{"id":14041,"date":"2009-07-12T16:00:00","date_gmt":"2009-07-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14008"},"modified":"2009-07-12T16:00:00","modified_gmt":"2009-07-12T15:00:00","slug":"tulaci","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/07\/12\/tulaci\/","title":{"rendered":"Tul\u00e1ci"},"content":{"rendered":"
autor: Terezka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zdrav\u00edm, mil\u00ed twinces\u0165\u00e1\u010dci! Nenapadlo by m\u011b, \u017ee se v\u00e1m p\u0159edstav\u00edm zrovna touhle drobnost\u00ed, jeliko\u017e m\u00e1m ve sv\u00e9 slo\u017ece v po\u010d\u00edta\u010di ulo\u017eeno mnoho rozs\u00e1hlej\u0161\u00edch a d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch projekt\u016f. Toto jsem ov\u0161em stihla dokon\u010dit nejd\u0159\u00edv. Neb\u00fdt jedn\u00e9 hodiny slohu, v n\u00ed\u017e jsme m\u011bli ps\u00e1t pr\u00e1ci na t\u00e9ma „Vnit\u0159n\u00ed kr\u00e1sa“, ani by“Tul\u00e1ci“ nevznikli. Moj\u00ed mysli z\u0159ejm\u011b p\u0159ipadalo logick\u00e9 spojen\u00ed t\u011bchto dvou t\u00e9mat; dodnes mi to nen\u00ed \u00fapln\u011b jasn\u00e9… \ud83d\ude42 Dovoluji si tedy prosit o neukamenov\u00e1n\u00ed – p\u0159ece jen je to prvotina. P\u0159\u00edjemn\u00e9 po\u010dten\u00ed…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Kde m\u00e1\u0161 \u0161aty, milostsle\u010dno?“<\/p>\n<\/div>\n
Dvan\u00e1ctilet\u00e9mu Billovi p\u0159ist\u00e1la v \u010dern\u00fdch vlasech pecka z t\u0159e\u0161n\u011b. Zvedl hlavu a zam\u017eoural do rozlo\u017eit\u00e9 koruny. Na nejsiln\u011bj\u0161\u00ed v\u011btvi sed\u011bl kluk v roztrhan\u00e9m oble\u010den\u00ed; kom\u00edhal bos\u00fdma nohama ve vzduchu. Tul\u00e1k. Bill si zast\u00ednil o\u010di a popo\u0161el bl\u00ed\u017e, i kdy\u017e se mohl b\u00e1t. Tul\u00e1ci jsou p\u0159eci \u0161pinav\u00ed! Je\u0161t\u011b chytne blechy nebo zlobivku.<\/div>\n
Druh\u00e1 pecka mu prolet\u011bla t\u011bsn\u011b vedle ramene.<\/div>\n
„Co kouk\u00e1\u0161, sle\u010dno? Zapadnul ti jazyk?“ Kluk drze halekal. Vrab\u010de se pobou\u0159en\u011b zamra\u010dilo. Nevychovanec jeden.<\/div>\n
„M\u016fj jazyk je v po\u0159\u00e1dku! Zato ten tv\u016fj je p\u011bkn\u011b pro\u0159\u00edzl\u00fd!“<\/div>\n
Z koruny se ozval sm\u00edch. Nezn\u00e1m\u00fd vyplivl posledn\u00ed pecku, za ka\u017ed\u00e9 ucho si zav\u011bsil n\u00e1u\u0161nice z t\u0159e\u0161n\u00ed a s \u017euchnut\u00edm sesko\u010dil na zem. Po\u010dal kolem Billa obch\u00e1zet, zv\u011bdav\u011b ho zkoumal.<\/div>\n
„Ty ale nejsi holka…“<\/div>\n
„Ne!“ zabru\u010del. Tul\u00e1k se za\u0161klebil.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, z t\u00e9 v\u00fd\u0161ky to nebylo vid\u011bt. Jak se tedy jmenuje\u0161, kluku?“<\/div>\n
„Bill,“ hlesl a i on so za\u010dal dosud bezejmenn\u00e9ho chlapce prohl\u00ed\u017eet. Sv\u011btl\u00e9 vlasy m\u011bl zacuchan\u00e9 a spleten\u00e9 v takov\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, pravideln\u00e9 prov\u00e1zky. B\u00edl\u00e9 zoubky sv\u00edtily z jinak tro\u0161ku u\u0161mudlan\u00e9ho obli\u010deje. V hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00edch tan\u010dily nezbedn\u00e9 jisk\u0159i\u010dky. V\u0161e korunoval srde\u010dn\u00fd, ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00fd \u00fasm\u011bv. Bill se p\u0159estal b\u00e1t.<\/div>\n
„A ty jsi…“<\/div>\n
„Jsem Tom!“ ch\u0148apnul jeho ru\u010dku a zak\u00fdval s n\u00ed v pomp\u00e9zn\u00edm gestu. Potom mu zastr\u010dil \u010dern\u00e9 prameny za ucho, na kter\u00e9 pov\u011bsil jeden p\u00e1r t\u0159e\u0161n\u00ed. L\u00edn\u011b se svalil do tr\u00e1vy a s o\u010dima zast\u00edn\u011bn\u00fdma pa\u017e\u00ed zaost\u0159oval na udiven\u00e9 p\u00edskle.<\/div>\n
„Ty jsi tul\u00e1k, vi\u010f?“ posadil se vedle Toma; z jeho hlasu zazn\u00edvala zv\u011bdavost.<\/div>\n
„A nebude\u0161 se m\u011b b\u00e1t, kdy\u017e ti to odsouhlas\u00edm?“<\/div>\n
„Ne!“<\/div>\n
„Jo, jsem tul\u00e1k,“ op\u00e1\u010dil klidn\u011b. „Ty vypad\u00e1\u0161\u2026 jako synek n\u011bjak\u00e9ho hokyn\u00e1\u0159e.“<\/div>\n
Bill odpov\u011bd\u011bl z\u00e1porn\u011b, trochu prud\u010deji, i kdy\u017e dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom jenom provokuje.<\/div>\n
\n
„Otec m\u00e1 kon\u011b.“<\/div>\n
„Ty m\u00e1m r\u00e1d, dob\u0159e se u nich sp\u00ed. Um\u00ed\u0161 s nimi zach\u00e1zet?“<\/div>\n
„Um\u00edm. A jak jsi to myslel?“<\/div>\n
„Prost\u011b tak. V\u017edycky si vlezu na noc do stodoly, lehnu si na sen\u00edk a poslouch\u00e1m, jak p\u0159e\u017evykuj\u00ed. P\u011bkn\u011b to usp\u00e1v\u00e1.“<\/div>\n
Bill vykulil o\u010di.<\/div>\n
„P\u00e1ni. A nem\u00e1\u0161 strach, \u017ee t\u011b chyt\u00ed?“<\/div>\n
„M\u011b nikdy nechyt\u00ed,“ pravil sebev\u011bdom\u011b. „Jsem \u0161ikovn\u00fd, v\u017edycky ute\u010du.“<\/div>\n
„Hmhm. A co je\u0161t\u011b d\u011bl\u00e1 takov\u00fd tul\u00e1k?“<\/div>\n
Tom sledoval, jak si onen roztomil\u00fd kluk sund\u00e1v\u00e1 t\u0159esn\u011b z ou\u0161ka a jednu z nich za\u010d\u00edn\u00e1 o\u017edibovat.<\/div>\n
„Tul\u00e1k d\u011bl\u00e1 cokoliv, co chce. Chod\u00ed, kam chce, j\u00ed co chce, nemus\u00ed do t\u00e9 otravn\u00e9 \u0161koly\u2026 Prost\u011b v\u0161echno, co jen t\u011b napadne.“ Odml\u010del se, a kdy\u017e vid\u011bl Bill\u016fv tou\u017eebn\u00fd v\u00fdraz, usm\u00e1l se. „Cht\u011bl bys b\u00fdt na jeden den tul\u00e1kem? Je to pobu\u0159uj\u00edc\u00ed\u2026“ spiklenecky se k n\u011bmu naklonil. Vyc\u00edtil, \u017ee ten mal\u00fd m\u00e1 n\u00e1ladu vyv\u00e1d\u011bt n\u011bco, co se nesm\u00ed.<\/div>\n
„Ano!“ Bill dychtiv\u011b vyhrkl, jisk\u0159ila mu kukadla. D\u00edval se, jak se jeho prot\u011bj\u0161ek zved\u00e1 a obouv\u00e1 si zpuch\u0159el\u00e9 boty, kter\u00e9 vyt\u00e1hl odn\u011bkud z tr\u00e1vy.<\/div>\n
„Bezva. Tak co je\u0161t\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 na t\u00e9 zemi?“<\/div>\n
Vesele se cul\u00edc\u00ed Bill byl vyta\u017een na nohy.<\/div>\n
„Jdeme!“<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, nelez na ten strom. U\u0161pin\u00ed\u0161 si kalhoty!“ Nemohl si pomoct a st\u00e1le do n\u011bj v \u017eertu r\u00fdpal. Ale nemyslel to zle.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148\u2026 s t\u011bmihle \u0159e\u010dmi,“ soukal ze sebe nam\u00e1hav\u011b, jak se sna\u017eil vy\u0161kr\u00e1bat po kmeni. „Chci b\u00fdt \u0161pinav\u00fd!“<\/div>\n
„Nav\u00edc ti to nejde\u2026“<\/div>\n
„Tak mi pomo\u017e, jestli ti to vad\u00ed.“ Bill dot\u010den\u011b odfrkl. Nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 padavka, dostane se tam! Uc\u00edtil Tomovy dlan\u011b na zade\u010dku, popostr\u010dil ho. \u0160up – a u\u017e tam byl.<\/div>\n
Tom se leniv\u011b op\u0159el dole a sledoval jej, jak si nenasytn\u011b trh\u00e1 \u010derven\u00e9 sladk\u00e9 kuli\u010dky. Krmil se jimi a m\u011bl velkou radost, \u017ee te\u010f je to on, kdo m\u016f\u017ee bombardovat nebohou ob\u011b\u0165.<\/div>\n
„Poj\u010f dol\u016f, Bille.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ vyplivl peci\u010dku v oblouku do v\u00fd\u0161ky.<\/div>\n
„Nud\u00edm se tu. Tak poj\u010f\u2026“<\/div>\n
„Ne.“ vypl\u00e1zl na Toma jazyk. Za trest mu sundal jednu botu.<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1\u0161? Vra\u0165 mi ji!“<\/div>\n
Z jeho k\u0148u\u010den\u00ed m\u011bl jenom legraci.<\/div>\n
„Tome, vra\u0165 mi moji botu!“<\/div>\n
„Ani n\u00e1hodou\u2026“ zasm\u00e1l se a jal se odch\u00e1zet. Ozvalo se na\u0161tvan\u00e9 zvol\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Hej, kam jde\u0161?!“ Bill sesko\u010dil a rozb\u011bhl se za zlod\u011bjem sv\u00e9 neboh\u00e9 botky. Tom p\u0159ed n\u00edm ut\u00edkal, ale navzdory sv\u00e9mu vychloub\u00e1n\u00ed nebyl nijak rychl\u00fd. Za okam\u017eik se u\u017e v\u00e1lel v obil\u00ed, uv\u011bzn\u011bn\u00fd pod Billem, kter\u00fd na n\u011bm v\u00edt\u011bzoslavn\u011b sed\u011bl. Oba se ud\u00fdchan\u011b sm\u00e1li, bota st\u00e1le uh\u00fdbala p\u0159ed Billov\u00fdma rukama.<\/div>\n
„Tome\u2026 pros\u00edm!“<\/div>\n
„A co mi za to d\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„T\u0159e\u0161e\u0148,“ zahih\u0148al se. Tom zabru\u010del.<\/div>\n
„To by \u0161lo.“ Nat\u00e1hl se k t\u0159e\u0161ni, zav\u011b\u0161en\u00e9 za ou\u0161kem, a opatrn\u011b si ukousl. Bill se zachv\u011bl pod p\u0159\u00edjemn\u00fdmi pocity, kdy\u017e byl omylem ol\u00edznut jeho lal\u016f\u010dek. Rad\u011bji slezl, a m\u00edrn\u011b z\u010dervenal\u00fd, si nazul vr\u00e1cenou botu.<\/div>\n
Tom u\u017e zase st\u00e1l. Pomalu se vydali d\u00e1l. \u010cernovl\u00e1sek po\u0159\u00e1d uj\u00eddal t\u0159e\u0161n\u011b, kter\u00fdch se po jeho kaps\u00e1ch na\u0161lo dost. S Tomem sout\u011b\u017eili, kdo dost\u0159el\u00ed peckou d\u00e1l. Chlapce to moc bavilo, proto\u017ee: „Kdy\u017e se toul\u00e1m s\u00e1m, nem\u00e1m s k\u00fdm plivat.“ Ve spole\u010dnosti toho usm\u011bvav\u00e9ho tul\u00e1\u010dka objevil mnoho kr\u00e1sn\u00fdch, tajemn\u00fdch m\u00edst, o kter\u00fdch ani nev\u011bd\u011bl, i kdy\u017e tu bydlel, na rozd\u00edl od Toma. Pla\u0161ili pt\u00e1ky kolem cest, hr\u00e1li na schov\u00e1vanou v poli nezral\u00e9 vzrostl\u00e9 kuku\u0159ice\u2026 Bezstarostnost a nespoutanost. Radost z ka\u017ed\u00e9 mali\u010dkosti. \u017d\u00edt z minuty na minutu.<\/p>\n<\/div>\n
Poledn\u00ed slunce ne\u00faprosn\u011b s\u00e1lalo a oni byli zchv\u00e1cen\u00ed z chozen\u00ed po pra\u0161n\u00fdch cest\u00e1ch.<\/div>\n
„Tady kousek je pot\u016f\u010dek,“ vzpomn\u011bl si Bill. Jak r\u00e1di se zchladili jeho studenou vodou. A za chv\u00edli u\u017e byli zase na cest\u011b.<\/div>\n
Proch\u00e1zeli loukami, tr\u00e1vu do p\u016fli stehen, a po\u0161\u0165uchovali se. Bill n\u00e1hle uc\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pnut\u00ed v \u017ealudku. Zastavil se, kdy\u017e ho zas\u00e1hla vlna bolesti.<\/div>\n
„Au!“ Ostr\u00e9 jehli\u010dky se rozb\u011bhly cel\u00fdm jeho podb\u0159i\u0161kem.<\/div>\n
„Co je, Bille?“ Tom byl hned u n\u011bj, starostliv\u011b mu stiskl rameno.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, ale… hrozn\u011b to b-bol\u00ed,“ kn\u00edkal, bezradn\u011b si ma\u010dkal dlan\u011bmi b\u0159icho.<\/div>\n
„Ty tele jedno, \u017ee ty ses na ty t\u0159e\u0161n\u011b napil?!“<\/div>\n
„No, napil… Copak to se nesm\u00ed?“<\/div>\n
„Nesm\u00ed! Tos nev\u011bd\u011bl?“<\/div>\n
„N-ne… Tome, co m\u00e1m d\u011blat? To bol\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc!“<\/div>\n
„Ach, j\u00e1 nev\u00edm! Mus\u00edme po\u010dkat, a\u017e to p\u0159ejde.“ S l\u00edtost\u00ed sledoval Billovy kr\u00e1sn\u00e9 \u010dokol\u00e1dky, kter\u00e9 se proti jeho v\u016fli plnily slzami.“Poj\u010f, sedne\u0161 si…“ odv\u00e1d\u011bl t\u0159esouc\u00ed se t\u011bl\u00ed\u010dko do st\u00ednu lesa.<\/div>\n
Bill se schoulil na mech a sto\u010dil se do pevn\u00e9ho klub\u00ed\u010dka. St\u0159eva se mu kroutila jako klubko h\u00e1\u010fat.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu ti n\u011bjak pomoct?“ \u0161pitnul Tom. \u010cernovl\u00e1sek ml\u010dky zavrt\u011bl hlavou; polykal slzy. Tichounce vzdychal. Bolest byla oslepuj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
„Uka\u017e…“ oslovil jej sametov\u00fd hl\u00e1sek. Jeho majitel ho p\u0159eto\u010dil na z\u00e1da, odhrnul ko\u0161ili. V b\u0159\u00ed\u0161ku viditeln\u011b \u0161kubalo. Tomova dla\u0148 ho n\u011b\u017en\u011b pohladila.<\/div>\n
„Chud\u00e1\u010dku…“<\/div>\n
Bill rozru\u0161en\u011b zavzdychal. A nebylo to jen bolest\u00ed. Zam\u011b\u0159il t\u0159pyt\u00edc\u00ed se t\u016f\u0148ky na tu laskaj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1st Tomova t\u011bla na sv\u00e9m ploch\u00e9m, slonovinov\u011b bled\u00e9m…<\/div>\n
„Je to lep\u0161\u00ed, kdy\u017e t\u011b hlad\u00edm?“<\/div>\n
„Ano…“ Odolal nutk\u00e1n\u00ed sv\u00edjet se a rad\u011bji pla\u0161e op\u011btoval jeho pohled. Tom pokra\u010doval v citliv\u00fdch dotec\u00edch a on pozvolna proto\u010dil panenky. Tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b to \u0161imralo… tam dole. Znovu se oklepal, tentokr\u00e1t, aby se zbavil hus\u00ed k\u016f\u017ee, kter\u00e1 mu nasko\u010dila.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1m to dob\u0159e?“ hned se ubezpe\u010doval. „Kru\u010d\u00ed ti tam…“ polo\u017eil studen\u00e9 ucho na Billovu rozp\u00e1lenou poko\u017eku.<\/div>\n
„To je z hladu,“ \u0161eptnul; necht\u011bl, aby ou\u0161ko zmizelo. Bohu\u017eel, stalo se.<\/div>\n
„V\u0161ak se naj\u00edme. A\u017e ti bude l\u00e9pe, najdeme si n\u011bjak\u00fd pole a upe\u010deme brambory. To je teprve dobrota!“<\/div>\n
„Jo-o?“ U\u017e zase to bolelo. Nereagoval, jen se v\u00e1hav\u011b sklonil a Billa na b\u011blostn\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko pol\u00edbil.<\/div>\n
„To je proti bolesti,“ pov\u011bd\u011bl rychle, cel\u00fd z\u010dervenal\u00fd. „M\u00e1ma mi taky v\u017edycky d\u00e1vala pusu na \u010delo, kdy\u017e m\u011b bolela hlava.“<\/div>\n
Vrab\u010de ta pozn\u00e1mka zaujala; nav\u00edc se hladiv\u00e1 dla\u0148 op\u011bt vr\u00e1tila na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„D\u00e1vala? Pro\u010d se vlastn\u011b toul\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Nebyla to zrovna taktn\u00ed ot\u00e1zka, ale nutno tolerovat, \u017ee \u0161lo o sotva odrostl\u00e9 d\u00edt\u011b. Tom pokr\u010dil rameny. Vypadal sm\u00ed\u0159en\u011b.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem o rodi\u010de a nikdo mi nez\u016fstal.“<\/div>\n
Billovo srdce se st\u00e1hlo, stejn\u011b jako \u017ealudek, ale to u\u017e nebylo nic divn\u00e9ho.<\/div>\n
„To muselo b\u00fdt t\u011b\u017ek\u00e9… Promi\u0148 mi, nem\u011bl jsem se pt\u00e1t.“<\/div>\n
„Nic se nestalo.“<\/div>\n
Minuty plynuly, hlazen\u00ed neust\u00e1valo, zato bolest mizela. A\u017e zmizela docela.<\/div>\n
„Je to pry\u010d.“ Bill uvoln\u011bn\u011b zaku\u0148kal. Tom\u016fv ukazov\u00e1\u010dek naposledy jem\u0148ounce p\u0159e\u0161el kolem jeho pup\u00edku.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 kr\u00e1sn\u00fd b\u0159\u00ed\u0161ko,“ vypadlo z n\u011bj nesm\u011ble, na\u010de\u017e oba stydliv\u011b sklopili o\u010di. \u010cernovl\u00e1sek si rozpa\u010dit\u011b odka\u0161lal.<\/div>\n
„Zaj\u00edmalo by m\u011b, jak dlouho to trvalo.“<\/div>\n
„Asi hodinu.“<\/div>\n
„Jak to v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom se zaculil nad jeho sladkou nech\u00e1pavost\u00ed.<\/div>\n
„Podle slun\u00ed\u010dka jsem to poznal. Mus\u00ed\u0161 sledovat, jak vysoko na obloze je. A jestli se p\u0159ikl\u00e1n\u00ed k v\u00fdchodu nebo k z\u00e1padu.“<\/div>\n
„P\u00e1ni. O tom sly\u0161\u00edm poprv\u00e9.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale te\u010f teda poj\u010f hledat to bramborov\u00fd pole. Nebo u\u017e nem\u00e1\u0161 hlad?“<\/div>\n
„M\u00e1m!“<\/div>\n
„Skv\u011ble,“ zasm\u00e1l se a pomohl Billovi na nohy. „Jen jsem zv\u011bdav, kolik se toho do tebe vejde. Nevypad\u00e1 to na moc…“ u\u017e zase \u0161k\u00e1dlil.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161!“<\/p>\n<\/div>\n
„Jen se neo\u0161kl\u00edbej, je to jenom hl\u00edna.“<\/div>\n
Bill po tom otravovi hodil hl\u00edzu.<\/div>\n
„Nem\u00e1m nic proti hl\u00edn\u011b. Zato proti tob\u011b jo, \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc v\u011bc\u00ed m\u00e1m.“<\/div>\n
„Ah, kecy.“<\/div>\n
Oba se zasm\u00e1li.<\/div>\n
„Tak Tome, m\u00e1\u0161 to v\u0161echno?“ Nesl si plnou n\u00e1ru\u010d ran\u00fdch brambor.<\/div>\n
„Jo. Ud\u011bl\u00e1me si oh\u00fdnek u lesa, a\u0165 nemus\u00edme nosit moc daleko d\u0159\u00edv\u00ed. Poj\u010f.“<\/div>\n
Tom p\u0159ipravoval provizorn\u00ed ohni\u0161t\u011b, z\u00e1rove\u0148 pokukoval po onom rozko\u0161n\u00e9m ml\u00e1d\u011bti. P\u0159eb\u00edralo brambory, a jak sklonilo tv\u00e1\u0159, cosi ho na n\u00ed zastudilo. Posledn\u00ed t\u0159e\u0161\u0148ov\u00e1 n\u00e1u\u0161ni\u010dka.<\/div>\n
„T\u0159e\u0161n\u011b u\u017e nechci ani vid\u011bt,“ cht\u011blo je zahodit.<\/div>\n
„Po\u010dkej, nech si je tam! Slu\u0161\u00ed ti to s nimi.“ Potuteln\u011b se usm\u00e1l, pobaven\u00fd t\u00edm, jak Billa p\u0159iv\u00e1d\u00ed do rozpak\u016f.<\/div>\n
„Poj\u010f sem,“ houknul na n\u011bj. „Nau\u010d\u00ed\u0161 se rozd\u011blat ohe\u0148. To tul\u00e1k mus\u00ed um\u011bt, jestli chce b\u00fdt tul\u00e1kem. Jinak to nejde.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill si zv\u011bdav\u011b p\u0159isedl, vz\u00e1p\u011bt\u00ed pro\u0161el rychlokurzem k\u0159es\u00e1n\u00ed ohn\u011b. Ne\u017e se nad\u00e1l, dr\u017eel kam\u00ednky v rukou on. Byl pob\u00eddnut, aby to zkusil. Ne\u0161lo to.<\/div>\n
„Bille, morduje\u0161 to u\u017e celou v\u011b\u010dnost… Dej do toho s\u00edlu, nejsi p\u0159ece \u017e\u00e1dn\u00e1 holka! Nebo jo?“ I provokov\u00e1n\u00ed m\u016f\u017ee b\u00fdt motivac\u00ed.<\/div>\n
„Ne!“ Na\u0161tvan\u00fd chlapec po\u0159\u00e1dn\u011b k\u0159\u00edsnul k\u0159emeny o sebe. Vylet\u011bla jiskra a bylo to.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, \u0161ikovnej!“ Tul\u00e1k jej pl\u00e1cnul po z\u00e1dech. „D\u0159evo m\u00e1me such\u00fd, to to bude p\u011bkn\u011b ho\u0159et! Tak j\u00e1 to tu ohl\u00edd\u00e1m a ty jdi zat\u00edm hledat potok. Brambory pot\u0159ebuj\u00ed opl\u00e1chnout.“<\/div>\n
Bill m\u011bl „ten spr\u00e1vn\u00fd \u010duch pro hled\u00e1n\u00ed vody“, jak pravil Tom po tom, co umyli v\u0161echny brambory. Te\u010f u\u017e nic nebr\u00e1nilo tomu schovat je do \u017ehav\u00e9ho popela.<\/div>\n
„Nech\u00e1me je p\u011bkn\u011b prop\u00e9ct.“<\/div>\n
Svalili se na z\u00e1da a sledovali divukr\u00e1sn\u00e9 \u010derv\u00e1nky, zdob\u00edc\u00ed nebe v\u0161ude nad nimi.<\/div>\n
„Nem\u011bl bys u\u017e j\u00edt dom\u016f?“<\/div>\n
„Ty m\u011b tu nechce\u0161?“ \u010cernovl\u00e1sek k Tomovi nato\u010dil obli\u010dej, posmutn\u011ble p\u0159iv\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Tak jsem to nemyslel! Ale jsi dlouho pry\u010d, budou m\u00edt strach…“<\/div>\n
„\u0158ekl jsi mi, \u017ee m\u016f\u017eu b\u00fdt den tul\u00e1kem. Potkali jsme se r\u00e1no, tak\u017ee jsem j\u00edm je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d. A tul\u00e1k si p\u0159ece d\u011bl\u00e1, co chce. J\u00e1 chci b\u00fdt s tebou.“<\/div>\n
Usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se Tom se p\u0159eto\u010dil na bok sm\u011brem k n\u011bmu. Ud\u011blal to sam\u00e9. Dva \u010dokol\u00e1dov\u00e9 pohledy, odr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed plameny z ohn\u011b, se protnuly. Slova nejsou pot\u0159eba… zvl\u00e1\u0161\u0165 pro sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00ed srdc\u00ed.<\/div>\n
Tom opatrn\u011b vzt\u00e1hnul ruku k t\u00e9 sametov\u00e9 tv\u00e1\u0159i\u010dce, kterou u\u017e dlouho tou\u017eil pohladit. Ale Bill… stydliv\u011b zamrkal a s v\u00fdmluvn\u00fdm: „Zkontroluju n\u00e1m ve\u010de\u0159i,“ se posadil. Te\u010f to byl Tom, kdo posmutn\u011bl. Pak ale s\u00e1m sebe ok\u0159ikl. Bill se ned\u00e1 nazvat ani jeho kamar\u00e1dem – jen se spolu jeden den toulaj\u00ed. A on se k n\u011bmu chov\u00e1 jako k holce, kter\u00e9 nadb\u00edh\u00e1. Co ho to napad\u00e1?!<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m to s\u00e1m.“<\/div>\n
Odhrnul klackem popel a zkusmo p\u00e1r brambor p\u0159evr\u00e1til.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, \u017ee u\u017e jsou. Zkus\u00edme je. Dej pozor, hodn\u011b p\u00e1l\u00ed.“<\/div>\n
Bill vzal jednu malou bramb\u016frku mezi dva prsty, d\u016fkladn\u011b j\u00ed pofoukal a u\u017e by si j\u00ed poslal do pusy…<\/div>\n
„Bille, ty trdlo! Sloupni slupku, v\u017edy\u0165 je od popela!“<\/div>\n
Osloven\u00fd zrudnul, av\u0161ak p\u0159e\u0161el do \u00fatoku.<\/div>\n
„A jak to m\u00e1m asi v\u011bd\u011bt?! Nejsem zvykl\u00fd d\u011blat tyhle v\u011bci! Ty taky neum\u00ed\u0161 vyv\u00edchovat kobylu!“<\/div>\n
Sm\u00ed\u0159liv\u011b do n\u011bj dloubnul.<\/div>\n
„Tak se ne\u010derti, nemyslel jsem to \u0161patn\u011b… Promi\u0148.“<\/div>\n
„Dobr\u00fd,“ po o\u010dku po n\u011bm kouknul a za\u010dal soust\u0159ed\u011bn\u011b sloup\u00e1vat bramboru. Kone\u010dn\u011b si mohl kousnout.<\/div>\n
„M\u0148am! Nic lep\u0161\u00edho jsem v \u017eivot\u011b nejedl.“ zahuh\u0148al rozz\u00e1\u0159en\u011b s plnou pusou.<\/div>\n
„Je to lep\u0161\u00ed ne\u017e t\u0159e\u0161n\u011b?“<\/div>\n
„Jo,“ zachechtal se a na\u010dal dal\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Zn\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e1 souhv\u011bzd\u00ed, Tome?“<\/div>\n
Le\u017eeli, u\u017e po ve\u010de\u0159i, a s \u00fa\u017easem hypnotizovali hv\u011bzdnou oblohu.<\/div>\n
„Bohu\u017eel ne… ale hv\u011bzdy se mi moc l\u00edb\u00ed. Po\u010d\u00edt\u00e1m je p\u0159ed span\u00edm m\u00edsto ove\u010dek.“<\/div>\n
„Ty um\u00ed\u0161 po\u010d\u00edtat?“<\/div>\n
Toma st\u00e1le dost\u00e1val Bill\u016fv milou\u010dk\u00fd \u00fadiv.<\/div>\n
„Jo… N\u011bjak\u00fd \u010das jsem do \u0161koly chodil.“ Zvednul se, aby p\u0159ilo\u017eil. Ohe\u0148 pl\u00e1polal, nad n\u00edm se vzn\u00e1\u0161el d\u00fdm. Bylo jim p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo.<\/div>\n
Zabloudil o\u010dima k vrab\u010deti. Spo\u010d\u00edvalo na z\u00e1dech, rty okr\u00e1\u0161len\u00e9 p\u016fvabn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, hebk\u00e9 hladk\u00e9 vl\u00e1sky rozprost\u0159en\u00e9 jako z\u00e1voj. Povzdechl. Okouzlovalo jej.<\/div>\n
Ulo\u017eil se zp\u011bt; rozhostilo se ticho.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 strach?“<\/div>\n
Bill se p\u0159ed n\u00edm nestyd\u011bl odkr\u00fdt sv\u00e9 pocity. Nikdy nenocoval venku, a tma a vzd\u00e1len\u00e9 vyt\u00ed v n\u011bm budilo lehk\u00e9 obavy.<\/div>\n
„Tro\u0161ku.“<\/div>\n
„Neboj se, jsme tu sami. Ochr\u00e1n\u00edm t\u011b p\u0159ed kom\u00e1ry a m\u016frami.“<\/div>\n
„Jak mil\u00e9,“ za\u0161klebil se. „Tak za\u010dni chr\u00e1nit. Jdu sp\u00e1t.“<\/div>\n
Bill se stulil do klub\u00ed\u010dka, to u\u017e tu dnes bylo. Je\u0161t\u011b kr\u00e1tce zamrkal na sv\u00e9ho ochr\u00e1nce. Sledoval ho.<\/div>\n
„Dobrou noc…“<\/div>\n
„Dobrou.“<\/div>\n
Trvalo, ne\u017e Tom usnul. Nejd\u0159\u00edv hl\u00eddal ohe\u0148, ale pak toho nechal a soust\u0159edil se na tu sp\u00edc\u00ed \u0160\u00edpkovou R\u016f\u017eenku. On… Byl tak jemn\u00fd a nevinn\u00fd, jak tak bezbrann\u011b spinkal a ti\u0161e si pochrupoval. Vydr\u017eel by se na n\u011bj d\u00edvat celou noc. Ale i jeho po \u010dase p\u0159emohla ospalost…<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bco na n\u011bm le\u017eelo, na cel\u00e9m jeho t\u011ble. A n\u00e1dhern\u011b to h\u0159\u00e1lo. Dosud v polosp\u00e1nku to „cosi“ objal. Za\u010dlo se to vrt\u011bt. Tom rozespale rozlepil o\u010di. Bill? V noci vyhasl ohe\u0148, jemu byla zima a tak se podv\u011bdom\u011b p\u0159itulil k tomu, co vyd\u00e1valo teplo.<\/div>\n
St\u00e1hl z n\u011bj ruce, za\u010dal sebou toti\u017e \u0161\u00edt v\u00edc. Tom m\u011bl skv\u011bl\u00fd v\u00fdhled na jeho obli\u010dej, kter\u00fd m\u011bl natiskl\u00fd na prsou.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek zabroukal a probudil se, dezorientovan\u011b mrkal.<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1m?“ za\u0161pital a z\u00edvnul.<\/div>\n
„To by m\u011b taky zaj\u00edmalo,“ pousm\u00e1l se tul\u00e1\u010dek. Bill se styd\u011bl.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0159ekl a slezl, posadil se do tureck\u00e9ho sedu, mnul si dlan\u011bmi dokonale bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Tom se zap\u0159el rukama, pozoroval jej.<\/div>\n
„Tref\u00ed\u0161 s\u00e1m dom\u016f?“<\/div>\n
Probodl ho pohledem.<\/div>\n
„J\u00e1 se nechci vracet. Cht\u011bl bych… se s tebou d\u00e1l toulat.“<\/div>\n
„To nejde…“ Rychle vym\u00fd\u0161lel v\u00fdmluvu. Ne snad, \u017ee by Billa s sebou necht\u011bl, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee by si ho nemohl vz\u00edt na zodpov\u011bdnost. „Jsi moc hezk\u00fd na tul\u00e1ka.“<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 ty jsi taky hezk\u00fd a jsi tul\u00e1k-„<\/div>\n
„Ne, prost\u011b ne. Co tvoje rodina? Tu jen tak opust\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Sklopil hlavu.<\/div>\n
„Neopust\u00edm…“<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161. Bude to tak lep\u0161\u00ed…“ povzbudiv\u011b se usm\u00e1l a dal Billovi vlasy za ou\u0161ko. Pov\u011bsil na n\u011bj ony posledn\u00ed t\u0159e\u0161n\u011b, kter\u00e9 se v\u00e1lely v tr\u00e1v\u011b. Bill se zatv\u00e1\u0159il rozn\u011b\u017en\u011ble.<\/div>\n
Ji\u017e nebylo zbyt\u00ed. Vstali, zkontrolovali vyhasl\u00e9 ohni\u0161t\u011b a p\u0159ibl\u00ed\u017eili se k sob\u011b na milimetry.<\/div>\n
„D\u00e1vej na sebe pozor, Tome… A-a klidn\u011b k n\u00e1m p\u0159ij\u010f n\u011bkdy p\u0159enocovat, nikdo t\u011b nevyhod\u00ed…“<\/div>\n
„Budu si to pamatovat. Tak se m\u011bj, Billi…“<\/div>\n
Tentokr\u00e1t nezav\u00e1hal. Rozhodn\u011b, p\u0159esto k\u0159ehce, si Billa p\u0159it\u00e1hl a n\u011b\u017en\u011b se p\u0159itiskl na jeho rty. D\u0159\u00edve, ne\u017e Bill mohl zaprotestovat nebo se i zapojit, se odt\u00e1hl a rychle, bez ohl\u00e9dnut\u00ed, se vydal zaml\u017een\u00fdmi lukami pry\u010d.<\/div>\n
Vrab\u010de se st\u00e1le \u0161okovan\u011b chv\u011blo. Jeho prvn\u00ed polibek… a dal mu ho Tom. Tajn\u011b po tom tou\u017eil celou tu dobu. Z oka mu vyklouzla jedin\u00e1 slza, kdy\u017e sledoval vzdaluj\u00edc\u00ed se postavu.<\/div>\n
„Bude\u0161 mi chyb\u011bt, Tomi…“<\/div>\n
Po p\u011bti letech<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Hnal h\u0159ebce cvalem, ale de\u0161ti stejn\u011b neunikli. Podk\u016fvky zaklapaly na dla\u017eb\u011b, kdy\u017e vjeli otev\u0159en\u00fdmi vraty do stodoly. Bill rychle sesedl, odvedl gro\u0161\u00e1ka do jeho st\u00e1n\u00ed, kde ho uv\u00e1zal, a dob\u011bhl zav\u0159\u00edt vrata. Vanul jimi ledov\u00fd vzduch, p\u0159edznamen\u00e1vaj\u00edc\u00ed silnou bou\u0159i. Z p\u0159edlouh\u00fdch rozpu\u0161t\u011bn\u00fdch vlas\u016f mu cr\u010dela voda a teplo mu tak\u00e9 nebylo. Ale k\u016f\u0148 je p\u0159edn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Vr\u00e1til se za sv\u00fdm favoritem. S\u0148al mu sedlo i uzdu, v\u0161e odlo\u017eil na b\u0159evno. Gro\u0161\u00e1k neklidn\u011b podup\u00e1val. V morku se nec\u00edtil ani trochu p\u0159\u00edjemn\u011b.<\/div>\n
„Jen vydr\u017e, Hamede, hned t\u011b usu\u0161\u00edm…“ \u0161evelil chlapec a sehnul se, aby mohl ze sl\u00e1my, je\u017e tvo\u0159ila podest\u00fdlku, smotat speci\u00e1ln\u00ed uzel. Krou\u017eiv\u00fdmi, d\u016fkladn\u00fdmi pohyby t\u0159el h\u0159ebcovu srst, dokud j\u00ed nezbavil ve\u0161ker\u00e9 vlhkosti. P\u0159ejel dlan\u00ed po jeho \u0161t\u00edhl\u00fdch noh\u00e1ch; kontroloval, zda p\u0159i vyj\u00ed\u017e\u010fce nedo\u0161lo ke zran\u011bn\u00edm. H\u00e1\u010dkem mu vybral kopyta, pro\u010desal ohon i h\u0159\u00edvu, a t\u00edm se dne\u0161n\u00ed p\u00e9\u010de skon\u010dila. Te\u010f byl \u010das na ve\u010de\u0159i. Donesl Hamedovi zaslou\u017eenou porci a p\u0159idal kousek mrkve, za odm\u011bnu.<\/p>\n<\/div>\n
Zat\u00edmco poklidn\u011b p\u0159e\u017evykoval, mlad\u00edk se vd\u011b\u010dn\u011b op\u0159el o jeho bok. Zap\u0159el se o n\u011bj celou svou mu\u0161\u00ed vahou a zav\u0159el o\u010di. Ham\u00eddek byl jeho vlastn\u00ed, u\u0161lechtil\u00fd, s vysokou p\u0159\u00edm\u011bs\u00ed arabsk\u00e9 krve. Otec mu ho koupil… i kdy\u017e si dnes od n\u011bho sam\u00e9ho skoro nikdo \u017e\u00e1dn\u00e9 kon\u011b nekupoval. V\u0161ichni prahli po tom m\u00edt doma ten \u00fa\u017easn\u00fd nov\u00fd vyn\u00e1lez – automobil. Takov\u00fd zbyte\u010dn\u00fd kr\u00e1m… Stejn\u011b je za kr\u00e1tk\u00fd \u010das omrz\u00ed! Zato k\u016f\u0148… Jen na jeho h\u0159bet\u011b se c\u00edtil stejn\u011b svobodn\u00fd, jako tehdy s n\u00edm, s Tomem. Nezapomn\u011bl. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b mu do\u0161lo, \u017ee se zamiloval. Ud\u011blal chybu. M\u011bl se probrat d\u0159\u00edv a \u0159\u00edct mu to! Kdepak… Tom by se mu vysm\u00e1l. V\u017edy\u0165 by si to zaslou\u017eil. Jak se v\u016fbec mohl zamilovat do chlapce?! To nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed!<\/div>\n
Bill m\u011bl strach s\u00e1m ze sebe; pova\u017eoval se za \u0161\u00edlence. Ale nedok\u00e1zal se p\u0159emoct. Kolik noc\u00ed proplakal, kdy\u017e se o to sna\u017eil… Snad milionkr\u00e1t si v mysli vyvolal onen okam\u017eik, kdy se jejich rty nepatrn\u011b st\u0159etly. Jak chab\u00e1 n\u00e1hrada.<\/p>\n<\/div>\n
Prkno nad jeho hlavou d\u016fkladn\u011b zavrzalo. Trhnul sebou a nastra\u017eil u\u0161i. N\u011bkdo jim chodil po sen\u00edku, o tom nebylo pochyb. Bezd\u011b\u010dn\u011b se rozhl\u00e9dl po n\u011bjak\u00e9 zbrani. Vidle p\u0159\u00edmo \u017eebraly o to, aby je vzal do rukou. Kradl s jako my\u0161ka k d\u0159ev\u011bn\u00fdm schod\u016fm vedouc\u00edm na sen\u00edk, vidle nap\u0159a\u017een\u00e9 p\u0159ed sebou. \u0160mejdiv\u00e9 kroky je\u0161t\u011b chv\u00edli t\u00e1paly, ne\u017e se zastavily. Bill zadr\u017eel dech, proto\u017ee stoupal na prvn\u00ed schod. Hlavn\u011b nesm\u00ed nic zavrzat! \u010c\u00edm v\u00edc se no\u0159il do neproniknuteln\u00e9 tmy, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed \u00fazkost jej sv\u00edrala. Do \u010deho se to \u017eene? Co chce v\u016fbec d\u011blat?! Nem\u011bl by ani s\u00edlu ubr\u00e1nit se, kdyby se na n\u011bj ten vet\u0159elec vrhnul. Jen\u017ee u\u017e bylo pozd\u011b na n\u00e1vrat. Stanul naho\u0159e.<\/div>\n
Rychle sv\u00e9 o\u010di p\u0159ivykal temnot\u011b, a tak mohl zaznamenat siluetu, kter\u00e1 st\u00e1la sotva dva metry od n\u011bj. Nestihl propadnout panice, proto\u017ee osoba promluvila a on byl r\u00e1zem nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem na sv\u011bt\u011b-<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee m\u011b nikdo nevyhod\u00ed, jestli p\u0159ijdu p\u0159enocovat. A ty na m\u011b jde\u0161 rovnou s vidlemi.“<\/div>\n
Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b odhodil svou sm\u011b\u0161nou zbra\u0148, ale byl absolutn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, a\u017e kdy\u017e domn\u011bl\u00fd zlod\u011bj p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a slab\u011b jej oz\u00e1\u0159ila z\u00e1\u0159e ze stodoly.<\/div>\n
„Tome!“ zav\u00fdskl a jedn\u00edm skokem se mu pov\u011bsil kolem krku. Pevn\u00e9 pa\u017ee objaly jeho pas.<\/div>\n
„No jsem to j\u00e1, kohos \u010dekal? Banditu?“ Z jeho hlasu zazn\u00edval potla\u010dovan\u00fd sm\u00edch. Bill neodpov\u011bd\u011bl; mrk\u00e1n\u00edm se sna\u017eil zapla\u0161it slzy. P\u0159itiskl se bl\u00ed\u017e k Tomovu t\u011blu.<\/div>\n
„Tak moc se mi po tob\u011b st\u00fdskalo…“ Ani nedom\u00fd\u0161lel, \u017ee by m\u011bl vlastn\u011b rad\u0161i ml\u010det, proto\u017ee se tu p\u0159izn\u00e1v\u00e1 k n\u011b\u010demu, za co ho Tom odvrhne.<\/div>\n
„I mn\u011b… Celou tu dobu jsem na tebe myslel…“ To nezn\u011blo p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00e1telsky.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek pomalu odsunul tv\u00e1\u0159 z Tomova krku a rozt\u0159esen\u011b se mu uslzen\u00fdmi kukadly pod\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d…?“ za\u0161eptal. Tolik si p\u0159\u00e1l sly\u0161et tu vytou\u017eenou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Proto\u017ee t\u011b miluju. Billi…“<\/div>\n
Sv\u011bt se zato\u010dil, kdy\u017e si Tom podmanil jeho rty. Lehounce je s\u00e1l a vy\u010dk\u00e1val na sign\u00e1l, \u017ee m\u016f\u017ee pokra\u010dovat. Bill ti\u0161e zast\u00e9nal a pootev\u0159el rty. Tomovo h\u00e1d\u011b \u010dekalo ji\u017e moc dlouho – tedy nev\u00e1halo a obratn\u011b proplulo dovnit\u0159 sladk\u00e9 komnaty, kter\u00e1 by mu m\u011bla b\u00fdt zapov\u011bzena. Jejich jazyky se nal\u00e9hav\u011b zapletly, jako se spojil jejich dech. Kone\u010dky Tomov\u00fdch prst\u016f n\u011b\u017en\u011b bloudily po prot\u011bj\u0161\u00ed tv\u00e1\u0159i. Pooto\u010dil j\u00edm a ohledupln\u011b jej polo\u017eil do velk\u00e9 hromady sena. Prohr\u00e1bl navlhl\u00e9 havran\u00ed p\u00e1p\u011b\u0159\u00ed; omamn\u011b zavon\u011blo.<\/div>\n
„Ach, Billi…“ Vs\u00e1l jeho jazyk do sebe a dlan\u011b p\u0159esunul na \u0161t\u00edhlounk\u00e9 boky. Bill se smysln\u011b prohnul proti tomu doteku; zana\u0159\u00edkal a\u017e moc divoce.<\/div>\n
„Ach… l\u00e1sko, l\u00e1sko, pros\u00edm…“<\/div>\n
P\u0159\u00edli\u0161 mnoho v\u00e1\u0161n\u011b…<\/p>\n<\/div>\n
…..<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi?“<\/div>\n
„Ano, l\u00e1sko?“<\/div>\n
„Co bude d\u00e1l?“<\/div>\n
V\u011bnoval Billov\u00fdm rt\u016fm citupln\u00fd polibek.<\/div>\n
„Nezn\u00e1m odpov\u011b\u010f na tuhle ot\u00e1zku. Mus\u00edme \u017e\u00edt z minuty na minutu…“<\/p>\n<\/div>\n
Jako tul\u00e1ci.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Terezka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Terezka Zdrav\u00edm, mil\u00ed twinces\u0165\u00e1\u010dci! Nenapadlo by m\u011b, \u017ee se v\u00e1m p\u0159edstav\u00edm zrovna touhle drobnost\u00ed, jeliko\u017e m\u00e1m ve sv\u00e9 slo\u017ece v po\u010d\u00edta\u010di ulo\u017eeno mnoho rozs\u00e1hlej\u0161\u00edch a d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch projekt\u016f. Toto jsem ov\u0161em stihla dokon\u010dit nejd\u0159\u00edv. Neb\u00fdt jedn\u00e9 hodiny slohu, v n\u00ed\u017e jsme m\u011bli<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-14041","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14041","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14041"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14041\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14041"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14041"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14041"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}