{"id":14045,"date":"2009-07-11T18:00:00","date_gmt":"2009-07-11T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14012"},"modified":"2009-07-11T18:00:00","modified_gmt":"2009-07-11T17:00:00","slug":"bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/07\/11\/bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-15\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers II – Temn\u00fd st\u00edn 15."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
Za Tomem s hlasit\u00fdm bouchnut\u00edm zapadly dve\u0159e a j\u00e1 s \u017euchnut\u00edm dosedl zp\u011bt na \u017eidli. Zrychlen\u011b jsem oddechoval a zkoumal o\u010dima prostor kolem sebe, hledaj\u00edc, co by mi tak poslou\u017eilo jako hromosvod m\u00e9ho vzteku. Na druh\u00e9m konci stolu se nete\u010dn\u011b povaloval n\u011bjak\u00fd \u010dasopis. Hm\u00e1tl jsem po n\u011bm a z nebo\u017e\u00e1ka u\u017e jen l\u00edtaly c\u00e1ry pap\u00edru. Zu\u0159il jsem. \u00dapln\u011b nep\u0159edstaviteln\u011b. Byl jsem ochoten si p\u0159iznat, \u017ee jsem to vzal za \u0161patn\u00fd konec, ale Tom m\u011b taky p\u011bkn\u011b dop\u00e1lil. Zprvu jsem byl zasko\u010den\u00fd. Vyd\u011bsilo m\u011b, \u017ee o tom v\u00ed. Mo\u017en\u00e1 proto jsem nebyl schopn\u00fd jednat trochu rozumn\u011b a \u0159\u00edct n\u011bco, co by alespo\u0148 malinko zbrousilo ostr\u00e9 hrany toho pr\u016f\u0161vihu. Sp\u00ed\u0161 naopak. Cel\u00e9 jsem to je\u0161t\u011b zhor\u0161il. On m\u011b ale, kruci, v\u016fbec nem\u011bl snahu pochopit. Okat\u011b mi tu p\u0159edhazoval to svoje neot\u0159esiteln\u00fd spr\u00e1v\u0148\u00e1ctv\u00ed a smysl pro zodpov\u011bdnost a m\u011b tu div neozna\u010dil za zmetka, s kter\u00fdm on se tedy, jak vidno, nehodl\u00e1 d\u00e1l zahazovat. V\u017edy\u0165 jsem p\u0159ece \u0159ekl, \u017ee to chci \u0159e\u0161it, a co on na to? Zmizel. Nechal m\u011b tady. Jak jen mohl?<\/p>\n<\/div>\n
Jemu se to \u017evan\u00ed. Jeho to d\u00edt\u011b nen\u00ed. J\u00e1 bych na jeho m\u00edst\u011b taky dok\u00e1zal rozumovat na t\u00e9ma rodi\u010dovsk\u00e9 povinnosti, ale tyhle pou\u010dky a\u0165 si str\u010d\u00ed n\u011bkam. Ty jsem v\u00e1\u017en\u011b sly\u0161et netou\u017eil. Docela bych sp\u00ed\u0161e uv\u00edtal tu jeho u\u017e pomalu ot\u0159epanou v\u011btu, \u017ee jsme na v\u0161echno dva. Takov\u00e1 slova se ale pron\u00e1\u0161\u00ed snadno, kdy\u017e o nic nejde. Tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 probl\u00e9mu byla ale opomenuta, a m\u00edsto toho mi bylo doporu\u010deno, a\u0165 mu d\u00e1m pokoj. Pros\u00edm, jak je libo. J\u00e1 se tedy rozhodn\u011b dopro\u0161ovat nebudu. Tady je alespo\u0148 vid\u011bt ta jeho neot\u0159esiteln\u00e1 l\u00e1ska. \u0160patn\u00e1 my\u0161lenka! Jakmile mi na mysli vytanulo t\u011bch p\u011bt p\u00edsmenek, vzpomn\u011bl jsem si na okam\u017eiky, kdy mi \u0161ept\u00e1val „miluju t\u011b“ a nebo mi ten cit d\u00e1val najevo jen n\u011b\u017en\u00fdmi pohledy, \u00fasm\u011bvy, doteky a mn\u011b se po tv\u00e1\u0159i m\u00e1lem skoulela slza. Nedostala ov\u0161em \u0161anci. J\u00e1 se j\u00edm nenech\u00e1m tak snadno vydeptat.<\/div>\n
\n
…<\/p>\n<\/div>\n
Den l\u00edn\u011b ub\u00edhal a j\u00e1 se p\u0159istihl, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 podv\u011bdom\u011b d\u011bl\u00e1m v\u0161echno, jako by tu Tom byl. Dokonce jsem k ob\u011bdu prost\u0159el dva tal\u00ed\u0159e. Nalh\u00e1val jsem si, \u017ee jak zmizel, tak se zase objev\u00ed. Mus\u00ed. Dnes p\u0159eci d\u00e1vaj\u00ed ten film, na kter\u00fd jsme se cht\u011bli spole\u010dn\u011b koukat. U\u017e jsem i zapomn\u011bl, \u017ee jsem se na n\u011bj v\u016fbec zlobil. Nikdy mi nahn\u011bvanost v\u016f\u010di n\u011bmu nevydr\u017eela dlouho, stejn\u011b tak jako jemu. H\u00e1dky nebyly nic neobvykl\u00e9ho a tak\u00e9 bylo \u00fapln\u011b b\u011b\u017en\u00e9, \u017ee v jednu chv\u00edli jsme na sebe hul\u00e1kali a v tu dal\u0161\u00ed u\u017e rozn\u011b\u017en\u011ble vrkali. Tak kde jenom v\u011bz\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
Ve\u010der u\u017e mi pomalu za\u010d\u00ednalo doch\u00e1zet, \u017ee tohle nebyl jen m\u00e1jov\u00fd de\u0161t\u00edk, ale po\u0159\u00e1dn\u00e1 bou\u0159ka, kter\u00e1 za sebou zanechala par\u00e1dn\u00ed spou\u0161\u0165. Zna\u010dn\u011b sklesl\u00fd jsem si do misky nasypal o\u0159\u00ed\u0161ky a usadil se v ob\u00fdv\u00e1ku p\u0159ed televizi. Po\u0159\u00e1d jsem m\u011bl tendence alespo\u0148 se dr\u017eet programu, kter\u00fd jsme m\u011bli v pl\u00e1nu. Uboh\u00fd pokus, jak zahnat to t\u00ed\u017eiv\u00e9 pr\u00e1zdno, kter\u00e9 tu bylo v\u017edy, kdy\u017e se mezi st\u011bnami tohoto bytu nenach\u00e1zel on. Dokonce ze m\u011b vyprchaly i ty umanut\u00e9 a d\u011btinsk\u00e9 pot\u0159eby h\u00e1zet vinu na n\u011bj. S odstupem p\u00e1r hodin, kter\u00e9 ub\u011bhly od jeho odchodu, jsem byl schopen realistick\u00e9ho n\u00e1hledu na celou v\u011bc a musel jsem cht\u011b necht\u011b uznat, \u017ee jsem se choval naprosto nemo\u017en\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Vlastn\u011b u\u017e jsem se mu ani nedivil, \u017ee to tu zabalil. Pravd\u011bpodobn\u011b bych se zachoval stejn\u011b. Bylo mi \u0161patn\u011b ze sebe sama. Nav\u00edc se ke mn\u011b pl\u00ed\u017eiv\u011b vkr\u00e1dal stesk a hlavn\u011b obava o to, kdy se to op\u011bt sprav\u00ed. Jestli jsem tedy v n\u00e1pravu mohl v\u016fbec doufat.<\/p>\n<\/div>\n
Blikaj\u00edc\u00ed obrazovku jsem nebyl ani za m\u00e1k schopen sledovat. Slan\u00e9 ara\u0161\u00eddy mi ho\u0159kly v puse a \u017ealudek m\u011b upozor\u0148oval na to, \u017ee o \u017e\u00e1dn\u00e9 j\u00eddlo beztak nestoj\u00ed, tak\u017ee jsem to tr\u00fdzn\u011bn\u00ed rad\u011bji ukon\u010dil. Vypnul jsem televizi a od\u0161oural se do koupelny, kde jsem si jen nedbale vy\u010distil zuby a dal\u0161\u00ed m\u00e9 kroky vedly rovnou do lo\u017enice.<\/p>\n<\/div>\n
Pokud jsem ale spol\u00e9hal na to, \u017ee hned zasp\u00edm a alespo\u0148 na chv\u00edli mi tak bude milosrdn\u011b dovoleno na v\u0161echno zapomenout, \u0161eredn\u011b jsem se m\u00fdlil. Pr\u00e1v\u011b v posteli na m\u011b stesk za\u00fato\u010dil v pln\u00e9 s\u00edle. U\u017e jsem si ani nevzpom\u00ednal, kdy naposledy jsem us\u00ednal s\u00e1m. Tou\u017eil jsem ho m\u00edt vedle sebe jako nic jin\u00e9ho. Honilo se mi hlavou, kde jen m\u016f\u017ee b\u00fdt. Mysl\u00ed na m\u011b tak\u00e9, nebo u\u017e s \u010dlov\u011bkem jako jsem j\u00e1 nechce m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho…<\/p>\n<\/div>\n
\u0160\u00edlen\u00e1 noc. Takovou bych nep\u0159\u00e1l ani nejhor\u0161\u00edmu nep\u0159\u00edteli. P\u0159evaloval jsem se z boku na bok a hlavou mi prob\u00edhala snad ka\u017ed\u00e1 minuta, kterou jsem s n\u00edm str\u00e1vil. A ze v\u0161eho nejv\u00edc z toho vy\u010duhovalo dne\u0161n\u00ed r\u00e1no. Pohnojil jsem to. Sypal jsem si popel na hlavu a mu\u010dil se v\u00fd\u010ditkami. Konstruktivn\u011b se ale zamyslet nad t\u00edm, jak to cel\u00e9 vy\u017eehlit, se mi neda\u0159ilo. M\u016fj mozek zachvacovalo zoufalstv\u00ed, opu\u0161t\u011bnost a urputn\u00e1 snaha nerozbre\u010det se jako mal\u00e1 holka. C\u00edtil jsem se ubl\u00ed\u017een\u00fd a osam\u011bl\u00fd. Nebylo divu, \u017ee jsem nedok\u00e1zal kloudn\u011b uva\u017eovat.<\/p>\n<\/div>\n
Nakonec se mi nejsp\u00ed\u0161 usnout povedlo. R\u00e1no jsem se toti\u017e probral na Tomov\u011b polovin\u011b postele a v n\u00e1ru\u010d\u00ed sv\u00edral jeho pol\u0161t\u00e1\u0159. Op\u011bt mi bylo do breku a nav\u00edc mi cosi bolestiv\u011b ma\u010dkalo srdce. Sv\u00edjel jsem se a k\u0148u\u010del. D\u00e1l u\u017e to ne\u0161lo sn\u00e9st. Vymotal jsem se z pe\u0159in a pracn\u011b se posadil. Spustil jsem nohy dol\u016f p\u0159es okraj postele a z\u016fstal na okam\u017eik bez hnut\u00ed, abych uklidnil mal\u00e1tnost, kter\u00e1 se o m\u011b pokou\u0161ela. Promnul jsem si sp\u00e1nkem zalepen\u00e9 o\u010di a st\u00e1le zbolav\u011bl\u00e9 \u00fanavou, jako bych snad celi\u010dkou noc probd\u011bl, a zah\u00fdbal hlavou ze strany na stranu, abych ulevil ztuhl\u00e9 kr\u010dn\u00ed p\u00e1te\u0159i. St\u00e1hl jsem obli\u010dej do bolestiv\u00e9 grimasy. Snad ka\u017ed\u00e1 \u010d\u00e1ste\u010dka v m\u00e9m t\u011ble o sob\u011b d\u00e1vala v\u011bd\u011bt ztr\u00e1pen\u00fdm na\u0159\u00edk\u00e1n\u00edm. Zam\u017eoural jsem na no\u010dn\u00ed stolek, kde jsem tu\u0161il sv\u016fj mobiln\u00ed telefon a nat\u00e1hl se pro n\u011bj. Bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed jsem vyto\u010dil Tomovo \u010d\u00edslo. Najednou jsem byl p\u0159ipraven\u00fd plazit se a prosit, hlavn\u011b aby m\u011b u\u017e d\u00e1l nenech\u00e1val samotn\u00e9ho, a ochotn\u00fd p\u0159ijmout jak\u00fdkoli trest, po\u017eadavek, podm\u00ednku, kter\u00e1 by mi byla ud\u011blena jako p\u0159\u00edpustka jeho n\u00e1vratu. To by mi to ale musel zvednout.<\/p>\n<\/div>\n
Tuuut… tuuut… tuuut… Vyzv\u00e1n\u011bl ten p\u0159\u00edstroj po osm\u00e9 dev\u00e1t\u00e9 des\u00e1t\u00e9.<\/div>\n
„Tomi, pros\u00edm.“ Pla\u010dtiv\u011b jsem zak\u0148oural do ticha lo\u017enice. Nehodlal jsem to ale vzd\u00e1t a po p\u00e1r minut\u00e1ch to zkusil znovu.<\/div>\n
„Byli jste p\u0159esm\u011brov\u00e1ni do hlasov\u00e9 schr\u00e1nky…“<\/em> Ozval se mi m\u00edsto vyzv\u00e1n\u011bc\u00edho t\u00f3nu ve sluch\u00e1tku automat. On si po m\u00e9m prvn\u00edm telefon\u00e1tu mobil pohotov\u011b vypnul. To u\u017e jsem tedy nezvl\u00e1dl a dal pr\u016fchod sv\u00e9 hysterii, kterou jsem dr\u017eel dote\u010f pod pokli\u010dkou. Svezl jsem se zp\u00e1tky na pe\u0159iny, t\u0159\u00e1sl se mohutn\u00fdmi vzlyky a p\u0159es p\u0159\u00edval slz ani nebylo mo\u017en\u00e9 zaost\u0159it. Ta slan\u00e1 vlhkost se vp\u00edjela do Tomova pol\u0161t\u00e1\u0159e, kter\u00fd jsem k sob\u011b op\u011bt a\u017e s labiln\u00ed \u00fap\u011bnlivost\u00ed ma\u010dkal. St\u00e1\u010del jsem se kolem n\u011bj v k\u0159e\u010dovit\u00e9m klubku, pokou\u0161eje se tak zabr\u00e1nit m\u00e9mu t\u011blu, aby se rozsypalo na tis\u00edc st\u0159ep\u016f, kter\u00e9 hrozily, \u017ee se rozl\u00edtnout po cel\u00e9m pokoji, proto\u017ee jsem m\u011bl dojem, \u017ee moje schr\u00e1nka t\u00edm utrpen\u00edm nejsp\u00ed\u0161 exploduje. 24 hodin jsem ignoroval skute\u010dnost, \u017ee tu nen\u00ed, p\u0159ehl\u00ed\u017eel jsem svoji vinu, nebyl jsem ochoten zjednat n\u00e1pravu a nyn\u00ed jsem neust\u00e1l sm\u011b\u0161nou p\u0159ek\u00e1\u017eku v podob\u011b uml\u010den\u00ed p\u0159\u00edstroje, kter\u00fd by m\u011bl m\u00e9 vol\u00e1n\u00ed p\u0159ijmout. Co jsem si vlastn\u011b myslel? \u017de mi to Tom s pot\u011b\u0161en\u00edm zvedne, mn\u011b bude sta\u010dit \u0159\u00edct „promi\u0148“ a on se sem vr\u00e1t\u00ed s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
Jsem jenom slaboch, ubo\u017e\u00e1k a zbab\u011blec. Neum\u00edm \u010delit n\u00e1sledk\u016fm sv\u00fdch \u010din\u016f a jenom se lituju a polyk\u00e1m slzy, jako n\u011bjak\u00e1 baba, m\u00edsto toho, abych to n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem \u0159e\u0161il. \u010cas b\u011b\u017eel, minuty se brzy se\u010detly do cel\u00fdch hodin, j\u00e1 ale jejich tok po\u0159\u00e1dn\u011b nevn\u00edmal. Trvalo snad v\u011b\u010dnost, ne\u017e se mi povedlo monzunov\u00e9 p\u0159\u00edvaly breku zm\u011bnit v o n\u011bco klidn\u011bj\u0161\u00ed pof\u0148uk\u00e1v\u00e1n\u00ed. Ti\u0161e jsem popotahoval a nudle, kter\u00e9 se mi spou\u0161t\u011bly z nosu, jsem si ut\u00edral do ruk\u00e1vu tri\u010dka, je\u017e jsem nosil na span\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
Volant auta jsem dr\u017eel v jedn\u00e9 ruce a v druh\u00e9 jsem m\u011bl sv\u016fj telefon, kter\u00fd neodbytn\u011b zvonil, a z jeho displeje na m\u011b sv\u00edtilo bratrovo jm\u00e9no. Z\u00edral jsem na n\u011bj, v\u011bnuj\u00edc pram\u00e1lo pozornosti \u0159\u00edzen\u00ed – mohl jsem si to ale dovolit, jel jsem jen po n\u011bjak\u00e9 vedlej\u0161\u00ed okresce, kde byla hustota provozu skute\u010dn\u011b pramal\u00e1 – a \u010dekal, kdy kone\u010dn\u011b ten vy\u0159v\u00e1vaj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edstroj utichne. Bill m\u011bl skute\u010dn\u011b trp\u011blivost. Nechal to vyzv\u00e1n\u011bt neobvykle dlouho, ne\u017e to vzdal a hovor ukon\u010dil. Hned na to jsem si mobil vypnul. Nem\u011bl jsem n\u00e1ladu sly\u0161et jeho hlas. Tedy prozat\u00edm ne. Je\u0161t\u011b se mi tak \u00fapln\u011b nepoda\u0159ily vst\u0159ebat ud\u00e1losti dne minul\u00e9ho. A i kdyby ano. On si pot\u0159ebuje n\u00e1le\u017eit\u011b uv\u011bdomit, \u017ee p\u0159est\u0159elil, tud\u00ed\u017e jsem nehodlal b\u00fdt ten, kter\u00fd se vr\u00e1t\u00ed a bude to d\u00e1vat do po\u0159\u00e1dku. Te\u010f je na tahu on. Na n\u011bm te\u010f z\u00e1le\u017e\u00ed, co se bude d\u00edt d\u00e1l. Mus\u00ed si uv\u011bdomit, kde nad\u011blal chyby, a jak je co nejl\u00e9pe napravit, ov\u0161em s\u00e1m. U\u017e \u017e\u00e1dnej velkej br\u00e1\u0161ka z\u00e1chran\u00e1\u0159. Tuhle roli jsem zast\u00e1val celej n\u00e1\u0161 \u017eivot a nikdy jsem se nedo\u010dkal nikterak valn\u00e9ho uzn\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Sice m\u011b to st\u00e1lo neuv\u011b\u0159iteln\u011b mnoho p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed, abych to vydr\u017eel a nerozjel se za n\u00edm je\u0161t\u011b ve\u010der, ale nakonec se mi povedlo odolat. Str\u00e1vil jsem vleklou p\u0159\u00ed\u0161ernou noc ve studiov\u00e9m byt\u011b, ov\u0161em v\u010dera jsem nebyl schopen p\u0159ij\u00edt na jin\u00e9 vhodn\u00e9 m\u00edsto, kam bych se mohl vrtnout. Dom\u016f se mi jet necht\u011blo, musel bych toti\u017e m\u00e1m\u011b vysv\u011btlovat, z jak\u00e9ho d\u016fvodu jsem se tam tak znenad\u00e1n\u00ed zjevil, a pro\u010d se tv\u00e1\u0159\u00edm jako bo\u017e\u00ed umu\u010den\u00ed, a to bylo to posledn\u00ed, po \u010dem jsem tou\u017eil. V podstat\u011b jsem nest\u00e1l o ni\u010d\u00ed spole\u010dnost, tud\u00ed\u017e jsem nevyhledal ani \u017e\u00e1dn\u00e9ho sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele \u010di zn\u00e1m\u00e9ho. Pot\u0159eboval jsem b\u00fdt jednodu\u0161e o samot\u011b, co\u017e mi kamrl\u00edk nad studiem pln\u011b poskytl. Jedna noc ve vyhnanstv\u00ed mi ale bohat\u011b sta\u010dila a m\u011b se zmocnila snad a\u017e t\u011blesn\u00e1 pot\u0159eba po n\u011bjak\u00e9 sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161i, kter\u00e1 by mohla zm\u00edrnit m\u016fj spl\u00edn. P\u0159em\u00edtal jsem, kdo by mi poskytl trochu toho pochopen\u00ed bez p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9ho vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed a nenapadl m\u011b nikdo jin\u00fd ne\u017e Alice. Stejn\u011b jsem ji u\u017e del\u0161\u00ed dobu nevid\u011bl, tak snad nebude moje n\u00e1v\u0161t\u011bva nev\u00edtan\u00e1. Rozjel jsem se k n\u00ed ji\u017e v brzk\u00fdch rann\u00edch hodin\u00e1ch, proto\u017ee jsem stejn\u011b v noci po\u0159\u00e1dn\u011b nespal. Cesta do Magdeburgu zabere p\u00e1r hodin, tak\u017ee jsem nem\u011bl obavu, \u017ee bych ji tahal z postele v n\u011bjakou nevhodnou dobu.<\/p>\n<\/div>\n
Vlastn\u011b jsem ani netu\u0161il, co od jej\u00ed osoby o\u010dek\u00e1v\u00e1m. Nemohl jsem k n\u00ed p\u0159ijet a vysypat na n\u00ed, jak zklaman\u00fd a rozmrzel\u00fd jsem z vlastn\u00edho bratra, kter\u00fd se rozhodl zachovat jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed sebest\u0159edn\u00fd b\u00edd\u00e1k, ut\u00edkaj\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00e1sledky sv\u00e9ho jedn\u00e1n\u00ed. Bratra, kter\u00fd zradil moji d\u016fv\u011bru, lhal mi a choval se jako opovr\u017een\u00edhodn\u00fd idiot. To v\u0161echno jsem v n\u011bm te\u010f spat\u0159oval, ale z\u00e1rove\u0148 jsem tak\u00e9 ujel od br\u00e1\u0161ky, kter\u00e9ho jsem nadev\u0161echno miloval a odlou\u010den\u00ed od n\u011bj m\u011b ni\u010dilo a nep\u0159edstaviteln\u011b zra\u0148ovalo. Vyplakat se j\u00ed na rameni ze v\u0161ech t\u011bchto sm\u00ed\u0161en\u00fdch pocit\u016f, byla \u010dir\u00e1 utopie, p\u0159esto jsem byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee v jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti nejdu jist\u00fd druh \u00falevy, pochopen\u00ed, minim\u00e1ln\u011b alespo\u0148 rozpt\u00fdlen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Zabo\u010dil jsem na p\u0159\u00edjezdovou cestu k mal\u00e9mu rodinn\u00e9mu domku, kter\u00fd c\u00edl m\u00e9 cesty ob\u00fdval je\u0161t\u011b se sv\u00fdmi rodi\u010di. Vypnul jsem motor a vystoupil. Nehlu\u010dn\u011b jsem za sebou zabouchl dve\u0159e a zalovil v kapse kalhot, hledaj\u00edc sv\u016fj telefon. Cht\u011bl jsem j\u00ed brknout, abych zvon\u011bn\u00edm u vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed nezburcoval v\u0161echny obyvatele domu, ale pak mi do\u0161lo, \u017ee je v\u0161edn\u00ed den a jej\u00ed rodi\u010de m\u011bli za\u010d\u00e1tek pracovn\u00ed doby velice \u010dasn\u00fd. Pokud se tedy n\u011bkdo nach\u00e1z\u00ed uvnit\u0159, tak to bude s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed pouze Alice. Je\u0161t\u011b nade mnou tedy visela potencion\u00e1ln\u00ed hrozba toho, \u017ee tam m\u00e1 sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, ale to jsem si nehodlal p\u0159ipou\u0161t\u011bt. Stiskl jsem tedy bez dal\u0161\u00edho zdr\u00e1h\u00e1n\u00ed zvonek a \u010dekal, a\u017e mi p\u0159ijde otev\u0159\u00edt. Musel jsem to zopakovat je\u0161t\u011b dvakr\u00e1t, ne\u017e se sle\u010dna objevila mezi futry. Z\u00edvala na cel\u00e9 kolo, rozvrko\u010den\u00e9 vlasy j\u00ed tr\u010dely do v\u0161ech stran a na sob\u011b m\u011bla jen t\u00edlko a plandav\u00e9 bavln\u011bn\u00e9 \u0161ortky na span\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„No, \u010dau ko\u010dko, ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee teprve leze\u0161 z kanafasu.“ Za\u010dal jsem sv\u00fdm b\u011b\u017en\u00fdm rozvern\u00fdm t\u00f3nem. Nemusela hned poznat, jak mizern\u011b mi bylo.<\/div>\n
„Ahoj, Tome. Kde se tu bere\u0161? Kolik je vlastn\u011b hodin?“ Chrapt\u011bla rozespale a \u0161ilhala na m\u011b p\u0159es clonu ospalkami slepen\u00fdch \u0159as.<\/div>\n
„Bude p\u016fl dev\u00e1t\u00fd. Ty bejv\u00e1\u0161 v\u017edycky rann\u00ed pt\u00e1\u010de. Nenapadlo m\u011b, \u017ee bude\u0161 tak dlouho vysp\u00e1vat.“ Pokr\u010dil jsem rameny a nevinn\u011b se zaculil. P\u0159estala se kabonit a pousm\u00e1n\u00ed mi op\u011btovala.<\/div>\n
„Poj\u010f d\u00e1l.“ Pozvala m\u011b dovnit\u0159 a ustoupila ze dve\u0159\u00ed, abych mohl proj\u00edt. Prot\u00e1hl jsem se kolem n\u00ed do p\u0159eds\u00edn\u011b a vyklouzl jsem z bot. „B\u011b\u017e do kuchyn\u011b a ud\u011blej, pros\u00edm, kafe, j\u00e1 na sebe zat\u00edm p\u016fjdu n\u011bco hodit.“ Instruovala m\u011b, a u\u017e si to \u0161inula po schodech do patra, kde byl jej\u00ed pokoj.<\/div>\n
„No, jak mysl\u00ed\u0161, ale m\u011b se l\u00edb\u00ed\u0161 i v tom, v \u010dem si te\u010f.“ Neodpustil jsem si ji trochu po\u0161k\u00e1dlit ve stylu Toma Kaulitze sv\u016fdn\u00edka. Na to mi u\u017e neopov\u011bd\u011bla, jen ke mn\u011b dolehl jej\u00ed zvoniv\u00fd sm\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
„Och, kafe, kafe, kafe.“ S\u00e1pala se po von\u00edc\u00edm hrn\u00ed\u010dku, na sob\u011b ji\u017e dom\u00e1c\u00ed oble\u010den\u00ed a neposedn\u00e9 vlasy zkrocen\u00e9. Opatrn\u011b usrkla t\u00e9 \u010dern\u00e9 tekutiny a labu\u017enicky s o\u010dividnou spokojenost\u00ed zavrn\u011bla. „Moc dobr\u00fd. Se\u0161 \u0161ikula. To jsem p\u0159esn\u011b pot\u0159ebovala.“ Pochv\u00e1lila m\u011b a j\u00e1 se div nenadmul p\u00fdchou. Neb\u00fdvalo p\u0159\u00edli\u0161 \u010dast\u00fdm jevem, aby n\u011bkdo chv\u00e1lil moje kucha\u0159sk\u00e9 po\u010diny. Jestli se tedy do toho d\u00e1 zahrnout zalit\u00ed p\u00e1r tmav\u00fdch zrn horkou vodou.<\/div>\n
„Ech, ani jsem se nezeptal, jestli t\u0159eba neru\u0161\u00edm. Cos m\u011bla dnes v\u016fbec v pl\u00e1nu?“ Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee jsem se tu v podstat\u011b zjevil neohl\u00e1\u0161en\u00fd, a prozat\u00edm jsem nem\u011bl ani tolik slu\u0161nosti, abych se zaj\u00edmal, zdali jsem tu v\u00edt\u00e1n \u010di naopak.<\/div>\n
„V\u016fbec nic, jak m\u016f\u017ee\u0161 vid\u011bt. J\u00e1 m\u00e1m dne\u0161ek cel\u00fd vyhrazen\u00fd k h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9mu leno\u0161en\u00ed. Cht\u011bla jsem sp\u00e1t minim\u00e1ln\u011b a\u017e do ob\u011bda, co\u017e si mi malinko zhatil, ale nevad\u00ed, a potom jsem cht\u011bla \u010du\u010det na spoustu film\u016f a cp\u00e1t se bramb\u016frkama, pizzou a v\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm. Tak\u017ee m\u00e1\u0161 dv\u011b mo\u017enosti. Bu\u010f se p\u0159idat, a nebo… cestu ven zn\u00e1\u0161.“ M\u00e1chla rukou sm\u011brem, kde jsem tu\u0161il vchodov\u00e9 dve\u0159e a zubila se u toho od ucha k uchu. Ona by m\u011b rozhodn\u011b jen tak nevyhodila, i kdybych j\u00ed jej\u00ed program m\u00ednil naru\u0161it, co\u017e m\u011b ani na vte\u0159inku nenapadlo. Pln\u011b se mi zamlouval.<\/div>\n
„P\u00e1ni, j\u00e1 jen z\u00edr\u00e1m. Ty, takovej ak\u010dn\u00ed jedinec, a hodl\u00e1\u0161 takhle zab\u00edt den? Nebude\u0161 m\u00edt z toho v\u00fd\u010ditky?“ Dob\u00edral jsem si ji. Ona se jen d\u00e1l usm\u00edvala a kr\u010dila rameny. Mo\u017en\u00e1 jsem m\u011bl jako spr\u00e1vn\u00fd p\u0159\u00edtel zauva\u017eovat nad t\u00edm, co v\u011bz\u00ed za takhle atypickou n\u00e1pln\u00ed denn\u00edch \u010dinnost\u00ed, ale j\u00e1 a\u017e po u\u0161i v\u011bzel ve sv\u00fdch vlastn\u00edch bol\u00edstk\u00e1ch, kter\u00e9 se v jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti k m\u00e9 naprost\u00e9 \u00falev\u011b vytr\u00e1cely. Jednodu\u0161e jsem jen sobecky nas\u00e1val jej\u00ed blahod\u00e1rn\u00fd vliv, jen\u017e na m\u011b m\u011bla, a nad ni\u010d\u00edm jin\u00fdm jsem si hlavu nel\u00e1mal.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
S napuchl\u00fdm obli\u010dejem, a snad je\u0161t\u011b v\u00edce rozbolav\u011bl\u00fd, jsem se z postele vy\u0161trachal a\u017e po poledni. Vyhladov\u011bl\u00fd \u017ealudek se mi kroutil v k\u0159e\u010d\u00edch, ale kdy\u017e jsem otev\u0159el ledni\u010dku a nakoukl dovnit\u0159, zhoupnul se, \u010d\u00edm\u017e mi dal jasn\u011b v\u011bd\u011bt, \u017ee jestli se do n\u011bj pokus\u00edm n\u011bco z toho, co se v t\u00e9 chlad\u00edc\u00ed sk\u0159\u00edni nach\u00e1zelo, vpravit, bude to neprodlen\u011b posl\u00e1no zp\u00e1tky. Rezignovan\u011b jsem si povzdechl a lednici zav\u0159el. \u0160ourav\u00fdmi kr\u016f\u010dky jsem p\u0159e\u0161el k varn\u00e9 konvici a postavil vodu na \u010daj. To by snad milostiv\u011b p\u0159ijmout mohl. D\u00e1le jsem se ohnul k posledn\u00edmu \u0161upl\u00edku a vyt\u00e1hl z n\u011bj t\u011bch p\u00e1r krabi\u010dek l\u00e9k\u016f, kter\u00e9 mi p\u0159ed p\u00e1r dny kupovala m\u00e1ma. Tu\u0161il jsem, \u017ee by mezi nimi m\u011bl b\u00fdt i pr\u00e1\u0161ek na bolest hlavy, kter\u00fd jsem moment\u00e1ln\u011b akutn\u011b pot\u0159eboval. Ten r\u016f\u017eov\u00fd. To by mohlo b\u00fdt ono. Jeden jsem si vyloupl, do sklenice nacvrndal trochu miner\u00e1lky, kter\u00e1 st\u00e1la na lince, a tabletku zapil. Te\u010f hlavn\u011b aby to zabralo, nebo se z t\u00e9 bolesti za chv\u00edli zbl\u00e1zn\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Voda se mezit\u00edm dova\u0159ila a j\u00e1 obsahem konvice zalil aromatick\u00fd s\u00e1\u010dek p\u0159ipraven\u00fd ve velk\u00e9m hrnku. P\u0159isypal jsem t\u0159i l\u017ei\u010dky cukru, kr\u00e1tce zam\u00edchal a vylouhovan\u00fd pytl\u00edk zahodil do ko\u0161e. Hrne\u010dek jsem uchopil do sv\u00e9 zesl\u00e1bl\u00e9 rozt\u0159esen\u00e9 ruky a s nejv\u011bt\u0161\u00ed opatrnost\u00ed jsem se s t\u00edm n\u00e1kladem p\u0159esouval do ob\u00fdv\u00e1ku. Sv\u016fj n\u00e1poj jsem si odlo\u017eil na konferen\u010dn\u00ed stolek a s\u00e1m jsem sebou pl\u00e1cnul na seda\u010dku. Zvr\u00e1til jsem hlavu dozadu a nechal ji voln\u011b spo\u010d\u00edvat na op\u011brce, bylo ulevuj\u00edc\u00ed, kdy\u017e tu t\u00edhu m\u016fj krk nemusel podp\u00edrat, a v\u00ed\u010dka nechal samovoln\u011b klesnout. M\u00fdm z\u00e1m\u011brem nebylo usnout, ale bylo nutn\u00e9 se uklidnit, zbavit se bolesti hlavy a celkov\u011b se fyzicky trochu zm\u00e1to\u0159it. P\u011bkn\u00e9 p\u0159edsevzet\u00ed, to by ov\u0161em muselo b\u00fdt v m\u00e9 moci ho uskute\u010dnit. Propadal jsem se do deprese a absolutn\u011b tomu ne\u0161lo zabr\u00e1nit. J\u00e1 bez n\u011bj prost\u011b nedok\u00e1\u017eu fungovat, tahle situace je toho \u017eiv\u00fdm d\u016fkazem.<\/p>\n<\/div>\n
Nav\u00edc jsem nem\u011bl ani nicotnou informaci alespo\u0148 o tom, kde by mohl v\u011bzet. Co kdy\u017e se mu n\u011bco stalo? Strach o n\u011bj bylo to posledn\u00ed, co bych je\u0161t\u011b k tomu v\u0161emu pot\u0159eboval. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee u nikoho zn\u00e1m\u00e9ho nen\u00ed. To jsem zjistil d\u00edky p\u00e1r telefon\u00e1t\u016fm, kter\u00e9 jsem zvl\u00e1dl uskute\u010dnit, je\u0161t\u011b ne\u017e jsem opustil postel. Mluvil jsem s Davidem, G\u00e9\u010dkama a Andreasem. U nikoho z nich se neuk\u00e1zal. Dom\u016f jsem to nezkou\u0161el. M\u00e1ma by se zbyte\u010dn\u011b vyd\u011bsila. Beztak by mi d\u00e1vno volala sama, kdyby u n\u00ed byl, a nikdo dal\u0161\u00ed m\u011b nenapadl.<\/p>\n<\/div>\n
Rozhodl jsem se pro posledn\u00ed pokus. SMS nen\u00ed p\u0159\u00edm\u00e1 konfrontace. Na ni by mi odpov\u011bd\u011bt mohl. Telefon jsem m\u011bl vra\u017een\u00fd v kapse sv\u00fdch dom\u00e1c\u00edch tepl\u00e1k\u016f, vyt\u00e1hl jsem ho tedy a jal se vy\u0165uk\u00e1vat textovku.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, Tomi. V\u00edm, \u017ee jsi \u0159\u00edkal, abych t\u011b nechal chv\u00edli b\u00fdt. J\u00e1 to tedy budu respektovat, ale moc t\u011b pros\u00edm, jenom mi dej v\u011bd\u011bt, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku. Boj\u00edm se o tebe.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Prol\u00edtl jsem t\u011bch p\u00e1r slov o\u010dima a bojoval s touhou p\u0159ipsat sku\u010divou st\u00ed\u017enost, \u017ee tu bez n\u011bj um\u00edr\u00e1m. P\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee by ho to moment\u00e1ln\u011b zp\u00e1tky nep\u0159il\u00e1kalo, sp\u00ed\u0161e v\u00edce popudilo. Nakonec mi to p\u0159eci jen nedalo a neodpustil jsem si je\u0161t\u011b dodat.<\/p>\n<\/div>\n
„Chyb\u00ed\u0161 mi.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A rad\u011bji jsem to rychle odeslal. Dumat nad t\u00edm je\u0161t\u011b o n\u011bco d\u00e9le, zaru\u010den\u011b bych to vy\u0161perkoval n\u011bjakou hovadinou. Zpr\u00e1va se poslala a dokonce mi p\u0159i\u0161el i v\u00fdpis o doru\u010den\u00ed. Jeho mobil musel b\u00fdt ji\u017e z\u0159ejm\u011b znovu zapnut\u00fd. Zadusil jsem v sob\u011b chu\u0165 za\u010d\u00edt ho bombardovat telefon\u00e1ty a rad\u011bj jsem se dr\u017eel jen douf\u00e1n\u00ed v to, \u017ee se mu z\u017eel\u00edm a odep\u00ed\u0161e. M\u00e1lem jsem vyp\u00edsknul, kdy\u017e o p\u00e1r minut pozd\u011bji p\u00edpla p\u0159\u00edchoz\u00ed SMS. Nedo\u010dkav\u011b jsem ji otev\u0159el a chvilkov\u00e1 euforie ze m\u011b r\u00e1zem opadla.<\/p>\n<\/div>\n
„Strach m\u00edt nemus\u00ed\u0161. Jsem u Alice.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Stroze oznamoval ten kr\u00e1tk\u00fd text a m\u011b se ne\u00faprosn\u011b zmoc\u0148oval nov\u00fd p\u0159\u00edval pl\u00e1\u010de. On m\u011b za n\u00ed vym\u011bnil. U\u017e m\u011b nemiluje. Ona nen\u00ed tak bezcharaktern\u00ed jako j\u00e1. Vys\u00edlal ke mn\u011b m\u016fj zr\u00e1dn\u00fd mozek tyhle bl\u00e1zniv\u00e9 domn\u011bnky a j\u00e1 se postupn\u011b propadal do ag\u00f3nie \u0161\u00edlenosti.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Bill Za Tomem s hlasit\u00fdm bouchnut\u00edm zapadly dve\u0159e a j\u00e1 s \u017euchnut\u00edm dosedl zp\u011bt na \u017eidli. Zrychlen\u011b jsem oddechoval a zkoumal o\u010dima prostor kolem sebe, hledaj\u00edc, co by mi tak poslou\u017eilo jako hromosvod m\u00e9ho vzteku. Na druh\u00e9m konci stolu se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[222],"tags":[],"class_list":["post-14045","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14045","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14045"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14045\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14045"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14045"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14045"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}