{"id":1427,"date":"2017-04-08T16:00:00","date_gmt":"2017-04-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1420"},"modified":"2017-04-08T16:00:00","modified_gmt":"2017-04-08T15:00:00","slug":"the-end-of-the-road-1-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/04\/08\/the-end-of-the-road-1-3\/","title":{"rendered":"The End of the Road 1\/3"},"content":{"rendered":"
autor: Gaja<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj mami, jsem zp\u00e1tky!“ Zavolal Tom do domu a upustil kl\u00ed\u010de do misky na stole vedle dve\u0159\u00ed, zat\u00edmco si sund\u00e1val boty.<\/div>\n
„Ahoj zlato! Dostal jsi dal\u0161\u00ed pohled. Je na televizi!“ Zavolala Simone z kuchyn\u011b, kde cel\u00fd den pracovala na pe\u010den\u00ed su\u0161enek pro m\u00edstn\u00ed prodej.<\/div>\n
Tom si nemohl pomoct a trochu se usm\u00edval, kdy\u017e zam\u00ed\u0159il do ob\u00fdvac\u00edho pokoje a zvedl p\u011bkn\u00fd pohled s obr\u00e1zkem zapadaj\u00edc\u00edho slunce. Bill mu sporadicky pos\u00edlal pohledy po cel\u00e9 posledn\u00ed dva roky, n\u011bkdy jednou m\u011bs\u00ed\u010dn\u011b, n\u011bkdy i s odstupem \u010dty\u0159 m\u011bs\u00edc\u016f. V posledn\u00ed dob\u011b se v\u0161ak pohledy objevovaly t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd t\u00fdden. Nikdy nebyly nijak neuv\u011b\u0159iteln\u011b zaj\u00edmav\u00e9, Tom jich m\u011bl minim\u00e1ln\u011b p\u011bt, na kter\u00fdch nebylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u00b4chyb\u00ed\u0161 mi\u00b4, ale Tom se na n\u011b i p\u0159esto st\u00e1le t\u011b\u0161il. Obr\u00e1til pohled na druhou stranu, p\u0159ejel palcem po sv\u00e9m vlastn\u00edm jm\u00e9n\u011b a obr\u00e1til pozornost k samotn\u00e9 zpr\u00e1v\u011b.<\/div>\n
<\/p>\n

V\u010dera jsme s klukama v pr\u00e1ci hr\u00e1li pantomimu. Antony \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee nejsem dobr\u00fd v d\u00e1v\u00e1n\u00ed n\u00e1pov\u011bd, a j\u00e1 si za\u010d\u00edn\u00e1m myslet, \u017ee m\u00e1 pravdu, proto\u017ee jsme vyhr\u00e1li jen jednu hru. Douf\u00e1m, \u017ee se m\u00e1\u0161 dob\u0159e.<\/em><\/div>\n

-Lysander<\/em><\/div>\n
\n

Tom zavrt\u011bl hlavou p\u0159i p\u0159edstav\u011b, jak se vyt\u00e1hl\u00fd Bill pokou\u0161\u00ed vyj\u00e1d\u0159it \u00b4T\u0159i mu\u017ei a nemluvn\u011b\u00b4 nebo \u00b4Empire State Building\u00b4 rozpa\u010dit\u00fdmi, neohraban\u00fdmi pohyby, a na okam\u017eik s\u00e1m sebe na\u0161el, jak tomu mu\u017ei, Anthonymu, z\u00e1vid\u00ed. Tom by p\u0159i\u0161el na v\u0161echny Billovy n\u00e1pov\u011bdy, t\u00edm si byl jist\u00fd, bez ohledu na to, jak neur\u010dit\u00e9 a abstraktn\u00ed by mohly b\u00fdt.<\/p><\/div>\n

\n
Tom vklouzl do patra a vyt\u00e1hl fotoalbum, kter\u00e9 m\u011bl ulo\u017een\u00e9 ve sv\u00e9m \u0161atn\u00edku. Ka\u017ed\u00e9 ok\u00e9nko schov\u00e1valo Billovy pohledy, a\u017e na to prvn\u00ed, ve kter\u00e9m byla fotka jich dvou, kterou jeho matka po\u0159\u00eddila u\u017e tak d\u00e1vno. Tom se c\u00edtil skoro hloup\u011b, \u017ee si to v\u0161echno takhle schov\u00e1v\u00e1, ale jeho siln\u011b organiza\u010dn\u00ed povaha zp\u016fsobovala, \u017ee mu to d\u00e1valo perfektn\u00ed smysl. Nav\u00edc tak bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed si je prohl\u00ed\u017eet, u \u010deho\u017e se p\u0159istihl, \u017ee to d\u011bl\u00e1 celkem pravideln\u011b. Tom zasunul pohled mezi ostatn\u00ed a p\u0159ejel rukou po nes\u010detn\u00e9m mno\u017estv\u00ed mal\u00fdch obr\u00e1zk\u016f, kter\u00e9 mu Bill poslal. V hlav\u011b m\u011bl p\u0159edstavu toho huben\u00e9ho mlad\u00e9ho mu\u017ee, jak stoj\u00ed v n\u011bjak\u00e9 prodejn\u011b lacin\u00fdch suven\u00fdr\u016f se slune\u010dn\u00edmi br\u00fdlemi na vrcholku hlavy, a hled\u00e1 ve stojanu n\u011bco dokonal\u00e9ho, n\u011bco, co na n\u011bj k\u0159i\u010d\u00ed \u00b4Tom\u00b4.<\/div>\n
\n

Tohle byla alespo\u0148 p\u0159edstava, kterou Tom preferoval. L\u00edbila se mu my\u0161lenka toho, jak se Bill pozastav\u00ed, p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed a p\u0159ehodnocuje, co by bylo to prav\u00e9. Jak\u00fd obr\u00e1zek by vyj\u00e1d\u0159il to, co cht\u011bl \u0159\u00edct, ani\u017e by to na samotn\u00fd pohled musel napsat? Kter\u00fd pohled n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem n\u011bco znamenal? Ale z toho m\u00e1la, co Tom o Billovi v\u011bd\u011bl, usoudil, \u017ee ty pohledy byly vybr\u00e1ny n\u00e1hodn\u011b, pravd\u011bpodobn\u011b pln\u00fdmi hrstmi, zat\u00edmco pokladn\u00ed byla zanepr\u00e1zdn\u011bna, ov\u0161em to byla jen sotva p\u0159edstava, kterou by si Tom u\u017e\u00edval. Jeho fantazie ohledn\u011b cel\u00e9 t\u00e9 v\u011bci se mu l\u00edbila daleko v\u00edc.<\/p><\/div>\n

\n

Tom odlo\u017eil pohledy a zam\u00ed\u0159il dol\u016f, aby pomohl sv\u00e9 matce zabalit citr\u00f3nov\u00e9 \u010dtvere\u010dky, \u010dokol\u00e1dov\u00e9 cookies a r\u016fzn\u00e9 jin\u00e9 dobroty, kter\u00e9 m\u011bly j\u00edt do prodeje, s nad\u011bj\u00ed, \u017ee se mu jich n\u011bkolik poda\u0159\u00ed uzmout, ani\u017e by si toho n\u011bkdo v\u0161iml.<\/p><\/div>\n

\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Tom le\u017eel na posteli a z\u00edral do stropu na souhv\u011bzd\u00ed z mal\u00fdch sv\u00edt\u00edc\u00edch hv\u011bzd, kter\u00e9 tam p\u0159ilepil t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed deseti lety. Minim\u00e1ln\u011b dv\u011b z \u017een na prodeji pe\u010diva jej nazvaly \u00b4tak skv\u011bl\u00fdm synem\u00b4, zat\u00edmco m\u00e1m\u011b pom\u00e1hal vylo\u017eit auto, a poslaly ara\u0161\u00eddov\u00e9 a ovesn\u00e9 su\u0161enky. Ta fr\u00e1ze jej p\u0159im\u011bla p\u0159em\u00fd\u0161let nad Billem a nad dopisem, kter\u00fd str\u010dil Tomovi do kapsy, ne\u017e odjel, a kde jej nazval stejn\u011b. P\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nad dopisem jej dostalo k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nad pohledy, a p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nad pohledy jej dostalo k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nad t\u00edm posledn\u00edm a nad nepravd\u011bpodobnou mo\u017enost\u00ed, \u017ee se mu Bill pokou\u0161el d\u00e1vat n\u00e1pov\u011bdy a p\u0159iv\u00e9st ho na stopu n\u011b\u010deho, k \u010demu byl p\u0159\u00edli\u0161 hloup\u00fd, aby na to p\u0159i\u0161el. Pot\u00e9, co z\u00edral na strop u\u017e cel\u00e9 dv\u011b hodiny, si Tom uv\u011bdomil, \u017ee se sp\u00e1nku v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nedo\u010dk\u00e1, dokud se alespo\u0148 nepod\u00edv\u00e1 a nedok\u00e1\u017ee si, \u017ee se sna\u017e\u00ed naj\u00edt v\u011bci, kter\u00e9 tam nejsou.<\/p><\/div>\n

\n

Tom zvedl fotoalbum a otev\u0159el ho na prvn\u00ed str\u00e1nce s fotografi\u00ed a s pohledem, na kter\u00e9m bylo srdce vyryt\u00e9 do p\u00edsku. \u017d\u00e1dn\u00e9 z p\u00edsmen nevypadalo nijak zdeformovan\u00e9 nebo podivn\u011b velk\u00e9, tak\u017ee p\u0159e\u0161el k dal\u0161\u00edmu, s hezkou lesn\u00ed krajinkou, kde bylo na zadn\u00ed stran\u011b na\u010dm\u00e1ran\u00e9 \u00b4Mysl\u00edm na tebe\u00b4.<\/p><\/div>\n

\n

Jednu po druh\u00e9m Tom proch\u00e1zel pohlednice, pl\u00e1\u017ee, kv\u011btiny, n\u011bkolik zub\u00edc\u00edch se d\u011bt\u00ed, zat\u00edmco si pro\u010d\u00edtal zpr\u00e1vy, des\u00edtky pohlednic s des\u00edtkami r\u016fzn\u00fdch po\u0161tovn\u00edch zn\u00e1mek, a \u017e\u00e1dn\u00e1 z nich mu nic ne\u0159ekla. Kdy\u017e se dostal k nov\u011bj\u0161\u00edm pohled\u016fm, Tom si v\u0161iml, \u017ee Bill za\u010dal mluvit o pr\u00e1ci, co\u017e Tomovi p\u0159i\u0161lo divn\u00e9, jak usoudil, \u017ee by Bill m\u011bl b\u00fdt zabezpe\u010den\u00fd na del\u0161\u00ed dobu ne\u017e jen trochu v\u00edc ne\u017e rok a p\u016fl, ale jeliko\u017e Tom s\u00e1m nikdy \u017e\u00e1dnou banku nevyloupil, tak si nemohl b\u00fdt jist\u00fd. Ka\u017ed\u00e1 zm\u00ednka o pr\u00e1ci byla v\u017edy spojena i se zm\u00ednkou o jeho spolupracovn\u00edkovi, co\u017e bylo n\u011bco, co v\u017edy vyvolalo mal\u00fd z\u00e1blesk z\u00e1visti, kter\u00fd Tom musel potla\u010dit a ignorovat.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Dneska dlouh\u00e1 sm\u011bna v pr\u00e1ci a moje nohy m\u011b zab\u00edj\u00ed. Anthony trv\u00e1 na tom, \u017ee si na to po \u010dase zvyknu, ale mysl\u00edm, \u017ee se plete. Bylo by hezk\u00e9 chvilku jen tak sed\u011bt a koukat na film. Douf\u00e1m, \u017ee \u0161kola jde v pohod\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 ti zb\u00fdvaj\u00ed u\u017e jen 3 m\u011bs\u00edce, co?<\/em><\/div>\n

-Lysander<\/em><\/div>\n
\n

Anthony m\u011b dnes ve 12 hodin poslal pro citr\u00f3ny, tak jsem ti koupil tohle. \u0158ekni m\u00e1m\u011b, \u017ee j\u00ed pozdravuju, okay?<\/em><\/div>\n

-Lysander<\/em><\/div>\n
\n

Jeden za druh\u00fdm byly pohledy t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u00e9 jako dosud, a to sta\u010dilo, aby si Tom okusoval ret nad t\u00edm, co nech\u00e1pe. V\u00edce ne\u017e pravd\u011bpodobn\u011b to bylo n\u011bco tak do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00edho, \u017ee by se s\u00e1m za sebe styd\u011bl, kdyby to nepochopil, pomyslel si a p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prstem po p\u00edsmenech v jeho jm\u00e9n\u011b. Se z\u00edvnut\u00edm se Tom rozhodl na n\u011b pod\u00edvat je\u0161t\u011b naposledy, ne\u017e znova zaleze do postele. L\u00e1mal si hlavu nad t\u00edm, co ka\u017ed\u00e1 ta mini anekdota znamenala, a jakmile se jeho vnit\u0159n\u00ed j\u00e1 studenta anglick\u00e9 literatury probudilo, tak taky nad t\u00edm, pro\u010d Bill neust\u00e1le psal \u010d\u00edslice, kdy\u017e m\u011bl dostatek prostoru k tomu je vypsat slovn\u011b.<\/p><\/div>\n

\n

Tom se zarazil, prudce se posadil a popadl ze stolu pero, aby si zapsal ka\u017ed\u00e9 \u010d\u00edslo, kter\u00e9 na pohledech na\u0161el, a doplnil k nim odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed p\u00edsmeno z abecedy. S up\u0159en\u00fdm pohledem na list pap\u00edru p\u0159ed sebou Tom zapnul po\u010d\u00edta\u010d, na\u0165ukal to, o \u010dem si myslel, \u017ee to je n\u00e1zev m\u011bsta, a dokon\u010dil n\u00e1zev st\u00e1tu, kter\u00fd n\u00e1sledoval. Pot\u00e9 jen z\u00edral na v\u00fdsledek. „To ani n\u00e1hodou,“ za\u0161eptal Tom k monitoru, proklikal se na mapu a d\u00edval se na m\u011bsto, ve kter\u00e9m Bill pr\u00e1v\u011b mohl b\u00fdt. Hodil pohledem zp\u00e1tky k pohlednic\u00edm a rychle zadal vyhled\u00e1v\u00e1n\u00ed bar\u016f a restaurac\u00ed po okol\u00ed. Na\u0161el jich kolem dvaceti a \u010dtvrt\u00e1 na seznamu byla mal\u00e1 italsk\u00e1 restaurace jm\u00e9nem \u00b4U Anthonyho\u00b4.<\/p><\/div>\n

\n

„To ani n\u00e1hodou,“ zopakoval Tom a vrt\u011bl p\u0159itom hlavou. Nezd\u00e1lo se mu mo\u017en\u00e9, \u017ee by mu Bill opravdu zanechal prost\u0159edky k tomu, aby jej po cel\u00e9 t\u00e9 dlouh\u00e9 dob\u011b na\u0161el, nato\u017e \u017ee by Bill opravdu cht\u011bl, aby ho na\u0161el. Byly to jen dv\u011b noci, kr\u00e1tk\u00e1 zast\u00e1vka na Billov\u011b cest\u011b do jin\u00e9ho \u017eivota, kter\u00fd Tom vystav\u011bl do n\u011b\u010deho v\u00edce skrz hrst pohlednic, a p\u0159esto Tom u\u017e p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co by si m\u011bl zabalit sebou, a zda by m\u011bl jen autem, nebo jestli by to trvalo p\u0159\u00edli\u0161 dlouho.<\/p><\/div>\n

\n

Impulzivn\u00ed \u010d\u00e1st jeho mysli cht\u011bla nah\u00e1zet v\u0161e i jen trochu d\u016fle\u017eit\u00e9ho do ta\u0161ky, zanechat vzkaz na lednici pro svou matku, a okam\u017eit\u011b odjet, proto\u017ee moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f, kdy\u017e m\u011bl p\u0159ed sebou to velk\u00e9 odhalen\u00ed, u\u017e ani na vte\u0159inu neusne. Ta racion\u00e1ln\u00ed \u010d\u00e1st v n\u011bm zavrt\u011bla hlavou a \u0159ekla mu, \u017ee jestli se chyst\u00e1 cokoliv ud\u011blat, bude se na to pot\u0159ebovat dob\u0159e vyspat a d\u00e1t o tom Simone alespo\u0148 v\u011bd\u011bt tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, nam\u00edsto toho, aby se vypl\u00ed\u017eil jako, no, zlo\u010dinec uprost\u0159ed noci. Pak m\u011bl i romantickou str\u00e1nku, kter\u00e1 poskakovala a sb\u00edrala kv\u011btiny a vid\u011bla polibky v de\u0161ti, zat\u00edmco jeho vnit\u0159n\u00ed skeptik vrt\u011bl hlavou a sna\u017eil se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee je hloup\u00fd.<\/p><\/div>\n

Tom si s\u00e1m pro sebe povzdechl a cel\u00e9 m\u011bsto si na obrazovce p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Dneska v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b u\u017e neusne.<\/div>\n
<\/p>\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Nakonec Tomova impulzivita vyhr\u00e1la, alespo\u0148 z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti. Simone nebyla zcela nad\u0161en\u00e1 z p\u0159edstavy, jak jej\u00ed chlape\u010dek jede p\u0159es celou zemi, aby se setkal s n\u011bk\u00fdm, koho technicky jen sotva znal, ale str\u00e1vila posledn\u00ed dva roky sledov\u00e1n\u00edm, jak se poka\u017ed\u00e9 rozsv\u00edtil, kdy\u017e se uk\u00e1zal nov\u00fd pohled. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, \u017ee Tom byl do druh\u00e9ho mlad\u00edka tajn\u011b pobl\u00e1zn\u011bn\u00fd, co\u017e Bill s\u00e1m krmil jednou za \u010das n\u011bkolika nov\u00fdmi slovy, a \u017ee mo\u017en\u00e1 tohle bylo pr\u00e1v\u011b to, co Tom pot\u0159eboval, aby se p\u0159es n\u011bj dostal, nebo aby zjistil, co vlastn\u011b chce.<\/p><\/div>\n

\n

Simone se poda\u0159ilo Toma p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby po\u010dkal alespo\u0148 jeden den, ne\u017e odjede, i kdyby jen proto, aby si nechal prohl\u00e9dnout auto a ujistil se, \u017ee ten v\u00fdlet zvl\u00e1dne, aby mu nepos\u00edlala j\u00edzdenku na autobus n\u011bkam uprost\u0159ed cesty. Tom po cel\u00fd den nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ech\u00e1zel, o\u0161\u00edval se a prakticky vibroval, jak byl p\u0159ipraven\u00fd vyrazit, nakonec odpadl na gau\u010di n\u011bkdy kolem p\u016flnoci, kdy jeho vysok\u00fd adrenalin kone\u010dn\u011b vyprchal, a z\u00edskal tak dobr\u00fd no\u010dn\u00ed sp\u00e1nek, kter\u00fd mu byl p\u0159edchoz\u00ed noc odep\u0159en. N\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na byli Tom i jeho v\u016fz oba p\u0159ipraveni vyrazit na silnici.<\/p><\/div>\n

\n

O n\u011bkolik hodin pozd\u011bji se Tom k smrti nudil. Rozhlasov\u00e9 stanice se u\u017e alespo\u0148 t\u0159ikr\u00e1t rozladily, co\u017e ho nutilo si p\u0159\u00e1t, aby si do auta po\u0159\u00eddil CD p\u0159ehr\u00e1va\u010d, a jednou se u\u017e zastavil na j\u00eddlo. U\u017e po\u010d\u00edtal \u010derven\u00e1 auta a modr\u00e1 auta, n\u00e1zvy ulic, d\u00e1lni\u010dn\u00ed zna\u010dky a nadjezdy. Vytv\u00e1\u0159el slova z pozn\u00e1vac\u00edch zna\u010dek na autech p\u0159ed sebou a sledoval, odkud nejd\u00e1le ty zna\u010dky poch\u00e1zely. Ve chv\u00edli, kdy p\u0159ekro\u010dil st\u00e1tn\u00ed hranici, si Tom uv\u011bdomil, pro\u010d se on a jeho matka nikdy nevyd\u00e1vali na dlouh\u00e9 v\u00fdlety autem; byly p\u0159ekvapiv\u011b nudn\u00e9.<\/p><\/div>\n

\n

Dva nejdel\u0161\u00ed dny Tomova \u017eivota se pomalu dostaly na konec prvn\u00edho, jeho v\u016fz se pomalu zapl\u0148oval pr\u00e1zdn\u00fdmi obaly od fast foodu a cukrovinek, jak kilometry ub\u00edhaly, a on se bl\u00ed\u017eil k Billovi. O samot\u011b v aut\u011b m\u011bl Tom v\u00edc ne\u017e dostatek \u010dasu p\u0159em\u00fd\u0161let, vytv\u00e1\u0159el si v hlav\u011b to velk\u00e9 op\u011btovn\u00e9 shled\u00e1n\u00ed, jen aby ho p\u0159evr\u00e1til a znovu a znovu zm\u011bnil, dokud si ho neprom\u011bnil v jednu z nejhor\u0161\u00edch, nejsrdceryvn\u011bj\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed, jak\u00fdmi si kdy v \u017eivot\u011b pro\u0161el. Kdyby u\u017e nebyl tak bl\u00edzko tomu okam\u017eiku, mo\u017en\u00e1 by zva\u017eoval oto\u010dit auto a vr\u00e1tit se dom\u016f a jen Billovi poslat svou vlastn\u00ed pohlednici, aby Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee na jeho n\u00e1pov\u011bdy p\u0159i\u0161el.<\/p><\/div>\n

Potom, o den pozd\u011bji, by stejn\u011b zase vyrazil na cestu, proto\u017ee \u010dek\u00e1n\u00ed v tomto bod\u011b na odpov\u011b\u010f by ho jen p\u0159iv\u00e1d\u011blo k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/div>\n
Ud\u011blal si posledn\u00ed zast\u00e1vku, ne\u017e se dostane ke sv\u00e9mu c\u00edli, a zaplatil si hotelov\u00fd pokoj se slu\u0161nou sprchou. Pokud do tohohle jde, cht\u011bl u toho b\u00fdt aspo\u0148 \u010dist\u00fd, a snad i dob\u0159e odpo\u010dat\u00fd.<\/p>\n

autor: Gaja<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gaja „Ahoj mami, jsem zp\u00e1tky!“ Zavolal Tom do domu a upustil kl\u00ed\u010de do misky na stole vedle dve\u0159\u00ed, zat\u00edmco si sund\u00e1val boty. „Ahoj zlato! Dostal jsi dal\u0161\u00ed pohled. Je na televizi!“ Zavolala Simone z kuchyn\u011b, kde cel\u00fd den pracovala na pe\u010den\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[668],"tags":[],"class_list":["post-1427","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-road"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1427","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1427"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1427\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1427"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1427"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1427"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}