{"id":14169,"date":"2009-06-26T18:30:00","date_gmt":"2009-06-26T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14136"},"modified":"2009-06-26T18:30:00","modified_gmt":"2009-06-26T17:30:00","slug":"bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/26\/bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-14\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers II – Temn\u00fd st\u00edn 14."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
Sed\u011bl jsem na parapetu okna a koukal se skrz sklen\u011bnou tabuli ven. Nepozoroval jsem nic konkr\u00e9tn\u00edho, jen jsem si tak rozj\u00edmal s neveselou melancholi\u00ed, kter\u00e1 se m\u011b zmoc\u0148ovala v\u017edycky, kdy\u017e bylo po\u010das\u00ed, jako pr\u00e1v\u011b dnes. Od brzk\u00e9ho r\u00e1na vytrvale pr\u0161elo a nebe bylo neprody\u0161n\u011b zahalen\u00e9 \u0161ed\u00fdmi a\u017e \u010dern\u00fdmi mraky. U\u017e jsem se nemohl do\u010dkat proslun\u011bn\u00fdch ostrov\u016f Karibsk\u00e9ho mo\u0159e. Bude to p\u0159\u00edjemn\u00e1 a hlavn\u011b v\u00edtan\u00e1 zm\u011bna. Pot\u0159eboval jsem ten spr\u00e1vn\u00fd relax, kdy mou hlavn\u00ed n\u00e1pln\u00ed dne bude jen starost o to, abych byl po cel\u00e9m t\u011ble rovnom\u011brn\u011b bronzov\u011b op\u00e1len\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
A pak pochopiteln\u011b Tom. T\u011b\u0161il jsem se na p\u0159epychov\u00e9 chvilky str\u00e1ven\u00e9 v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, jednodu\u0161e na jedine\u010dnou mo\u017enost, jak se v\u011bnovat jen jeden druh\u00e9mu. Tady, i kdy\u017e jsme byli sami, se vyskytovalo p\u0159\u00edli\u0161 rozptyluj\u00edc\u00edch vliv\u016f. Kdy\u017e to nebyli rodi\u010de, tak to byly pracovn\u00ed povinnosti vy\u0161perkovan\u00e9 nevrl\u00fdmi mana\u017eery, nebo p\u0159\u00e1tel\u00e9 do\u017eaduj\u00edc\u00ed se n\u00e1v\u0161t\u011bv, \u010di na\u0161\u00ed \u00fa\u010dasti na r\u016fzn\u00fdch akc\u00edch. Popravd\u011b pro m\u011b to bylo vysvobozuj\u00edc\u00ed, proto\u017ee mi to alespo\u0148 pom\u00e1halo zapomenout na m\u016fj „mal\u00fd probl\u00e9m“. Kdybych m\u011bl b\u00fdt s Tomem do odjezdu na dovolenou jen pouze zav\u0159en\u00fd mezi \u010dty\u0159mi st\u011bnami na\u0161eho bytu, asi bych se z toho nedostal a neust\u00e1le by m\u011b to nutilo nad t\u00edm uva\u017eovat. A pochopiteln\u011b on by d\u00e1l dot\u00edral, co se mi d\u011bje. Takhle se to lep\u0161ilo docela z\u00e1vratnou rychlost\u00ed. V p\u0159\u00edtomnosti bratra, nebo kohokoli dal\u0161\u00edho, jsem u\u017e dok\u00e1zal b\u00fdt t\u00edm star\u00fdm Billem. M\u011bl jsem s\u00e1m ze sebe radost. Myslel jsem, \u017ee ignorovat tu zpr\u00e1vu mi d\u00e1 mnohem v\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1mahu a zabere to daleko v\u00edce \u010dasu, ale kupodivu to \u0161lo snadno. Vzpomn\u011bl jsem si na to jen ve chv\u00edl\u00edch, kdy jsem byl s\u00e1m, t\u0159eba jako pr\u00e1v\u011b nyn\u00ed, nebo m\u011b ob\u010das ze span\u00ed probral nep\u0159\u00edjemn\u00fd sen, ale jinak to bylo v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
\n
Toma to tu ale nejsp\u00ed\u0161 p\u0159est\u00e1valo bavit. Jak mi nebylo dob\u0159e a on m\u011bl o m\u011b starost, choval se mile, pe\u010dovatelsky a v\u00e1\u017en\u011b pozorn\u011b. Posledn\u00ed dva t\u0159i dny mu ale pravd\u011bpodobn\u011b spousta v\u011bc\u00ed za\u010d\u00ednala p\u0159er\u016fstat p\u0159es hlavu, proto\u017ee byl bez zjevn\u00e9 p\u0159\u00ed\u010diny popudliv\u00fd. \u010castokr\u00e1t jsem ho p\u0159istihl zamy\u0161len\u00e9ho, podivn\u011b ustaran\u00e9ho a \u0159ekl bych snad dokonce i unaven\u00e9ho, co\u017e tedy pro n\u011bj nebylo absolutn\u011b typick\u00e9. Byl znud\u011bn\u00fd a jak\u00e1koli \u010dinnost ho obt\u011b\u017eovala, nav\u00edc se mi zd\u00e1lo, \u017ee si m\u011b pom\u011brn\u011b \u010dasto zkoumav\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Nebo mo\u017en\u00e1 jsem to cel\u00e9 jen \u0161patn\u011b odhadoval. Tak se mi prost\u011b jeho chov\u00e1n\u00ed jevilo. Co se ale za n\u00edm skr\u00fdvalo, jsem nedok\u00e1zal pln\u011b ur\u010dit, a mluvit se mi s n\u00edm necht\u011blo. V\u00e1\u017en\u00e9 debat\u011b jen mezi n\u00e1mi dv\u011bma jsem se za ka\u017edou cenu vyh\u00fdbal. Jak zn\u00e1m toti\u017e Toma, ur\u010dit\u011b bychom za\u010dali u n\u011bj, a pak se n\u011bjakou oklikou dostali k tomu, co se vlastn\u011b p\u0159ed p\u00e1r dny d\u011blo se mnou, a o to jsem vskutku nest\u00e1l. Tom m\u011bl toti\u017e je\u0161t\u011b doned\u00e1vna neust\u00e1le tendence se k tomu vracet a necht\u011bl si nechat vymluvit, \u017ee krom t\u011blesn\u00fdch neduh\u016f mi skute\u010dn\u011b nic jin\u00e9ho nesch\u00e1zelo. Propojen\u00ed mezi dvoj\u010daty se prost\u011b pln\u011b potla\u010dit nedalo, co\u017e n\u011bkdy b\u00fdvalo na \u0161kodu. Teda pokud jste se sna\u017eili p\u0159ed t\u00edm druh\u00fdm n\u011bco utajit.<\/p>\n<\/div>\n
Ob\u010das mi v hlav\u011b vytanula i my\u0161lenka, \u017ee to, jak jsem se rozhodl zachovat, je fakt \u0161patn\u011b, ale ned\u011blo se to n\u011bjak frekventovan\u011b. Zajist\u00e9 to ode m\u011b chv\u00e1lyhodn\u00e9 nebylo, ale j\u00e1 byl po\u0159\u00e1d mnohem v\u00edce p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee to nen\u00ed moje v\u011bc, ale jej\u00ed. Nebyl tedy d\u016fvod si t\u00edm komplikovat \u017eivot. Pokud jsem si toti\u017e rozt\u0159\u00eddil v\u0161echna pro a proti, tak na t\u00e9 z\u00e1porn\u00e9 hrom\u00e1dce se mi kupilo nap\u0159\u00edklad ohro\u017een\u00ed m\u00e9ho vztahu s Tomem, probd\u011bl\u00e9 noci, kdy budu muset vst\u00e1vat k u\u0159van\u00e9mu novorozenci a krmit, p\u0159ebalovat a v\u0161echny ty nesmysly kolem toho, stejn\u011b bych je nezvl\u00e1dnul, nem\u011bl jsem p\u00e1ru, jak se starat o mimino. D\u00e1l tu byl medi\u00e1ln\u00ed skand\u00e1l, d\u00edt\u011b by se mi asi jen tak utajit nepovedlo a opravdu se mi t\u011bm senzace chtiv\u00fdm novin\u00e1\u0159\u016fm necht\u011blo vysv\u011btlovat, kde jsem k n\u011bmu tak n\u00e1hle p\u0159i\u0161el, nemo\u017enost skloubit moji kari\u00e9ru s v\u00fdchovou d\u00edt\u011bte a mnoho dal\u0161\u00edho. A na plusov\u00e9 hrom\u00e1dce se mi kr\u010dilo jen n\u011bco jako f\u00e9rovost, smysl pro zodpov\u011bdnost, \u010distota sv\u011bdom\u00ed, \u010di jak jinak to nazvat. To se rad\u011bji vzd\u00e1m u\u0161lechtil\u00e9 str\u00e1nky sv\u00e9ho j\u00e1, ne\u017e \u010delit t\u00e9 hromad\u011b, kter\u00e1 byla na pomysln\u00e9m druh\u00e9m b\u0159ehu.<\/p>\n<\/div>\n
Zanechal jsem neplodn\u00e9ho zadum\u00e1n\u00ed a sesko\u010dil z okna. P\u0159e\u0161el jsem ke sv\u00e9mu kufru, kter\u00fd byl ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd sbalen\u00fd. Prohr\u00e1bl jsem hrom\u00e1dky oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 jsem si s sebou m\u00ednil vz\u00edt a napadlo m\u011b, \u017ee by bylo dobr\u00e9 po\u0159\u00eddit si je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd cool n\u00e1t\u011bln\u00edk, kdybychom snad cht\u011bli vyrazit n\u011bkam mezi lidi. P\u00e1r jsem jich tu sice m\u011bl, ale p\u0159ipadalo mi to nedosta\u010duj\u00edc\u00ed. Bohu\u017eel v m\u00e9m \u0161atn\u00edku se \u017e\u00e1dn\u00fd dal\u0161\u00ed nenach\u00e1zel. Bylo to hlavn\u011b proto, \u017ee jsem se jen velice neochotn\u011b svl\u00e9kal do vylo\u017een\u011b letn\u00edho oble\u010den\u00ed. Vlastn\u011b jsem ho b\u011bhem roku ani nijak nepot\u0159eboval. To jen na\u0161e ka\u017edoro\u010dn\u00ed v\u00fdlety za sluncem vy\u017eadovaly trochu jinou garderobu, ne\u017e na jakou jsem byl zvykl\u00fd. Nov\u00e9 plavky se mi povedlo sehnat ji\u017e v\u010dera, ale z\u0159ejm\u011b budu muset podniknout je\u0161t\u011b jedno proluxov\u00e1n\u00ed obchod\u016f s od\u011bvy.<\/p>\n<\/div>\n
Opustil jsem lo\u017enici a \u0161el se pod\u00edvat po Tomovi. Samotn\u00e9mu se mi nikam necht\u011blo, tud\u00ed\u017e jsem doufal, \u017ee ho strhnu s sebou. P\u0159eci jen on toho m\u011bl ve sv\u00e9m kufru zat\u00edm opravdu jen poskrovnu, tak si t\u0159eba taky je\u0161t\u011b n\u011bco po\u0159\u00edd\u00ed. Sed\u011bl v kuchyni nad hrnkem k\u00e1vy a netv\u00e1\u0159il se zrovinka p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b.<\/div>\n
„Tomi,“ oslovil jsem ho opatrn\u011b. P\u0159estal hypnotizovat hladinu n\u00e1poje a zvednul ke mn\u011b pohled. „Nezajel bys se mnou do m\u011bsta? Cht\u011bl bych si je\u0161t\u011b p\u00e1r v\u011bc\u00ed koupit.“ Zaculil jsem se na n\u011bj l\u00edbezn\u011b. Evidentn\u011b to ale nezabralo. Tom na m\u011b bez n\u00e1znaku odpov\u011bdi civ\u011bl a v obli\u010deji se mu zra\u010dilo roz\u010dilen\u00ed. Obvykle se takhle tv\u00e1\u0159\u00edval, kdy\u017e jsme se kv\u016fli n\u011b\u010demu p\u0159eli. K \u017e\u00e1dn\u00e9mu konfliktu mezi n\u00e1mi ale nedo\u0161lo, tud\u00ed\u017e to muselo znamenat n\u011bco jin\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
„To teda nepojedu!“ Odsekl mi nakonec napru\u017een\u011b. Vykulil jsem na n\u011bj p\u0159ekvapen\u00edm o\u010di. Na\u010d ta \u00fase\u010dnost? „Mo\u017en\u00e1, a\u017e se od tebe kone\u010dn\u011b dov\u00edm pravdu, tak t\u0159eba o t\u011bch n\u00e1kupech za\u010dnu uva\u017eovat.“ Dodal je\u0161t\u011b a j\u00e1 se neubr\u00e1nil lehk\u00e9mu \u00faleku. Kam jen to m\u016f\u017ee m\u00ed\u0159it? Co t\u00edm sleduje?<\/div>\n
„Co\u017ee? O \u010dem to mluv\u00ed\u0161? Jakou pravdu?“ V\u00e1\u017en\u011b jsem nech\u00e1pal. Mo\u017enost, \u017ee by mohl n\u011bco v\u011bd\u011bt, jsem vylu\u010doval. Byli jsme si sice bl\u00edzc\u00ed, ale do soukrom\u00e9 po\u0161ty jsme si nelezli a Tom tohle v\u017edycky dodr\u017eoval.<\/div>\n
„Zkus se zamyslet. T\u0159eba na to p\u0159ijde\u0161. Nebo mi chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee nen\u00ed nic, co se v posledn\u00ed dob\u011b stalo a j\u00e1 bych o tom m\u011bl v\u011bd\u011bt?“ Plival na m\u011b ta slova s notnou d\u00e1vkou posm\u011b\u0161n\u00e9ho sarkasmu a mn\u011b zatrnulo. Tohle u\u017e bylo \u0161patn\u00e9. On sm\u011b\u0159oval ke konkr\u00e9tn\u00ed v\u011bci. \u0158e\u010di, kter\u00e9 vedl, se nedaly sv\u00e9st na \u0161est\u00fd smysl, kter\u00fd mezi n\u00e1mi ob\u010das zafungoval. Nep\u016fsobilo to jen jako tu\u0161en\u00ed. T\u0159eba m\u011b ale jen dokonale mate. Jestli si mysl\u00ed, \u017ee mu to p\u0159izn\u00e1m na plnou pusu, tak se plete. Neodpustil bych si, kdyby mi n\u011bco ujelo a j\u00e1 n\u00e1sledn\u011b zjistil, \u017ee jsem se seknul a Tom jen n\u011bco vyk\u0159ikoval do v\u011btru, o skute\u010dn\u00e9 pravd\u011b nemaj\u00edc v\u016fbec potuchy.<\/div>\n
„Ne. Rozhodn\u011b nic, o \u010dem by bylo nutn\u00fd t\u011b informovat. Ne na v\u0161echno jsme dva. N\u011bco si \u010dlov\u011bk mus\u00ed vy\u0159e\u0161it s\u00e1m.“ Pov\u011bd\u011bl jsem mu a sna\u017eil se, aby to zn\u011blo klidn\u011b a hlavn\u011b pevn\u011b. Kdybych na sob\u011b dal zn\u00e1t nejistotu, jen by ho to utvrdilo v tom, \u017ee tu n\u011bco nehraje a pokra\u010doval by d\u00e1l ve sv\u00e9m v\u00fdslechu.<\/div>\n
„Aha…“ Prot\u00e1hl ironicky, za\u0161klebil se a zalo\u017eil si ruce na prsou. St\u0159elil po mn\u011b takov\u00fdm pohledem, \u017ee jeho o\u010di div nevy\u0161lehly blesky hn\u011bvu, kter\u00fd na n\u011bm byl \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc patrn\u011bj\u0161\u00ed. „A m\u016f\u017ee\u0161 m\u011b teda jako\u017eto sv\u00e9ho partnera, a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b bratra, alespo\u0148 obezn\u00e1mit s t\u00edm, jak si s\u00e1m pro sebe hodl\u00e1\u0161 vy\u0159e\u0161it svoje nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed otcovstv\u00ed?“ V tu chv\u00edli se mi div \u00falekem nezastavilo srdce. J\u00e1 musel \u0161patn\u011b sly\u0161et. Tohle ne. Takhle jsem to necht\u011bl. M\u011blo se to pono\u0159it n\u011bkam hodn\u011b hluboko do zapomn\u011bn\u00ed, ale tahle otravn\u00e1 skute\u010dnost z\u0159ejm\u011b um\u011bla neuv\u011b\u0159iteln\u011b dob\u0159e plavat. Zuby nehty se dr\u017eela nad hladinou a okat\u011b na sebe upozor\u0148ovala. C\u00edtil jsem se zahnan\u00fd do kouta a nev\u011bd\u011bl, jak od toho honem ut\u00e9ct, pokud mo\u017eno bez \u00fahony. Samoz\u0159ejm\u011b jsem zareagoval t\u00edm nejubo\u017eej\u0161\u00edm zp\u016fsobem.<\/div>\n
„Leze\u0161 do m\u00fdch v\u011bc\u00ed?“ Odv\u011btil jsem mu ot\u00e1zkou a dal si z\u00e1le\u017eet, aby bylo dostate\u010dn\u011b jasn\u011b vid\u011bt, \u017ee jsem skute\u010dn\u011b rozho\u0159\u010den jeho p\u0159\u00edzemn\u00edm \u0161pehov\u00e1n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
„Nikam ti nelezu. Nem\u00e1\u0161 to nech\u00e1vat zapnut\u00fd na stole v\u0161em na o\u010d\u00edch!“ Houknul jsem na n\u011bj a ani jsem si po\u0159\u00e1dn\u011b neuv\u011bdomil, \u017ee jsem to cel\u00e9 doprovodil \u00faderem p\u011bst\u00ed do stolu. C\u00edtil jsem se neuv\u011b\u0159iteln\u011b vyto\u010den\u00fd, jako snad je\u0161t\u011b nikdy d\u0159\u00edv. P\u016fvodn\u011b jsem si pl\u00e1noval, \u017ee s n\u00edm promluv\u00edm v klidu. Za\u010dnu n\u011bjak zlehka a pomalu se dostanu k tomu, \u017ee o tom v\u00edm, a \u017ee bych byl docela r\u00e1d, kdyby mi vysv\u011btlil, pro\u010d mi to je\u0161t\u011b ne\u0159ekl. Ale kdy\u017e si napochodoval do kuchyn\u011b s t\u00edm sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a za\u010dal mi tu ml\u00edt, jak by pot\u0159eboval jet nakupovat, dop\u00e1lilo m\u011b to. Ta jeho bezstarostnost. M\u011bl jsem toho akor\u00e1t dost.<\/p>\n<\/div>\n
Nav\u00edc m\u016fj milej br\u00e1\u0161ka v\u016fbec nezklamal. P\u0159esn\u011b jsem p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee na m\u011b vyrukuje s touhle ubl\u00ed\u017eenou pozn\u00e1mkou o tom, \u017ee jsem naru\u0161il hranice jeho soukrom\u00ed, ani\u017e by se pokusil vz\u00edt to za konec, kter\u00fd by byl v dan\u00e9 situaci mnohem vhodn\u011bj\u0161\u00ed. Proto jsem s t\u00edm tak dlouho ot\u00e1lel a nech\u00e1val to b\u00fdt, i kdy\u017e m\u011b to zevnit\u0159 neskute\u010dn\u011b u\u017e\u00edralo. Tohle jednodu\u0161e nebylo n\u011bco, co by m\u011bl pr\u00e1vo nech\u00e1vat si pro sebe, p\u0159esto jsem rad\u011bji setrv\u00e1val v ne\u010dinnosti, ne\u017e bych vyprovokoval tuhle jeho reakci. \u010cek\u00e1n\u00ed ode m\u011b byla asi chyba. Kdybych za\u010dal d\u0159\u00edv, t\u0159eba by se to obe\u0161lo bez k\u0159iku a t\u0159\u00edsk\u00e1n\u00ed do stolu. Ot\u00e1lel jsem dlouho a m\u016fj poh\u00e1r trp\u011blivosti p\u0159etekl.<\/p>\n<\/div>\n
„Uv\u011bdom si, \u017ee tohle je ale te\u010f to nejm\u00ed\u0148 podstatn\u00fd. Necht\u011bl bys mi to rad\u011bj cel\u00fd vysv\u011btlit?!“ Poskytl jsem mu mo\u017enost na obhajobu, ov\u0161em posledn\u00ed zbyte\u010dky jisk\u0159i\u010dek nad\u011bje na to, \u017ee se dov\u00edm n\u011bco, co by to cel\u00e9 omlouvalo, u\u017e d\u00e1vno vyhasly. Te\u010f u\u017e jsem jen \u010dekal, jak rozs\u00e1hl\u00e1 katastrofa to bude.<\/div>\n
„A co chce\u0161 sly\u0161et? V\u0161echno tam snad bylo \u0159e\u010deno \u00fapln\u011b jasn\u011b. Nebylo tam nic, co by se nedalo pochopit.“ Naprosto scestn\u011b odpov\u011bd\u011bl. To se mi muselo nejsp\u00ed\u0161 jenom zd\u00e1t. A nebo toho pitome\u010dka ze sebe d\u011blal \u00famysln\u011b.<\/div>\n
„Nept\u00e1m se na ten e-mail.“ P\u00e1rkr\u00e1t jsem se nadechl a sna\u017eil se v sob\u011b naj\u00edt dostatek trp\u011blivosti, kter\u00e1 by mi umo\u017enila pokra\u010dovat v tomhle rozhovoru. „J\u00e1 chci v\u011bd\u011bt, kdy si mi to hodlal \u0159\u00edct, a jak si to m\u00ednil \u0159e\u0161it.“ Osv\u011btlil jsem mu, jak byla p\u016fvodn\u00ed ot\u00e1zka m\u00edn\u011bna.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se kousl do rtu a zabodl pohled do podlahy. Chv\u00edli tam z\u00edral, zkoumaje si nejsp\u00ed\u0161 \u0161pi\u010dky sv\u00fdch nohou a nakonec pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Nijak.“ Vypadalo z n\u011bj jednodu\u0161e. \u010celist mi samovoln\u011b spadla dol\u016f a obo\u010d\u00ed vyst\u0159elilo vzh\u016fru. Nejsp\u00ed\u0161 jsem se ocitl v hodn\u011b \u0161patn\u00e9m vtipu, jinak jsem toti\u017e absolutn\u011b nedok\u00e1zal pobrat, co tu pr\u00e1v\u011b vypustil z pusy.<\/div>\n
„Co? Jak tomu m\u00e1m rozum\u011bt? Tos m\u011bl v pl\u00e1nu to jako cel\u00fd ignorovat?“ Dot\u00edral jsem na n\u011bj a do\u017eadoval se odpov\u011bd\u00ed, on ale jen zaryt\u011b ml\u010del. P\u0159e\u0161lapoval z nohy na nohu a sv\u00fdmi zlakovan\u00fdmi neh\u00fdtky si cupoval p\u00e1raj\u00edc\u00ed se nit na sv\u00e9m lev\u00e9m ruk\u00e1vu tri\u010dka. M\u011bl jsem chu\u0165 k n\u011bmu p\u0159isko\u010dit a hrub\u011b s n\u00edm zat\u0159\u00e1st, aby se u\u017e hlavn\u011b probral, on se ale milostiv\u011b rozhodl promluvit d\u0159\u00edve, ne\u017e jsem tak ud\u011blal.<\/div>\n
„A co jin\u00e9ho?“ Ku\u0148knul. „To si m\u00e1m nechat toho usmrkance vnutit? D\u00edk, nem\u00e1m z\u00e1jem. J\u00e1 m\u00e1m sv\u016fj \u017eivot r\u00e1d tak jak je.“ Obezn\u00e1mil m\u011b s ledov\u00fdm klidem. Kdo to, sakra, p\u0159ede mnou stoj\u00ed? \u0158\u00edkal jsem si. Tuhle bezohlednou egoistickou sketu jsem nepozn\u00e1val. Trocha toho sobectv\u00ed, nerozhodnosti, zkratovit\u00e9ho jedn\u00e1n\u00ed a tendenc\u00ed strkat hlavu p\u0159ed probl\u00e9my do p\u00edsku, tu byla v Billovi odjak\u017eiva, ale ne v takhle obludn\u00e9m rozsahu. To nebyl m\u016fj bratr. Ten se dok\u00e1zal nakonec v\u017edycky vzpamatovat a vydat se po t\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9 cest\u011b. Tenhle p\u0159\u00edzrak snad ale ani na moment nezauva\u017eoval, \u017ee by jednal \u0161patn\u011b. V\u017edy\u0165 co je zl\u00e9ho na tom distancovat se od toho, co jsem si s\u00e1m nadrobil, a nechat se starat ty druh\u00e9?<\/p>\n<\/div>\n
„Ty ses asi \u00fapln\u011b pom\u00e1tl, ne?“ Ji\u017e bez jak\u00e9koli snahy se ovl\u00e1dat, jsem se na n\u011bj rozk\u0159i\u010del. „Ty si to d\u00edt\u011b nejd\u0159\u00edv ud\u011bl\u00e1\u0161, a pak se o n\u011bj odm\u00edt\u00e1\u0161 postarat?“<\/div>\n
„Laskav\u011b ne\u0159vi! Co ode m\u011b vlastn\u011b chce\u0161? Klidn\u011b to d\u00edt\u011b finan\u010dn\u011b zajist\u00edm, ale v\u00edc teda nesvedu. Nehodl\u00e1m ve svejch dvaadvaceti letech d\u011blat fotra.“ Bill zanechal toho pasivn\u00edho p\u0159\u00edstupu k cel\u00e9 t\u00e9hle debat\u011b a roz\u0161t\u011bkal se na m\u011b taky.<\/div>\n
„Jo, ty j\u00edm ale se\u0161! M\u011bl bys to za\u010d\u00edt br\u00e1t na v\u011bdom\u00ed a nebos na to m\u011bl myslet d\u0159\u00edv, ne\u017e si do n\u00ed zasunul. Nav\u00edc, co kdy\u017e um\u0159e? \u010cetls v\u016fbec po\u0159\u00e1dn\u011b, co ti napsala? K \u010demu mysl\u00ed\u0161, \u017ee budou prachy sirotkovi?“ Cht\u011bl jsem ho donutit uv\u011bdomit si, kolik toho ten ignorant nedomyslel. Marnost. Evidentn\u011b v\u016fbec pochopit necht\u011bl.<\/div>\n
„M\u00e1m se ujmout role ta\u0165ky? Jak je libo. Ale abys v\u011bd\u011bl, d\u011blal jsem to kv\u016fli tob\u011b. Necht\u011bl jsem, aby se to mezi n\u00e1ma pod\u011blalo, proto jsem nic ne\u0159ekl.“ Hodil do placu dal\u0161\u00ed perlu. Nesta\u010dil jsem lapat po dechu. Co tohle bylo za argumenty? T\u011bch by snad ani dosp\u011bl\u00fd norm\u00e1ln\u011b mysl\u00edc\u00ed jedinec nebyl schopn\u00fd a on mi je tu p\u0159edhazoval s naprostou v\u00e1\u017enost\u00ed.<\/div>\n
„Pros\u00edm?! To sis jako myslel, \u017ee bych se s t\u00edm nedok\u00e1zal srovnat? \u017de by to t\u00edm mezi n\u00e1ma skon\u010dilo? To mi teda hodn\u011b m\u00e1lo v\u011b\u0159\u00ed\u0161. \u010cekals, \u017ee t\u011b kv\u016fli tomu opust\u00edm nebo co? Takovej sr\u00e1\u010d teda nejsem. Kouk\u00e1m, \u017ee ty do n\u011bj nem\u00e1\u0161 ale moc daleko!“ Vmetl jsem mu bez okolk\u016f do tv\u00e1\u0159e ur\u00e1\u017eku, i kdy\u017e jsme se ani v h\u00e1dk\u00e1ch ni\u010d\u00edm podobn\u00fdm ne\u010dastovali.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se na chv\u00edli zarazil. To ozna\u010den\u00ed mu nejsp\u00ed\u0161 moc po chuti nebylo. Mra\u010dil se, a\u017e se mu krabatilo cel\u00e9 \u010delo, n\u00e1sledn\u011b si odsunul \u017eidli a sedl si naproti mn\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Ud\u011blal jsem chybu. Sta\u010d\u00ed?“ Pokou\u0161el se mluvit bez k\u0159iku, co\u017e mu i \u0161lo, ale up\u0159\u00edmnost jsem v jeho hlase nec\u00edtil. „M\u016f\u017eeme nechat toho napad\u00e1n\u00ed a vymyslet, co s t\u00edm?“ Navrhl, ale vyzn\u00edvalo to tak dut\u011b. Byla to jen pr\u00e1zdn\u00e1 slova, kter\u00e1 m\u011bla uchl\u00e1cholit, proto\u017ee bratrovi evidentn\u011b do\u0161el, kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, tak fakt, \u017ee jestli bude pokra\u010dovat v tom, co mi tu doposud p\u0159edv\u00e1d\u011bl, tak to pro n\u011bj nedopadne zrovinka lichotiv\u011b. Bohu\u017eel u\u017e ale bylo pozd\u011b. Pokud to byl pokus v\u0161echno zachr\u00e1nit, tak bez\u00fasp\u011b\u0161n\u00fd.<\/div>\n
„Nesta\u010d\u00ed, Bille. Ani trochu to nesta\u010d\u00ed.“ Hovo\u0159il jsem ti\u0161e a sklesle, proto\u017ee zklaman\u011b. „Kdy\u017e ty nehodl\u00e1\u0161 \u0159e\u0161it „Letiny probl\u00e9my“, tak j\u00e1 nebudu \u0159e\u0161it ty tvoje. Kon\u010d\u00edm. D\u011blej si co chce\u0161.“ Sd\u011blil jsem mu prost\u011b a zvedl se od stolu.<\/p>\n<\/div>\n
„Co to m\u00e1 bejt?“ Bill se op\u011bt naje\u017eil. „To se se mnou jako rozch\u00e1z\u00ed\u0161?“ Prsknul tu ot\u00e1zku stylem, \u017ee n\u011bco podobn\u00e9ho si snad ani nem\u016f\u017eu dovolit. Znaven\u011b jsem se na n\u011bj zad\u00edval.<\/div>\n
„Rozchod? Mysl\u00edm, \u017ee vzhledem k tomu, \u017ee jsme br\u00e1chov\u00e9, n\u011bco takov\u00fdho mezi n\u00e1ma ani nejde. To ale nevylu\u010duje, abych nemohl odej\u00edt. Chci bejt chv\u00edli s\u00e1m. A\u017e t\u011b budu cht\u00edt vid\u011bt, tak se vr\u00e1t\u00edm. Do t\u00fd doby mi dej pokoj.“ Jednal jsem s n\u00edm te\u010f pro zm\u011bnu mraziv\u011b j\u00e1. On si ale nezaslou\u017eil ohledy. Ne po tom, co mi tu naserv\u00edroval.<\/p>\n<\/div>\n
„Fajn, tak si t\u00e1hni a vem si s sebou i tu svoji kurevskou \u010destnost a bezchybnost, ty jeden kladnej hrdino!“ Zaje\u010del mi je\u0161t\u011b do zad. Byl to ale jen posledn\u00ed zoufal\u00fd v\u00fdk\u0159ik pora\u017een\u00e9ho. Ani jsem nev\u011bd\u011bl, jestli mi ho je l\u00edto. Soucit by si sp\u00ed\u0161 zaslou\u017eila ta holka.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem sb\u00edhal schody od bytu a pokra\u010doval k autu, m\u00edhaly se mi p\u0159ed o\u010dima \u00faryvky toho jej\u00edho dopisu.<\/div>\n
„…\u0159\u00edkal jsi, \u017ee se na tebe mohu obr\u00e1tit v p\u0159\u00edpad\u011b pot\u0159eby. Nikdy bych toho nevyu\u017eila, kdyby bylo jen trochu mo\u017en\u00e9, abych si dok\u00e1zala poradit sama. Te\u010f to nejde. Jsem zoufal\u00e1 a boj\u00edm se…“<\/em><\/div>\n
„…su\u017euje m\u011b nemoc, diagnostikovali mi v\u00e1\u017en\u00e9 onemocn\u011bn\u00ed srdce. P\u0159esto nem\u00e1m strach. Ne o sebe…“<\/em><\/div>\n
„…nen\u00ed to pokus vyvolat v tob\u011b soucit…“<\/em><\/div>\n
„…nechci, aby moje a hlavn\u011b tak\u00e9 tvoje miminko vychov\u00e1vala ona…“<\/em><\/div>\n
„…m\u00fdm \u00famyslem nen\u00ed p\u0159id\u011blat ti starosti, ale to mal\u00e9 si zaslou\u017e\u00ed m\u00edt \u0161\u0165astn\u00fd \u017eivot a j\u00e1 mu ho nejsp\u00ed\u0161 s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed nebudu schopn\u00e1 zajistit…“<\/em><\/div>\n
„…moc pros\u00edm, pomoz mi…“<\/em><\/div>\n
Ona tak pokorn\u011b a \u00fap\u011bnliv\u011b \u017e\u00e1dala o z\u00e1chrann\u00fd kruh a on m\u011bl \u017ealudek to prost\u011b jen p\u0159ej\u00edt. Byl jsem zhnusen\u00fd \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9ho jsem jako jedin\u00e9ho kdy miloval. Nem\u011bl jsem p\u0159edstavu, jak z toho vykli\u010dkovat. T\u00e1pal jsem ve tm\u011b a nikde z\u00e1blesk sv\u011btla. Vy\u0161krtnout ho nebylo mo\u017en\u00e9, p\u0159esto jsem se p\u0159istihl p\u0159i tom, \u017ee bych to s chut\u00ed ud\u011blal. Nastoupil jsem do sv\u00e9ho auta a oto\u010dil kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed a pomalu se rozjel bez jasn\u00e9ho c\u00edle sv\u00e9 cesty. U\u017e te\u010f mi za\u010d\u00ednal chyb\u011bt a z\u00e1rove\u0148 se mi z n\u011bj d\u011blalo na nic.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Bill Sed\u011bl jsem na parapetu okna a koukal se skrz sklen\u011bnou tabuli ven. Nepozoroval jsem nic konkr\u00e9tn\u00edho, jen jsem si tak rozj\u00edmal s neveselou melancholi\u00ed, kter\u00e1 se m\u011b zmoc\u0148ovala v\u017edycky, kdy\u017e bylo po\u010das\u00ed, jako pr\u00e1v\u011b dnes. Od brzk\u00e9ho r\u00e1na vytrvale<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[222],"tags":[],"class_list":["post-14169","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14169","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14169"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14169\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14169"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14169"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14169"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}