{"id":13921,"date":"2009-07-26T16:00:00","date_gmt":"2009-07-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13889"},"modified":"2009-07-26T16:00:00","modified_gmt":"2009-07-26T15:00:00","slug":"sachsenhausen-1940-1-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/07\/26\/sachsenhausen-1940-1-3\/","title":{"rendered":"Sachsenhausen 1940 (1\/3)"},"content":{"rendered":"
V\u00e1\u017een\u00ed a mil\u00ed\u2026 pr\u00e1v\u011b jsem dokon\u010dila opravov\u00e1n\u00ed t\u00e9hle \u00fa\u017easn\u00e9 pov\u00eddky a rozhodla jsem se, \u017ee v\u00e1m k tomu rad\u0161i n\u011bco nap\u00ed\u0161u. Ne v\u0161ichni z v\u00e1s v\u011bd\u00ed, co je Sachsenahausen\u2026 proto v\u00e1s chci varovat. P\u0159esto, \u017ee je to pov\u00eddka n\u00e1dhern\u00e1, l\u00e1skypln\u00e1, odehr\u00e1v\u00e1 se v krut\u00e9m prost\u0159ed\u00ed vyhlazovac\u00edho koncentra\u010dn\u00edho t\u00e1bora za druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky a jej\u00ed d\u011bj tomu odpov\u00edd\u00e1.<\/strong><\/div>\n
Rozva\u017ete, jestli jste schopni \u010d\u00edst n\u011bco takov\u00e9ho, proto\u017ee autorka to prost\u0159ed\u00ed popisuje celkem v\u011brn\u011b, se v\u0161\u00edm, co k tomu pat\u0159\u00ed. Ti, kdo to vydr\u017e\u00edte, ur\u010dit\u011b nebudete zklam\u00e1ni, ale slzy, kter\u00e9 mi pr\u00e1v\u011b zasychaj\u00ed na tv\u00e1\u0159i, a\u0165 jsou pro v\u00e1s varov\u00e1n\u00edm\u2026 va\u0161e Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: Terezka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
I p\u0159es to, \u017ee je toto moje druh\u00e1 jednod\u00edlka, kter\u00e1 se tady na blogu objevuje, je teprve Sachsenhausen moje prvn\u00ed d\u00edlo, p\u0159enesen\u00e9 na pap\u00edr. N\u00e1pad p\u0159i\u0161el b\u011bhem jedn\u00fd \u0161\u00edlen\u011b nudn\u00fd cesty vlakem, ale jeho realizace trvala je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho. Postupem \u010dasu se mi za\u010d\u00e1tky pov\u00eddky p\u0159est\u00e1valy l\u00edbit, ale p\u0159episovat jsem to necht\u011bla. P\u0159ece jen to byly prvn\u00ed my\u0161lenky a n\u011bkdy je zaj\u00edmav\u00fd a pou\u010dn\u00fd p\u0159e\u010d\u00edst si n\u011bco nevyzr\u00e1l\u00e9ho. Alespo\u0148 z m\u00e9ho pohledu. Dal\u0161\u00ed posouzen\u00ed nech\u00e1v\u00e1m na v\u00e1s. Terezka.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Krutost. Jedna z nejhor\u0161\u00edch lidsk\u00fdch vlastnost\u00ed. A nejstra\u0161n\u011bj\u0161\u00ed je, kdy\u017e se takov\u00fd krut\u00fd \u010dlov\u011bk dostane k moci. Slep\u011b pak ni\u010d\u00ed \u017eivoty mnoha nevinn\u00fdch, bezbrann\u00fdch lid\u00ed. A my se jen m\u016f\u017eeme pt\u00e1t – co by s nimi bylo d\u00e1l, kdyby nezem\u0159eli?<\/p>\n<\/div>\n
Jeden z tis\u00edc\u016f, jeho\u017e \u017eivot m\u011bl b\u00fdt brzy p\u0159ed\u010dasn\u011b, zbyte\u010dn\u011b ukon\u010den, trp\u011bl zde – v mu\u017esk\u00e9 cele A5 ve vyhlazovac\u00edm t\u00e1bo\u0159e v Sachsenhausenu. A to jen proto, \u017ee byl \u017eid. Ten \u0161\u00edlen\u00fd v\u016fdce Adolf Hitler cht\u011bl o\u010distit lidskou rasu od \u0161pinav\u00e9 krve, kterou, podle n\u011bj, \u017eid\u00e9 m\u011bli. Nech\u00e1val je hromadn\u011b likvidovat, jakoby k tomu snad m\u011bl opr\u00e1vn\u011bn\u00ed. Ach, kdyby u\u0161et\u0159il alespo\u0148 tenhle sotva osmn\u00e1ctilet\u00fd \u017eivot…<\/p>\n<\/div>\n
To \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed se jmenovalo Bill. Ne\u017e ho odvedli sem, bydlel s maminkou Simone v Loitsche, bl\u00edzko n\u011bmeck\u00e9ho Magdeburgu. Co naplat, \u017ee je\u0161t\u011b studoval a prvn\u00ed l\u00e1ska ho teprve \u010dekala – gardy SS jeho i Simone na\u0161ly i v takov\u00e9 zapadl\u00e9 d\u011bdin\u011b, jakou Loitsche bezpochyby bylo.<\/div>\n
Ale aspo\u0148 byli spolu. N\u011bjak\u00fd \u010das. Kdy\u017e je transportovali sem, nejenom, \u017ee jim u roz\u0159azov\u00e1n\u00ed zabavili tu trochu osobn\u00edch v\u011bc\u00ed, kterou si mohli vz\u00edt, ale hlavn\u011b… je od sebe odtrhli.<\/div>\n
A tak se Bill octl tady – v mal\u00e9, \u00fapln\u011b temn\u00e9 m\u00edstnosti, jej\u00edm\u017e jedin\u00fdm vybaven\u00edm byl nespo\u010det d\u0159ev\u011bn\u00fdch paland a d\u00edra v zemi, slou\u017e\u00edc\u00ed jako WC; v m\u00edstnosti pln\u00e9 na\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edch mu\u017e\u016f r\u016fzn\u00e9ho v\u011bku, kte\u0159\u00ed z\u016fstali odtr\u017een\u00ed od sv\u00fdch nejbli\u017e\u0161\u00edch a netu\u0161ili, co se s nimi stane.<\/div>\n
A Simone? B\u016fhv\u00ed. Asi byla v podobn\u00e9, jen \u017eensk\u00e9, cele. Ale co kdy\u017e je u\u017e mrtv\u00e1? Co kdy\u017e ji Bill u\u017e nikdy neuvid\u00ed? Jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd mu je\u0161t\u011b zbyl…<\/div>\n
\n
Byl tu u\u017e t\u0159et\u00ed den. Za tu dobu zjistil, jak to chod\u00ed – \u017ee ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no mus\u00ed v\u0161ichni ven, kde je dozorci po\u010d\u00edtaj\u00ed a zji\u0161\u0165uj\u00ed tak, jestli nikdo neutekl (i kdy\u017e to bylo skoro nemo\u017en\u00e9), a p\u0159itom si nach\u00e1zej\u00ed \u010das na \u0161ikanov\u00e1n\u00ed v\u011bz\u0148\u016f, kter\u00e9 jim bylo milostiv\u011b dovoleno.<\/div>\n
S hr\u016fzou p\u0159i\u0161el na to, \u017ee j\u00edst dost\u00e1vaj\u00ed jen jednou denn\u011b v poledne, a to sb\u011bra\u010dku \u0159\u00eddk\u00e9 pol\u00e9vky, jej\u00ed\u017e hlavn\u00ed slo\u017ekou byla voda a zbytek tvo\u0159ila plesniv\u00e1 zelenina.<\/div>\n
Ale nejhor\u0161\u00ed bylo to ovzdu\u0161\u00ed v cele. Nikdo, kdo to nepro\u017eil, si nedok\u00e1\u017ee p\u0159edstavit, jak\u00e9 to bylo, \u017e\u00edt ve tm\u011b a zim\u011b, naslouchat neust\u00e1vaj\u00edc\u00edmu pl\u00e1\u010di a c\u00edtit jen beznad\u011bj a strach. Bill s\u00e1m tak\u00e9 st\u00e1le plakal, napln\u011bn \u00fazkost\u00ed. Odtud se nemohl nikdy dostat a i kdyby – co by d\u011blal bez matky?<\/p>\n<\/div>\n
„Mali\u010dk\u00fd… no tak, neplakej u\u017e…“ \u010d\u00edsi h\u0159ejiv\u00e1 dla\u0148 jej pohladila po vlasech. Uplakan\u00fdma o\u010dima se nejist\u011b pod\u00edval na jej\u00edho majitele, j\u00edm\u017e byl kr\u00e1sn\u00fd mlad\u00edk s \u010dokol\u00e1dov\u00fdm pohledem a dlouh\u00fdmi sv\u011btl\u00fdmi vlasy, spleten\u00fdmi do zcuchan\u00fdch provazc\u016f. Nev\u011b\u0159il, \u017ee tady by byl je\u0161t\u011b n\u011bkdo schopn\u00fd ut\u011b\u0161it ho, navzdory vlastn\u00edm starostem.<\/div>\n
„Copak se ti stalo?“ Nezn\u00e1m\u00fd mu h\u0159betem ruky set\u0159el z tv\u00e1\u0159e rozteklou \u0159asenku, ani slovo v\u0161ak ne\u0159ekl o Billov\u011b nezvykl\u00e9 viz\u00e1\u017ei. M\u011bl tak soucitn\u00e9 o\u010di, \u017ee Bill zatou\u017eil sv\u011b\u0159it se mu se sv\u00fdm tr\u00e1pen\u00edm.<\/div>\n
„Maminka… oni ji dali jinam ne\u017e m\u011b!“ zaplakal. Mlad\u00edk t\u011b\u017ece povzdechl.<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e nem\u00e1m nikoho.“<\/div>\n
Bill se zadrhl.<\/div>\n
„V\u016fbec nikoho…? Jakto?“<\/div>\n
„Jako jedin\u00fd z rodiny jsem p\u0159e\u017eil bombardov\u00e1n\u00ed Berl\u00edna,“ smutn\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ach…“ hlesl \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
„Ale jsem klidn\u00fd, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee je jim v nov\u00e9m \u017eivot\u011b dob\u0159e.“<\/div>\n
Bill u\u017easl.<\/div>\n
„V nov\u00e9m \u017eivot\u011b? O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Nov\u00fd \u017eivot je \u017eivot po tomto \u017eivot\u011b, kam p\u0159ijdou v\u0161ichni, kte\u0159\u00ed zde zem\u0159eli z rozmaru krut\u00fdch lid\u00ed.“<\/div>\n
„Tak\u017ee i my dva t\u0159eba?“<\/div>\n
„Jasn\u011b! A proto se smrti neboj\u00edm. Bude to vysvobozen\u00ed. Jinak j\u00e1 jsem Tom.“<\/div>\n
„Bill,“ lehce se usm\u00e1l a podal mu svou, u\u017e te\u010f vyhublou, ru\u010dku. „Pov\u011bz mi o tom p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm \u017eivot\u011b je\u0161t\u011b n\u011bco,“ poprosil a posadil s pohodln\u011b do tureck\u00e9ho sedu, jako d\u00edt\u011b, kter\u00e9 se chyst\u00e1 vyposlechnout si poh\u00e1dku. V tuhle chv\u00edli zapomn\u011bl, \u017ee spo\u010d\u00edv\u00e1 na tvrd\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 paland\u011b bez matrace, kolem sebe nama\u010dkan\u00e9 des\u00edtky zoufal\u00fdch, mo\u017en\u00e1 i nemocn\u00fdch, lid\u00ed. A nevn\u00edmal to ani n\u011bkolik dal\u0161\u00edch hodin, kter\u00e9 spolu prokl\u00e1bosili a prosm\u00e1li. Za t\u011bchto podm\u00ednek byl sm\u00edch n\u011bco neskute\u010dn\u00e9ho. P\u0159estali a\u017e s p\u0159\u00edchodem noci, necht\u011bli budit sv\u00e9 spoluv\u011bzn\u011b.<\/div>\n
„Nikdy jsem nepotkal nikoho, s k\u00fdm bych si tolik rozum\u011bl, Tome. Nikoho, kdo by byl tak moc stejn\u00fd, jako j\u00e1. Nejsi n\u00e1hodou moje dvoj\u010de?“ nadhodil \u017eertem. Tom se usm\u00e1l, potom ale zahrozil prstem.<\/div>\n
„Bille, kdy u\u017e mi kone\u010dn\u011b p\u0159estane\u0161 kr\u00e1st slova p\u0159\u00edmo od pusy? P\u0159esn\u011b to jsem cht\u011bl \u0159\u00edct taky!“<\/div>\n
Billovy hebk\u00e9 rty ozdobil \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Prost\u011b dvoj\u010de, no!“<\/div>\n
„Takov\u00fd mil\u00fd dvoj\u010de bych si teda nechal l\u00edbit…“ \u0161pital Tom a jemn\u011b hladil \u010dernovl\u00e1ska po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Tak dobrou noc, dvoj\u010d\u00e1tko.“<\/div>\n
„Dobrou.“<\/p>\n<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0—\u00b0\u00b0\u00b0<\/p>\n<\/div>\n
Tom se probudil brzy, v\u0161echno je\u0161t\u011b spalo. I ten sladk\u00fd brou\u010dek dosud nev\u011bd\u011bl o sv\u011bt\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 se mu zd\u00e1lo n\u011bco p\u011bkn\u00e9ho, proto\u017ee se tv\u00e1\u0159il poklidn\u011b.<\/div>\n
Chlapec si podep\u0159el rukou hlavu a kochal se pohledem na tu nevinnou \u0160\u00edpkovou R\u016f\u017eenku. Bill byl hezk\u00fd. Ba ne, kr\u00e1sn\u00fd. N\u00e1dhern\u00fd. U\u017e od prvn\u00ed chv\u00edle c\u00edtil touhu tomu bezbrann\u00e9mu klub\u00ed\u010dku pomoct. Ale sta\u010dil jedin\u00fd pohled do t\u011bch hlubok\u00fdch v\u00e1\u0161niv\u00fdch o\u010d\u00ed… a byl ztracen\u00fd. Zamiloval se do n\u011bj, p\u0159esto\u017ee se mu nel\u00edbili chlapci. Jen\u017ee Bill nebyl tak docela chlapec, byl trochu d\u00edv\u010d\u00ed, ty jeho jemn\u00e9 rysy a l\u00ed\u010den\u00ed… Mo\u017en\u00e1 i proto se mu zd\u00e1l tak kouzeln\u00fd. O to v\u00edc pr\u00e1v\u011b te\u010f, jak neru\u0161en\u011b spal a nev\u011bdomky \u0161pulil pusu. Tak moc neodolateln\u00e9 rty…<\/div>\n
Hlavou mu bleskl \u0161\u00edlen\u00fd n\u00e1pad. Co kdyby jej zkusil pol\u00edbit? V\u0161ichni sp\u00ed, nikdo by ho nep\u0159istihl a snad ani s\u00e1m Bill… S ub\u00edhaj\u00edc\u00edmi vte\u0159inami rostla Tomova touha. Rozhodl se to risknout, v\u011bd\u00edc, \u017ee je to bl\u00e1znovstv\u00ed. Je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159ekontroloval, zda se nikdo neprobudil, a potom se sklonil k t\u011bm tolik \u017e\u00e1douc\u00edm nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016fm. Zadr\u017eel dech a opatrn\u011b se na n\u011b p\u0159itiskl. Byly jako samet. Tak hladk\u00e9 a hebk\u00e9. N\u011b\u017en\u011b vs\u00e1l ten spodn\u00ed a malinko ho skousnul. Bo\u017ee, tak sladk\u00e9 rty! To\u010dila se mu hlava, \u0161\u00edlel z nich. Mus\u00ed je ochutnat v\u00edc. A tak po nich p\u0159ejel jazykem.<\/p>\n<\/div>\n
Bill n\u00e1hle zavzdychal, obmotal si ruce kolem Tomova krku a s dosud zav\u0159en\u00fdma o\u010dima se pln\u011b pono\u0159il do hladov\u00e9ho polibku. Jejich jazyky si k sob\u011b na\u0161ly cestu a propl\u00e9taly se v nesly\u0161iteln\u00e9 harmonii. Tom se na n\u011bj nev\u011bdomky pokl\u00e1dal, vpl\u00e9tal si prsty do jeho vo\u0148av\u00fdch vlas\u016f a l\u00edbal jej st\u00e1le prud\u010deji. Te\u010f u\u017e bylo jasn\u00e9, \u017ee nesp\u00ed, proto nebyl d\u016fvod se krotit. Bill tichounce st\u00e9nal, bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed se o n\u011bj ot\u00edral. S t\u00edmhle nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 zku\u0161enosti, ale jeho t\u011blo jednalo podv\u011bdom\u011b.<\/div>\n
„Tomi…“<\/div>\n
Popadaj\u00edc dech, se od sebe odtrhli. Tom se tohoto okam\u017eiku b\u00e1l – a\u017e p\u0159estanou a Bill otev\u0159e o\u010di. Jakmile se ale ty z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed \u010dokol\u00e1dky rozlepily, jejich majitel se \u0161\u0165astn\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Tohle jsem cht\u011bl ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno… ale chyb\u011bla mi odvaha,“ pomalu si p\u0159e\u0161el jazykem po rtech a ol\u00edzl z nich Tomovu sladkou p\u0159\u00edchu\u0165.<\/div>\n
„J\u00e1 t-taky. U\u017e od prvn\u00ed chv\u00edle-„<\/div>\n
„L\u00e1ska na prvn\u00ed pohled?“ Billova upov\u00eddan\u00e1 pusinka se zase rozjela. Vlastn\u011b po\u0159\u00e1d jela, i ze span\u00ed si cosi mumlala. Ml\u010dela jen p\u0159i l\u00edb\u00e1n\u00ed. Tedy ho asi budou muset praktikovat \u010dast\u011bji. Ne \u017ee by to vadilo.<\/div>\n
„Dalo by se to tak \u0159\u00edct,“ zazubil se Tom.<\/p>\n<\/div>\n
Posadili se naproti sob\u011b a Bill se je\u0161t\u011b naklonil a kr\u00e1tce spojil jejich rty.<\/div>\n
„Tak kr\u00e1sn\u00fd probuzen\u00ed jsem je\u0161t\u011b neza\u017eil, d\u011bkuju…“<\/div>\n
Se sklopen\u00fdmi hlavami si propl\u00e9tali prsty, n\u00e1hle se styd\u011bli. A byl to op\u011bt \u010dernovl\u00e1sek, kdo protnul ml\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Jsem te\u010f tak \u0161\u0165astnej, i kdy\u017e n\u00e1s za p\u00e1r chvil na\u017eenou jako dobytek na ten nel\u00edtostnej betonovej dv\u016fr a budou n\u00e1s ur\u00e1\u017eet, ur\u010dit\u011b i n\u011bkoho b\u00edt…“<\/div>\n
Tom to je\u0161t\u011b neza\u017eil, byl tu teprv od v\u010derej\u0161ka, tak\u017ee se zatv\u00e1\u0159il celkem vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Co\u017ee, b\u00edt?“<\/div>\n
„Ano. Velitel cely \u0159\u00edk\u00e1 \u010d\u00edsla v\u011bz\u0148\u016f a oni se mus\u00ed hl\u00e1sit. Ti jeho poskoci zat\u00edm chod\u00ed kolem a vyb\u00edraj\u00ed ob\u011bti. Moc slab\u00e9 nebo ty, kte\u0159\u00ed si dovolili zaka\u0161lat…“ chlapci se zalily o\u010di slzami. „Pak je vyt\u00e1hnou p\u0159ed n\u00e1s ostatn\u00ed a bij\u00ed je, kopou do nich, dokud… dokud se jejich k\u0159ik nep\u0159estane odr\u00e1\u017eet od t\u011bch betonov\u00fdch zd\u00ed… Ne-nechaj\u00ed je tam le\u017eet a vezmou si dal\u0161\u00edho, t\u0159eba toho, kdo plakal, kdy\u017e zab\u00edjeli ty nevinn\u00e9 lidi. Jsou to zr\u016fdy, nemaj\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 slitov\u00e1n\u00ed! Jen radost z na\u0161\u00ed bolesti. Celou dobu po n\u00e1s k\u0159i\u010d\u00ed, \u017ee jsme jen \u017eidovsk\u00e9 svin\u011b, kter\u00e9 jsou poskvrnou lidstva a nezaslou\u017e\u00ed si nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u00fapln\u00e9 vyhlazen\u00ed. A do toho na tebe pr\u0161\u00ed nebo s\u00e1l\u00e1 slunce, nesm\u00ed\u0161 se ani po\u0159\u00e1dn\u011b hnout…<\/div>\n
V\u0161echno to trv\u00e1 od p\u016fl p\u00e1t\u00e9 do poledne, kdy dostaneme ten uboh\u00fd p\u0159\u00edd\u011bl j\u00eddla, co by ne\u017erala ani prasata, zav\u0159ou n\u00e1s zp\u011bt do t\u011bchhle kobek a zbytek dne se m\u016f\u017ee\u0161 strachovat, co p\u0159ijde z\u00edtra. Jestli t\u011b ubij\u00ed nebo po\u0161lou do t\u011bch tajemn\u00fdch nov\u00fdch sprch.“<\/div>\n
„To je co zase?“ \u0161eptnul Tom vystra\u0161en\u00fdm hlasem. Bill za\u010dal rovn\u011b\u017e \u0161eptat.<\/div>\n
„Pov\u00eddaj\u00ed si o tom v\u0161echny cely. Proto\u017ee my se nechod\u00edme m\u00fdt, Tome…“ hroziv\u011b se odml\u010del.<\/div>\n
„A co potom tedy…“<\/div>\n
„Tohle nen\u00ed pracovn\u00ed t\u00e1bor, jako t\u0159eba Theresienstadt. Tohle je vyhlazovac\u00ed t\u00e1bor. O tom, co se tam d\u011bje, by mohli mluvit jen ti, co tam byli. A z t\u011bch „nov\u00fdch sprch“ se je\u0161t\u011b nikdo nevr\u00e1til…“<\/div>\n
Tomovy o\u010di se na okam\u017eik roz\u0161\u00ed\u0159ily strachem. Jen na okam\u017eik.<\/div>\n
„A\u0165 se tam d\u011bje cokoliv, my m\u00e1me jistotu \u017eivota po \u017eivot\u011b.“<\/div>\n
Byl si tak moc jist\u00fd. Bill u\u017e m\u00e9n\u011b.<\/div>\n
„Ale v\u00ed\u0161 to ur\u010dit\u011b? Kde m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00fd d\u016fkaz-„<\/div>\n
Tom mu nal\u00e9hav\u011b stiskl ruku.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek k n\u011bmu zvedl slzav\u00fd pohled. Tohle bylo d\u016fle\u017eit\u00e9! Tady \u0161lo o nad\u011bji a ta te\u010f byla pot\u0159ebn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kus chleba, kter\u00fd by je zachr\u00e1nil od smrti hladem. \u0160\u00edlenstv\u00ed! Znali se sotva den a asi p\u0159ed deseti minutami p\u0159ekro\u010dili hranici p\u0159\u00e1telstv\u00ed a Bill se te\u010f chyst\u00e1 \u0159\u00edct n\u011bco-<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
Pot\u0159eboval mu v\u011b\u0159it. Ale nebylo to jen zoufalstv\u00edm. Jak by ned\u016fv\u011b\u0159oval \u010dlov\u011bku, do jeho\u017e dlan\u00ed pr\u00e1v\u011b vlo\u017eil sv\u00e9 srdce?<\/div>\n
„A nav\u00edc – m\u00e1me sebe. Spolu to zvl\u00e1dneme…“ \u0161eptal Tom a pomalu si to rozt\u0159esen\u00e9 vrab\u010de p\u0159itahoval na kl\u00edn.<\/div>\n
„Pol\u00edb\u00ed\u0161… pol\u00edb\u00ed\u0161 m\u011b je\u0161t\u011b?“ \u0161pitnul Bill. Za Toma mluvily \u010diny. Op\u0159el sv\u00e9 \u010delo o Billovo a vychutn\u00e1val si bl\u00edzkost toho and\u011blsk\u00e9ho obli\u010deje. Topili se v o\u010d\u00edch toho druh\u00e9ho a v srdc\u00edch se jim usadil m\u00edr a l\u00e1ska. Jemn\u011b o sebe ot\u00edrali sv\u00e9 nos\u00edky, rozn\u011b\u017en\u011ble se usm\u00edvali. Bylo to tak \u010dist\u00e9 a neposkvrn\u011bn\u00e9.<\/div>\n
„Tak kr\u00e1sn\u011b von\u00ed\u0161… A jsi cel\u00fd tolik n\u00e1dhern\u00fd…“ dotkl se prstem pihy na \u010dernovl\u00e1skov\u011b brad\u011b. „M\u016f\u017eu t\u011b m\u00edt?“<\/div>\n
Bill automaticky zav\u00edral v\u00ed\u010dka, jak se bl\u00ed\u017eil k prot\u011bj\u0161\u00edm rt\u016fm.<\/div>\n
„Ano… pros\u00edm, m\u011bj m\u011b.“<\/div>\n
Sv\u011bt kolem nich jakoby najednou neexistoval. B\u00edda, hlad, bolest, strach, to v\u0161echno kamsi odplulo a z\u016fstaly tu jen dv\u011b nevinn\u00e9 du\u0161e, odprost\u011bn\u00e9 od v\u0161eho d\u011bn\u00ed. Rty se dotkly v k\u0159ehk\u00e9m spojen\u00ed. Zat\u00edmco se jejich jazyky n\u011b\u017en\u011b mazlily, nal\u00e9hav\u011b se k sob\u011b tiskli.<\/div>\n
„Tomi…“<\/div>\n
To nebyl hlas \u010dlov\u011bka, to byl posledn\u00ed vzdech k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00e9 kapky rosy, kterou nel\u00edtostn\u011b vysu\u0161ilo poledn\u00ed slunce.<\/div>\n
Tom s tich\u00fdm mlasknut\u00edm opustil Billovy rty, c\u00edtil, \u017ee mu chce n\u011bco sd\u011blit.<\/div>\n
„Tomi, moc t\u011b pros\u00edm, dej si na sebe na tom dvo\u0159e pozor! Nebudu u tebe, mus\u00edme b\u00fdt se\u0159azen\u00ed podle \u010d\u00edsel a j\u00e1 jsem 5034 a ty a\u017e 5099, tak\u017ee na sebe neuvid\u00edme-„<\/div>\n
„Uvid\u00edme, budu na tebe koukat p\u0159ece-„<\/div>\n
„Ne, to nesm\u00ed\u0161! Kdy\u017e bude\u0161 d\u011blat n\u011bco, co nem\u00e1\u0161, poskytne\u0161 jim z\u00e1minku k tomu, aby ti ubl\u00ed\u017eili! Ned\u011blej nic, \u010d\u00edm bys je mohl vyprovokovat – nebre\u010d, neprojevuj se, ned\u00edvej se na nikoho, nebra\u0148 nikoho, ani kdyby snad \u0161lo o m\u011b, zbyte\u010dn\u011b se neh\u00fdbej a hlavn\u011b, pro v\u0161echno na sv\u011bt\u011b, neomdli! Slib mi to! J\u00e1 o tebe nechci p\u0159ij\u00edt, sotva jsem t\u011b na\u0161el!“<\/div>\n
Tom pla\u010d\u00edc\u00ed os\u016fbku sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161, brou\u010dku, nebre\u010d. D\u00e1m si pozor, neboj se-„<\/div>\n
„Ale ty nev\u00ed\u0161, jak\u00fd to bude! Ten n\u00e1\u0159ek zmu\u010den\u00fdch lid\u00ed a sm\u00edch fanatick\u00fdch \u0161\u00edlenc\u016f!“<\/div>\n
„Billi, pros\u00edm t\u011b, neplakej u\u017e… Kv\u016fli tob\u011b vydr\u017e\u00edm v\u0161echno… Nenech\u00e1m t\u011b tu samotn\u00e9ho.“<\/div>\n
„Do-dob\u0159e…“<\/p>\n<\/div>\n
Oba v tu samou chv\u00edli nato\u010dili hlavy za pr\u00e1v\u011b p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edm zvukem. Nez\u0159eteln\u00e9 hlasy a kroky p\u0159ed celou.<\/div>\n
„To jsou oni, u\u017e jdou odemykat. Mus\u00edme…“<\/div>\n
Tom slezl z palandy, kolem sebe najednou mnoho ospal\u00fdch, sotva probuzen\u00fdch lid\u00ed, a pomohl Billovi dol\u016f. Je\u0161t\u011b se pevn\u011b objali, Bill jej neopomn\u011bl znovu varovat, a za sebou vy\u0161li z kobky.<\/div>\n
Do o\u010d\u00ed je prudce uhodilo sv\u011btlo. Bill, kter\u00fd \u0161el prvn\u00ed, se dezorientovan\u011b zastavil. Tom do n\u011bj narazil, do n\u011bj dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed…<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b tu byl jeden z dozorc\u016f. Vyt\u00e1hl obu\u0161ek a siln\u011b ude\u0159il Billa do ramene.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 provokovat, ty \u017eidovsk\u00e1 d\u011bvko, a jdi d\u00e1l!“<\/div>\n
Tom zasy\u010del, Bill kn\u00edkl a chytil se za bolav\u00e9 rameno. Str\u010den\u00edm byl pob\u00eddnut k ch\u016fzi, tak jen skousl rty a vykro\u010dil. \u017didovsk\u00e1 d\u011bvko, \u017eidovsk\u00e1 d\u011bvko… jen pro trochu \u0159asenky a linek a st\u00edn\u016f, kter\u00e9 se mi stejn\u011b d\u00e1vno smazaly pl\u00e1\u010dem…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V\u011bzni nastoupili do \u0159ad, jak bylo zvykem. P\u0159ed nimi st\u00e1la skupina osmi dozorc\u016f, uprost\u0159ed s velitelem cely. Byl to asi \u010dty\u0159icetilet\u00fd mu\u017e, typick\u00fd \u00e1rijec -obraz \u010dist\u00e9 rasy- se sv\u011btl\u00fdmi vlasy a chladn\u00fdma, ledov\u011b modr\u00fdma o\u010dima. V dlouh\u00fdch prstech sv\u00edral desky s pap\u00edry, kde m\u011bl vyti\u0161t\u011bn\u00e1 \u010d\u00edsla v\u011bz\u0148\u016f. M\u00edsto jmen – \u010d\u00edsla. Opravdu jako pro dobytek, jdouc\u00ed na por\u00e1\u017eku. Byl to spr\u00e1vn\u00fd velitel, krut\u00fd a nel\u00edtostn\u00fd. Te\u010f se pr\u00e1v\u011b spokojen\u011b u\u0161kl\u00edbal nad uboh\u00fdmi lidmi v hn\u011bd\u00fdch roztrhan\u00fdch hadrech, ozna\u010den\u00fdch potupn\u011b \u017elutou Davidovou hv\u011bzdou…<\/div>\n
Hlasem, ostr\u00fdm jako \u010depel no\u017ee, za\u010dal \u0159\u00edkat \u010d\u00edsla a p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fd v\u011bze\u0148 ho v\u017edy zopakoval. Ale to u\u017e dozorci hl\u00eddkovali, kdo se chov\u00e1 nep\u0159\u00edstojn\u011b. Zat\u00edm m\u011bli sm\u016flu – ne\u017e v\u016fdce dokon\u010dil seznam, nikoho nenachytali. Jen\u017ee pak za\u010dali \u00fato\u010dit slovn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bjak\u00e9, asi dvan\u00e1ctilet\u00e9 d\u00edt\u011b, podlehlo zl\u00fdm \u0159e\u010dem o tom, \u017ee ka\u017ed\u00fd \u017eid je \u0161pinav\u00fd zkurvysyn, kter\u00fd nikdy nedojde do nebe a rozplakalo se. V t\u00e9 chv\u00edli tu byli dva dozorci, kte\u0159\u00ed ho chytili a odt\u00e1hli na pl\u00e1cek p\u0159ed velitele. Tom se cel\u00fd bled\u00fd a \u0161okovan\u00fd d\u00edval, jak do k\u0159i\u010d\u00edc\u00edho chlapce kopaj\u00ed, na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv pln\u00fd rozko\u0161e.<\/div>\n
Ale to zakro\u010dil jeho otec, kter\u00fd bolestn\u011b za\u0159val a vyb\u011bhl z \u0159ady, p\u0159\u00edmo dop\u0159edu. V\u016fdce, jakoby \u010dekal jen na to, vyt\u00e1hl z opasku pistoli a zast\u0159elil ho. Potom obr\u00e1til zbra\u0148 proti polomrtv\u00e9mu d\u00edt\u011bti a ud\u011blal s n\u00edm stejn\u011b kr\u00e1tk\u00fd proces. K\u0159ik utichl, vzduchem se vzn\u00e1\u0161el jen vzdaluj\u00edc\u00ed se zvuk v\u00fdst\u0159elu a sm\u00edch nacist\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Tom m\u00e1lem omdlel hr\u016fzou. To nem\u016f\u017ee b\u00fdt skute\u010dn\u00e9! P\u0159ece tohle… tohle nem\u016f\u017eou d\u011blat! V\u017edy\u0165 jsou taky lidi! Pro\u010d se takhle chovaj\u00ed?!<\/p>\n<\/div>\n
Vysv\u011btlen\u00ed neexistovalo. A neexistuje dote\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
Sta\u0159ec, stoj\u00edc\u00ed vedle n\u011bj, se za\u010dal t\u0159\u00e1st. Zachytil ten pohyb koutkem oka. A zbledl je\u0161t\u011b v\u00edc. Mu\u017e, kter\u00fd tu u\u017e byl nejsp\u00ed\u0161 dlouho, proto\u017ee byl nemo\u017en\u011b vyhubl\u00fd a slezly mu v\u0161echny vlasy, nemluv\u011b o v\u00fdrazu pln\u00e9m \u0161\u00edlenstv\u00ed, se svezl na zem. N\u011bkolik lid\u00ed kolem Toma popla\u0161en\u011b vydechlo. On se rychle sna\u017eil zahnat slzy a b\u00edlou barvu v obli\u010deji.<\/div>\n
Hl\u00edda\u010d tu byl hned. P\u0159evr\u00e1til bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo na z\u00e1da a zkontroloval mu z\u00e1kladn\u00ed \u017eivotn\u00ed funkce.<\/div>\n
„Je mrtv\u00fd!“ k\u0159ikl rozmrzele na uniformovan\u00e9. Najednou zvedl pohled a zad\u00edval se p\u0159\u00edmo na Toma, z jeho\u017e o\u010d\u00ed nesta\u010dil zmizet strach. „Nad\u011blal sis do kalhot, 5099tko?“<\/div>\n
Tom by tomu arogantn\u00edmu floutkovi nejrad\u0161i jednu ubalil. Byl to ten sam\u00fd parchant, kter\u00fd p\u0159edt\u00edm ude\u0159il Billa. Jen\u017ee nemohl. Ale aspo\u0148 nesklopil o\u010di, naopak. P\u011bkn\u011b opovr\u017eliv\u011b se na n\u011bj pod\u00edval. A\u017e tak, \u017ee mu ten hn\u011bdovlas\u00fd mlad\u00edk, kter\u00fd mohl b\u00fdt sotva o t\u0159i roky star\u0161\u00ed, p\u0159ilo\u017eil hlave\u0148 pistole ke sp\u00e1nku.<\/div>\n
„Nel\u00edb\u00ed se mi, jak se na m\u011b d\u00edv\u00e1\u0161, \u017eid\u00e1ku…“ za\u0161eptal nebezpe\u010dn\u011b a odjistil. Tom to nech\u00e1pal, ale v\u016fbec se neb\u00e1l. Nezm\u011bnil zp\u016fsob, jak\u00fdm se na n\u011bj d\u00edval. Dokonce byl i vy\u0161\u0161\u00ed, co\u017e mu podv\u011bdom\u011b dod\u00e1valo pocit bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tak to si bude\u0161 muset zvyknout!“ zasy\u010del v odpov\u011b\u010f a mohl pozorovat u\u017easl\u00fd v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
N\u011bkolik dlouh\u00fdch vte\u0159in na sebe koukali. Potom dozorce ohrnul ret, u\u0161kl\u00edbl se, st\u00e1hl pistoli a ode\u0161el zp\u011bt k ostatn\u00edm.<\/div>\n
Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zamrkal. To bylo v\u0161echno?<\/div>\n
Jak\u00fdsi \u010dlov\u011bk, stoj\u00edc\u00ed po jeho prav\u00e9 ruce, na n\u011bj ti\u0161e promluvil.<\/div>\n
„Bu\u010fto m\u00e1\u0161 neskute\u010dnou odvahu nebo jsi bl\u00e1zen, chlap\u010de.“<\/p>\n<\/div>\n
Maska lhostejnosti slezla, kdy\u017e se vr\u00e1tili do cely.<\/div>\n
„To je… t-to… tak hrozn\u00fd… Tak mal\u00fd d\u00edt\u011b… proboha…“ visel Billovi kolem krku a vzlykal.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm…“ \u0161eptal on, konej\u0161iv\u011b ho hladil po vlasech a s\u00e1m polykal slzy. „Sly\u0161el jsem, co d\u011blaj \u017een\u00e1m. Zapalujou jim vlasy a… a zn\u00e1sil\u0148ujou je… Ach, tak moc se boj\u00edm o maminku!“<\/div>\n
Tom si na n\u011bco vzpomn\u011bl.<\/div>\n
„Co je to za gr\u00e1zla, co t\u011b dneska uhodil a m\u011bl ty odporn\u00fd \u0159e\u010di?! M\u011bl jsem chu\u0165 mu zakroutit krkem!“<\/div>\n
Billovi se o tom necht\u011blo moc mluvit.<\/div>\n
„To… Carl. Je moc zlej.“<\/div>\n
„On si na tebe zasedl, \u017ee?“<\/div>\n
„No… tak trochu. Divn\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1, hled\u00e1 si ka\u017edou mali\u010dkost, kv\u016fli kter\u00fd by m\u011b mohl uhodit, a \u0159\u00edk\u00e1 mi d\u011bvko a \u017ee jsem jako holka… Jen kv\u016fli tomu, \u017ee se maluju! Teda te\u010f u\u017e ne, kdy\u017e mi sebral v\u0161echno l\u00ed\u010den\u00ed. Tomi, ty si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem holka, vi\u010f?“ smutn\u011b na n\u011bj mrknul.<\/div>\n
„Co bl\u00e1zn\u00ed\u0161, brou\u010dku? Takov\u00e1 v\u011bc by m\u011b nikdy nenapadla.“<\/p>\n<\/div>\n
Brzy jim p\u0159inesli j\u00eddlo. V\u0161ichni se na n\u011bj zu\u0159iv\u011b sesypali a m\u00e1lem se porvali o c\u00ednov\u00e9 misky, na dn\u011b napln\u011bn\u00e9 trochou nev\u00e1bn\u011b von\u00edc\u00ed hn\u011bd\u00e9 pol\u00e9vky. Sn\u011bdli to za p\u011bt vte\u0159in.<\/div>\n
„M\u00e1m hlad,“ projevil se Tom mrzut\u011b a st\u00e1hl si ml\u010d\u00edc\u00edho Billa do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej to, ne\u0159\u00edkej to, pros\u00edm t\u011b,“ zamumlal a okusoval si nehet na mal\u00ed\u010dku. „Sna\u017e\u00edm se pocit hladu ignorovat.“<\/div>\n
Tom na n\u011bm ale dob\u0159e vid\u011bl, jak z\u00e1vistiv\u011b pohl\u00ed\u017e\u00ed na ty, kte\u0159\u00ed je\u0161t\u011b m\u011bli sv\u016fj p\u0159\u00edd\u011bl. Pokusil se ho odreagovat.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak si vsugerujeme, \u017ee v\u016fbec nem\u00e1me hlad.“<\/div>\n
Objal \u010dernovl\u00e1ska, kter\u00fd se z\u00e1dy op\u00edral o jeho prsa, rukama kolem pasu, a za\u010dal se k\u00fdvat ze strany na stranu.<\/div>\n
„My nem\u00e1me hlad, my nem\u00e1me hlad,“ zp\u00edval st\u00e1le dokole\u010dka na t\u0159ech t\u00f3nech. Bill se k n\u011bmu s \u00fasm\u011bvem p\u0159idal.<\/div>\n
„My nem\u00e1me hlad, my nem\u00e1me hlad.“<\/div>\n
Spoluv\u011bzni na n\u011b bez v\u00fdjimky civ\u011bli jako na cvoky. Jen se tomu sm\u00e1li a skoro ka\u017edou druhou vte\u0159inu se mlaskav\u011b pol\u00edbili.<\/div>\n
„My nem\u00e1me hlad, my nem\u00e1me hlad!“<\/p>\n<\/div>\n
Byla noc a cela A5 se ut\u00e1p\u011bla v tichu. V\u0161ichni u\u017e dovolili sn\u016fm, aby uleh\u010dily utr\u00e1pen\u00e9 mysli. Jen on ne.<\/div>\n
Tom se v polole\u017ee op\u00edral o studenou kamennou ze\u010f, na prsou sp\u00edc\u00edho Billa. Dnes se poddali odv\u00e1\u017en\u00e9mu mazlen\u00ed, d\u00edky kter\u00e9mu objevil osm\u00fd div sv\u011bta – trojitou hv\u011bzdi\u010dku, vytetovanou na Billov\u011b podb\u0159i\u0161ku. Byl j\u00ed uchv\u00e1cen\u00fd.<\/div>\n
„Kdepak se tam vzala?“<\/div>\n
„Nechal jsem si j\u00ed vytetovat. Tak trochu na protest. Je jin\u00e1, ne jako ta potupn\u00e1 Davidova hv\u011bzda, kterou mus\u00edme nosit na oble\u010den\u00ed!“ Tro\u0161ku se roz\u010d\u00edlil. Ale pak se pod\u00edval na sv\u00e9ho mil\u00e1\u010dka a r\u00e1zem se usm\u00edval. „L\u00edb\u00ed se ti?“<\/div>\n
„Je dokonal\u00e1…“ \u0161eptl a p\u0159is\u00e1l se na ni rty. Bill ti\u0161e zavzdychal.<\/div>\n
Jen\u017ee Tom si te\u010f nebyl jist\u00fd, jestli na n\u011bj p\u0159\u00edli\u0161 netla\u010d\u00ed. Bill mu p\u0159ece sv\u011b\u0159il, \u017ee nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 zku\u0161enosti (a bylo to poznat z roztomil\u00e9 nesm\u011blosti jeho dotek\u016f), jako on mu \u0159ekl, \u017ee na sv\u016fj v\u011bk toho pro\u017eil dost, i kdy\u017e se je\u0161t\u011b nikdy s nik\u00fdm nemiloval. Ale Bill by ho, kdyby se mu n\u011bco nel\u00edbilo, ur\u010dit\u011b zastavil. A nav\u00edc – pro\u010d se upejpat, jestli to oba cht\u011bj\u00ed? Nikdy nem\u016f\u017eou v\u011bd\u011bt, kolik jim zb\u00fdv\u00e1 \u010dasu. Jist\u011b – Tom\u016fv \u017eivot po \u017eivot\u011b, ale co kdy\u017e je tam tohle jinak? Co kdy\u017e je tam v\u0161echno jinak…<\/em><\/div>\n
Bill cosi zamumlal ze sp\u00e1nku a zes\u00edlil objet\u00ed sv\u00fdch pa\u017e\u00ed kolem Tomova pasu. On na n\u011bj shl\u00e9dl, usm\u00e1l se, a potom uva\u017eoval o dal\u0161\u00ed v\u011bci, kter\u00e1 mu ned\u00e1vala sp\u00e1t. Bill nev\u011bd\u011bl o jeho kontaktu s Carlem, proto\u017ee st\u00e1l moc daleko od nich a ned\u00edval se, a Tom mu to rad\u011bji ne\u0159ekl. Ale co bude te\u010f? Nebyla chyba ne\u0159\u00edct mu to? Necht\u011bl mu p\u0159id\u011bl\u00e1vat starosti, kdy\u017e on s\u00e1m m\u00e1 s Carlem probl\u00e9my a ur\u010dit\u011b by se zbl\u00e1znil strachy a rozho\u0159\u010den\u00edm, kdyby v\u011bd\u011bl, jak Tom provokoval a co si t\u00edm m\u00e1lem vyslou\u017eil.<\/div>\n
A dal\u0161\u00ed divn\u00e1 v\u011bc – pro\u010d dozorce reagoval takhle? Pro\u010d ho za tu velkou drzost rovnou nezast\u0159elil?<\/div>\n
Bill se nepokojn\u011b zavrt\u011bl a probudil se.<\/div>\n
„Pro\u010dpak nesp\u00ed\u0161, brou\u010dku?“<\/div>\n
„\u00c1le, m\u00e1m od toho d\u0159ev\u011bn\u00e9ho kr\u00e1mu otla\u010denej bok… A pro\u010dpak nesp\u00ed\u0161 ty?“<\/div>\n
Pokr\u010dil rameny. Bill se k n\u011bmu p\u0159itulil a zavrn\u011bl mu do ou\u0161ka: „Spinkej…“ S \u00fasm\u011bvem si ho p\u0159it\u00e1hl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Proc\u00edt\u011bn\u011b se pol\u00edbili.<\/div>\n
„Sladk\u00fd sny…“<\/p>\n<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/a><\/strong><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

V\u00e1\u017een\u00ed a mil\u00ed\u2026 pr\u00e1v\u011b jsem dokon\u010dila opravov\u00e1n\u00ed t\u00e9hle \u00fa\u017easn\u00e9 pov\u00eddky a rozhodla jsem se, \u017ee v\u00e1m k tomu rad\u0161i n\u011bco nap\u00ed\u0161u. Ne v\u0161ichni z v\u00e1s v\u011bd\u00ed, co je Sachsenahausen\u2026 proto v\u00e1s chci varovat. P\u0159esto, \u017ee je to pov\u00eddka n\u00e1dhern\u00e1, l\u00e1skypln\u00e1, odehr\u00e1v\u00e1 se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-13921","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13921","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13921"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13921\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13921"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13921"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13921"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}