill a zakousl se do sv\u00e9 ruky, ale okam\u017eit\u011b ji zase pustil, kdy\u017e se na n\u00ed objevily otisky jeho zub\u016f. „A tohle bol\u00ed,“ reptal.<\/em><\/div>\n
„Tak si vezmi pol\u0161t\u00e1\u0159,“ napov\u011bd\u011bl mu Tom a naplno se za\u010dal v\u011bnovat jeho kl\u00ednu. Bill ch\u0148apl nejbli\u017e\u0161\u00ed pol\u0161t\u00e1\u0159ek a zakousl se do n\u011bj, jeliko\u017e Tom z n\u011bj m\u00e1mil zvuky, kter\u00e9 tich\u00e9 ani omylem nebyly.<\/em><\/div>\n
„V\u00edc, Tomi, v\u00edc,“ mumlal zpod pol\u0161t\u00e1\u0159e, chytl Toma za vlasy a p\u0159it\u00e1hl si jeho hlavu je\u0161t\u011b v\u00edc do kl\u00edna. Ten se jen pobaven\u011b uculil a d\u00e1l s\u00e1l jeho penis. I p\u0159es Billovy protesty se povyt\u00e1hl a jazykem obkrou\u017eil jeho \u0161pi\u010dku. Ocelov\u00fd piercing zp\u016fsoboval Billovi opravdov\u00e1 muka.<\/em><\/div>\n
„Tome, Tome, Tome,“ st\u00e9nal, nechal pol\u0161t\u00e1\u0159 spadnout stranou a zar\u00fdval nehty do prost\u011bradla. Odpov\u011bd\u00ed mu byl jen kmitaj\u00edc\u00ed jazyk na jeho p\u0159irozen\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Oba byli tak moc zabr\u00e1ni do sv\u00e9 \u010dinnosti, \u017ee p\u0159eslechli vrz\u00e1n\u00ed schod\u016f. Nesly\u0161eli ani dvoj\u00ed za\u0165uk\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, kter\u00e9 m\u011bla na sv\u011bdom\u00ed jejich matka. Pr\u00e1v\u011b ona nakonec z\u0159ejm\u011b usoudila, \u017ee m\u016f\u017ee vstoupit, co\u017e n\u00e1sledn\u011b ud\u011blala – \u0161patn\u00fd \u010das, \u0161patn\u00e9 m\u00edsto na n\u00e1v\u0161t\u011bvu.<\/em><\/div>\n
„Kluci, je tu-,“ zasekla se uprost\u0159ed v\u011bty a jej\u00ed \u00fasta z\u016fstala v hr\u016fze otev\u0159en\u00e1. \u0160okovan\u011b shl\u00ed\u017eela na sv\u00e9 dva syny, dvoj\u010data, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b prov\u00e1d\u011bla n\u011bco, podle n\u00ed opravdu odporn\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
„Co to m\u00e1 sakra znamenat!?“ zak\u0159i\u010dela, jakmile z\u00edskala hlas. Bill s Tomem vyc\u00edtili jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost a\u017e te\u010f – po v\u00fdk\u0159iku pln\u00e9m hysterie.<\/em><\/div>\n
„Panebo\u017ee, mami, co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zapi\u0161t\u011bl Bill, rychle se od Toma odt\u00e1hl a p\u0159et\u00e1hl p\u0159es sebe deku.<\/em><\/div>\n
\n
„J\u00e1 co tu d\u011bl\u00e1m? J\u00e1?! Co si o sob\u011b, sakra, mysl\u00edte! Vy… Panebo\u017ee, to nem\u016f\u017eete myslet v\u00e1\u017en\u011b! Jste dvoj\u010data, neuv\u011bdomujete si to?! Moc dob\u0159e zn\u00e1te m\u016fj n\u00e1zor na va\u0161e dvojsmysln\u00e9 nar\u00e1\u017eky na koncertech, ale tohle… Nikdy bych si to o v\u00e1s nemyslela! Panebo\u017ee, ta ostuda, ta ostuda… Nen\u00e1vid\u00edm v\u00e1s!“ zak\u0159i\u010dela, oto\u010dila se na pat\u011b a seb\u011bhla schody do p\u0159\u00edzem\u00ed.<\/em><\/div>\n
Tohle nemohla vyd\u00fdchat. Jej\u00ed dva jedin\u00ed synov\u00e9 a oni… Oni spolu snad sp\u00ed! V novin\u00e1ch se neust\u00e1le objevovaly spekulace ohledn\u011b vztahu Billa a Toma, ale byly to jen spekulace, ob\u010das dopln\u011bn\u00e9 o mont\u00e1\u017ee. Ale Simone to te\u010f vid\u011bla \u017eiv\u011b, nemohla si namluvit, \u017ee je to jen hloup\u00fd p\u0159elud. Byla to skute\u010dnost… Zr\u016fdnost!<\/em><\/div>\n
V kuchyni popadla kl\u00ed\u010dky od auta a rozb\u011bhla se ke gar\u00e1\u017ei. Byl div, \u017ee se v\u016fbec autem trefila na p\u0159\u00edjezdovou cestu, jak byla vyto\u010den\u00e1. Musela si pro\u010distit hlavu – potom se vr\u00e1t\u00ed a v\u0161emu u\u010din\u00ed konec. V\u0161emu!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Doprdele, doprdele, doprdele,“ \u0161eptal Bill a schov\u00e1val si tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. „\u0158ekni, \u017ee to nen\u00ed pravda, \u017ee n\u00e1s spolu nena\u0161la… Tomi!“ k\u0148oural a sna\u017eil se bratra obejmout. Ten se v\u0161ak te\u010f v\u011bnoval hled\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 bylo rozh\u00e1zen\u00e9 po cel\u00e9m pokoji.<\/em><\/div>\n
„Te\u010f ne, Bille! Sakra, nemohl jsi b\u00fdt potichu?! Jinak by n\u00e1s nikdy nena\u0161la!“ zlostn\u011b se po n\u011bm ohl\u00e9dl. Bill na n\u011bj \u0161okovan\u011b vyt\u0159e\u0161til o\u010di. Tak\u017ee za to mohl on?! V\u017edy\u0165… matka jim p\u0159i\u0161la n\u011bco \u0159\u00edct! On za to p\u0159eci nemohl! Tome…<\/em><\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00edm se pak,“ ozn\u00e1mil t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e vylet\u011bl ze dve\u0159\u00ed. Musel si s matkou promluvit, musel j\u00ed to vysv\u011btlit, musel… Prost\u011b musel.<\/em><\/div>\n
Jakmile se dostal do kuchyn\u011b, usly\u0161el dozvuk motoru auta. Jela pry\u010d. Rychle sebral z poli\u010dky kl\u00ed\u010dky od sv\u00e9ho auta, kter\u00e9 bylo zaparkovan\u00e9 p\u0159ed domem. Nikdy se neobt\u011b\u017eoval ukl\u00edzet ho do gar\u00e1\u017ee – podle n\u011bj to bylo zbyte\u010dn\u00e9 a stejn\u011b tak bylo zbyte\u010dn\u00e9 posl\u00e9ze vyj\u00ed\u017ed\u011bt, kdy\u017e cht\u011bl n\u011bkam jet. Pr\u00e1v\u011b te\u010f se mu to hodilo.<\/em><\/div>\n
Dosedl na m\u00edsto pro \u0159idi\u010de a nastartoval. Jeho Ferrari spokojen\u011b zamru\u010delo a on za\u0159adil. Nezat\u011b\u017eoval se postupn\u00fdm za\u0159azov\u00e1n\u00edm rychlost\u00ed – on pot\u0159eboval tu nejvy\u0161\u0161\u00ed, a to hned.<\/em><\/div>\n
Projel n\u011bkolik ulic, a\u017e se dostal na frekventovan\u011bj\u0161\u00ed silnici, kde m\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159ehled o proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edch autech. Hore\u010dn\u011b se rozhl\u00ed\u017eel kolem a p\u00e1tral po st\u0159\u00edbrn\u00e9m Audi. Oto\u010dil hlavou doleva a zahl\u00e9dl ho. Znovu za\u0159adil vy\u0161\u0161\u00ed rychlost a vyrazil prudce vp\u0159ed. Byl p\u0159\u00edli\u0161 zabran\u00fd do pron\u00e1sledov\u00e1n\u00ed mat\u010dina auta, aby pozoroval d\u011bn\u00ed okolo sebe. Na semaforu se pr\u00e1v\u011b uk\u00e1zala \u010derven\u00e1 barva a jeden pruh stoj\u00edc\u00edch aut se rozjel. On m\u011bl zastavit, ale neud\u011blal to – nev\u0161iml si. Obrovskou rychlost\u00ed vrazil mezi tlupu aut – a pak u\u017e nebylo nic. Jen tma.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
***<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ zkusil to Andreas znovu a hrozn\u011b si p\u0159\u00e1l, aby s n\u00edm jeho p\u0159\u00edtel komunikoval.<\/div>\n
„Hmmm,“ dostalo se mu odpov\u011bdi.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, jestli je to dobr\u00e9 nebo \u0161patn\u00e9. V\u011bd\u011bl jen, \u017ee posledn\u00ed rok byl hrozn\u00fd. \u0160patn\u00fd. Zasran\u011b \u0161patn\u00fd<\/em>. Bill se po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nesm\u00ed\u0159il se ztr\u00e1tou sv\u00e9ho dvoj\u010dete.<\/p>\n<\/div>\n
Tenkr\u00e1t byl Andreas u toho. P\u0159i\u0161el kluky nav\u0161t\u00edvit, m\u011bl s sebou n\u011bkolik dobr\u00fdch film\u016f, na kter\u00e9 by se mohli pod\u00edvat. Jakmile se uk\u00e1zal ve dve\u0159\u00edch, Simone mu s \u00fasm\u011bvem ozn\u00e1mila, \u017ee kluci jsou naho\u0159e a \u017ee pro n\u011b dojde. Jak sl\u00edbila, tak ud\u011blala. Ale hned, jak se dostala nahoru, sly\u0161el Andreas k\u0159ik. Netu\u0161il, co se d\u011bje a rad\u011bji se do toho necht\u011bl m\u00edchat. V\u011bd\u011bl, \u017ee se Simone \u010dasto zlobila na Billa kv\u016fli jeho extravagantn\u00edm \u00falet\u016fm. Pamatoval si, jak s n\u00edm t\u00fdden nemluvila, proto\u017ee p\u0159i\u0161el s tetov\u00e1n\u00edm p\u0159es cel\u00fd lev\u00fd bok. To byla krize.<\/div>\n
Za n\u011bkolik minut sly\u0161el, jak n\u011bkdo seb\u011bhl dol\u016f a t\u0159\u00edsknul za sebou dve\u0159mi. Za malou chv\u00edli n\u00e1sledoval dal\u0161\u00ed dusot nohou a dve\u0159e se ot\u0159\u00e1sly podruh\u00e9.<\/div>\n
To u\u017e to nevydr\u017eel a vyb\u011bhl schody do patra. Tam na\u0161el ubre\u010den\u00e9ho Billa, kter\u00fd se tenkr\u00e1t tv\u00e1\u0159il hrozn\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b. V\u0161echno mu pov\u011bd\u011bl… V\u0161echno.<\/div>\n
Za hodinu se Simone vr\u00e1tila s t\u00edm, \u017ee Tom m\u011bl nehodu. Nehodu, kterou nep\u0159e\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se zhroutil. Nemluvil, necht\u011bl j\u00edst, sp\u00e1t. Jen se nep\u0159\u00edtomn\u011b d\u00edval na ze\u010f a odm\u00edtal cokoli d\u011blat. Jeho stav se nelep\u0161il, proto byla nemocnice jedin\u00fdm \u0159e\u0161en\u00edm. Andreas mu v\u011b\u0159il, doufal, \u017ee se odtud brzy dostane. Ale u\u017e to byl rok.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee je to-“ sna\u017eil se ho ut\u011b\u0161it, u\u017e po miliont\u00e9. Ale byl p\u0159eru\u0161en.<\/div>\n
„Nech m\u011b te\u010f. Alespo\u0148 chv\u00edli. Pros\u00edm…“ kone\u010dn\u011b se na n\u011bj pod\u00edval a Andreas se a\u017e zalekl t\u00e9 pr\u00e1zdnoty, kterou uvid\u011bl v jeho o\u010d\u00edch. P\u0159esto p\u0159ik\u00fdvl a ode\u0161el na nemocni\u010dn\u00ed chodbu. Nutn\u011b pot\u0159eboval kafe, kter\u00e9 mu alespo\u0148 trochu zklidn\u00ed nervy.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se znovu zad\u00edval na nebe pokryt\u00e9 kupou hv\u011bzdi\u010dek. Byly tak kr\u00e1sn\u00e9…<\/div>\n
„Tak,“ za\u0161eptal. „Je to rok, br\u00e1\u0161ko, co nejsme spolu. Co n\u00e1s rozd\u011blili,“ hlas se mu t\u0159\u00e1sl a po tv\u00e1\u0159i mu stekla slza. Brzo ji n\u00e1sledovaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slan\u00e9 pot\u016f\u010dky.<\/div>\n
„Ka\u017edou noc jsem si opakoval, \u017ee se brzy setk\u00e1me. S ka\u017ed\u00fdm dnem se to bl\u00ed\u017eilo, l\u00e1sko, a j\u00e1 u\u017e nechci b\u00fdt d\u00e1l s\u00e1m. Nezvl\u00e1d\u00e1m to!“ zavzlykal a shodil ze sebe deku. Rozt\u0159esen\u011b se postavil a ruce polo\u017eil na z\u00e1bradl\u00ed. Bylo n\u00edzk\u00e9, a\u017e to hezk\u00e9 nebylo.<\/div>\n
„Jak je to snadn\u00e9,“ uchechtl se hystericky. Vyhoupl se na z\u00e1bradl\u00ed a p\u0159idr\u017eel se zdi. N\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechl a vydechl – a pak to p\u0159i\u0161lo. P\u0159edklonil se a pustil – padal. V\u00edtr mu \u010dechral vlasy, dokud neuc\u00edtil n\u00e1raz. Pak u\u017e nec\u00edtil nic – byla je pr\u00e1zdnota mezi miliardou hv\u011bzd.<\/p>\n<\/div>\n
There wasn’t nobody, who would told him don’t jump…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Lea Mell<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lea Mell „Bille? V po\u0159\u00e1dku?“ posadil se Andreas na \u017eidli vedle Billa a zad\u00edval se t\u00edm sam\u00fdm sm\u011brem jako on. V\u011bd\u011bl, \u017ee hled\u00e1 ve hv\u011bzd\u00e1ch \u00fat\u011bchu. V\u011bd\u011bl, \u017ee ony ho neodsoud\u00ed jako ur\u010dit\u00ed lid\u00e9. Ony byly jin\u00e9 – tak proklat\u011b jin\u00e9,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-13812","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13812","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13812"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13812\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13812"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13812"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13812"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}