{"id":14231,"date":"2009-06-19T14:30:00","date_gmt":"2009-06-19T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14198"},"modified":"2009-06-19T14:30:00","modified_gmt":"2009-06-19T13:30:00","slug":"navrat-do-hoteloveho-pokoje-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/19\/navrat-do-hoteloveho-pokoje-2\/","title":{"rendered":"N\u00e1vrat do hotelov\u00e9ho pokoje 2."},"content":{"rendered":"
autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
Ani nemus\u00edm otv\u00edrat o\u010di a p\u0159ece v\u00edm, \u017ee pr\u0161\u00ed. Kapky hlasit\u011b bubnuj\u00ed do parapetu. Jsem zachumlanej do pe\u0159iny a je mi tak p\u0159\u00edjemn\u011b, \u017ee se mi v\u016fbec nechce vst\u00e1vat. Nen\u00ed taky pro\u010d, nikdo na m\u011b nikde ne\u010dek\u00e1. M\u00e1m \u00fapln\u011b volnej den. Je to fajn nem\u00edt \u017e\u00e1dn\u00fd povinnosti. Nikam nemuset. Po tom maratonu, kterej jsme skoro celej lo\u0148skej rok pro\u017e\u00edvali, to je docela relax. Na druhou stranu mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee u\u017e m\u011b ta pauza zas tak moc nebav\u00ed. Byl jsem zvyklej bejt po\u0159\u00e1d na cest\u011b, ka\u017edej den v jin\u00fdm m\u011bst\u011b, n\u00e1\u0161 tourbus, hotely, koncerty a bary. N\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00fdho ne\u017e tenhle relativn\u00ed kl\u00eddek. No jasn\u011b, po\u0159\u00e1d m\u011b lidi na ulici pozn\u00e1vaj\u00ed, po\u0159\u00e1d cht\u011bj\u00ed autogramy a po\u0159\u00e1d se ptaj\u00ed, kdy zase za\u010dneme hr\u00e1t koncerty, kdy bude nov\u00e1 deska a… kdy se vr\u00e1t\u00ed. On.<\/em> Nesn\u00e1\u0161\u00edm tuhle ot\u00e1zku.<\/div>\n
Nezn\u00e1m na ni odpov\u011b\u010f… a to je to, co m\u011b ub\u00edj\u00ed.<\/div>\n
Ale i tohle se pomalu lep\u0161\u00ed, i kdy\u017e pomaleji, ne\u017e bych cht\u011bl. Prvn\u00ed m\u011bs\u00edce bez Billa byly tragick\u00fd. P\u0159i sebemen\u0161\u00ed zm\u00ednce jsem c\u00edtil tu obrovskou bezmoc, \u017ee je n\u011bkde pry\u010d, s\u00e1m… beze m\u011b a j\u00e1 v\u016fbec nev\u00edm, jestli mu n\u011bkdo neubl\u00ed\u017eil, jestli je v po\u0159\u00e1dku. Nebral mi telefony, neodpov\u00eddal na smsky. \u0160\u00edlel jsem strachy a nebyl jsem dalek toho, abych sedl na nejbli\u017e\u0161\u00ed letadlo do New Yorku a vydal se ho hledat. Pak mi m\u00e1ma \u0159ekla, \u017ee s n\u00edm mluvila, \u017ee se mu nic nestalo… jen tam z\u016fstane a nechce se zat\u00edm vr\u00e1tit. \u017de chce b\u00fdt s\u00e1m…<\/div>\n
Pochopil jsem.<\/div>\n
V\u0161echno se mi obr\u00e1tilo vzh\u016fru nohama a m\u00e1m pocit, \u017ee je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vis\u00edm jednou nohou ve vzduchu. Zakazuju si na n\u011bj myslet, proto\u017ee to nic dobr\u00fdho nep\u0159in\u00e1\u0161\u00ed, ale ob\u010das se mi to neda\u0159\u00ed. T\u0159eba jako dneska.<\/div>\n
Zabo\u0159\u00edm obli\u010dej do pol\u0161t\u00e1\u0159e. T\u0159eba to pom\u016f\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
O p\u016fl hodiny pozd\u011bji u\u017e sed\u00edm p\u0159ed televiz\u00ed. Projedu dvacet kan\u00e1l\u016f a zastav\u00edm se na MTV. Hrajou Sober od Pink. M\u00e1m tu p\u00edsni\u010dku r\u00e1d; je takov\u00e1… jako se i j\u00e1 n\u011bkdy s\u00e1m c\u00edt\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Ud\u011blal jsem si aspo\u0148 par\u00e1dn\u00ed sn\u00eddani… toasty a \u010derstvou pomeran\u010dovou \u0161\u0165\u00e1vu. M\u00e1ma by byla nad\u0161en\u00e1, jak zdrav\u011b se stravuju. Hmmm… je to ba\u0161ta. Posledn\u00ed kousek j\u00eddla do m\u011b spadne, p\u011bkn\u011b zap\u00edt, aby to v krku nedrhlo. Vstanu a jdu si dol\u00edt je\u0161t\u011b tro\u0161ku d\u017eusu, je v\u00e1\u017en\u011b dobrej, m\u011bl bych si n\u011bco takov\u00fdho d\u011blat \u010dast\u011bji.<\/div>\n
V\u010dera jsem to tro\u0161ku p\u0159ehnal… ob\u010das se mi to st\u00e1v\u00e1. Ale u\u017e jsem docela vytr\u00e9novanej, proto\u017ee mi ani nen\u00ed \u0161patn\u011b, hlava m\u011b nebol\u00ed. Nic nenasv\u011bd\u010duje pan\u00e1\u010dkov\u00e9 smr\u0161ti. \u00b4Kolik jich asi tak mohlo bejt?\u00b4 sah\u00e1m do d\u017e\u00edn\u016f p\u0159ehozen\u00fdch p\u0159es \u017eidli, abych se podle stavu v pen\u011b\u017eence p\u0159esv\u011bd\u010dil, jak moc divok\u00fd to bylo.<\/div>\n
A najednou… usly\u0161\u00edm ji.<\/div>\n
\n
Pomal\u00fd zvuk kytary… moj\u00ed kytary. Pozn\u00e1m ji mezi stovkou jin\u00fdch. Nemus\u00edm se ot\u00e1\u010det, v\u00edm p\u0159esn\u011b, co p\u0159ijde.<\/div>\n
In mir wird es langsam kalt…<\/em><\/div>\n
Tuhle f\u00e1zi u\u017e m\u00e1m za sebou. Ve mn\u011b u\u017e v\u0161echno vychladlo.<\/div>\n
Ani\u017e bych se pod\u00edval na obrazovku, vezmu ovlada\u010d a televizi vypnu.<\/div>\n
Zdvihnu pohled. Obrazovka je \u010dern\u00e1 a j\u00e1 v n\u00ed vid\u00edm sv\u016fj vlastn\u00ed odraz.<\/div>\n
Jdu vyl\u00edt d\u017eus do d\u0159ezu. N\u011bjak mi zho\u0159knul.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
o osm m\u011bs\u00edc\u016f d\u0159\u00edve<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bl bys n\u011bkam vyrazit, nem\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ece po\u0159\u00e1d sed\u011bt doma.“ Georg je neodbytnej t\u00edm sv\u00fdm buldo\u010d\u00edm zp\u016fsobem. Nedok\u00e1\u017ee pochopit, \u017ee j\u00e1 nikam vyr\u00e1\u017eet nechci. Chci sed\u011bt doma.<\/div>\n
„Nikam se mi nechce,“ odpov\u00edm su\u0161e a p\u0159epnu televizi na dal\u0161\u00ed kan\u00e1l.<\/div>\n
„Nekecej.“ Georg vstane z k\u0159esla a beze slova mi sebere ovlada\u010d. Obrazovka okam\u017eit\u011b zhasne. „Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e toho bylo dost? To chce\u0161 po\u0159\u00e1d takhle sed\u011bt a \u010dekat? Na co \u010dek\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Nech m\u011b bejt.“<\/div>\n
„Nenech\u00e1m. Se\u0161 m\u016fj k\u00e1mo\u0161. Nenech\u00e1m t\u011b bejt.“<\/div>\n
„Vyka\u0161li se na to. Je to m\u016fj byt, m\u016f\u017eu si tady d\u011blat, co chci. A kdy\u017e nikam j\u00edt nechci, nikam nep\u016fjdu.“<\/div>\n
„Se\u0161 magor, Tome.“<\/div>\n
„\u017de to \u0159\u00edk\u00e1\u0161 zrovna ty.“<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
o p\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f d\u0159\u00edve<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V\u00edm, \u017ee na m\u011b koukaj\u00ed a taky v\u00edm, \u017ee se bav\u00ed t\u00edm, co d\u011bl\u00e1m. M\u00e1m na sebe p\u0159ilepenou tu nejhez\u010d\u00ed holku z cel\u00fdho podniku. A co je d\u016fle\u017eit\u00fd, kdyby nem\u011bla vysok\u00fd boty, je o kus men\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, m\u00e1 dlouh\u00fd blond vlasy a modr\u00fd o\u010di. Nen\u00ed v n\u00ed nic, co by mi p\u0159ipom\u00ednalo to, co jsem kdysi m\u011bl a co jsem definitivn\u011b ztratil.<\/div>\n
Sev\u0159u v dlan\u00edch jej\u00ed zadek v upnut\u00fd d\u017e\u00ednov\u00fd minisukni, jako bych se cht\u011bl ujistit, \u017ee to tak je. Spokojen\u011b zavrn\u00ed a zatne mi nehty do ramen. Na krku c\u00edt\u00edm jej\u00ed dech. Rty se opatrn\u011b dotkne moj\u00ed k\u016f\u017ee.<\/div>\n
Georg na m\u011b zved\u00e1 palec a oba se s Gustavem cul\u00ed jak idioti. U\u017e jen chyb\u00ed, aby za\u010dali p\u0159ikyvovat takov\u00fdm t\u00edm maminkovsk\u00fdm souhlasn\u00fdm stylem.<\/div>\n
P\u0159itisknu si ji bl\u00ed\u017e a zkusmo se ot\u0159u o jej\u00ed boky. Nem\u016f\u017ee mi uniknout, \u017ee se chv\u011bje. Rozhodn\u011b nen\u00ed tak sebejist\u00e1, jak p\u0159edt\u00edm p\u016fsobila.<\/div>\n
„Chv\u011bje\u0161 se,“ \u0159\u00edk\u00e1m.<\/div>\n
Zdvihne hlavu a usm\u011bje se. „Div\u00ed\u0161 se mi?“ za\u0161ept\u00e1. „Dr\u017e\u00ed m\u011b v n\u00e1ru\u010di Tom Kaulitz.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 ze m\u011b strach?“<\/div>\n
Zavrt\u00ed hlavou. „To ne… jen… je to takov\u00fd divn\u00fd… \u017ee pr\u00e1v\u011b ty.“<\/div>\n
„Co je na tom divn\u00fdho?“<\/div>\n
Pokr\u010d\u00ed rameny a mazliv\u011b se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed.<\/div>\n
Je to p\u0159\u00edjemn\u00fd m\u00edt takhle bl\u00edzko jin\u00e9 hork\u00e9 t\u011blo. Nejen m\u016fj mozek si to uv\u011bdomuje… na to jsem moc dlouho abstinoval.<\/div>\n
„V\u017edycky jsem byla zamilovan\u00e1 do Billa,“ sly\u0161\u00edm jej\u00ed hlas a to, co \u0159\u00edk\u00e1, je jak ledov\u00e1 sprcha. „A te\u010f jsem s tebou.“<\/div>\n
A je to tady zas. U\u0161kl\u00edbnu se a odstr\u010d\u00edm ji. Najednou nechci, aby se m\u011b dot\u00fdkala.<\/div>\n
„Po\u010dkej!“ za\u0161ept\u00e1 polekan\u011b. Vid\u00edm j\u00ed na o\u010d\u00edch, \u017ee je p\u0159ekvapen\u00e1 moj\u00ed reakc\u00ed. „J\u00e1 ale… jsem r\u00e1da, \u017ee jsem tu s tebou.“ Chyt\u00e1 m\u011b za ruku. Sna\u017e\u00ed se to n\u011bjak zachr\u00e1nit.<\/div>\n
Vy\u0161kubnu se j\u00ed. Nechci, aby mi p\u0159ipom\u00ednala to, na co nechci myslet. Nepot\u0159ebuju, aby mi to p\u0159ipom\u00ednal n\u011bkdo dal\u0161\u00ed. V tomhle ohledu si \u00fapln\u011b vysta\u010d\u00edm s\u00e1m.<\/div>\n
„Tak si b\u011b\u017e za n\u00edm,“ zasy\u010d\u00edm. Mus\u00ed si myslet, \u017ee \u017e\u00e1rl\u00edm.<\/div>\n
Je mi to jedno.<\/div>\n
A\u0165 si mysl\u00ed, co chce.<\/div>\n
Nikdo by nepochopil, co se uvnit\u0159 m\u011b odehr\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
Jenom j\u00e1.<\/div>\n
A mo\u017en\u00e1 on<\/em>… ale on<\/em> tu pro m\u011b u\u017e nen\u00ed. Je pry\u010d. Nen\u00e1vratn\u011b. Bl\u00edzkost, kter\u00e1 mezi n\u00e1mi byla odjak\u017eiva, mi moc chyb\u00ed. Je tu pr\u00e1zdno, d\u011bsiv\u00e9 pr\u00e1zdno, kter\u00e9 nem\u016f\u017ee nikdo a nic zaplnit. Zvoral jsem to, oba jsme to zvorali.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
o dva t\u00fddny d\u0159\u00edve<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„M\u011blo by ti to vydr\u017eet tak t\u0159i t\u00fddny, ne\u017e za\u010dnou vylejzat odrosty,“ \u0159\u00edk\u00e1 Silvie a zku\u0161en\u00fdm okem si prohl\u00ed\u017e\u00ed moje \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky. „Bude\u0161 muset p\u0159ij\u00edt a n\u011bco s t\u00edm provedeme.“<\/div>\n
O krok poodstoup\u00ed a znalecky si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. „J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee to je dobr\u00fd. Co tomu \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Ot\u00e1\u010d\u00edm hlavou ze strany na stranu a prohl\u00ed\u017e\u00edm se v zrcadle.<\/div>\n
„Super, je to obrovsk\u00e1 zm\u011bna… u\u017e byl \u010das.“<\/div>\n
Silvie pokr\u010d\u00ed rameny. „No… kdy\u017e jsi cht\u011bl radik\u00e1ln\u00ed zm\u011bnu, ur\u010dit\u011b to je lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdybys dredy jen sundal. To by bylo divn\u00fd, ale tohle je dobrej kompromis.“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
Vida. U\u017e um\u00edm d\u011blat kompromisy, je ze m\u011b velkej kluk.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
Sou\u010dasnost<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj mami,“ \u0159\u00edk\u00e1m poslu\u0161n\u011b do sluch\u00e1tka. M\u00e1m tro\u0161ku v\u00fd\u010ditky. M\u011bl bych m\u00e1m\u011b volat \u010dast\u011bji, ale n\u011bjak v\u016fbec nen\u00ed \u010das. P\u0159ijde mi, \u017ee to je sotva p\u00e1r dn\u00ed, co jsme spolu mluvili naposledy, a kdy\u017e mi m\u00e1ma s v\u00fd\u010ditkou sd\u011bluje, \u017ee jsem se dva t\u00fddny neozval, ani se mi nechce tomu v\u011b\u0159it. „Jo, jasn\u011b,“ odpov\u00edd\u00e1m \u00fapln\u011b automaticky; zat\u00edmco si ramenem p\u0159idr\u017euju mobil u ucha, tla\u010d\u00edm pastu na kart\u00e1\u010dek. „Jo, jsem doma.“<\/div>\n
M\u00e1ma je skoro k nezastaven\u00ed. Takhle nad\u0161enou jsem ji u\u017e dlouho neza\u017eil.<\/div>\n
„Dneska ve\u010der?… Jo, m\u016f\u017eu. A pro\u010d? Stalo se n\u011bco?“ Nen\u00ed obvykl\u00fd, \u017ee by m\u011b m\u00e1ma zvala na ve\u010de\u0159i. Douf\u00e1m, \u017ee jsem n\u011bco nepro\u0161vihnul. Mrknu na datumku na hodink\u00e1ch a zalov\u00edm v pam\u011bti. Ne, \u017e\u00e1dn\u00fd rodinn\u00fd v\u00fdro\u010d\u00ed, nic takov\u00fdho.<\/div>\n
„Budu hodn\u011b p\u0159ekvapenej?“<\/div>\n
Zaraz\u00edm se.<\/div>\n
Napad\u00e1 m\u011b jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 by mohla zp\u016fsobit, \u017ee m\u00e1ma bude takhle extatick\u00e1 a j\u00e1 bych m\u011bl bejt hodn\u011b p\u0159ekvapenej.<\/div>\n
„Mami… Bill… se vr\u00e1til, vi\u010f?“<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
M\u00e1ma u\u017e asi hodinu v kuse vypr\u00e1v\u00ed o v\u0161ech mo\u017enejch v\u011bcech.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem odemkl dve\u0159e a ve\u0161el do kuchyn\u011b, jej\u00ed prvn\u00ed reakce byla bou\u0159liv\u00e1. Nejd\u0159\u00edv mi vynadala, a\u017e jsem myslel, \u017ee jednu chyt\u00edm, ale ne\u017e se nap\u0159\u00e1hla, asi si to rozmyslela, tak\u017ee m\u00edsto pohlavku se mi pov\u011bsila kolem krku a rozbre\u010dela se. Trvalo chv\u00edli, ne\u017e se mi poda\u0159ilo ji uklidnit natolik, aby se nechala odv\u00e9st do kuchyn\u011b a posadit ke stolu.<\/div>\n
Dr\u017eela m\u011b za ruku a d\u00edvala se na m\u011b uslzen\u00fdma o\u010dima a j\u00e1 si p\u0159i\u0161el jak ten nejv\u011bt\u0161\u00ed lump pod sluncem.<\/div>\n
„Nemohl ses oz\u00fdvat \u010dast\u011bji?“ pt\u00e1 se m\u011b u\u017e asi po des\u00e1t\u00e9, kdy\u017e mi zkritizovala moje nov\u00e9 vlasy.<\/div>\n
„Ale mami… u\u017e jsem ti p\u0159ece \u0159ekl, \u017ee jsem si pot\u0159eboval n\u011bco ujasnit. Ud\u011blat si v \u017eivot\u011b po\u0159\u00e1dek, vy\u010distit si hlavu. Bylo toho tolik… p\u0159i\u0161lo mi, \u017ee se t\u00edm zadus\u00edm.“<\/div>\n
„Mohl jsi p\u0159ece p\u0159ij\u00edt za mnou!“ dod\u00e1v\u00e1 m\u00e1ma nal\u00e9hav\u011b a bere m\u011b za ruku.<\/div>\n
\u00b4Mohl?\u00b4 pomysl\u00edm si s tich\u00fdm \u00fasm\u011b\u0161kem. Napad\u00e1 m\u011b, jak by se asi tv\u00e1\u0159ila, kdybych j\u00ed \u0159ekl, \u017ee jsem se pot\u0159eboval vyrovnat s faktem, \u017ee \u010dlov\u011bk, se kter\u00fdm jsem n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f spal, je pr\u00e1v\u011b m\u016fj velk\u00fd br\u00e1\u0161ka a co h\u016f\u0159, \u017ee jsem se do n\u011bj zamiloval.<\/div>\n
„Tom to stra\u0161n\u011b \u0161patn\u011b nesl, kdy\u017e ses nevr\u00e1til,“ dod\u00e1v\u00e1, jako by tu\u0161ila, na koho mysl\u00edm. Nehtem proj\u00ed\u017ed\u00ed r\u00fdhu na stole a hypnotizuje ji pohledem. „Moc ho sebralo, \u017ees n\u011bco ud\u011blal bez toho, \u017ee bys mu o tom \u0159ekl.“ Na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik ke mn\u011b zdvihne pohled. „Pro\u010d jsi mu ani nezavolal? Stra\u0161n\u011b se o tebe b\u00e1l… po\u0159\u00e1d na tebe \u010dekal… kdybys ho jen vid\u011bl. Tak stra\u0161n\u011b se tr\u00e1pil,“ dod\u00e1 a zad\u00edv\u00e1 se z okna na zahradu. „Te\u010f u\u017e to je snad dobr\u00fd… tak douf\u00e1m, \u017ee neud\u011bl\u00e1\u0161 zas n\u011bco takov\u00fdho,“ \u0159ekne v\u00fdhru\u017en\u011b.<\/div>\n
„Ale mami,“ zak\u0148u\u010d\u00edm. „Tom u\u017e d\u00e1vno nen\u00ed malej kluk. Ani j\u00e1 nejsem malej. Vyrostli jsme, m\u00e1me svoje \u017eivoty. J\u00e1 si \u017eiju sv\u016fj a Tom si \u017eije taky sv\u016fj.“<\/div>\n
M\u00e1ma se nesouhlasn\u011b zamra\u010d\u00ed. „Kam se pod\u011bly ty va\u0161e \u0159e\u010di o tom, \u017ee bez sebe nem\u016f\u017eete bejt? \u017de spolu budete bydlet?“<\/div>\n
Pokr\u010d\u00edm rameny. „Nev\u00edm. Asi jsme fakt u\u017e dosp\u011bli.“<\/div>\n
„Asi…“<\/div>\n
P\u0159i zvuku toho hlasu sebou trhnu.<\/div>\n
Je tady.<\/div>\n
Ne\u010dekal jsem ho. Vlastn\u011b jo, \u010dekal, tedy m\u011bl jsem ho \u010dekat… V\u016fbec jsem ho ale nesly\u0161el p\u0159ij\u00edt. Nestihl jsem se p\u0159ipravit na to, \u017ee ho uvid\u00edm. Sakra! Srdce mi bu\u0161\u00ed jako \u0161\u00edlen\u00fd a rozklepou se mi ruce.<\/div>\n
„Ahoj zlato,“ \u0159\u00edk\u00e1 m\u00e1ma a vst\u00e1v\u00e1, aby ho \u0161la p\u0159iv\u00edtat. Z\u0159ejm\u011b u\u017e tady taky dlouho nebyl.<\/div>\n
„Proboha, co to m\u00e1\u0161 na hlav\u011b?“ sly\u0161\u00edm m\u00e1mu p\u0159ekvapen\u011b vydechnout.<\/div>\n
Ohl\u00e9dnu se p\u0159es rameno a to, co vid\u00edm, mi vyraz\u00ed dech.<\/div>\n
Zlatav\u00e9 dredy, se kter\u00fdmi jsem si tak r\u00e1d hr\u00e1val, kdy\u017e jsme si je\u0161t\u011b byli bl\u00edzko, jsou pry\u010d. M\u00edsto nich tenk\u00e9 \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky. To ne! Polknu, abych zahnal slzy.<\/div>\n
Je mi to l\u00edto.<\/div>\n
V\u0161echno se tak zm\u011bnilo, on<\/em> se zm\u011bnil.<\/div>\n
Moje o\u010di se vp\u00edjej\u00ed do Tomov\u00fdch.<\/div>\n
Jsou tmav\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si pamatoval, skoro \u010dern\u00e9. Mo\u017en\u00e1 je to t\u011bmi \u010dern\u00fdmi vlasy. Ml\u010d\u00edm. Nedok\u00e1\u017eu \u0159\u00edct ani to pitom\u00fd \u00b4ahoj\u00b4. I on ml\u010d\u00ed. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b a j\u00e1 v\u016fbec nedok\u00e1\u017eu odhadnout jeho pocity. Je tak daleko, tak vzd\u00e1len\u00fd, tak ciz\u00ed…<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se pohne, odlep\u00ed se ode dve\u0159\u00ed, projde kolem m\u00e1my, kterou letmo l\u00edbne na tv\u00e1\u0159. Beze slova m\u011b mine.<\/div>\n
V kapse se mi rozvibruje telefon.<\/div>\n
O\u010dima sleduju Toma, jak z ledni\u010dky vyt\u00e1hne orosenou l\u00e1hev coly. Nenam\u00e1h\u00e1 se se skleni\u010dkou a napije se rovnou z lahve.<\/div>\n
M\u00e1ma ho ani neok\u0159ikne, jako by to b\u00fdvala ud\u011blala d\u0159\u00edv, kdy\u017e jsme tu je\u0161t\u011b bydleli.<\/div>\n
Vyt\u00e1hnu telefon. Zm\u00e1\u010dknu zelen\u00fd tla\u010d\u00edtko a d\u00e1m si mobil k uchu. „Ahoj l\u00e1sko,“ \u0159\u00edk\u00e1m.<\/div>\n
Tom sebou trhne tak prudce, a\u017e mu cola vy\u0161plouchne na tri\u010dko. Prudce se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed s o\u010dima \u0161iroce roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdma.<\/div>\n
Nedok\u00e1\u017eu se na n\u011bj d\u00e1l d\u00edvat.<\/div>\n
Oto\u010d\u00edm se a vyjdu na chodbu.<\/div>\n
„Taky mi chyb\u00ed\u0161.“<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikn\u011bte na novou anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Michelle M. (Tom) Ani nemus\u00edm otv\u00edrat o\u010di a p\u0159ece v\u00edm, \u017ee pr\u0161\u00ed. Kapky hlasit\u011b bubnuj\u00ed do parapetu. Jsem zachumlanej do pe\u0159iny a je mi tak p\u0159\u00edjemn\u011b, \u017ee se mi v\u016fbec nechce vst\u00e1vat. Nen\u00ed taky pro\u010d, nikdo na m\u011b nikde ne\u010dek\u00e1. M\u00e1m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[241],"tags":[],"class_list":["post-14231","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-navrat-do-hoteloveho-pokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14231","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14231"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14231\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14231"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14231"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14231"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}