{"id":13915,"date":"2009-07-26T18:00:00","date_gmt":"2009-07-26T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13883"},"modified":"2009-07-26T18:00:00","modified_gmt":"2009-07-26T17:00:00","slug":"13th-warrior-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/07\/26\/13th-warrior-6\/","title":{"rendered":"13th Warrior 6."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Je to k\u0159\u00ed\u017eenec \u010dlov\u011bka se zv\u00ed\u0159etem.“ Archem p\u0159ed n\u00e1s hodil mrtvolu jedn\u00e9 z t\u011bch stv\u016fr. Op\u011bt se mi sev\u0159el \u017ealudek a m\u011bl jsem pocit, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edl\u00ed pozvrac\u00edm. Tom, sed\u00edc\u00ed vedle m\u011b na stole, se postavil a do\u0161el a\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n
„Je to \u010dlov\u011bk.“<\/div>\n
„Potom mus\u00ed n\u011bkde sp\u00e1t, mus\u00edme jen naj\u00edt stopu a dostaneme je.“<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak lehk\u00e9. D\u00e9\u0161\u0165 v\u0161echny stopy jejich kon\u00ed smyl.“<\/div>\n
„A jak je najdeme?“ V\u0161ichni ml\u010deli, Buliwolf p\u0159ech\u00e1zel po velk\u00e9 s\u00edni, ostatn\u00ed sed\u011bli na sv\u00fdch m\u00edstech a jen se d\u00edvali do zem\u011b p\u0159ed sebou.<\/div>\n
„Poj\u010fte se mnou, zn\u00e1m \u017eenu, kter\u00e1 n\u00e1m porad\u00ed.“ Pohledy v\u0161ech se sto\u010dily na Olgu, kr\u00e1lovu \u017eenu. Tom se p\u00e1r kroky p\u0159esunul a\u017e k n\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 Oracle? Jak n\u00e1m ta<\/em> m\u016f\u017ee pomoct?“<\/div>\n
„Tome, ty v\u00ed\u0161, \u017ee\u2026“<\/div>\n
„Je to bl\u00e1zen!“<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/div>\n
„Tak dost, vy dva.“ Buliwolf do\u0161el a\u017e k nim. „Pom\u016f\u017ee n\u00e1m ta \u017eena?“ Olga s pohledem tvrd\u011b up\u0159en\u00fdm do toho Tomova p\u0159ik\u00fdvla. „Tak jdeme, nesm\u00edme ztr\u00e1cet v\u00edce \u010dasu. U\u017e tak minul jeden den.“<\/div>\n
V\u0161ichni na\u0161i mu\u017ei, v \u010dele s Buliwolfem, se vydali za Olgou, jen Tom st\u00e1l v\u00e1hav\u011b na m\u00edst\u011b. T\u011bkal jsem pohledem mezi n\u00edm a m\u00fdmi mu\u017ei.<\/div>\n
„Ta \u017eensk\u00e1 je bl\u00e1zen! Opravu nech\u00e1pu, jak n\u00e1m m\u016f\u017ee pomoct!“ Tom na\u0161tvan\u011b kopl do nohy stolu, a\u017e se \u010d\u00ed\u0161e na n\u011bm zachv\u011bly. Do\u0161el jsem k n\u011bmu a konej\u0161iv\u011b stiskl jeho ruku. „Tak poj\u010f, a\u0165 na tebe va\u0161i ne\u010dekaj\u00ed.“ Nepatrn\u011b se na m\u011b pousm\u00e1l, popadl sv\u016fj me\u010d a \u0161t\u00edt a se mnou v pat\u00e1ch se vydal za ostatn\u00edmi.<\/p>\n<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b, co jste tam d\u011blali?“ Herger se pobaven\u011b sm\u00e1l, zat\u00edmco j\u00e1 s Tomem jsme nasedali na kon\u011b. Jen jsem se na n\u011bj za\u0161klebil a oto\u010dil jsem kon\u011b do sm\u011bru j\u00edzdy.<\/div>\n
\n
„Tome?“<\/div>\n
„Ano?“ Oto\u010dil na m\u011b hlavu a mile se usm\u00e1l. Op\u011btoval jsem mu \u00fasm\u011bv a dojel jsem a\u017e t\u011bsn\u011b k n\u011bmu, \u0161li jsme krokem bok po boku. Ostatn\u00ed byli u\u017e kus p\u0159ed n\u00e1mi.<\/div>\n
„Ty tu \u017eenu, tu Oracle, zn\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Zamra\u010dil se a trochu ut\u00e1hl ot\u011b\u017ee sv\u00e9mu koni. „Zn\u00e1m, pamatuju si j\u00ed je\u0161t\u011b jako malej kluk. Je to v\u011bdma jednoho kmene, kter\u00fd \u017eije v hor\u00e1ch. N\u00e1\u0161 lid se k n\u00ed up\u00edr\u00e1 u\u017e cel\u00e9 t\u0159i generace.“<\/div>\n
„Ale to by\u2026“<\/div>\n
„Je j\u00ed u\u017e sto \u010dty\u0159icet let, Bille,“ zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„Aha.“<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159\u00edm j\u00ed ani slovo, je to bl\u00e1zen. Ale m\u00ed lid\u00e9 mus\u00ed n\u011bkomu v\u011b\u0159it a ona jim d\u00e1v\u00e1 pocit, \u017ee vid\u00ed do budoucnosti,“ pokr\u010dil rameny a op\u011bt se na m\u011b usm\u00e1l. „Ale zapome\u0148 na to, ud\u011blej si na n\u00ed n\u00e1zor s\u00e1m.“ Jen jsem p\u0159ik\u00fdvl a d\u00e1l jsem jel po jeho boku, jen chv\u00edlemi jsme se museli rozd\u011blit, kdy\u017e se lesn\u00ed cesta z\u00fa\u017eila.<\/div>\n
„A Tome?“<\/div>\n
„Ano?“ Op\u011bt se na m\u011b s \u00fasm\u011bvem oto\u010dil. M\u00e1m pocit, \u017ee se na m\u011b b\u011bhem posledn\u00edch n\u011bkolika dn\u00ed nepod\u00edval ani jednou bez rt\u016f zvln\u011bn\u00fdch do \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„A tv\u016fj otec\u2026“<\/div>\n
„Na n\u011bj taky zapome\u0148, Bille. Je jen moje v\u011bc, s k\u00fdm co m\u00e1m.“ Najednou byla jeho tv\u00e1\u0159 tak nep\u011bkn\u011b tvrd\u00e1 a jeho kamenn\u00fd pohled se zabod\u00e1val do toho m\u00e9ho. Sklonil jsem hlavu a levou rukou pro\u010d\u00edsl zlatavou h\u0159\u00edvu sv\u00e9mu b\u011blou\u0161ovi.<\/div>\n
P\u0159esn\u011b jsem si vybavoval to odpoledne, kdy jsem je\u0161t\u011b le\u017eel v Tomov\u011b posteli po no\u010dn\u00ed bitv\u011b a on le\u017eel vedle m\u011b. Vstoupil tam jeho otec, kr\u00e1l. Tak neskute\u010dn\u011b zu\u0159il, kdy\u017e vedle Toma vid\u011bl le\u017eet m\u011b. Nikdy nezapomenu na ten pohled, na ten opovrhuj\u00edc\u00ed pohled, kter\u00fd pat\u0159il jen a jen mn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
M\u016fj k\u016f\u0148 z ni\u010deho nic s\u00e1m zastavil, a tak jsem pozvedl hlavu. St\u00e1l proti mn\u011b Tom, d\u00edval se na m\u011b tak, tak nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm pohledem, \u0161\u00edlel jsem z toho.<\/div>\n
„Bille,“ nat\u00e1hl ke mn\u011b ruku a tak jsem ji stiskl. „Opravdu, zapome\u0148 na to, co \u0159\u00edkal otec, ano? On nem\u00e1 pravdu. Nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho na tom, co je mezi n\u00e1mi. Naopak,“ usm\u00e1l se a slezl z kon\u011b. Omotal ruce kolem m\u00e9ho pasu a pomohl dol\u016f i mn\u011b. „Mysl\u00edm si, \u017ee to, co je mezi n\u00e1mi, je to nejlep\u0161\u00ed, co m\u011b v \u017eivot\u011b potkalo.“ Jemn\u011b m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i a pram\u00ednek rozcuchan\u00fdch vlas\u016f mi zastr\u010dil za ucho.<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se. „Mysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Smrteln\u011b, Bille.“ Vp\u00edjel se pohledem do toho m\u00e9ho, zlehka m\u011b placem hladil po l\u00ed\u010dku a pomalu se ke mn\u011b skl\u00e1n\u011bl. „V\u011b\u0159 tomu, \u017ee pro m\u011b na sv\u011bt\u011b neexistuje nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e jsi ty.“ Zlehka se ot\u0159el sv\u00fdmi rty o ty m\u00e9 a v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed vte\u0159in\u011b u\u017e jsme spolu divoce propl\u00e9tali jazyky. Prsty lev\u00e9 ruky mi zaj\u00ed\u017ed\u011bl do vlas\u016f a druhou rukou si m\u011b za pas tisknul t\u011bsn\u011b k sob\u011b. Moje ruce spo\u010d\u00edvaly za jeho krkem, siln\u011b jsem se k n\u011bmu tiskl a do toho polibku jsem vkl\u00e1dal v\u0161e, co jsem v t\u00e9 chv\u00edli c\u00edtil.<\/div>\n
„Jsi \u00fa\u017easn\u00fd,“ za\u0161eptal, kdy\u017e se ode m\u011b po chv\u00edli odt\u00e1hl a vtiskl mi mal\u00fd polibek na nos. Usm\u00e1l jsem se. „Ale te\u010f u\u017e poj\u010f, jsme pozadu.“<\/div>\n
*<\/div>\n
„Oh, no p\u00e1ni.“ Star\u00e1 \u017eena, je\u017e le\u017eela sto\u010den\u00e1 na dece u ohn\u011b, vyt\u0159e\u0161tila o\u010di a zad\u00edvala se na Olgu, stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00ed. „Stoj\u00ed p\u0159ede mnou sama kr\u00e1lovna, nem\u00fdl\u00edm se?“<\/div>\n
S Tomem jsme si vym\u011bnili pobaven\u00fd pohled.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161li jsme \u017e\u00e1dat o radu, pan\u00ed.“<\/div>\n
„Vy, kr\u00e1lovno? Nebo on?“ Rozt\u0159esen\u00fdm prstem uk\u00e1zala na Buliwolfa. „P\u0159istup bl\u00ed\u017e, Buliwolfe.“<\/div>\n
„Vy m\u011b zn\u00e1te?“<\/div>\n
„M\u00e1m u\u0161i,“ op\u011bt zakoulela o\u010dima a Tom si pohrdav\u011b odfrkl. Str\u010dil jsem do n\u011bj, on jen rozhodil rukama. „Bojovn\u00edk, \u0159\u00edk\u00e1 v\u00edtr. Velitel, \u0159\u00edk\u00e1 d\u00e9\u0161\u0165. Ale pro\u010d jsi za mnou p\u0159i\u0161el? Chce\u0161 radu? Aby sis v\u011bd\u011bl rady s poj\u00edda\u010di mrtv\u00fdch?“ Buliwolf se oto\u010dil sm\u011brem k mu\u017e\u016fm.<\/div>\n
„Hled\u00e1me tvou moudrost.“ Buliwolf se st\u0159etl pohledem s kr\u00e1lovnou.<\/div>\n
„V\u00e1lka se vyhr\u00e1v\u00e1 v\u016fl\u00ed, m\u00e1 mil\u00e1. Mo\u017en\u00e1 jste bojovali na \u0161patn\u00e9m poli.“ Odml\u010dela se, zav\u0159ela o\u010di a vypadalo to, \u017ee snad sp\u00ed. Nech\u00e1pav\u011b jsem se pod\u00edval na Toma, ten jen zakroutil hlavou.<\/div>\n
„M\u00e1te n\u011bco, co jim pat\u0159\u00ed?“<\/div>\n
„Ano,“ Buliwolf se oto\u010dil ke mn\u011b. Nadsko\u010dil jsem uv\u011bdom\u011bn\u00edm si faktu, \u017ee to j\u00e1 m\u00e1m jejich p\u0159edm\u011bt. Zalovil jsem v kapse sv\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b a vyt\u00e1hl jsem malou so\u0161ku, kterou mu\u017ei na\u0161li tenkr\u00e1t na statku. Op\u011bt jsem se ot\u0159\u00e1sl p\u0159i vzpom\u00ednce na to, jak to tam vypadalo.<\/div>\n
Nat\u00e1hl jsem ruku sm\u011brem k Buliwolfovi a ten mi jen k\u00fdvnut\u00edm hlavy pod\u011bkoval. Oto\u010dil se na v\u011bdmu a p\u0159edal j\u00ed so\u0161ku.<\/div>\n
Sta\u0159ena si chv\u00edli kamennou so\u0161ku prohl\u00ed\u017eela. „Sami v\u00e1m ukazuj\u00ed svou cestu. Pokud je budete zab\u00edjet, nedos\u00e1hnete ni\u010deho. Najd\u011bte ko\u0159en, podetn\u011bte v\u016fli. Zabijte ji, tuhle \u017eenu. Je to jejich symbol, vzhl\u00ed\u017e\u00ed k n\u00ed. Je jejich v\u016fl\u00ed. A\u017e po jej\u00ed smrti nastane klid.“<\/div>\n
„Kde ji m\u00e1me hledat?“<\/div>\n
„Ona je zem\u011b. Hledej ji v zemi,“ odml\u010dela se a zhluboka se nadechla. „A jejich v\u016fdce, na n\u011bj si tak\u00e9 dejte pozor, jeho rohy mohou b\u00fdt ostr\u00e9.“ Sta\u0159ena se sto\u010dila do klub\u00ed\u010dka a zav\u0159ela o\u010di. Snad u\u017e doopravdy spala.<\/div>\n
„P\u016fjdeme.“ Buliwolf se oto\u010dil zp\u011bt k n\u00e1m, nasedl na kon\u011b a spole\u010dn\u011b s mu\u017ei se pomalu vyd\u00e1val lesn\u00ed cestou zp\u011bt. Pod\u00edval jsem se na Toma. Tv\u00e1\u0159il se zamy\u0161len\u011b.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ chytil jsem jej za ruku a t\u00e1hl jej ke kon\u00edm, kdy\u017e se najednou za na\u0161imi z\u00e1dy ozval op\u011bt hlas sta\u0159eny.<\/div>\n
„Budete spolu \u0161\u0165astn\u00ed jen tehdy, dok\u00e1\u017eete-li se postavit ostatn\u00edm a bojovat za to, co sami chcete.“ Pod\u00edvali jsme se na sebe, pak oba na sta\u0159enu. St\u00e1le le\u017eela sto\u010den\u00e1 do klubka u ohn\u011b se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. Tom jen p\u0159ik\u00fdvl, lehce stiskl mou dla\u0148 a vedl m\u011b ke kon\u00edm.<\/div>\n
*<\/div>\n
„M\u00e1te n\u011bco jako pl\u00e1n?“ Osedl\u00e1val jsem b\u011blou\u0161e, zat\u00edmco ostatn\u00ed p\u0159ipev\u0148ovali k sedl\u016fm sv\u00fdch kon\u00ed m\u011bchy s vodou a pytle s j\u00eddlem. Ka\u017edou chv\u00edl\u00ed jsme se m\u011bli vydat na cestu do st\u0159edu zem\u011b, zab\u00edt matku wendell\u016f.<\/em><\/div>\n
„Jo,“ Herger pokr\u010dil rameny a vy\u0161vihl se na sv\u00e9ho kon\u011b. „Naj\u00edt je a pozab\u00edjet.“<\/div>\n
Pozvedl jsem obo\u010d\u00ed. „To je vskutku dobr\u00fd pl\u00e1n.“ Hlasit\u011b se zasm\u00e1l a ze h\u0159betu sv\u00e9ho kon\u011b m\u011b popl\u00e1cal po rameni.<\/div>\n
„Klid, brat\u0159\u00ed\u010dku. V\u0161ak my na n\u011bco cestou p\u0159ijdeme. M\u00e1me na to p\u00e1r dn\u00ed.“ Jen jsem p\u0159ik\u00fdvl a vysedl na sv\u00e9ho kon\u011b. Opravdu<\/em> jsem se t\u011b\u0161il na n\u011bkolikadenn\u00ed cestu lesem.<\/div>\n
*<\/div>\n
„Tady se ut\u00e1bo\u0159\u00edme, chlapi!“ V\u0161ichni jako na povel zastavili a slezli ze sv\u00fdch kon\u00ed. St\u00e1li jsme uprost\u0159ed lesa, na men\u0161\u00ed m\u00fdtin\u011b, kterou obklopovaly stromy. Slunce u\u017e zapadalo za obzor a vzduch se v\u00fdrazn\u011b ochladil.<\/div>\n
Tak\u00e9 jsem sesko\u010dil ze sv\u00e9ho kon\u011b, p\u0159iv\u00e1zal ho k jednomu stromu a \u0161el za ostatn\u00edmi, kte\u0159\u00ed u\u017e rozd\u011bl\u00e1vali ohe\u0148. Byla mi neskute\u010dn\u00e1 zima, opravdu jsem si je\u0161t\u011b nezvykl na takov\u00e9hle po\u010das\u00ed. Z domova jsem zvykl\u00fd na rozeh\u0159\u00e1t\u00fd p\u00edsek, hork\u00e9 slunce a p\u0159\u00edjemn\u011b vla\u017en\u00e9 noci.<\/div>\n
„Arabe, chytej!“ Jeden z mu\u017e\u016f po mn\u011b hodil kus pe\u010den\u00e9ho masa. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se usm\u00e1l a s chut\u00ed se zakousl. M\u011bl jsem neuv\u011b\u0159iteln\u00fd hlad.<\/div>\n
„Nehltej tak,“ zasm\u00e1l se vedle m\u011b Tom a j\u00e1 jen stydliv\u011b sklonil hlavu. On, i p\u0159esto, \u017ee jsme uprost\u0159ed lesa v divo\u010din\u011b, nezapomn\u011bl na zp\u016fsoby, je\u017e ho u\u010dili coby prince a jedl zp\u016fsobn\u011b. A j\u00e1? Hltal jsem jako prase, doslova.<\/div>\n
„Nikam ti to neute\u010de, brat\u0159\u00ed\u010dku,“ zasm\u00e1l se mi i Herger a s\u00e1m se po\u0159\u00e1dn\u011b zakousl do sv\u00e9 porce. Jen jsem se na n\u011bj za\u0161klebil, ale d\u00e1l u\u017e jsem jedl o n\u011bco pomaleji. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se usm\u00e1l na Toma, kter\u00fd mi podal kousek chleba.<\/p>\n<\/div>\n
„Jd\u011bte sp\u00e1t, chlapi! \u010cek\u00e1 n\u00e1s dlouh\u00fd den.“ Buliwolf se zvedl jako prvn\u00ed od ohn\u011b a p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu koni. Vyt\u00e1hl deku, kterou rozlo\u017eil pod jedn\u00edm ze strom\u016f a nat\u00e1hl se. N\u011bkolik dal\u0161\u00edch n\u00e1sledovalo jeho p\u0159\u00edkladu. Po mal\u00e9 chv\u00edli u\u017e jsme u ohn\u011b z\u016fstali jen j\u00e1 s Tomem a Herger.<\/div>\n
Sna\u017eil jsem se ho nevn\u00edmat a s \u00fasm\u011bvem na rtech jsem p\u0159ij\u00edmal kousky nakr\u00e1jen\u00e9ho jablka, kter\u00fdmi m\u011b Tom krmil. Herger n\u00e1s zkoumav\u00fdm pohledem pozoroval.<\/div>\n
„Vy dva spolu jako\u2026“<\/div>\n
„Jako co?“ Tom se na n\u011bj oto\u010dil a propaloval jej pohledem.<\/div>\n
„Je to divn\u00fd,“ odbo\u010dil nakonec Herger a hltav\u011b se napil medoviny, kterou si vzal v druh\u00e9m m\u011bchu s sebou.<\/div>\n
„Nev\u00edm pro\u010d.“<\/div>\n
„Jste oba chlapi,“ pokr\u010dil rameny a postavil se na nohy. „No, stejn\u011b je to va\u0161e v\u011bc. Dobrou,“ oto\u010dil se a zmizel mezi stromy za ostatn\u00edmi.<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na Toma. Pohled up\u00edral do plam\u00ednk\u016f v ohni\u0161ti s rukou polo\u017eenou kolem m\u00e9ho pasu. Z\u00edvnul jsem si.<\/div>\n
„Jsi unaven\u00fd?“<\/div>\n
„Trochu,“ p\u0159itakal jsem po pravd\u011b a p\u0159itulil jsem se k n\u011bmu. Pevn\u011b m\u011b objal a vtiskl mi polibek do vlas\u016f. Je to neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, je mi s n\u00edm tak kr\u00e1sn\u011b. Kdy\u017e jsem s n\u00edm, jakoby v\u0161echno kolem ztr\u00e1celo v\u00fdznam. Jako by snad ani neexistovaly ty stv\u016fry, kter\u00e9 hon\u00edme.<\/div>\n
„P\u016fjdeme si lehnout taky dozadu, nebo chce\u0161 z\u016fstat tady u ohn\u011b?“<\/div>\n
Zvedl jsem k n\u011bmu hlavu, nosem jsem se ot\u0159el o jeho krk, ale nic jsem ne\u0159\u00edkal.<\/div>\n
„Billi,“ usm\u00e1l se na m\u011b a jemn\u011b m\u011b pol\u00edbil. „Bo\u017ee, jsi ledov\u00fd!“<\/div>\n
„Je mi taky trochu zima.“ Zamra\u010dil se na m\u011b a je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bji m\u011b sev\u0159el ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
„Zah\u0159eju t\u011b, cht\u011bl bys?“<\/div>\n
„A jak?“ Provokativn\u011b jsem se op\u011bt ot\u0159el nosem o teplounkou k\u016f\u017ei na jeho krku. Ti\u0161e vydechl.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ postavil se na nohy a nat\u00e1hl ke mn\u011b ruku. Zara\u017een\u011b jsem se jej chytil a nechal jsem se vyt\u00e1hnout na nohy. Jemn\u011b m\u011b pol\u00edbil a vedl m\u011b n\u011bkam mezi stromy, cestou vzal je\u0161t\u011b dv\u011b deky, kter\u00e9 m\u011bl p\u0159iv\u00e1zan\u00e9 k sedlu sv\u00e9ho kon\u011b.<\/div>\n
„Tome, kam to jdeme?“<\/div>\n
„Pry\u010d od ostatn\u00edch. Chci s tebou b\u00fdt s\u00e1m, \u00fapln\u011b s\u00e1m.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni „Je to k\u0159\u00ed\u017eenec \u010dlov\u011bka se zv\u00ed\u0159etem.“ Archem p\u0159ed n\u00e1s hodil mrtvolu jedn\u00e9 z t\u011bch stv\u016fr. Op\u011bt se mi sev\u0159el \u017ealudek a m\u011bl jsem pocit, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edl\u00ed pozvrac\u00edm. Tom, sed\u00edc\u00ed vedle m\u011b na stole, se postavil a do\u0161el a\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[248],"tags":[],"class_list":["post-13915","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-13th-warrior"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13915","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13915"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13915\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13915"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13915"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13915"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}