{"id":14295,"date":"2009-06-11T15:30:00","date_gmt":"2009-06-11T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14262"},"modified":"2009-06-11T15:30:00","modified_gmt":"2009-06-11T14:30:00","slug":"navrat-do-hoteloveho-pokoje-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/11\/navrat-do-hoteloveho-pokoje-1\/","title":{"rendered":"N\u00e1vrat do hotelov\u00e9ho pokoje 1."},"content":{"rendered":"
autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy u\u017e jsem skoro opustila my\u0161lenku, \u017ee je\u0161t\u011b n\u011bkdy nap\u00ed\u0161u pokra\u010dov\u00e1n\u00ed Hotelov\u00e9ho pokoje, jsem si uv\u011bdomila, \u017ee je v\u00e1\u017en\u011b napsat chci a \u017ee to dlu\u017e\u00edm sama sob\u011b. Tady je. U\u017eijte si to.<\/em><\/div>\n
Va\u0161e Michelle M.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
(Bill)<\/div>\n
Op\u00edr\u00e1m se hlavou o studen\u00fd sklo a sleduju t\u011b\u017ek\u00e9 de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky, jak st\u00e9kaj\u00ed dol\u016f.<\/div>\n
Je mi zima.<\/div>\n
Nikdy jsem nem\u011bl d\u00e9\u0161\u0165 r\u00e1d a v\u011bt\u0161inou z jedin\u00fdho prostink\u00fdho d\u016fvodu. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e m\u00e1m zplihl\u00fd vlasy, co\u017e samoz\u0159ejm\u011b v de\u0161tiv\u00fdm po\u010das\u00ed nastane v\u017edycky. Choul\u00edm se do ko\u017een\u00fd bundy a sna\u017e\u00edm se tro\u0161ku zah\u0159\u00e1t, ale nen\u00ed mi to moc platn\u00e9. M\u00e1ma mi kolikr\u00e1t \u0159\u00edkala, \u017ee ko\u017een\u00e1 bunda sice vypad\u00e1 \u00fa\u017easn\u011b cool, ale nezah\u0159eje. M\u011bla pravdu. Jako obvykle. Ale nikdy j\u00ed to nep\u0159izn\u00e1m.<\/div>\n
Ruce m\u00e1m tak stra\u0161n\u011b ledov\u00fd, \u017ee to snad ani nen\u00ed mo\u017en\u00fd.<\/div>\n
Tax\u00edk posko\u010d\u00ed na nerovn\u00e9 silnici.<\/div>\n
Vyt\u00e1hnu z kapsy mobil. Je sedm r\u00e1no. Berl\u00edn je pr\u00e1zdnej a \u0161edivej. Nediv\u00edm se, \u017ee se nikomu nechce v sobotu brzo r\u00e1no chodit venku v de\u0161ti. Ani j\u00e1 bych ne\u0161el, kdybych nemusel, jenom\u017ee kdo mohl \u010dekat, \u017ee odlet z New Yorku bude opo\u017ed\u011bnej o osm hodin?<\/div>\n
Jsem lehce nerv\u00f3zn\u00ed. Prolom\u00edm prsty, a\u017e mi klouby zapraskaj\u00ed.<\/div>\n
Pomalu se bl\u00ed\u017e\u00edme k na\u0161emu domu. Po\u0159\u00e1d mu \u0159\u00edk\u00e1m \u00b4n\u00e1\u0161\u00b4. M\u016fj a… Tom\u016fv.<\/div>\n
Jenom\u017ee j\u00e1 u\u017e tady p\u011bknejch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f doma nejsem.<\/div>\n
To r\u00e1no, kdy jsem byl doma naposledy, bylo podobn\u011b de\u0161tiv\u00fd jako to dne\u0161n\u00ed. Po\u0159\u00e1d vid\u00edm p\u0159ed o\u010dima m\u016fj pokoj, otev\u0159enej kufr, rozkopan\u00fd boty po podlaze. Vzpomenu si i na takov\u00fd detaily, jako t\u0159eba to, \u017ee jsem zapomn\u011bl hodit triko a boxerky, ve kter\u00fdch jsem posledn\u00ed noc doma spal, do \u0161pinav\u00fdho pr\u00e1dla. Je to \u00fachyln\u00fd, co? Jenom\u017ee takovej jsem j\u00e1. V\u017edycky si pamatuju tu nejm\u00ed\u0148 d\u016fle\u017eitou kravinu a to podstatn\u00fd mi unik\u00e1. Tom v\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1val, \u017ee jsem z n\u00e1s dvou ten v\u00edc trhlej, co\u017e je samoz\u0159ejm\u011b blbost. Jestli byl n\u011bkdo n\u011bkdy potrhlej, tak to byl pr\u00e1v\u011b on a ne j\u00e1. J\u00e1 jsem naopak byl v\u017edycky ten rozumn\u011bj\u0161\u00ed, spolehliv\u011bj\u0161\u00ed. Prost\u011b ta lep\u0161\u00ed polovina. Tom… S povzdechem se pod\u00edv\u00e1m z okna.<\/div>\n
Pozn\u00e1v\u00e1m zn\u00e1m\u00e1 m\u00edsta… peka\u0159stv\u00ed na rohu je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d funguje. Pamatuju si, jak jsme tam chod\u00edvali pro rohl\u00edky, v\u017edycky byly tak kr\u00e1sn\u011b k\u0159upav\u00fd. P\u0159i vzpom\u00ednce na ty skv\u011bl\u00fd rohl\u00edky se mi \u00fapln\u011b sev\u0159e \u017ealudek a p\u0159ipomene mi, \u017ee jsem jedl naposledy v letadle, co\u017e bylo n\u011bkdy po p\u016flnoci.<\/div>\n
\n
„Zastavte mi tady, pros\u00edm,“ poklepu taxik\u00e1\u0159i na rameno. „Hned jsem zp\u00e1tky.“<\/div>\n
Vysko\u010d\u00edm z auta a rychle p\u0159eb\u011bhnu k obchodu. Zvonek zacink\u00e1 a do nosu m\u011b pra\u0161t\u00ed v\u016fn\u011b koblih a kol\u00e1\u010dk\u016f a housek. V\u0161echno to je tak kr\u00e1sn\u011b vyrovnan\u00fd na sklen\u011bn\u00fdm pult\u00edku a j\u00e1 jen rejd\u00edm o\u010dima a hled\u00e1m, na co bych m\u011bl nejv\u011bt\u0161\u00ed chu\u0165.<\/div>\n
„Tak co to bude?“ pt\u00e1 se mlad\u00e1 \u017eena v b\u00edl\u00e9 z\u00e1st\u011brce.<\/div>\n
„Dv\u011b koblihy s marmel\u00e1dou, dv\u011b s nutelou, p\u011bt housek se sezamem,“ odpov\u00edd\u00e1m. \u00dapln\u011b m\u011b svrb\u00ed jazyk, jak bych si hned dal koblihu s nutelou.<\/div>\n
Pokl\u00e1d\u00e1m na pokladnu dvacetieurovku.<\/div>\n
„Hezk\u00fd den,“ sly\u0161\u00edm za sebou \u017eensk\u00fdch hlas, ale to u\u017e vyb\u00edh\u00e1m z obchodu s pytlem koblih a housek, sypan\u00fdch sezamov\u00fdmi sem\u00ednky. V cel\u00fdm Berl\u00edn\u011b v\u00e1\u017en\u011b lep\u0161\u00ed nese\u017eenete, tolik mi chyb\u011bly. Ve st\u00e1tech nic takov\u00fdho nemaj\u00ed. V\u0161echno je gumov\u00fd, p\u0159edpe\u010den\u00fd, samej polotovar. Nem\u016f\u017eu si pomoct, je\u0161t\u011b ani nem\u00e1m zav\u0159en\u00fd dve\u0159e od tax\u00edku a u\u017e dychtiv\u011b vytahuju nad\u00fdchanou koblihu z pytl\u00edku.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme,“ zahuhl\u00e1m sm\u011brem k \u0159idi\u010di a auto se pomalu rozj\u00ed\u017ed\u00ed. Je\u0161t\u011b dv\u011b k\u0159i\u017eovatky a zahneme doprava, pak kolem parku a na konci ulice to je. Tam jsem doma.<\/div>\n
Zt\u011b\u017eka spolknu posledn\u00ed sousto koblihy, kter\u00fd jsem ani moc nerozkousal, jak jsem to hltal a ol\u00edznu si sladk\u00e9, ulepen\u00e9 \u0161pi\u010dky prst\u016f. S mlasknut\u00edm mi vyklouzne ukazov\u00e1\u010dek z pusy. Asi se chov\u00e1m jak mal\u00fd d\u00edt\u011b, proto\u017ee i taxik\u00e1\u0159 se na m\u011b pod\u00edval ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku s takov\u00fdm divn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Ulepenou pusou se na n\u011bj usm\u011bju.<\/div>\n
Posledn\u00ed k\u0159i\u017eovatku proj\u00ed\u017ed\u00edme bez zastaven\u00ed, na posledn\u00ed chv\u00edli jsme chytili zelenou vlnu. Auto ti\u0161e zahne za roh.<\/div>\n
Jsme tady. Jsem doma.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
o 11 m\u011bs\u00edc\u016f d\u0159\u00edve<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Je tady volno?“<\/div>\n
Pomalu pot\u00e1hnu z cigarety a leniv\u011b se pod\u00edv\u00e1m na toho, kdo na m\u011b promluvil. Pokr\u010d\u00edm rameny. Ne\u010dek\u00e1m na spole\u010dnost.<\/div>\n
„Beru to, jako \u017ee jo,“ usm\u011bje se a lehce se vyhoupne na barovou stoli\u010dku. Zdvi\u017een\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem p\u0159ivol\u00e1 barmana. Kou\u0159\u00edm d\u00e1l svoji cigaretu a sleduju ho v odrazu zrcadla za barem. M\u00e1 kr\u00e1tk\u00e9 tmav\u00e9 vlasy a op\u00e1lenou, sn\u011bdou ple\u0165.<\/div>\n
„Co to bude?“ zept\u00e1 se barman, zat\u00edmco si ot\u00edr\u00e1 ruce do ut\u011brky.<\/div>\n
„Skotskou se sodou,“ odpov\u00ed a oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b. „M\u016f\u017eu t\u011b na n\u011bco pozvat?“<\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou a t\u00edpnu cigaretu do sklen\u011bn\u00e9ho popeln\u00edku p\u0159ede mnou.<\/div>\n
Oto\u010d\u00ed se zp\u011bt k barmanovi. „Je\u0161t\u011b jednou to sam\u00e9,“ uk\u00e1\u017ee prstem na zbytky m\u00e9ho mojita.<\/div>\n
M\u011bl bych se ozvat, \u017ee jsem nic necht\u011bl, ale nechce se mi.<\/div>\n
Oba ml\u010d\u00edme.<\/div>\n
„D\u00edky,“ \u0159ekne p\u0159\u00edjemn\u011b hlubok\u00fdm hlasem, kdy\u017e p\u0159ed n\u011bj barman postav\u00ed sklenici s t\u011b\u017ek\u00fdm dnem a p\u0159ede m\u011b moje p\u00e1t\u00e9 mojito.<\/div>\n
„Na zdrav\u00ed.“<\/div>\n
\u010cek\u00e1, a\u017e se chop\u00edm svoj\u00ed sklenice. Sklo je orosen\u00e9, opatrn\u011b \u0165uknu do jeho pit\u00ed a usrknu z koktejlu.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d ml\u010d\u00edme.<\/div>\n
„Nikdy jsem t\u011b tady nevid\u011bl,“ \u0159ekne po chv\u00edli a zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/div>\n
„Moc \u010dasto sem nechod\u00edm,“ je prvn\u00ed v\u011bta, kterou ode m\u011b sly\u0161\u00ed. „Vlastn\u011b jsem tu teprve podruh\u00e9.“ P\u0159est\u00e1v\u00e1m ho sledovat v zrcadle a ot\u00e1\u010d\u00edm se k n\u011bmu.<\/div>\n
Pousm\u011bje se. „Tak to m\u00e1m vlastn\u011b obrovsk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem na tebe narazil.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1…“ \u0159eknu neur\u010dit\u011b a taky se usm\u011bju.<\/div>\n
M\u00e1 neuv\u011b\u0159iteln\u011b modr\u00e9 o\u010di. P\u00e1rkr\u00e1t rychle zamrk\u00e1m a p\u0159elet\u00edm pohledem rozvln\u011bn\u00fd dav, pohybuj\u00edc\u00ed se v rytmu duniv\u00e9 hudby.<\/div>\n
„Nechce\u0161 si zatancovat?“<\/div>\n
Natahuje ke mn\u011b dla\u0148, jako kdyby j\u00edt s n\u00edm tancovat m\u011bla b\u00fdt ta nejv\u00edc samoz\u0159ejm\u00e1 v\u011bc na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, jako my dva?“<\/div>\n
Kr\u00e1tce se zasm\u011bje. „Vid\u00ed\u0161 tady snad n\u011bkoho dal\u0161\u00edho?“<\/div>\n
Nikdy jsem s nik\u00fdm ve\u0159ejn\u011b netancoval. A vlastn\u011b ani v soukrom\u00ed ne.<\/div>\n
Srdce se mi rozb\u011bhne malinko rychleji. Se sklopen\u00fdma o\u010dima se d\u00edv\u00e1m na jeho ruku. M\u00e1 kr\u00e1snou \u0161t\u00edhlou dla\u0148 a dlouh\u00e9 p\u011bst\u011bn\u00e9 prsty. \u00dazk\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed. Jako on.<\/em> Pot\u0159esu hlavou a vlo\u017e\u00edm svou dla\u0148 do jeho. Je p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00e1.<\/div>\n
Sklouzne z barov\u00e9 \u017eidle a m\u011b st\u00e1hne tak n\u011bjak za sebou. Vede m\u011b do st\u0159edu snad tis\u00edcihlav\u00e9ho davu. Obratn\u011b se propl\u00e9t\u00e1 mezi t\u011bmi v\u0161emi t\u011bly, a\u017e se kone\u010dn\u011b zastav\u00ed. Vy\u010dk\u00e1vav\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1, o\u010di mu tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b jisk\u0159\u00ed… P\u0159ijdu si jak to nejv\u011bt\u0161\u00ed d\u0159evo. Nev\u00edm, jak se ho m\u00e1m chytit, nev\u00edm, kam s o\u010dima. Vy\u0159e\u0161\u00ed to za m\u011b. Polo\u017e\u00ed mi ruku na bok a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b. V\u00e1hav\u011b pokl\u00e1d\u00e1m ruce na jeho ramena. C\u00edt\u00edm horkost, kter\u00e1 prostupuje jeho tmav\u00fdm tri\u010dkem. Za\u010dne se pohupovat v rytmu hudby a j\u00e1 s n\u00edm. Sna\u017e\u00edm se myslet na to, abych mu ne\u0161l\u00e1pnul na nohu nebo nep\u016fsobil moc prkenn\u011b. Je mi hrozn\u011b. On se pohybuje s takovou lehkost\u00ed a j\u00e1 jsem stra\u0161n\u011b nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
„Uklidni se,“ za\u0161ept\u00e1 mi do vlas\u016f. Nasko\u010d\u00ed mi hus\u00ed k\u016f\u017ee. Jak se m\u00e1m uklidnit, kdy\u017e je tak zatracen\u011b bl\u00edzko? Jeho ruce sv\u00edraj\u00ed m\u00e9 boky. Mus\u00edm zav\u0159\u00edt o\u010di. Kdy naposledy se m\u011b n\u011bkdo takhle dot\u00fdkal? V\u0161echno je to po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b moc \u017eiv\u00e9 a moc to bol\u00ed. Kdy to p\u0159ejde? Tisknu k sob\u011b v\u00ed\u010dka a vn\u00edm\u00e1m jen doteky jeho rukou a pohyby jeho bok\u016f, kdy\u017e ob\u010das zavad\u00ed o ty m\u00e9. Lehce mi zamraz\u00ed v b\u0159i\u0161e.<\/div>\n
„Jsi tak hezk\u00fd, a\u017e to bere dech,“ sly\u0161\u00edm jeho hlas, je jak samet. Zdvihnu pohled a na\u0161e o\u010di se st\u0159etnou. Hru\u010f se mu hluboce zdvih\u00e1 a jeho prsty se zar\u00fdvaj\u00ed do m\u00fdch bok\u016f. N\u00e1\u0161 dech se m\u00eds\u00ed. Tohle zn\u00e1m, moc dob\u0159e to zn\u00e1m. I on<\/em> se na m\u011b takhle d\u00edv\u00e1val, jeho<\/em> prsty drtily m\u00e9 boky, jeho<\/em> rty se chv\u011bly, kdy\u017e vyslovoval m\u00e9 jm\u00e9no.<\/div>\n
Nepatrn\u011b naklon\u00ed hlavu. V\u00edm, \u017ee m\u011b chce l\u00edbat, vid\u00edm to na n\u011bm. M\u00e1 m\u011bkce vykrojen\u00e9 pln\u00e9 rty… ale n\u011bco tomu chyb\u00ed. Mal\u00fd kousek kovu. Zatnu zuby a zah\u00e1n\u00edm pry\u010d tyhle my\u0161lenky.<\/div>\n
Je tak bl\u00edzko. Jeho hork\u00fd dech hlad\u00ed moji rozp\u00e1lenou tv\u00e1\u0159. Moje t\u011blo za\u010d\u00edn\u00e1 reagovat. To, co jsem cht\u011bl zadupat n\u011bkam hrozn\u011b hluboko, vyplouv\u00e1 na povrch. Touha.<\/div>\n
„V\u016fbec t\u011b nezn\u00e1m. Nev\u00edm ani, jak se jmenuje\u0161,“ sly\u0161\u00edm sv\u016fj hlas. Skoro bych ho nepoznal. Je tak rozechv\u011bl\u00fd a nejist\u00fd.<\/div>\n
„Tom.“<\/div>\n
P\u0159i zvuku toho jm\u00e9na ztuhnu v p\u016flce pohybu. V hlav\u011b se rozezn\u00ed popla\u0161n\u00fd zvon. „Co\u017ee?“ odstr\u010d\u00edm ho na vzd\u00e1lenost m\u00fdch pa\u017e\u00ed. „Jak…?“ Nedok\u00e1\u017eu to, nedok\u00e1\u017eu ani vyslovit to jm\u00e9no.<\/div>\n
Nech\u00e1pav\u011b se zamra\u010d\u00ed. „Tim,“ opakuje a j\u00e1 zji\u0161\u0165uju, \u017ee jsem prost\u011b jen blb\u011b sly\u0161el.<\/div>\n
Obrovsk\u00fd balvan pad\u00e1 s \u00falevou z m\u00e9ho srdce dol\u016f.<\/div>\n
„Nebo Timi,“ dod\u00e1v\u00e1 a p\u00e1trav\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. „D\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
Prudce zavrt\u00edm hlavou. Mus\u00ed si o mn\u011b myslet, \u017ee jsem v\u00e1\u017en\u011b idiot.<\/div>\n
„A ty?“<\/div>\n
Z\u010derven\u00e1m. „Bill.“<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b.“ Tak kr\u00e1sn\u011b se usm\u011bje.<\/div>\n
„M\u011b taky.“ A mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
„Tady,“ \u0159\u00edk\u00e1m a pod\u00e1v\u00e1m taxik\u00e1\u0159i bankovku. „To je dobr\u00fd.“<\/div>\n
„D\u00edky,“ odpov\u00edd\u00e1 a strk\u00e1 pen\u00edze do od\u0159en\u00e9 kas\u00edrta\u0161ky. Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b do zp\u011btn\u00e9ho zrc\u00e1tka a je vid\u011bt, \u017ee nad n\u011b\u010d\u00edm v\u00e1h\u00e1. Pak otev\u0159e dve\u0159e a jde mi galantn\u011b vyt\u00e1hnout moje dva kufry. Je to od n\u011bj mil\u00fd, d\u011blat by to nemusel. Pod\u011bkuju a popadnu ty sv\u00e9 dva st\u0159\u00edbrn\u00e9 lo\u010f\u00e1ky, se kter\u00fdmi jsem u\u017e procestoval p\u016flku sv\u011bta.<\/div>\n
Z\u016fst\u00e1v\u00e1m st\u00e1t s\u00e1m na \u0161ediv\u00e9m chodn\u00edku. S bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem se d\u00edv\u00e1m na sklen\u011bn\u00e9 dve\u0159e. M\u011bl bych naj\u00edt kl\u00ed\u010de d\u0159\u00edv, ne\u017e promoknu \u00fapln\u011b na kost.<\/div>\n
Nemus\u00edm je hledat. V\u00edm naprosto p\u0159esn\u011b, kde jsou. Tam, kde v\u017edycky byly. Zhluboka se nadechnu a vydechnu, nen\u00ed na co \u010dekat.<\/div>\n
Kdy\u017e vystupuju z v\u00fdtahu, v\u00e1h\u00e1m, jestli nem\u00e1m zazvonit. P\u0159ece jen jsem tu skoro rok nebyl. Mluvil jsem s m\u00e1mou a \u0159ekl j\u00ed, \u017ee se vrac\u00edm. Ale jemu<\/em> ne, nena\u0161el jsem odvahu. Stejn\u011b jako cel\u00e9 ty m\u011bs\u00edce p\u0159edt\u00edm. Nena\u0161el jsem ani odvahu vz\u00edt mu telefon, kdy\u017e mi ze za\u010d\u00e1tku volal, kdy\u017e jsem se nevr\u00e1til tak, jak jsem pl\u00e1noval. A pak… kdy\u017e p\u0159estal volat, ani j\u00e1 se neozval.<\/div>\n
Pod\u00edv\u00e1m se na kl\u00ed\u010de ve sv\u00e9 ruce a na dve\u0159e p\u0159ed sebou. M\u00e1m strach. Nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed p\u0159edstavu, co m\u011b \u010dek\u00e1. Opatrn\u011b vsunu kl\u00ed\u010de do z\u00e1mku a se zatajen\u00fdm dechem oto\u010d\u00edm. Buch buch. Rychl\u00e9 \u00fadery srdce mi a\u017e nadzdvih\u00e1vaj\u00ed tri\u010dko. Z\u00e1mek cvakne a j\u00e1 opatrn\u011b otev\u0159u dve\u0159e. Je tady ticho. Zav\u0159u za sebou a kufry nech\u00e1v\u00e1m v chodb\u011b. Nakouknu do ob\u00fdv\u00e1ku. Je tady podez\u0159ele uklizeno. Pomalu p\u0159ejdu ke kuchy\u0148sk\u00e9mu koutu. Ve d\u0159ezu nen\u00ed ani jedin\u00fd kousek n\u00e1dob\u00ed, nikde ani drobek. To je fakt divn\u00fd. Otev\u0159u ledni\u010dku a krom\u011b stand-up tuby s ke\u010dupem nikde nic nen\u00ed.<\/div>\n
„Tome?“<\/div>\n
Zamra\u010d\u00edm se. Vypad\u00e1 to, jako kdyby tady dlouho nikdo nebydlel.<\/div>\n
„Tome?“ zavol\u00e1m hlasit\u011bji, zat\u00edmco neomyln\u011b m\u00ed\u0159\u00edm k jeho pokoji. Nenam\u00e1h\u00e1m se s klep\u00e1n\u00edm a r\u00e1zn\u011bji, ne\u017e bych asi m\u011bl, rozraz\u00edm dve\u0159e. Pokoj je pr\u00e1zdn\u00fd. Postel je perfektn\u011b ustlan\u00e1 a nikde ani stopy po Tomov\u00fdch v\u011bcech.<\/div>\n
„Sakra,“ zakleju polohlasn\u011b a unaven\u011b dosednu na Tomovu ustlanou postel. Takhle jsem si rozhodn\u011b n\u00e1vrat nep\u0159edstavoval.<\/div>\n
Rozhl\u00ed\u017e\u00edm se kolem sebe, hled\u00e1m jak\u00fdkoli n\u00e1znak toho, \u017ee tady n\u011bkdy ned\u00e1vno byl. Na n\u00edzk\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ce se \u010dty\u0159mi \u0161upl\u00edky le\u017e\u00ed fotka. Zv\u011bdav\u011b po n\u00ed nat\u00e1hnu ruku. Jsem na n\u00ed j\u00e1, jsme na n\u00ed my.<\/em> J\u00e1 a Tom a n\u011bjak\u00e1 holka, co stoj\u00ed mezi n\u00e1mi. Pamatuju si na ten den, kdy tahle fotka vznikla. Je to u\u017e v\u00edc ne\u017e rok. Bylo to na setk\u00e1n\u00ed s na\u0161ima fanynkama, byly dv\u011b… \u010dernovl\u00e1ska na fotce a jej\u00ed kamar\u00e1dka, co to fotila. Je to u\u017e tak stra\u0161n\u011b d\u00e1vno.<\/div>\n
S povzdechem opust\u00edm Tom\u016fv pokoj a vr\u00e1t\u00edm se pro kufry do chodby. M\u011bl bych si vybalit.<\/div>\n
Kdy\u017e m\u00edj\u00edm zrcadlo, neodpust\u00edm si letmo se do n\u011bj pod\u00edvat. Rukou se dotknu sv\u00fdch vlas\u016f. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem si na n\u011b \u00fapln\u011b nezvykl. Po\u0159\u00e1d jsou \u010dern\u00e9 jako b\u00fdvaly, jen se do nich vr\u00e1tily zp\u00e1tky b\u00edl\u00e9 prou\u017eky a je\u0161t\u011b n\u011bco nav\u00edc. P\u00e1r pramen\u016f dred\u016f. Jsem zv\u011bdavej, co tomu \u0159ekne m\u00e1ma, a\u017e to uvid\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Chyt\u00edm kufry a t\u00e1hnu je do sv\u00e9ho pokoje. Dve\u0159e jsou zav\u0159en\u00e9. Loktem zm\u00e1\u010dknu kliku a bokem se op\u0159u do dve\u0159\u00ed. \u00b4Tak v\u00edtej doma,\u00b4 pomysl\u00edm si, kdy\u017e p\u0159ekra\u010duju pr\u00e1h vlastn\u00edho pokoje.<\/div>\n
Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee na rozd\u00edl od toho Tomova tu nen\u00ed tak dokonal\u00fd po\u0159\u00e1dek. Postel je sice ustlan\u00e1, ale tak n\u011bjak ledabyle. P\u0159es op\u011bradlo \u017eidle po\u0159\u00e1d vis\u00ed moje tri\u010dko, kter\u00e9 jsem tu nechal.<\/p>\n<\/div>\n
Hod\u00edm jeden z kufr\u016f na postel a dosednu vedle n\u011bj. Nat\u00e1hnu se na z\u00e1da a kouk\u00e1m na strop.<\/div>\n
Takov\u00e9 to tedy je… vr\u00e1tit se dom\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Michelle M. Ve chv\u00edli, kdy u\u017e jsem skoro opustila my\u0161lenku, \u017ee je\u0161t\u011b n\u011bkdy nap\u00ed\u0161u pokra\u010dov\u00e1n\u00ed Hotelov\u00e9ho pokoje, jsem si uv\u011bdomila, \u017ee je v\u00e1\u017en\u011b napsat chci a \u017ee to dlu\u017e\u00edm sama sob\u011b. Tady je. U\u017eijte si to. Va\u0161e Michelle M. (Bill) Op\u00edr\u00e1m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[241],"tags":[],"class_list":["post-14295","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-navrat-do-hoteloveho-pokoje"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14295","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14295"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14295\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14295"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14295"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14295"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}