{"id":14218,"date":"2009-06-21T14:00:00","date_gmt":"2009-06-21T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14185"},"modified":"2009-06-21T14:00:00","modified_gmt":"2009-06-21T13:00:00","slug":"zapleten-v-lasce-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/21\/zapleten-v-lasce-5\/","title":{"rendered":"Zapleten v l\u00e1sce 5."},"content":{"rendered":"
autor: Ivetka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill si oddechl teprve a\u017e letadlo odstartovalo a sv\u00fdmi podvozky se odlepilo od povrchu zem\u011b. Teprve a\u017e te\u010f se pono\u0159il do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f, proto\u017ee jeho pl\u00e1n a cel\u00e1 cesta ho dost vy\u010derpala, ignoroval hlad a \u017e\u00edze\u0148, hlavn\u00ed bylo, \u017ee se odtamtud dostal bez jedin\u00e9ho zahl\u00e9dnut\u00ed. Cesta m\u011bla trvat p\u0159es 2 hodiny, tak\u017ee si Bill klidn\u011b pospal alespo\u0148 chvilku, b\u011bhem letu dostal i mal\u00e9 ob\u010derstven\u00ed a pit\u00ed, tak\u017ee nic ho u\u017e netr\u00e1pilo. Mo\u017en\u00e1 to, co bude d\u00e1l. Mus\u00ed se odst\u011bhovat pry\u010d, proto\u017ee a\u017e r\u00e1no zjist\u00ed, \u017ee Bill nen\u00ed na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, \u017ee klidn\u011b nele\u017e\u00ed v posteli, ur\u010dit\u011b to nenechaj\u00ed jen tak. Za\u010dnou ho hledat a ur\u010dit\u011b ho najdou, mus\u00ed db\u00e1t na bezpe\u010dnost sv\u00fdch bli\u017en\u00edch, proto hned, a\u017e p\u0159ijede, a d\u00e1 se do norm\u00e1lu, p\u016fjde na policii a za\u017e\u00e1d\u00e1 o \u0159e\u0161en\u00ed p\u0159\u00edpadu a ochranu jeho rodiny. Nemusel si d\u011blat starosti s t\u00edm, co bude d\u00e1l, ale Lucky mu p\u0159ipadal tak jin\u00fd ne\u017e ostatn\u00ed, on dbal na to, aby se Billovi za tu dobu nic nestalo a povoloval mu plno v\u011bc\u00ed, d\u011blal v\u0161e pro to, aby se m\u011bl co nejl\u00e9pe. Na n\u011bm Billovi tro\u0161ku z\u00e1le\u017eelo. \u010c\u00edm v\u00edc se ale Bill bl\u00ed\u017eil k N\u011bmecku, t\u00edm v\u00edc m\u011bl strach.<\/div>\n
\n
— Tom —<\/p>\n<\/div>\n
Brzy r\u00e1no jsme se v\u0161ichni od stanice vydali na leti\u0161t\u011b. ,,Douf\u00e1m, \u017ee jste si nikdo nezapomn\u011bl svoje pasy a ob\u010dansk\u00e9 pr\u016fkazy, bude to velmi d\u016fle\u017eit\u00e9,“ \u0159eknu, kdy\u017e \u010dek\u00e1me na leti\u0161ti na sv\u00e9 letenky. Nemohl jsem ani dospat, podle m\u00fdch informac\u00ed se Billovi nic nestalo a ani by se nic st\u00e1t nem\u011blo, pr\u00fd se o to postaraj\u00ed, ale co kdy\u017e se Bill zachov\u00e1 n\u011bjak naivn\u011b a n\u011bco se pokaz\u00ed? Co kdy\u017e p\u0159ijedeme pozd\u011b, nebo co kdy\u017e to zkr\u00e1tka nezvl\u00e1dneme? Na \u0161kolen\u00ed n\u00e1s u\u010dili, \u017ee nem\u00e1me v\u0161echno vid\u011bt \u010dern\u011b, \u017ee ka\u017ed\u00e1 \u0161patn\u00e1 v\u011bc m\u00e1 sv\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. Ale nikdy n\u00e1s neu\u010dili, jak se v t\u011bchto situac\u00edch m\u00e1me chovat. Na ka\u017ed\u00e9m \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho jsem zachra\u0148oval, mi z\u00e1le\u017eelo, proto\u017ee mi \u0161lo o jeho bezpe\u010dnost, aby se mu nic nestalo, opat\u0159it prost\u011b, aby se m\u011bl co nejl\u00e9pe.
V ruce sv\u00edr\u00e1m svoje doklady, ve kter\u00fdch m\u00e1m malou fotku Billa, v \u017eivot\u011b jsem nevid\u011bl takov\u00e9ho k\u0159ehk\u00e9ho kluka. Sice mi jeho bli\u017en\u00ed \u0159\u00edkali, \u017ee je to tvrd\u00fd chlapec, ale ur\u010dit\u011b to nen\u00ed pravda, ur\u010dit\u011b ne. Kdy\u017e se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m, vid\u00edm ve\u0161kerou tu jemnost, v\u017edy\u0165 on vypad\u00e1 jako naprost\u00fd and\u011bl. Dod\u00e1v\u00e1 mi odvahu a energii, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee te\u010f d\u011bl\u00e1m dal\u0161\u00ed dobrou v\u011bc a je\u0161t\u011b pro n\u011bkoho, jako je on.<\/p>\n<\/div>\n
— Bill —<\/p>\n<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b jsem \u010dekal, a\u017e se letadlo \u00fapln\u011b zastav\u00ed a a\u017e budu moci vystoupit. Zavazadla jsem s sebou nem\u011bl, tak\u017ee jsem ani nemusel na nic \u010dekat. Hned, jak jsme dostali pokyn, a\u0165 jsme tak laskav\u00ed a opust\u00edme letadlo, jsem se\u0161el po schodech a nastoupil do autobusu, kter\u00fd n\u00e1s m\u011bl dov\u00e9zt a\u017e k budov\u011b. Nama\u010dkal jsem se mezi ostatn\u00ed lidi. Byl jsem nerv\u00f3zn\u00ed, musel jsem se co nejrychleji dostat dom\u016f, musel jsem to za\u010d\u00edt \u0159e\u0161it.. Po\u0159\u00e1d m\u00e1m takov\u00fd divn\u00fd pocit, \u017ee m\u011b n\u011bkdo sleduje, \u017ee tu n\u011bkdo je\u2026 a \u017ee v\u00ed o tom, \u017ee jsem p\u0159ijel. Pevn\u011b se dr\u017e\u00edm \u017elut\u011b nat\u0159en\u00e9 ty\u010de, abych neupadl a mezit\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co a jak ud\u011bl\u00e1m. Mus\u00edm si to n\u011bjak chronologicky sestavit.
Po otev\u0159en\u00ed autobusov\u00fdch dve\u0159\u00ed mi trv\u00e1 asi dv\u011b minuty, ne\u017e se dostanu ven, do ka\u017ed\u00e9ho nevychovan\u011b strk\u00e1m, deru se ven, u\u017e chci b\u00fdt kone\u010dn\u011b doma. Vyb\u011bhnu hned jak to jde a b\u011b\u017e\u00edm k v\u00fdchodu. Na tomhle leti\u0161ti to u\u017e na\u0161t\u011bst\u00ed zn\u00e1m. N\u011bkolikr\u00e1t jsem tu byl, let\u011bli jsme s tetou hodn\u011bkr\u00e1t na dovolenou do zahrani\u010d\u00ed. Vyb\u011bhnu ho hlavn\u00ed haly leti\u0161t\u011b a znovu b\u011b\u017e\u00edm, nevn\u00edm\u00e1m to, \u017ee jsem ud\u00fdchan\u00fd, b\u011b\u017e\u00edm k v\u00fdchodu, abych stihl co nejbli\u017e\u0161\u00ed spoj do Magdeburku. Ani si nev\u0161imnu, \u017ee z moj\u00ed prav\u00e9 strany jde skupinka n\u011bjak\u00fdch lid\u00ed. Do jednoho z nich nemilosrdn\u011b str\u010d\u00ed, oba spadnou na zem.<\/p>\n<\/div>\n
,,Oh, velmi se omlouv\u00e1m, nevid\u011bl jsem v\u00e1s, necht\u011bl jsem v\u00e1m nic ud\u011blat, jste v po\u0159\u00e1dku?“ pomaten\u011b se za\u010dnu pt\u00e1t a pom\u00e1hat tomu p\u00e1novi na nohy.<\/div>\n
,,Ne, to je dobr\u00fd, nic se mi nestalo,“ mile se na m\u011b usm\u011bje a taky m\u011b podr\u017e\u00ed, abych se udr\u017eel na nohou. Kouknu se mu do o\u010d\u00ed, chvilku takhle staneme, potom ho rad\u011bji pust\u00edm a b\u011b\u017e\u00edm zase d\u00e1l. ,,Bille po\u010dkej!“ zastav\u00ed m\u011b k\u0159ik. Nerv\u00f3zn\u011b se oto\u010d\u00edm, kdo to je, a kdy\u017e uvid\u00edm toho p\u00e1na, kter\u00e9ho jsem p\u0159ed chvilkou srazil, tak se zastav\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
— Tom —<\/p>\n<\/div>\n
,,Bo\u017ee to nen\u00ed mo\u017en\u00fd? Co tu d\u011bl\u00e1\u0161? Jak jsi se sem dostal?!“ za\u010dnu ho zasyp\u00e1vat ot\u00e1zkami, nedo\u0161lo by mi, \u017ee je to on, kdyby se na m\u011b nepod\u00edval, ihned to ve mn\u011b trklo, nemohl jsem ho nechat odej\u00edt, ale byl jsem stra\u0161n\u011b pomaten\u00fd.<\/div>\n
,,My se zn\u00e1me?“ nech\u00e1pav\u011b ode m\u011b odstoup\u00ed.<\/div>\n
,,Chlapi poj\u010fte\u2026 Bille, neboj se, u\u017e to bude dobr\u00e9, poj\u010f\u2026“ obejmu ho okolo ramen a dovedu ho do na\u0161eho slu\u017eebn\u00edho auta. ,,Jsem Tom, a jsem krimin\u00e1ln\u00ed policista. Ned\u00e1vno jsme se o tob\u011b dozv\u011bd\u011bli, \u017ee jsi poh\u0159e\u0161ovan\u00fd, tak jsme t\u011b za\u010dali hledat, dozv\u011bd\u011bli jsme se, \u017ee jsi v It\u00e1lii, dnes jsme tam cht\u011bli jet a ty tu do m\u011b takhle vraz\u00ed\u0161,“ usm\u011bju se. Bill na m\u011b jenom nech\u00e1pav\u011b kouk\u00e1.<\/div>\n
,,Pot\u0159ebuju rychle dom\u016f, oni se sem ur\u010dit\u011b vr\u00e1t\u00ed, pot\u0159ebuju pohl\u00eddat svou rodinu,“ za\u010dne plakat.<\/div>\n
,,Bille, o v\u0161echno se postar\u00e1m, slibuju, hlavn\u011b klid,“ p\u0159ehod\u00edm mu p\u0159es ramena deku a obejmu ho\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ivetka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ivetka Bill si oddechl teprve a\u017e letadlo odstartovalo a sv\u00fdmi podvozky se odlepilo od povrchu zem\u011b. Teprve a\u017e te\u010f se pono\u0159il do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f, proto\u017ee jeho pl\u00e1n a cel\u00e1 cesta ho dost vy\u010derpala, ignoroval hlad a \u017e\u00edze\u0148, hlavn\u00ed bylo, \u017ee se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[235],"tags":[],"class_list":["post-14218","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zapleten-v-lasce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14218","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14218"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14218\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14218"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14218"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14218"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}