{"id":14165,"date":"2009-06-27T15:30:00","date_gmt":"2009-06-27T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14132"},"modified":"2009-06-27T15:30:00","modified_gmt":"2009-06-27T14:30:00","slug":"zachran-me-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/27\/zachran-me-11\/","title":{"rendered":"Zachra\u0148 m\u011b! 11."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Majka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Dlouh\u00e1 prostorn\u00e1 chodba byla proz\u00e1\u0159ena jasn\u00fdmi paprsky dopoledn\u00edho slunce. Odr\u00e1\u017eely se od pe\u010dliv\u011b vyt\u0159en\u00e9 podlahy i sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e9 zdi, pod\u00e9l kter\u00e9 st\u00e1lo n\u011bkolik jednoduch\u00fdch kovov\u00fdch lavic. A\u017e na ob\u010dasn\u00fd tlumen\u00fd zvuk, dol\u00e9haj\u00edc\u00ed sem z nedalek\u00e9ho par\u010d\u00edku, zde bylo ticho. T\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho\u2026 dusiv\u00e9, pln\u00e9 obav.<\/p>\n<\/div>\n
David, kter\u00fd spole\u010dn\u011b se Sakim dorazil k obrovsk\u00e9 budov\u011b fakultn\u00ed nemocnice hned za houkaj\u00edc\u00ed sanitkou, te\u010f skl\u00ed\u010den\u011b sed\u011bl na nepohodln\u00e9 lavici, zachmu\u0159en\u00fd bodyguard st\u00e1l se zalo\u017een\u00fdma rukama u pootev\u0159en\u00e9ho okna. Oba co chv\u00edli zabloudili znepokojen\u00fdm pohledem se schoulen\u00e9 postav\u011b mezi nimi.<\/p>\n<\/div>\n
Tom sed\u011bl strnule na zemi, op\u00edral se o ze\u010f, hlavu zabo\u0159enou mezi lokty polo\u017een\u00fdmi na pokr\u010den\u00fdch nohou. Dlouh\u00e9 vlasy, spleten\u00e9 v siln\u00e9 dredy, m\u011bl rozhozen\u00e9 po z\u00e1dech, obvykl\u00e1 \u010delenka a k\u0161iltovka z\u016fstaly zapomenut\u00e9 v hotelov\u00e9m pokoji. Stejn\u011b jako dal\u0161\u00ed v\u011bci, bez kter\u00fdch se jindy neobe\u0161el – telefon, pen\u011b\u017eenka\u2026 na nic z toho p\u0159i sv\u00e9m odchodu nemyslel, v\u0161echno to ztratilo na v\u00fdznamu.<\/p>\n<\/div>\n
Po p\u0159\u00edjezdu do nemocnice p\u0159edal doktor Br\u00fcckner Toma do p\u00e9\u010de jedn\u00e9 star\u0161\u00ed mil\u00e9 sest\u0159i\u010dce s jasn\u00fdmi instrukcemi – podat mu uklid\u0148uj\u00edc\u00ed injekci a ulo\u017eit ho k odpo\u010dinku.<\/div>\n
To by j\u00ed to Tom ov\u0161em musel dovolit. Uti\u0161uj\u00edc\u00ed l\u00e9k i nab\u00edzenou postel r\u00e1zn\u011b odm\u00edtl – on tu p\u0159ece nebyl t\u00edm, kdo pot\u0159ebuje pomoc. V\u0161ichni tihle lid\u00e9 se m\u011bli starat o Billa, o jeho br\u00e1\u0161ku, a ne se rozptylovat zbyte\u010dn\u00fdmi starostmi o Tomovo zdrav\u00ed\u2026<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b otev\u0159ely prosklen\u00e9 dve\u0159e na \u00fapln\u00e9m konci chodby. V\u0161ichni t\u0159i mu\u017ei k nim okam\u017eit\u011b up\u0159eli sv\u00e9 ustra\u0161en\u00e9 pohledy. Vych\u00e1zej\u00edc\u00ed l\u00e9ka\u0159 si odevzdan\u011b povzdechl, kdy\u017e mezi nimi spat\u0159il i bled\u00e9ho mlad\u00edka s o\u010dima z\u010dervenal\u00fdma \u00fanavou a pl\u00e1\u010dem.<\/div>\n
Nejprve se oto\u010dil k Davidovi a Sakimu:<\/div>\n
„Tak\u017ee zdravotn\u00ed stav pana Kaulitze se n\u00e1m poda\u0159ilo stabilizovat, jeho \u017eivotn\u00ed funkce byly obnoveny a v sou\u010dasn\u00e9 chv\u00edli nen\u00ed v ohro\u017een\u00ed \u017eivota. Vylou\u010dili jsme vnit\u0159n\u00ed krv\u00e1cen\u00ed, kter\u00e9 se v t\u011bchto p\u0159\u00edpadech m\u016f\u017ee vyskytovat\u2026 ale jeho celkov\u00fd stav je velmi v\u00e1\u017en\u00fd. Bohu\u017eel st\u00e1le nem\u00e1me vyhr\u00e1no, n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dvacet \u010dty\u0159i hodin bude kritick\u00fdch. Proto jsme pacienta zat\u00edm uvedli do um\u011bl\u00e9ho sp\u00e1nku a napojili na p\u0159\u00edstroje. B\u011bhem n\u011bkolika hodin budou hotov\u00e9 n\u011bkter\u00e9 dal\u0161\u00ed p\u0159esn\u011bj\u0161\u00ed testy, podle nich se pak konkr\u00e9tn\u011b za\u0159\u00edd\u00edme.“<\/div>\n
Teprve te\u010f doktor pohl\u00e9dl i na Toma a povzbudiv\u011b se usm\u00e1l:<\/div>\n
„Nebojte\u2026 ud\u011bl\u00e1me pro Billa, co bude v na\u0161ich sil\u00e1ch. Ale bude hodn\u011b z\u00e1le\u017eet i na n\u011bm samotn\u00e9m\u2026 a na v\u00e1s, Tome. Mohl bych s v\u00e1mi mluvit v m\u00e9 kancel\u00e1\u0159i?“<\/div>\n
Tom jen kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl a beze slova n\u00e1sledoval l\u00e9ka\u0159e k b\u00edle \u010daloun\u011bn\u00fdm dve\u0159\u00edm na druh\u00e9 stran\u011b chodby.<\/p>\n<\/div>\n
David se s ustaran\u00fdm v\u00fdrazem usadil zp\u011bt na lavici a vyndal sv\u016fj mobiln\u00ed telefon. Bude muset za\u0159\u00eddit spoustu v\u011bc\u00ed a i kdy\u017e se te\u010f jen velmi t\u011b\u017eko soust\u0159edil na svou pr\u00e1ci, bylo na n\u011bm, aby se o v\u0161e postaral.<\/div>\n
Saki z\u016fstal st\u00e1t u okna v nezm\u011bn\u011bn\u00e9 poloze a srdce se mu sv\u00edralo p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na dvoj\u010data. P\u0159esto\u017ee m\u011bl svou vlastn\u00ed rodinu, Billa a Toma bral skoro jako sv\u00e9 dal\u0161\u00ed d\u011bti, velmi t\u011b\u017ece nesl to, \u010d\u00edm nyn\u00ed proch\u00e1zeli\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

Jakmile se za Tomem zav\u0159ely dve\u0159e p\u0159ekvapiv\u011b velk\u00e9 kancel\u00e1\u0159e, l\u00e9ka\u0159 se mu znovu pod\u00edval do o\u010d\u00ed. Jeho up\u0159\u00edmn\u00fd pohled a p\u0159\u00edjemn\u00fd hlas Toma uklid\u0148oval.<\/div>\n
„Tak abych se p\u0159edstavil – jsem doktor Peter Br\u00fcckner, prim\u00e1\u0159 tohoto odd\u011blen\u00ed a budu o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00edm l\u00e9ka\u0159em va\u0161eho bratra. Proto bych od v\u00e1s pot\u0159eboval, abyste mi odpov\u011bd\u011bl na p\u00e1r ot\u00e1zek t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se Billa\u2026 a je opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9, abyste mi \u0159ekl v\u0161e, co v\u00edte. Ano?“<\/div>\n
Tom se zmohl jen na dal\u0161\u00ed v\u00e1hav\u00e9 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ usm\u00e1l se Peter a uk\u00e1zal na n\u00edzk\u00e9 pohodln\u00e9 k\u0159es\u00edlko pota\u017een\u00e9 kr\u00e9mov\u011b b\u00edlou k\u016f\u017e\u00ed. „Tady se posa\u010fte a za\u010dneme.“<\/div>\n
S\u00e1m si sedl za mohutn\u00fd pracovn\u00ed st\u016fl a rozlo\u017eil p\u0159ed sebe desky s n\u011bkolika u\u017e \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b popsan\u00fdmi pap\u00edry, kter\u00e9 celou dobu dr\u017eel v ruce.<\/p>\n<\/div>\n
„N\u011bkter\u00e9 z\u00e1kladn\u00ed \u00fadaje u\u017e mi sd\u011blil pan\u2026“ nahl\u00e9dl do sv\u00fdch z\u00e1znam\u016f, „pan Jost, ale v\u011bt\u0161inu budu cht\u00edt sly\u0161et od v\u00e1s. Tak\u017ee jm\u00e9no pacienta Bill Kaulitz\u2026?“ Kr\u00e1tce vzhl\u00e9dl a do\u010dkal se dal\u0161\u00edho Tomova k\u00fdvnut\u00ed.<\/div>\n
„Narozen?“<\/div>\n
„Prvn\u00ed\u2026“ Tom si musel odka\u0161lat, aby mohl slova ochrapt\u011bl\u00fdm hlasem v\u016fbec vyslovit. „Promi\u0148te. Prvn\u00edho z\u00e1\u0159\u00ed osmdes\u00e1t dev\u011bt.“<\/div>\n
L\u00e9ka\u0159 ov\u011b\u0159il \u00fadaj, pak beze slova vstal, nalil do \u010dist\u00e9 sklenky trochu vody a postavil ji na n\u00edzk\u00fd stolek p\u0159ed Toma. Znovu se posadil a po\u010dkal, a\u017e se mlad\u00edk vd\u011b\u010dn\u011b napije.<\/div>\n
„Tak\u017ee d\u00e1l\u2026 m\u00edsto narozen\u00ed?“<\/div>\n
„Lipsko.“ Tentokr\u00e1t u\u017e byla odpov\u011b\u010f pronesena bez jak\u00e9hokoliv zav\u00e1h\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Adresa trval\u00e9ho pobytu?“<\/div>\n
„Loitsche, Bahnhofstrasse 19.“ P\u0159esto, \u017ee dvoj\u010data u\u017e v Loitsche tr\u00e1vila minimum \u010dasu a m\u011bla sv\u016fj vlastn\u00ed byt v Hamburgu, st\u00e1le byla ofici\u00e1ln\u011b hl\u00e1\u0161ena v t\u00e9hle mal\u00e9 vesni\u010dce, kde str\u00e1vila tolik let spole\u010dn\u011b s matkou a nevlastn\u00edm otcem Gordonem.<\/div>\n
Peter pot\u011b\u0161en\u011b vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
„Loitsche? Tam je opravdu n\u00e1dhern\u011b\u2026 V okol\u00ed jsem byl s rodinou n\u011bkolikr\u00e1t na v\u00fdlet\u011b!“<\/div>\n
Tom jeho nad\u0161en\u00fd projev nijak nekomentoval. N\u011bkdo, jako byl doktor Br\u00fcckner, mohl asi jen t\u011b\u017eko pochopit tu beznad\u011bjnou nudu, kter\u00e1 ve vesnici panovala a kter\u00e1 oba bratry naprosto ub\u00edjela.<\/p>\n<\/div>\n
Peter se st\u00e1le usm\u00edval, kdy\u017e se znovu zahled\u011bl do sv\u00fdch pap\u00edr\u016f.<\/div>\n
„Dob\u0159e, p\u0159ejdeme te\u010f na ot\u00e1zky t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se zdrav\u00ed\u2026 Je Bill na n\u011bco alergick\u00fd? N\u011bjak\u00e9 l\u00e9ky, potraviny, cokoliv?“<\/div>\n
„Na jablka\u2026 a na hmyz\u00ed \u0161t\u00edpnut\u00ed.“<\/div>\n
„Prod\u011blal obvykl\u00e9 d\u011btsk\u00e9 nemoci jako jsou ne\u0161tovice, zard\u011bnky\u2026?“<\/div>\n
„Ano, m\u011bli jsme je oba.“<\/div>\n
„Podstoupil n\u011bjak\u00e9 z\u00e1va\u017en\u011bj\u0161\u00ed operace?“<\/div>\n
„P\u0159ed t\u0159emi m\u011bs\u00edci mu operovali cystu na hlasivk\u00e1ch.“ Tom p\u0159i \u017e\u00e1dn\u00e9 z odpov\u011bd\u00ed nezav\u00e1hal, nemusel o nich p\u0159em\u00fd\u0161let, znal Billa dokonale. Jen u t\u00e9hle posledn\u00ed mu trochu zakol\u00edsal hlas. Pr\u00e1v\u011b tou operac\u00ed to v\u0161echno za\u010dalo\u2026<\/p>\n<\/div>\n
L\u00e9ka\u0159 se na Toma p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edval. „Cystu na hlasivk\u00e1ch? Bill je zp\u011bv\u00e1k, \u017ee?“<\/div>\n
„Ano, m\u00e1me skupinu.“<\/div>\n
„To pro n\u011bj muselo b\u00fdt t\u011b\u017ek\u00e9 obdob\u00ed.“<\/div>\n
„To bylo\u2026“<\/div>\n
Peter si Toma chv\u00edli zkoumav\u011b prohl\u00ed\u017eel. „M\u016f\u017eete mi o tom \u0159\u00edct n\u011bco v\u00edc?“<\/div>\n
Tom si povzdechl a n\u011bkolik vte\u0159in p\u0159em\u00fd\u0161lel, kde za\u010d\u00edt.<\/div>\n
„Bill svoje hlasivky hodn\u011b p\u0159ep\u00ednal,“ spustil nakonec kone\u010dn\u011b. „Do ka\u017ed\u00e9ho vystoupen\u00ed, ka\u017ed\u00e9ho koncertu d\u00e1val v\u0161echno. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, jestli zp\u00edval p\u0159es deseti lidmi nebo p\u0159ed plnou halou, poka\u017ed\u00e9 cht\u011bl p\u0159edv\u00e9st dokonal\u00fd v\u00fdkon. A stejn\u011b nebyl kolikr\u00e1t spokojen\u00fd\u2026 U\u017e n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f p\u0159edem ho n\u00e1\u0161 doktor varoval, \u017ee by m\u011bl trochu zm\u00edrnit, ale Bill m\u011bl svoji hlavu, do zp\u00edv\u00e1n\u00ed si od nikoho nenechal mluvit. Nakonec ho museli t\u011bsn\u011b p\u0159es jedn\u00edm koncertem odv\u00e9st rovnou do nemocnice, nemohl u\u017e ani mluvit.“ Tom se na chv\u00edli odml\u010del a zamra\u010den\u011b pot\u0159\u00e1sl hlavou.<\/div>\n
„Kdy\u017e mu ozn\u00e1mili, \u017ee mus\u00ed na operaci, stra\u0161n\u011b se b\u00e1l, \u017ee u\u017e nebude moc zp\u00edvat nebo \u017ee jeho hlas bude zn\u00edt jinak. B\u00e1l se i toho, \u017ee um\u0159e\u2026 dokonce p\u0159ed n\u00ed sepsal svou z\u00e1v\u011b\u0165.“<\/div>\n
Tom st\u0159elil pohledem po Peterovi, myslel si, \u017ee to doktorovi bude p\u0159ipadat sm\u011b\u0161n\u00e9\u2026 ten na n\u011bj v\u0161ak d\u00e1l hled\u011bl s v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Tom tedy pokra\u010doval.<\/div>\n
„Po operaci pak nesm\u011bl n\u011bkolik dn\u00ed v\u016fbec mluvit. To bylo pro n\u011bj asi nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed obdob\u00ed, nev\u011bd\u011bl, na \u010dem je, jestli se operace poda\u0159ila. Byl jsem po\u0159\u00e1d s n\u00edm a on se mi se v\u0161emi sv\u00fdmi obavami sv\u011b\u0159oval\u2026“<\/div>\n
,Tehdy p\u0159ede mnou je\u0161t\u011b nic netajil\u2026 jak se to, sakra, mohlo b\u011bhem p\u00e1r t\u00fddn\u016f tak zm\u011bnit?!\u00b4<\/em><\/div>\n
Peter si zkoumav\u011b prohl\u00ed\u017eel Tomovu zachmu\u0159enou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Sv\u011b\u0159oval se v\u00e1m? Jak, kdy\u017e nemohl mluvit?“<\/div>\n
„V\u0161echno mi psal. Donesl jsem mu takovou tabulku\u2026 m\u00e1 ji dodnes schovanou,“ pousm\u00e1l se p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce Tom.<\/div>\n
„Z\u0159ejm\u011b mezi sebou m\u00e1te opravdu hezk\u00fd vztah\u2026“ Nebyla to ot\u00e1zka, sp\u00ed\u0161 konstatov\u00e1n\u00ed. Tom\u016fv \u00fasm\u011bv p\u0159i n\u011bm v\u0161ak op\u011bt pohasl.<\/div>\n
„Bill je pro m\u011b v\u0161\u00edm\u2026 je nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem v m\u00e9m \u017eivot\u011b, je to p\u0159ece m\u016fj bratr, moje dvoj\u010de!“ T\u00edm bylo podle Toma \u0159e\u010deno v\u0161e.<\/div>\n
Petera v\u0161ak zaj\u00edmala je\u0161t\u011b jedna v\u011bc. Svou ot\u00e1zku polo\u017eil schv\u00e1ln\u011b zcela p\u0159\u00edmo:<\/div>\n
„Jste i vy tak d\u016fle\u017eit\u00fd pro Billa?“<\/div>\n
Tom na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl, trochu se za\u010dervenal a zase sklopil zrak.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 nev\u00edm,“ jeho hlas zazn\u011bl mnohem ti\u0161eji ne\u017e dote\u010f. „Myslel jsem si, \u017ee ano, ale\u2026 u\u017e mi asi nev\u011b\u0159\u00ed\u2026“<\/div>\n
Tom c\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u00e1len\u00ed v o\u010d\u00edch, sklopil hlavu je\u0161t\u011b o kousek n\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Tome? Pro\u010d si mysl\u00edte, \u017ee u\u017e v\u00e1m Bill nev\u011b\u0159\u00ed?“<\/div>\n
„On\u2026 tr\u00e1pil se a j\u00e1 to nev\u011bd\u011bl\u2026 nev\u0161iml jsem si, co se d\u011bje\u2026 nejd\u0159\u00edv jsem si nev\u0161iml, \u017ee se v\u016fbec n\u011bco d\u011bje, Bill mi p\u0159i\u0161el jen unaven\u00fd. A j\u00e1 se mu je\u0161t\u011b vysm\u00edval\u2026“ Tom nemohl pokra\u010dovat d\u00e1l, po tv\u00e1\u0159i mu sklouzla jedna osamocen\u00e1 slza.<\/p>\n<\/div>\n
Peter na n\u011bj okam\u017eik hled\u011bl s up\u0159\u00edmnou l\u00edtost\u00ed v o\u010d\u00edch. Najednou mu p\u0159ipadalo, \u017ee vz\u00e1jemn\u00fd vztah mezi t\u011bmito sourozenci je mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b o n\u011bco komplikovan\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si ze za\u010d\u00e1tku myslel\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, Tome\u2026 Zd\u00e1 se, \u017ee se dost\u00e1v\u00e1me k j\u00e1dru probl\u00e9mu. Budu te\u010f m\u00edt zase p\u00e1r ot\u00e1zek a pak mi pov\u00edte v\u0161e, co v\u00edte o Billov\u00fdch sou\u010dasn\u00fdch pot\u00ed\u017e\u00edch, souhlas\u00edte? Zvl\u00e1dnete to?“<\/div>\n
„Ano\u2026 ano, samoz\u0159ejm\u011b.“ Tom\u016fv hlas zn\u011bl opravdu vy\u010derpan\u011b a neb\u00fdt toho, \u017ee doktor Br\u00fcckner pot\u0159eboval d\u00e1t co nejrychleji dohromady ve\u0161ker\u00e9 informace t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se Billova zdravotn\u00edho stavu, na\u0159\u00eddil by mu okam\u017eit\u00fd odpo\u010dinek. Takhle musel bled\u00e9ho mlad\u00edka je\u0161t\u011b chv\u00edli tr\u00e1pit sv\u00fdmi dotazy, i kdy\u017e mu to bylo proti mysli.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 v\u00edte, kolik v\u00e1\u0161 bratr m\u011b\u0159\u00ed?“<\/div>\n
„Metr osmdes\u00e1t sedm,“ zazn\u011bla okam\u017eit\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„A kolik v\u00e1\u017e\u00ed?“<\/div>\n
„M\u00e1\u2026 tedy m\u00edval kolem pades\u00e1ti \u0161esti kil\u2026 p\u0159edt\u00edm.“ Tom se rozpa\u010dit\u011b zad\u00edval l\u00e9ka\u0159i do o\u010d\u00ed, jako by se styd\u011bl za to, \u017ee nev\u00ed, kolik p\u0159esn\u011b Bill v\u00e1\u017e\u00ed.<\/div>\n
Peter, zapisuj\u00edc si \u00fadaje do desek p\u0159ed sebou, se zarazil. P\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b p\u0159ejel o\u010dima Tomovu vyt\u00e1hlou postavu zahalenou v nadm\u011brn\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch a o n\u011bkolik \u010d\u00edsel v\u011bt\u0161\u00edm triku.<\/div>\n
„Kolik v\u00e1\u017e\u00edte a m\u011b\u0159\u00edte vy?“<\/div>\n
„J\u00e1?“ Toma Peterova ot\u00e1zka zasko\u010dila. Ne\u0161lo tu p\u0159ece o n\u011bj, \u0161lo o Billa. P\u0159esto se sna\u017eil nedat na sob\u011b zn\u00e1t rozlad\u011bnost, kdy\u017e odpov\u00eddal.<\/div>\n
„Metr osmdes\u00e1t p\u011bt a pades\u00e1t sedm kilo. Ale j\u00e1 jsem v po\u0159\u00e1dku!“<\/div>\n
Peter se na n\u011bj sm\u00ed\u0159liv\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee ne, Tome. A kdy jste naposledy jedl? Vypad\u00e1te unaven\u011b\u2026“<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di. Nemohl si pomoc, l\u00e9ka\u0159ovy ot\u00e1zky mu p\u0159ipadaly naprosto scestn\u00e9.<\/div>\n
„V\u010dera kolem druh\u00e9 jsme byli na spole\u010dn\u00e9m ob\u011bd\u011b.“<\/div>\n
„Tak\u017ee p\u0159ed\u2026“ Peter se na okam\u017eik odml\u010del, jak v duchu po\u010d\u00edtal. „P\u0159ed n\u011bjak\u00fdmi devaten\u00e1cti hodinami, je to tak?“<\/div>\n
Tom nasadil podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd v\u00fdraz, nel\u00edbilo se mu, kam se jejich hovor ub\u00edr\u00e1.<\/div>\n
„A vy byste myslel na n\u011bjak\u00e9 zatracen\u00e9 j\u00eddlo, kdyby v\u00e1m p\u0159ed o\u010dima bratr um\u00edral na\u2026“ Tom se zarazil a st\u0159elil vystra\u0161en\u00fdm pohledem po Peterovi.<\/div>\n
„\u2026anorexii. V tomhle m\u00e1me asi oba jasno, \u017ee, Tome?“ doplnil ho doktor Br\u00fcckner. „Ale asi m\u00e1te pravdu, promi\u0148te. Dob\u0159e, p\u0159ejdeme zase k Billovi.“<\/div>\n
Na list \u010dist\u00e9ho pap\u00edru si ud\u011blal p\u00e1r rychl\u00fdch pozn\u00e1mek, odlo\u017eil ho stranou a znovu se pod\u00edval Tomovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jak dlouho v\u00edte o Billov\u011b\u2026 probl\u00e9mu?“<\/div>\n
Tom se zabo\u0159il hloub\u011bji do k\u0159esla a unaven\u011b zav\u0159el o\u010di. Ani tohle t\u00e9ma mu nebylo nijak p\u0159\u00edjemn\u00e9, p\u0159ipadalo mu, jako by m\u011bl na Billa \u017ealovat\u2026 ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je to d\u016fle\u017eit\u00e9, aby mohl doktor jeho dvoj\u010deti pomoc.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill mi to \u0159ekl teprve v\u010dera. Byli jsme na ob\u011bd\u011b s na\u0161\u00edm producentem, byla to docela d\u016fle\u017eit\u00e1 sch\u016fzka, tak\u017ee musel j\u00edt i on, i kdy\u017e se mu necht\u011blo. Vid\u011bl jsem na n\u011bm, \u017ee mu nen\u00ed dob\u0159e a kdy\u017e \u0161el na z\u00e1chod, \u0161el jsem za n\u00edm, m\u011bl jsem o n\u011bj strach. A tam\u2026 tam\u2026“<\/div>\n
Tom se zasekl, vzpom\u00ednky na v\u010derej\u0161\u00ed odpoledne byly p\u0159\u00edli\u0161 \u010derstv\u00e9, p\u0159\u00edli\u0161 \u017eiv\u00e9.<\/div>\n
„Tak\u017ee Bill ten ob\u011bd sn\u011bdl a pak zvracel?“ Ujistil se Peter ve sv\u00e9 domn\u011bnce.<\/div>\n
„Ano, ale on necht\u011bl! \u0158\u00edkal, \u017ee\u2026 \u017ee to jeho t\u011blo d\u011bl\u00e1 samo\u2026 on necht\u011bl zvracet!“<\/div>\n
„Takhle v\u00e1m to Bill \u0159ekl?“<\/div>\n
„Ano. A bylo vid\u011bt, \u017ee je z toho ne\u0161\u0165astn\u00fd. Byl vyd\u011b\u0161en\u00fd!“ Tom si ani nev\u0161iml, \u017ee se op\u011bt za\u010d\u00edn\u00e1 chv\u011bt.<\/div>\n
Peter si n\u011bco zapsal do sv\u00fdch pap\u00edr\u016f, vzal je ze stolu a sedl si s nimi k Tomovi do druh\u00e9ho k\u0159es\u00edlka.<\/div>\n
„Tome, u\u017e to budete m\u00edt za sebou\u2026 jen je\u0161t\u011b pot\u0159ebuji v\u011bd\u011bt, jestli se nestalo n\u011bco dal\u0161\u00edho b\u011bhem v\u010derej\u0161\u00edho odpoledne nebo noci\u2026 cokoliv.“<\/div>\n
Tom jen p\u0159ik\u00fdvl hlavou, zaklonil hlavu a pokra\u010doval co nejrychleji d\u00e1l.<\/div>\n
„Z restaurace jsme s Billem odjeli do hotelu\u2026 byl tak stra\u0161n\u011b slab\u00fd\u2026 doufal jsem, \u017ee se z toho vysp\u00ed, \u017ee\u2026 nakoupil jsem j\u00eddlo, v\u0161echno to, co m\u00e1\u2026 m\u011bl\u2026 Bill r\u00e1d\u2026 a byl jsem tak na\u0161tvan\u00fd, kdy\u017e nic necht\u011bl. Nutil jsem ho, aby si vzal alespo\u0148 n\u011bco. J\u00e1 ho nutil a on pak\u2026“<\/div>\n
Slova se z Toma jen sypala, jemn\u00e9 chv\u011bn\u00ed jeho t\u011bla se zm\u011bnilo v nekontrolovateln\u00fd t\u0159es. Peter tomu znepokojen\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„Bill pak zase zvracel a j\u00e1 ode\u0161el,“ pokra\u010doval Tom. „Ch\u00e1pete to? J\u00e1 ode\u0161el! Nechal jsem ho tam, jako kdyby mi na n\u011bm v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo!“ Te\u010f u\u017e mlad\u00edk skoro hystericky k\u0159i\u010del, slzy se mu kut\u00e1lely po tv\u00e1\u0159\u00edch jedna za druhou.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem se vr\u00e1til, Bill\u2026 on\u2026“<\/div>\n
„Co bylo s Billem, Tome?“<\/div>\n
„Le\u017eel tam jako mrtv\u00fd\u2026“ Tom p\u0159est\u00e1val vn\u00edmat sv\u011bt kolem sebe, strnule z\u00edral do pr\u00e1zdna. Znovu pro\u017e\u00edval tu chv\u00edli, kdy na\u0161el Billa le\u017eet na zemi v bezv\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
„Neh\u00fdbal se, bylo to\u2026 bylo to tak hrozn\u00fd\u2026 a j\u00e1 nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat\u2026 pak\u2026 zavolal jsem na pohotovost, ale Bill se mezit\u00edm probral. M\u011bl jsem tak \u0161\u00edlen\u00fd strach!“<\/div>\n
Tom zabo\u0159il hlavu do dlan\u00ed, nebyl schopn\u00fd pokra\u010dovat.<\/p>\n<\/div>\n
Peter si teprve nyn\u00ed uv\u011bdomil, \u010d\u00edm v\u0161\u00edm musel Tom od v\u010derej\u0161\u00edho odpoledne proj\u00edt. U\u017e na n\u011bj d\u00e1l nenal\u00e9hal, v\u011bd\u011bl, \u017ee to, co se te\u010f dov\u011bd\u011bl, mu mus\u00ed prozat\u00edm sta\u010dit.<\/div>\n
Zapisoval si do sv\u00fdch z\u00e1znam\u016f posledn\u00ed informace, kdy\u017e se zarazil p\u0159i pohledu na Toma.<\/div>\n
Vid\u011bl, jak se v k\u0159es\u00edlku zni\u010dehonic nap\u0159\u00edmil, ve tv\u00e1\u0159i vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz, o\u010dima nep\u0159\u00edtomn\u011b t\u011bkal po m\u00edstnosti. Zrychlil se mu dech a Peter zaslechl, jak ti\u0161e za\u0161eptal jm\u00e9no sv\u00e9ho bratra.<\/div>\n
„Tome? Co je v\u00e1m? Stalo se n\u011b\u2026“ L\u00e9ka\u0159ovu ot\u00e1zku p\u0159eru\u0161ilo nal\u00e9hav\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed jeho pageru\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Majka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Majka Dlouh\u00e1 prostorn\u00e1 chodba byla proz\u00e1\u0159ena jasn\u00fdmi paprsky dopoledn\u00edho slunce. Odr\u00e1\u017eely se od pe\u010dliv\u011b vyt\u0159en\u00e9 podlahy i sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e9 zdi, pod\u00e9l kter\u00e9 st\u00e1lo n\u011bkolik jednoduch\u00fdch kovov\u00fdch lavic. A\u017e na ob\u010dasn\u00fd tlumen\u00fd zvuk, dol\u00e9haj\u00edc\u00ed sem z nedalek\u00e9ho par\u010d\u00edku, zde bylo ticho. T\u00ed\u017eiv\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[227],"tags":[],"class_list":["post-14165","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zachran-me"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14165","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14165"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14165\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14165"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14165"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14165"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}