{"id":1428,"date":"2017-04-08T15:00:00","date_gmt":"2017-04-08T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1421"},"modified":"2017-04-08T15:00:00","modified_gmt":"2017-04-08T14:00:00","slug":"my-bodyguard-57","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/04\/08\/my-bodyguard-57\/","title":{"rendered":"My bodyguard 57."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nepou\u010diteln\u00fd<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

David st\u00e1l ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i a d\u00edval se na t\u0159i mlad\u00e9 mu\u017ee, kte\u0159\u00ed st\u00e1li p\u0159ed n\u00edm a sna\u017eili se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit o n\u011b\u010dem, s \u010d\u00edm David absolutn\u011b nesouhlasil. Nejen\u017ee si nemyslel, \u017ee je to v tuhle dobu vhodn\u00e9, on t\u011bm t\u0159em je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 ned\u016fv\u011b\u0159oval. Georga, Gustava a Andrease poznal Tom p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f zp\u011bt na n\u011bjak\u00e9 akci sponzor\u016f a z\u0159ejm\u011b si padli do noty, proto\u017ee od t\u00e9 doby spolu tr\u00e1vili \u010das nejen mimo pr\u00e1ci, ale i na telefonu.<\/p><\/div>\n

„Davide, no tak! Ur\u010dit\u011b mu to pom\u016f\u017ee, kdy\u017e chv\u00edli vypadne!“ sna\u017eil se Andreas, p\u0159i\u010dem\u017e opakoval tu stejnou v\u011btu u\u017e asi p\u016fl hodiny.<\/div>\n
„J\u00e1 ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee mu to nepom\u016f\u017ee, ale doktor mu doporu\u010dil, aby z\u016fstal v klidu a vyh\u00fdbal se podobn\u00fdm akc\u00edm a j\u00e1…“<\/div>\n
„Ka\u0161li na doktora!“ zah\u0159m\u011bl Georg. „Ten kdyby mohl, tak ho rovnou zav\u0159e do m\u011bkk\u00e9 m\u00edstnosti, ani\u017e by se s n\u00edm vypo\u0159\u00e1d\u00e1val. Tom by nem\u011bl b\u00fdt s\u00e1m, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edl\u00edch, kdy je s\u00e1m, m\u00e1 mo\u017enost na to v\u0161echno myslet a vracet se k tomu,“ rozumoval.<\/div>\n
„Hele, j\u00e1 jsem laik stejn\u011b jako vy t\u0159i, tak\u017ee co \u0159ekne doktor, je pro m\u011b minim\u00e1ln\u011b dost d\u016fle\u017eit\u00e9, abych tomu v\u011b\u0159il, nebo snad m\u00e1te n\u011bkdo diplom z psychologie, o kter\u00e9m nev\u00edm?“<\/div>\n
„Nemus\u00edme m\u00edt diplom. Sta\u010d\u00ed, \u017ee m\u00e1me mozek. Ten doktor vid\u011bl Toma dvakr\u00e1t v \u017eivot\u011b a chov\u00e1 se, jako by ho znal v\u011b\u010dnost a v\u011bd\u011bl, jak se zachov\u00e1. Ty ho zn\u00e1\u0161 nejl\u00edp! Kruci, i my o n\u011bm v\u00edme v\u00edc ne\u017e n\u011bjak\u00fd psycholog, kter\u00e9mu denn\u011b projdou rukama podobn\u00e9 p\u0159\u00edpady – ano p\u0159\u00edpady! Oni je ani nenaz\u00fdvaj\u00ed lidmi. Co mu bude z\u00e1le\u017eet na jednom p\u0159\u00edpadu<\/em>?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 ty horentn\u00ed sumy, kter\u00e9 za to plat\u00edme?“ pokusil se David.<\/div>\n
„Jo, a to je tak v\u0161echno, co ho zaj\u00edm\u00e1. \u0158ekl by ti to sam\u00e9, i kdybys platil m\u00ed\u0148. P\u0159esta\u0148me tady spekulovat a pus\u0165 ho s n\u00e1ma,“ zv\u00fd\u0161il Georg hlas. Z Davidova v\u00e1hav\u00e9ho obli\u010deje bylo poznat, \u017ee ho je\u0161t\u011b nemaj\u00ed \u00fapln\u011b naklon\u011bn\u00e9ho na svoji stranu, a tak se do toho vlo\u017eil je\u0161t\u011b dote\u010f tich\u00fd Gustav.<\/div>\n
\n

„Davide, nic se mu nestane. N\u00e1m m\u016f\u017ee\u0161 v\u011b\u0159it. Budeme neust\u00e1le s n\u00edm a d\u00e9le ne\u017e do p\u016flnoci ho venku dr\u017eet nebudeme. D\u00e1me pozor, aby se neopil. Chceme jen, aby p\u0159i\u0161el na jin\u00e9 my\u0161lenky,“ promluvil k mana\u017eerovi klidn\u011b.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 nev\u00edm. Mn\u011b se to prost\u011b nel\u00edb\u00ed,“ povzdychl si David, ale u\u017e vypadal nalomen\u011b.<\/div>\n
„Do p\u016flnoci a ka\u017edou hodinu ti d\u00e1me v\u011bd\u011bt, \u017ee je Tom v po\u0159\u00e1dku,“ p\u0159isl\u00edbil Andreas.<\/div>\n
„Ka\u017edou p\u016flhodinu, a p\u016fjdou s v\u00e1ma alespo\u0148 t\u0159i bodyguardi,“ p\u0159isadil si David.<\/div>\n
„Na p\u016flhodinu p\u0159istoup\u00edme, ale bodyguardi? A hned t\u0159i? To m\u016f\u017ee\u0161 rovnou d\u00e1t do novin, kam se dnes Tom Kaulitz p\u016fjde bavit, aby si ho tam v\u0161ichni odchytli! Proto pl\u00e1nujeme j\u00edt do jin\u00e9ho klubu ne\u017e obvykle. D\u00e1l od centra,“ du\u0161oval se Andreas.<\/div>\n
„Fajn. Okay. \u017d\u00e1dn\u00ed bodyguardi, ka\u017edou p\u016flhodinu hl\u00e1\u0161en\u00ed a do p\u016flnoci mi Toma vr\u00e1t\u00edte nezran\u011bn\u00e9ho, neopil\u00e9ho, nezdrogovan\u00e9ho, a pokud mo\u017eno s lep\u0161\u00ed n\u00e1ladou a psychick\u00fdm rozpolo\u017een\u00edm,“ rozhodl nakonec mana\u017eer.<\/div>\n
„Si pi\u0161!“ p\u00edskl Andreas nad\u0161en\u011b a radostn\u011b se o\u0161il, \u017ee nad mana\u017eerem zv\u00edt\u011bzili.<\/div>\n
\n
*<\/div>\n
\n

Tom le\u017eel schoulen\u00fd v posteli p\u0159i zapnut\u00e9 televizi, a\u010dkoli m\u011bl zvuk ztlumen\u00fd na \u00fapln\u00e9 minimum, tak\u017ee pokojem problik\u00e1valy jen r\u016fzn\u011b intenzivn\u011b osv\u011btlen\u00e9 sc\u00e9ny. Odpoledne na n\u011bj op\u011bt dolehly nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity, a tak zkusil zapojit do hry d\u00fdchac\u00ed cvi\u010den\u00ed, kter\u00e9 mu doporu\u010dil psycholog, ale po chv\u00edli se c\u00edtil jako tot\u00e1ln\u00ed idiot, a tak toho nechal a rad\u011bji si na chv\u00edli zd\u0159\u00edmnul, co\u017e na n\u011bj m\u011blo daleko v\u011bt\u0161\u00ed \u00fa\u010dinek ne\u017e n\u011bjak\u00e9 soust\u0159ed\u011bn\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Zamra\u010dil se, kdy\u017e usly\u0161el klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Necht\u011blo se mu ale ani vst\u00e1vat ani odpov\u00eddat, a tak ml\u010del. Bu\u010f si doty\u010dn\u00fd bude myslet, \u017ee uvnit\u0159 nen\u00ed, a odejde, nebo bude v\u011bd\u011bt, \u017ee nem\u00e1 n\u00e1ladu na mluven\u00ed a vejde i bez vyzv\u00e1n\u00ed, co\u017e byla pr\u00e1v\u011b ta spr\u00e1vn\u00e1 varianta, proto\u017ee dve\u0159e se po chv\u00edli opravdu otev\u0159ely a dovnit\u0159 se nahrnula ne jedna osoba, ale rovnou t\u0159i.<\/p><\/div>\n

\n

„\u010cau, Tomane! Ne\u0159\u00edkej, \u017ee se chyst\u00e1\u0161 sp\u00e1t,“ zasm\u00e1l se Andy a sko\u010dil na matraci vedle skr\u010den\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/p><\/div>\n

„Co tu d\u011bl\u00e1te?“ zamumlal Tom chraptiv\u011b.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161li jsme t\u011b na chv\u00edli vyt\u00e1hnout ven,“ pov\u011bd\u011bl mu Gustav s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Na to Andreas vysko\u010dil na nohy a roze\u0161el se k Tomovu \u0161atn\u00edku, brblaje si pod vousy, \u017ee mu vybere vhodn\u00fd outfit.<\/div>\n
„David mi nedovol\u00ed nikam j\u00edt, a nav\u00edc nem\u00e1m n\u00e1ladu,“ op\u0159el si tv\u00e1\u0159 zp\u011bt o pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/div>\n
„To prvn\u00ed u\u017e je vy\u0159e\u0161en\u00e9. Davida jsme ukecali a s t\u00edm druh\u00fdm pom\u016f\u017eeme taky. Jen n\u00e1m mus\u00ed\u0161 d\u00e1t \u0161anci,“ nal\u00e9hal Georg.<\/div>\n
„Nechce se mi.“<\/div>\n
„Tome, no tak. Co kdy\u017e bude dneska v\u0161echno jinak? Co kdy\u017e se stane n\u011bco dobr\u00e9ho a ty se bude\u0161 pozd\u011bji b\u00edt do hlavy, \u017ee sis to nechal uj\u00edt? Koukni. My to ch\u00e1peme. Mo\u017en\u00e1 v\u00edc ne\u017e n\u011bjak\u00fd psycholog, kter\u00fd v tom vid\u00ed jen n\u011bjak\u00e9 poruchy, kter\u00e9 se daj\u00ed vyl\u00e9\u010dit podle skript a u\u010debnic. Je naprosto v po\u0159\u00e1dku c\u00edtit se tak, jak se c\u00edt\u00ed\u0161. Chceme ti jen trochu pomoct a uk\u00e1zat ti, \u017ee na to nejsi s\u00e1m,“ promlouval k n\u011bmu Gustav.<\/div>\n
„Kdy\u017e to ch\u00e1pete, tak m\u011b nechte b\u00fdt a u\u017eijte si to dobr\u00e9 i za m\u011b,“ broukl Tom.<\/div>\n
„Fajn. Tak v\u00ed\u0161 co? Ud\u011bl\u00e1me dohodu. Ty p\u016fjde\u0161 dneska s n\u00e1ma na p\u00e1r hodin ven, kdy\u017e u\u017e se n\u00e1m poda\u0159ilo Davida p\u0159emluvit, a my ti pak d\u00e1me pokoj, dokud se s\u00e1m nebude\u0161 c\u00edtit dostate\u010dn\u011b okay na to, abys s n\u00e1mi vyrazil dobrovoln\u011b, co ty na to?“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Pro\u010d? Proto\u017ee jsi n\u00e1\u0161 kamar\u00e1d. Je n\u00e1m jedno, kdo v\u0161echno s tebou nechce pracovat kv\u016fli tomu, jak se c\u00edt\u00ed\u0161. My t\u011b nevy\u0161krtneme jen proto, \u017ee proch\u00e1z\u00ed\u0161 n\u011b\u010d\u00edm slo\u017eit\u00fdm. Kdybychom m\u011bli j\u00edt dneska sami bez tebe, tak se stejn\u011b rozejdeme dom\u016f, proto\u017ee bys n\u00e1m v part\u011b chyb\u011bl, tak se zvedni a pocti n\u00e1s svoj\u00ed hv\u011bzdnou p\u0159\u00edtomnost\u00ed. T\u0159eba si v\u00edc \u0161krtneme u holek, kdy\u017e p\u016fjde\u0161 s n\u00e1ma,“ promnul si Georg ruce. Tom zav\u0159el o\u010di a odolal drobn\u00e9mu \u00fasm\u011bvu. Cel\u00fd Georg. V\u017edycky ve v\u0161em hled\u00e1 profit hlavn\u011b pro sebe.<\/div>\n
\n

„Dob\u0159e, ale jen…“<\/p><\/div>\n

„… do p\u016flnoci, Popelko,“ upozornil ho Georg. „Na d\u00fdl n\u00e1m t\u011b David nep\u016fj\u010d\u00ed,“ vysv\u011btlil mu.<\/div>\n
„Tak jdi na sebe n\u011bco hodit a vyraz\u00edme, a\u0165 si t\u011b dostate\u010dn\u011b u\u017eijeme za ten jeden ve\u010der. Ve\u010de\u0159el jsi?“ staral se Gustav rodi\u010dovsky.<\/div>\n
„Ani ne,“ p\u0159iznal Tom, kdy\u017e si od Andyho p\u0159eb\u00edral vybran\u00e9 oble\u010den\u00ed. Ani se nepod\u00edval, co mu ten kluk vybral.<\/div>\n
„Tak se stav\u00edme cestou je\u0161t\u011b n\u011bkde na j\u00eddlo. Alespo\u0148 na stoj\u00e1ka,“ rozhodl Gustav a uv\u011bdomil si, \u017ee by mo\u017en\u00e1 s\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bco slupnul.<\/div>\n
B\u011bhem n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed \u010dtvrthodiny vy\u0161el Tom z koupelny pln\u011b oble\u010den\u00fd s trochu zdrav\u011bj\u0161\u00ed barvou v obli\u010deji, a tak bylo na \u010dase vyrazit za z\u00e1bavou.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Tomovi nebylo p\u0159\u00edli\u0161 po chuti, kdy\u017e sledoval m\u011bsto za okny tax\u00edku. Pomalu se vzdalovali pry\u010d od centra, a i kdy\u017e mu kluci vysv\u011btlili, kam m\u00ed\u0159\u00ed a pro\u010d vybrali zrovna to m\u00edsto, stejn\u011b se c\u00edtil nesv\u016fj, a\u010dkoli nebyl d\u016fvod. M\u011bl s sebou t\u0159i kamar\u00e1dy, kte\u0159\u00ed by se p\u0159ed n\u011bj postavili, kdyby n\u011bco, ale stejn\u011b si nemohl pomoct od pocitu, \u017ee by se c\u00edtil bezpe\u010dn\u011bji, kdyby z\u016fstali n\u011bkde pobl\u00ed\u017e nebo rovnou v centru, kde je \u017eivo v kteroukoli hodinu.<\/p><\/div>\n

„V pohod\u011b?“ zeptal se Gustav, kdy\u017e v\u0161ichni vystoupili z tax\u00edku a Georg zaplatil \u0159idi\u010di za cestu.<\/div>\n
„Jo,“ pok\u00fdval Tom hlavou a zkou\u0161el se uvolnit, aby si ten ve\u010der u\u017eil. Necht\u011bl m\u00edt po\u0159\u00e1d strach, co by se mohlo st\u00e1t. Nemohl b\u00fdt p\u0159eci takov\u00fd smola\u0159, aby se mu za \u017eivot staly takov\u00e9 v\u011bci hned dvakr\u00e1t po sob\u011b, ne? Te\u010f byla \u00fapln\u011b jin\u00e1 situace. Jde se bavit se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, a jakmile uznaj\u00ed, \u017ee bude nejlep\u0161\u00ed se zase v klidu vr\u00e1tit, p\u0159ivolaj\u00ed si tax\u00edk a ten Toma odveze bezpe\u010dn\u011b a\u017e do hotelu.<\/div>\n
Pl\u00e1n se to zd\u00e1l b\u00fdt perfektn\u00ed. Nikde \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1znak nebezpe\u010d\u00ed a \u010d\u00edm d\u00e9le nad t\u00edm Tom takhle uva\u017eoval, t\u00edm rychleji se t\u00edm pocitem za\u010dal op\u00edjet a d\u016fv\u011b\u0159ovat mu.<\/div>\n
\n

„Okay! Zamluvil jsem n\u00e1m box, tak\u017ee bychom m\u011bli b\u00fdt v pohod\u011b!“ k\u0159ikl Georg p\u0159es hlasitou hudbu a uk\u00e1zal do rohu m\u00edstnosti na polstrovan\u00e9 seda\u010dky a kulat\u00fd st\u016fl, na kter\u00e9m st\u00e1la cedulka rezervace.<\/p><\/div>\n

„P\u016fjdu n\u00e1m objednat n\u011bco k pit\u00ed. Ne\u017e by si n\u00e1s serv\u00edrka v\u0161imla, tak tu leknem. Co si kdo d\u00e1te?“ zeptal se Andreas. „Prvn\u00ed runda je jasn\u00e1,“ doplnil. Bylo jejich tradic\u00ed, \u017ee si na p\u0159\u00edpitek d\u00e1vali v\u017edycky stejn\u00fd drink, kter\u00fdm jejich z\u00e1bavu ofici\u00e1ln\u011b odstartovali, a pak u\u017e pili, na co m\u011bl ka\u017ed\u00fd z nich zrovna chu\u0165.<\/div>\n
Andreas posb\u00edral objedn\u00e1vky od v\u0161ech a ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl, kdy\u017e si Tom objednal jen n\u011bco slab\u00e9ho a je\u0161t\u011b po\u017e\u00e1dal o nealko na zapit\u00ed. Norm\u00e1ln\u011b by se mu v\u0161ichni sm\u00e1li, ale dnes to vzali jako samoz\u0159ejmost a do ni\u010deho ho nenutili. Pokud se Tom c\u00edtil na „hol\u010di\u010d\u00ed“ pit\u00ed, m\u00e1 ho m\u00edt.<\/div>\n
„Byl jsi tu n\u011bkdy?“ zeptal se Gustav Toma, aby konverzace nev\u00e1zla. Tom zavrt\u011bl hlavou a s d\u011bkovn\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm p\u0159ijal nab\u00edzenou cigaretu. V posledn\u00ed dob\u011b toho u\u017e moc nenakou\u0159il, ale tu a tam si vzpomn\u011bl, \u017ee by si mo\u017en\u00e1 i dal.<\/div>\n
„Ahoj!“ ozval se zprava hlasit\u00fd \u010dipern\u00fd hl\u00e1sek. Kluci sto\u010dili hlavu t\u00edm sm\u011brem a v\u0161imli si usm\u011bvav\u00e9 brunetky, kter\u00e1 se na n\u011b d\u00edvala.<\/div>\n
„Ahoj,“ pronesl Georg flirtovn\u011b a zah\u00fdbal obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Ty jsi Tom Kaulitz, \u017ee jo?“ vyhrkla a Georgovo nad\u0161en\u00ed opadlo. Jasn\u011b. V\u0161echny hezky holky polet\u00ed na hv\u011bzdu. Tom se po\u0165ouchle u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„A tohle je Gustav a Georg a je\u0161t\u011b jeden kamar\u00e1d Andreas n\u00e1m \u0161el pro pit\u00ed,“ p\u0159edstavil je komplet v\u0161echny.<\/div>\n
„Mohla bych dostat tv\u016fj podpis?“<\/div>\n
„Jasn\u011b. Pro\u010d ne,“ pokr\u010dil Tom ramenem a nat\u00e1hl se p\u0159es st\u016fl, aby p\u0159ijal nab\u00edzenou propisku a na\u010dm\u00e1ral na d\u00edv\u010dino odhalen\u00e9 p\u0159edlokt\u00ed sv\u016fj podpis.<\/div>\n
„P\u016fjde\u0161 tan\u010dit?“ nenech\u00e1vala se d\u00edvka odb\u00fdt.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 pozd\u011bji,“ pousm\u00e1l se Tom neur\u010dit\u011b. Na fanou\u0161ky zl\u00fd nebyl. Ani necht\u011bl, aby se d\u00edvali na jeho unavenou tv\u00e1\u0159 bez \u017eivota.<\/div>\n
„Tak se t\u0159eba uvid\u00edme,“ narovnala se d\u00edvka.<\/div>\n
„A kdyby ne\u0161el on, j\u00e1 p\u016fjdu r\u00e1d!“ zavolal za n\u00ed Georg a \u0161\u0165ouchl Toma do ramene.<\/div>\n
„Moc se nesm\u011bj, blbe\u010dku!“<\/div>\n
„J\u00e1 se nesm\u011bju,“ br\u00e1nil se Tom s kamennou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Navenek mo\u017en\u00e1 ne, ale uvnit\u0159 beztak zapom\u00edn\u00e1\u0161 sm\u00edchy d\u00fdchat,“ \u010dertil se Georg.<\/div>\n
\n

„M\u011bl jsi s n\u00ed j\u00edt. Byla hezk\u00e1 a vypadala, \u017ee dokonce vlastn\u00ed mozek,“ naklonil se k n\u011bmu Gustav.<\/p><\/div>\n

„To asi jo, ale…“<\/div>\n
„Moc brzo?“ Tom p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„No o ruku jsi ji hned \u017e\u00e1dat nemusel,“ podotkl Georg.<\/div>\n
„Geo, j\u00e1…“<\/div>\n
„Jo pros\u00edm t\u011b. J\u00e1 to ch\u00e1pu. Neposlouchej m\u011b,“ m\u00e1vl Georg rukou a o\u010di se mu rozsv\u00edtily, kdy\u017e uvid\u011bl Andrease, jak se k nim bl\u00ed\u017e\u00ed s t\u00e1cem pln\u00fdm drink\u016f.<\/div>\n
Z\u00e1bava mohla za\u010d\u00edt.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Po hodin\u011b a p\u016fl docela dobr\u00e9 z\u00e1bavy, byl Tom schopn\u00fd se trochu uvolnit. Z\u016fstal sice u sv\u00e9ho p\u0159edsevzet\u00ed, \u017ee nebude p\u0159\u00edli\u0161 p\u00edt, ale kone\u010dn\u011b se dok\u00e1zal sm\u00e1t Georgov\u00fdm hloup\u00fdm vtip\u016fm a kroutit hlavou nad jeho nemo\u017en\u00fdmi tane\u010dn\u00edmi kreacemi, kdy\u017e se nad n\u00edm jedna z m\u00edstn\u00edch sle\u010den slitovala a vzala ho na milost. Tan\u010dili spolu jen dva tance a pak se d\u00edvka Geovi zdejchla, na\u010de\u017e Tom pronesl, \u017ee to bylo nejsp\u00ed\u0161 pr\u00e1v\u011b jeho tancem.<\/p><\/div>\n

„Sko\u010d\u00edm si na z\u00e1chod, chcete n\u011bco cestou p\u0159in\u00e9st?“ nab\u00eddl se Tom a vstal. Ostatn\u00ed jen zakroutili hlavou, ale Gustav se zvedl spole\u010dn\u011b s Tomem. „Bez ch\u016fvy,“ zadr\u017eel Gustava.<\/div>\n
„Mus\u00edm taky,“ br\u00e1nil se Gustav. „Nebo chce\u0161, abych to ud\u011blal tady pod seda\u010dku? Nemysli si. Takov\u00e1 hv\u011bzda nejsi, abys mohl m\u00edt z\u00e1chodky jen s\u00e1m pro sebe,“ u\u0161kl\u00edbl se Gustav.<\/div>\n
Na toaletu akutn\u011b nemusel a opravdu cht\u011bl Toma jen doprovodit z bezpe\u010dnostn\u00edch d\u016fvod\u016f, ale to mu samoz\u0159ejm\u011b nemohl \u0159\u00edct. Tom podez\u00edrav\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a prolet\u011bl Gustavovu klidnou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tak kup\u0159edu kup\u0159edu, nebo to pust\u00edm,“ popohnal ho kamar\u00e1d je\u0161t\u011b na efekt. Tom se tedy oto\u010dil a vydal se k l\u00edtac\u00edm dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 vedly k z\u00e1chod\u016fm. V m\u00edstnosti se s Gustavem postavili vedle sebe.<\/div>\n
„Tak co? Bav\u00ed\u0161 se alespo\u0148 trochu?“ zeptal se Gustav.<\/div>\n
„Co m\u00e1 b\u00fdt z\u00e1bavn\u00e9ho na \u010d\u016fr\u00e1n\u00ed?“ nadzvedl Tom obo\u010d\u00ed, aby Gustava trochu potr\u00e1pil.<\/div>\n
„Ne te\u010f, ty pako! Obecn\u011b!“ zakroutil druh\u00fd mu\u017e hlavou.<\/div>\n
„Asi jo. Asi v\u00e1m na konci ve\u010dera i pod\u011bkuju, \u017ee jste m\u011b p\u0159eci jen vyt\u00e1hli.“<\/div>\n
„A tomu se \u0159\u00edk\u00e1 \u00fasp\u011bch!“ zahalekal Gustav, zapnul si kalhoty a spl\u00e1chl. Tom po dokon\u010den\u00ed pot\u0159eby kamar\u00e1da napodobil a znovu se setkali u umyvadel. „Vid\u011bl bych to je\u0161t\u011b na jeden zakon\u010dovac\u00ed drink a pro velk\u00fd \u00fasp\u011bch bychom to dnes rozpustili?“ navrhl.<\/div>\n
„Jsem pro,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a oklepal si nad umyvadlem ruce, aby z nich set\u0159\u00e1sl zbytky vody. Spole\u010dn\u011b vy\u0161li ze z\u00e1chodk\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e Gustav \u0161el o p\u016fl kroku p\u0159ed Tomem, ale st\u00e1le ho m\u011bl na o\u010d\u00edch.<\/div>\n
\n

V okam\u017eiku, kdy se prod\u00edrali jedn\u00edm hlou\u010dkem tan\u010d\u00edc\u00edch lid\u00ed, vzal n\u011bkdo Toma za ruku. Stisk to byl kr\u00e1tk\u00fd, ale za to odhodlan\u00fd a rozhodn\u011b ne bez\u00fa\u010deln\u00fd. Jakmile ruka z Tomovy dlan\u011b zmizela, uv\u011bdomil si, \u017ee v jeho prstech zanechala n\u011bjak\u00fd pap\u00edr. Byl zvykl\u00fd dost\u00e1vat takto tajn\u011b adresy nebo telefonn\u00ed \u010d\u00edsla od fanynek, ale p\u0159esto neodolal, aby se nezastavil a nep\u0159it\u00e1hl si ruku p\u0159ed o\u010di, aby se pod\u00edval, co bylo na l\u00edste\u010dku tentokr\u00e1t. Nebylo to v\u0161ak ani \u010d\u00edslo ani adresa bydli\u0161t\u011b. Byla to Billova fotka. Ta, kterou p\u0159es rok chr\u00e1nil jako oko v hlav\u011b, nosil ji v\u0161ude s sebou a p\u0159ed n\u011bkolika dny ji necht\u011bn\u011b v\u011bnoval tomu klukovi na ulici spole\u010dn\u011b se sv\u00fdmi pen\u011bzi. Pomalu se smi\u0159oval s t\u00edm, \u017ee u\u017e se s n\u00ed nikdy neshled\u00e1, o to v\u00edc ho zasko\u010dilo, kdy\u017e na n\u00ed znovu spo\u010dinul pohledem.<\/p><\/div>\n

Rychle trhl hlavou nahoru, aby se rozhl\u00e9dl. V davu zaznamenal n\u011bkoho s \u010dernou kapuc\u00ed na hlav\u011b. Nev\u011bd\u011bl jist\u011b, jestli to byl ten kluk, ale v tu chv\u00edli prost\u011b nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Vydal se bez rozmyslu za n\u00edm.<\/div>\n
„TOME!“ zak\u0159i\u010del za n\u00edm Gustav, kdy\u017e se mu kamar\u00e1d za\u010dal ztr\u00e1cet bez vysv\u011btlen\u00ed z dohledu. Nedbal na to. Hnal se za postavou v \u010dern\u00e9m s kapuc\u00ed na hlav\u011b. Nevn\u00edmal, \u017ee postupn\u011b opou\u0161t\u00ed prostory tane\u010dn\u00edho parketu, z\u00e1zem\u00ed pro zam\u011bstnance, a kone\u010dn\u011b zadn\u00edm vchodem cel\u00e9 prostory klubu. Ocitl se na chladn\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 ulici, kde se rozhl\u00e9dl doleva a doprava, jak si nebyl jist\u00fd, kam b\u011b\u017eet. Vlevo se mu je\u0161t\u011b poda\u0159ilo na rohu zahl\u00e9dnout n\u011bjakou postavu, proto se rozb\u011bhl za n\u00ed.<\/div>\n
Nezaj\u00edmalo ho, kudy b\u011b\u017e\u00ed, nebo jestli pak najde cestu zp\u011bt. Zaj\u00edmala ho jen osoba, kter\u00e1 mu vr\u00e1tila to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co mu po Billovi z\u016fstalo, a cht\u011bl j\u00ed pod\u011bkovat. Musel j\u00ed pod\u011bkovat. Ta touha ho hnala kup\u0159edu. Poka\u017ed\u00e9 v nov\u00e9 \u00fazk\u00e9 \u010dern\u00e9 uli\u010dce zaznamenal jen st\u00edn, kudy osoba zmizela za dal\u0161\u00edm rohem, a\u017e se nakonec ocitl ve slep\u00e9 uli\u010dce, kter\u00e1 u\u017e d\u00e1l nevedla.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ud\u00fdchan\u011b se za\u010dal rozhl\u00ed\u017eet v<\/a>\u0161ude kolem, jestli nenajde n\u011bjak\u00fd v\u00fdchod, kudy by ten kluk mohl proklouznout, ale nic krom\u011b vysok\u00fdch zd\u00ed, po\u017e\u00e1rn\u00edho schodi\u0161t\u011b a vysok\u00fdch budov nevid\u011bl. Polkl nep\u0159\u00edjemn\u00fd knedl\u00edk, kter\u00fd se mu vytvo\u0159il v hrdle, kdy\u017e si uv\u011bdomil, co to ud\u011blal. St\u00e1l s\u00e1m uprost\u0159ed zapadl\u00e9 ulice v noci s nik\u00fdm, kdo by mu uk\u00e1zal cestu zp\u011bt. Ten kluk musel n\u011bkde odbo\u010dit a ztratit se tak Tomovi z dohledu, proto\u017ee jinak mu byl po\u0159\u00e1d v pat\u00e1ch, dokud se neocitl tady. Vzpom\u00ednky ho za\u010daly zaplavovat a jeho dech se za\u010dal nebezpe\u010dn\u011b zrychlovat. Oto\u010dil se \u010delem vzad a vr\u00e1til se o ulici zp\u011bt, odkud vb\u011bhl do slep\u00e9 ulice. Jako my\u0161ka se sunul pod\u00e9l zdi \u010dernou ulic\u00ed a trhl sebou p\u0159i ka\u017ed\u00e9m hlasit\u011bj\u0161\u00edm zvuku. Jak kontroloval vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdma o\u010dima okol\u00ed, nev\u0161iml si n\u011bkolika plechovek, kter\u00e9 se mu p\u0159ipletly pod nohy. Zakopl o n\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e vydaly sv\u016fj charakteristick\u00fd zvuk a rozezn\u011bly se celou ulic\u00ed jako gong. Tom ti\u0161e zaklel a pokra\u010doval d\u00e1l.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed metr u\u017e zdolat ale nezvl\u00e1dl. V okam\u017eiku, kdy proch\u00e1zel kolem v\u00fdklenku, kter\u00fd vypadal jako zadn\u00ed vchod od budovy, po n\u011bm n\u011bkdo hm\u00e1tl a za ramena ho st\u00e1hl k sob\u011b do jedn\u00e9 \u00fazk\u00e9 uli\u010dky, kter\u00e9 si Tom p\u0159i b\u011bhu nev\u0161iml. Vyd\u011b\u0161en\u011b zak\u0159i\u010del a sna\u017eil se osob\u011b vyrvat, ale velmi rychle zm\u011bnil n\u00e1zor, kdy\u017e se mu v zorn\u00e9m poli objevil dlouh\u00fd n\u016f\u017e, kter\u00fd klesl k jeho krku a p\u0159itiskl se mu ke k\u016f\u017ei.<\/div>\n
\n

„Tak tak,“ zachrapt\u011bl mu\u017esk\u00fd hlas. „Kohopak to tu m\u00e1me?“ zamlaskal a naklonil se k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i p\u0159es jeho rameno. Tom znechucen\u011b odvr\u00e1til obli\u010dej na druhou stranu. Ten mu\u017e smrd\u011bl po alkoholu, cigaret\u00e1ch, ale p\u0159edev\u0161\u00edm po \u0161p\u00edn\u011b a v\u00fdkalech, a\u017e se Tomovi zvedl \u017ealudek.<\/p><\/div>\n

„Pus\u0165te m\u011b!“ o\u0161il se Tom, ale dos\u00e1hl jen toho, \u017ee se mu n\u016f\u017e p\u0159itiskl je\u0161t\u011b d\u016frazn\u011bji ke k\u016f\u017ei.<\/div>\n
„Pohni se je\u0161t\u011b jednou a bude\u0161 to m\u00edt za sebou,“ zavr\u010del mu\u017e varovn\u011b. „Mmmm, zaj\u00edmav\u00e9 mas\u00ed\u010dko. \u010cist\u00e9 a vo\u0148av\u00e9. Jak se n\u011bkdo jako ty dostal do m\u00edst, jako jsou tahle, chlape\u010dku?“<\/div>\n
„Z-ztratil jsem se,“ p\u0159iznal Tom.<\/div>\n
„Ztratili jsme se, hm?“ zopakoval mu\u017e.<\/div>\n
„Pros\u00edm v\u00e1s, pus\u0165te m\u011b. D\u00e1m v\u00e1m v\u0161echny pen\u00edze, jen m\u011b nechte j\u00edt,“ zkusil Tom.<\/div>\n
„Tak na to zapome\u0148, kamar\u00e1de!“ roz\u010d\u00edlil se mu\u017e. „Ten, kdo sem zabloud\u00ed, se odsud \u017eiv\u00fd nedostane,“ \u0159ekl a v okam\u017eiku, kdy zatnul pa\u017ei, aby no\u017eem pod\u0159ezal Tomovo hrdlo, bylo jeho t\u011blo odmr\u0161t\u011bno daleko od toho Tomova, p\u0159i\u010dem\u017e Tom dopadl na kolena a okam\u017eit\u011b se chytil za krk. Odsunul se co nejd\u00e1l a teprve pak se odv\u00e1\u017eil pod\u00edvat, kdo mu zachr\u00e1nil \u017eivot. Mlad\u00edk, kter\u00fd se mu ztratil v temn\u00fdch uli\u010dk\u00e1ch m\u011bsta, dostal mu\u017ee jednou ranou k zemi a p\u00e1r dal\u0161\u00edmi dob\u0159e m\u00ed\u0159en\u00fdmi ranami mu p\u0159ivodil bezv\u011bdom\u00ed. Kopl do jeho prav\u00e9 ruky, aby dostal n\u016f\u017e z jeho dosahu, a v\u00edt\u011bzn\u011b se narovnal. Z kapsy vyt\u00e1hl krabi\u010dku cigaret a jednu z nich si vlo\u017eil do \u00fast.<\/div>\n
\n

„Nepou\u010diteln\u00fd,“ zamumlal nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b skrz rty, kter\u00fdmi sv\u00edral cigaretu, aby mu nevypadla, zat\u00edmco se sh\u00e1n\u011bl po zapalova\u010di. Tom z\u016fst\u00e1val sed\u011bt na studen\u00e9 \u0161pinav\u00e9 zemi a d\u00edval se na z\u00e1da kluka, kter\u00fd mu zachr\u00e1nil \u017eivot. Osoba p\u0159ed n\u00edm zaklonila hlavu dozadu a vydechla nad sebe b\u00edl\u00fd kou\u0159 z cigarety. „Ne\u0159\u00edkal jsem ti, abys dr\u017eel sv\u016fj zadek co nejd\u00e1l od probl\u00e9m\u016f?“ zeptal se hlasem, kter\u00fd jako ostr\u00fd me\u010d pro\u0159\u00edzl ticho kolem nich. Srdce v Tomov\u011b hrudi se na okam\u017eik zastavilo, kdy\u017e slova a barva hlasu pronikla skrz jeho u\u0161i a\u017e do mozku, kde mu jen pomalu za\u010dalo doch\u00e1zet, kdo stoj\u00ed p\u0159ed n\u00edm.<\/p><\/div>\n

\n

„Bille?“ \u0161pitl s nad\u011bj\u00ed v hlase. Do jeho o\u010d\u00ed se pomalu za\u010daly tla\u010dit slzy.<\/p><\/div>\n

\n

Bill – ne mrtv\u00fd, ne fe\u0165\u00e1k, ne superagent, ale \u017eiv\u00fd, v p\u0159estrojen\u00ed, agent v utajen\u00ed a le\u017e\u00e9rn\u011b kou\u0159\u00edc\u00ed cigaretu, shodil \u010dernou kapuci a oto\u010dil se.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
**<\/strong><\/div>\n
Nem\u00e1te za\u010d<\/em>\ud83d\ude09<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

P\u0159\u00ed\u0161t\u011b: „\u010ciny m\u00edsto slov“<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Nepou\u010diteln\u00fd David st\u00e1l ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i a d\u00edval se na t\u0159i mlad\u00e9 mu\u017ee, kte\u0159\u00ed st\u00e1li p\u0159ed n\u00edm a sna\u017eili se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit o n\u011b\u010dem, s \u010d\u00edm David absolutn\u011b nesouhlasil. Nejen\u017ee si nemyslel, \u017ee je to v tuhle dobu vhodn\u00e9,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[631],"tags":[],"class_list":["post-1428","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-my-bodyguard"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1428","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1428"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1428\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1428"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1428"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1428"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}