{"id":14049,"date":"2009-07-11T16:00:00","date_gmt":"2009-07-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14016"},"modified":"2009-07-11T16:00:00","modified_gmt":"2009-07-11T15:00:00","slug":"13th-warrior-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/07\/11\/13th-warrior-1\/","title":{"rendered":"13th Warrior 1."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tuhle pov\u00eddku jsem za\u010dala ps\u00e1t po tom, co jsem jednou vid\u011bla film „Vikingov\u00e9“ Hrozn\u011b m\u011b ten film zaujal a u\u017e od za\u010d\u00e1tku jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee by bylo dobr\u00e9 na tohle t\u00e9ma n\u011bco zpracovat. A tak jsem taky ud\u011blala.<\/em><\/div>\n
Nev\u00edm, m\u016f\u017eu jen doufat, \u017ee se v\u00e1m ta pov\u00eddka bude l\u00edbit. J\u00e1 sama jsem na ni docela hrd\u00e1, proto\u017ee se mi psala opravdu dob\u0159e (kdy\u017e pominu 7 a posledn\u00ed d\u00edl). Budu jen doufat, \u017ee bude m\u00edt kladn\u00e9 ohlasy, tak budu vd\u011b\u010dn\u00e1 za ka\u017ed\u00fd v\u00e1\u0161 koment\u00e1\u0159!<\/em><\/div>\n
A PS. Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee za\u010d\u00e1tek jsem nen\u00e1\u00e1\u00e1padn\u011b ob\u0161lehla z filmu, tak mi to promi\u0148te O:)<\/em><\/div>\n
P\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed, pa Deni<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Slan\u00e1 mo\u0159sk\u00e1 voda se rozt\u0159\u00ed\u0161tila o okraj na\u0161\u00ed lodi. Skr\u010dil jsem se k jednomu rohu a sledoval jsem, jak s n\u00e1mi rozbou\u0159en\u00e9 vlny kol\u00e9baj\u00ed. Jsem sou\u010d\u00e1st\u00ed pos\u00e1dky, to ano, ale m\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh se za\u010d\u00edn\u00e1 jinde. Byla to dlouh\u00e1 cesta, ne\u017e jsem se dostal a\u017e sem, mezi rozbou\u0159en\u00e9 vlny a do spole\u010dnosti Viking\u016f.<\/div>\n
*<\/div>\n
Jako mal\u00fd chlapec jsem s otcem, kter\u00fd byl kupec, p\u0159icestoval do Ar\u00e1bie, kde jsme se rozhodli \u017e\u00edt. Matku jsem nem\u011bl a n\u00e1m ob\u011bma se tam opravdu l\u00edbilo. \u017divot tam nebyl \u0161patn\u00fd. Kdy\u017e jsem dosp\u011bl, stal jsem se b\u00e1sn\u00edkem v nejvelkolep\u011bj\u0161\u00edm m\u011bst\u011b a vedl jsem bezstarostn\u00fd \u017eivot. Ale osud se mnou asi zam\u00fd\u0161lel jin\u00e9 v\u011bci, ne\u017e jen poklidn\u00fd \u017eivot um\u011blce.<\/div>\n
Jednou do na\u0161eho domu p\u0159icestoval jeden v\u00fdznamn\u00fd kupec, Kalif\u016fv p\u0159\u00edtel, se svou \u017eenou. Byla to n\u00e1dhern\u00e1, mlad\u00e1 d\u00edvka s temn\u011b \u010dern\u00fdmi vlasy a hlubok\u00fdma o\u010dima. U\u010darovala mi. Ale to se jej\u00edmu man\u017eelovi nel\u00edbilo a tak si Kalifovi st\u011b\u017eoval. Ten m\u011b za trest jmenoval vyslancem v zemi Vlada Tosuka, daleko na sever od m\u00e9ho domova.<\/div>\n
Putovali jsme mnoho m\u011bs\u00edc\u016f zem\u011bmi barbarsk\u00fdch n\u00e1rod\u016f, p\u0159es \u00fazem\u00ed Husar\u016f a Bulhar\u016f a\u017e do zem\u011b krve\u017e\u00edzniv\u00fdch Tatar\u016f. Jednoho dne n\u00e1s jedna jejich skupina p\u0159epadla. Prchali jsme p\u0159es vrcholky hor do \u00fadol\u00ed k \u0159ece, je\u017e \u00fastila do velk\u00e9ho jezera za kopci.<\/div>\n
„Spas se, kdo m\u016f\u017ee\u0161!“ k\u0159i\u010del Melchisidek, star\u00fd p\u0159\u00edtel m\u00e9ho otce, jen\u017e m\u011b doprov\u00e1zel na cest\u011b. Vypukla v\u0159ava a nikdo nev\u011bd\u011bl, kam \u010d\u00ed velbloud zabloud\u00ed. Sna\u017eil jsem se dr\u017eet po boku sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd m\u011b dovedl a\u017e k \u0159ece. Pohled jsem up\u00edral nahoru k hor\u00e1m a divil jsem se, pro\u010d n\u00e1s d\u00e1le nepron\u00e1sleduj\u00ed, pro\u010d zastavili.<\/div>\n
\n
„Lo\u010f! T\u00e1mhle je lo\u010f!“ Oto\u010dil jsem se. Opravu, zpoza z\u00e1krytu \u00fapat\u00ed hory po \u0159ece pr\u00e1v\u011b p\u0159iplouvala lo\u010f. Tata\u0159i se rozutekli a my vyrazili d\u00e1l, museli jsme se dostat co nejd\u00e1le po proudu \u0159eky, tam, kde na n\u00e1s u\u017e Tata\u0159i znovu neza\u00fato\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ti lid\u00e9 na lodi, kdo to je?“ Melchisidek se na mne oto\u010dil, propaloval mne pohledem, zat\u00edmco vyb\u00edzel sv\u00e9ho velblouda k pohybu.<\/div>\n
„Norman\u00e9.“<\/div>\n
„Jsou nebezpe\u010dn\u00ed?“<\/div>\n
„Kdo v\u00ed, Bille. Je\u010f honem d\u00e1l.“ Je\u0161t\u011b jednou jsem se pod\u00edval na lo\u010f a pot\u00e9 u\u017e jsem oto\u010dil sv\u00e9ho velblouda a n\u00e1sledoval ostatn\u00ed. Zaslechl jsem hlasy, nerozum\u011bl jsem jim. Ten jazyk jsem neznal, k\u0159ik vych\u00e1zel z on\u00e9 lodi.<\/div>\n
„Jsem vyslanec, m\u011bl bych s nimi promluvit!“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b bude\u0161 m\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost, Bille.“ D\u00e1le u\u017e jsme jeli v tichosti. Kdy\u017e se za\u010dalo stm\u00edvat, pomalu jsme dos\u00e1hli \u00fapat\u00ed hory, za n\u00edm\u017e bylo t\u00e1bo\u0159i\u0161t\u011b Norman\u016f. Pohledem jsem sledoval ka\u017ed\u00fd jejich pohyb a sna\u017eil jsem se porozum\u011bt jejich \u0159e\u010di.<\/div>\n
Sesedli jsme z velbloud\u016f a spole\u010dn\u011b s Melchisidekem jsem se vydal do st\u0159edu t\u00e1bora.<\/div>\n
„Jak mysl\u00ed\u0161, \u017ee zde \u0159\u00edkaj\u00ed sv\u00e9mu vl\u00e1dci?“<\/div>\n
„P\u0159inejmen\u0161\u00edm c\u00edsa\u0159.“<\/div>\n
„Tak tedy c\u00edsa\u0159.“<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
Proch\u00e1zeli jsme t\u00e1bo\u0159i\u0161t\u011bm, ka\u017ed\u00fd se za n\u00e1mi ot\u00e1\u010del, n\u011bkte\u0159\u00ed po n\u00e1s pok\u0159ikovali. Do\u0161li jsme a\u017e p\u0159ed hlavn\u00ed stan, kter\u00fd st\u00e1l v \u010dele t\u00e1bora. Pro\u0161li jsme dovnit\u0159. V\u0161ude panoval chaos, hlasit\u011b se zp\u00edvalo, jedlo a pilo, nikdo si n\u00e1s tady nev\u0161\u00edmal.<\/div>\n
„\u0158ekni, kde m\u00e1\u0161 sv\u00e9ho c\u00edsa\u0159e?“ Melchisidek zastavil jednoho Normana, ale bez \u00fasp\u011bchu, jen na n\u00e1s koukal, \u017e\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. „Kde je v\u00e1\u0161 kr\u00e1l?“ Ani tentokr\u00e1t jsme se nedozv\u011bd\u011bli odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„A co zkusit \u0159e\u010dtinu?“ Napadlo m\u011b, kdy\u017e jsme ani na dal\u0161\u00ed pokus nedostali odpov\u011b\u010f. T\u00edm jazykem mluvit neum\u00edm, j\u00e1 s\u00e1m poch\u00e1z\u00edm z N\u011bmecka, ale v\u00edm, \u017ee alespo\u0148 n\u011bkdo z lodi Norman\u016f by t\u00edm jazykem mluvit m\u011bl.<\/div>\n
Melchisidek zastavil dal\u0161\u00edho mu\u017ee a zeptal se jej na n\u011bco v \u0159e\u010dtin\u011b. Chv\u00edli se na n\u011bj d\u00edval a nakonec uk\u00e1zal n\u011bkam za sebe a cosi hlasit\u011b zvolal a ode\u0161el. Melchisidek mi v\u011bnoval jeden ostra\u017eit\u00fd pohled a pot\u00e9 do\u0161el k sv\u011btlovlas\u00e9mu mu\u017ei s kudrnami a kusem ku\u0159ete v rukou.<\/div>\n
Chv\u00edli se s n\u00edm bavil, a\u017e mu\u017e uk\u00e1zal s \u00fasm\u011bvem za sebe. Oba, j\u00e1 i Melchisidek, jsme zvedli pohled, na pozdrav n\u00e1m k\u00fdvnul jak\u00fdsi mu\u017e s dlouh\u00fdmi, plav\u00fdmi vlasy.<\/div>\n
Melchisidek se na mne oto\u010dil. „Jejich kr\u00e1l je venku, pr\u00e1v\u011b jej poh\u0159b\u00edvaj\u00ed.“ Zara\u017een\u011b jsem se d\u00edval na plavovlas\u00e9ho mu\u017ee p\u0159ede mnou, jen\u017e dr\u017eel v ruce \u010d\u00ed\u0161i a cosi na m\u011b volal.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b t\u011b p\u0159edstavil jednomu z n\u00e1sledovn\u00edk\u016f, Buliwyfovi. Z\u00edtra bude jmenov\u00e1n nov\u00fdm kr\u00e1lem.“ Jen jsem pokr\u010dil rameny a k\u00fdvnul na vyj\u00e1d\u0159en\u00ed \u00facty, a d\u00e1l se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. Co jin\u00e9ho jsem m\u011bl d\u011blat, kdy\u017e jejich \u0159e\u010d\u00ed nemluv\u00edm?<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
St\u00e1li jsme na b\u0159ehu jezera, po jeho\u017e hladin\u011b klidn\u011b plula jedna z normandsk\u00fdch lod\u00ed. Na jej\u00ed palub\u011b byl ulo\u017een kr\u00e1l a ve\u0161ker\u00fd jeho majetek. Pr\u00fd, aby ode\u0161el na v\u011b\u010dnost se v\u0161\u00edm, co mu pat\u0159ilo.<\/div>\n
Sledoval jsem vzdaluj\u00edc\u00ed se lo\u010f a zap\u00e1len\u00e9 \u0161\u00edpy, kter\u00e9 dopadaly na d\u0159ev\u011bnou palubu. Po mal\u00e9 chv\u00edli lo\u010f vzpl\u00e1la. Hlasit\u011b praskala a vrzala, p\u0159eb\u00edhal mi mr\u00e1z po z\u00e1dech. Netrvalo to dlouho a lo\u010f se p\u0159elomila v p\u016fli, naposledy hlasit\u011b zakv\u00edlela a pono\u0159ila se pod vodu.<\/div>\n
Norman\u00e9 kolem m\u011b vyk\u0159ikli, k vl\u00e1d\u011b se pr\u00e1v\u011b dostal nov\u00fd kr\u00e1l, Buliwyf.<\/p>\n<\/div>\n
Uplynuly dal\u0161\u00ed dva dny. Dva dny, kter\u00e9 jsme str\u00e1vili v t\u00e1bo\u0159e Norman\u016f, proto\u017ee je cht\u011bl Melchisidek l\u00e9pe poznat. Nezd\u00e1li se b\u00fdt nebezpe\u010dn\u00fdmi a brali n\u00e1s za p\u0159\u00e1tele, nic n\u00e1m od nich nehrozilo.<\/div>\n
Vy\u0161el jsem p\u0159ed n\u00e1\u0161 stan a prot\u00e1hl se do zamra\u010den\u00e9ho dne. Ud\u011blal jsem p\u00e1r krok\u016f, ale zarazil jsem se. U b\u0159ehu kotvila dal\u0161\u00ed lo\u010f a na jej\u00ed p\u0159\u00eddi st\u00e1l mal\u00fd, sv\u011btlovlas\u00fd chlapec. St\u00e1l tam jako socha vytesan\u00e1 z kamene. Je\u0161t\u011b p\u00e1r chvil jsem se na n\u011bj d\u00edval a pot\u00e9 jsem se p\u0159esunul do stanu, kde po zemi poleh\u00e1vali mu\u017ei po no\u010dn\u00edch radov\u00e1nk\u00e1ch. Zahl\u00e9dl jsem mezi nimi Melchidiseka. Zam\u00ed\u0159il jsem k n\u011bmu.<\/div>\n
„V noci p\u0159iplul dal\u0161\u00ed \u010dlun a na jeho p\u0159\u00eddi stoj\u00ed chlapec.“ Melchisidek se oto\u010dil na Hergera, mu\u017ee, jen\u017e n\u00e1m p\u0159ed dv\u011bma dny jako jedin\u00fd porozum\u011bl a uk\u00e1zal n\u00e1m, kdo je tu kr\u00e1l.<\/div>\n
„Pr\u00fd ho mus\u00ed nejd\u0159\u00edve prohl\u00e9dnout.“<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 jej vid\u00ed.“<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159\u00ed sv\u00fdm o\u010d\u00edm, kv\u016fli mlze. V mlze se mohou skr\u00fdvat nebezpe\u010dn\u00ed duchov\u00e9. D\u00e1v\u00e1 jim tak \u010das, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dili o jeho skute\u010dnosti.“ Pod\u00edval jsem se za Melchisidekova z\u00e1da. Jeden z mu\u017e\u016f dr\u017eel v rukou d\u0159ev\u011bnou m\u00edsu s vodou, do n\u00ed\u017e pr\u00e1v\u011b vyplivl jeden lok vody. Podal m\u00edsu dal\u0161\u00edmu a ten to opakoval. Nakonec se kus d\u0159eva dostal a\u017e k novope\u010den\u00e9mu kr\u00e1li, kter\u00fd si ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t pou\u017eitou vodou bez okolk\u016f opl\u00e1chl obli\u010dej. \u017de by tihle lid\u00e9 byli n\u011bjak p\u0159\u00edli\u0161 civilizovan\u00ed, to se \u0159\u00edct ned\u00e1.<\/div>\n
Najednou se m\u00edsa objevila p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00e1mi. \u0160okovan\u011b a znechucen\u011b jsem odvr\u00e1til pohled a Melchidisek poslal m\u00edsu d\u00e1l. Chv\u00edli bylo u n\u00edzk\u00e9ho stolku, u n\u011bj\u017e jsme sed\u011bli, ticho, kdy\u017e najednou s p\u0159\u00edchodem onoho chlapce nastal neskute\u010dn\u00fd zmatek a chaos. Doprov\u00e1zelo jej n\u011bkolik star\u0161\u00edch, celkem statn\u00fdch mu\u017e\u016f, kte\u0159\u00ed si kolem sebe d\u011blali pr\u016fchod mezi zbytky opilc\u016f na zemi.<\/div>\n
„Je to posel. P\u0159in\u00e1\u0161\u00ed zpr\u00e1vu pro Buliwolfa.“ Chlapec a nov\u00fd kr\u00e1l spolu n\u011bco horliv\u011b \u0159e\u0161ili, nerozum\u011bl jsem jedin\u00e9mu slovu. „Je to Wulfgar, nejmlad\u0161\u00ed ze t\u0159\u00ed syn\u016f kr\u00e1le Rhotgara, velk\u00e9ho kr\u00e1le ze severu. Otcov\u00fdm jm\u00e9nem \u017e\u00e1d\u00e1 o pomoc, jejich kr\u00e1lovstv\u00ed je ohro\u017eov\u00e1no nebezpe\u010dn\u00fdmi p\u0159\u00edzraky. Prad\u00e1vn\u00e9 zlo. Je to hr\u016fza, jej\u00ed\u017e jm\u00e9no nesm\u00ed b\u00fdt vysloveno.“ Melchisidek je zaujat\u011b poslouchal a p\u0159ekl\u00e1dal mi, zat\u00edmco j\u00e1 jsem si prohl\u00ed\u017eel tv\u00e1\u0159e chlapce a jeho spole\u010dn\u00edk\u016f. Byli vyd\u011b\u0161en\u00ed, v jejich tv\u00e1\u0159\u00edch byl vepsan\u00fd nev\u00fdslovn\u00fd strach.<\/div>\n
„Melcheside? Pod\u00edvej se na n\u011b, co je tak vyd\u011bsilo?“ Oto\u010dil se na Hergera, ale ten okam\u017eit\u011b pozvedl ruce a horliv\u011b kroutil hlavou, to jm\u00e9no nesm\u011blo b\u00fdt vysloveno.<\/div>\n
Z ni\u010deho nic se Buliwolf postavil, div nep\u0159evrhl st\u016fl, a n\u011bco hlasit\u011b vyk\u0159ikoval. S t\u00e1zav\u00fdm pohledem jsem se oto\u010dil na Melchisideka. Chv\u00edli napjat\u011b poslouchal, ne\u017e se na m\u011b oto\u010dil s odpov\u011bd\u00ed. „Nechal si zavolat v\u011bdmu.“<\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1r minut na to, co si ji vy\u017e\u00e1dal, do stanu pro\u0161la shrben\u00e1 \u017eena ov\u011b\u0161en\u00e1 r\u016fzn\u00fdmi cingrl\u00e1tky, prov\u00e1zky a kor\u00e1lky, a hlasit\u011b n\u011bco vyk\u0159ikovala. „Bude v\u011b\u0161tit z kost\u00ed,“ vysv\u011btlil mi \u0161eptem Melchisidek a oba jsme up\u0159eli pohled na sta\u0159enu.<\/div>\n
„Vol\u00e1 tolik mu\u017e\u016f, kolik m\u00e1 rok m\u011bs\u00edc\u016f. Jejich rok m\u00e1 t\u0159in\u00e1ct m\u011bs\u00edc\u016f, mus\u00ed vyrazit t\u0159in\u00e1ct mu\u017e\u016f.“ Melchisidek t\u011bkal o\u010dima mezi mnou, Hergerem a v\u011bdmou. S nap\u011bt\u00edm zatajen\u00fdm dechem jsem sledoval, co se bude d\u00edt d\u00e1l. Nikdy jsem nic takov\u00e9ho nevid\u011bl, bylo to pro mne fascinuj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Najednou mu\u017ei za\u010dali j\u00e1sat a postupn\u011b se jeden po druh\u00e9m stav\u011bli.<\/div>\n
Buliwolf. Roneth. Ragnar. Silent. Herger. Fat. Archem. Wise. Halga. Wulfar. Herald. Freyd.<\/div>\n
T\u011bchhle dvan\u00e1ct mu\u017e\u016f se p\u0159ihl\u00e1silo dobrovoln\u011b na cestu. Zb\u00fdval posledn\u00ed. Ve stanu nastalo naprost\u00e9 ticho, b\u011bhem n\u011bho\u017e v\u011bdma \u010detla z \u00falomk\u016f kost\u00ed.<\/div>\n
Promluvila a davem Norman\u016f se neslo podivn\u00e9 a p\u0159ekvapen\u00e9 tich\u00e9 \u0161ept\u00e1n\u00ed. V\u0161ichni se d\u00edvali na m\u011b. V\u010detn\u011b Melchisideka.<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„T\u0159in\u00e1ct\u00fd mu\u017e nesm\u00ed b\u00fdt seve\u0159an, mus\u00ed to b\u00fdt cizinec. Vybrali si tebe, Bille.“<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
A tak jsem se dostal tam, kde jsem. Do d\u0159ev\u011bn\u00e9 koc\u00e1bky, j\u00ed\u017e Norman\u00e9 naz\u00fdvaj\u00ed lod\u00ed, na rozbou\u0159en\u00e9m mo\u0159i. Nezbylo mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e p\u0159ijmout, a tak jsem se druh\u00fd den p\u0159ipojil ke dvan\u00e1cti Norman\u016fm, kter\u00fdm jsem nerozum\u011bl jedin\u00e9 slovo.<\/div>\n
Je to pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00e9, b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed jejich pos\u00e1dky. Nikdo se m\u011b na nic nept\u00e1, nikdo nechce zn\u00e1t m\u016fj n\u00e1zor, nikdo se mnou nemluv\u00ed. O to je to pro m\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed, proto\u017ee j\u00e1 jsem tvor, kter\u00fd ke sv\u00e9 existenci pot\u0159ebuje ostatn\u00ed lidi, pozornost.<\/div>\n
Je noc des\u00e1t\u00e9ho dne od vyplut\u00ed. Ji\u017e deset dn\u00ed jsem mezi naprosto ciz\u00edmi lidmi, ji\u017e deset dn\u00ed jsem vystaven h\u0159\u00ed\u010dk\u00e1m p\u0159\u00edrody. Sed\u00edme kolem ohn\u011b, v\u0161ichni kolem m\u011b se sm\u011bj\u00ed, hoduj\u00ed na pe\u010den\u00e9m masu a hlasit\u011b zp\u00edvaj\u00ed. Sna\u017e\u00edm se poslouchat, o \u010dem se bav\u00ed, sna\u017e\u00edm se je vn\u00edmat, pochytit jednotliv\u00e1 slova.<\/div>\n
Sledoval jsem jejich rty, naslouchal slov\u016fm, je\u017e z nich vych\u00e1zela. Jakoby hluk a sm\u00edch kolem neexistovali, jen ta slova, kter\u00fdm jsem pomalu za\u010d\u00ednal rozum\u011bt.<\/div>\n
„\u2026 z\u00edtra\u2026“<\/div>\n
„\u2026 dvan\u00e1ct kon\u00ed\u2026“<\/div>\n
„\u2026 pro m\u011b\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
Uplynulo n\u011bkolik dal\u0161\u00edch dn\u00ed, op\u011bt jsme se na noc ut\u00e1bo\u0159ili pod jedn\u00edm h\u0159ebenem hory, kterou na vrcholku pokr\u00fdvala b\u00edl\u00e1 \u010depi\u010dka sn\u011bhu. Pr\u0161elo. Sed\u011bl jsem schoulen\u00fd opod\u00e1l, v\u0161ichni se t\u00edsnili u ohn\u011b. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi st\u00e9kaly kapky de\u0161t\u011b a moje o\u010di op\u011bt t\u011bkaly po m\u00fdch spole\u010dn\u00edc\u00edch. Op\u011bt jsem sledoval jejich rty.<\/div>\n
„Roneth se s n\u00ed vyspal, zat\u00edmco jsme kradli kon\u011b.“<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 to byla n\u011bjak\u00e1 p\u0159i\u010dmoudl\u00e1 b\u011bhna, stejn\u011b jako jeho matka.“ Wise pohodil hlavou sm\u011brem ke mn\u011b, v\u0161ichni se hlasit\u011b rozesm\u00e1li.<\/div>\n
„Moje matka\u2026“ promluvil jsem ti\u0161e, v\u0161ichni utichli a oto\u010dili se na m\u011b. „Byla po\u010destn\u00e1 \u017eena, z urozen\u00e9ho rodu. A j\u00e1 aspo\u0148 v\u00edm, kdo byl m\u016fj otec, ty\u2026“ Nestihl jsem domluvit a Wise se po mn\u011b vrhnul. Ani jsem se nehnul a Halga s Freydem ho chytili.<\/div>\n
„Kde ses nau\u010dil na\u0161i \u0159e\u010d?!“ Herger st\u00e1l najednou t\u011bsn\u011b u m\u011b a propaloval mne tvrd\u00fdm pohledem. Postavil jsem se proti n\u011bmu a tvrd\u00fd pohled jsem mu op\u011btoval. Nebo alespo\u0148 tak tvrd\u00fd, jak\u00e9ho jsem byl schopen.<\/div>\n
Chv\u00edli bylo ticho, na\u010de\u017e se hlasit\u011b rozesm\u00e1l a popl\u00e1cal m\u011b po rameni. Do ruky mi vrazil kus pe\u010den\u00e9ho masa.<\/div>\n
„Ty v\u0161iv\u00e1ku jeden!“ D\u00e1l se hlasit\u011b sm\u00e1l, zat\u00edmco si \u0161el sednout. Na mou mali\u010dkost dopadaly pohledy v\u0161ech, p\u0159edev\u0161\u00edm v\u0161ak jeden. Buliwolf\u016fv.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni Tuhle pov\u00eddku jsem za\u010dala ps\u00e1t po tom, co jsem jednou vid\u011bla film „Vikingov\u00e9“ Hrozn\u011b m\u011b ten film zaujal a u\u017e od za\u010d\u00e1tku jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee by bylo dobr\u00e9 na tohle t\u00e9ma n\u011bco zpracovat. A tak jsem taky ud\u011blala. Nev\u00edm,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[248],"tags":[],"class_list":["post-14049","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-13th-warrior"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14049","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14049"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14049\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14049"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14049"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14049"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}