{"id":13892,"date":"2009-07-29T15:30:00","date_gmt":"2009-07-29T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13860"},"modified":"2009-07-29T15:30:00","modified_gmt":"2009-07-29T14:30:00","slug":"navrat-do-hoteloveho-pokoje-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/07\/29\/navrat-do-hoteloveho-pokoje-4\/","title":{"rendered":"N\u00e1vrat do hotelov\u00e9ho pokoje 4."},"content":{"rendered":"
autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
„Ty vole, kde ses fl\u00e1kal?“ \u0159ve Georg a d\u00e1 mi takovou herdu do zad, a\u017e zavr\u00e1vor\u00e1m. „Pocem,“ p\u0159\u00e1telsky m\u011b chyt\u00ed kolem krku a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b.<\/div>\n
„Taky t\u011b r\u00e1d vid\u00edm,“ \u0159\u00edk\u00e1m a op\u011btuju objet\u00ed. V duchu se sm\u011bju, Georg je takovej medv\u011bd neohrabanej, ale n\u011bkde uvnit\u0159 je to k\u0159ehk\u00e1 du\u0161e.<\/div>\n
Odt\u00e1hne se na vzd\u00e1lenost pa\u017e\u00ed a chyt\u00ed mi hlavu do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Kdes byl takovou dobu?“ vrt\u00ed hlavou nech\u00e1pav\u011b a zkoumav\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. „A co to m\u00e1\u0161 na hlav\u011b?“ Zdvihne jeden z m\u00fdch um\u011bl\u00fdch b\u00edl\u00fdch dred\u016f.<\/div>\n
Pousm\u011bju se. „N\u011bkdo v kapele mus\u00ed m\u00edt dredy, to by holky nerozdejchaly.“<\/div>\n
Georg se za\u0161kleb\u00ed. „Dal\u0161\u00ed fanda Tomovy prom\u011bny, co?“ Roz\u0159eht\u00e1 se na pln\u00e9 kolo. „J\u00e1 kdy\u017e ho vid\u011bl poprv\u00fd, myslel jsem, \u017ee m\u011b tref\u00ed. Napadlo by t\u011b n\u011bkdy, \u017ee s\u00e1hne na svoje drahocenn\u00e9 dredy? Nikdy. Fakt jsou fu\u010d. \u00dapln\u011b.“ Pokyvuje nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b hlavou.<\/div>\n
„A cos tam celou dobu vlastn\u011b d\u011blal? A pro\u010d ses ani neozval?“ zasyp\u00e1v\u00e1 m\u011b ot\u00e1zkami, zat\u00edmco se p\u0159esouv\u00e1me ke stolu.<\/div>\n
„Dv\u011b piva,“ vysype na \u010d\u00ed\u0161n\u00edka, ani\u017e by mi dal \u0161anci \u0159\u00edct si, co chci k pit\u00ed.<\/div>\n
Rezignovan\u011b kr\u010d\u00edm rameny. \u00b4Dob\u0159e, budu p\u00edt pivo,\u00b4 \u0159\u00edk\u00e1m si odhodlan\u011b a douf\u00e1m, \u017ee do sebe tu rezavou b\u0159e\u010dku budu schopnej dostat. Pivo toti\u017e nesn\u00e1\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Vem to od za\u010d\u00e1tku,“ doporu\u010duje Georg bohorovn\u011b, zat\u00edmco si sundav\u00e1 bundu.<\/div>\n
Je t\u011b\u017ek\u00e9 mu vypr\u00e1v\u011bt o v\u011bcech, kter\u00e9 by nepochopil. A nav\u00edc mu o nich ani nechci \u0159\u00edkat.<\/div>\n
„Pot\u0159eboval jsem z toho v\u0161eho vypadnout a bejt chv\u00edli s\u00e1m. Ut\u0159\u00eddit si my\u0161lenky, uv\u011bdomit si, co vlastn\u011b chci. Co nechci.“<\/div>\n
„A povedlo se?“<\/div>\n
Kr\u010d\u00edm rameny. „Mysl\u00edm, \u017ee jo.“<\/div>\n
„U\u017e v\u00ed\u0161, co chce\u0161?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
„A?“<\/div>\n
„Co \u00b4a\u00b4?“ nech\u00e1pu jeho ot\u00e1zku.<\/div>\n
„No co je to?“<\/div>\n
Posmutn\u011ble se pousm\u011bju. \u00b4N\u011bco, co nikdy m\u00edt nebudu.\u00b4 To ale nejde \u0159\u00edct nahlas. „Chci zp\u00e1tky n\u00e1\u0161 \u017eivot. Bejt na cest\u00e1ch. Zp\u00edvat pro vyprodan\u00fd haly.“<\/div>\n
Georgova tv\u00e1\u0159 se rozt\u00e1hne do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. „V\u00edtej zp\u00e1tky, chlap\u010de, to se\u0161 na spr\u00e1vn\u00fd adrese.“<\/div>\n
\n
*<\/p>\n<\/div>\n
„To v\u016fbec nen\u00ed \u0161patn\u00fd,“ k\u00fdv\u00e1 David uznale hlavou, kdy\u017e listuje m\u00fdm pozn\u00e1mkov\u00fdm se\u0161item, kam si \u010dm\u00e1r\u00e1m svoje n\u00e1pady na p\u00edsni\u010dky a prost\u011b v\u0161echno, co m\u011b napadne.<\/div>\n
Zdvihne hlavu a zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b. „B\u00e1l jsem se, \u017ee se nikdy nevr\u00e1t\u00ed\u0161,“ \u0159ekne najednou v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Nekecej,“ \u0159\u00edk\u00e1m. „M\u00e1\u0161 m\u011b p\u0159e\u010dten\u00fdho. V\u00ed\u0161, \u017ee bez toho adrenalinu nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt.“<\/div>\n
Li\u0161\u00e1\u010dky se pousm\u011bje. „Ale tro\u0161ku jsem se b\u00e1t mohl, ne?“<\/div>\n
Oba se rozesm\u011bjeme a mn\u011b je najednou stra\u0161n\u011b dob\u0159e. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem zp\u00e1tky doma.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
Je ve\u010der, vlastn\u011b sp\u00ed\u0161 noc. Le\u017e\u00edm v posteli a z\u00edr\u00e1m na strop nad sebou. Nejsou tady \u017e\u00e1dn\u00fd b\u00edl\u00fd kartonov\u00fd \u010dtverce, je hladce vyb\u00edlen\u00fd. Nem\u00e1m zata\u017een\u00e9 z\u00e1v\u011bsy a pouli\u010dn\u00ed lampy jsou jedin\u00fdm zdrojem sv\u011btla, st\u00edny se roztahuj\u00ed po st\u011bn\u00e1ch a je tady stra\u0161n\u00e9 ticho.<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee i v Berl\u00edn\u011b se d\u00e1 naj\u00edt \u010d\u00e1st, kde je v noci ticho, kde nejsou sly\u0161et tramvaje a auta. I to byl jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d jsme si s Tomem koupili byt pr\u00e1v\u011b tady. B\u00fdt ve velk\u00e9m m\u011bst\u011b a p\u0159itom m\u00edt relativn\u00ed klid.<\/div>\n
Kl\u00ed\u017e\u00ed se mi o\u010di.<\/div>\n
Byl to n\u00e1ro\u010dnej den. Georg a potom David. Bylo super se s nimi zase potkat a pokecat. Gustav je s rodi\u010di a s\u00e9grou n\u011bkde pry\u010d, tak\u017ee ho uvid\u00edm nejd\u0159\u00edv za t\u00fdden.<\/div>\n
A Tom? Od ve\u010de\u0159e u m\u00e1my jsem o n\u011bm nesly\u0161el. Dom\u016f ke mn\u011b se nevr\u00e1til, bydl\u00ed n\u011bkde jinde, jestli s n\u011bk\u00fdm nebo s\u00e1m, netu\u0161\u00edm. Nezavol\u00e1 mi a i j\u00e1 se tomu vyh\u00fdb\u00e1m. P\u0159itom je mi jasn\u00fd, \u017ee takhle to dlouho nep\u016fjde. Jestli znovu chceme o\u017eivit obrovskou sl\u00e1vu Tokio Hotel posledn\u00edch t\u0159\u00ed let, mus\u00edme za\u010d\u00edt makat. A to znamen\u00e1, \u017ee spolu mus\u00edme za\u010d\u00edt zase mluvit. Jako d\u0159\u00edv, jako p\u0159edt\u00edm, ne\u017e… ne\u017e to v\u0161echno za\u010dalo.<\/div>\n
M\u00e1m plnej se\u0161it n\u00e1pad\u016f na texty. David mluvil o tom, \u017ee maj\u00ed nahran\u00fd n\u011bjak\u00fd melodie, se kter\u00fdma kluci p\u0159i\u0161li. Jestli n\u00e1m to v\u0161echno cvakne dohromady, mohlo by to bejt slu\u0161n\u00fd. Ale p\u0159edt\u00edm n\u00e1s fakt \u010dek\u00e1 spousta pr\u00e1ce. A\u017e se vr\u00e1t\u00ed Gustav, mus\u00edme se sej\u00edt a \u0159\u00edct si, co d\u00e1l. David po\u010d\u00edt\u00e1 s t\u00edm, \u017ee v\u0161ichni cht\u011bj\u00ed pokra\u010dovat, tak\u017ee u\u017e ur\u010dit\u011b sh\u00e1n\u00ed studio, kam by n\u00e1s mohl nahnat a zamknout do t\u00e9 doby, ne\u017e z n\u00e1s vyraz\u00ed uspokojivej v\u00fdsledek v podob\u011b slu\u0161n\u011b zvl\u00e1dnutejch p\u00edsni\u010dek.<\/div>\n
Oto\u010d\u00edm se na bok. Je tu takov\u00fd ticho.<\/div>\n
Je mi smutno.<\/div>\n
Sice jsem si za posledn\u00ed rok zvykl bejt s\u00e1m, ale ve\u010der \u010dlov\u011bk vn\u00edm\u00e1 samotu jinak ne\u017e p\u0159es den. Ve\u010der si v\u017edycky p\u0159ijde v\u00edc opu\u0161t\u011bn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Vyt\u00e1hnu mobil a zm\u00e1\u010dknu p\u00edsmeno T.<\/div>\n
Tim a Tom. Dv\u011b skoro stejn\u00e1 jm\u00e9na, kter\u00e9 odli\u0161uje jen jedna jedin\u00e1 samohl\u00e1ska. Chv\u00edli se d\u00edv\u00e1m na rozsv\u00edcen\u00fd displej, na ta dv\u011b kr\u00e1tk\u00e1 slova. Sroluju na druh\u00e9 jm\u00e9no. Jsem v obrovsk\u00fdm poku\u0161en\u00ed zm\u00e1\u010dknout to zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko. Cht\u011bl bych ho sly\u0161et. Nic v\u00edc, jen sly\u0161et jeho hlas. V\u017edycky m\u011b uklid\u0148ovalo, kdy\u017e jsem sly\u0161el Tom\u016fv hlas, kdy\u017e mi bylo smutno. Prsty se mi t\u0159esou a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to neud\u011bl\u00e1m. Nezavol\u00e1m mu. M\u00edsto toho se vr\u00e1t\u00edm zp\u00e1tky na prvn\u00ed jm\u00e9no v po\u0159ad\u00ed. Zm\u00e1\u010dknu zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko.<\/div>\n
„Ahoj l\u00e1sko,“<\/em> ozve se po n\u011bkolika zazvon\u011bn\u00edch ospal\u00fd hlas. Probudil jsem ho, ve sv\u00e9m smutku jsem si ani neuv\u011bdomil \u010dasov\u00fd posun.<\/div>\n
„Probudil jsem t\u011b, vi\u010f?“<\/div>\n
„Ani ne, ty p\u0159ece m\u016f\u017ee\u0161 volat kdykoli,“<\/em> \u0159\u00edk\u00e1 a j\u00e1 c\u00edt\u00edm, \u017ee se usm\u00edv\u00e1. Pozn\u00e1m, kdy\u017e se usm\u00edv\u00e1 do telefonu.<\/div>\n
„Je mi smutno,“ p\u0159izn\u00e1v\u00e1m.<\/div>\n
„Taky mi chyb\u00ed\u0161. Sice to je jen p\u00e1r dn\u00ed, cos odjel, ale m\u00e1m pocit, \u017ee u\u017e uplynuly t\u00fddny.“<\/em><\/div>\n
Ml\u010dky si povzdechnu.<\/div>\n
„Co m\u00e1ma?“<\/em> pt\u00e1 se.<\/div>\n
Pokr\u010d\u00edm rameny, i kdy\u017e to vid\u011bt nem\u016f\u017ee. „Dobr\u00fd, byl jsem za n\u00ed p\u0159ed p\u00e1r dny. M\u011bla radost, \u017ee m\u011b vid\u00ed. To bylo fajn.“<\/div>\n
„A co kluci?“<\/em><\/div>\n
„Jo, dobr\u00fd. Dneska jsem se se\u0161el s Georgem a Davidem, Gustav se vrac\u00ed za tejden.“<\/div>\n
„Bille?“<\/em><\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco, krom\u011b toho, \u017ee se ti st\u00fdsk\u00e1?“<\/em><\/div>\n
Najednou nejsem r\u00e1d, \u017ee jsem mu zavolal. Nechci, aby se m\u011b vypt\u00e1val. Nikdy to ned\u011blal, nechci, aby s t\u00edm te\u010f za\u010d\u00ednal.<\/div>\n
„Nic… nic se ned\u011bje, pro\u010d?“<\/div>\n
„J\u00e1 jen… se\u0161 takovej…“<\/em><\/div>\n
„Jakej?“<\/div>\n
Chv\u00edli ml\u010d\u00ed. „Ciz\u00ed,“<\/em> \u0159ekne po chv\u00edli.<\/div>\n
„To se ti jen zd\u00e1,“ za\u0161ept\u00e1m. „Chyb\u00ed\u0161 mi, to je v\u0161echno.“<\/div>\n
„Ty mn\u011b taky, l\u00e1sko,“<\/em> odpov\u00ed. „Miluju t\u011b… v\u00ed\u0161 to.“<\/em><\/div>\n
V\u00edm, \u017ee \u010dek\u00e1, co odpov\u00edm. Hrozn\u011b bych mu cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee ho taky miluju… zaslou\u017eil by si to, jsme spolu u\u017e tak dlouho, tolik mi pomohl, kdy\u017e jsem n\u011bkoho pot\u0159eboval… ale nem\u016f\u017eu. Nejde to. N\u011bco uvnit\u0159 m\u011b se sev\u0159e a j\u00e1 nedok\u00e1\u017eu \u0159\u00edct ta dv\u011b slova. U\u017e jednou jsem je n\u011bkomu \u0159ekl. Asi jsem vy\u010derpal sv\u016fj p\u0159\u00edd\u011bl.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ za\u0161ept\u00e1m m\u00edst toho zbab\u011ble.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
„Tome, ve\u010de\u0159e!“ ozve se Gretin hlas. Zdvihnu hlavu a zad\u00edv\u00e1m se sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, odkud p\u0159ich\u00e1z\u00ed. Objev\u00ed se mezi dve\u0159mi s ut\u011brkou v ruce. Usm\u011bje se. „Tak poj\u010f, je to hotov\u00e9.“<\/div>\n
Vrac\u00edm j\u00ed \u00fasm\u011bv. Odkl\u00e1d\u00e1m kytaru vedle sebe. Prot\u00e1hnu se, a\u017e mi zapraskaj\u00ed v\u0161echny kosti v t\u011ble. Zav\u011bt\u0159\u00edm. Moc hezky to von\u00ed.<\/div>\n
„Co m\u00e1me?“ zept\u00e1m se a n\u00e1sleduju ji.<\/div>\n
„Lasagne.“<\/div>\n
Sednu si k prost\u0159en\u00e9mu stolu. Obdivuju ji, \u017ee um\u00ed tak hezky v\u0161echno uspo\u0159\u00e1dat. Mezi na\u0161imi tal\u00ed\u0159i je dokonce mal\u00e1 v\u00e1zi\u010dka s jedn\u00edm kv\u00edtkem \u017elut\u00e9 r\u016f\u017ee. Na\u0161e m\u00e1ma si s podobn\u00fdma v\u011bcma nikdy hlavu moc nel\u00e1mala. Jen v\u00fdjime\u010dn\u011b, t\u0159eba kdy\u017e byly V\u00e1noce nebo n\u011bjak\u00e1 oslava, ale p\u0159i b\u011b\u017en\u00e9 ve\u010de\u0159i ne.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to tu moc hezky,“ \u0159\u00edk\u00e1m a vyhled\u00e1m ji pohledem.<\/div>\n
Stoj\u00ed u spor\u00e1ku v kr\u00e1tk\u00fdch \u0161ortk\u00e1ch a \u00fazk\u00e9m b\u00edl\u00e9m t\u00edlku, kolem pasu prou\u017ekovanou z\u00e1st\u011brku. Tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 vlasy sta\u017een\u00e9 do cul\u00edku. Oto\u010d\u00ed hlavu a pot\u011b\u0161en\u011b se usm\u011bje. „D\u00edky,“ \u0159\u00edk\u00e1 a hned se ot\u00e1\u010d\u00ed zp\u00e1tky. Kone\u010dn\u011b se j\u00ed poda\u0159ilo uvolnit po\u0159\u00e1dn\u00fd \u010dtverec lasagn\u00ed a pokl\u00e1d\u00e1 ho na m\u016fj tal\u00ed\u0159. Jej\u00ed porce je skoro polovi\u010dn\u00ed ne\u017e moje.<\/div>\n
Rozvazuje z\u00e1st\u011brku a odlo\u017e\u00ed ji na linku. Vezme oba tal\u00ed\u0159e a pokl\u00e1d\u00e1 je na st\u016fl. Naklon\u00ed se ke mn\u011b a kr\u00e1tce p\u0159itiskne sv\u00e9 rty na moje \u00fasta. „Dobrou chu\u0165,“ za\u0161ept\u00e1 a sed\u00e1 si na svoji \u017eidli.<\/div>\n
„Dobrou,“ odpov\u00edm a beru do ruky p\u0159\u00edbor.<\/div>\n
Lasagne jsou Gretina specialita. Ani tentokr\u00e1t to nedopadlo jinak. Jsou fantastick\u00e9.<\/div>\n
„Moc se ti to povedlo,“ chv\u00e1l\u00edm jej\u00ed kucha\u0159sk\u00e9 um\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„D\u00edky,“ pot\u011b\u0161en\u011b se usm\u011bje a tv\u00e1\u0159e j\u00ed zbarv\u00ed lehce r\u016f\u017eov\u00e1 barva. R\u00fdpe vidli\u010dkou do j\u00eddla a ob\u010das kousek str\u010d\u00ed do pusy.<\/div>\n
„Tome?“ ozve se po chv\u00edli.<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se t\u011b na n\u011bco zeptat?“<\/div>\n
Ml\u010dky k\u00fdvnu, zat\u00edmco kou\u0161u dal\u0161\u00ed sousto.<\/div>\n
„A nebude\u0161 se zlobit, \u017ee se pt\u00e1m?“<\/div>\n
Lehce se zamra\u010d\u00edm. Nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e za\u010d\u00edn\u00e1 hovor takhle. Spolknu to, co m\u00e1m v puse. „Nem\u016f\u017eu ti sl\u00edbit, \u017ee se nebudu zlobit, kdy\u017e nev\u00edm, na co se chce\u0161 zeptat. Prost\u011b to zkus,“ odseknu mo\u017en\u00e1 tro\u0161ku drze.<\/div>\n
Sklop\u00ed o\u010di k tal\u00ed\u0159i a chv\u00edli ml\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Sly\u0161ela jsem… vlastn\u011b to psali v novin\u00e1ch… Bill se vr\u00e1til. Je to pravda?“<\/div>\n
Odlo\u017e\u00edm p\u0159\u00edbor a ut\u0159u si pusu ubrouskem. Posunu se na \u017eidli v\u00edc dozadu a d\u00edv\u00e1m se na ni.<\/div>\n
M\u016fj pohled ji znerv\u00f3z\u0148uje.<\/div>\n
„Pro\u010d t\u011b to zaj\u00edm\u00e1?“ zept\u00e1m se a sna\u017e\u00edm se, aby z m\u00e9ho hlasu nebyl poznat chlad, kter\u00fd stoup\u00e1 m\u00fdm t\u011blem.<\/div>\n
Taky odlo\u017e\u00ed p\u0159\u00edbor a zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Vid\u011bl jsi se s n\u00edm v\u016fbec?“<\/div>\n
Po chv\u00edli v\u00e1h\u00e1n\u00ed p\u0159ik\u00fdvnu. „Vid\u011bl… kdy\u017e p\u0159ijel. U m\u00e1my.“<\/div>\n
„A jak se mu da\u0159\u00ed?“<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ odseknu p\u0159\u00edk\u0159e.<\/div>\n
„Tys s n\u00edm nemluvil?“ zamra\u010d\u00ed se. Vid\u00edm na n\u00ed, \u017ee to nech\u00e1pe. Nerozum\u00ed, pro\u010d nem\u00e1m radost z toho, \u017ee se moje dvoj\u010de po roce vr\u00e1tilo zp\u00e1tky dom\u016f.<\/div>\n
„A pro\u010d ho n\u011bkdy nepozve\u0161 k n\u00e1m?“ \u0159\u00edk\u00e1 sm\u00ed\u0159liv\u011b. Nat\u00e1hne p\u0159es st\u016fl ruku a sev\u0159e moji dla\u0148 ve sv\u00e9. Palcem m\u011b hlad\u00ed po h\u0159betu ruky. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jste se stra\u0161n\u011b dlouho nevid\u011bli, ale je to tv\u016fj bratr, tvoje dvoj\u010de. Ur\u010dit\u011b ti chyb\u00ed. A dost mo\u017en\u00e1 chyb\u00ed\u0161 i ty jemu.“<\/div>\n
„Pochybuju,“ u\u0161kl\u00edbnu se.<\/div>\n
Greta vst\u00e1v\u00e1 od stolu a pomalu ke mn\u011b p\u0159ejde. Vm\u011bstn\u00e1 se na m\u016fj kl\u00edn, do toho t\u011bsn\u00e9ho prostoru mezi mnou a stolem. Pokl\u00e1d\u00e1 mi ruce kolem krku a n\u011b\u017en\u011b m\u011b obejme. Obejmu ji kolem pasu a zved\u00e1m hlavu. \u010cek\u00e1m, co bude d\u00e1l. Jemn\u011b se p\u0159itiskne k m\u00fdm rt\u016fm.<\/div>\n
„Ty um\u00ed\u0161 bejt takovej bru\u010doun,“ muml\u00e1 a zavrt\u00ed se v m\u00e9m kl\u00edn\u011b. Moje dlan\u011b sklouznou po jej\u00edch boc\u00edch na stehna. Siln\u011b je p\u0159itisknu na jemnou k\u016f\u017ei a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f vklouznu pod barevn\u00e9 kra\u0165\u00e1sky. Vydechne a p\u0159itiskne si moji hlavu na svou hru\u010f.<\/div>\n
Posune se tak, \u017ee na m\u011b sed\u00ed te\u010f obkro\u010dmo.<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m n\u011bco moc dobr\u00e9ho, aby v\u00e1m to ob\u011bma chutnalo; d\u00e1me si dobr\u00e9 v\u00edno,“ pl\u00e1nuje Greta polohlasn\u011b, zat\u00edmco se mazl\u00ed s moj\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
Nechci o n\u011bm mluvit.<\/div>\n
P\u0159esunu sv\u00e9 ruce na jej\u00ed pevn\u00fd zadek a p\u0159itisknu si ji na sebe. Zav\u00edr\u00e1m o\u010di a vn\u00edm\u00e1m jen horko, kter\u00e9 z jej\u00edho t\u011bla vych\u00e1z\u00ed. C\u00edt\u00ed, \u017ee nejsem v klidu a tiskne se na m\u011b je\u0161t\u011b siln\u011bji. Jej\u00ed rty dopadaj\u00ed na moje \u00fasta. Prsty zabo\u0159\u00ed do m\u00fdch cop\u00e1nk\u016f a prohloub\u00ed n\u00e1\u0161 polibek. Je smysln\u00e1 a v\u00ed to. A v\u00ed, \u017ee i j\u00e1 si to uv\u011bdomuju. Vrt\u00ed se v m\u00e9m kl\u00edn\u011b a sna\u017e\u00ed se m\u00e9 t\u011blo probudit co nejv\u00edc.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Tome,“ \u0161ept\u00e1.<\/div>\n
Nechci, aby mi tohle \u0159\u00edkala. Sna\u017e\u00edm se vyt\u011bsnit vzpom\u00ednky, kter\u00e9 se derou do m\u00e9 hlavy. Miluju t\u011b, Tome.<\/em> Tmav\u00e9 o\u010di pln\u00e9 slz, bled\u00e1 tv\u00e1\u0159. Nah\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo v m\u00e9 posteli. Nejbou\u0159liv\u011bj\u0161\u00ed noc m\u00e9ho \u017eivota. On a j\u00e1.<\/em> Kolikr\u00e1t jsem si v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1val ud\u00e1losti t\u00e9 noci a toho r\u00e1na. Asi nikdy na to nezapomenu.<\/div>\n
Beru do dlan\u00ed jej\u00ed tv\u00e1\u0159 a otv\u00edr\u00e1m o\u010di. Mus\u00edm se na ni d\u00edvat. Mus\u00edm vid\u011bt, \u017ee \u00fasta, kter\u00e1 l\u00edb\u00e1m, pat\u0159\u00ed Gr\u00e9t\u011b a ne jemu<\/em>.<\/div>\n
Miluju se s n\u00ed a celou dobu se na ni d\u00edv\u00e1m. Je to \u0161\u00edlen\u00e9.<\/div>\n
P\u0159esto po\u0159\u00e1d v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to dok\u00e1\u017eu.<\/div>\n
Chci ji milovat… a zapomenout.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Michelle M. (Bill) „Ty vole, kde ses fl\u00e1kal?“ \u0159ve Georg a d\u00e1 mi takovou herdu do zad, a\u017e zavr\u00e1vor\u00e1m. „Pocem,“ p\u0159\u00e1telsky m\u011b chyt\u00ed kolem krku a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b. „Taky t\u011b r\u00e1d vid\u00edm,“ \u0159\u00edk\u00e1m a op\u011btuju objet\u00ed. V duchu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[241],"tags":[],"class_list":["post-13892","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-navrat-do-hoteloveho-pokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13892","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13892"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13892\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13892"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13892"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13892"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}