{"id":13870,"date":"2009-07-31T18:30:00","date_gmt":"2009-07-31T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13838"},"modified":"2009-07-31T18:30:00","modified_gmt":"2009-07-31T17:30:00","slug":"valentines-day-the-rose-that-changed-his-life-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/07\/31\/valentines-day-the-rose-that-changed-his-life-3\/","title":{"rendered":"Valentine\u00b4s Day – the rose that changed his life 3."},"content":{"rendered":"
autor: Sapere aude<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
M\u016f\u017ee to b\u00fdt mo\u017en\u00e9?<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee,“ za\u010dala Simone dal\u0161\u00ed r\u00e1no u sn\u00eddan\u011b. „Kdo ti dal tuhle r\u016f\u017ei?“ Zeptala se se z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Kdy\u017e se minulou noc vr\u00e1tila dom\u016f, nemohla uv\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm, kdy\u017e vid\u011bla \u010dervenou r\u016f\u017ei zapomenutou na kuchy\u0148sk\u00e9m stole. Byla adresov\u00e1na Billovi a obsahovala roztomil\u00fd vzkaz, p\u0159ipadala si, jako by se m\u011bla rozpustit. Byla tolik \u0161\u0165astn\u00e1 kv\u016fli sv\u00e9mu synovi.<\/div>\n
Bill ztuhl, d\u00edvaj\u00edce se na r\u016f\u017ei, je\u017e Simone p\u0159ed n\u011bj polo\u017eila. Vzal ji a zahodil do pr\u00e1zdn\u00e9ho d\u0159ezu z m\u00edsta, kde sed\u011bl.<\/div>\n
„Je to stupidn\u00ed vtip,“ zamumlal.<\/div>\n
Simonin \u00fasm\u011bv pohasl. „Co?“<\/div>\n
„Je to vtip,“ \u0159ekl Bill, tentokr\u00e1t sotva sly\u0161iteln\u011b. „N\u011bkdo si ze m\u011b cht\u011bl ud\u011blat srandu.“<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd? Ten vzkaz je tak rozko\u0161n\u00fd! Nevypad\u00e1 to jako vtip.“ Opravdu doufala, \u017ee nebyl.<\/div>\n
„Prost\u011b v\u00edm, \u017ee je, ok? Jeden z kluk\u016f to dal do moj\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148ky, jako vtip.“ Hlava mu klesla hodn\u011b n\u00edzko a c\u00edtil, jak se mu tvo\u0159\u00ed v krku knedl\u00edk.<\/div>\n
„Pro\u010d by to d\u011blali?“ \u0159ekla Simone jemn\u011b, berouce Billovu ruku do sv\u00fdch. „Jsi si opravdu jist\u00fd, nebo jen d\u011bl\u00e1\u0161 p\u0159ed\u010dasn\u00e9 z\u00e1v\u011bry?“<\/div>\n
„Mami!“ Bill skoro k\u0159i\u010del. „Pro\u010d by mi do prdele kluk<\/em> dal zasranou \u010dervenou r\u016f\u017ei, heh? Nen\u00e1vid\u00ed m\u011b! V\u0161ichni!“ Vytrhl svoji dla\u0148 z mat\u010dina sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto, Bille, nezaslou\u017e\u00ed\u0161 si, aby s tebou tak jednali.“ Smutek naplnil jej\u00ed hlas. Nikdy nech\u00e1pala, pro\u010d jej\u00edho syna nikdo ve \u0161kole nem\u00e1 r\u00e1d, byl takov\u00e9 zlat\u00ed\u010dko. „A d\u00e1vej si pozor na pusu,“ dodala opatrn\u011b, ukl\u00edzeje sn\u00eddani ze stolu.<\/div>\n
Bill si povzdechl, p\u0159ehodil batoh p\u0159es rameno. „Promi\u0148, mami,“ zamru\u010del. „Rad\u011bji u\u017e p\u016fjdu, uvid\u00edme se pozd\u011bji,“ bez nad\u0161en\u00ed m\u00e1vnul a opustil d\u016fm.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, t\u0159\u00eddo, r\u00e1da bych vid\u011bla va\u0161e eseje, douf\u00e1m, \u017ee jste je v\u0161ichni napsali!“ Lidi za\u010dali vytahovat svoje dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly z ta\u0161ek.<\/div>\n
Bil zast\u00e9nal, pokl\u00e1daje hlavu do dlan\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bco zapomn\u011bl. Zvedl ruku.<\/div>\n
„Ano, Bille?“ zeptala se u\u010ditelka s v\u011bdouc\u00edm pohledem v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
‚U\u017e to v\u00ed,‘ pomyslel si Bill.<\/div>\n
„Eh, za- zapomn\u011bl jsem ji doma,“ \u0159ekl, vyh\u00fdbaje se jej\u00edmu pohledu.<\/div>\n
„T\u00edm mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsi ji neud\u011blal,“ zvedla jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
Bill d\u00e1l z\u00edral do lavice a za\u010dal si hr\u00e1t se sv\u00fdm ruk\u00e1vem. Opravdu nen\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e se v\u0161echna pozornost sm\u011brovala na n\u011bj. Ne \u017ee by se n\u011bkdo opravdu staral, n\u011bkte\u0159\u00ed lidi vypadali, \u017ee ani nezaznamenali, co se d\u011blo, pov\u00eddali si se sv\u00fdmi kamar\u00e1dy. Ale v\u017edycky, kdy\u017e k n\u011bmu u\u010ditelka mluvila p\u0159ed celou t\u0159\u00eddou, poutal nejv\u00edc pozornosti a to nesn\u00e1\u0161el.<\/div>\n
„Dob\u0159e Bille, d\u00e1m ti polovi\u010dn\u00ed zn\u00e1mku, kdy\u017e to donese\u0161 z\u00edtra. Vyber pr\u00e1ce od sv\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f, a potom mi je dej,“ \u0159ekla, zat\u00edmco psala n\u011bco do knihy.<\/div>\n
Bill k\u00fdvnul, i kdy\u017e to nemohla vid\u011bt, a vstal. Chodil od lavice k lavici, vyb\u00edral pr\u00e1ce le\u017e\u00edc\u00ed na stolech. P\u0159ipadal si, jako by jej lidi ani neregistrovali, ani nezaznamenali, \u017ee jejich \u00fakoly n\u011bkdo sebral.<\/div>\n
Kdy\u017e Bill do\u0161el k Tomovu stolu, zastavil se. Tom n\u011bco \u010dm\u00e1ral na sv\u016fj \u00fakol a nevypadal, \u017ee by zaznamenal Billa stoj\u00edc\u00edho p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
‚Jasn\u011b, \u017ee si m\u011b nev\u0161\u00edm\u00e1,‘ pomyslel si Bill, p\u0159evraceje v duchu o\u010di.<\/div>\n
Odka\u0161lal si, nerv\u00f3zn\u011b \u017emoulaj\u00edce ji\u017e vybran\u00e9 \u00fakoly v ruk\u00e1ch. Tom se kone\u010dn\u011b probral a vzhl\u00e9dl. „Oh, promi\u0148, Bille,“ omluvil se a s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i mu podal \u00fakol.<\/div>\n
Bill c\u00edtil slabost v kolenou. Nejen \u017ee jej Tom zaznamenal, on se mu dokonce i omluvil a<\/em> \u0159ekl jeho jm\u00e9no. Bill si v\u017edycky myslel, \u017ee Tom jeho jm\u00e9no nezn\u00e1 nebo si ho nepamatuje. Av\u0161ak opak byl pravdou, pamatoval si jej. A dokonce se na n\u011bj i usm\u00e1l. Malink\u00fd \u00fasm\u011bv se objevil na Billov\u00fdch rtech.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0159ekl ti\u0161e a rychle pokra\u010doval k dal\u0161\u00ed lavici.<\/div>\n
Kdy\u017e vyb\u00edral dal\u0161\u00ed \u00fakol, jeho pohled padl na Tom\u016fv pap\u00edr a v p\u016flce pohybu se zasekl. Tam, v prav\u00e9m horn\u00edm rohu vedle Tomova jm\u00e9na byla mal\u00e1, tenk\u00e1 mal\u016fvka. Bill prozkoum\u00e1val str\u00e1nku a rozpoznal i p\u00edsmo. Ty \u0161krtance a zp\u016fsob p\u00edsma vypadaly stejn\u011b jako na jeho karti\u010dce k r\u016f\u017ei. Puls mu zrychlil.<\/div>\n
„Bille?“ U\u010ditelka p\u0159eru\u0161ila jeho my\u0161lenky. „U\u017e to m\u00e1\u0161 hotov\u00e9?“ Zeptala se.<\/div>\n
Bill k\u00fdvl, sebral posledn\u00ed dv\u011b pr\u00e1ce a podal je u\u010ditelce.<\/div>\n
Tom se z\u00e1jmem sledoval Billovo po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, jeho srdce za\u010dalo b\u00edt o pozn\u00e1n\u00ed rychleji. Pro\u010d tak Bill z\u00edr\u00e1 na jeho \u00fakol? Poznal jeho rukopis? Tom opravdu doufal, \u017ee ne. Jedin\u00e9, co cht\u011bl, bylo, donutit Billa se usm\u00e1t. Cht\u011bl jej ud\u011blat \u0161\u0165astn\u00fdm tou jedinou r\u016f\u017e\u00ed tak dlouho, jak to p\u016fjde. K Tomovu zklam\u00e1n\u00ed, Billovo \u0161t\u011bst\u00ed netrvalo p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Doufal, \u017ee byl kv\u016fli r\u016f\u017ei Bill st\u00e1le \u0161\u0165astn\u00fd a jen to ned\u00e1val najevo. Ale necht\u011bl, aby Bill v\u011bd\u011bl, kdo mu ji poslal. To by v\u011bci jen zkomplikovalo. Co kdyby si Bill myslel, \u017ee se do n\u011bj Tom zabouchl? Nebo by si myslel, \u017ee to v\u0161echno byl jen vtip a Tom se cht\u011bl jen pobavit?<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b polkl, kdy\u017e se jejich pohledy na zlomek vte\u0159iny setkaly, zat\u00edmco se Bill vracel do sv\u00e9 lavice.<\/div>\n
‚Pros\u00edm, pros\u00edm, a\u0165 nezjist\u00ed, od koho ta r\u016f\u017ee byla,‘ Tom se ti\u0161e modlil.<\/p>\n<\/div>\n
Billova mysl byla v bou\u0159i. Poslal mu tu r\u016f\u017ei Tom? Napsal ten vzkaz a dal ji do jeho sk\u0159\u00ed\u0148ky? Ud\u011blal to, aby si z n\u011bj mohl vyst\u0159elit? Ale pro\u010d by si z n\u011bj cht\u011bl Tom d\u011blat srandu? Te\u010f, kdy\u017e o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, Tom byl jedin\u00fd ve t\u0159\u00edd\u011b, kdo mu nikdy nenad\u00e1val, nikdy. Ale pro\u010d mu teda poslal tu r\u016f\u017ei? Cht\u011bl jej opravdu vid\u011bt se jen usm\u00edvat? Ale pro\u010d? Pro\u010d, pro\u010d, pro\u010d?<\/div>\n
Bill zabo\u0159il prsty do vlas\u016f. V\u0161echno to bylo tak matouc\u00ed. Mo\u017en\u00e1 to ani nebyl Tom, kdo mu to poslal. Mo\u017en\u00e1, \u017ee jen m\u00e1 podobn\u00fd styl psan\u00ed jako ten, co mu to poslal.<\/div>\n
Ale co potom ta mal\u00e1 mal\u016fvka? To byla ur\u010dit\u011b ta sam\u00e1, kterou vid\u011bl na dve\u0159\u00edch kabinky a na sv\u00e9 karti\u010dce.<\/div>\n
Bill se pokradmu pod\u00edval na dred\u00e1\u010de sed\u00edc\u00edho na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti. Vypadal ztracen\u00fd ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Mra\u010dil se a vypadal, \u017ee o n\u011b\u010dem hluboce p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.<\/div>\n
Bill si povzdechl a pod\u00edval se zp\u011bt na svoje ruce. \u010c\u00edm v\u00edce o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, t\u00edm v\u00edce mu bylo jasn\u00e9, \u017ee Tom je opravdu dost jin\u00fd ne\u017e ostatn\u00ed kluci. Opravdu cht\u011bl zjistit, jestli to byl Tom, kdo mu poslal tu r\u016f\u017ei. Proto\u017ee jestli to byl on, potom mo\u017en\u00e1\u2026 mo\u017en\u00e1 to m\u016f\u017ee v\u0161echno zm\u011bnit.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e zazvonilo naposledy, ten den Bill do\u0161el k rozhodnut\u00ed, \u017ee si o tom pot\u0159ebuje s Tomem promluvit. Opravdu cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jestli ta r\u016f\u017ee byla od n\u011bj, a pokud ano, tak cht\u011bl v\u011bd\u011bt, pro\u010d mu ji dal.<\/div>\n
Ale dnes s n\u00edm nemohl mluvit a rozhodn\u011b ne ve \u0161kole. Bill byl plach\u00fd, nemohl jen tak bez rozmyslu j\u00edt k Tomovi a promluvit s n\u00edm, kdy\u017e bylo kolem tolik lid\u00ed. Bude to muset ud\u011blat z\u00edtra, a\u017e bude Tom s\u00e1m. Av\u0161ak ve \u0161kole Tom skoro nikdy nebyl s\u00e1m. Lidi ho sledovali v\u0161ude.<\/div>\n
Bill si povzdechl. K\u00e9\u017e by jej mohl zastihnout p\u0159ed \u0161kolou, a\u017e nikdo nebude kolem.<\/div>\n
Kdy\u017e Bill zav\u0159el sk\u0159\u00ed\u0148ku a vzal batoh, dostal n\u00e1pad. Mo\u017en\u00e1 m\u016f\u017ee mluvit s Tomem na cest\u011b do \u0161koly. Jen\u017ee nejd\u0159\u00edve mus\u00ed zjistit, kde Tom bydl\u00ed, potom budou moci j\u00edt do \u0161koly spole\u010dn\u011b.<\/div>\n
Billovo srdce bilo z\u00e1vratnou rychlost\u00ed. Byl opravdu nerv\u00f3zn\u00ed p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee bude mluvit s Tomem. Av\u0161ak rad\u011bji bude mluvit s n\u00edm, ne\u017e s n\u011bjak\u00fdm jin\u00fdm klukem ve \u0161kole. Tom si z n\u011bj nebude d\u011blat srandu.<\/div>\n
Bill se rozhodl, \u017ee bude Toma sledovat na jeho cest\u011b dom\u016f. Ur\u010dit\u011b si toho nev\u0161imne, proto\u017ee v byt\u00ed neviditeln\u00fdm m\u011bl Bill dlouholetou praxi.<\/p>\n<\/div>\n
Zat\u00edmco se Bill mohl nervozitou zbl\u00e1znit, Tom st\u00e1le mluvil u sv\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ky s Georgem.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee jsi dostal r\u016f\u017ei od ka\u017ed\u00e9 holky z va\u0161\u00ed t\u0159\u00eddy,“ zavrt\u011bl Georg hlavou. „Jak jsi to ud\u011blal, chlape? J\u00e1 dostal dv\u011b, nebo tak.“<\/div>\n
„N\u011bkte\u0159\u00ed nedostali \u017e\u00e1dnou, tak\u017ee bys m\u011bl b\u00fdt r\u00e1d.“ Tom zav\u0159el sk\u0159\u00ed\u0148ku a s Georgem v z\u00e1v\u011bsu opustil \u0161kolu. A stejn\u011b tak i Bill.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsi zajistil, aby osoba, kter\u00e1 nikdy \u017e\u00e1dnou nedostala, tentokr\u00e1t jednu obdr\u017eela, \u017ee? P\u0159esta\u0148 ho litovat,“ vzdychl Georg, kdy\u017e opou\u0161t\u011bli \u0161koln\u00ed pozemek.<\/div>\n
Georg v\u011bd\u011bl o Tomovi v\u0161echno. Dokonce i o jeho z\u00e1jmu o Billa. Byl jeho nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem, tak\u017ee mu Tom \u0159\u00edkal v\u0161echno. Nem\u011bl p\u0159ed Georgem \u017e\u00e1dn\u00e9 tajemstv\u00ed, proto\u017ee jeho kamar\u00e1d nebyl jako ostatn\u00ed kluci. Byl prost\u011b sv\u016fj a Tomovi se to l\u00edbilo.<\/div>\n
„Nelituju ho, jen prost\u011b nech\u00e1pu, pro\u010d ho nikdo nem\u00e1 r\u00e1d. Lidi dokonce ani nezaznamenaj\u00ed, \u017ee je pobl\u00ed\u017e. Jak je to mo\u017en\u00fd? V\u017edy\u0165 vybo\u010duje z \u0159ady v\u00edc, ne\u017e kdokoliv ve \u0161kole.“<\/div>\n
„Jo, to m\u00e1\u0161 pravdu,“ zasm\u00e1l se Georg, rychle maskuj\u00edce sv\u016fj sm\u00edch ka\u0161lem, kdy\u017e se na n\u011bj Tom p\u0159\u00edsn\u011b pod\u00edval. „V\u017edycky v\u00edm, \u017ee je pobl\u00ed\u017e, ostatn\u00ed lidi pravd\u011bpodobn\u011b taky. Mo\u017en\u00e1 se jej jen boj\u00ed, nebo tak n\u011bco, a proto ho ignoruj\u00ed,“ pokr\u010dil Georg rameny.<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l. „Boj\u00ed se ho? Kluka, kter\u00fd nos\u00ed make-up, je tak plach\u00fd, \u017ee s nik\u00fdm nemluv\u00ed a nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00fd svaly?“ Tom nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Bo\u017ee, j\u00e1 nev\u00edm, Tome. B\u011b\u017e si s n\u00edm promluvit, kdy\u017e se o n\u011bj tak zaj\u00edm\u00e1\u0161, skamara\u010f se s n\u00edm nebo tak, ud\u011blej, cokoliv chce\u0161, jen m\u011b s t\u00edm u\u017e neotravuj. Nev\u00edm, pro\u010d se lidi chovaj\u00ed tak jak se chovaj\u00ed, ok?“ Georg za\u010d\u00ednal b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd. Tom o tom \u010dernovlas\u00fdm klukovi mluvil p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee by cht\u011bl, aby na n\u011bj n\u011bkdo mluvil,“ odpov\u011bd\u011bl Tom klidn\u011b. Nevadilo mu na\u0161tvat Georga a rozhodn\u011b mu nevadilo, kdy\u017e mu Georg \u0159\u00edkal, \u017ee jej \u0161tve, proto\u017ee jeho kamar\u00e1d byl jedin\u00fd, kdo mu v\u017edycky \u0159ekl, co si o n\u011bm mysl\u00ed. V\u0161ichni ostatn\u00ed jen \u0159\u00edkali v\u011bci, co si myslel, \u017ee Tom bude cht\u00edt sly\u0161et, a to jej p\u0159iv\u00e1d\u011blo k nep\u0159\u00ed\u010detnosti.<\/div>\n
„Potom teda mus\u00ed b\u00fdt spokojen\u00fd s t\u00edm, jak to je, proto\u017ee nikdo s n\u00edm nikdy nemluv\u00ed. Bo\u017ee, kdybych t\u011b l\u00e9pe neznal, tak bych si myslel, \u017ee po n\u011bm jede\u0161, nebo tak n\u011bco,“ \u0159ekl Georg a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Georgu,“ povzdechl si Tom.<\/div>\n
„Jo, jo, mluvili jsme o tom. Nejsi gay, jen jsi p\u0159\u00edli\u0161 m\u011bkkej pro tenhle sv\u011bt,“ mrknul Georg, pokl\u00e1daje pa\u017ei kolem Tomov\u00fdch ramen.<\/p>\n<\/div>\n
Bill za nimi \u0161el ti\u0161e, udr\u017euj\u00edce dostate\u010dnou vzd\u00e1lenost. Vypadali, \u017ee mluv\u00ed o tom, co tr\u00e1pilo Toma, ale Bill byl p\u0159\u00edli\u0161 daleko na to, aby sly\u0161el, co si pov\u00eddaj\u00ed. Jednou za \u010das zachytil jedno nebo dv\u011b slova, ale nebylo to dost na to, aby pochopil, o \u010dem mluv\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e p\u0159i\u0161li k velk\u00e9mu \u017elut\u00e9mu domu, Georg Toma pl\u00e1cnul po rameni, \u0161el k p\u0159edn\u00edm dve\u0159\u00edm, a zmizel v dom\u011b. Bill doufal, \u017ee dojdou k Tomovi brzo. Byl dost hladov\u00fd a je\u0161t\u011b musel napsat tu esej.<\/div>\n
Tom pokra\u010doval v ch\u016fzi a Bill jej n\u00e1sledoval. Pozoroval jej. Drd\u00e1\u010d m\u011bl ruce zabo\u0159en\u00e9 v kaps\u00e1ch a hluboko sklon\u011bnou hlavu. Jednou za \u010das kopnul do kamene nebo se zastavil a z\u00edral na oblohu. Ob\u010das pozdravil lidi, je\u017e jej m\u00edjeli. Bill si nemohl pomoct, ale zaznamenal, \u017ee mu\u017ei, je\u017e Tom zdravil, jej bu\u010f ignorovali nebo k\u00fdvli, a \u017eeny se za\u010dervenaly a pozdrav op\u011btovaly.<\/div>\n
Kdy\u017e do\u0161li k Tomovu domu, Bill si uv\u011bdomil, \u017ee to nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 daleko od jeho vlastn\u00edho. Mo\u017en\u00e1 p\u00e1r blok\u016f. Tom\u016fv d\u016fm byl jednoduch\u00fd, b\u00edl\u00fd, s kr\u00e1snou zahradou kolem.<\/div>\n
Tom zmizel v dom\u011b a Bill z\u016fstal st\u00e1t tam, kde byl. Chv\u00edli se d\u00edval na d\u016fm, nebyl si p\u0159\u00edli\u0161 jist\u00fd, pro\u010d tam po\u0159\u00e1d stoj\u00ed. Vid\u011bl n\u011bkoho se pohnout v jednom z vrchn\u00edch oken. Kdy\u017e zaznamenal dredy, rychle se dal do kroku. Necht\u011bl, aby jej Tom vid\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Bill dorazil dom\u016f rychleji, ne\u017e si myslel. Tom opravdu \u017eil velmi bl\u00edzko, tak\u017ee nebude probl\u00e9m se tam dostat z\u00edtra brzo r\u00e1no. Rozhodl se vst\u00e1t o p\u016fl hodiny d\u0159\u00edve ne\u017e obvykle, tak\u017ee nem\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt pozd\u011b. Opravdu necht\u011bl promarnit tuhle p\u0159\u00edle\u017eitost promluvit si s Tomem. Jen mus\u00ed d\u00e1t dohromady dost odvahy, aby mohl z\u00edtra st\u00e1t p\u0159ed Tomov\u00fdm domem a \u010dekat na n\u011bj. Kdyby p\u0159i\u0161el pozd\u011b a pro\u0161vihl Toma, pravd\u011bpodobn\u011b u\u017e by nena\u0161el dost kur\u00e1\u017ee se tam znova uk\u00e1zat, a rozhodn\u011b nem\u016f\u017ee mluvit s Tomem ve \u0161kole. ‚Z\u00edtra nebo nikdy,‘ rozhodl se.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e Bill ve\u0161el do pr\u00e1zdn\u00e9ho domu, neprodlen\u011b \u0161el do kuchyn\u011b, pod\u00edvat se do d\u0159ezu. Vydechl \u00falevou. R\u016f\u017ee tam po\u0159\u00e1d byla. Opatrn\u011b ji vyt\u00e1hl a vzal s sebou do sv\u00e9ho pokoje. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nev\u011bd\u011bl, od koho ji dostal, ale pokud to opravdu byl Tom, potom si ji cht\u011bl nechat. Bill\u016fv z\u00e1jem o dred\u00e1\u010de se zvy\u0161oval ka\u017edou minutu. ‚Je tak divn\u00fd,‘ pomyslel si, ‚ale v dobr\u00e9m slova smyslu.‘<\/div>\n
Polo\u017eil r\u016f\u017ei na st\u016fl a p\u0159e\u010detl si ten vzkaz je\u0161t\u011b jednou. I kdy\u017e je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, jestli to byl jen vtip nebo ne, nedok\u00e1zal si pomoct a usm\u00e1l se, kdy\u017e si jej \u010detl. N\u011bjak opravdu doufal, \u017ee to bylo od Toma. Ta r\u016f\u017ee bude mnohem dokonalej\u0161\u00ed, kdy\u017e zjist\u00ed, \u017ee je od n\u011bj.<\/div>\n
S povzdechem si lehl na postel a zav\u0159el svoje unaven\u00e9 o\u010di. Esej m\u016f\u017ee napsat pozd\u011bji.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Koment\u00e1\u0159e pros\u00edm v angli\u010dtin\u011b nebo v n\u011bm\u010din\u011b, d\u00edky J. :o)<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Sapere aude<\/strong><\/div>\n
translate: Dania<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Original<\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sapere aude M\u016f\u017ee to b\u00fdt mo\u017en\u00e9? „Tak\u017ee,“ za\u010dala Simone dal\u0161\u00ed r\u00e1no u sn\u00eddan\u011b. „Kdo ti dal tuhle r\u016f\u017ei?“ Zeptala se se z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Kdy\u017e se minulou noc vr\u00e1tila dom\u016f, nemohla uv\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm, kdy\u017e vid\u011bla \u010dervenou r\u016f\u017ei zapomenutou na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[256],"tags":[],"class_list":["post-13870","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-valentine-s-day-the-rose-that-changed-his-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13870","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13870"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13870\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13870"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13870"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13870"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}