{"id":14007,"date":"2009-07-15T18:30:00","date_gmt":"2009-07-15T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13975"},"modified":"2009-07-15T18:30:00","modified_gmt":"2009-07-15T17:30:00","slug":"bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/07\/15\/bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-16\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers II – Temn\u00fd st\u00edn 16."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
Hov\u011bl jsem si na Alicin\u011b prostorn\u00e9 posteli, z\u00e1da bohat\u011b podestlan\u00e1 pol\u0161t\u00e1\u0159em, aby m\u011b pokud mo\u017eno nikde nic netla\u010dilo, p\u0159ed sebou rozestav\u011bn\u00e9 m\u00edsy s nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edm zob\u00e1n\u00edm od bramb\u016frk\u016f, p\u0159es pist\u00e1ciov\u00e9 o\u0159\u00ed\u0161ky, a\u017e po sladk\u00e9 su\u0161en\u00e9 ovoce. Samoz\u0159ejm\u011b nechyb\u011bla pizza. Sv\u011btlovl\u00e1ska byla uveleben\u00e1 hned vedle m\u011b a se zaujet\u00edm sledovala d\u011bj na obrazovce. D\u00edvali jsme se ji\u017e v po\u0159ad\u00ed na t\u0159et\u00ed film a l\u00e1dovali se u toho v\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm. C\u00edtil jsem se uvoln\u011bn\u00fd a docela fajn, vzhledem ke starostem, kter\u00e9 m\u011b moment\u00e1ln\u011b tr\u00e1pily. Alice je jednodu\u0161e v\u0161el\u00e9k, perfektn\u00ed rozpt\u00fdlen\u00ed a holka, se kterou se b\u00e1je\u010dn\u011b pov\u00edd\u00e1. O\u010dek\u00e1val jsem, \u017ee budu po p\u0159\u00edchodu muset \u010delit p\u00e1r zv\u00eddav\u00fdm ot\u00e1zk\u00e1m, kter\u00fdm by se jisto jist\u011b neubr\u00e1nil nikdo, nato\u017epak \u017eensk\u00e1, ale nic takov\u00e9ho. M\u016fj vp\u00e1d vzala a\u017e k neuv\u011b\u0159en\u00ed dob\u0159e, jako kdybychom snad tenhle filmov\u00fd marat\u00f3n pl\u00e1novali t\u00fddny a kone\u010dn\u011b na n\u011bj do\u0161lo, tud\u00ed\u017e tu nebyl jedin\u00fd d\u016fvod se nad ni\u010d\u00edm pozastavovat. Kdyby jen tu\u0161ila, jak moc vd\u011b\u010dn\u00fd jsem j\u00ed byl za to, \u017ee jenom je.<\/p>\n<\/div>\n
Z lehk\u00e9ho p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed m\u011b vytrhl mobil, kter\u00fd se mi rozvibroval v kapse. Sice jsem ho r\u00e1no po Billov\u011b telefon\u00e1tu vypnul, ale nevydr\u017eel jsem ho tak nechat dlouho. Bill nebyl jedin\u00fd, kdo by m\u011b mohl sh\u00e1n\u011bt, nav\u00edc jsem pokl\u00e1dal za pravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee pokud se p\u00e1rkr\u00e1t dovol\u00e1 do hlasovky, nebude to nep\u0159etr\u017eit\u011b zkou\u0161et d\u00e1l. I d\u00edky tomu mi moje zv\u011bdavost nedovolila p\u0159\u00edchoz\u00ed zpr\u00e1vu ignorovat a zatou\u017eil jsem v\u011bd\u011bt, kdo mi m\u016f\u017ee ps\u00e1t. Kupodivu mi ale displej hl\u00e1sil bratra. M\u00fdm prvotn\u00edm \u00famyslem bylo, vr\u00e1tit telefon zase zp\u00e1tky do kalhot a ignorovat ho, ale on se p\u0159ece nedozv\u00ed, \u017ee jsem si to p\u0159e\u010detl. Nakoukl jsem tedy dovnit\u0159. P\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee obsahem bude n\u011bco ve zn\u011bn\u00ed, abych se vr\u00e1til, a\u0165 u\u017e podan\u00e9 jakoukoli formou, nap\u0159\u00edklad pros\u00edc\u00ed, pla\u010dtiv\u00e1, vyhro\u017euj\u00edc\u00ed mo\u017en\u00e1 a\u017e afektovan\u011b u\u0159van\u00e1, ale kupodivu to bylo docela rozumn\u00e9. Nenal\u00e9hal, jen vyj\u00e1d\u0159il strach o m\u00e9 bezpe\u010d\u00ed. Neobm\u011bk\u010dil m\u011b ale natolik, aby m\u011b donutil odepsat n\u011bco nezra\u0148uj\u00edc\u00edho. Asi to ode m\u011b bylo pon\u011bkud infantiln\u011b z\u00e1ke\u0159n\u00e9, ale j\u00e1 si nemohl odpustit obezn\u00e1mit ho s faktem, u koho se nach\u00e1z\u00edm, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, jak moc mu to bude vadit, a pak jsem tak\u00e9 tak trochu doufal, \u017ee ho to donut\u00ed n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem jednat.<\/div>\n
\n
Mus\u00ed si uv\u011bdomit, \u017ee nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 jeho tutovka a pokud se bude on projevovat jako lh\u00e1\u0159, egocentrik a bude ut\u00edkat p\u0159ed probl\u00e9my, kter\u00e9 si s\u00e1m sp\u00edskal, tak se podpory ode m\u011b tedy rozhodn\u011b nedo\u010dk\u00e1. Takov\u00e9ho partnera j\u00e1 nechci. Spokojen se svou malou pomsti\u010dkou, jsem telefon zastr\u010dil zp\u00e1tky do kalhot a neru\u0161en\u011b se d\u00e1l v\u011bnoval sv\u00e9 moment\u00e1ln\u00ed z\u00e1bav\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Nat\u00e1hl jsem se pro posledn\u00ed kousek pizzy, kter\u00fd se povaloval v krabici, ov\u0161em Alice ud\u011blala v tu chv\u00edli to sam\u00e9. Kloubky na\u0161ich rukou do sebe drcly a uko\u0159istit ten kus \u017evance se nepoda\u0159ilo ani jednomu z n\u00e1s.<\/div>\n
„Jede\u0161, ten je m\u016fj.“ Ohradila se a sna\u017eila se m\u011b odstr\u010dit. J\u00e1 jsem se ale rozhodn\u011b nem\u00ednil jen tak vzd\u00e1t.<\/div>\n
„Nesmysl. A i kdyby byl, tak t\u011b stejn\u011b p\u0159eperu. Rad\u0161i to vzdej, ne\u017e p\u0159ijde\u0161 k n\u011bjak\u00e9 \u00fahon\u011b.“ Vyhro\u017eoval jsem a odr\u00e1\u017eel ve\u0161ker\u00e9 jej\u00ed v\u00fdpady sm\u011br krabice. Musel jsem se \u0159ehtat tomu, s jakou zarputilost\u00ed se sna\u017eila, ov\u0161em \u017eensk\u00e1 mu\u0161\u00ed s\u00edla se s tou moj\u00ed nemohla m\u011b\u0159it a t\u00edm tedy nechci \u0159\u00edct, \u017ee bych byl kdov\u00edjak\u00fd Rambo. Nebylo t\u0159eba se ani moc nam\u00e1hat, abych ji udr\u017eel v dostate\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti od p\u0159edm\u011btu jej\u00edch moment\u00e1ln\u00edch tu\u017eeb.<\/div>\n
„Tomane! Pus\u0165!“ Bylo vid\u011bt, \u017ee se za\u010d\u00edn\u00e1 malinko durdit, kdy\u017e se j\u00ed v z\u00e1polen\u00ed se mnou v\u016fbec neda\u0159ilo. To m\u011b pobavilo je\u0161t\u011b v\u00edc. „Ty u\u017e jsi svoje \u010dty\u0159i kousky se\u017eral. Tenhle je m\u016fj.“ Zkou\u0161ela to na m\u011b se svoj\u00ed logikou, j\u00e1 m\u011bl ov\u0161em protiargument.<\/div>\n
„Chlapi toho pot\u0159ebujou sn\u00edst v\u00edc ne\u017e holky. Ztloustne\u0161. Dovol, abych ti prok\u00e1zal slu\u017ebu a ochr\u00e1nil t\u011b od n\u00e1r\u016fstu ohavn\u00fdch \u0161pek\u016f.“ Tohle stra\u0161en\u00ed ov\u0161em nezabralo. Alice nepat\u0159ila mezi ty chudinky, co \u00fazkostliv\u011b po\u010d\u00edtaly ka\u017edou kalorii a byly \u017eivy ze vzduchu. Tahle blond\u00fdna ba\u0161tila docela r\u00e1da a nikde to p\u0159i tom na n\u00ed nebylo vid\u011bt. Tedy sp\u00ed\u0161e jen na t\u011bch spr\u00e1vn\u00fdch m\u00edstech. Pln\u00e1 \u0148adra a kulat\u00fd zade\u010dek, p\u0159i tom ale vos\u00ed pas a \u0161t\u00edhl\u00e9 dlouh\u00e9 nohy. Nepoznat p\u016fvaby n\u011bkoho do\u010dista jin\u00e9ho, tak bych si mo\u017en\u00e1 dal i \u0159\u00edct.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak na p\u016fl.“ Vydechla, kdy\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd z jej\u00edch nov\u00fdch protest\u016f nezap\u016fsobil. M\u011bla zarudl\u00e9 tv\u00e1\u0159e n\u00e1mahou a zrychlen\u011b odfukovala ve snaze se vyd\u00fdchat. N\u011bjak ji to na\u0161e \u0161k\u00e1dlen\u00ed zmohlo.<\/div>\n
„Fajn, to beru.“ P\u0159istoupil jsem tedy na jej\u00ed kompromis. Musel jsem, u\u017e jen proto, jak state\u010dn\u011b bojovala. Po tomhle v\u0161em by bylo p\u0159eci jen ode m\u011b pon\u011bkud tyransk\u00e9 a sobeck\u00e9, abych to spo\u0159\u00e1dal s\u00e1m. Alice se nat\u00e1hla po no\u017ei a jala se rozkrajovat tu nicotnou osminku pizzy na dv\u011b p\u016flky. \u0160lo to ztuha. M\u011bli jsme k dispozici jen tup\u00fd p\u0159\u00edborov\u00fd n\u016f\u017e a doj\u00edt do kuchyn\u011b pro n\u011bjak\u00fd ostr\u00fd, by byla f\u016fra zbyte\u010dn\u011b vynalo\u017een\u00e9 energie nav\u00edc, kterou evidentn\u011b ani jeden z n\u00e1s nem\u00ednil pl\u00fdtvat. \u0160ikulce se to ale nakonec poda\u0159ilo a ona se nadm\u00edru spokojen\u00e1 zakousla do t\u00e9 sv\u00e9 zaslou\u017een\u011b vybojovan\u00e9 \u010d\u00e1sti. Mlaskla a bla\u017een\u011b zamru\u010dela, p\u0159iv\u00edraje o\u010di. Po jej\u00edm vzoru jsem ud\u011blal to sam\u00e9. Sta\u010dilo dvakr\u00e1t kousnout a m\u016fj d\u00edlek se ve mn\u011b ztratil.<\/p>\n<\/div>\n
Alice tak\u00e9 do\u017ev\u00fdkala a mn\u011b neuniklo, \u017ee m\u00edsto toho, aby svou pozornost sto\u010dila zp\u011bt k televizi, tak si up\u0159en\u011b za\u010dala prohl\u00ed\u017eet m\u011b. Pozvedl jsem obo\u010d\u00ed v n\u011bm\u00e9 ot\u00e1zce, kdy\u017e se ale nem\u011bla k tomu, aby cokoli \u0159ekla, promluvil jsem s\u00e1m.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco? M\u00e1m na puse ke\u010dup?“ Cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt a preventivn\u011b jsem si honem ut\u00edral \u00fasta. Hmatem jsem ale na \u017e\u00e1dn\u00fd defekt nep\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„V pohod\u011b. Nikde nic nem\u00e1\u0161.“ Ubezpe\u010dila m\u011b, ale s rentgenuj\u00edc\u00edm pohledem nep\u0159est\u00e1vala.<\/div>\n
„Tak co se teda d\u011bje?“<\/div>\n
„To bych r\u00e1da sly\u0161ela od tebe.“ Dostalo se mi pon\u011bkud matouc\u00ed odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Ode m\u011b?“ Ot\u00e1zal jsem se p\u0159ekvapen\u011b. J\u00e1 ale skute\u010dn\u011b nem\u011bl v\u016fbec p\u00e1ru, kam sm\u011b\u0159uje.<\/div>\n
„Pochopiteln\u011b. Nebo mi chce\u0161 tvrdit, \u017ee se nic nestalo? Prost\u011b si jen nav\u0161t\u00edvil k\u00e1mo\u0161ku?“ A j\u00e9je, tak odtud v\u00edtr vane. A j\u00e1 u\u017e si m\u00e1lem myslel, \u017ee se to obejde bez vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem t\u011b vid\u011bt. To je snad \u0161patn\u011b?“ Vyhnul jsem se odpov\u011bdi a vyp\u00e1lil na ni ot\u00e1zkou. Doufal jsem, \u017ee pochop\u00ed, \u017ee to nechci rozeb\u00edrat a st\u00e1hne se. A pokud ne, tak jsem pot\u0159eboval trochu \u010dasu na to, abych si promyslel, co j\u00ed tu nabul\u00edkuju, proto\u017ee pravda nep\u0159ipadala v \u00favahu.<\/p>\n<\/div>\n
„To nen\u00ed… na tom nen\u00ed nic \u0161patn\u00fdho.“ Trochu se zakabonila, z\u0159ejm\u011b zamy\u0161len\u00edm, a po odmlce pokra\u010dovala d\u00e1l. „Pod\u00edvej, Tome, j\u00e1 t\u011b tu rozhodn\u011b nem\u00edn\u00edm vysl\u00fdchat a tla\u010dit na tebe, abys mi vyklopil i to, co nev\u00ed\u0161. Chci jen \u0159\u00edct… je zcela o\u010dividn\u00fd, \u017ee t\u011b n\u011bco tr\u00e1p\u00ed, i kdy\u017e se sna\u017e\u00ed\u0161 urputn\u011b p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je v\u0161echno v pohod\u011b. Svoje chov\u00e1n\u00ed ale nejse\u0161 schopnej uhl\u00eddat ka\u017edou minutu. Vid\u00edm na tob\u011b, \u017ee se\u0161 smutnej, a i kdybych nevid\u011bla, tak bohat\u011b sta\u010d\u00ed to, \u017ees p\u0159ijel, ani\u017e bys mi dal p\u0159edem v\u011bd\u011bt. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee dokonce a\u017e z Hamburku, proto\u017ee ses nezm\u00ednil, \u017ee byste m\u011bli m\u00edt cestu sem. Pln\u011b ale respektuju, pokud o tom nechce\u0161 mluvit, m\u011bl bys ale v\u011bd\u011bt, \u017ee v opa\u010dn\u00fdm p\u0159\u00edpad\u011b jsem tu pro tebe. Nen\u00ed mi jedno, \u017ee se c\u00edt\u00ed\u0161 \u0161patn\u011b. Tak, abych ten sv\u016fj proslov n\u011bjak ukon\u010dila…“ Vl\u00eddn\u011b se na m\u011b pousm\u00e1la a chytla m\u011b za ruku. „Ehm, pokud si mysl\u00ed\u0161, \u017ee ti bude l\u00edp, nechat si to pro sebe, tak budi\u017e, budem d\u00e1l \u010du\u010det na bednu a p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je v\u0161echno OK a zapomeneme na to, \u017ee ze m\u011b kdy v\u016fbec n\u011bco vypadlo.“ Povzbudiv\u011b na m\u011b mrkla a \u010dekala, jak se rozhodnu.<\/div>\n
„P\u00e1ni, netu\u0161il jsem, \u017ee jsem tak pr\u016fhlednej.“ Pl\u00e1cnul jsem nesmysln\u011b, ve snaze celou tu situaci trochu odleh\u010dit.<\/div>\n
„V\u00edc, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161.“ Usm\u00e1la se a cvrnkla m\u011b do nosu tak, jak se to d\u011bl\u00e1v\u00e1 mal\u00fdm d\u011btem.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159estal jsem se zubit jako blbe\u010dek a zv\u00e1\u017en\u011bl.<\/div>\n
„D\u00edk.“ Vypadlo ze m\u011b stru\u010dn\u011b. „Chci \u0159\u00edct, moc ti d\u011bkuju za… za tohle v\u0161echno, za dne\u0161n\u00ed celej den. Cen\u00edm si toho. A ano, m\u00e1\u0161 pravdu, cejt\u00edm se pod psa, ale nejsem si jistej, \u017ee o tom dok\u00e1\u017eu… m\u016f\u017eu mluvit. Snad jen. Chytli jsme se Billem, toho se to cel\u00fd t\u00fdk\u00e1.“ P\u0159iznal jsem nakonec a povzdychnul si. M\u011bl jsem pocit, \u017ee se to na m\u011b znovu v\u0161echno \u0159\u00edt\u00ed.<\/div>\n
„Aha…“ Prot\u00e1hla Alice, \u010delo se j\u00ed zkrabatilo a uprost\u0159ed se vyr\u00fdsovala tenk\u00e1 vr\u00e1ska. Tohle d\u011blala v\u017edycky, kdy\u017e p\u0159em\u00fd\u0161lela. „Rozum\u00edm-li tomu dob\u0159e, tak mi nejse\u0161 ochoten \u0159\u00edct, kv\u016fli \u010demu jste se poh\u00e1dali?“<\/div>\n
„Ne… nevykl\u00e1dej si to n\u011bjak \u0161patn\u011b, j\u00e1 prost\u011b…“<\/div>\n
„Stop. V pohod\u011b.“ Sko\u010dila mi do \u0159e\u010di a p\u0159eru\u0161ila tak m\u016fj koktav\u00fd pokus o vysv\u011btlen\u00ed toho, pro\u010d m\u00e1m p\u0159ed n\u00ed tajnosti. „Nic nemus\u00ed\u0161 dod\u00e1vat. Ch\u00e1pu. M\u00e1\u0161 pr\u00e1vo na svoje soukrom\u00ed. Nepot\u0159ebuju \u017e\u00e1dn\u00fd ospravedln\u011bn\u00ed.“<\/div>\n
„N\u011bkdy m\u00edv\u00e1m pocit, \u017ee se mi zd\u00e1\u0161. Se\u0161 v\u00e1\u017en\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u00e1, v\u00ed\u0161 to?“ Byl jsem z n\u00ed dojat\u00fd. Ona byla jednodu\u0161e pozoruhodn\u00e1 osobnost.<\/div>\n
„Jasn\u011b. U\u010din\u011bn\u00e1 sv\u011btice.“ Za\u0161klebila se, proto\u010dila o\u010di v sloup a pak se rozesm\u00e1la.<\/p>\n<\/div>\n
„Hele, zvl\u00e1dne\u0161 je\u0161t\u011b p\u00e1r uklid\u0148uj\u00edc\u00edch slov? Upozor\u0148uju t\u011b ale, \u017ee si nejsem jist\u00e1, jestli si je v p\u0159\u00edpad\u011b zam\u00edtav\u00e9 reakce dok\u00e1\u017eu odpustit.“<\/div>\n
„Sem s nima.“ Velkoryse jsem j\u00ed umo\u017enil, aby se znovu rozpov\u00eddala. Jej\u00ed odleh\u010duj\u00edc\u00ed sm\u00edch utichl a ona se op\u011bt zatv\u00e1\u0159ila v\u00e1\u017en\u011b. Nepostr\u00e1dal jsem ho ale. Jej\u00ed o\u010di toti\u017e z\u016fst\u00e1valy usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se a h\u0159ejiv\u00e9.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu t\u011b sice obdarovat \u017e\u00e1dnou radou nebo moudrem, kdy\u017e nev\u00edm, o co \u0161lo, ale m\u016f\u017eu \u0159\u00edct, jac\u00ed jste brat\u0159i z pohledu zven\u010d\u00ed.“ Nechala si p\u00e1r vte\u0159in na ujasn\u011bn\u00ed formulace my\u0161lenky a mluvila d\u00e1l. „Jste v\u00fdjime\u010dn\u00ed. Nikdo jin\u00fd nem\u016f\u017ee \u0159\u00edct, \u017ee by m\u011bl se sv\u00fdm sourozencem alespo\u0148 zpola takov\u00fd vztah, jako m\u00e1te vy. Sta\u010dilo mi jedno odpoledne, kter\u00e9 jsem s v\u00e1mi dv\u011bma dohromady str\u00e1vila, abych si v\u0161imla t\u00e9 neoby\u010dejnosti. Vy si to asi neuv\u011bdomujete, ale to, jak se k sob\u011b chov\u00e1te… napad\u00e1 m\u011b jen jedno absurdn\u00ed p\u0159irovn\u00e1n\u00ed, tak\u017ee to vezmu rad\u0161i bez n\u011bj… prost\u011b j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee nemus\u00ed\u0161 m\u00edt obavu o to, \u017ee by se jak\u00e1koli rozep\u0159e mezi v\u00e1ma nevysv\u011btlila a v\u0161echno se zase neurovnalo. Bill na m\u011b p\u016fsob\u00ed jako takovej tro\u0161i\u010dku nezodpov\u011bdnej d\u011btina, ale m\u00e1 t\u011b r\u00e1d a ty jeho. Bude to v po\u0159\u00e1dku, uvid\u00ed\u0161.“ Alice ukon\u010dila svoji nad\u00edlku slov a op\u011bt se tak kr\u00e1sn\u011b usm\u00e1la. S n\u00ed jako by se v\u0161echno rozsv\u011bcelo.<\/div>\n
„Jo, z\u0159ejm\u011b m\u00e1\u0161 pravdu. Jen… tentokr\u00e1t to bude trvat asi tro\u0161i\u010dku d\u00fdl.“ Zaduman\u011b jsem pronesl a civ\u011bl na vzorov\u00e1n\u00ed prost\u011bradla, cupuj\u00edc p\u0159itom rozt\u0159epan\u00fd konec tkani\u010dky m\u00e9 mikiny.<\/div>\n
„O to bude hez\u010d\u00ed usm\u00ed\u0159en\u00ed.“ Spiklenecky \u0161pitla a mn\u011b se ten \u0161ed\u00fd st\u00edn z obli\u010deje vytratil. Zvednul jsem k n\u00ed pohled a pono\u0159il se do t\u00e9 stud\u00e1nkov\u00e9 mod\u0159e jej\u00edch o\u010d\u00ed. „M\u016f\u017eu t\u011b obejmout, ty m\u016fj zkrou\u0161enej bambulo.“ Na to jsem neodpov\u011bd\u011bl, jen jsem rozp\u0159\u00e1hl pa\u017ee a \u010dekal, a\u017e mi vklouzne do n\u00e1ru\u010de. Teplo jej\u00edho t\u011bla bylo uzdravuj\u00edc\u00ed, tak moc povzbudiv\u00e9 a j\u00e1 uv\u011b\u0159il v lep\u0161\u00ed z\u00edt\u0159ky.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e jsem nemohl d\u00e1l z\u016fstat s\u00e1m. Trvalo dal\u0161\u00ed v\u011b\u010dnost, ne\u017e jsem se po t\u00e9 Tomov\u011b SMS uklidnil a p\u0159estal m\u00e1\u010det polstrov\u00e1n\u00ed pohovky v ob\u00fdv\u00e1ku. Rozhodl jsem se vy\u0159e\u0161it alespo\u0148 tu samotu, proto\u017ee ta u\u017e se st\u00e1vala nesnesitelnou. V\u00e1\u017en\u011b jsem m\u011bl pocit, \u017ee sna\u017eit se tu spou\u0161\u0165 kolem sebe \u0159e\u0161it bez n\u011b\u010d\u00ed dal\u0161\u00ed pomoci, tak re\u00e1ln\u011b hroz\u00ed, \u017ee to moje psychika neustoj\u00ed a odvezou m\u011b ve sv\u011brac\u00ed kazajce. Zvedl jsem se, ze stolku sebral hrnek a klop\u00fdtav\u00fdm krokem ho odn\u00e1\u0161el do kuchyn\u011b. Cestou jsem z n\u011bj usrkl trochu ji\u017e vychladl\u00e9ho \u010daje, kter\u00fd obsahoval, a zbytek vylil do d\u0159ezu. Studen\u00e9 mi to nechutnalo, nav\u00edc jsem ani nepoci\u0165oval \u017e\u00e1dnou \u017e\u00edze\u0148. D\u00e1le jsem se p\u0159esunul do koupelny, kde jsem si chrstnul na obli\u010dej trochu studen\u00e9 vody a odstranil z n\u011bj posledn\u00ed zbyte\u010dky roztekl\u00e9 maskary. Nem\u011bl jsem v \u00famyslu se znovu l\u00ed\u010dit, asi by ta snaha nem\u011bla dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed. Jen jsem si roz\u010desal vlasy a st\u00e1hl je do gumi\u010dky, v lo\u017enici jsem z \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00edn\u011b vyt\u00e1hl k\u0161iltovku a nasadil si ji hluboko do \u010dela. Shodil jsem ze sebe tepl\u00e1ky a vym\u011bnil je za rifle. Je\u0161t\u011b \u010dist\u00e9 tri\u010dko a mikinu. Popadl jsem svoji kabelku, zkontroloval, zda-li v n\u00ed nechyb\u00ed doklady, p\u0159ihodil jsem telefon a kl\u00ed\u010de od auta. V p\u0159eds\u00edni jsem sp\u011b\u0161n\u011b vklouzl do prvn\u00edch bot, kter\u00e9 se objevily v m\u00e9m zorn\u00e9m poli, a u\u017e jsem za sebou zamykal n\u00e1\u0161 byt.<\/p>\n<\/div>\n
M\u00fdm spasitelem m\u011bla b\u00fdt m\u00e1ma. To ona m\u011bla um\u00e1znout tro\u0161ku z toho m\u00e9ho martyria. Rozru\u0161en zp\u016fsobem, jak\u00fdm jsem byl, ode m\u011b nejsp\u00ed\u0161 nebylo moc moudr\u00e9 sedat si za volant auta a vydat se na n\u011bkolika hodinovou cestu do Loitsche, ale j\u00e1 jsem nikdy nebral moc v\u00e1\u017en\u011b rizika plynouc\u00ed z \u0159idi\u010d\u016f, kte\u0159\u00ed kormidluj\u00ed sv\u00e9 mil\u00e1\u010dky ne ve zcela fit stavu. Telefon\u00e1t by byl asi bezesporu bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, jen\u017ee ten by nevy\u0159e\u0161il to pr\u00e1zdno kolem m\u011b. Cht\u011bl jsem b\u00fdt u n\u00ed. Nejen ji sly\u0161et, ale tak\u00e9 c\u00edtit.<\/p>\n<\/div>\n
Cesta mi ub\u011bhla a\u017e podivuhodn\u011b rychle. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee jsem ji p\u0159\u00edli\u0161 nevn\u00edmal. V\u00e1\u017en\u011b bych m\u011bl asi d\u011bkovat \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee se mi nic nestalo, proto\u017ee moje pozornost nest\u00e1la za nic. Div\u00edm se, \u017ee jsem se v\u016fbec udr\u017eel na vozovce a nekli\u010dkoval z jedn\u00e9 strany vozovky na druhou. Vystoupil jsem z auta a okam\u017eit\u011b se do m\u011b dala zima. Leto\u0161n\u00ed jaro bylo v\u00e1\u017en\u011b odpudiv\u00e9. V\u011b\u010dn\u011b foukal v\u00edtr a pr\u0161elo. P\u0159esko\u010dil jsem p\u00e1r kalu\u017e\u00ed k br\u00e1n\u011b a otev\u0159el ji, s pot\u011b\u0161en\u00edm jsem se vr\u00e1til znovu do auta a zaparkoval p\u0159ed na\u0161\u00ed gar\u00e1\u017e\u00ed. A to u\u017e byl pohyb na zahrad\u011b zaregistrov\u00e1n i obyvateli domu.<\/div>\n
„No nazdar, Bille, kde se tady bere\u0161?“ Gordon vyb\u011bhl na z\u00e1pra\u017e\u00ed jen v dom\u00e1c\u00edm t\u00edlku a trenk\u00e1ch. Ihned za\u010dal poskakovat a t\u0159\u00edt si pa\u017ee, na nich\u017e mu zimou vyb\u011bhla hus\u00ed k\u016f\u017ee.<\/div>\n
„Ahoj, tati.“ Jen jsem ho pozdravil a ot\u00e1zku z\u00e1m\u011brn\u011b ignoroval. Gordon ale nevypadal, \u017ee by se odpov\u011bdi cht\u011bl n\u011bjak do\u017eadovat. Zat\u00edmco jsem zamykal auto, on do\u0161el k br\u00e1n\u011b a zav\u0159el ji za mnou. Ne\u010dekal jsem na n\u011bj a vklouzl do domu. Ihned na m\u011b d\u00fdchlo p\u0159\u00edjemn\u00e9 tepl\u00ed\u010dko, kter\u00e9 rozhodn\u011b nem\u011blo na sv\u011bdom\u00ed jen topen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, chlape\u010dku.“ Promluvila na m\u011b mamka, kter\u00e1 u\u017e o m\u00e9m p\u0159\u00edjezdu v\u011bd\u011bla tak\u00e9 a do\u0161la mi v \u00fastrety do p\u0159eds\u00edn\u011b.<\/div>\n
„Mami.“ Vydechnul jsem a vrhnul se j\u00ed do n\u00e1ru\u010de. Poc\u00edtil jsem op\u011btovn\u011b vlhkost, je\u017e hrozila, \u017ee se mi p\u0159ehoupne p\u0159es \u0159asy, tentokr\u00e1t to ale nebylo z \u010dir\u00e9 zoufalosti, kterou jsem poci\u0165oval, kdy\u017e jsem byl s\u00e1m v byt\u011b. Bylo to zp\u016fsoben\u00e9 jakousi \u00falevou a n\u00e1hl\u00fdm pocitem bezpe\u010d\u00ed. Bo\u0159il jsem j\u00ed nos n\u011bkde mezi rameno a krk, ve snaze se tam schovat p\u0159ed v\u0161emi \u00faskal\u00edmi, kter\u00fdm jsem musel \u010delit, a ona m\u011b pevn\u011b obj\u00edmala, hladila po z\u00e1dech a houpala m\u011b ve sv\u00e9m objet\u00ed.<\/div>\n
„Copak se stalo?“ \u0160eptla tu ot\u00e1zku napln\u011bnou obavami. Mezit\u00edm se vr\u00e1til zvenku Gordon.<\/div>\n
„Co tu blbnete?“ Zaj\u00edmal se vskutku taktn\u011b.<\/div>\n
„Ehm, j\u00e1…“ Ku\u0148knul jsem. „Pot\u0159eboval bych s tebou mluvit.“ Sm\u011broval jsem tu prosbu na m\u00e1mu, ot\u010d\u00edm\u016fv dotaz op\u011bt ignoruj\u00edc.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. Jsme tady pro tebe. T\u00fdk\u00e1 se to toho, pro\u010d si p\u0159ijel s\u00e1m? Kde z\u016fstal Tom? Nestalo se mu nic, \u017ee ne?“ Strachovala se hned m\u00e1ma.<\/div>\n
„Ne, Tom je v po\u0159\u00e1dku, ale o n\u011bj jde, teda o n\u00e1s…“ P\u0159ipustil jsem.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak poj\u010f, nebudeme p\u0159ece st\u00e1t tady.“ M\u00e1ma m\u011b vzala v podpa\u017ed\u00ed, jako kdyby m\u011bla snad strach, \u017ee se j\u00ed tu sk\u00e1c\u00edm a odv\u00e1d\u011bla m\u011b do ob\u00fdv\u00e1ku. Nechala m\u011b posadit se na pohovku a sedla si naproti mn\u011b do k\u0159esla. Gordon se usadil na druh\u00e9m k\u0159esle.<\/p>\n<\/div>\n
„Ech. v\u00ed\u0161, j\u00e1 bych docela r\u00e1d,“ koktal jsem, t\u011bkaj\u00edc o\u010dima z jednoho na druh\u00e9ho. „Neura\u017e se tati, ale…“<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku,“ p\u0159eru\u0161ila m\u011b n\u00e1hle m\u00e1ma. „Vzhledem k tomu, jak b\u00eddn\u011b vypad\u00e1\u0161, a \u017ee si p\u0159ijel s\u00e1m, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee bude \u0159e\u010d o va\u0161em vztahu. Gordon u\u017e to v\u00ed. V\u0161echno jsem mu pov\u011bd\u011bla. Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t p\u0159ed n\u00edm o tom mluvit.“ Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee tahle informace m\u011b malinko zasko\u010dila. Neubr\u00e1nil jsem se pohledu vrhnut\u00e9ho sm\u011brem k t\u00e1tovi, abych se p\u0159esv\u011bd\u010dil, zda je to doopravdy tak, jak m\u00e1ma tvrdila. Gordon mi pohled dlouze op\u011btoval a pak vysv\u011btlil.<\/div>\n
„Byl jsem p\u0159ekvapen\u00fd. To mus\u00edm uznat. Ale v podstat\u011b pokud se s t\u00edm ztoto\u017enila va\u0161e matka, tak j\u00e1 proti tomu nehodl\u00e1m m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1mitky. \u0158\u00edkala, \u017ee jste vypadali hrozn\u011b \u0161\u0165astn\u00ed, tak u\u017e n\u00e1m kone\u010dn\u011b vyklop, pro\u010d se te\u010f tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161, jakoby ti ulet\u011bly v\u010dely.“ Typick\u00fd Gordon, ten se nikdy s ni\u010d\u00edm a nik\u00fdm nemazal, chodil rovnou bez obalu k v\u011bci.<\/p>\n<\/div>\n
Hystericky jsem vzlyknul a zk\u0159ivil pusu do nevzhledn\u00e9 krabice.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem to stra\u0161n\u011b pohnojil a on m\u011b opustil.“ Za\u00fap\u011bl jsem a schoval si tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Slzy, kter\u00e9 se mi rozkut\u00e1lely po tv\u00e1\u0159\u00edch, vypadaly p\u0159ed t\u00e1tou nepat\u0159i\u010dn\u011b. Tedy alespo\u0148 mn\u011b se tak jevily. Nedok\u00e1zal jsem je ale potla\u010dit. Jeden z nich se pohotov\u011b zvednul, p\u00e1r kroky p\u0159e\u0161el ke mn\u011b a sedl si vedle m\u011b. Hned na to se kolem m\u011b ovinuly m\u00e1miny pa\u017ee a k m\u00fdm u\u0161\u00edm se donesl jej\u00ed konej\u0161iv\u00fd hlas.<\/div>\n
„Neplakej. Pov\u011bz n\u00e1m, co se stalo.“ Povzbuzovala m\u011b. Chvilku mi zabralo, ne\u017e jsem se srovnal do t\u00e9 m\u00edry, abych mohl op\u011btovn\u011b za\u010d\u00edt mluvit. Hlasit\u011b jsem popot\u00e1hl a spustil dlan\u011b z o\u010d\u00ed. P\u0159esto jsem nebyl schopn\u00fd zvednout k nim pohled. Nechal jsem ho zabodnut\u00fd v koberci, ramena sv\u011b\u0161en\u00e1, z\u00e1da nahrben\u00e1. U\u010din\u011bn\u00e1 hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1… my… my jsme se poh\u00e1dali a on utekl za Alic\u00ed. On… on u\u017e m\u011b nechce.“ Pl\u00e1cal jsem nesouvisle tak, \u017ee z toho nemohli nic pochopit.<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1mina ruka, kter\u00e1 m\u011b op\u011bt hladila po z\u00e1dech, ve sv\u00e9m pohybu ustala a mn\u011b neunikl SOS pohled, jen\u017e vyslala ke sv\u00e9mu man\u017eelovi.<\/div>\n
„Ehm, Bille,“ Gordon si odka\u0161lal a spustil. „Asi bys m\u011bl za\u010d\u00edt od za\u010d\u00e1tku. Pro Toma nen\u00ed moc typick\u00fd, aby se jen tak zvednul a zdrhnul od tebe, musel m\u00edt k tomu n\u011bjakej d\u016fvod, tak\u017ee u n\u011bj, pokud mo\u017eno, za\u010dni a sna\u017e se nic nevynechat.“ Jeho jednolit\u00fd, hlubok\u00fd a pevn\u00fd t\u00f3n hlasu zap\u0159\u00ed\u010dinil, \u017ee jsem se zvl\u00e1dl zklidnit natolik, abych jim mohl podat n\u011bjakou v\u00edce uspokojivou odpov\u011b\u010f. Zvolna jsem tedy spustil. P\u0159iznal jsem se ke sv\u00e9mu otcovstv\u00ed a snaze to ignorovat a p\u0159edev\u0161\u00edm to ututlat p\u0159ed Tomem, nevynechal jsem ani nic z na\u0161\u00ed v\u010derej\u0161\u00ed h\u00e1dky a neuv\u011b\u0159iteln\u011b jsem se u toho styd\u011bl, z\u00e1rove\u0148 jsem ale c\u00edtil jist\u00fd pocit \u00falevy, kdy\u017e jsem dostal mo\u017enost to ze sebe v\u0161echno vyventilovat.<\/p>\n<\/div>\n
„Sorry, Bille, ale to se\u0161 teda p\u011bknej v\u016fl.“ Zkonstatoval su\u0161e Gordon, kdy\u017e jsem se svou kaj\u00edcnou zpov\u011bd\u00ed skon\u010dil.<\/div>\n
„D\u00edk, to u\u017e v\u00edm taky.“ Tatam byla touha bulet. V jeho p\u0159\u00edtomnosti v\u00e1s ve\u0161ker\u00e1 sebel\u00edtost opou\u0161t\u011bla. Nev\u00edm jak, ale on v\u00e1s nutil zvednout hlavu a dok\u00e1zat mu, \u017ee nejste jen uboh\u00e1 ba\u010dkora, kter\u00e1 se p\u0159i prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti rozsype. Z\u0159ejm\u011b to ale nep\u016fsobilo na v\u0161echny, proto\u017ee vedle m\u011b se ozval vzlyk.<\/div>\n
„Mami?“ Pozornost n\u00e1s obou se sto\u010dila na \u017eenu, kter\u00e1 tu vedle m\u011b plakala a z\u00e1rove\u0148 se u toho usm\u00edvala. Mysl\u00edm, \u017ee nech\u00e1pal ani jeden z n\u00e1s.<\/div>\n
„J\u00e1 se omlouv\u00e1m, ale kdy\u017e j\u00e1 m\u00e1m takovou radost.“ Dostala ze sebe a \u0161kytla. Gordon pohotov\u011b p\u0159isko\u010dil s kapesn\u00edkem.<\/div>\n
„A z \u010deho?“ Zeptal jsem se natvrdle. To ji tak t\u011b\u0161ilo, \u017ee m\u00e1 syna sobce a lh\u00e1\u0159e?<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1 budu babi\u010dka. J\u00e1 u\u017e jsem v to ani nedoufala.“<\/div>\n
„Babi\u010dka?“ N\u011bkdy je a\u017e k nev\u00ed\u0159e, jak mimo dok\u00e1\u017eu b\u00fdt.<\/p>\n<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, to je pot\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed.“ Op\u011bt se ozval Gordon. „Pokud ov\u0161em u\u017e tady mlad\u00fdmu docvaklo, co mus\u00ed ud\u011blat.“ Oto\u010dil se na m\u011b, kdy\u017e jsem na n\u011bj ale jen tup\u011b civ\u011bl, hovo\u0159il d\u00e1l. „Tak\u017ee chlap\u010de. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd schov\u00e1v\u00e1n\u00ed se p\u0159ed zodpov\u011bdnost\u00ed. Je na \u010dase, aby ses za\u010dal chovat jako chlap. Koukej sednout k po\u010d\u00edta\u010di a a\u017e odpov\u00ed\u0161 na ten e-mail, tak si co nejd\u0159\u00edve po\u0159i\u010f letenku do st\u00e1t\u016f, proto\u017ee z tebe bude t\u00e1ta. Postar\u00e1\u0161 se o toho prcka i o tu holku a v\u011b\u0159 tomu, \u017ee s Tomem se to pak vy\u0159e\u0161\u00ed \u00fapln\u011b samo, a ty u\u017e nebude\u0161 m\u00edt pro\u010d tu takhle sku\u010det. Mus\u00ed\u0161 mu uk\u00e1zat, \u017ee m\u00e1 zase d\u016fvod, b\u00fdt na tebe hrdej a v\u011b\u0159it ti. Vsadil bych se, \u017ee od tebe stejn\u011b ode\u0161el jen kv\u016fli tomu, aby ti tohle docvaklo.“ Ot\u010d\u00edm mi ud\u011blil rady a p\u00e1r nak\u00e1z\u00e1n\u00ed, rozvinul si ty svoje teorie, a a\u010d jsem m\u011bl obvykle ve zvyku pou\u0161t\u011bt to jedn\u00edm uchem tam a druh\u00fdm ven, najednou jsem si p\u0159ipadal osv\u00edcen. Tohle bylo p\u0159esn\u011b to \u0159e\u0161en\u00ed, ke kter\u00e9mu jsem m\u011bl doj\u00edt d\u00e1vno, jen jsem toho p\u0159es svoje uboh\u00e9 sebetr\u00fdzn\u011bn\u00ed nebyl schopen, a p\u0159itom mi to le\u017eelo p\u0159\u00edmo p\u0159ed nosem. Jak jednoduch\u00e9. Dokonce jsem u\u017e neohrnoval nos ani nad t\u00edm, \u017ee m\u011b mo\u017en\u00e1 za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f \u010dek\u00e1 p\u0159ebalov\u00e1n\u00ed u\u0159van\u00fdho prcka. Prioritn\u00ed bylo z\u00edskat zp\u00e1tky Toma a dok\u00e1zat mu, \u017ee za n\u011bco stoj\u00edm. To ostatn\u00ed budu \u0159e\u0161it teprve, a\u017e to p\u0159ijde.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Tom Hov\u011bl jsem si na Alicin\u011b prostorn\u00e9 posteli, z\u00e1da bohat\u011b podestlan\u00e1 pol\u0161t\u00e1\u0159em, aby m\u011b pokud mo\u017eno nikde nic netla\u010dilo, p\u0159ed sebou rozestav\u011bn\u00e9 m\u00edsy s nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edm zob\u00e1n\u00edm od bramb\u016frk\u016f, p\u0159es pist\u00e1ciov\u00e9 o\u0159\u00ed\u0161ky, a\u017e po sladk\u00e9 su\u0161en\u00e9 ovoce. Samoz\u0159ejm\u011b nechyb\u011bla pizza. Sv\u011btlovl\u00e1ska<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[222],"tags":[],"class_list":["post-14007","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14007","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14007"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14007\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14007"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14007"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14007"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}