{"id":14281,"date":"2009-06-13T14:00:00","date_gmt":"2009-06-13T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14248"},"modified":"2009-06-13T14:00:00","modified_gmt":"2009-06-13T13:00:00","slug":"kdy-budes-konecne-muj-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/13\/kdy-budes-konecne-muj-7\/","title":{"rendered":"Kdy bude\u0161 kone\u010dn\u011b m\u016fj 7."},"content":{"rendered":"
autor: Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom se p\u0159evaloval v posteli. V\u016fbec necht\u011bl otev\u00edrat o\u010di. Na nic nem\u011bl n\u00e1ladu. Dokonce ani na tu dne\u0161n\u00ed pa\u0159bu s Andym, na kterou se tak neskute\u010dn\u011b t\u011b\u0161il. Ale co, aspo\u0148 nebude celej ve\u010der myslet na to, co se mezi n\u00edm a Billem odehr\u00e1v\u00e1. Jen neochotn\u011b se zvedl z postele a zam\u00ed\u0159il do koupelny. Kdy\u017e proch\u00e1zel kolem Billova pokoje, neodolal poku\u0161en\u00ed tam nakouknout. Dve\u0159e byly doko\u0159\u00e1n, ale pokoj byl pr\u00e1zdn\u00fd. Bill nejsp\u00ed\u0161 v\u016fbec nebyl doma, jeliko\u017e se ani neoz\u00fdvala televize ze spodn\u00edch pater. Tom se t\u00edm necht\u011bl n\u011bjak zat\u011b\u017eovat. Necht\u011bl nad t\u00edm v\u0161\u00edm znovu p\u0159em\u00fd\u0161let. Ale p\u0159esto to byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. To, \u017ee neb\u00fdvala doma Simone, ne\u0159e\u0161il, ale kdy\u017e n\u011bkam odch\u00e1zel jeden z nich, v\u017edycky to tomu druh\u00e9mu dal v\u011bd\u011bt. V\u011bt\u0161inou si nech\u00e1vali vzkazy pod dve\u0159mi do pokoje. Ale co se vlastn\u011b Tom div\u00ed. Mezi nimi u\u017e nebude nikdy nic jako d\u0159\u00edv. Aspo\u0148 si m\u016f\u017ee za\u010d\u00edt zvykat na to, \u017ee Bill odch\u00e1z\u00ed nadobro. L\u00edn\u011b p\u0159evaloval kart\u00e1\u010dek v puse a nep\u0159\u00edtomn\u011b na sebe koukal do zrcadla, kter\u00e9 pokr\u00fdvalo celou st\u011bnu. Musel se lehce pousm\u00e1t, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na to, jak tady je\u0161t\u011b p\u0159ed ned\u00e1vnem dov\u00e1d\u011bli. P\u0159etla\u010dovali se u umyvadla a c\u00e1kali po sob\u011b vodu. Tyhle chv\u00edle jsou prost\u011b pry\u010d a Tom si to neskute\u010dn\u011b d\u00e1val za vinu. Kdyby si nedovolil, aby to v n\u011bm tak propuklo, mohli tu dneska zase st\u00e1t spolu.<\/p>\n<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b si vypl\u00e1chl pusu, kart\u00e1\u010dek odlo\u017eil na polici a je\u0161t\u011b chv\u00edli na sebe koukal do zrcadla.
U\u017e nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl s\u00e1m sob\u011b \u0159\u00edct. Na co by m\u011bl myslet. Pomalu se\u0161el dol\u016f do kuchyn\u011b a za\u010dal se sh\u00e1n\u011bt po n\u011b\u010dem k sn\u00eddani. No, nakonec zvolil to nejjednodu\u0161\u0161\u00ed. Zalil cere\u00e1lie ml\u00e9kem a usadil se ke stolu. Bylo a\u017e trochu nep\u0159\u00edjemn\u00e9, sed\u011bt s\u00e1m uprost\u0159ed pr\u00e1zdn\u00e9ho domu, ale zapnout si televizi jako ru\u0161iv\u00fd element, ho nenapadlo. Zrovna si nesl dal\u0161\u00ed sousto k \u00fast\u016fm, kdy\u017e mu zazvonil mobil. Docela rozmrzele po n\u011bm s\u00e1hnul a stiskl zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko.<\/div>\n
\n
„No ahoj, Andy,“ nahodil o mnoho veselej\u0161\u00ed t\u00f3n hlasu, ne\u017e byl ve skute\u010dnosti.<\/div>\n
„Nazdar, Tome. Hele, organiza\u010dn\u00ed zm\u011bna. Sejdem se u\u017e v sedm,“ oz\u00fdval se Andreas\u016fv hlas z druh\u00e9ho konce<\/div>\n
„Pro\u010d u\u017e v sedm?“ za\u0161klebil se Tom do sv\u00e9 misky s cere\u00e1liemi, jako by to m\u011bl b\u00fdt Andy.<\/div>\n
„No, je\u0161t\u011b se mus\u00ed dokoupit pit\u00ed. Je toho m\u00e1lo pro takov\u00fd mno\u017estv\u00ed lid\u00ed.“ Vysv\u011btlil Andy. Bylo zn\u00e1t, \u017ee se na dne\u0161n\u00ed ve\u010der v\u00e1\u017en\u011b t\u011b\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e, Andy. Nen\u00ed probl\u00e9m. V sedm jsem u tebe,“ potvrdil mu s \u00fasm\u011bvem Tom a zase se s n\u00edm rozlou\u010dil. S posledn\u00edm soustem se zvedl od stolu. Misku dal do my\u010dky a ode\u0161el do sv\u00e9ho pokoje. Chv\u00edli jen tak sed\u011bl u stolu a koukal z okna. V rukou zat\u00edm ma\u010dkal jednotliv\u00e9 pap\u00edry co se mu je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d v\u00e1lely na stole od toho, jak je tam Bill hodil. S doma\u010dk\u00e1n\u00edm posledn\u00edho pap\u00edru se zvedl, vzal svoj\u00ed kytaru a ode\u0161el do sklepa, kde m\u011bli malou zku\u0161ebnu. Hr\u00e1l, co ho zrovna napadlo. N\u011bjak moc nad t\u00edm nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Alespo\u0148 p\u0159i hran\u00ed nemusel myslet na Billa. V\u017eil se do toho natolik, \u017ee si ani nev\u0161iml, \u017ee Bill u\u017e jakou dobu stoj\u00ed mezi dve\u0159mi.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi ze dne na den lep\u0161\u00ed,“ odv\u00e1\u017eil se promluvit, kdy\u017e Tom dohr\u00e1l. Ten se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b oto\u010dil.<\/div>\n
„Hm d\u00edk,“ stroze mu odpov\u011bd\u011bl a sednul si do k\u0159esla z\u00e1dy k Billovi. Vn\u00edmal to napjat\u00e9 ticho kolem nich, ale nemohl ho prolomit. U\u017e nebylo nic, co by Billovi \u0159ekl. Ka\u017ed\u00e9 jedin\u00e9 slovo, co by mu m\u011bl \u0159\u00edct, by mu zanechalo krv\u00e1cej\u00edc\u00ed r\u00e1nu v srdci. A tu bolest z toho necht\u011bl pro\u017e\u00edvat. Proto rad\u011bji ml\u010del. Bill nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl a trochu zat\u011bkal o\u010dima kolem sebe. P\u0159eci jen ale sebral odvahu a p\u0159e\u0161el t\u011bsn\u011b za k\u0159eslo, ve kter\u00e9m Tom sed\u011bl.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, pod\u00edvej se na m\u011b,“ \u0159ekl polohlasn\u011b a prosebn\u011b d\u00e1l nehybn\u011b st\u00e1l za k\u0159eslem.<\/div>\n
„Ne. Nem\u016f\u017eu,“ odpov\u011bd\u011bl stejn\u011b ti\u0161e Tom a hlavu neoto\u010dil. Billovi se za\u010d\u00ednaly o\u010di zal\u00e9vat slzami. Byl u Toma tak bl\u00edzko a z\u00e1rove\u0148 to byla nep\u0159ekonateln\u00e1 d\u00e1lka. Za t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed se od sebe tak vzd\u00e1lili, \u017ee u\u017e nevid\u011bl mo\u017enost n\u00e1vratu. Sebral v sob\u011b snad u\u017e posledn\u00ed zbytky odvahy a s\u00edly a sklonil se p\u0159es op\u011bradlo nad Toma. Hlavou dol\u016f mu koukal do o\u010d\u00ed a po\u0159\u00e1d se sna\u017eil potla\u010dit slzy.<\/div>\n
„Kdy\u017e ty nem\u016f\u017ee\u0161, m\u016f\u017eu j\u00e1,“ za\u0161eptal Bill a po\u0159\u00e1d na n\u011bj ne\u0161\u0165astn\u011b koukal. „Tome, pros\u00edm, vra\u0165 se mi.“ Tom jenom bolestn\u011b zav\u0159el o\u010di. Tak r\u00e1d by mu vyhov\u011bl, ale tohle bylo zkr\u00e1tka nemo\u017en\u00fd. U\u017e to nem\u016f\u017ee b\u00fdt jako d\u0159\u00edv.<\/div>\n
„To u\u017e nejde, Bille. U\u017e nikdy to nep\u016fjde.“ \u0158ekl ne\u0161\u0165astn\u011b a po\u0159\u00e1d m\u011bl bolestn\u011b semknut\u00e1 v\u00ed\u010dka<\/div>\n
„Ale j\u00e1 t\u011b pot\u0159ebuju,“ vydechl bolestn\u011b a trochu narovnal hlavu, jako by se cht\u011bl zase narovnat a odej\u00edt a jedin\u00e1 slza si kone\u010dn\u011b prodrala z jeho o\u010d\u00ed a pomalu mu klouzala po tv\u00e1\u0159i. Tom na to reagoval jako by byl s Billov\u00fdm obli\u010dejem spojen\u00fd neviditelnou nit\u00ed a s t\u00edm jak se Bill m\u00edrn\u011b narovnal, on zaklonil hlavu. Nemohl u\u017e odpov\u011bd\u011bt. Jen nesly\u0161n\u011b vydechl p\u0159es rty a je\u0161t\u011b v\u00edc stiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Ani Bill u\u017e nic ne\u0159\u00edkal. Jen stejn\u011b nesly\u0161n\u011b vydechl a slza, co mu st\u00e9kala po tv\u00e1\u0159i, uk\u00e1pla na Tomovy rty. Pomalu se oto\u010dil a ode\u0161el. Tom se ani nepohnul. Nechal Billovu slzu vp\u00edt se do jeho rt\u016f a teprve pot\u00e9 o\u010di otev\u0159el.<\/div>\n
„Taky t\u011b pot\u0159ebuju,“ za\u0161eptal t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b Tom, a taky se pomalu zvedl a ode\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
*ve\u010der*<\/p>\n<\/div>\n
„No, Andy, vypad\u00e1 to dob\u0159e. Dneska to bude opravdu st\u00e1t za to,“ oto\u010dil se Tom na sv\u00e9ho kamar\u00e1da a napil se sv\u00e9ho piva.<\/div>\n
„Jo, to jo.“ Usm\u00edval se Andy na v\u0161echny strany. P\u00e1rty u Andyho byly v\u017edycky par\u00e1dn\u00ed, ale dneska se se\u0161lo skute\u010dn\u011b velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed lid\u00ed, tak\u017ee to vypadalo na super z\u00e1bavu.<\/div>\n
„Ale ty nevypad\u00e1\u0161 n\u011bjak ve sv\u00fd k\u016f\u017ei, ne?“ kouknul na Toma trochu podez\u00edrav\u011b.<\/div>\n
„\u00c1le, to nestoj\u00ed za \u0159e\u010d.“ M\u00e1vl nad t\u00edm rukou Tom. Za prv\u00e9 necht\u011bl kazit Andymu p\u00e1rty a za druh\u00e9, jak by mu asi vysv\u011btloval, \u017ee miluje Billa a ten se kv\u016fli tomu bude st\u011bhovat? „J\u00e1 to lehce zapiju a bude to v pohod\u011b,“ zasm\u00e1l se na Andyho.<\/div>\n
„No tak to m\u016f\u017eem za\u010d\u00edt hned,“ zasm\u00e1l se Andy a hned ka\u017ed\u00fdmu nalil po\u0159\u00e1dn\u00e9ho pan\u00e1ka. Tom ani nezav\u00e1hal a na jeden r\u00e1z to do sebe kopnul.<\/div>\n
„Hej, Tome, t\u00e1mhle Kresty\u2026 eh toti\u017e Kristy po tob\u011b furt kouk\u00e1,“ uculil se u\u017e p\u0159iopile Andy a loktem Toma dloubl do boku.<\/div>\n
„Voe, to je mi jedno.“ Odpov\u011bd\u011bl mu stejn\u011b opile Tom a pra\u0161til sebou do k\u0159esla. Myslel si, jak to bude jednoduch\u00fd nemyslet na Billa, kdy\u017e se opije, ale bylo to mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Hej, \u017ee ty n\u011bkoho m\u00e1\u0161?“ za\u010dal do n\u011bj rejpat Andy.<\/div>\n
„No to bohu\u017eel nem\u00e1m,“ trochu si povzdychl Tom a slovo bohu\u017eel musel vyslovit s maxim\u00e1ln\u00edm soust\u0159ed\u011bn\u00edm, aby se mu nezamotal jazyk. Hodil do sebe je\u0161t\u011b jednoho pan\u00e1ka a rozhodl se vr\u00e1tit se dom\u016f. U\u017e byly dv\u011b r\u00e1no. Andy ho sice chv\u00edli p\u0159emlouval, ale nakonec se s Tomem rozlou\u010dil. Tom se rozhodl jet rad\u011bji tax\u00edkem. A pr\u00e1v\u011b to asi byla chyba. Kdyby \u0161el p\u011b\u0161ky, mohl alespo\u0148 trochu na vzduchu vyst\u0159\u00edzliv\u011bt, ale takhle. Vystoupil u domu a po p\u016flhodinov\u00e9m z\u00e1polen\u00ed s kl\u00ed\u010di v z\u00e1mku, se dostal dovnit\u0159. Co ho lehce zarazilo bylo, \u017ee v horn\u00edch patrech se sv\u00edtilo. Bill je\u0161t\u011b nespal.<\/p>\n<\/div>\n
Pravda. Bill opravdu nespal. Nemohl. Zrovna vyl\u00e9zal ze sprchy, kdy\u017e usly\u0161el bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed. Rychle si kolem beder p\u0159iv\u00e1zal ru\u010dn\u00edk a stejn\u011b rychle si cht\u011bl vy\u010distit zuby a zapadnout k sob\u011b do pokoje. Za prv\u00e9 necht\u011bl Tomovi dr\u017eet koupelnu a za druh\u00e9 se s n\u00edm necht\u011bl potkat. V\u011bd\u011bl, \u017ee by to neust\u00e1l. Ov\u0161em i tak to nesta\u010dilo. Ne\u017e sta\u010dil odlo\u017eit kart\u00e1\u010dek na polici, Tom se lehce pot\u00e1civ\u00fdmi kroky p\u0159esunul za Billem do koupelny. Zav\u0159el za sebou dve\u0159e a koukal na n\u011bj.<\/div>\n
„Ty je\u0161t\u011b nesp\u00ed\u0161?“ soukal ze sebe pom\u011brn\u011b t\u011b\u017eko ka\u017ed\u00e9 slovo a pohledem se zastavil na Billovu zav\u00e1zan\u00e9m ru\u010dn\u00edku. Bill to zpozoroval a za\u010dal se c\u00edtit nesv\u016fj. Jednou rukou si ru\u010dn\u00edk pro jistotu p\u0159idr\u017eel.<\/div>\n
„Nemohl jsem sp\u00e1t. Ale u\u017e t\u011b tu nebudu zdr\u017eovat. U\u017e jdu sp\u00e1t. Koupelnu m\u00e1\u0161 volnou,“ \u0159ekl pon\u011bkud nerv\u00f3zn\u011b a cht\u011bl kolem n\u011bj proj\u00edt z koupelny. Tom ho ale jen chytil za ruku a strhl ho zp\u00e1tky. Z\u00e1dy ho p\u0159itiskl na studen\u00e9 zrcadlo u umyvadla a nebezpe\u010dn\u011b se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris Tom se p\u0159evaloval v posteli. V\u016fbec necht\u011bl otev\u00edrat o\u010di. Na nic nem\u011bl n\u00e1ladu. Dokonce ani na tu dne\u0161n\u00ed pa\u0159bu s Andym, na kterou se tak neskute\u010dn\u011b t\u011b\u0161il. Ale co, aspo\u0148 nebude celej ve\u010der myslet na to, co se mezi n\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[236],"tags":[],"class_list":["post-14281","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kdy-budes-konecne-muj"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14281","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14281"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14281\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14281"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14281"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14281"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}