{"id":14170,"date":"2009-06-26T18:00:00","date_gmt":"2009-06-26T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14137"},"modified":"2009-06-26T18:00:00","modified_gmt":"2009-06-26T17:00:00","slug":"kopretina-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/26\/kopretina-2\/","title":{"rendered":"Kopretina"},"content":{"rendered":"
autor: Mary<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
N\u011bkdo (nebudu jmenovat, LoFinQa*TWC v\u00ed :D) m\u011b p\u0159emlouval, abych sem poslala svoje jednod\u00edln\u00e9 pov\u00eddky, a proto\u017ee n\u011bkdy nejsem schopn\u00e1 odolat n\u00e1tlaku, m\u00e1te m\u011b tady a pokud m\u011b budete cht\u00edt, tak u\u017e se m\u011b nezbav\u00edte \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
Pro za\u010d\u00e1tek jedna opravdu star\u00e1 pov\u00eddka. Budu moc vd\u011b\u010dn\u00e1 za koment\u00e1\u0159e. Mary<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e9, kopretina!“ vyk\u0159ikl Bill nad\u0161en\u011b. Dnes m\u011bl u\u017e od r\u00e1na v\u00fdjime\u010dn\u011b dobrou n\u00e1ladu a nic mu ji nemohlo zkazit. Dokonce ani prohl\u00eddka zahrad se t\u0159\u00eddou plnou lid\u00ed, kte\u0159\u00ed ho nemaj\u00ed r\u00e1di. Rychle vb\u011bhl na tr\u00e1vu, i kdy\u017e podle cedul\u00ed rozm\u00edst\u011bn\u00fdch pod\u00e9l chodn\u00ed\u010dku to bylo p\u0159\u00edsn\u011b zak\u00e1zan\u00e9, a rostlinu utrhl. Vr\u00e1til se zp\u011bt k bratrovi, vedle n\u011bho\u017e celou dobu \u0161el, srovnal s n\u00edm krok a za\u010dal neboh\u00e9 kv\u011btin\u011b otrh\u00e1vat l\u00edstky.<\/div>\n
„M\u00e1 m\u011b r\u00e1d, nem\u00e1 m\u011b r\u00e1d\u2026“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj \u00fakosem pod\u00edval, ale okam\u017eit\u011b se od n\u011bj odvr\u00e1til. Vrazil ruce hluboko do kapes, z\u00edral do zem\u011b a sna\u017eil se vypudit z mysli obr\u00e1zek bratra, sv\u00edraj\u00edc\u00edho kv\u011btinu a vytrh\u00e1vaj\u00edc\u00edho jeden okv\u011btn\u00ed l\u00edstek za druh\u00fdm. Kdyby se stejn\u011b n\u011b\u017en\u011b dot\u00fdkal i jeho, nic v\u00edc si nep\u0159\u00e1l\u2026<\/div>\n
„M\u00e1 m\u011b r\u00e1d!“ zaj\u00e1sal Bill \u0161\u0165astn\u011b, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ale \u00fasm\u011bv z jeho tv\u00e1\u0159e vytratil. „Jedin\u00fd probl\u00e9m je, \u017ee nev\u00edm kdo.“<\/div>\n
„J\u00e1 bych mo\u017en\u00e1 v\u011bd\u011bl\u2026“ zamumlal Tom potichounku, p\u0159esto dost hlasit\u011b na to, aby ho bratr zaslechl.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? A kdo?“ Bill zahodil zbytek kopretiny a prosebn\u011b se zad\u00edval na bratra, kter\u00fd kroutil hlavou na znamen\u00ed toho, \u017ee mu nic ne\u0159ekne. „No tak, Tome, jsi m\u016fj bratr, moje dvoj\u010de, m\u011bl bys mi pom\u00e1hat. Tak mi to p\u0159ece \u0159ekni,“ sna\u017eil se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit. Marn\u011b, ne\u0159ekl mu ani slovo.<\/div>\n
„Nic ti ne\u0159eknu.“<\/div>\n
„Pros\u00edm.“<\/div>\n
„Ne!“<\/div>\n
\n
Bill sko\u010dil bratrovi na z\u00e1da, ten se zapot\u00e1cel a m\u00e1lem se odporou\u010deli k zemi. Tom trochu zpomalil, s bratrem na z\u00e1dech si netroufal j\u00edt tak rychle, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e ho obj\u00edmal kolem krku tak siln\u011b, \u017ee ho t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161krtil. U\u017e tak byli pozadu, tak\u017ee si jich nikdo nev\u0161\u00edmal a oni se mohli d\u00e1l neru\u0161en\u011b dohadovat.<\/div>\n
„Tak co, \u0159ekne\u0161?“ zabroukal Bill a chytil se bratra je\u0161t\u011b pevn\u011bji. Ten zalapal po dechu, ale state\u010dn\u011b odpov\u011bd\u011bl: „Ne, ne a ne!“<\/div>\n
Bill se nem\u00ednil vzd\u00e1t. Bavilo ho bratra provokovat a byl si jist\u00fd, \u017ee kdy\u017e vydr\u017e\u00ed je\u0161t\u011b chv\u00edli, dozv\u00ed se, co chce sly\u0161et. Nem\u00fdlil se. Sta\u010dilo p\u00e1r minut brouk\u00e1n\u00ed \u017ee „se to stejn\u011b dov\u00ed, proto\u017ee Tom ho m\u00e1 r\u00e1d, a proto mu to ur\u010dit\u011b \u0159ekne“ a u\u017e ho ze sebe shazoval.<\/div>\n
„Dob\u0159e, pov\u00edm ti to. Ale a\u017e doma!“ dodal rychle, kdy\u017e vid\u011bl jeho nad\u0161en\u00fd v\u00fdraz. Rozhodl se, zkus\u00ed to, snad ho bratr pochop\u00ed.<\/div>\n
Bill rozz\u00e1\u0159en\u011b p\u0159ik\u00fdvl a spole\u010dn\u011b dohonili spolu\u017e\u00e1ky, kte\u0159\u00ed jim m\u00e1lem utekli. T\u011b\u0161il se dom\u016f, od mali\u010dka byl mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159ehnan\u011b zv\u011bdav\u00fd, a tohle ho zaj\u00edmalo v\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161ichni se hrnuli do autobusu. Celodenn\u00edm trajd\u00e1n\u00edm po zahrad\u00e1ch byli v\u0161ichni hodn\u011b unaven\u00ed, a tak se ve snaze naj\u00edt co nejd\u0159\u00edve volnou seda\u010dku, rvali jeden p\u0159es druh\u00e9ho, nad\u00e1vali si, strkali do sebe a jeden chlapec skon\u010dil po sr\u00e1\u017ece se siln\u011bj\u0161\u00edm spolu\u017e\u00e1kem na podlaze mezi sedadly.<\/div>\n
Dvoj\u010data nem\u011bla na n\u011bjak\u00e9 h\u00e1d\u00e1n\u00ed v\u016fbec n\u00e1ladu. \u0160li zp\u016fsobn\u011b, a tud\u00ed\u017e posledn\u00ed, ka\u017ed\u00fd pono\u0159en\u00fd do sv\u00fdch my\u0161lenek. Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co se asi dozv\u00ed, a Tom v\u00e1hal, jestli je jeho rozhodnut\u00ed opravdu tak dobr\u00e9 a co mu vlastn\u011b \u0159ekne. Jak mu m\u00e1 sakra jenom tak z\u010distajasna ozn\u00e1mit, \u017ee to on po n\u011bm tou\u017e\u00ed? Nem\u011bl mu nic slibovat. Samoz\u0159ejm\u011b by si mohl n\u011bco vymyslet, ale lh\u00e1t mu? To rozhodn\u011b necht\u011bl.<\/div>\n
Kdy\u017e Bill nastoupil do autobusu, zjistil, \u017ee si nem\u00e1 kam sednout, proto\u017ee posledn\u00ed voln\u00e9 m\u00edsto zabral Tom. Rozhodn\u011b z toho nebyl ani trochu nad\u0161en\u00fd, byl unaven\u00fd jako v\u0161ichni ostatn\u00ed, a p\u0159edstava, \u017ee by m\u011bl celou hodinu j\u00edzdy dom\u016f st\u00e1t, ho nijak net\u011b\u0161ila. Do\u0161el k Tomovi, kter\u00fd se na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Pro\u010d si nesedne\u0161?“<\/div>\n
„A nev\u00ed\u0161 kam?“ zeptal se ho s ironick\u00fdm podt\u00f3nem.<\/div>\n
Tom se rozhl\u00e9dl po autobuse a kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee je v\u0161ude obsazeno, li\u0161\u00e1cky se usm\u00e1l, chytil bratra za boky a prudce si ho strhnul na sv\u016fj kl\u00edn, a\u017e Bill p\u0159ekvapen\u00edm vyp\u00edskl.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„No, jestli chce\u0161 rad\u0161i st\u00e1t, samoz\u0159ejm\u011b ti nebudu br\u00e1nit,“ pronesl Tom p\u0159edst\u00edran\u011b lhostejn\u00fdm hlasem, i kdy\u017e mu na tom ve skute\u010dnosti nesm\u00edrn\u011b z\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
Bill kr\u00e1tce zav\u00e1hal, ale z\u016fstal sed\u011bt. Vlastn\u011b to bylo docela pohodln\u00e9 a asi milionkr\u00e1t p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e st\u00e1t. Nav\u00edc si jich v\u016fbec nikdo nev\u0161\u00edmal, polovina lid\u00ed m\u011bla v u\u0161\u00edch sluch\u00e1tka a ta druh\u00e1 bu\u010f spala nebo se d\u00edvala ven skrze zaml\u017een\u00e1 ok\u00fdnka, klidn\u011b si mohli pov\u00eddat.<\/div>\n
„D\u00edky,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„Nen\u00ed za co,“ oplatil mu Tom stejn\u011b ti\u0161e a pevn\u011b ho objal kolem pasu, aby nespadl, \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee ho m\u00e1 tak bl\u00edzko u sebe.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Tak kdo m\u011b teda miluje?“ zeptal se Bill bratra nedo\u010dkav\u011b, sotva za nimi zav\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
Tom si povzdychl. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee se ho zept\u00e1, ale muselo to b\u00fdt hned te\u010f? Nemohl mu d\u00e1t je\u0161t\u011b chv\u00edli na to, aby si to mohl po\u0159\u00e1dn\u011b promyslet? Ale uzn\u00e1val, \u017ee si za to m\u016f\u017ee s\u00e1m. Dob\u0159e znal Billovu zv\u011bdavost a tu\u0161il, \u017ee se ho zept\u00e1 hned, jak jen to bude mo\u017en\u00e9. V\u00e1hal, jestli mu to m\u00e1 \u0159\u00edct nebo ne, nakonec se v\u0161ak rozhodl. Sl\u00edbil mu to.<\/div>\n
Sedl si na \u017eidli a p\u0159ik\u00fdvl. Bill, kter\u00fd ho celou dobu prosebn\u011b pozoroval, se zaradoval.<\/div>\n
„Poj\u010f bl\u00ed\u017e.“<\/div>\n
Bill postoupil o dva kroky dop\u0159edu a s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se mu up\u0159en\u011b d\u00edval do o\u010d\u00ed. Vid\u011bl v nich n\u011bco, co nedok\u00e1zal pojmenovat.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e.“<\/div>\n
Ud\u011blal dal\u0161\u00ed krok a zastavil se t\u011b\u0161n\u011b p\u0159ed n\u00edm. Tomovy ruce bleskurychle vyst\u0159elily k n\u011bmu a st\u00e1hly si ho k sob\u011b. Bill prudce vydechl. U\u017e podruh\u00e9 b\u011bhem jedin\u00e9ho dne sed\u011bl bratrovi na kl\u00edn\u011b a nechal se od n\u011bj obj\u00edmat. P\u0159ekvapilo ho, \u017ee mu to nen\u00ed ani trochu nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Bylo to absurdn\u00ed, ale jemu se to l\u00edbilo, p\u0159ipadal si v bezpe\u010d\u00ed, nic se mu nemohlo st\u00e1t.<\/div>\n
Tom se naklonil k bratrovu obli\u010deji, rty jemn\u011b p\u0159ejel jeho u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek a za\u0161eptal: „J\u00e1.“<\/div>\n
Bill vykulil o\u010di a trochu se od n\u011bj odt\u00e1hl, cht\u011bl se mu d\u00edvat do tv\u00e1\u0159e, aby zjistil, jestli to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b, nebo si z n\u011bj jen utahuje.<\/div>\n
„Ty?“<\/div>\n
K\u00fdvl na souhlas, pohled zabodnut\u00fd do jeho hrudi. Nedok\u00e1zal se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Bill mu to ov\u0161em znemo\u017enil, kdy\u017e ho n\u011b\u017en\u011b chytil za bradu a donutil ho zvednout hlavu. Cht\u011bl to sly\u0161et. Pot\u0159eboval to sly\u0161et. V tuto chv\u00edli to bylo jedin\u00e9, po \u010dem tou\u017eil. A Tom to z\u0159ejm\u011b v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Miluju t\u011b.“<\/div>\n
Bill p\u0159iv\u0159el o\u010di. Tak kr\u00e1sn\u011b se to poslouchalo. P\u0159esto\u017ee by ho nikdy d\u0159\u00edv nenapadlo, \u017ee to usly\u0161\u00ed zrovna od sv\u00e9ho bratra, najednou mu to p\u0159i\u0161lo \u00fapln\u011b p\u0159irozen\u00e9, jako by to tak bylo v\u017edy. A mo\u017en\u00e1 opravdu bylo, jen oni si to neuv\u011bdomovali.<\/div>\n
Nemluvil. Pomalu ovinul Tomovi ruce kolem krku a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima ho pol\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Mary<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
beataread: Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mary N\u011bkdo (nebudu jmenovat, LoFinQa*TWC v\u00ed :D) m\u011b p\u0159emlouval, abych sem poslala svoje jednod\u00edln\u00e9 pov\u00eddky, a proto\u017ee n\u011bkdy nejsem schopn\u00e1 odolat n\u00e1tlaku, m\u00e1te m\u011b tady a pokud m\u011b budete cht\u00edt, tak u\u017e se m\u011b nezbav\u00edte \ud83d\ude00 Pro za\u010d\u00e1tek jedna opravdu star\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-14170","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14170","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14170"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14170\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14170"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14170"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14170"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}