{"id":13855,"date":"2009-08-02T18:00:00","date_gmt":"2009-08-02T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13823"},"modified":"2009-08-02T18:00:00","modified_gmt":"2009-08-02T17:00:00","slug":"casoprostor-iii-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/08\/02\/casoprostor-iii-29\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 29."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
SABINE<\/div>\n
<\/div>\n
„No \u010dau, Inge, tak jak to vypad\u00e1? U\u017e jsi mluvila s ta\u0165kou?“ pt\u00e1m se do telefonu te\u010f u\u017e b\u00fdval\u00e9 kolegyn\u011b z pr\u00e1ce, kter\u00e1 mi tu \u0161\u00edlenost s Billem odsv\u011bd\u010d\u00ed a sou\u010dasn\u011b sl\u00edbila, \u017ee za\u0159\u00edd\u00ed hostinu v penzionu jej\u00edho nevlastn\u00edho otce. Byla jedin\u00e1, u kter\u00fd jsem si byla jist\u00e1, \u017ee se j\u00ed se svatbou m\u016f\u017eu sv\u011b\u0159it, a nevykec\u00e1 to komukoliv dal\u0161\u00edmu, u ostatn\u00edch bych si to dovolit nemohla. Ingrid mi padla do oka hned, jak jsem p\u0159ed rokem nastoupila na nov\u00fd m\u00edsto, a dokonce jsme spolu jeden \u010das bydlely v podn\u00e1jmu, ne\u017e jsem si sehnala sv\u016fj byt. Mysl\u00ed si, \u017ee svatba s Billem je z \u010dist\u00fd nehynouc\u00ed l\u00e1sky, i kdy\u017e j\u00ed zeza\u010d\u00e1tku bylo divn\u00fd, pro\u010d jsem o sv\u00e9 zamilovanosti do Billa nikdy moc nemluvila, ale to jsem j\u00ed zvl\u00e1dla vysv\u011btlit celkem jednodu\u0161e. Pochopila, \u017ee st\u0159e\u017e\u00edm jejich soukrom\u00ed, tak\u017ee se s celou v\u011bc\u00ed srovnala pom\u011brn\u011b rychle a sl\u00edbila mi, \u017ee tot\u00e9\u017e bude dodr\u017eovat i ona.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b, Archi sl\u00edbil, \u017ee to p\u016fjde v pohod\u011b,“ ozn\u00e1m\u00ed mi Inge, \u017ee jej\u00ed nevlastn\u00ed otec souhlas\u00ed s hostinou a s ubytov\u00e1n\u00edm svatebn\u00edch host\u016f v jeho rodinn\u00e9m penzionu na v\u00fdchodn\u00edm p\u0159edm\u011bst\u00ed Berl\u00edna. Bylo j\u00ed deset, kdy\u017e se jej\u00ed matka znovu vdala za jeho majitele. Jmenuje se Archibald, \u0161\u00edlen\u00fd jm\u00e9no\u2026 nikdy se mu nenau\u010dila \u0159\u00edkat tati, i kdy\u017e sv\u00e9ho prav\u00e9ho otce nepoznala, tak mu \u0159\u00edk\u00e1 Archi. Jeho penzion je jen p\u016fl hodinky cesty od vesnice, ve kter\u00fd je na\u0161e \u00fa\u017easn\u00e1 svatebn\u00ed kaple. Vypad\u00e1 to tam v\u00e1\u017en\u011b jako v kostele, byli jsme s Billem spokojen\u00ed, kdy\u017e n\u00e1m to m\u00edstn\u00ed starosta uk\u00e1zal a sl\u00edbil, \u017ee nikomu ne\u0159ekne ani slovo. Nejsp\u00ed\u0161 m\u00e9mu str\u00fd\u010dkovi dlu\u017e\u00ed n\u011bco v\u011bt\u0161\u00edho, b\u016fhv\u00ed, co ti dva spolu m\u011bli za k\u0161efty.<\/div>\n
„Tak to je bezvadn\u00fd, jsem mu vd\u011b\u010dn\u00e1, vy\u0159i\u010f mu, \u017ee mu pos\u00edl\u00e1m velkou pusu,“ vzk\u00e1\u017eu provokativn\u011b Archiemu, p\u0159esto\u017ee v\u00edm, \u017ee Inge to bude tro\u0161ku proti srsti. Taky u\u017e si v\u0161imla, \u017ee se jej\u00edmu ot\u010d\u00edmovi l\u00edb\u00edm, ale kdy\u017e souhlasil se svatebn\u00ed hostinou u nich v penzionu, nejsp\u00ed\u0161 pochopil, \u017ee m\u00e1 u m\u011b utrum. Nikdy si ke mn\u011b sice nic nedovolil, ale o\u010d\u00ed\u010dka mu \u0161ilhala, kdy\u017e jsem se u nich p\u00e1rkr\u00e1t stavila za Ingrid. Takovej malej p\u0159iple\u0161lej pras\u00e1\u010dek\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Domluv\u00edm s Inge je\u0161t\u011b p\u00e1r drobnost\u00ed, co se t\u00fd\u010de hostiny, a jdu se kone\u010dn\u011b vysprchovat. Bill bude r\u00e1d, \u017ee se o to nebude muset starat, vid\u00edm na n\u011bm, jak ho cel\u00e1 ta z\u00e1le\u017eitost se svatbou \u0161tve. Mus\u00ed se nedobrovoln\u011b o\u017eenit a tohle ho akor\u00e1t tak otravuje. Posledn\u00ed dobou je po\u0159\u00e1d zamy\u0161lenej, \u010dasto kouk\u00e1 do blba, ale nediv\u00edm se mu. Tom mu bude chyb\u011bt. U\u017e si prej na\u0161el bydlen\u00ed u Filipa, to je n\u011bjakej jejich kamar\u00e1d, b\u016fhv\u00ed, kde k n\u011bmu tak nahonem p\u0159i\u0161li. Nikdy o n\u011bm nemluvili a najednou se z\u010distajasna zjevil\u2026 jeho p\u0159\u00edtelkyn\u011b, kterou si m\u011bl br\u00e1t, je mrtv\u00e1, tak mu Tom bude aspo\u0148 d\u011blat spole\u010dnost.<\/div>\n
Dneska byl n\u00e1ro\u010dnej den\u2026 po ob\u011bd\u011b jsem tu m\u011bla Stefana, vym\u00fd\u0161leli jsme svatebn\u00ed \u0161aty, a i kdy\u017e jsme se p\u0159itom hodn\u011b nachechtali, trvalo n\u00e1m to dost dlouho. Je to fajn roztomilej kluk, a kdyby nebyl teplej, nebyl by marnej\u2026 j\u00e1 nech\u00e1pu, pro\u010d v\u0161ichni kluci, co vypadaj jen trochu dob\u0159e a jsou bezvadn\u00fd na pokec, musej bejt tepl\u00fd\u2026<\/div>\n
\n
<\/div>\n
flashback<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„A pro\u010d mysl\u00ed\u0161, \u017ee by to takhle nemohlo bejt?“ zazub\u00edm se na Stefana pot\u00e9, co jsem p\u0159i\u010dm\u00e1rla na jeho pap\u00edr s n\u00e1vrhem \u0161at\u016f rozparek a\u017e po zadek.<\/em><\/div>\n
„Sabi\u2026“ zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b k\u00e1rav\u011b to roztomil\u00fd klu\u010di\u010d\u00ed pako. „Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt rozparek a\u017e po zadek, vypadala bys jako\u2026 b\u011bhna,“ zamra\u010d\u00ed se na m\u011b\u2026 je roztomilej.<\/em><\/div>\n
„No a?“<\/em><\/div>\n
„Je to svatba, Sabinko, nen\u00ed to kabaret,“ vysv\u011btl\u00ed mi trp\u011bliv\u011b. „Bill chce, abyste vypadali jako z t\u0159ic\u00e1t\u00fdch let, ale ne jako s odpu\u0161t\u011bn\u00edm kurva a jej\u00ed z\u00e1kazn\u00edk, proboha,“ proto\u010d\u00ed o\u010di a rozp\u0159\u00e1hne ruce v teatr\u00e1ln\u00edm divadeln\u00edm gestu, je\u0161t\u011b z\u0159ejm\u011b nepochopil, \u017ee si z n\u011bj d\u011bl\u00e1m srandu. Asi jsem ho roz\u010d\u00edlila v\u00edc, ne\u017e se slu\u0161\u00ed, kdy\u017e u\u017e pou\u017eil tak vrcholn\u011b neslu\u0161n\u00fd v\u00fdraz. Ale bav\u00edm se\u2026<\/em><\/div>\n
„No b\u00f3\u017ee, no\u2026 stejn\u011b si to budou v\u0161ichni \u0159\u00edkat, mysl\u00ed\u0161, \u017ee na m\u011b jeho fanynky nechaj suchou nit? Budou tvrdit, \u017ee si ho stejn\u011b beru jenom pro prachy,“ je\u0161t\u011b ho provokuju, ale mysl\u00edm, \u017ee mu to sta\u010d\u00ed. Evidentn\u011b mu m\u016fj humor nep\u0159ijde tak z\u00e1bavnej jako mn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Prosimt\u011b\u2026 s t\u00edm si hlavinku nel\u00e1mej, kot\u011b, to u\u017e nen\u00ed tvoje starost. Hlavn\u00ed je, \u017ee t\u011b Bill miluje, i kdy\u017e je pravda, \u017ee jsem si celou dobu myslel, \u017ee bych ho jednou mohl sbalit j\u00e1,“ zaduman\u011b mele a okusuje tu\u017eku, kterou mi vytrhl zp\u00e1tky z ruky a za\u010dm\u00e1r\u00e1v\u00e1 m\u016fj rozparek. „M\u00e1\u0161 sm\u016fl\u00edka, prdelko,“ zachecht\u00e1m se, a pl\u00e1cnu ho po rameni. „Billa ti nepu\u010dim.“<\/em><\/div>\n
„Jo\u2026 jenom jestli to nen\u00ed sp\u00ed\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed,“ vr\u00e1t\u00ed mi pl\u00e1cnut\u00ed. „Bill je p\u011bkn\u00e1 primadona, jsem zv\u011bdav, jak si s n\u00edm porad\u00ed\u0161.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1? To on bude m\u00edt pr\u00e1ci se mnou\u2026 to se spolehni.“<\/em><\/div>\n
„Jo, m\u00e1\u0161 pravdu\u2026 stejn\u011b nech\u00e1pu, pro\u010d se vlastn\u011b vy dva tak najednou berete\u2026 nem\u00e1m ty \u0161aty tady trochu upustit?“ zak\u0159en\u00ed se na m\u011b a provokativn\u011b si pohlad\u00ed b\u0159icho\u2026 dal\u0161\u00ed\u2026 ty lidi si snad nedovedou p\u0159edstavit jinej d\u016fvod, pro\u010d by se dva lidi m\u011bli br\u00e1t\u2026<\/em><\/div>\n
„Z l\u00e1sky, Stef\u00e1nku, z l\u00e1sky,“ vydechnu teatr\u00e1ln\u011b, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee o tomhle bych asi \u017eertovat nem\u011bla. „Nic neupou\u0161t\u011bj, t\u011bhotn\u00e1 nejsem. Prost\u011b m\u00e1m ty dva kluky r\u00e1da, tak jim budu d\u011blat maminku, no,“ dod\u00e1m rychle naprostou pravdu, aby si nemyslel, \u017ee si z toho d\u011bl\u00e1m srandu. „Dav\u00eddek je syn moj\u00ed nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dky z d\u011btstv\u00ed, a j\u00e1 se rozhodla, \u017ee ji zastoup\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Hmmm\u2026 no jo, m\u00e1\u0161 pravdu, kluk tam s t\u011bma dv\u011bma \u00fapln\u011b zvl\u010d\u00ed, pot\u0159ebuje pevnou \u017eenskou ruku. Budu ti dr\u017eet palce,“ usm\u011bje se na m\u011b Stef. „Te\u010f u\u017e se ale kone\u010dn\u011b rozhodni, jestli se bude\u0161 vd\u00e1vat v b\u00edl\u00fdm nebo v \u010derven\u00fdm, nem\u00e1m jenom tebe, kot\u011b…“<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
konec flashbacku<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Nakonec jsem si vybrala tmav\u011b \u010dervenou v kombinaci s \u010dern\u00fdmi dopl\u0148ky, klobou\u010dkem a \u010dern\u00fdm s\u00ed\u0165ov\u00fdm z\u00e1voj\u00ed\u010dkem. Je\u0161t\u011b si moc dob\u0159e pamatuju, jak se Bill kdysi v \u0161estn\u00e1cti zm\u00ednil v rozhovoru pro Bravo, jak si p\u0159edstavuje svoji svatbu. M\u011bla jsem to dlouho schovan\u00fd, ale ne kv\u016fli n\u011bmu\u2026 Tom tam m\u011bl kr\u00e1snou fotku. Sice tvrdil, \u017ee se nikdy neo\u017een\u00ed, ale to mi nevadilo\u2026 tehdy jsem celou svou du\u0161\u00ed v\u011b\u0159ila, \u017ee ho jednou dostanu. Ach ta ironie osudu\u2026 ta m\u011b st\u00edh\u00e1 po\u0159\u00e1d. Bill se tehdy ov\u0161em svatb\u011b nebr\u00e1nil tak usilovn\u011b jako jeho br\u00e1\u0161ka, a mysl\u00edm, \u017ee mlel n\u011bco o vytetovan\u00e9m prst\u00fdnku a \u010derveno\u010dern\u00fdch \u0161atech, tak mu spln\u00edm aspo\u0148 to druh\u00fd, proto\u017ee do tetov\u00e1n\u00ed ho nutit nebudu. Jednou to \u0159ekl, tak to dodr\u017e\u00edme. Akor\u00e1t si nejsem jist\u00e1 tou cool hudbou, co tam prosazoval, ta by se n\u00e1m k ob\u0159adu moc nehodila. I kdy\u017e budeme oble\u010den\u00ed jako paka ze star\u00fdho filmu, mus\u00ed ta svatba nakonec vypadat d\u016fstojn\u011b a ne jako nat\u00e1\u010den\u00ed retro komedie. Snad to n\u011bjak uko\u010d\u00edruju\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/div>\n
<\/div>\n
st\u0159eda 12.8.2015 dopoledne<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
„M\u016f\u017eu d\u00e1l?“ str\u010d\u00edm hlavu do dve\u0159\u00ed, kdy\u017e se ozve Gretin\u00fdm hlasem v\u00fdzva ‚dal\u0161\u00ed‘. Kone\u010dn\u011b v\u00edm, jak se jmenuje cel\u00fdm jm\u00e9nem, p\u0159e\u010detl jsem si to na ceduli. Greta Bastlerov\u00e1. To si snad zapamatuju.<\/div>\n
„Ano! V\u017edy\u0165 jsem \u0159\u00edkala dal\u0161\u00ed,“ nezvedne ke mn\u011b pohled, zapisuje si n\u011bco do pap\u00edr\u016f. P\u0159ed chv\u00edl\u00ed odtud vypadla ubre\u010den\u00e1 mlad\u00e1 maminka s d\u00edt\u011btem, b\u016fhv\u00ed, co tady \u0159e\u0161ily. Jen jsem se j\u00ed rychle zeptal, jestli je uvnit\u0159 pan\u00ed Krautnerov\u00e1, a kdy\u017e zavrt\u011bla hlavou, \u017ee ne, oddychl jsem si. Ta by mi tu te\u010f jenom p\u0159ek\u00e1\u017eela, nechci, aby v\u011bd\u011bla, \u017ee jdu jen za Gretou.<\/div>\n
„\u00c1 to jste vy,“ p\u0159ekvapen\u011b na m\u011b civ\u00ed Greta, kdy\u017e kone\u010dn\u011b zvedne hlavu, aby se pod\u00edvala, kdo j\u00ed to vlezl do kancel\u00e1\u0159e, a te\u010f jen stoj\u00ed u dve\u0159\u00ed a tup\u011b ml\u010d\u00ed. „Co\u2026 co\u2026 pot\u0159ebujete, pane Kaulitzi?“ skoro vyd\u011b\u0161en\u011b se zept\u00e1. A to je p\u0159esn\u011b voda na m\u016fj ml\u00fdn\u2026 akce „Greta“ za\u010d\u00edn\u00e1.<\/div>\n
„Bille,“ zav\u0159u dve\u0159e, usm\u011bju se na ni vl\u00eddn\u011b a mo\u017en\u00e1 i malinko podlejz\u00e1cky. „\u0158\u00edkejte mi Bille, sle\u010dno Bastlerov\u00e1, bude to tak lep\u0161\u00ed,“ za\u010d\u00edn\u00e1m celkem dob\u0159e, vid\u00edm na n\u00ed, jak ji to p\u0159\u00edjemn\u011b zasko\u010dilo.<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026 Bille,“ nesm\u011ble se usm\u011bje, a zav\u00e1h\u00e1, ne\u017e moje jm\u00e9no \u0159ekne nahlas. „Posa\u010fte se,“ uk\u00e1\u017ee na \u017eidli vedle stolu, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b trochu vzpamatuje ze \u0161oku, \u017ee m\u011b zase vid\u00ed. „Je to sice neprofesion\u00e1ln\u00ed, jste n\u00e1\u0161 klient, ale beru v\u00e1s tak trochu jako p\u0159\u00edtele z d\u011btstv\u00ed\u2026 jist\u011b ch\u00e1pete, jak to mysl\u00edm,“ sna\u017e\u00ed se mi vysv\u011btlit, ne\u017e mi nab\u00eddne, abych j\u00ed taky \u0159\u00edkal jm\u00e9nem\u2026 tohle u\u017e zn\u00e1m, je to \u010dast\u00e1 v\u011bc, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to p\u0159ijde. „Kdy\u017e v\u00e1m to nebude vadit, \u0159\u00edkejte mi taky Greto,“ ucul\u00ed se p\u0159esn\u011b, jak jsem p\u0159edpokl\u00e1dal. „Samoz\u0159ejm\u011b pokud budeme sami. \u0160\u00e9fov\u00e1 by mi dala,“ dod\u00e1 spiklenecky a nap\u0159\u00e1hne ke mn\u011b ruku. Lehce ji stisknu, ale nab\u00eddnout j\u00ed tyk\u00e1n\u00ed si nedovol\u00edm\u2026 na to je je\u0161t\u011b brzo, to by musela b\u00fdt jin\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost, ne\u017e v kanclu na soci\u00e1lce a bylo by to krajn\u011b podez\u0159el\u00fd. Prozat\u00edm bude tohle bohat\u011b sta\u010dit.<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026 Greto,“ sna\u017e\u00edm se vypadat, jako \u017ee mi to d\u011bl\u00e1 tro\u0161ku pot\u00ed\u017ee, ale je na n\u00ed vid\u011bt, \u017ee j\u00ed to lichot\u00ed. \u00d3, bo\u017ee, slavn\u00fd Bill Kaulitz ji oslovuje k\u0159estn\u00edm jm\u00e9nem\u2026 kdyby n\u00e1m bylo o osm let m\u00ed\u0148, nejsp\u00ed\u0161 by to s n\u00ed \u0161vihlo, dovedu si to p\u0159edstavit\u2026 ale to n\u00e1m u\u017e nen\u00ed, a j\u00e1 ji pot\u0159ebuju, tak\u017ee mus\u00edm urychlen\u011b za\u010d\u00edt se svou p\u0159edem p\u0159ipravenou komedi\u00ed. „P\u0159i\u0161el jsem v\u00e1s vlastn\u011b pozvat na svatbu,“ jen tak zlehka pronesu a je mi jasn\u00fd, \u017ee tohle opravdu ne\u010dekala. Netu\u0161\u00edm, co se j\u00ed hon\u00ed hlavou, ale jej\u00ed v\u00fdraz vyjad\u0159uje jen jedin\u00e9\u2026 absolutn\u00ed \u00fa\u017eas.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u2026 co\u2026 to\u2026“ kokt\u00e1, ne\u017e si pln\u011b uv\u011bdom\u00ed, co jsem to \u0159ekl. „Co\u017ee?“ vyhrkne kone\u010dn\u011b cel\u00fd slovo. „Na svatbu? Na va\u0161i svatbu?“ kul\u00ed na m\u011b o\u010di, div j\u00ed nevypadnou na st\u016fl. „V\u00e1\u017en\u011b chcete na sv\u00e9 svatb\u011b m\u011b? \u010c\u00edm jsem si to zaslou\u017eila?“ M\u00e1m pocit, \u017ee zbledla a zrudla z\u00e1rove\u0148, jestli je to mo\u017en\u00fd, v\u00fdsledn\u00e1 barva je n\u011bco jako zelenkav\u00e1. Mus\u00edm kout \u017eelezo, dokud je \u017ehav\u00fd, tak\u017ee ji jemn\u011b chytnu za ruku, co dote\u010f le\u017eela voln\u011b na stole, p\u0159it\u00e1hnu si ji k sob\u011b, jak jsem se to nau\u010dil u sv\u00e9 mil\u00e9 budouc\u00ed tch\u00fdn\u011b, a jemn\u011b, skoro neznateln\u011b, se dotknu rty jej\u00ed poko\u017eky, z\u00edr\u00e1m j\u00ed do o\u010d\u00ed, jak to jen jde a potichu promluv\u00edm: „Vy v\u00edte, sle\u010dno Greto, vy to moc dob\u0159e v\u00edte. Pomohla jste mi\u2026“ nazna\u010d\u00edm jej\u00ed gesto s prst\u00fdnkem, kter\u00fdm mi vnukla n\u00e1pad se svatbou. „Bez v\u00e1s bych si snad s pan\u00ed Krautnerovou ani neporadil, vypadala, \u017ee by m\u011b nejrad\u0161i vid\u011bla za m\u0159\u00ed\u017eema, nebo viset na \u0161ibenici. Dlu\u017e\u00edm v\u00e1m je\u0161t\u011b pod\u011bkov\u00e1n\u00ed,“ s\u00e1hnu do n\u00e1prsn\u00ed kapsy ko\u017een\u00fd bundy, a vyt\u00e1hnu ob\u00e1lku. Greta okam\u017eit\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc zbledne, nejsp\u00ed\u0161 ji napadlo, \u017ee j\u00ed chci d\u00e1t pen\u00edze, ale to u\u017e vytahuju z ob\u00e1lky dv\u011b vstupenky na berl\u00ednsk\u00fd koncert a pokl\u00e1d\u00e1m j\u00ed je p\u0159\u00edmo na st\u016fl, aby si mohla p\u0159e\u010d\u00edst, co to je. „Douf\u00e1m, \u017ee se uvid\u00edme je\u0161t\u011b p\u0159ed koncertem, r\u00e1d v\u00e1s sezn\u00e1m\u00edm s ostatn\u00edmi kluky, zvl\u00e1\u0161\u0165 m\u016fj bratr by v\u00e1s r\u00e1d poznal,“ nenech\u00e1m ji v\u016fbec nic \u0159\u00edct, i kdy\u017e se nadechuje. „Vypr\u00e1v\u011bl jsem mu, jak jste mi pomohla, kdy\u017e jsem byl v \u00fazk\u00fdch a absolutn\u011b mimo. Moc se na v\u00e1s t\u011b\u0161\u00ed,“ l\u017eu, jako kdy\u017e tiskne, Tom nic takov\u00fdho ne\u0159\u00edkal, ale ur\u010dit\u011b by mi to schv\u00e1lil. \u00da\u010del sv\u011bt\u00ed prost\u0159edky, tak\u017ee pokud to pom\u016f\u017ee, bude se na ni klidn\u011b i dobrovoln\u011b t\u011b\u0161it.<\/div>\n
„Pane Kau\u2026 tedy\u2026 Bille\u2026“ koktav\u011b m\u011b oslov\u00ed a rozpa\u010dit\u011b se usm\u011bje. „To jste nemusel, v\u00e1\u017en\u011b ne\u2026 j\u00e1 p\u0159ece va\u0161i svatbu jen odhadla, napadlo m\u011b to, kdy\u017e jsem vid\u011bla na stole ten \u010dasopis,“ vysv\u011btluje a sou\u010dasn\u011b dr\u017e\u00ed v ruce V.I.P. vstupenky s mo\u017enost\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy backstage. Jej\u00ed o\u010di t\u011bkaj\u00ed ze m\u011b na l\u00edstky a zase zp\u00e1tky, je vid\u011bt, \u017ee jsem se trefil p\u0159esn\u011b na komoru. „Ale jinak\u2026 moc v\u00e1m d\u011bkuju,“ dod\u00e1.<\/div>\n
„Jsem v\u00e1m nesm\u00edrn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd, Greto,“ sna\u017e\u00edm se ji co nejv\u00edc oslovovat, aby si po\u0159\u00e1d uv\u011bdomovala, \u017ee u\u017e jsme vlastn\u011b skoro kamar\u00e1di, „sama jste vid\u011bla, jak jsem z toho v\u0161eho byl vyd\u011b\u0161en\u00fd. Bylo to n\u011bco tak stra\u0161n\u00e9ho\u2026 p\u0159edstava, \u017ee si o n\u00e1s mysl\u00edte n\u011bco tak nechutn\u00e9ho, mi \u00fapln\u011b zatemnila mozek. Nebyl jsem schopen rozumn\u00e9ho uva\u017eov\u00e1n\u00ed,“ tv\u00e1\u0159\u00edm se jako idiot, kdyby m\u011b sly\u0161el Tom, nejsp\u00ed\u0161 by se mi \u0161klebil\u2026<\/div>\n
„Ne!“ skoro vyhrkne. „J\u00e1 ne! Nikdy jsem si o v\u00e1s nic takov\u00e9ho nemyslela, to v\u016fbec\u2026“ sna\u017e\u00ed se mi vymluvit n\u011bco, co d\u00e1vno v\u00edm. Kdyby m\u011bla jen trochu podez\u0159en\u00ed, \u017ee se sv\u00fdm br\u00e1chou sp\u00edm, nejsp\u00ed\u0161 by m\u011b s chut\u00ed potopila. Ale ona je tak kr\u00e1sn\u011b naivn\u00ed a \u010dist\u00e1\u2026 mysl\u00ed si o mn\u011b, \u017ee jsem nejsp\u00ed\u0161 and\u011bl, kterej jen n\u011bjak\u00fdm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm nedopat\u0159en\u00edm p\u0159i\u0161el o sv\u00e1 k\u0159\u00eddla, a tud\u00ed\u017e chod\u00ed po zemi, tak se rozhodla m\u011b chr\u00e1nit. Kdyby v\u011bd\u011bla\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„Jste zlat\u00e1, sle\u010dno Greto, opravdu jsem v\u00e1m vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jste m\u011b v tu chv\u00edli zachr\u00e1nila,“ p\u0159esv\u011bd\u010duju ji. Sv\u00fdm zp\u016fsobem ani nel\u017eu, opravdu n\u00e1m zachr\u00e1nila zadek, akor\u00e1t o tom chud\u011brka nev\u00ed. „Bude mi ct\u00ed, kdy\u017e ozdob\u00edte na\u0161i svatbu svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed,“ mluv\u00edm jako kniha, div mi nel\u00edtaj z huby p\u00edsmenka rovnou do odstavc\u016f. „Datum svatby u\u017e v\u00edte, a kde se bude konat, se z pochopiteln\u00fdch d\u016fvod\u016f dozv\u00edte a\u017e na m\u00edst\u011b,“ usm\u011bju se, je na n\u00ed vid\u011bt, \u017ee ch\u00e1pe pro\u010d. „Po\u0161lu pro v\u00e1s auto, nebudete se muset o nic starat. Jen\u2026 budu pot\u0159ebovat adresu, na kter\u00e9 v\u00e1s \u0159idi\u010d vyzvedne,“ pod\u00edv\u00e1m se j\u00ed do o\u010d\u00ed. Jestli dob\u0159e vid\u00edm, m\u00e1m takovej pocit, \u017ee se malinko lesknou\u2026 \u017ee by ji to a\u017e tak dojalo? No\u2026 t\u00edm l\u00edp, \u017eensk\u00e1, kdy\u017e je nam\u011bkko, nev\u00ed, kdy s dobro\u010dinnost\u00ed p\u0159estat. Mus\u00edm toho vyu\u017e\u00edt.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, d\u00e1m v\u00e1m svoji adresu, to nebude probl\u00e9m,“ odloupne pap\u00edrek ze \u0161t\u016fsku na stole a na\u010dm\u00e1r\u00e1 na n\u011bj ulici, \u010d\u00edslo domu a po kr\u00e1tk\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed i sv\u016fj mobil. „To jen, kdyby byla n\u011bjak\u00e1 zm\u011bna,“ vysv\u011btl\u00ed mi to mobiln\u00ed \u010d\u00edslo, o kter\u00e9 jsem ji ne\u017e\u00e1dal, a s nesm\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem mi ho pod\u00e1. „Jsem v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ekvapen\u00e1, nikdy bych nev\u011b\u0159ila, \u017ee se mi n\u011bco takov\u00e9ho stane,“ skoro \u0161ept\u00e1, kdy\u017e si l\u00edste\u010dek zastrkuju do n\u00e1prsn\u00ed kapsy bundy. „A na ten koncert u\u017e se moc t\u011b\u0161\u00edm, vezmu s sebou kamar\u00e1dku, bude z toho \u00fapln\u011b mimo. V\u017edycky m\u011bla moc r\u00e1da Gustava, ur\u010dit\u011b ho r\u00e1da pozn\u00e1. Ach bo\u017ee\u2026“ vzdychne zasn\u011bn\u011b. No\u2026 kamar\u00e1dka m\u00e1 sm\u016flu, v t\u00fd dob\u011b u\u017e bude Gust\u00edk \u0161\u0165astn\u011b \u017eenatej skorootec.<\/div>\n
„Budeme se na v\u00e1s t\u011b\u0161it,“ je\u0161t\u011b ji jednou ujist\u00edm, ne\u017e se odhodl\u00e1m podniknout dal\u0161\u00ed krok na cest\u011b k anonymu. Mus\u00edm opatrn\u011b na\u0161lapovat, aby se nevylekala, tak\u017ee za\u010dnu zlehka\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„A co va\u0161e \u0161\u00e9fov\u00e1, jak se tv\u00e1\u0159ila po kontrole u n\u00e1s,“ na\u010dnu o\u017eehav\u00e9 t\u00e9ma. „V\u00edte, m\u011bl jsem z jej\u00edho chov\u00e1n\u00ed dojem, \u017ee snad tomu anonymu opravdu v\u011b\u0159ila,“ dod\u00e1m nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee v\u00e1h\u00e1, co mi \u0159\u00edct. M\u011bl jsem bejt herec\u2026 fakt, \u017ee jo.<\/div>\n
„No\u2026 v\u00edte\u2026 pan-\u2026 Bille,“ zase se omluvn\u011b usm\u011bje, „ona nen\u00ed zl\u00e1, ale kdy\u017e m\u00e1 pocit, \u017ee na\u0161la n\u011bjakou nepravost, je jako buldok a jde si za t\u00edm. Ale mysl\u00edm, \u017ee kdy\u017e j\u00ed donesete oddac\u00ed list, bude to dobr\u00e9. U n\u00ed \u010dlov\u011bk nikdy nev\u00ed, co \u010dekat, n\u011bkdy jsem sama p\u0159ekvapen\u00e1, kdy\u017e jsme spolu na kontrole, co v\u0161echno vid\u00ed z toho, jak se lid\u00e9 chovaj\u00ed nebo jak to maj\u00ed doma uspo\u0159\u00e1dan\u00e9. On ten anonym byl dost konkr\u00e9tn\u00ed, v\u00edte, tak\u017ee pro ni bylo snadn\u00e9 mu uv\u011b\u0159it,“ d\u00edv\u00e1 se na m\u011b smutn\u011b. Je \u010das ud\u011blat krok \u010d\u00edslo dv\u011b.<\/div>\n
„Hmmm\u2026 p\u0159em\u00fd\u0161leli jsme s bratrem, kdo by mohl m\u00edt z\u00e1jem n\u00e1s takhle zle pomluvit a po\u0161kodit, ale to v\u00edte\u2026 nep\u0159\u00e1tel m\u00e1me po\u0159\u00e1d dost, i kdy\u017e jsou to v\u011bt\u0161inou lid\u00e9, kte\u0159\u00ed n\u00e1s ani osobn\u011b neznaj\u00ed,“ za\u010dnu pomalu. Greta souhlasn\u011b pokyvuje a nerv\u00f3zn\u011b \u0165uk\u00e1 propiskou do blo\u010dku, ze kter\u00e9ho mi utrhla pap\u00edrek s adresou. „Tenhle byl ale neobvykle krut\u00fd, a rozhodl se zas\u00e1hnout na\u0161e nejcitliv\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsto,“ skoro \u0161ept\u00e1m, aby vid\u011bla, jak m\u011b to po\u0159\u00e1d tr\u00e1p\u00ed. „V\u0161ichni v\u011bd\u00ed, jak Dav\u00eddka j\u00e1 i Tom milujeme, mluvili jsme o tom v n\u011bkolika rozhovorech, je to na\u0161e slun\u00ed\u010dko, a p\u0159edstava, \u017ee by n\u00e1m ho n\u011bkdo vzal, je pro n\u00e1s v\u00e1\u017en\u011b \u0161\u00edlen\u00e1,“ sna\u017e\u00edm se p\u0159ipravit ji na to, co od n\u00ed budu cht\u00edt.<\/div>\n
„Ano, m\u00e1te pravdu. Tenhle anonym byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, oby\u010dejn\u011b jsou psan\u00e9 jinak.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00edte?“ zept\u00e1m se pohotov\u011b, tohle m\u011b zaj\u00edm\u00e1.<\/div>\n
„No\u2026 vypadalo to, \u017ee ho psal vzd\u011blan\u00fd \u010dlov\u011bk. Oby\u010dejn\u011b b\u00fdvaj\u00ed anonymy pln\u00e9 gramatick\u00fdch chyb, jsou ps\u00e1ny lidov\u011bji, tohle bylo opravdu profesion\u00e1ln\u00ed, jako by to byl \u00fa\u0159edn\u00ed dopis,“ vysv\u011btluje mi.<\/div>\n
„Aha\u2026 to je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026 uva\u017eovali jsme s Tomem, jestli to nen\u00ed n\u011bkdo z na\u0161eho okol\u00ed, kdo se n\u00e1m chce pomst\u00edt, ale bohu\u017eel nem\u00e1me zp\u016fsob, jak to zjistit,“ up\u0159u na ni sv\u016fj ps\u00ed pohled, jak mu \u0159\u00edk\u00e1 Tom, a douf\u00e1m, \u017ee pochop\u00ed, co po n\u00ed budu cht\u00edt. „V\u00edte,“ pokra\u010duju potichu a tak trochu nesm\u011ble, „cht\u011bli bychom v\u00e1s s bratrem o n\u011bco poprosit. Jen mezi n\u00e1mi\u2026“ sna\u017e\u00edm se ji rovnou ujistit, \u017ee se to nikdo jin\u00fd nedozv\u00ed. „Mysl\u00edte, \u017ee bych ten anonym mohl alespo\u0148 vid\u011bt?“ dod\u00e1m a skoro ned\u00fdch\u00e1m nap\u011bt\u00edm, kdy\u017e vid\u00edm jej\u00ed v\u00fdraz. „Kv\u016fli p\u00edsmu, t\u0159eba ho pozn\u00e1m,“ je\u0161t\u011b se sna\u017e\u00edm dodat.<\/div>\n
„Byl psan\u00fd na po\u010d\u00edta\u010di,“ odv\u011bt\u00ed potichu, ale vid\u00edm na n\u00ed, \u017ee v\u00e1h\u00e1. „J\u00e1 nev\u00edm\u2026“ zajede si rukou do vlas\u016f, „asi bych nem\u011bla, ale\u2026“ nedokon\u010d\u00ed v\u011btu, kdy\u017e popojede na \u017eidli ke sk\u0159\u00edni se \u0161upl\u00edky. U\u017e nic ne\u0159\u00edk\u00e1, jen vyt\u00e1hne zelenou slo\u017eku a polo\u017e\u00ed ji na st\u016fl. Otev\u0159e ji, chvilku n\u011bco hled\u00e1 a vyt\u00e1hne pap\u00edr, kter\u00fd polo\u017e\u00ed navrch spisu a zase ho zav\u0159e. Pak s\u00e1hne po jin\u00e9m spisu, kter\u00fd le\u017eel celou dobu na stole, a zvedne se.<\/div>\n
„Mus\u00edm na chvilku vedle ke kolegyni, pot\u0159ebuji s n\u00ed n\u011bco konzultovat, tak m\u011b omluvte, hned jsem zp\u00e1tky,“ mrkne na m\u011b spiklenecky a b\u011bhem chvilky zmiz\u00ed ve vedlej\u0161\u00ed kancel\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Uff\u2026 oddechnu si, kdy\u017e cvaknou dve\u0159e. M\u00e1m to v kapse. Zvednu se, a kdy\u017e se ujist\u00edm, \u017ee na slo\u017ece je naps\u00e1no jm\u00e9no a datum narozen\u00ed m\u00e9ho syna, otev\u0159u ji. Bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed vyt\u00e1hnu mobil, nam\u00ed\u0159\u00edm na dokument le\u017e\u00edc\u00ed na vrchu a vyfot\u00edm ho. Zopakuju to je\u0161t\u011b p\u011btkr\u00e1t, abych m\u011bl jistotu, \u017ee m\u00e1m v\u0161echno a desky zase zav\u0159u. Sice bych si ho nejrad\u0161i p\u0159e\u010detl hned, ale mus\u00edm vydr\u017eet a\u017e dom\u016f. M\u016f\u017ee sem kdokoliv p\u0159ij\u00edt, nesm\u00edm riskovat, \u017ee m\u011b n\u011bkdo nachyt\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak j\u00e1 u\u017e p\u016fjdu,“ zvednu se ze \u017eidle, kdy\u017e se Greta po chv\u00edli vr\u00e1t\u00ed. „Moc v\u00e1m d\u011bkuju za ochotu, jsme v\u00e1m s bratrem opravdu vd\u011b\u010dn\u00ed, a budu se moc t\u011b\u0161it, a\u017e v\u00e1s uvid\u00edme s kamar\u00e1dkou na koncert\u011b,“ pod\u00e1v\u00e1m j\u00ed ruku, a ona ji p\u0159ijme a lehce stiskne. Je na n\u00ed vid\u011bt trochu nervozita, ale nakonec se usm\u011bje.<\/div>\n
„Nem\u00e1te za\u010d, Bille,“ tentokr\u00e1t u\u017e nezav\u00e1h\u00e1 s osloven\u00edm, „budu se moc t\u011b\u0161it,“ vyprovod\u00ed m\u011b ke dve\u0159\u00edm, a kdy\u017e za mnou zapadnou dve\u0159e, oddechnu si znovu. Jo! Te\u010f teprve, kdy\u017e jsem mimo kancel\u00e1\u0159, m\u00e1m pocit, \u017ee jsem v\u00edt\u011bz. Tom bude m\u00edt radost, \u017ee se to povedlo, mus\u00edm let\u011bt dom\u016f, abychom se na ten dopis pod\u00edvali. Snad n\u00e1m to bude k n\u011b\u010demu platn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, copak vy tady?“ ozve se mi za z\u00e1dy, kdy\u017e vych\u00e1z\u00edm z budovy \u00fa\u0159adu. Strnu na m\u00edst\u011b, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee je to hlas b\u00e1by Krautnerov\u00fd. Nejsp\u00ed\u0161 jsem ji minul, a v\u016fbec si nev\u0161iml, \u017ee jde proti mn\u011b. Panebo\u017ee\u2026 to bylo o fous.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pan\u00ed Krautnerov\u00e1,“ pozdrav\u00edm slu\u0161n\u011b, kdy\u017e se k n\u00ed oto\u010d\u00edm a sna\u017e\u00edm se vypadat klidn\u011b, ale p\u0159ekvapen\u011b. Dneska u\u017e to nejsp\u00ed\u0161 bude na Oscara, jestli tohle zvl\u00e1dnu\u2026<\/div>\n
„Byl jste n\u00e1s nav\u0161t\u00edvit?“ zept\u00e1 se t\u00e9m\u011b\u0159 s jistotou.<\/div>\n
„Ne, ne,“ ujist\u00edm ji rychle. „Byl jsem na odd\u011blen\u00ed kultury,“ honem si najdu na ceduli za jej\u00edmi z\u00e1dy odbor, na kter\u00fd bych mohl j\u00edt, ani\u017e bych vzbudil podez\u0159en\u00ed, \u017ee l\u017eu. „Kv\u016fli koncertn\u00edmu turn\u00e9, v\u00edte?“ je\u0161t\u011b dod\u00e1m, aby se nevypt\u00e1vala. Sice tohle b\u011b\u017en\u011b v\u0161echno obstar\u00e1v\u00e1 Carl, ale ona o tom v\u00ed prdlajs, tak j\u00ed to snad nebude podez\u0159el\u00fd.<\/div>\n
„Aha, tak vy budete m\u00edt zase turn\u00e9\u2026“ \u0159ekne skoro v\u00edt\u011bzn\u011b, jako by m\u011b nachytala p\u0159i n\u011b\u010dem nep\u0159\u00edstojn\u00fdm. „A kdopak se bude starat o va\u0161eho syna, a\u017e nebudete doma?“ zept\u00e1 se, baba zv\u011bdav\u00e1. „Douf\u00e1m, \u017ee ho nehodl\u00e1te tahat s sebou,“ dod\u00e1 skoro v\u00fdhr\u016f\u017en\u011b. Ud\u011bl\u00e1m krok k n\u00ed, sklon\u00edm se k jej\u00edmu uchu, aby m\u011b nikdo kolem nesly\u0161el, a skoro se zadostiu\u010din\u011bn\u00edm, jak j\u00ed te\u010f vyt\u0159u zrak, zahu\u010d\u00edm: „Moje \u017eena.“<\/div>\n
„Tak to jo,“ usm\u011bje se baba a viditeln\u011b j\u00ed sklapne. „To je v po\u0159\u00e1dku, samoz\u0159ejm\u011b. A co v\u00e1\u0161 pan bratr? Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d s v\u00e1mi bydl\u00ed v dom\u011b?“ zatne do m\u011b dal\u0161\u00ed ze sv\u00fdch ostr\u00fdch zbran\u00ed.<\/div>\n
„Zat\u00edm ano, ale ke konci m\u011bs\u00edce se odst\u011bhuje, u\u017e si n\u011bco na\u0161el,“ ujist\u00edm ji, i kdy\u017e velice nerad. Tohle je t\u00e9ma, o kter\u00e9m nerad p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, nato\u017e, abych o n\u011bm mluvil nahlas. „Ale to jsme m\u011bli v pl\u00e1nu stejn\u011b, budeme s man\u017eelkou pot\u0159ebovat d\u016fm pro sebe,“ vym\u00fd\u0161l\u00edm si poh\u00e1dky, aby si nemyslela, \u017ee se Tom st\u011bhuje jen kv\u016fli jej\u00edmu po\u017eadavku. T\u016fhle, babo mizern\u00e1! Takovou radost ti neud\u011bl\u00e1m\u2026<\/div>\n
„Tak to v\u00e1m chv\u00e1l\u00edm, pane Kaulitzi, pak bude v\u0161echno v nejlep\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dku,“ p\u0159ik\u00fdvne spokojen\u011b. „Ono je lep\u0161\u00ed lidi neprovokovat,“ dod\u00e1, r\u00e1doby spiklenecky na m\u011b mrkne a pod\u00e1 mi ruku. „R\u00e1da jsem v\u00e1s vid\u011bla, p\u0159eju \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 turn\u00e9.“<\/div>\n
„D\u011bkuju, pan\u00ed Krautnerov\u00e1, snad se n\u00e1m bude da\u0159it,“ odpov\u00edm slu\u0161n\u011b, a oddechnu si, kdy\u017e se oto\u010d\u00ed na pat\u011b, a popojde sm\u011brem k v\u00fdtahu. Fujtajbl! Kam nem\u016f\u017ee \u010dert, nastr\u010d\u00ed babu.<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy za n\u00ed zapadnou dve\u0159e a v\u00fdtah se rozjede nahoru, vyt\u00e1hnu mobil, pap\u00edrek s Gretin\u00fdm \u010d\u00edslem, a urychlen\u011b ho vy\u0165uk\u00e1m.<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ ozve se Gretin hlas.<\/div>\n
„Tady Bill,“ ohl\u00e1s\u00edm se, a v tu chv\u00edli mi dojde, \u017ee na m\u011b bude m\u00edt \u010d\u00edslo\u2026 no nic, aspo\u0148 si bude myslet, \u017ee jsme opravdu kamar\u00e1di, snad ho ned\u00e1 d\u00e1l, u\u017e to nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 \u0161\u00edlen\u00e1 fanska, mo\u017en\u00e1 se to nakonec bude i hodit. „Potkal jsem p\u0159ed chvilkou va\u0161i \u0161\u00e9fovou, tak m\u011b jen napadlo\u2026 dneska jsem u v\u00e1s nebyl. \u0158ekl jsem j\u00ed, \u017ee jsem byl na odboru kultury, tak j\u00ed to pros\u00edm potvr\u010fte.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, Bille, spolehn\u011bte se. D\u00edk za varov\u00e1n\u00ed,“ usm\u011bje se do telefonu.<\/div>\n
„Moje \u010d\u00edslo pros\u00edm nikomu neprozrazujte,“ po\u017e\u00e1d\u00e1m ji je\u0161t\u011b, a kdy\u017e mi to odsouhlas\u00ed, zav\u011bs\u00edm. Tak\u2026 nebezpe\u010d\u00ed za\u017eehn\u00e1no, lhan\u00ed je n\u011bkdy d\u011bsn\u011b n\u00e1ro\u010dn\u00e1 discipl\u00edna.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule SABINE „No \u010dau, Inge, tak jak to vypad\u00e1? U\u017e jsi mluvila s ta\u0165kou?“ pt\u00e1m se do telefonu te\u010f u\u017e b\u00fdval\u00e9 kolegyn\u011b z pr\u00e1ce, kter\u00e1 mi tu \u0161\u00edlenost s Billem odsv\u011bd\u010d\u00ed a sou\u010dasn\u011b sl\u00edbila, \u017ee za\u0159\u00edd\u00ed hostinu v penzionu jej\u00edho nevlastn\u00edho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-13855","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13855","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13855"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13855\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13855"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13855"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13855"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}