{"id":13958,"date":"2009-07-21T18:30:00","date_gmt":"2009-07-21T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13926"},"modified":"2009-07-21T18:30:00","modified_gmt":"2009-07-21T17:30:00","slug":"odpust-musim-te-zabit","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/07\/21\/odpust-musim-te-zabit\/","title":{"rendered":"Odpus\u0165… mus\u00edm t\u011b zab\u00edt"},"content":{"rendered":"
\n
autor: Bitter<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
,,Bille… co… co se d\u011bje?“ Zam\u017eour\u00e1 na Billa David, kter\u00e9ho chlapec pr\u00e1v\u011b vyt\u00e1hl ze sprchy.<\/em><\/div>\n
,,Jde o ty pap\u00edry, co jsem m\u011bl za kapelu podepsat… j\u00e1 to \u010detl a… je tam chyba.“<\/em><\/div>\n
,,Chyba? Kde?“<\/em><\/div>\n
,,No tady, hele…“ U\u017e strkal Davidovi pod nos pap\u00edr a nehtem krou\u017eil na \u010d\u00edslu.<\/em><\/div>\n
,,A… co na tom nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku?“<\/em><\/div>\n
,,No ta aparatura st\u00e1la nejm\u00ed\u0148 o t\u0159etinu m\u00ed\u0148…“ Vyjekne Bill nep\u0159irozen\u011b vysoko, je\u0161t\u011b te\u010f si toti\u017e pamatoval, jak se zvuka\u0159i radovali, \u017ee sehnali jednu z nejlep\u0161\u00edch aparatur o t\u0159etinu m\u00ed\u0148, ne\u017e st\u00e1ly norm\u00e1ln\u011b.<\/em><\/div>\n
,,V\u00e1\u017en\u011b? Tak to se museli p\u0159e\u0165uknout nebo n\u011bco takov\u00fdho. Dej mi to a j\u00e1 u\u017e se o to postar\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
,,Tak jo. \u010cau.“ Podal pap\u00edry Davidovi a ode\u0161el. Hned jak zalezl do pokoje, vyndal po\u0159ada\u010d s kopiemi v\u0161eho, co kdy podepsali. Moc toho nebylo…<\/em><\/div>\n
Pomalu pro\u010d\u00edtal jednotliv\u00e9 archy a pomalu, ale jist\u011b nab\u00fdval na pocitu, \u017ee to asi p\u0159eklep nebyl. Skoro v\u0161ude n\u011bco bylo. Je\u0161t\u011b ned\u00e1vno by tomu nev\u011bnoval pozornost, te\u010f ale nab\u00fdval dojmu, \u017ee na nich n\u011bkdo tuneluje…<\/em><\/div>\n
U\u017e podruh\u00e9 za ve\u010der rozhodn\u011b zaklepal na Davida.<\/em><\/div>\n
,,Co… zase ty? Ty ses rozhodl, \u017ee mi prost\u011b p\u0159ekaz\u00ed\u0161 pohodovej ve\u010der, co? Ne\u0159\u00edkej, \u017ee jsi na\u0161el dal\u0161\u00ed p\u0159eklep,“ za\u00fap\u011bl, kdy\u017e si v\u0161imnul pap\u00edr\u016f v Billov\u00fdch ruk\u00e1ch. Jestli mu \u0159ekne, \u017ee n\u011bkde chyb\u00ed h\u00e1\u010dek, picne ho mezi o\u010di a ud\u011bl\u00e1 si z n\u011bj koberec p\u0159ed krb, kterej si speci\u00e1ln\u011b kv\u016fli n\u011bmu po\u0159\u00edd\u00ed.<\/em><\/div>\n
,,Tak p\u0159eklep jo? A co je tohle…“ Vrazil mu do ruky pap\u00edry a napochodoval do pokoje.<\/em><\/div>\n
,,Tohle p\u0159eklep nen\u00ed. N\u011bkdo si ulejv\u00e1 prachy. Dy\u0165 se na to pod\u00edvej.“ David pomalu projde v\u0161echny pap\u00edry.<\/em><\/div>\n
,,To mus\u00ed b\u00fdt n\u011bjak\u00fd omyl, v\u017edy\u0165 nikdo z na\u0161eho t\u00fdmu by nic takov\u00fdho neud\u011blal…“<\/em><\/div>\n
,,No, mn\u011b je to pom\u011brn\u011b fuk, ale dej to do po\u0159\u00e1dku d\u0159\u00edv, ne\u017e na to p\u0159ijde n\u011bkdo jinej. Kdyby se to opakovalo, tak by se to muselo nahl\u00e1sit. Dy\u0165 to sou sam\u00fd velk\u00fd cifry.“<\/em><\/div>\n
,,Ty jsi to n\u011bkomu \u0159\u00edkal?“<\/em><\/div>\n
,,Ne.“<\/em><\/div>\n
,,Tak to ani ne\u0159\u00edkej. J\u00e1 s t\u00edm n\u011bco ud\u011bl\u00e1m, jo?“<\/em><\/div>\n
,,Tak jo.“ Rozlou\u010d\u00ed se a odejde. David je\u0161t\u011b chvilku pro\u010d\u00edt\u00e1 pap\u00edry, a pak vezme do ruky telefon a vyto\u010d\u00ed hned prvn\u00ed \u010d\u00edslo v seznamu.<\/em><\/div>\n
,,Alexi… m\u00e1me probl\u00e9m.“<\/em><\/div>\n
,,Jakej?“<\/em><\/div>\n
,,Bill p\u0159i\u0161el na ty prachy.“<\/em><\/div>\n
,,Co? Jak na to moh p\u0159ij\u00edt?! Copak jsem ti ne\u0159\u00edkal, \u017ee… No to je jedno, ka\u017edop\u00e1dn\u011b se ho mus\u00edme zbavit d\u0159\u00edv, ne\u017e za\u010dne \u017evanit.“<\/em><\/div>\n
,,A co chce\u0161 jako d\u011blat?“<\/em><\/div>\n
,,To u\u017e nech na mn\u011b.“<\/em><\/div>\n
„O.k. A m\u00e1m zavolat Janovi, nebo mu to \u0159ekne\u0161?“<\/em><\/div>\n
,,J\u00e1 mu to \u0159eknu. Dave, se\u0161 si jistej, \u017ee to ten mr\u0148avej buz\u00edk nikomu nevykecal?“<\/em><\/div>\n
,,S\u00e1m mi to \u0159ek…“<\/em><\/div>\n
,,Tak fajn, \u010dau.“<\/em><\/div>\n
\n
O t\u00fdden pozd\u011bji<\/em><\/p>\n<\/div>\n
,,A nechce\u0161 j\u00edt na chvilku ke mn\u011b?“ Zept\u00e1 se Tom s nad\u011bj\u00ed Billa, kdy\u017e se po koncert\u011b lou\u010d\u00ed p\u0159ed pokoji. Cht\u011bl mu \u0159\u00edct jednu d\u016fle\u017eitou v\u011bc. U\u017e to v sob\u011b dusil moc dlouho. Jen\u017ee Bill jeho pl\u00e1ny zhat\u00ed jedinou v\u011btou.<\/em><\/div>\n
,,Promi\u0148, ale jsem fakt unavenej.“ \u0160pitne a s bratrem se rozlou\u010d\u00ed. Tom zaleze do pokoje, ale okam\u017eit\u011b usly\u0161\u00ed v\u00fdk\u0159ik – Bill\u016fv v\u00fdk\u0159ik.<\/em><\/div>\n
Rozb\u011bhne se za n\u00edm a sraz\u00ed se s n\u00edm na chodb\u011b. Bill mu p\u0159istane v n\u00e1ru\u010d\u00ed a cel\u00fd se klepe.<\/em><\/div>\n
,,Bille, co je?“ Bill jen uk\u00e1\u017ee na pokoj a je na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 jen m\u00e1lo k tomu, aby omdlel. Tom ho pust\u00ed a chce se j\u00edt pod\u00edvat, co ho tak vyd\u011bsilo. Bill se ho pevn\u011b chytne a jde za n\u00edm.<\/em><\/div>\n
V ob\u00fdv\u00e1ku nic, ale jakmile nakoukne do lo\u017enice, m\u00e1 co d\u011blat, aby zd\u011b\u0161en\u011b nevyk\u0159ikl.<\/em><\/div>\n
Billovy v\u011bci jsou naprosto v\u0161ude rozh\u00e1zen\u00fd, je c\u00edtit benzin a na st\u011bn\u011b je n\u00e1pis jako by krv\u00ed – Chc\u00edpne\u0161.<\/em><\/div>\n
Bill schov\u00e1 hlavu do Tomovy mikiny a nahlas se rozbre\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
,,Tome, kdo to ud\u011blal? J\u00e1… j\u00e1 m\u00e1m strach.“<\/em><\/div>\n
,,Poj\u010f.“ Tom ho rychle oto\u010d\u00ed a u\u017e ho vede o patro n\u00ed\u017e, kde maj\u00ed pokoje bodyguardi. Za\u0165uk\u00e1 na jeden z pokoj\u016f.<\/em><\/div>\n
,,Tome, n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku?“ zept\u00e1 se brejlat\u00fd mu\u017e hned, jak otev\u0159e dve\u0159e a v\u0161imne si, \u017ee Bill doslova vis\u00ed na Tomov\u011b rameni a t\u0159ese se hr\u016fzou.<\/em><\/div>\n
,,Saki, jdi do Billova pokoje… My… my nev\u00edme, kdo to ud\u011blal, ale… ale mus\u00edme pry\u010d… okam\u017eit\u011b!“<\/em><\/div>\n
,,Co? Co je v Billov\u011b pokoji?“<\/em><\/div>\n
,,J\u00e1 u\u017e tam nejdu…“ \u0160pitne ti\u0161e Bill a je\u0161t\u011b v\u00edc se p\u0159ivine k Tomovu ramenu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
,,Kluci, jestli je to n\u011bjakej vtip…“ Zakleje, ale jde se pod\u00edvat. Ve chv\u00edli, kdy se vrac\u00ed, u\u017e m\u00e1 u ucha mobil a s n\u011bk\u00fdm mluv\u00ed. Zav\u011bs\u00ed.<\/em><\/div>\n
,,Jedeme. Kluci u\u017e si bal\u00ed. Tome, ty si jdi taky zabalit, Bille, my si promluv\u00edme.“<\/em><\/div>\n
Tom poslechne a okam\u017eit\u011b se rozb\u011bhne si zabalit.<\/em><\/div>\n
Saki vezme Billa k sob\u011b do pokoje a vyt\u00e1hne z ta\u0161ky n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry, kter\u00e9 polo\u017e\u00ed p\u0159ed Billa.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
,,Tohle p\u0159i\u0161lo va\u0161\u00ed m\u00e1m\u011b a tohle chod\u00ed u\u017e asi t\u0159i dny tob\u011b. Necht\u011bl jsem, abys to v\u011bd\u011bl…“ Bill mu dopisy vytrhne a za\u010dne \u010d\u00edst. Kdy\u017e je uprost\u0159ed posledn\u00edho, do pokoje se vr\u00e1t\u00ed Tom.<\/em><\/div>\n
,,Kdo to psal?“ \u0160pitne Bill.<\/em><\/div>\n
,,Nev\u00edme. Na\u0161el jsem to v\u011bt\u0161inou, kdy\u017e jsem kontroloval va\u0161e pokoje. David necht\u011bl, aby ses vyd\u011bsil, podle n\u011bho to je jen n\u011bjak\u00fd antifanou\u0161ek, jen\u017ee v\u010dera p\u0159i\u0161lo tohle.“ Pod\u00e1 mu ob\u00e1lku a Bill z n\u00ed vysype p\u011bt n\u00e1boj\u016f.<\/em><\/div>\n
,,A dneska ten pokoj…. tohle nen\u00ed antifanou\u0161ek… n\u011bkdo t\u011b chce zab\u00edt, Bille.“<\/em><\/div>\n
,,Co\u017ee?!“ Prvn\u00ed, kdo byl schopn\u00fd reagovat, byl Tom. Okam\u017eit\u011b chytil Billa do n\u00e1ru\u010d\u00ed, proto\u017ee ten se sunul k zemi.<\/em><\/div>\n
,,Pro\u010d?“ \u0160pitne ti\u0161e t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e omdl\u00ed.<\/em><\/div>\n
…………..<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill se okolo sebe rozhl\u00eddne.<\/div>\n
,,Kde to jsem…?“<\/div>\n
Nevid\u00ed nic, v\u0161ude je \u010derno. Najednou usly\u0161\u00ed d\u00edv\u010d\u00ed hlas.<\/div>\n
,,Tam, kde m\u00e1\u0161 b\u00fdt.“ Oto\u010d\u00ed se, ale nikoho nevid\u00ed.<\/div>\n
,,Co… co se to d\u011bje? Kdo jsi?“<\/div>\n
,,Za chv\u00edli uvid\u00ed\u0161…“ Billovi se najednou zableskne p\u0159ed o\u010dima a ocitne se v nemocni\u010dn\u00ed chodb\u011b.<\/div>\n
Je tam m\u00e1ma, Tom a n\u011bjak\u00fd doktor. O n\u011b\u010dem se bav\u00ed a Tom se najednou rozb\u011bhne chodbou pry\u010d a zastav\u00ed se a\u017e u velk\u00e9ho okna. T\u011bsn\u011b vedle n\u011bj.<\/div>\n
,,Tome… co se d\u011bje?“ Tom nereaguje, jen se d\u00edv\u00e1 p\u0159ed sebe a te\u010dou mu slzy.<\/div>\n
,,Tome, tak co se d\u011bje?“ Nic. Bill se pod\u00edv\u00e1 sm\u011brem, co Tom. D\u00edv\u00e1 se do pokoje, ve kter\u00e9m n\u011bkdo le\u017e\u00ed. Po\u0159\u00e1dn\u011b se zad\u00edv\u00e1 na osobu na l\u016f\u017eku a zalap\u00e1 po dechu.<\/div>\n
,,Co to m\u00e1 bejt?“ Chce na sebe Toma oto\u010dit, ale jeho ruka j\u00edm projde.<\/div>\n
,,Co…“<\/div>\n
,,Mus\u00ed\u0161 se to nejd\u0159\u00edv nau\u010dit… nen\u00ed to t\u011b\u017ek\u00fd.“<\/div>\n
Bill se oto\u010d\u00ed a za sebou spat\u0159\u00ed \u010dernovlasou d\u00edvku.<\/div>\n
,,Co se to d\u011bje…“ \u0160pitne.<\/div>\n
,,Ptej se sp\u00ed\u0161, co se stalo…“<\/div>\n
,,Nebudu se pt\u00e1t na nic! J\u00e1 chci v\u011bd\u011bt, co se d\u011bje! Co je tohle sakra za vtip?“<\/div>\n
,,S tebou bude hodn\u011b pr\u00e1ce, ale co, u\u017e jsem si zvykla.“ Povzdychne si d\u00edvka a jde bl\u00ed\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n
,,J\u00e1 jsem Angela.“<\/div>\n
,,A co? \u0158ekne\u0161 mi, co se tady d\u011bje?!“<\/div>\n
,,Fajn… tak\u017ee dej mi ruku… j\u00e1 ti to uk\u00e1\u017eu… No neboj se.“ Dod\u00e1, kdy\u017e k n\u00ed Bill ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b natahuje ruku. V posledn\u00ed chv\u00edli ale Bill ucukne.<\/div>\n
,,Tome!“ Zak\u0159i\u010d\u00ed mu t\u011bsn\u011b u ucha, ale Tom nereaguje. Jen se se slzami v o\u010d\u00edch d\u00edv\u00e1 do pokoje.<\/div>\n
Na sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e9m l\u016f\u017eku le\u017e\u00ed n\u011bkdo, pro koho by zem\u0159el, n\u011bkdo, pro koho d\u00fdch\u00e1, n\u011bkdo, koho miluje.<\/div>\n
,,Bille…“ \u0160pitne ti\u0161e.<\/div>\n
,,Ale j\u00e1 jsem tady!“ To ale Tom nesly\u0161\u00ed. Vid\u00ed jen toho, jeho\u017e t\u011blo le\u017e\u00ed na t\u00e9 posteli. Toho, kter\u00fd se podle doktor\u016f u\u017e asi nikdy neprobere z komatu.<\/div>\n
,,Bille, poj\u010f. Uk\u00e1\u017eu ti, co se stalo… jen mi v\u011b\u0159.“<\/div>\n
,,Co se to d\u011bje…“<\/div>\n
,,Jsi v komatu.“<\/div>\n
,,Blbost. To bych tady nebyl.“<\/div>\n
,,Ale ty tu nejsi. Ne opravdu.“<\/div>\n
,,A co jsi za\u010d ty? Taky se\u0161 v komatu nebo co?“<\/div>\n
,,J\u00e1 jsem mrtv\u00e1.“ Pokr\u010dila rameny, jako kdyby mu sd\u011blovala, \u017ee je venku hezky.<\/div>\n
,,J\u00e1… j\u00e1 um\u0159u?“<\/div>\n
,,Ne, pokud ud\u011bl\u00e1\u0161, cos sl\u00edbil. Pak se probud\u00ed\u0161 a na v\u0161echno, co se te\u010f d\u011bje, zapomene\u0161.“<\/div>\n
,,Ale co jsem sl\u00edbil?“ Angela znovu nat\u00e1hne ruku a Bill p\u0159ijme. Ocitnou se na parkovi\u0161ti.<\/div>\n
Najednou mu p\u0159ed o\u010dima b\u011b\u017e\u00ed sc\u00e9na, jak jeho a Toma odv\u00e1d\u00ed Saki do auta.<\/div>\n
Vid\u00ed sebe, jak se tiskne k Tomovi a vid\u00ed Tom\u016fv vyd\u011b\u0161en\u00fd pohled.<\/div>\n
,,Dy\u0165 o tom nikdo nev\u011bd\u011bl, tak jak n\u00e1s na\u0161el?“<\/em><\/div>\n
,,Bille, j\u00e1 nev\u00edm, zalezte do toho auta. Rychle!“ Najednou se ozval v\u00fdst\u0159el a Saki padl k zemi.<\/em><\/div>\n
,,N\u00e9!“<\/em><\/div>\n
,,Bille, do auta!“ Tom ho doslova shodil na zadn\u00ed sedadlo a sedl si na sedadlo \u0159idi\u010de. Nastartoval, vyjet ale nestihl. St\u0159elec rozst\u0159elil gumu pneumatik a dob\u011bhl k autu. Otev\u0159el dve\u0159e a u Tomova sp\u00e1nku se zaleskla zbra\u0148.<\/em><\/div>\n
,,Vylez.“<\/em><\/div>\n
,,On ho zabije!“ Bill cht\u011bl b\u011b\u017eet za n\u00edm, ale Angela ho zadr\u017eela.<\/div>\n
,,Nic se mu nestane. Vid\u011bl jsi ho p\u0159ece v nemocnici, dneska, a tohle se stalo v\u010dera.“<\/div>\n
,,V\u010dera?“ Angela jen k\u00fdvla a Bill se oto\u010dil zp\u00e1tky. Vid\u011bl Toma, jak stoj\u00ed p\u0159\u00edmo naproti tomu mu\u017ei a vid\u011bl i sebe, jak se za n\u00edm schov\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
,,Zalezte do auta! Oba.“<\/em><\/div>\n
,,Bille, tohle sta\u010d\u00ed. Te\u010f uvid\u00ed\u0161 to, co se stalo dneska. Dneska r\u00e1no.“ Bill nebyl schopen slova. Modlil se, aby se vzbudil. Znovu se chytil Angeliny ruky a nechal se p\u0159en\u00e9st do tmav\u00e9 m\u00edstnosti. Znova vid\u011bl sebe, ale i Toma. Sed\u011bli k sob\u011b z\u00e1dy a m\u011bli ruce sv\u00e1zan\u00e9 za z\u00e1dy.<\/div>\n
,,M\u00e1m strach…“<\/em><\/div>\n
,,Nic n\u00e1m neud\u011blaj\u00ed… nedostali by v\u00fdkupn\u00fd… neboj…“<\/em><\/div>\n
,,Tome, j\u00e1…“ Pomalu oto\u010dil hlavu k Tomovi.<\/em><\/div>\n
,,J\u00e1…“<\/em><\/div>\n
,,Co?“<\/em><\/div>\n
,,Ne\u017e um\u0159eme, chci, abys n\u011bco v\u011bd\u011bl…“<\/em><\/div>\n
,,Ale my neum\u0159em.“<\/em><\/div>\n
,,Stejn\u011b to mus\u00edm ud\u011blat. Tome, j\u00e1…“ Nedopov\u011bd\u011bl. Do m\u00edstnosti vtrhnul \u00fanosce. Cht\u011bl popadnout Billa, ale Tom se vzep\u0159el.<\/em><\/div>\n
,,Nechte ho na pokoji!“<\/em><\/div>\n
,,Dr\u017e hubu!“ Ohnal se po n\u011bm a Tom spadl na zem. Uhodil se do hlavy a omdlel.<\/em><\/div>\n
,,Tome! Nesahej na m\u011b! Jestli se mu n\u011bco stane, tak p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee zabiju v\u0161echny, co tady jsou!! Tak pus\u0165 m\u011b!“ Vztekal se Bill a cukal sebou, jak jen to \u0161lo.<\/em><\/div>\n
,,Ale ale… ty u\u017e neud\u011bl\u00e1\u0161 nikdy nic…“ Sundal si kuklu.<\/em><\/div>\n
,,Co… D – \u00c1\u00c1\u00c1“ Jeho posledn\u00ed slovo utichlo v bolestn\u00e9m v\u00fdk\u0159iku, kter\u00fd doprov\u00e1zely dva v\u00fdst\u0159ely. Padl k zemi.<\/em><\/div>\n
\u00danosce se kone\u010dn\u011b oto\u010dil a Bill se na n\u011bj mohl kone\u010dn\u011b pod\u00edvat. Zalapal po dechu a do o\u010d\u00ed se mu nahrnuly slzy.<\/div>\n
,,David…“ \u0160pitl ti\u0161e a svezl se na zem.<\/div>\n
,,Bille… V\u00edm, \u017ee te\u010f to bude t\u011b\u017ek\u00fd, ale mus\u00edm ti uk\u00e1zat je\u0161t\u011b n\u011bco.“<\/div>\n
,,J\u00e1 u\u017e nechci…“<\/div>\n
,,\u0158ekl jsi te\u010f n\u011bco, co zp\u016fsobilo to, \u017ee jsi tady, ale nen\u00ed to jedinej d\u016fvod. Kdyby ano, um\u0159el bys potom, cos splnil slib…“ Vzala Billa za ruku a oba se ocitli v jeho pokoji. Byla tma a byly sly\u0161et jen hlasy. Zpod deky na posteli vych\u00e1zelo tlumen\u00e9 sv\u011btlo baterky. Okam\u017eit\u011b poznal, kde jsou. V jak\u00e9 dob\u011b. Bylo jim \u0161est.<\/div>\n
,,Tome, co je po smrti?“<\/em><\/div>\n
,,Nev\u00edm… asi nic.“<\/em><\/div>\n
,,Ale p\u0159ece nem\u016f\u017ee\u0161 jen tak um\u0159\u00edt… T\u0159eba, kdy\u017e sl\u00edb\u00ed\u0161, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed\u0161…“<\/em><\/div>\n
,,T\u0159eba jo. J\u00e1 fakt nevim.“<\/em><\/div>\n
,,Tak j\u00e1 p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee se vr\u00e1t\u00edm a budu na tebe d\u00e1vat pozor.“<\/em><\/div>\n
,,Ale v\u017edy\u0165 my um\u0159em spolu…“<\/em><\/div>\n
,,Fakt?“<\/em><\/div>\n
,,Jo.“<\/em><\/div>\n
,,Slibuje\u0161?“<\/em><\/div>\n
,,Slibuju.“<\/em> Najednou se v\u0161echno zase rozplynulo a on znova st\u00e1l v nemocnici.<\/div>\n
,,B\u011b\u017e do toho pokoje. J\u00e1 se vr\u00e1t\u00edm, a\u017e bude\u0161 m\u00edt jasno, jestli do toho jde\u0161.“<\/div>\n
,,Do \u010deho?“<\/div>\n
,,Sl\u00edbil jsi, \u017ee je zabije\u0161.“<\/div>\n
,,Co?“<\/div>\n
,,Jinak se nebude\u0161 moct vr\u00e1tit. Zavolej moje jm\u00e9no, a\u017e bude\u0161 v\u011bd\u011bt.“ Najednou zmizela. Bill se jen nech\u00e1pav\u011b rozhl\u00e9dl. Cht\u011bl vz\u00edt za kliku. Ne\u0161lo to. Nadechl se a zav\u0159el o\u010di. Ud\u011blal dva kroky, a kdy\u017e o\u010di otev\u0159el, byl vevnit\u0159.<\/div>\n
Tom sed\u011bl na \u017eidli. P\u0159ed chvilkou si vydupal alespo\u0148 p\u011bt minut, kter\u00e9 mohl u Billa str\u00e1vit.<\/div>\n
Vzal Billovu ruku a jemn\u011b ji pohladil. Bill z\u016fstal st\u00e1t a sledoval d\u011bn\u00ed p\u0159ed sebou.<\/div>\n
,,Ahoj, br\u00e1\u0161ko. Co t\u011b to proboha napadlo, upadnout do komatu, co? To jsem ti nedovolil. Koukej se probrat, jinak se s tebou nebudu bavit. Je ti to jasn\u00fd? A taky ti vyhodim v\u0161echny \u0161minky. \u00dapln\u011b v\u0161echny a zamknu ti cinkrl\u00e1tka. Tohle se ned\u011bl\u00e1… Ne mn\u011b. V\u00ed\u0161, jakej m\u00e1m strach? A nav\u00edc jsi mi n\u011bco nedo\u0159ek. Mus\u00ed\u0161 mn\u011b to \u0159\u00edct. Sly\u0161\u00ed\u0161, mus\u00ed\u0161. J\u00e1 ti taky mus\u00edm n\u011bco \u0159\u00edct. Cht\u011bl jsem ti to \u0159\u00edct tenkr\u00e1t v hotelu, ale pak za\u010dlo to s t\u011bma dopisama, ka\u017edej den jsme byli jinde a j\u00e1 se b\u00e1l, \u017ee kdy\u017e ti to \u0159eknu, tak… prost\u011b jsem t\u011b necht\u011bl je\u0161t\u011b v\u00edc vyd\u011bsit. Ale a\u017e se probud\u00ed\u0161, tak ti to \u0159eknu. A je mi jedno, co na to \u0159ekne\u0161 ty. Mus\u00ed\u0161 to v\u011bd\u011bt. Nen\u00ed f\u00e9r, \u017ee jsem to tajil… V\u017edycky jsme si v\u0161echno \u0159\u00edkali, tak\u017ee se koukej probrat. Sice sp\u00ed\u0161 teprve p\u00e1r hodin, ale rekord ve span\u00ed u\u017e jsi trhnul, tak koukej otev\u0159\u00edt ty sv\u00fd zmalovan\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd o\u010di… Jinak um\u0159u.“ Tom p\u0159estal mluvit a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu kut\u00e1lely slzy. Bylo jich \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc.<\/div>\n
,,Nem\u016f\u017eu bez tebe bejt… sly\u0161\u00ed\u0161, nem\u016f\u017eu. Nesm\u00ed\u0161 m\u011b tady nechat. Ani se to nezkou\u0161ej ud\u011blat. \u2026 J\u00e1 ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno, v\u0161echno, co bude pot\u0159eba, jen pros\u00edm neum\u0159i… nesm\u00ed\u0161… ne\u0159ek jsem ti, jak moc t\u011b miluju…“<\/div>\n
Slo\u017eil hlavu na postel a tiskl se k Billov\u011b ruce. Bre\u010del, jako je\u0161t\u011b nikdy. Kdyby jen tu\u0161il, \u017ee Bill stoj\u00ed za n\u00edm a \u017ee v\u0161echno sly\u0161el, \u017ee i on se dus\u00ed pl\u00e1\u010dem a sna\u017e\u00ed se nek\u0159i\u010det. Oto\u010dil se, a ani\u017e si to uv\u011bdomil, otev\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
,,Angelo! J\u00e1 se chci vr\u00e1tit! Sly\u0161\u00ed\u0161? J\u00e1 chci zp\u00e1tky!!“ Zhroutil se na kolena. ,,Chci zp\u00e1tky…“<\/div>\n
,,Vr\u00e1t\u00ed\u0161 se.“ Ozval se nad n\u00edm ch\u00e1pav\u00fd hlas.<\/div>\n
,,Ale jak? Jak ho m\u00e1m sakra zab\u00edt?!“<\/div>\n
,,U\u017e jsi otev\u0159el dve\u0159e.“<\/div>\n
,,Co?“ Bill se oto\u010dil. Opravdu, dve\u0159e byly otev\u0159en\u00e9.<\/div>\n
,,Jak…“<\/div>\n
,,Nemysli na to. Jednej, jako bys \u017eil. Nep\u0159em\u00fd\u0161lej nad t\u00edm, co d\u011bl\u00e1\u0161. Prost\u011b to ud\u011blej. Mysli na m\u00edsto, kde chce\u0161 b\u00fdt, bude\u0161 tam. Jen do minulosti se nedostane\u0161. Ty s\u00e1m ne. V noci t\u011b ti, co je m\u00e1\u0161 zab\u00edt,“ uvid\u00ed. Uk\u00e1zala sm\u011brem k pokoji.<\/div>\n
,,On taky. Nav\u00edc v\u00e1s spojuje n\u011bco, co ani smrt nezabije. Bratrstv\u00ed to nen\u00ed a to te\u010f v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
,,Ale koho v\u0161eho m\u00e1m zab\u00edt? Byl tam jen David a ty jsi \u0159\u00edkala, \u017ee m\u011b ti, kter\u00e9 m\u00e1m zab\u00edt, uvid\u00ed, kdo je\u0161t\u011b?“<\/div>\n
,,P\u0159em\u00fd\u0161lej… byl jsi tam ty, David a\u2026“<\/div>\n
,,Tom…“<\/div>\n
,,Jestli je nezabije\u0161, nem\u016f\u017ee\u0161 se vr\u00e1tit a nav\u017edy z\u016fstane\u0161 takhle.“<\/div>\n
,,Nem\u016f\u017eu zab\u00edt Toma!“<\/div>\n
,,V tom p\u0159\u00edpad\u011b… zem\u0159e\u0161.“<\/div>\n
\u2026………..<\/div>\n
Byla tma, jen z jeho pokoje vych\u00e1zel pruh sv\u011btla.<\/div>\n
Bill nakoukl do dve\u0159\u00ed. Tom sed\u011bl u stolu a pro\u010d\u00edtal jeden z mnoha Billov\u00fdch notes\u016f s p\u00edsni\u010dkama.<\/div>\n
Bill pomalu ve\u0161el do pokoje.<\/div>\n
,,Tome…“ Nic. ,,Co m\u00e1m d\u011blat…?“ Povzdechl si a sedl si na postel a pozoroval ho. Tom do\u010detl str\u00e1nku a se\u0161it zav\u0159el. Zhasl a odch\u00e1zel. U dve\u0159\u00ed se naposled rozhl\u00e9dl. Zarazil se, kdy\u017e si v\u0161iml postavy sed\u00edc\u00ed na posteli. Zmaten\u011b zamrkal, ale byla tam po\u0159\u00e1d.<\/div>\n
Bill si teprve te\u010f uv\u011bdomil, \u017ee: V noci t\u011b ti, co je m\u00e1\u0161 zab\u00edt, uvid\u00ed. On taky. Spojuje v\u00e1s n\u011bco, co ani smrt nezabije.<\/em><\/div>\n
Vstal a Tom couvnul. Bill ud\u011blal je\u0161t\u011b jeden krok dop\u0159edu a Tom narazil na st\u011bnu za n\u00edm.<\/div>\n
,,Tome, neboj se…“<\/div>\n
,,Bi – Bille?“ Tom automaticky hledal vyp\u00edna\u010d, ale Bill ho zadr\u017eel.<\/div>\n
,,Nesm\u00ed\u0161 rozsv\u00edtit…“ Ne\u017e do\u0159ekl, m\u00edstnost zalilo oslepuj\u00edc\u00ed sv\u011btlo. Tom se kolem sebe vystra\u0161en\u011b rozhl\u00e9dl.<\/div>\n
,,To p\u0159ece… Bille?“ U\u017e si za\u010d\u00ednal myslet, \u017ee se naprosto zbl\u00e1znil, kdy\u017e se sv\u011btlo op\u011bt zhaslo, zav\u0159ely se dve\u0159e a n\u011bkdo mu p\u0159ist\u00e1l v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
,,Bille? Co… co to…“<\/div>\n
,,J\u00e1 ti to vysv\u011btl\u00edm, te\u010f m\u011b ale dr\u017e, pros\u00edm…“ Tom ho poslechl a p\u0159itiskl ho k sob\u011b.<\/div>\n
,,Co tady d\u011bl\u00e1\u0161, v\u017edy\u0165… v\u017edy\u0165 jsi v komatu…“<\/div>\n
,,To taky jsem. J\u00e1… j\u00e1 jsem… nev\u00edm, co jsem, jen v\u00edm, \u017ee jestli nespln\u00edm to, co jsem sl\u00edbil, tak um\u0159u…“<\/div>\n
,,Co? J\u00e1 ni\u010demu nerozum\u00edm…“<\/div>\n
,,Tak rozsvi\u0165.“ Tom ho pustil a rozsv\u00edtil. Najednou byl v pokoji s\u00e1m, jen notes, kter\u00fd \u010detl, se najednou otev\u0159el na stran\u011b s kr\u00e1tkou p\u00edsni\u010dkou.<\/div>\n
Tom se v\u00e1hav\u011b pod\u00edval na text – Wenn nichts mehr geht. Najednou se zase zhaslo a za n\u00edm st\u00e1l Bill.<\/div>\n
……………<\/p>\n<\/div>\n
Tom se zvednul z postele a pod\u00edval se z okna.<\/div>\n
,,Tak\u017ee mi chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee to v\u0161echno je Davidova z\u00e1sluha?“ Bill jen k\u00fdvl.<\/div>\n
Tom si promnul sp\u00e1nky. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b necht\u011bl v\u011b\u0159it tomu, co se d\u011bje…<\/div>\n
Bill se p\u0159ed dv\u011bma hodinami zni\u010dehonic zjev\u00ed a \u0159ekne mu tak \u0161\u00edlen\u00fd v\u011bci, \u017ee si myslel, \u017ee se musel definitivn\u011b zbl\u00e1znit. Jinak si to nedovedl vysv\u011btlit.<\/div>\n
,,Ty mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161, vi\u010f?“<\/div>\n
,,J\u00e1 nev\u00edm… v\u017edy\u0165 j\u00e1 ani nev\u00edm, jestli se mi to nezd\u00e1.“<\/div>\n
,,Ani nev\u00ed\u0161, jak moc bych si p\u0159\u00e1l, aby to byl sen.“<\/div>\n
,,T\u0159eba je…“<\/div>\n
Bill se zvednul a do\u0161el a\u017e k Tomovi.<\/div>\n
,,Pot\u0159ebuju se t\u011b na n\u011bco zeptat.“<\/div>\n
,,Tak do toho…“ Vyzval ho Tom.<\/div>\n
,,Miluje\u0161 m\u011b… mysl\u00edm opravdu, tak, jak jsi mi to \u0159\u00edkal v t\u00fd nemocnici?“<\/div>\n
,,Jak v\u00ed\u0161, co jsem \u0159\u00edkal v nemocnici?“<\/div>\n
,,J\u00e1 tam byl…“ Tom jen sklopil o\u010di a oto\u010dil se.<\/div>\n
,,Pro\u010d se pt\u00e1\u0161, kdy\u017e to v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
,,Cht\u011bl jsi v\u011bd\u011bt, co jsem ti cht\u011bl \u0159\u00edct… p\u0159edt\u00edm, jak m\u011b st\u0159elili.“<\/div>\n
,,A?“ Tom se na n\u011bj oto\u010dil.<\/div>\n
,,V t\u00fd nemocnici jsi \u0159ekl v\u0161echno za m\u011b…“<\/div>\n
,,Bille…“<\/div>\n
,,Mrz\u00ed m\u011b to…“<\/div>\n
,,Co t\u011b mrz\u00ed?“<\/div>\n
,,\u017de jsem ti to nedok\u00e1zal \u0159\u00edct d\u0159\u00edv… t\u0159eba by se nic z toho nestalo.“ Za\u0161eptal Bill a po jeho tv\u00e1\u0159\u00edch se za\u010daly kut\u00e1let ho\u0159k\u00e9 slzy.<\/div>\n
,,T\u0159eba se to m\u011blo st\u00e1t…“ \u0160pitl Tom a do\u0161el p\u0159\u00edmo k n\u011bmu.<\/div>\n
,,T\u0159eba ano…“ Potvrdil Bill a v\u00e1hav\u011b se k Tomovi naklonil. Tem jen na vte\u0159inku couvnul, ale pak, jakoby ho n\u011bco nakoplo nebo co se to stalo. Prudce chytil Billa za pas, p\u0159it\u00e1hl si ho a nedo\u010dkav\u011b se vpil do jeho rt\u016f.<\/div>\n
\u2026……….<\/p>\n<\/div>\n
Bill se pomalu zvednul z postele a sundal ze sebe Tomovy ruce. Posb\u00edral oble\u010den\u00ed ze zem\u011b, obl\u00e9kl se a lehce Toma pohladil.<\/div>\n
Do r\u00e1na mu zb\u00fdvaly je\u0161t\u011b t\u0159i hodiny a on p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co ud\u011bl\u00e1…<\/div>\n
Na vte\u0159inku zav\u0159el o\u010di, a kdy\u017e je otev\u0159el, byl v Davidov\u011b lo\u017enici a David spal. Bill se jen nen\u00e1vistn\u011b u\u0161kl\u00edbl a nejrad\u0161i by ho na m\u00edst\u011b zadusil pol\u0161t\u00e1\u0159em, ale na druhou stranu cht\u011bl, aby ho David vid\u011bl.<\/div>\n
Vzal do ruky sklenici vody, kterou m\u011bl David na stolku, kdyby se probudil a m\u011bl \u017e\u00edze\u0148, a vylil mu ji na hlavu. David se prudce probudil a vyd\u011b\u0161en\u011b vyk\u0159ikl.<\/div>\n
,,Co?! Ty?!“<\/div>\n
,,Ano, j\u00e1… sl\u00edbil jsem ti p\u0159ece, \u017ee t\u011b zabiju.“ Sykl mu Bill do ucha a rozsv\u00edtil lampi\u010dku na no\u010dn\u00edm stolku. Najednou zmizel a David jen zmaten\u011b zamrkal.<\/div>\n
,,Sakra, j\u00e1 m\u00e1m halucinace…“ Povzdychl si, ale v tu chv\u00edli se mu n\u011bco sev\u0159elo kolem krku a nedovolovalo mu to d\u00fdchat. Jen bezmocn\u011b lapal po dechu a m\u00e1chal rukama p\u0159ed sebe, jen\u017ee jen prot\u00ednal vzduch….<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se s posledn\u00edm zachr\u010den\u00edm David znovu svezl do postele a Bill ve stejn\u00fd okam\u017eik zmizel, aby se mohl objevit v nemocnici u l\u016f\u017eka, kde le\u017eelo jeho t\u011blo.<\/div>\n
,,Kdy\u017e se nebudu m\u00edt kam vr\u00e1tit, nebudu muset zab\u00edt Toma…“<\/div>\n
,,Co t\u00edm z\u00edsk\u00e1\u0161? Uv\u00edzne\u0161 tady, nebude\u0161 ani mrtv\u00fd, ani \u017eiv\u00fd… nav\u011bky zatracen\u00fd…“ Ozval se za n\u00edm Angelinin hlas.<\/div>\n
,,Budu moct b\u00fdt s Tomem… i kdy\u017e jen v noci.“<\/div>\n
,,Jednej, jak chce\u0161..“<\/div>\n
,,Tys to ud\u011blala taky, vi\u010f. Proto jsi tady… koho jsi m\u011bla zab\u00edt?“<\/div>\n
,,Byli jsme s p\u0159\u00edtelem na motorce a j\u00e1 mu z legrace \u0159ekla, \u017ee jestli se mi n\u011bco stane, tak ho zabiju… Lidi by m\u011bli v\u00edc p\u0159emej\u0161let, ne\u017e n\u011bco \u0159eknou.“ Pousm\u00e1la se.<\/div>\n
,,Dr\u017e\u00edm ti palce.“ \u0160pitla a ve vte\u0159in\u011b zmizela. Bill se jen pousm\u00e1l, odpojil p\u0159\u00edvod kysl\u00edku a vypnul kontroln\u00ed panel.<\/div>\n
,,Odpus\u0165… mus\u00edm t\u011b zab\u00edt.“ \u0160pitl, naposledy se pod\u00edval na svoje t\u011blo a zmizel. Znovu se objevil ve sv\u00e9m pokoji, Tom spal na jeho posteli, ale ne na dlouho. B\u011bhem chv\u00edle se otev\u0159ely dve\u0159e a dovnit\u0159 vpadla jeho m\u00e1ma, kter\u00e9 p\u0159ed chv\u00edl\u00ed volali z nemocnice, \u017ee jej\u00ed mlad\u0161\u00ed syn p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zem\u0159el… kdyby jen tu\u0161ila, \u017ee stoj\u00ed za n\u00ed a svou ob\u011bt\u00ed zachr\u00e1nil toho star\u0161\u00edho…<\/div>\n
,,Tome… Tome, probu\u010f se…“<\/div>\n
,,Co? Co se d\u011bje?“ Zam\u017eoural Tom a Simone se mu s pl\u00e1\u010dem vrhla kolem krku.<\/div>\n
,,Volali z nemocnice… Bill p\u0159ed p\u00e1r minutami um\u0159el…“ Tom jen zmaten\u011b zamrkal a pohled mu padl na se\u0161it, kter\u00fd se p\u0159eto\u010dil o p\u00e1r str\u00e1nek d\u00e1l…<\/div>\n
In die nacht…<\/div>\n
Ne, Bill neum\u0159el… je s n\u00edm… v noci…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bitter<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bitter ,,Bille… co… co se d\u011bje?“ Zam\u017eour\u00e1 na Billa David, kter\u00e9ho chlapec pr\u00e1v\u011b vyt\u00e1hl ze sprchy. ,,Jde o ty pap\u00edry, co jsem m\u011bl za kapelu podepsat… j\u00e1 to \u010detl a… je tam chyba.“ ,,Chyba? Kde?“ ,,No tady, hele…“ U\u017e strkal Davidovi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-13958","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13958","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13958"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13958\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13958"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13958"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13958"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}