{"id":13980,"date":"2009-07-19T17:00:00","date_gmt":"2009-07-19T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13948"},"modified":"2009-07-19T17:00:00","modified_gmt":"2009-07-19T16:00:00","slug":"bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/07\/19\/bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-17\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers II – Temn\u00fd st\u00edn 17."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
Den se nach\u00fdlil k ve\u010deru a j\u00e1 po\u0159\u00e1d tvrdnul u Alice. Jen\u017ee j\u00e1 si tak n\u011bjak nedovedl p\u0159edstavit, \u017ee bych opustil tuhle o\u00e1zu klidu, kter\u00e1 mi tu u n\u00ed byla poskytnuta. Nav\u00edc u\u017e bylo pozd\u011b na to, abych se vr\u00e1til do Hamburku. K rodi\u010d\u016fm se mi necht\u011blo ze stejn\u00e9ho d\u016fvodu jako v\u010dera, tak\u017ee zb\u00fdval hotel a nebo Andreas. Prvn\u00ed z t\u011bchto dvou mo\u017enost\u00ed jsem zam\u00edtl ihned, proto\u017ee by se to nejsp\u00ed\u0161 neobe\u0161lo bez toho, ani\u017e by se to rozk\u0159iklo a opravdu netou\u017e\u00edm \u010d\u00edst v novin\u00e1ch r\u016fzn\u00e9 spekulace o tom, pro\u010d jsem ve sv\u00e9m rodn\u00e9m m\u011bst\u011b p\u0159espal v hotelu. A Andy by asi nebyl ochotn\u00fd, tak jako \u00c1la, p\u0159ijmout fakt, \u017ee se mi o jist\u00fdch v\u011bcech nechce mluvit. P\u00e1\u010dil by to ze m\u011b tak dlouho, dokud by m\u011b alespo\u0148 nedonutil vymyslet si n\u011bjakou pov\u00edda\u010dku, a oblbovat nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele se mi tedy dvakr\u00e1t nezamlouvalo. S Gustavem a Georgem bych se dostal do obdobn\u00e9 situace a ti dva stejn\u011b ve m\u011bst\u011b nebyli. Na rozd\u00edl ode m\u011b, jim jejich dovolenou \u017e\u00e1dn\u00fd poveden\u00fd bratr nep\u0159ekazil.<\/p>\n<\/div>\n
Zb\u00fdvalo tedy jedin\u00e9 – ud\u011blat ze sebe malinko vlezl\u00e9ho hosta a pokusit se vnutit na noc. Alice pr\u00e1v\u011b str\u010dila hlavu do pokoje. Chv\u00edli m\u011b tu toti\u017e nechala o samot\u011b, proto\u017ee jej\u00ed rodi\u010de ji\u017e byli n\u011bjakou dobu doma a ona se nejd\u0159\u00edve odb\u011bhla p\u0159iv\u00edtat s maminkou, kter\u00e1 p\u0159i\u0161la jako prvn\u00ed a posl\u00e9ze tak\u00e9 s otcem.<\/div>\n
„M\u00e1ma dova\u0159ila ve\u010de\u0159i. Si zv\u00e1n ke stolu.“ Ozn\u00e1mila mi a doprovodila to mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„B\u00e1je\u010dn\u00fd. Potom, co jsme toho dneska spr\u00e1skali, u\u017e hlady nevid\u00edm.“ \u0158ekl jsem s ironi\u00ed a chytl se za b\u0159icho v n\u00e1znaku toho, \u017ee si nejsem tak zcela jist, zda zvl\u00e1dnu je\u0161t\u011b cokoli pojmout.<\/div>\n
„Ale, ale, ne\u0159\u00edkals mi n\u00e1hodou, \u017ee chlapi toho pot\u0159ebujou sn\u00edst f\u016fru?“ Pohotovou sme\u010d\u00ed ihned reagovala na moji hl\u00e1\u0161ku z dne\u0161n\u00edho odpoledne.<\/div>\n
\n
„Dob\u0159e, n\u011bco m\u00e1lo se mi tam vejde. Podle toho, co bude dobr\u00fdho.“ \u0160el jsem na to od lesa. Kdov\u00ed, co jsou tu zvykl\u00ed ve\u010de\u0159et. Je\u0161t\u011b by se nakonec uk\u00e1zalo, \u017ee se hrnu na krupicovou ka\u0161i.<\/div>\n
„\u00c1\u00e1\u00e1, kouk\u00e1m, p\u00e1n je p\u011bkn\u011b mlsnej.“ Prokoukla m\u011b, ale jen se tomu pobaven\u011b zasm\u00e1la. „Neboj, jsou ope\u010den\u00fd brambory s p\u0159\u00edrodn\u00edm pl\u00e1tkem, a pokud bude\u0161 m\u00edt z\u00e1jem, tak ti k tomu p\u0159ihod\u00edme kopec zeleniny.“ Alice se op\u011bt rozchechtala, kdy\u017e jsem ud\u011blal zhnusen\u00fd \u0161kleb. Za tu dobu, co jsme se znali, u\u017e moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, \u017ee zrovinka velk\u00fdm vyznava\u010dem zeleniny rozhodn\u011b nejsem. „Tak poj\u010f, ty \u0161a\u0161ku.“ Zakroutila nade mnou naposledy hlavou a za ruku m\u011b tahala z postele.<\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dkej! Chci se t\u011b je\u0161t\u011b na n\u011bco zeptat.“ Zastavil jsem ji. Alice se vr\u00e1tila a p\u0159isedla si ke mn\u011b na kraj postele. „Nemohl bych… vadilo by ti, kdybych… tu z\u016fstal do z\u00edtra?“ Vykoktnul jsem. „Pochopiteln\u011b ve v\u0161\u00ed po\u010destnosti.“ Dodal jsem p\u0159ekotn\u011b, aby bylo jasno, \u017ee nem\u00e1m v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 postran\u00ed \u00famysly. Alice se v\u0161ev\u011bdoucn\u011b uculila.<\/div>\n
„Napadlo m\u011b, \u017ee s t\u00edm p\u0159ijde\u0161. Jasn\u011b, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161. Nen\u00ed probl\u00e9m.“ Ujistila m\u011b a za\u010dala se op\u011bt zvedat. „Tak jdem na tu ve\u010de\u0159i. D\u011blej. M\u00e1ma se nem\u016f\u017ee do\u010dkat, a\u017e bude sed\u011bt u jednoho stolu s celosv\u011btov\u011b zn\u00e1mou star.“ Dob\u00edrala si m\u011b. V\u011bd\u011bla, \u017ee nem\u00e1m r\u00e1d upozorn\u011bn\u00ed na moji popul\u00e1rnost. Ob\u010das byl \u017eivot pod hled\u00e1\u010dkem kamery k vzteku. Rad\u011bji jsem to nekomentoval a vy\u0161trachal se na nohy.<\/div>\n
„Moc d\u00edk.“ Pod\u011bkoval jsem, kdy\u017e jsem ji dob\u011bhl.<\/div>\n
„Nen\u00ed za co.“ Mrkla na m\u011b a to u\u017e jsme vch\u00e1zeli do j\u00eddelny, kde bylo prost\u0159eno pro \u010dty\u0159i lidi. P\u00e1n domu ji\u017e sed\u011bl za stolem a \u010detl si noviny a Alicina mamka pr\u00e1v\u011b z kuchyn\u011b p\u0159in\u00e1\u0161ela hrnec, ze kter\u00e9ho stoupala p\u00e1ra.<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der. V\u00edtejte u n\u00e1s, pane Kaulitzi. J\u00e1 je\u0161t\u011b uva\u0159ila pol\u00e9vku. Houbov\u00e1, m\u00e1te r\u00e1d? D\u00e1te si?“ Cvrlikala pan\u00ed Mertenz a usm\u00edvala se na m\u011b od ucha k uchu. Nejsp\u00ed\u0161 prasknu. Pomyslel jsem si, ale state\u010dn\u011b si sednul za st\u016fl.<\/p>\n<\/div>\n
…<\/p>\n<\/div>\n
„Dr\u017e to po\u0159\u00e1dn\u011b, Tome.“ Ok\u0159ikla m\u011b Alice, kdy\u017e jsem j\u00ed asistoval s povl\u00edk\u00e1n\u00edm jej\u00ed postele. Na\u0161\u00edm celodenn\u00edm v\u00e1len\u00edm se v n\u00ed, a konzumac\u00ed v\u0161eho mo\u017en\u00e9ho, jsme ji p\u011bkn\u011b z\u0159\u00eddili, tak\u017ee bylo nutno vym\u011bnit povle\u010den\u00ed. Zrovinka jsem j\u00ed p\u0159idr\u017eoval rohy od pe\u0159iny, ruce zvednut\u00e9 vysoko nad hlavou a ona povlak soukala dol\u016f k opa\u010dn\u00e9mu konci deky. Po\u0159\u00e1d jsem ale podle n\u00ed n\u011bco kazil. J\u00e1 nev\u00edm, \u017ee \u017eensk\u00fd d\u011blaj ze v\u0161eho takovou v\u011bdu. Prost\u011b vezmu ten kus hadru, narvu do n\u011bj duchnu a je po probl\u00e9mu.<\/div>\n
„Pro\u010d je pot\u0159eba dr\u017eet to tak moc ve vzduchu. Upadnou mi ruce.“ Lamentoval jsem, ale neopova\u017eoval jsem se to pustit. Za to, jak ta postel dopadla, jsem \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b mohl i j\u00e1, tak\u017ee te\u010f byla slu\u0161nost j\u00ed pomoct to napravit.<\/div>\n
„Vydr\u017e… u\u017e. U\u017e je to. Polo\u017e to.“ S \u00falevou jsem ten n\u00e1klad hodil na madraci a \u00c1la je\u0161t\u011b zapnula knofl\u00edky. „D\u00edk za spolupr\u00e1ci.“ Zak\u0159enila se na m\u011b a j\u00e1 j\u00ed to oplatil. Mrskla po mn\u011b dal\u0161\u00edm \u0161klebem a j\u00e1 rozhodn\u011b nez\u016fst\u00e1val pozadu. Chv\u00edli jsme se tam tak na sebe ksichtili, dokud n\u00e1s nevyru\u0161ilo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Alice odb\u011bhla ke dve\u0159\u00edm a mrkla, kdo je on\u00edm naru\u0161itelem. Hned na to obr\u00e1tila hlavu ke mn\u011b.<\/div>\n
„Tome, m\u00e1ma chce v\u011bd\u011bt, jestli jeden nebo dva pol\u0161t\u00e1\u0159e?“ Sna\u017eila se p\u016fsobit nevzru\u0161en\u011b, ale j\u00e1 si v\u0161iml, jak j\u00ed zacukaly koutky. No jo, ty m\u00e1my, to je asi v\u0161ude stejn\u00fd.<\/div>\n
„Jeden sta\u010d\u00ed.“ Odpov\u011bd\u011bl jsem a pan\u00ed Mertenz op\u011bt spokojen\u011b odcupitala.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1ma taky \u0159\u00edkala, \u017ee v tom pokoji pro hosty je zima. U\u017e tam zapla topen\u00ed, ale asi se to moc neproh\u0159eje, tak pokud bys cht\u011bl, tak tu postel p\u0159esunem sem.“<\/div>\n
Zav\u00e1hal jsem, ale pak jsem odpov\u011bd\u011bl. „To je v pohod\u011b. U\u017e tak v\u00e1s otravuju dost. Pod pe\u0159inou kosa nen\u00ed.“ M\u00e1vnul jsem blahosklonn\u011b rukou.<\/div>\n
„No jak mysl\u00ed\u0161.“ Pokr\u010dila rameny. „Ale jestli se\u0161 zvyklej sp\u00e1t v teple, tak to \u0159ekni na rovinu, j\u00e1 si nevemu na sv\u011bdom\u00ed n\u011bjak\u00fd tvoje nachlazen\u00ed.“<\/div>\n
„Jo jasn\u011b. A dom\u00e1kne se to ten tv\u016fj a rozbije mi hubu.“ Upozornil jsem na skute\u010dnost, \u017ee je zadan\u00e1. Nikdy jsme se o tom klukovi moc nebavili. Vlastn\u011b jsem ani nev\u011bd\u011bl, jak se jmenuje. Jedin\u00fd, co kdy Alice mezi \u0159e\u010d\u00ed utrousila, bylo, \u017ee je o dost star\u0161\u00ed a hodn\u011b lp\u00ed na sv\u00e9 firm\u011b, kter\u00e1 mu sype p\u011bknej bal\u00edk. Takovej t\u00fdpek by si ani nemusel \u0161pinit ruce s\u00e1m. Najal by si n\u011bjak\u00fd boucha\u010de a m\u011bl bych mnohem v\u011bt\u0161\u00ed trable, ne\u017e by byla p\u0159\u00edpadn\u00e1 r\u00fdma.<\/div>\n
„Tak to m\u016f\u017ee\u0161 bejt v klidu, proto\u017ee \u017e\u00e1dnej „m\u016fj“ u\u017e nen\u00ed.“ Pronesla chladn\u011b.<\/div>\n
„Jak tomu m\u00e1m rozum\u011bt? To jako…“<\/div>\n
„V\u010dera jsme se roze\u0161li.“ Doplnila to sv\u00e9 sd\u011blen\u00ed a lhostejn\u011b nad t\u00edm pokr\u010dila rameny. Nemohl jsem si ale nev\u0161imnout, \u017ee se bezd\u011b\u010dn\u011b zatv\u00e1\u0159ila sklesle a nevydr\u017eela se mi ani koukat do o\u010d\u00ed. Pohled se j\u00ed rozutekl po m\u00edstnosti, jako kdyby pr\u00e1v\u011b te\u010f bylo pot\u0159eba zkoumat vybaven\u00ed jej\u00edho pokoje, kter\u00e9 beztak znala nazpam\u011b\u0165.<\/p>\n<\/div>\n
„To m\u011b mrz\u00ed. Co se stalo? Se\u0161 v pohod\u011b?“ Ptal jsem se \u00fa\u010dastn\u011b, a z\u00e1rove\u0148 jsem m\u011bl chu\u0165 si napleskat hubu. Ona na mn\u011b poznala na prvn\u00ed pohled, \u017ee nejsem v cajku a j\u00e1 si nevid\u00edm pomalu na \u0161pi\u010dku nosu. Ani jsem se nepozastavil nad t\u00edm, \u017ee \u010dlov\u011bk pln\u00fd neutuchaj\u00edc\u00edho entuziasmu a v\u011b\u010dn\u00fd optimista, najednou tr\u00e1v\u00ed den zalezl\u00fd v posteli. A p\u0159itom to nen\u00ed tak dlouho, co jsme se shodou n\u00e1hod na tohle t\u00e9ma bavili. Alice si div nevykroutila na hlav\u011b kole\u010dko, kdy\u017e jsem se zeptal, jestli m\u00e1 v\u016fbec taky n\u011bjak\u00e9 chvilky vyhrazen\u00e9 k oby\u010dejn\u00e9mu leno\u0161en\u00ed. Jak nen\u00ed v\u011b\u0159\u00edc\u00ed, tak ne\u010dinnost pova\u017euje pomalu za h\u0159\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale jo. V\u00edce m\u00e9n\u011b. Ono se k tomu schylovalo u\u017e del\u0161\u00ed dobu. Nikdy to mezi n\u00e1ma nebyla n\u011bjak\u00e1 horouc\u00ed l\u00e1ska. On m\u011b sp\u00ed\u0161 m\u011bl jako hezkou ozdobu po sv\u00e9m boku, ale mysl\u00edm, \u017ee m\u011b nikdy jako partnera po\u0159\u00e1dn\u011b ani nebral.“ Vehementn\u011b se sna\u017eila p\u016fsobit state\u010dn\u011b, ale j\u00e1 z n\u00ed nem\u011bl tak \u00fapln\u011b pocit, \u017ee by j\u00ed to alespo\u0148 minim\u00e1ln\u011b nebylo l\u00edto.<\/div>\n
„M\u011blas mi to \u0159\u00edct. U\u017e d\u00e1vno jsme si o tom mohli promluvit. Vlastn\u011b prdlajs… jsem idiot. M\u011blo m\u011b to napadnout samotn\u00fdho.“ K\u00e1l jsem se, ale pon\u011bkud s k\u0159\u00ed\u017ekem po funuse. P\u0159ipadalo mi, \u017ee jako p\u0159\u00edtel jsem tot\u00e1ln\u011b poho\u0159el.<\/div>\n
„Nen\u00ed o \u010dem, v\u00e1\u017en\u011b. Kdybych m\u011bla pot\u0159ebu o tom mluvit, tak ti to \u0159eknu. J\u00e1 jsem jen stra\u0161n\u011b r\u00e1da, \u017ees tu dnes byl. To mi pomohlo a bylo to pln\u011b dosta\u010duj\u00edc\u00ed.“ Uji\u0161\u0165ovala m\u011b a dokonce se j\u00ed povedlo slab\u011b se pousm\u00e1t.<\/div>\n
„Je to kret\u00e9n. On v\u016fbec netu\u0161\u00ed, jak\u00fdho pokladu se vzdal.“ Nenapadlo m\u011b vhodn\u011bj\u0161\u00ed povzbuzen\u00ed. Jestli mi n\u011bco fakt ne\u0161lo, tak ut\u011b\u0161ov\u00e1n\u00ed, mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee jsem se v podstat\u011b nikdy v ni\u010dem tomu podobn\u00e9m neocitl. Jo, kdy\u017e m\u011b Bill odm\u00edtal, bylo to \u0161patn\u00fd, ale rozchod se mi zat\u00edm vyh\u00fdbal. Ono se v podstat\u011b nen\u00ed \u010demu divit, kdy\u017e jsem s nik\u00fdm, krom bratra, dlouhodob\u011b nebyl. Alice ale nevypadala, \u017ee by si cht\u011bla na mou neohrabanost v t\u00e9hle situaci st\u011b\u017eovat, a kdy\u017e jsem ji objal a t\u00e9m\u011b\u0159 celou schoval ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, zd\u00e1la se mi docela spokojen\u00e1 a o pozn\u00e1n\u00ed klidn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, mami?“ Velice neochotn\u011b jsem se od n\u00ed musel odt\u00e1hnout, proto\u017ee se mi rozdrn\u010del telefon. M\u00e1mu jsem nem\u011bl d\u016fvod ignorovat, tak\u017ee jsem hovor p\u0159ijal. „Jo, jsem po\u0159\u00e1d u Alice. Jak to v\u016fbec v\u00ed\u0161?“ … „Aha. On je u v\u00e1s Bill.“ Po zazn\u011bn\u00ed t\u00e9hle informace jsem vrhnul na Alici omluvn\u00fd pohled a ode\u0161el jsem hovor dokon\u010dit za dve\u0159e. Neub\u00edralo se to toti\u017e \u00fapln\u011b ide\u00e1ln\u00edm sm\u011brem a j\u00e1 se p\u0159ed n\u00ed se sv\u00fdm rodi\u010dem necht\u011bl dohadovat. „Jo. V\u011b\u0159 tomu, \u017ee m\u011b jeho chov\u00e1n\u00ed mrz\u00ed mnohem v\u00edc ne\u017e jeho.“ … „Ne. Budu sp\u00e1t u Alice.“ … „Ne, mami. Nechci s n\u00edm mluvit a nep\u0159ijedu.“ … „Napsal do Ameriky?“ Tohle m\u011b docela p\u0159ekvapilo. Ne\u010dekal jsem, \u017ee se m\u016fj zabedn\u011bn\u00fd bratr vyd\u00e1 po t\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9 cest\u011b tak brzo. Po tom jeho v\u010derej\u0161\u00edm divadle jsem po\u010d\u00edtal s mnohem del\u0161\u00ed prodlevou, ne\u017e tu jeho makovici napadne n\u011bco rozumn\u00e9ho. Tohle jeho rozhodnut\u00ed bylo ale jisto jist\u011b \u010d\u00e1ste\u010dnou z\u00e1sluhou rodi\u010d\u016f. Kdyby se n\u00e1\u0161 ubl\u00ed\u017een\u00fd chlape\u010dek nejel schovat pod m\u00e1miny sukn\u011b, tak bychom se ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b nehnuli ani o p\u00ed\u010f. A mo\u017en\u00e1 ho jenom podce\u0148uji. Nemohl jsem tu\u0161it, co v\u0161echno se odehr\u00e1valo v jeho hlav\u011b po dobu, kterou jsme spolu nebyli. „Dob\u0159e. Tak j\u00e1 se u v\u00e1s stav\u00edm, ale a\u017e r\u00e1no. Alice u\u017e se mnou po\u010d\u00edt\u00e1 a mn\u011b se to nechce od\u0159\u00edkat.“ … „Ne, mami. Nerozmysl\u00edm si to!“ Vyjel jsem na ni trochu p\u0159\u00edk\u0159eji. Nehodlal jsem se k tomu ale nechat donutit. To by to m\u011bl chlapec moc jednoduch\u00fd, a nav\u00edc, o mn\u011b se zat\u00edm zdaleka nedalo \u0159\u00edct, \u017ee by m\u011b na n\u011bj p\u0159e\u0161el ve\u0161ker\u00fd vztek. V\u0161ak on je\u0161t\u011b jednu noc beze m\u011b vydr\u017e\u00ed. „Jasn\u011b. \u010cau.“ Odlehlo mi, kdy\u017e jsem ten hovor mohl ukon\u010dit a pro jistotu jsem vypnul cel\u00fd telefon, kdyby si snad br\u00e1\u0161ka dodal odvahu a cht\u011bl m\u011b p\u0159emlouvat je\u0161t\u011b s\u00e1m. Ono mu neubl\u00ed\u017e\u00ed, kdy\u017e ho malinko vytrest\u00e1m. On se mnou cvi\u010dil u\u017e dostate\u010dn\u011b. Mysl\u00edm tedy, \u017ee m\u00e1m n\u00e1rok na to, uk\u00e1zat mu, \u017ee nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd jeho hej nebo po\u010dkej, kter\u00fd bude sk\u00e1kat tak, jak on p\u00edsk\u00e1. \u010clov\u011bk si mus\u00ed svou milovanou polovi\u010dku zaslou\u017eit a pe\u010dovat o ni, a ne o\u010dek\u00e1vat, \u017ee kolem n\u011bj bude po\u0159\u00e1d jen sk\u00e1kat ten druh\u00fd a on nebude muset hnout ani prstem.<\/p>\n<\/div>\n
„Je\u010f za n\u00edm.“ Pronesla Alice ihned po m\u00e9m n\u00e1vratu do pokoje.<\/div>\n
„Ne, m\u00e1m jinej program. Nebo u\u017e m\u011b tu nechce\u0161?“ Tahle ot\u00e1zka ode m\u011b nebyla v\u016f\u010di n\u00ed tak \u00fapln\u011b f\u00e9r, ale ze m\u011b to vylet\u011blo, ani\u017e bych se nad t\u00edm n\u011bjak v\u00edc zamyslel.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano. O m\u011b ale nejde. Mysl\u00edm, \u017ee bys m\u011bl jet.“ Trvala si na sv\u00e9m.<\/div>\n
„Alice, pros\u00edm. Je\u0161t\u011b ty s t\u00edm za\u010d\u00ednej. J\u00e1, prost\u011b… je\u0161t\u011b asi nejsem p\u0159ipravenej na to ho vid\u011bt, ch\u00e1pe\u0161?“ Rozhodil jsem rukama v zoufal\u00e9 snaze j\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby nenal\u00e9hala a nechala to b\u00fdt.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Jak mysl\u00ed\u0161… Tak co teda s tou postel\u00ed, budeme j\u00ed p\u0159esouvat?“<\/div>\n
„Jo.“ Odpov\u011bd\u011bl jsem stru\u010dn\u011b a zazubil se na ni.<\/p>\n<\/div>\n
…<\/p>\n<\/div>\n
„Je u sebe v pokoji.“ Byla po pozdravu prvn\u00ed v\u011bc, kterou m\u00e1ma \u0159ekla, kdy\u017e jsem p\u0159ijel r\u00e1no dom\u016f. Jen jsem k\u00fdvnul na srozum\u011bnou. Nem\u011blo smysl to ji\u017e d\u00e1l protahovat. Beztak by mi nepro\u0161lo, kdybych kolem n\u00ed pro\u0161el a nenam\u00ed\u0159il si to za Billem, ale kamkoli jinam. Nap\u0159\u00edklad do kuchyn\u011b, ze kter\u00e9 se linula v\u016fn\u011b \u010derstv\u00fdch pala\u010dinek, pokud m\u011b tedy m\u016fj \u010duch neklamal, a\u017e mi z toho zakru\u010delo v \u017ealudku. Jen\u017ee ode m\u011b se prost\u011b o\u010dek\u00e1valo, \u017ee se hnedle vyd\u00e1m na usmi\u0159ovac\u00ed misi, tud\u00ed\u017e jsem si to loudav\u00fdm krokem \u0161inul do patra. Neklepal jsem a rovnou hm\u00e1tl po klice, ne\u017e jsem ji v\u0161ak stisknul, naposledy jsem se zhluboka nadechl a vydechl a teprve po dostate\u010dn\u00e9m dod\u00e1n\u00ed si odvahy jsem vlezl dovnit\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Bill sed\u011bl na \u017eidli u psac\u00edho stolu, \u010delem oto\u010den\u00fd ke dve\u0159\u00edm. Z\u0159ejm\u011b v\u011bd\u011bl o m\u00e9m p\u0159\u00edjezdu a o\u010dek\u00e1val m\u011b. Jak m\u011b spat\u0159il, pohnul se trupem, jako kdyby cht\u011bl vst\u00e1t, ale pohyb nedokon\u010dil. Zav\u00e1hal, v obli\u010deji kaj\u00edcn\u00fd a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b vystra\u0161en\u00fd v\u00fdraz. Pravd\u011bpodobn\u011b se ob\u00e1val moj\u00ed reakce. A popravd\u011b, ani j\u00e1 s\u00e1m netu\u0161il, jak se zachov\u00e1m. V pl\u00e1nu bylo udr\u017eet si ur\u010dit\u00fd odstup a chlad, ale te\u010f, kdy\u017e jsem ho vid\u011bl, tak kr\u00e1sn\u00e9ho, omlouvaj\u00edc\u00edho se ji\u017e pouh\u00fdm pohledem, m\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed b\u00fdt tvrd\u00fd se pozvolna vytr\u00e1celo.<\/p>\n<\/div>\n
Nakonec se ale p\u0159eci jen osm\u011blil, vysko\u010dil na nohy, p\u00e1r rychl\u00fdmi kroky do\u0161el a\u017e ke mn\u011b a vrhnul se mi do n\u00e1ru\u010de. A j\u00e1 si p\u0159ipadal p\u0159emo\u017een\u00fd. M\u011bl bych ho snad te\u010f od sebe odstr\u010dit? V\u017edy\u0165 by mi to zlomilo srdce…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Tom Den se nach\u00fdlil k ve\u010deru a j\u00e1 po\u0159\u00e1d tvrdnul u Alice. Jen\u017ee j\u00e1 si tak n\u011bjak nedovedl p\u0159edstavit, \u017ee bych opustil tuhle o\u00e1zu klidu, kter\u00e1 mi tu u n\u00ed byla poskytnuta. Nav\u00edc u\u017e bylo pozd\u011b na to, abych se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[222],"tags":[],"class_list":["post-13980","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13980","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13980"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13980\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13980"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13980"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13980"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}