{"id":13873,"date":"2009-07-31T17:00:00","date_gmt":"2009-07-31T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13841"},"modified":"2009-07-31T17:00:00","modified_gmt":"2009-07-31T16:00:00","slug":"bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/07\/31\/bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-20\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers II – Temn\u00fd st\u00edn 20."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Sed\u011bla na \u017eidli, kterou si p\u0159isunula k oknu a sledovala d\u011bn\u00ed venku. Cht\u011bla m\u00edt v\u00fdhled na branku jejich domu, kudy musel proj\u00edt ka\u017ed\u00fd, kdo by cht\u011bl zvonit u jejich dve\u0159\u00ed. Nic lep\u0161\u00edho na pr\u00e1ci nem\u011bla. Nesm\u011bla se nam\u00e1hat, a ani p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9 st\u00e1n\u00ed nebo ch\u016fze j\u00ed ned\u011blaly moc dob\u0159e, ale v posteli se u\u017e nudila. Nav\u00edc dnes byl v\u00fdznamn\u00fd den, do kter\u00e9ho vkl\u00e1dala spoustu nad\u011bj\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Ariana dnes nem\u011bla p\u0159ij\u00edt, co\u017e pova\u017eovala za b\u00e1je\u010dn\u00e9. Bylo m\u00e1lo dn\u00ed, kter\u00e9 vynechala od toho prvn\u00edho, kdy se tu uk\u00e1zala, a tohle m\u011bl b\u00fdt jeden z nich. Nev\u011bd\u011bla p\u0159esn\u011b, kam pot\u0159ebovala Ariana odjet, ale bylo j\u00ed to vcelku jedno. Vyslechla si jej\u00ed v\u010derej\u0161\u00ed omluvy, \u017ee tu nebude moc b\u00fdt a s radost\u00ed ji vyprovodila a\u017e na p\u0159\u00edjezdovou cestu. Dokonce j\u00ed i m\u00e1vla na pozdrav.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159esto existovala osoba, kterou dnes o\u010dek\u00e1vala. To na\u010dasov\u00e1n\u00ed bylo b\u00e1je\u010dn\u00e9. Bude si s n\u00edm moci v klidu promluvit, ani\u017e by musela pracn\u011b vym\u00fd\u0161let, jak si vyhradit p\u00e1r chvil bez zrz\u010diny p\u0159\u00edtomnosti, ve kter\u00fdch by mu mohla vyl\u00ed\u010dit, co v\u0161echno se kolem n\u00ed d\u011bje, a jak p\u0159esn\u011b by si p\u0159edstavovala jeho pomoc. Pravda, o tom je\u0161t\u011b sama ucelenou p\u0159edstavu nem\u011bla, ale nepochybovala, \u017ee oni spolu dozajista n\u011bco vymysl\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Leti.“ Promluvila j\u00ed za z\u00e1dy jemn\u011b jej\u00ed matka. D\u00edvka se oto\u010dila po hlase a m\u00edrn\u011b se usm\u00e1la. „Nesu ti \u010daj a tak\u00e9 jsem ti byla vyzvednout ty nov\u00e9 l\u00e9ky, co ti doktor p\u0159edepsal na v\u010derej\u0161\u00ed kontrole,“ vysv\u011btlila, hrne\u010dek s n\u00e1pojem polo\u017eila na parapet okna a pilulky j\u00ed vtiskla do dlan\u011b. „Jak ti dnes je, drahou\u0161ku?“ Obvykl\u00e1 ot\u00e1zka. Matka se j\u00ed takhle vypt\u00e1vala n\u011bkolikr\u00e1t za den. Nem\u011bla j\u00ed to ale za zl\u00e9. M\u011bla jednodu\u0161e strach.<\/div>\n
\n
„Docela fajn. Jen jsem trochu unaven\u00e1, ale to nic nen\u00ed.“ Uji\u0161\u0165ovala ji. Dnes se skute\u010dn\u011b c\u00edtila dob\u0159e. B\u00fdvaly dny, kdy to bylo hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„OK. Tak to vypij a spolkni ty pr\u00e1\u0161ky.“<\/div>\n
„Jist\u011b.“ \u0158ekla a hned tak ud\u011blala.<\/p>\n<\/div>\n
„Dnes m\u00e1\u0161 \u0161\u0165astn\u00e9 o\u010di. T\u011b\u0161\u00ed\u0161 se na n\u011bj?“ Zeptala se pan\u00ed Smithov\u00e1. Jej\u00ed dcera se j\u00ed sv\u011b\u0159ila, \u017ee by se tu m\u011bl uk\u00e1zat otec jej\u00edho budouc\u00edho vnou\u010d\u00e1tka, a byla docela r\u00e1da i za ni. Bylo lep\u0161\u00ed, kdy\u017e na to jej\u00ed hol\u010di\u010dka nez\u016fstane sama. Doufala jen, \u017ee to bude n\u011bjak\u00fd slu\u0161n\u00fd mlad\u00fd mu\u017e, kter\u00fd to mal\u00e9 bude m\u00edt r\u00e1d.<\/div>\n
„Hmm.“ Odv\u011btila jen Leti, jej\u00ed \u00fasm\u011bv odpov\u011bd\u011bl za ni.<\/div>\n
„\u0158\u00edkala jsem ti, \u017ee to p\u0159ed n\u00edm nem\u00e1\u0161 tajit.“ Neodpustila si k\u00e1ravou pozn\u00e1mku.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, mami, j\u00e1 v\u00edm.“ Ob\u011b \u017eeny spolu prohodily je\u0161t\u011b p\u00e1r slov a pan\u00ed Smithov\u00e1 si ode\u0161la po sv\u00e9 pr\u00e1ci. Del\u0161\u00ed dovolenou, aby mohla Leticii o\u0161et\u0159ovat, si ji\u017e dovolit nemohla. Za hodinku musela nastoupit sm\u011bnu v nemocnici a pot\u0159ebovala si p\u0159ichystat je\u0161t\u011b p\u00e1r v\u011bc\u00ed. Sv\u016fj pl\u00e1\u0161\u0165 si toti\u017e v z\u00e1sad\u011b nosila vyprat dom\u016f a nem\u011bla ho je\u0161t\u011b vy\u017eehlen\u00fd. Nerada nech\u00e1vala dceru o samot\u011b, ale v\u011bt\u0161inou jej\u00ed nep\u0159\u00edtomnost v dom\u011b vynahrazovala ta elegantn\u00ed sle\u010dna, kter\u00e1 se k jej\u00ed dceru\u0161ce chovala tak moc hezky. Nem\u011bla strach, kdy\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee je s n\u00ed. A dnes m\u011bl p\u0159ijet ten chlapec. Snad bude tedy v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n<\/div>\n
„Leti, j\u00e1 u\u017e mus\u00edm. Zvl\u00e1dne\u0161 to tu? Kdy by m\u011bl ten hoch p\u0159ij\u00edt?“<\/div>\n
„Snad ka\u017edou chv\u00edli. \u0158\u00edkal b\u011bhem dopoledne.“ Pan\u00ed Smithov\u00e1 koukla na sv\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed, kter\u00e9 m\u011bla obto\u010den\u00e9 n\u00e1ramkov\u00fdmi hodinkami. 10:33. Tak snad se neopozd\u00ed. Pomyslela si a povzdechla si.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak j\u00e1 pob\u011b\u017e\u00edm. Budu na telefonu. Okam\u017eit\u011b volej, kdyby ses jen malinko c\u00edtila \u0161patn\u011b, ano?“<\/div>\n
„Neboj, mami. B\u011b\u017e u\u017e. Zvl\u00e1dnu to.“ Ubezpe\u010dila ji. Star\u0161\u00ed \u017eena ji je\u0161t\u011b pohladila po vlasech, vtiskla pusu na \u010delo a odch\u00e1zela.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
Vystoupil jsem z tax\u00edku a prohl\u00eddl si d\u016fm, p\u0159ed kter\u00fdm m\u011b vysadil. Byl to men\u0161\u00ed rodinn\u00fd bar\u00e1\u010dek s malou p\u0159edzahr\u00e1dkou, kde byly vys\u00e1zen\u00e9 p\u0159edev\u0161\u00edm r\u016f\u017ee, kter\u00e9 je\u0161t\u011b v tuhle ro\u010dn\u00ed dobu nekvetly. Kdov\u00ed, jestli k tomu v\u016fbec letos dojde, kdy\u017e je po\u0159\u00e1d tak hnusn\u011b. Prol\u00e9tlo mi hlavou. Dnes sice nepr\u0161elo, ale na to, \u017ee u\u017e byla druh\u00e1 polovina jara, bylo st\u00e1le neobvykle zima.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159estal jsem se rozhl\u00ed\u017eet a vzal jsem za malou kliku od branky. S vrznut\u00edm se otev\u0159ela a j\u00e1 zvolna kr\u00e1\u010del po vydl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 cesti\u010dce sm\u011brem k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm. Bylo mi zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Nec\u00edtil jsem snad p\u0159\u00edmo strach, ka\u017edop\u00e1dn\u011b vracet se k holce, kter\u00e1 se mi sna\u017eila ubl\u00ed\u017eit, bylo p\u0159inejmen\u0161\u00edm… rozru\u0161uj\u00edc\u00ed. To ov\u0161em nebylo podstatn\u00e9. Mo\u017en\u00e1, \u017ee ani z t\u00e9 manipul\u00e1torky u\u017e mnoho nezbylo. N\u011bkde jsem sly\u0161el, \u017ee mate\u0159stv\u00ed \u017eeny zm\u011bn\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Stiskl jsem zvonek a \u010dekal. Chv\u00edli bylo ticho, ale pak jsem za dve\u0159mi usly\u0161el nam\u00e1hav\u011b \u0161ourav\u00e9 kroky. Z\u016fstal jsem v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu, kdy\u017e jsem ji spat\u0159il. Byla tak… j\u00e1 nev\u00edm. M\u00e1lem jsem ji ani nepoznal. Pamatoval jsem si okouzluj\u00edc\u00ed a sexy d\u00edvku, kyp\u00edc\u00ed energi\u00ed a nyn\u00ed p\u0159ede mnou st\u00e1la a byla tak… jin\u00e1. Lehk\u00fd make-up nedok\u00e1zal zakr\u00fdt \u00fanavu vepsanou v jej\u00edm obli\u010deji, vlasy jen sta\u017een\u00e9 do cul\u00edku. Ta star\u00e1 Leti by nedopustila, aby jej\u00ed \u010dern\u00e1 sametov\u011b dlouh\u00e1 chlouba nebyla \u0159\u00e1dn\u011b upraven\u00e1, tahle nov\u00e1 by snad ani f\u00e9n neudr\u017eela v ruce. Voln\u00e9 dom\u00e1c\u00ed \u0161aty, je\u017e j\u00ed sahaly ke kolen\u016fm, ani zdaleka nedok\u00e1zaly schovat opuchl\u00e9 kotn\u00edky. Pohled na ni m\u011b nutil instinktivn\u011b k n\u00ed p\u0159isko\u010dit a podep\u0159\u00edt ji, proto\u017ee se mi zd\u00e1lo, \u017ee se mus\u00ed ka\u017edou chvilkou sesunout k zemi. Ne\u0161lo to ale, byl jsem paralyzovan\u00fd. Jen jsem na ni n\u011bm\u011b z\u00edral, neschopen jakkoli reagovat.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, Bille. R\u00e1da t\u011b vid\u00edm.“ Promluvila a jej\u00ed hlas m\u011b tak vytrhl z toho m\u00e9ho transu.<\/div>\n
„Ahoj.“ Vzmohl jsem se na such\u00fd pozdrav.<\/div>\n
„Poj\u010f d\u00e1l.“ Pozvala m\u011b a ustoupila mi ze dve\u0159\u00ed, abych mohl proj\u00edt. „V\u00edm. Vypad\u00e1m jako koule, a to m\u00e1m p\u0159ed sebou je\u0161t\u011b dva a p\u016fl m\u011bs\u00edce. Jestli za tu dobu v\u00edc nabudu, tak se asi nevejdu do dve\u0159\u00ed.“ Utahovala si ze sebe a zvoniv\u011b se u toho sm\u00e1la. Sm\u011bj\u00edc\u00ed se mi nep\u0159ipadala tak zmo\u017een\u00e1. Naopak, v jej\u00edch o\u010d\u00edch v tu chv\u00edli probleskovala ta holka, kterou jsem zn\u00e1val.<\/div>\n
„To b\u0159\u00ed\u0161ko ti n\u00e1hodou slu\u0161\u00ed.“ Zkusil jsem to a doufal, \u017ee s lichotkou ne\u0161l\u00e1pnu vedle. Nezd\u00e1lo se. D\u00e1l se usm\u00edvala.<\/p>\n<\/div>\n
„Posa\u010f se.“ Dovedla m\u011b z\u0159ejm\u011b do ob\u00fdv\u00e1ku a uk\u00e1zala na vcelku prostorn\u00fd gau\u010d. „Chce\u0161 n\u011bco k pit\u00ed? Vodu? Kafe?“ Sna\u017eila se b\u00fdt dobrou hostitelkou.<\/div>\n
„Nic. Sedni si.“ P\u0159isko\u010dil jsem k n\u00ed a sm\u011broval ji ke k\u0159eslu. Choval jsem se malinko hystericky, ale p\u0159\u00ed\u010dila se mi p\u0159edstava, \u017ee by m\u011b tahle k\u0159ehk\u00e1 byt\u016fstka, u kter\u00e9 hrozilo, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli rozsype, obskakovala. „Sp\u00ed\u0161 mi ty \u0159ekni, jestli nechce\u0161 n\u011bco don\u00fdst. Tam je kuchy\u0148?“ Uk\u00e1zal jsem na dve\u0159e za sebou.<\/div>\n
„Bille, klid. P\u0159ed chv\u00edl\u00ed jsem do sebe nalila spoustu \u010daje.“ Culila se. „Jestli nechce\u0161 nic ty, tak se posa\u010f.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Vydechnul jsem a usadil se naproti n\u00ed. Labiln\u011b jsem si p\u0159ejel dlan\u00ed po obli\u010deji a o\u010di se mi rozutekly po m\u00edstnosti, t\u011bkaj\u00edc v\u0161ude mo\u017en\u011b a nikde.<\/p>\n<\/div>\n
„Moc d\u011bkuju, \u017ees p\u0159ijel.“ Ozvala se op\u011bt ona, proto\u017ee j\u00e1 byl schopn\u00fd jen nerv\u00f3zn\u011b poklep\u00e1vat nohou o koberec.<\/div>\n
„No… nen\u00ed za\u010d. To je… samoz\u0159ejm\u00e9.“ Rozpaky. To bylo to, co jsem moment\u00e1ln\u011b c\u00edtil. Nev\u011bd\u011bl jsem co s rukama, nohama, jak se k n\u00ed v\u016fbec chovat.<\/div>\n
„To nen\u00ed, a j\u00e1 jsem r\u00e1da, \u017ees to ud\u011blal.“<\/div>\n
„Ned\u011bkuj…“ Zamumlal jsem ne p\u0159\u00edli\u0161 srozumiteln\u011b. Ty projevy vd\u011bku sta\u010dily. Dal\u0161\u00ed u\u017e jsem nev\u011bd\u011bl, jak p\u0159ijmout, proto jsem mo\u017en\u00e1 rychle sko\u010dil p\u0159\u00edmo k v\u011bci. „Tak… \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee Ariana je pro tebe nev\u00edtanou n\u00e1v\u0161t\u011bvou? J\u00e1 si pamatuju, \u017ee kdy\u017e jsme se vid\u011bli naposledy, tak t\u011b opustila, pro\u010d si mysl\u00ed\u0161, \u017ee se te\u010f vr\u00e1tila?“<\/div>\n
„Kv\u016fli d\u00edt\u011bti.“ Odpov\u011bd\u011bla prost\u011b. „Nenapsala jsem v\u0161echny podrobnosti. Ariana nem\u016f\u017ee m\u00edt vlastn\u00ed d\u011bti, nav\u00edc je dost \u0161\u00edlen\u00e1 na to, aby si myslela, \u017ee m\u016f\u017ee m\u00edt to moje…“ Leticia mi postupn\u011b vypov\u011bd\u011bla cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh o vynucen\u00e9m potratu, kter\u00fd musela zrzka podstoupit, d\u00e1le jejich prapodivn\u00fd vztah, a potom hlavn\u011b to, jak podez\u0159\u00edvav\u00e1 byla v\u016f\u010di jej\u00edmu op\u011btovn\u00e9mu n\u00e1vratu s p\u0159em\u00edrou starostliv\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed. Ani na chv\u00edli jsem nezapochyboval o tom, \u017ee by to byly ze strany Leti jen nepodlo\u017een\u00e9 domn\u011bnky. V\u011b\u0159il jsem j\u00ed. V\u011b\u0159il jsem, \u017ee jej\u00ed strach z b\u00fdval\u00e9 dru\u017eky je pln\u011b opr\u00e1vn\u011bn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Kde dnes je?“ Logicky jsem p\u00e1tral po jej\u00ed nep\u0159\u00edtomnosti.<\/div>\n
„Nev\u00edm.“ Pokr\u010dila rameny. „V\u010dera ve\u010der odjela. Mysl\u00edm, \u017ee jela dom\u016f za sestrou, ale to je jen m\u00e1 domn\u011bnka. Mn\u011b \u0159ekla, \u017ee si pot\u0159ebuje n\u011bco za\u0159\u00eddit.“<\/div>\n
„Fajn. Vlastn\u011b je docela dob\u0159e, \u017ee tu nen\u00ed.“ \u0158ekl jsem a na chv\u00edli se odml\u010del. Mezit\u00edm jsem vyt\u00e1hl ze sv\u00e9 ta\u0161ky malou krabi\u010dku. „Leti, poslouchej. My jsme s Tomem p\u0159em\u00fd\u0161leli, jak se j\u00ed co nejjednodu\u0161eji zbavit a napadlo n\u00e1s,“ vstal jsem, p\u0159e\u0161el k n\u00ed a sedl si na op\u011brku k\u0159esla, „\u017ee bude nejlep\u0161\u00ed, kdy\u017e se,“ otev\u0159el jsem krabi\u010dku, aby vid\u011bla co je v n\u00ed, „zasnoub\u00edme.“ Leticia se zatv\u00e1\u0159ila dost p\u0159ekvapen\u011b, a tak jsem rychle pokra\u010doval d\u00e1l. „Tedy mysl\u00edm jen pro Arianu. Ty si nasad\u00ed\u0161 ten prst\u00fdnek, a a\u017e ho z\u00edtra uvid\u00ed, i spolu se mnou, tak mysl\u00edm, \u017ee ka\u017ed\u00fd norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk se mus\u00ed z\u00e1konit\u011b st\u00e1hnout.“ Podal jsem to jako naprosto jednoduchou v\u011bc. Nic lep\u0161\u00edho jsme s Tomem nevymysleli. Pouhopouh\u00e9 bububu, by na Arinanu asi nezabralo.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale, ale. Tohle nep\u016fjde. Tomu neuv\u011b\u0159\u00ed.“ Br\u00e1nila se.<\/div>\n
„Pro\u010d by nem\u011bla?“ Nam\u00edtl jsem. N\u00e1m se to zd\u00e1lo docela bez trhlin. Byli jsme p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee to vyjde.<\/div>\n
„Proto\u017ee, kde jsi byl t\u011bch 14 dn\u00ed, co jsem tu s n\u00ed byla sama? Nem\u011bl by b\u00fdt budouc\u00ed man\u017eel se svoj\u00ed snoubenkou? Ona se n\u00e1m vysm\u011bje.“ O p\u0159ekot vysv\u011btlovala \u00faskal\u00ed tohohle pl\u00e1nu. M\u011bla pravdu. To jsme tak \u00fapln\u011b nedomysleli. Nehodlal jsem tuhle variantu ale jen tak vzd\u00e1t, a pokusil se malinko zap\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
„Pr\u00e1ce.“ Vyhrknul jsem. „Byli jsme na tour a pak ve studiu. To je ostatn\u011b pravda.“ P\u0159ik\u00fdvl jsem si, s\u00e1m se sebou spokojen\u00fd.<\/div>\n
„A pro\u010d si mi t\u0159eba nevolal?“ Nadhodila dal\u0161\u00ed n\u00e1mitku.<\/div>\n
„\u010casovej posun. Mluvili jsme spolu v noci, kdy\u017e ona tady nebyla.“ Odstranil jsem dal\u0161\u00ed z\u00e1vadu.<\/div>\n
„Nenene, po\u010dkej!“ Vyhrkla. „J\u00e1 se o tob\u011b za celou dobu ani nezm\u00ednila. Nebude divn\u00fd, kdy\u017e se tu tak najednou objev\u00ed\u0161 a bude\u0161 p\u0159edst\u00edrat, jak \u00fa\u017easn\u00e1 rodinka se chyst\u00e1me b\u00fdt? Bille, my jsme roky obelh\u00e1vali ostatn\u00ed a j\u00e1 zn\u00e1m ji, ona je v manipulaci a odhadu na lidi mistr. Tu jen tak neoblafne\u0161.“<\/div>\n
„A j\u00e1 se u\u017e od patn\u00e1cti pohybuju v \u0161oubyznysu. Tam je pot\u0159eba taky nem\u00e1lo p\u0159etv\u00e1\u0159ky.“ Mrknul jsem na ni a povzbudiv\u011b se usm\u00e1l. Za\u010d\u00ednala se tv\u00e1\u0159it, \u017ee jsem ji malinko p\u0159esv\u011bd\u010dil. „Pod\u00edvej, j\u00e1 p\u0159ijedu u\u017e r\u00e1no brzo, aby bylo o\u010dividn\u00e9, \u017ee jsem tu p\u0159espal a j\u00ed naserv\u00edrujeme poh\u00e1dku zhruba tohohle zn\u011bn\u00ed.“ Nedechnul jsem se a spustil. „Nen\u00ed to tak dlouho, co ses mi ozvala, \u017ee \u010dek\u00e1\u0161 moje d\u00edt\u011b. Dali jsme si p\u00e1r sch\u016fzek, b\u011bhem kter\u00fdch jsme se op\u011bt usm\u00ed\u0159ili, ale j\u00e1 se nijak nevyj\u00e1d\u0159il, musel jsem toti\u017e na tu tour a ty si jen ve skrytu du\u0161e doufala, \u017ee si t\u011b t\u0159eba budu cht\u00edt vz\u00edt, ale necht\u011bla si to zak\u0159iknout, proto jsi o tom p\u0159ed nik\u00fdm nemluvila a \u010dekala, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm, co\u017e jsem dnes ud\u011blal a po\u017e\u00e1dal t\u011b o ruku. Jsi d\u011bsn\u011b \u0161\u0165astn\u00e1 a milujeme se. Konec poh\u00e1dky. Docela dobr\u00fd, no uznej? Pochopiteln\u011b, kdy\u017e to taky dob\u0159e sehrajem, ale mysl\u00edm, \u017ee v tom m\u00e1me zku\u0161enosti oba.“ Pusu jsem m\u011bl rozta\u017eenou od ucha k uchu. Byl jsem jako mal\u00fd d\u00edt\u011b, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b vymyslelo skv\u011blou hru, a nemohl se do\u010dkat, a\u017e ji rozehrajeme. Leti se musela cht\u011b necht\u011b zasm\u00e1t taky.<\/div>\n
„Tak to teda zkus\u00edme.“ Souhlasila a nat\u00e1hla ke mn\u011b ruku. Pochopil jsem, vyndal prst\u00fdnek z pouzd\u00e9rka a nat\u00e1hl j\u00ed ho na prst. \u010cernovl\u00e1ska si ho prohl\u00eddla a zatv\u00e1\u0159ila se spokojen\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Pak se na m\u011b pod\u00edvala a zv\u00e1\u017en\u011bla.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b ti stra\u0161n\u011b moc d\u011bkuju. To, co se chyst\u00e1me ud\u011blat, je bl\u00e1zniv\u00fd, ale od tebe stra\u0161n\u011b moc ob\u011btav\u00fd. Ani nev\u00ed\u0161, jak neuv\u011b\u0159iteln\u011b vd\u011b\u010dn\u00e1 ti jsem, \u017ee se tak sna\u017e\u00ed\u0161.“ \u0158ekla a zn\u011blo to up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
„Hlavn\u011b aby to vy\u0161lo.“ Povzdychnul jsem si.<\/p>\n<\/div>\n
Chvilku jsme je\u0161t\u011b prob\u00edrali n\u011bjak\u00e9 detaily, a mn\u011b b\u011bhem na\u0161eho rozhovoru st\u00e1le \u010dast\u011bji ut\u00edkal pohled k jej\u00edmu vypoukl\u00e9mu b\u0159\u00ed\u0161ku. Leti si toho nejsp\u00ed\u0161 v\u0161imla.<\/div>\n
„Chce\u0161 si s\u00e1hnout?“ Nab\u00eddla mi a sama se po n\u011bm pohladila.<\/div>\n
„A to bych mohl?“ Om\u00e1men\u011b jsem se zeptal, a\u017e to v n\u00ed vyvolalo pot\u0159ebu se nade mnou pousm\u00e1t.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. V\u017edy\u0165 je taky tvoje.“ A to u\u017e jsem na nic ne\u010dekal, zvedl se z gau\u010de, kam jsem se op\u011bt b\u011bhem na\u0161eho hovoru vr\u00e1til se usadit, a do\u0161el k n\u00ed. Klekl jsem si a opatrn\u011b, snad a\u017e nesm\u011ble, polo\u017eil dla\u0148 na jej\u00ed b\u0159icho. Bylo tepl\u00e9 a napjat\u00e9. Jak jinak to popsat? Byl jsem fascinovan\u00fd. „Tady. H\u00fdbe se.“ Upozornila, vzala m\u011b za ruku a p\u0159esunula ji na opa\u010dnou stranu. A skute\u010dn\u011b. Zatajil se mi a\u017e dech. Bylo to neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Ten nov\u00fd \u017eivot o sob\u011b d\u00e1val v\u011bd\u011bt, hl\u00e1sil se o pozornost a \u017e\u010fuchal m\u011b do dlan\u011b. Bylo to sotva znateln\u00e9, ale j\u00e1 to c\u00edtil. Byl jsem dojat\u00fd. Moje d\u00edt\u011b. U\u017e te\u010f jsem jej miloval.<\/p>\n<\/div>\n
S Letici\u00ed jsem z\u016fstal pro jistotu a\u017e do ve\u010dera, kdyby n\u00e1hodou Arianu napadlo se vr\u00e1tit d\u0159\u00edv, a teprve potom odjel do hotelu, kde jsme byli s Tomem ubytovan\u00ed. Ur\u010dit\u011b m\u011b ji\u017e netrp\u011bliv\u011b vyhl\u00ed\u017eel. Musel se cel\u00fd den s\u00e1m nudit. Zato j\u00e1 byl nabyt\u00fd nov\u00fdmi dojmy. M\u011bl jsem hr\u016fzu z toho, jak na\u0161e setk\u00e1n\u00ed dopadne, ale v tuhle chv\u00edli jsem z toho m\u011bl neuv\u011b\u0159iteln\u011b dobr\u00fd pocit. T\u011b\u0161il jsem se, a\u017e se o n\u011bj budu moci s Tomem pod\u011blit.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Sed\u011bla na \u017eidli, kterou si p\u0159isunula k oknu a sledovala d\u011bn\u00ed venku. Cht\u011bla m\u00edt v\u00fdhled na branku jejich domu, kudy musel proj\u00edt ka\u017ed\u00fd, kdo by cht\u011bl zvonit u jejich dve\u0159\u00ed. Nic lep\u0161\u00edho na pr\u00e1ci nem\u011bla. Nesm\u011bla se nam\u00e1hat, a ani<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[222],"tags":[],"class_list":["post-13873","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13873","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13873"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13873\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13873"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13873"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13873"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}