{"id":14258,"date":"2009-06-15T18:30:00","date_gmt":"2009-06-15T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14225"},"modified":"2009-06-15T18:30:00","modified_gmt":"2009-06-15T17:30:00","slug":"bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/15\/bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-11\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers II – Temn\u00fd st\u00edn 11."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
S\u00e1\u010dek s l\u00e9ky pro Billa jsem odlo\u017eil v kuchyni na linku a oto\u010dil se \u010delem k m\u00e1m\u011b, kter\u00e1 sed\u011bla za j\u00eddeln\u00edm stolem a z m\u00edsy, stoj\u00edc\u00ed na jeho st\u0159edu, uzob\u00e1vala hroznov\u00e9 v\u00edno. Te\u010f bych m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 za\u010d\u00edt. Problesklo mi mysl\u00ed. Podm\u00ednky byly ide\u00e1ln\u00ed. Bill tvrd\u011b spal a nehrozilo, \u017ee by zas\u00e1hl do t\u00e9hle bl\u00e1hov\u00e9 \u0161\u00edlenosti, kterou jsem se chystal ud\u011blat. A m\u00e1mu jsem nemusel n\u011bjak pracn\u011b l\u00e1kat n\u011bkam pry\u010d, abych to p\u0159ed n\u00edm ututlal. Jednodu\u0161e te\u010f anebo nikdy. J\u00e1 na ni ale jen strnule z\u00edral, prohl\u00ed\u017eel si ji a sb\u00edral v sob\u011b posledn\u00ed \u017edibe\u010dky odhodl\u00e1n\u00ed si s n\u00ed tedy promluvit. Jen\u017ee ty drobky kur\u00e1\u017ee se mi rozutekly nezn\u00e1mo kam a m\u00edsto nich vyplavaly na povrch pochyby. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl Bill pravdu a spr\u00e1vn\u00e9 je dr\u017eet jazyk za zuby. Jen\u017ee to se taky rovn\u00e1 klamat a to p\u0159eci nem\u016f\u017ee b\u00fdt dob\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
D\u00e1l jsem ml\u010dky p\u0159em\u00fd\u0161lel, labiln\u011b si u toho \u017emoulal c\u00edp sv\u00e9ho dlouh\u00e9ho tri\u010dka a \u010dekal, kam se nakonec misky vah naklon\u00ed. Prozat\u00edm ale vytrvale balancovaly na st\u0159edu a odm\u00edtaly mi uk\u00e1zat spr\u00e1vnou cestu. A mo\u017en\u00e1, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd jednozna\u010dn\u00fd sm\u011br nikdy neexistoval. Prost\u011b z\u00e1le\u017eelo jenom na mn\u011b, jestli rovn\u00fdma nohama sko\u010d\u00edm do up\u0159\u00edmnosti a zariskuju „jen“ nepochopen\u00ed, a nebo to nech\u00e1m b\u00fdt, co\u017e by se v kone\u010dn\u00e9m v\u00fdsledku mohlo nabalit o skute\u010dnost, \u017ee jsme j\u00ed \u00famysln\u011b lhali. Asi bylo rozhodnuto. Zb\u00fdvalo to odstartovat.<\/p>\n<\/div>\n
Kap, kap. Bu\u0161ily mi do u\u0161\u00ed v tom tichu, kter\u00e9 v m\u00edstnosti panovalo, t\u00e9m\u011b\u0159 ohlu\u0161iv\u011b k\u00e1pance vody t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00ed se o dno kuchy\u0148sk\u00e9ho d\u0159ezu. N\u011bkdo z n\u00e1s zase \u0161patn\u011b dot\u00e1hnul kohoutek a mn\u011b ten nep\u0159\u00edjemn\u00fd zvuk jen odv\u00e1d\u011bl pozornost od m\u00e9 snahy soust\u0159edit se na to, co se p\u0159ede mnou povalovalo a nab\u00edzelo k \u0159e\u0161en\u00ed. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, doufaje, \u017ee se to zlep\u0161\u00ed a okysli\u010den\u00ed ob\u011bhu mi pom\u016f\u017ee naj\u00edt vhodn\u00e1 slova. Existuj\u00ed-li pro tenhle p\u0159\u00edpad v\u016fbec n\u011bjak\u00e1.<\/div>\n
\n
„Neboj se. Neum\u00edr\u00e1. Zase se mu ud\u011bl\u00e1 dob\u0159e.“ M\u00e1ma se ozvala d\u0159\u00edve, ne\u017e jsem to stihl ud\u011blat j\u00e1. \u00dalekem jsem sebou trhl p\u0159i zazn\u011bn\u00ed jej\u00edho hlasu, ka\u017edop\u00e1dn\u011b m\u011b ale probral z m\u00e9ho zahloub\u00e1n\u00ed. Zad\u00edval jsem se na ni a op\u011btoval jej\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fd jsem jen pracn\u011b doloval ze sv\u00e9 nap\u011bt\u00edm ztuhl\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Nem\u00e1m strach, \u017ee by Billa skolila st\u0159evn\u00ed ch\u0159ipka. Vlastn\u011b, j\u00e1… ehm… pot\u0159eboval bych s tebou n\u011bco probrat.“ P\u0159iznal jsem prav\u00fd d\u016fvod sv\u00e9ho prapodivn\u011b vypadaj\u00edc\u00edho vzez\u0159en\u00ed, kter\u00e9 ji nejsp\u00ed\u0161 donutilo ujistit m\u011b o tom, \u017ee se br\u00e1\u0161ka neub\u00edr\u00e1 do v\u011b\u010dn\u00fdch lovi\u0161\u0165.<\/div>\n
„To zn\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.“ Poznamenala a odsunula mi jednu z dal\u0161\u00edch \u017eidl\u00ed stoj\u00edc\u00edch u stolu. Zvolna, a\u017e neochotn\u011b jsem na ni dosedal, jakoby snad na n\u00ed byly ostr\u00e9 h\u0159eby. Muselo to p\u016fsobit, \u017ee se snad boj\u00edm, aby se pode mnou ten masivn\u00ed kus n\u00e1bytku z dubov\u00e9ho d\u0159eva, nerozsypal. M\u00e1ma pozvedla obo\u010d\u00ed. Vypadal jsem pravd\u011bpodobn\u011b komicky. Sv\u00fdmi l\u00edn\u00fdmi pohyby jsem ale protahoval tu chvilku, kdy to na ni vysypu. Mo\u017en\u00e1 jsem to cel\u00e9 jen naposledy zva\u017eoval.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, mami, to, co ti chci \u0159\u00edct, je hodn\u011b…“ Koktav\u011b ze m\u011b za\u010dalo l\u00e9zt, kdy\u017e u\u017e jsem usoudil, \u017ee jsem usazen\u00fd, „…slo\u017eit\u00fd.“<\/div>\n
„A co s v\u00e1mi nen\u00ed?“ Vpadla mi do toho, usm\u00edvaj\u00edc se. Z\u0159ejm\u011b se domn\u00edvala, \u017ee m\u011b malinko povzbud\u00ed, odleh\u010d\u00ed to, ale jestli bude v podobn\u011b rozptyluj\u00edc\u00edm duchu pokra\u010dovat, tak doc\u00edl\u00ed p\u0159esn\u00e9ho opaku. Pot\u0159eboval jsem, aby to brala v\u00e1\u017en\u011b a ne, aby o\u010dek\u00e1vala, \u017ee se j\u00ed tu sv\u011b\u0159\u00edm s jednou z dal\u0161\u00edch klukovin, nad kter\u00fdmi v\u017edy jen m\u00e1vala rukou a p\u0159ij\u00edmala je s obdobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd j\u00ed hr\u00e1l na tv\u00e1\u0159i i te\u010f. Bralo mi to v\u00edtr z plachet. Krapet k\u00e1ravosti by v sob\u011b nem\u011bla?<\/div>\n
„T\u00fdk\u00e1 se to m\u011b a Billa. A v\u011b\u0159 tomu, \u017ee je to mnohem slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e to b\u00fdvalo kdy d\u0159\u00edv.“ Upozornil jsem ji a nal\u00e9hav\u011b zpra\u017euj\u00edc\u00edm pohledem, up\u0159en\u00fdm na ni, jsem se sna\u017eil z jej\u00edho obli\u010deje vypudit tu bezstarostnost, se kterou k tomu p\u0159istupovala. Zabralo to.<\/div>\n
„Dob\u0159e, j\u00e1 tedy poslouch\u00e1m.“ Pronesla ji\u017e bez t\u00e9 dr\u00e1\u017ediv\u00e9 pobavenosti, a tak jsem tedy pokra\u010doval.<\/div>\n
„Chci jen na za\u010d\u00e1tek \u0159\u00edct, \u017ee… vlastn\u011b nev\u00edm, jak m\u00e1m za\u010d\u00edt.“ Ujelo mi zoufale a sv\u011bsil jsem ramena. Sed\u011bl jsem p\u0159ed n\u00ed rozklepan\u00fd, st\u00e1le nev\u011b\u0159\u00edc tomu, \u017ee to dok\u00e1\u017eu pov\u011bd\u011bt tak, aby pochopila, unesla to. T\u011bkal jsem o\u010dima v\u0161ude mo\u017en\u011b ve snaze vyhnout se t\u011bm jej\u00edm, ve kter\u00fdch se pomalu za\u010d\u00ednala zra\u010dit starost, mo\u017en\u00e1 d\u011bs, kdybych se ale po\u0159\u00e1dn\u011b pod\u00edval a neut\u00edkal, vid\u011bl bych tam mnohem v\u00edc. Ochotu pochopit a podr\u017eet, a\u0165 u\u017e se m\u016fj balvan na du\u0161i t\u00fdkal \u010dehokoli.<\/div>\n
„Tome, neboj se. Sv\u011b\u0159 se mi. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161. Ulev\u00ed se ti. V\u017edycky jsem se v\u00e1s sna\u017eila ch\u00e1pat, ani te\u010f to nebude jin\u00e9.“ Musela m\u011b uchl\u00e1cholit nahlas, kdy\u017e jsem odm\u00edtal \u010d\u00edst v jej\u00edch mate\u0159sky h\u0159ejiv\u00fdch duhovk\u00e1ch a rad\u011bji zbab\u011ble z\u00edral na prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bnu.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 a Bill… my… n\u011bco se mezi n\u00e1mi d\u011bje. Asi ti to bude p\u0159ipadat nespr\u00e1vn\u00fd, ale… nen\u00ed. Nem\u016f\u017ee.“ Zahuhlal jsem t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b sp\u00ed\u0161e s\u00e1m k sob\u011b. „Mami, j\u00e1 t\u011b moc pros\u00edm… bu\u010f po\u0159\u00e1d na\u0161e m\u00e1ma, a\u0165 u\u017e se tv\u016fj pohled na n\u00e1s zm\u011bn\u00ed jakkoli. A on se zm\u011bn\u00ed…“ \u0160pitnul jsem tu posledn\u00ed v\u011btu. Nevybavuji si, \u017ee bych se kdy b\u00e1l v\u00edc ne\u017e nyn\u00ed. Pro\u010d taky? Nikdy d\u0159\u00edv jsem ne\u010delil n\u011b\u010demu tak hroziv\u011b nejist\u00e9mu. J\u00e1 toti\u017e v\u016fbec nedok\u00e1zal odhadnout, jak tohle cel\u00e9 skon\u010d\u00ed. Nepochyboval jsem o m\u00e1min\u011b tolerantnosti. Ta ale ov\u0161em mus\u00ed m\u00edt tak\u00e9 svou hranici. Nerad bych na ni ale narazil pr\u00e1v\u011b te\u010f. V\u017edy\u0165, co je \u0161patn\u00e9ho na l\u00e1sce?<\/div>\n
„Jak by jenom mohl?“ Odtu\u0161ila t\u00f3nem t\u011bch, je\u017e \u017eij\u00ed v sladk\u00e9 nev\u011bdomosti. „Jste to nejdra\u017e\u0161\u00ed, co mi m\u016fj \u017eivot nab\u00eddl, nehled\u011b na to, \u017ee si evidentn\u011b mysl\u00ed\u0161, \u017ee nejste ide\u00e1ln\u00ed synov\u00e9, m\u00e1m v\u00e1s r\u00e1da. Jste dokonal\u00ed, proto\u017ee moji. Nikdy, rozum\u00ed\u0161 nikdy, bych se k v\u00e1m za \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00e1\u0161 proh\u0159e\u0161ek neoto\u010dila z\u00e1dy. Jo, mo\u017en\u00e1 bych si trochu zanad\u00e1vala, ale nevydr\u017eela bych to dlouho.“ Zak\u0159enila se na m\u011b ro\u0161\u0165\u00e1cky a z\u00e1rove\u0148 tak, aby m\u011b t\u00edm popostr\u010dila. Uc\u00edtil jsem povzbudiv\u00fd stisk jej\u00ed dlan\u011b, do kter\u00e9 ukryla mou ruku, je\u017e jsem m\u011bl voln\u011b spu\u0161t\u011bnou v kl\u00edn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Ujelo mi bolestn\u00e9 povzdechnut\u00ed. Ach, mami, kdyby si jen tu\u0161ila. Ani nev\u00ed\u0161, jak tou\u017eebn\u011b si v tento moment p\u0159eji, aby si sv\u00e1 slova nemusela brzy p\u0159ehodnotit.<\/div>\n
„Bill… miluju ho.“ P\u0159estal jsem kolem toho krou\u017eit. Muselo to ven. „My oba se milujeme, ale…“<\/div>\n
„To j\u00e1 v\u00edm, tak to mezi v\u00e1mi bylo odjak\u017eiva.“ Vydechla odleh\u010den\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 se domn\u00edvala, \u017ee je to cel\u00e9 podstata m\u00e9ho sd\u011blen\u00ed. Nebo mo\u017en\u00e1 m\u011b cht\u011bla uml\u010det schv\u00e1ln\u011b. Troufl bych si toti\u017e snad i tvrdit, \u017ee j\u00ed p\u0159es tv\u00e1\u0159 prob\u011bhlo jak\u00e9si pozn\u00e1n\u00ed. V\u016fbec nep\u016fsobila p\u0159ekvapen\u011b, nebo i pobaven\u011b, kdy\u017e jsem tu tak n\u00e1hle mlel o sv\u00fdch citech k bratrovi a cel\u00e9 to p\u0159i tom pod\u00e1val jako informaci t\u00e9m\u011b\u0159 toto\u017enou s trag\u00e9di\u00ed rovnaj\u00edc\u00ed se z\u00e1niku planety.<\/div>\n
„Nene, po\u010dkej. Nechej m\u011b to dokon\u010dit. Nepochopilas m\u011b. On pro m\u011b nen\u00ed jen sourozenec. Jsme spolu. Nedok\u00e1\u017eeme si p\u0159edstavit \u017e\u00edt s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. Znamen\u00e1 pro m\u011b v\u0161echno. Chci \u0159\u00edct, \u017ee to nen\u00ed n\u011bjak\u00fd rozmar, nebo jen n\u00e1\u0161 dal\u0161\u00ed v\u00fdst\u0159elek. Miluju ho tak stra\u0161n\u011b moc. Mami, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to pro tebe mus\u00ed bejt…“ Nedopov\u011bd\u011bl jsem. Odpoutal jsem toti\u017e o\u010di od stolu, kter\u00fdmi jsem b\u011bhem sv\u00e9ho proslovu zkoumal jeho povrch a pod\u00edval se na ni. Bre\u010dela. Po tv\u00e1\u0159\u00edch se j\u00ed plazily potoky slan\u00e9 vody a m\u011b p\u00edchlo u srdce. A je to tady. Znechutil jsem ji, zklamal. Te\u010f nad n\u00e1mi jisto jist\u011b zl\u00e1me h\u016fl. Zaj\u00edkl jsem se, lapaj\u00edc po dechu, jak se ve mn\u011b v\u0161echno sev\u0159elo. Bylo pozd\u011b nad\u00e1vat si do idiot\u016f. Jak jsem si jen mohl myslet, \u017ee by to mohlo dopadnout podle m\u00fdch naivn\u00edch p\u0159edstav. Pokazil jsem, co se dalo.<\/p>\n<\/div>\n
„Pros\u00edm, nepla\u010d.“ Vysoukal jsem ze sebe kaj\u00edcn\u011b a provinile. „J\u00e1 u\u017e ti nedok\u00e1zal d\u00e1l lh\u00e1t. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem ti ubl\u00ed\u017eil.“ Mumlal jsem, ale z\u00e1rove\u0148 v\u011bd\u011bl, \u017ee je to naprost\u00e1 marnost. U\u017e to ne\u0161lo vz\u00edt zp\u011bt. Jsem hlup\u00e1k. Pro\u010d jsem jenom neposlechl Billa. Br\u00e1\u0161ko m\u016fj, odpus\u0165, takhle jsem to necht\u011bl. Honilo se mi hlavou.<\/div>\n
„Nezklamal, Tomi.“ Doneslo se k m\u00fdm u\u0161\u00edm spolu s mohutn\u00fdm \u0161kytnut\u00edm a popot\u00e1hnut\u00edm. „Mo\u017en\u00e1 t\u011b to p\u0159ekvap\u00ed, ale jsem r\u00e1da. Je dob\u0159e, \u017ee je v tom l\u00e1ska a ne… Chci \u0159\u00edct, m\u00e1te-li se r\u00e1di a c\u00edt\u00edte, \u017ee b\u00fdt spolu je to, co chcete, tak j\u00e1 rozhodn\u011b nebudu ta, kter\u00e1 v\u00e1m bude br\u00e1nit.“ Z\u00edral jsem na tu obdivuhodnou \u017eenu, div, \u017ee ne s otev\u0159enou pusou. M\u011bl jsem chu\u0165 padnout j\u00ed k noh\u00e1m a l\u00edbat j\u00ed ruce. Ona nek\u0159i\u010dela, nevy\u010d\u00edtala, dokonce se ani odporem neodt\u00e1hla. D\u00e1l sv\u00edrala mou ruku, co\u017e jsem si byl schopen uv\u011bdomit a\u017e te\u010f a z brady mi s v\u0159elost\u00ed sob\u011b vlastn\u00ed ut\u0159ela slzu, kter\u00e1 se mi bezd\u011bky p\u0159ehoupla p\u0159es okraj \u0159as.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 m\u011bla jen hr\u016fzu z toho, \u017ee… \u017ee…“ Tentokr\u00e1t j\u00ed n\u011bco br\u00e1nilo, aby dokon\u010dila svou v\u011btu.<\/div>\n
„Z \u010deho?“ Zeptal jsem se, abych j\u00ed pomohl se vyslovit.<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1 v\u00e1s vid\u011bla.“ P\u0159iznala a mn\u011b sam\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm poklesla \u010delist. „Ne\u017e jste odjeli do Ameriky a byli p\u00e1r dn\u00ed u n\u00e1s. V noci jsem se \u0161la nap\u00edt a… Tomi, j\u00e1 si tehdy myslela, \u017ee si t\u00edm jen kr\u00e1t\u00edte \u010das a vzhledem k tomu, \u017ee si d\u00edky va\u0161\u00ed pr\u00e1ci nem\u016f\u017eete naj\u00edt st\u00e1l\u00fd vztah… eee… tenkr\u00e1t jsem z toho byla hrozn\u011b vypla\u0161en\u00e1, zasko\u010den\u00e1… nev\u00edm… rozzu\u0159it jsem se nedok\u00e1zala a ani o tom s v\u00e1mi mluvit. Nakonec jsem se uchl\u00e1cholila t\u00edm, \u017ee a\u017e n\u011bkoho potk\u00e1te, tak to p\u0159estane. Netu\u0161ila jsem, jak do toho zas\u00e1hnout. V\u017edycky mi v\u0161ichni \u0159\u00edkali, \u017ee dvoj\u010data jsou jin\u00e1… p\u0159ipadalo mi, \u017ee nem\u00e1m pr\u00e1vo se do toho pl\u00e9st, p\u0159esto m\u011b to tr\u00e1pilo. J\u00e1 si v\u00e1\u017en\u011b myslela, \u017ee je to mezi v\u00e1mi jen t\u011blesn\u00fd a to se mi p\u0159\u00ed\u010dilo. Pokud se ale milujete… Jsem hlavn\u011b r\u00e1da, \u017ee ses mi sv\u011b\u0159il.“ Hltal jsem ka\u017ed\u00e9 jej\u00ed slovo a zjit\u0159en\u011b vn\u00edmal, jak mnou prostupuje n\u011bha, l\u00e1ska, obdiv. Miloval jsem tu \u017eenu a dnes se ten cit jen zn\u00e1sobil.<\/p>\n<\/div>\n
„Mami…“ Uniklo mi jen mezi rty. Zachv\u00e1tilo m\u011b dojet\u00ed a hlavn\u011b vd\u011bk. Jen ho vyj\u00e1d\u0159it, zformulovat p\u00e1r v\u011bti\u010dek, kter\u00e9 by vystihly to, jak neuv\u011b\u0159iteln\u011b si v\u00e1\u017e\u00edm toho, jak k tomu p\u0159istoupila. Ona v\u011bd\u011bla. Proz\u0159ela t\u00edm nejhor\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm zp\u016fsobem, a p\u0159esto to v n\u00ed nevzbudilo zhnusen\u00ed. Ti\u0161e v sob\u011b ukryla na\u0161e tajemstv\u00ed, ani\u017e by m\u011bla p\u0159\u00edle\u017eitost dostat k n\u011bmu vysv\u011btlen\u00ed a cel\u00e9 to pochopit. Musel to pro ni b\u00fdt hrozn\u00fd \u0161ok, p\u0159esto ho unesla. Mate\u0159sk\u00e1 l\u00e1ska je nedoz\u00edrn\u00e1 a pro mu\u017esk\u00e9 pokolen\u00ed asi neuchopiteln\u00e1, j\u00e1 byl ale pr\u00e1v\u011b sv\u011bdkem jej\u00ed existence.<\/div>\n
„D\u011bkuju.“ \u0158ekl jsem s tou nejhlub\u0161\u00ed up\u0159\u00edmnost\u00ed a objal ji. Sv\u00edral jsem ji v n\u00e1ru\u010d\u00ed a oba jsme d\u00e1l slzeli. Ne\u0161lo to zastavit. „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, maminko moje.“ \u0160evelil jsem j\u00ed do vlas\u016f. Byl jsem neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
…<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed den v jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti. Tou\u017eila uniknout, ale jak? Jak z toho ven, kdy\u017e spat\u0159ovala to chorobn\u00e9 odhodl\u00e1n\u00ed nevzdat se, kter\u00e9 bylo pro tuhle \u017eenu sed\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00ed a p\u0159eslazen\u011b se usm\u00edvaj\u00edc\u00ed, tolik typick\u00e9. Nah\u00e1n\u011blo j\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ei. Nav\u00edc je\u0161t\u011b nyn\u00ed v n\u00ed p\u0159etrv\u00e1val ten \u00fa\u017eas sm\u00edchan\u00fd se zd\u011b\u0161en\u00edm a \u00falekem, kdy\u017e \u0161la p\u0159ed necel\u00fdm t\u00fddnem otev\u0159\u00edt nezn\u00e1m\u00e9 osob\u011b, kter\u00e1 zvonila u jejich dve\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Pozvala ji d\u00e1l. Ztuhla a nedok\u00e1zala zareagovat jinak, poslat ji k \u010dertu. Zprvu se nechala ukonej\u0161it jej\u00edmi \u0159e\u010dmi, kter\u00e9 na ni ihned spustila, mo\u017en\u00e1 i na chv\u00edli uv\u011b\u0159ila. Bylo to ale moc idylick\u00e9 na to, aby to byla pravda. Ariana pro ni b\u00fdvala d\u016fle\u017eit\u00e1, milovala ji. Tenkr\u00e1t si mo\u017en\u00e1 p\u0159\u00e1la, aby spolu jednou vytvo\u0159ily rodinu. V\u0161echno ale pominulo, kdy\u017e poznala jej\u00ed pravou tv\u00e1\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Nav\u00edc zrzka projevovala nep\u0159irozen\u011b mnoho horlivosti. Ty kaj\u00edc\u00ed prosby o odpu\u0161t\u011bn\u00ed, pokorn\u00e9 plazen\u00ed se, omluvy, p\u0159emr\u0161t\u011bn\u00fd z\u00e1jem o jej\u00ed zdrav\u00ed, tak moc p\u0159ehnan\u00fd podiv nad jej\u00edm pomalu rostouc\u00edm b\u0159\u00ed\u0161kem, kter\u00e9 u\u017e za\u010d\u00ednalo b\u00fdt patrn\u00e9 i pod voln\u00fdm oble\u010den\u00edm. To p\u0159ekvapen\u00ed bylo tak okat\u011b p\u0159edst\u00edran\u00e9. V\u011bd\u011bla to. T\u00edm si byla tmavovl\u00e1ska jist\u00e1. Pochybovala, \u017ee by se tu objevila jen z \u010dist\u00e9ho z\u00e1jmu o ni samotnou. \u00dadajn\u011b tu rozmazlenou holku z rodiny zbohatl\u00edk\u016f zu\u017eovaly v\u00fd\u010ditky a stesk po milovan\u00e9m \u010dlov\u011bku. Mluvila j\u00ed z du\u0161e. To ona si st\u00fdskala, ale zna\u010dn\u011b pochybovala, \u017ee by na tom byla mlad\u00e1 \u017eena s rezav\u00fdmi vlasy stejn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Cht\u011bla proti n\u00ed bojovat, vzep\u0159\u00edt se, d\u00e1t j\u00ed jasn\u011b najevo, \u017ee nen\u00ed v\u00edtan\u00e1. Ne\u0161lo to. Ani po\u0159\u00e1dn\u011b netu\u0161ila pro\u010d. Mo\u017en\u00e1 vzpom\u00ednka na cit, kter\u00fd k n\u00ed chovala, j\u00ed v tom br\u00e1nil. Nebo jen prachoby\u010dejn\u00fd strach. V\u011bd\u011bla, \u010deho v\u0161eho dok\u00e1\u017ee b\u00fdt Ariana schopn\u00e1, proto byl vztek a hn\u011bv to posledn\u00ed, co by v n\u00ed cht\u011bla rozdm\u00fdchat. A tak jen d\u00e1l zdvo\u0159ilostn\u011b p\u0159ij\u00edmala a trp\u011bla jej\u00ed nekone\u010dn\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy pln\u00e9 fale\u0161n\u00fdch \u0159e\u010d\u00ed a \u00fasm\u011bv\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Nav\u00edc ona s n\u00ed nemohla sv\u00e9st rovnocennou bitvu. Musela myslet na to mal\u00e9. Jej\u00ed nemoc\u00ed zu\u017eovan\u00e1 schr\u00e1nka musela vydr\u017eet alespo\u0148, dokud se to d\u011b\u0165\u00e1tko nenarod\u00ed. A pak ji to napadlo. Jedin\u00e9 mo\u017en\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, kter\u00e9 by ji vyvedlo ven z t\u00e9hle slep\u00e9 ulice. Otec d\u00edt\u011bte.<\/p>\n<\/div>\n
D\u0159\u00edve m\u011bla pocit, \u017ee nem\u00e1 pr\u00e1vo ho t\u00edmto probl\u00e9mem obt\u011b\u017eovat. Rozjit\u0159it v n\u011bm to zklam\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 mu u\u0161t\u011bd\u0159ila a p\u0159il\u00edt jen olej do ohn\u011b. U\u017e se o n\u00ed nikdy nem\u011bl dov\u011bd\u011bt. Tohle ale m\u011bnilo situaci. N\u011bkde v hloubce sebe sama v\u011bd\u011bla, \u017ee kdyby zem\u0159ela, uchv\u00e1t\u00ed jej\u00ed d\u00edt\u011b Ariana, kterou by nezastavil ani fakt, \u017ee na n\u011bj nem\u00e1 podle pr\u00e1va \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1rok. Beztak j\u00ed n\u011bco na\u0161ept\u00e1valo, \u017ee to d\u00edt\u011b je t\u00edm jedin\u00fdm a nejpodstatn\u011bj\u0161\u00edm d\u016fvodem, pro\u010d tu pihat\u00e1 modroo\u010dka je. Ve sv\u00fdch sp\u00e1rech by z jej\u00edho miminka vychovala stejn\u011b \u0161patn\u00e9ho, povrchn\u00edho a bezcitn\u00e9ho \u010dlov\u011bka, a to ona nem\u00ednila dopustit. Pokud se o n\u011bj nebude moci postarat sama, mus\u00ed to ud\u011blat Bill. Doufala. Spol\u00e9hala na n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Tom S\u00e1\u010dek s l\u00e9ky pro Billa jsem odlo\u017eil v kuchyni na linku a oto\u010dil se \u010delem k m\u00e1m\u011b, kter\u00e1 sed\u011bla za j\u00eddeln\u00edm stolem a z m\u00edsy, stoj\u00edc\u00ed na jeho st\u0159edu, uzob\u00e1vala hroznov\u00e9 v\u00edno. Te\u010f bych m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 za\u010d\u00edt. Problesklo mi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[222],"tags":[],"class_list":["post-14258","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14258","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14258"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14258\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14258"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14258"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14258"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}