{"id":14315,"date":"2009-06-08T18:30:00","date_gmt":"2009-06-08T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14282"},"modified":"2009-06-08T18:30:00","modified_gmt":"2009-06-08T17:30:00","slug":"kings-of-the-heaven-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/08\/kings-of-the-heaven-1-2\/","title":{"rendered":"Kings of the Heaven 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bafiky baf \ud83d\ude42 tak jsem tady s novou pov\u00eddkou. V\u00edm, \u017ee m\u00e1m je\u0161t\u011b resty v Chaosu, ale bohu\u017eel m\u00e1m te\u010f tro\u0161ku hektick\u00e9 obdob\u00ed, tak\u017ee pon\u011bkud nest\u00edh\u00e1m, \u010d\u00edm\u017e tuhle pov\u00eddku krom jin\u00e9ho pasuju na drobnou omluvu pro v\u0161echny v\u011brn\u00e9 Chaosov\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159e. Av\u0161ak jednoho relativn\u011b poklidn\u00e9ho ve\u010dera m\u011b napadla tahle jednod\u00edlovka, tak snad se v\u00e1m bude l\u00edbit. Jen teda upozor\u0148uju, \u017ee v re\u00e1lu by to takhle t\u011b\u017eko fungovalo, tak\u017ee pokud se tady najde v\u00e1\u0161niv\u00fd zast\u00e1nce letadel, tak ho \u017e\u00e1d\u00e1m, aby nad technick\u00fdmi podm\u00ednkami reality proti t\u00e9hle pov\u00eddce p\u0159imhou\u0159il o\u010di \ud83d\ude42<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161echno kolem se zapl\u0148ovalo ohlu\u0161uj\u00edc\u00edm \u0159evem, kter\u00fd vych\u00e1zel ze startovac\u00edch motor\u016f. \u0158evem, kter\u00fd trhal u\u0161i. Od temn\u00e9ho dun\u011bn\u00ed p\u0159ech\u00e1zel a\u017e do t\u00e9m\u011b\u0159 ultrazvukov\u00e9ho hv\u00edzd\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 vibrovalo na u\u0161n\u00ed bub\u00ednky tak, \u017ee je m\u00e1lem protrhlo. Ale on byl \u0161\u0165astn\u00fd. Byl tady jenom on s\u00e1m, ve sv\u00e9m vysn\u011bn\u00e9m letadle. Te\u010f se o nic nestaral, te\u010f byl p\u00e1nem v\u0161eho. Pat\u0159ilo mu cel\u00e9 nebe, cel\u00fd vzdu\u0161n\u00fd prostor byl jenom jeho. Popohnal sv\u00e9ho mil\u00e1\u010dka do maxim\u00e1ln\u00ed rychlosti, kter\u00e1 \u010dinila n\u011bco kolem tis\u00edce kilometr\u016f za hodinu, a prudce trhl kniplem* a jeho l\u00e1ska okam\u017eit\u011b poslechla. \u0160t\u00edhl\u00fdm \u010dum\u00e1kem se vznesla kolmo vzh\u016fru. Obloha kolem n\u011bj z\u00edsk\u00e1vala st\u00e1le syt\u011bj\u0161\u00ed a tmav\u0161\u00ed mod\u0159, jak se vzdaloval od zemsk\u00e9ho povrchu, a hv\u011bzdy mu byly bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e. Kdy\u017e u\u017e byl v naprost\u00e9 tm\u011b, kterou protrh\u00e1val jejich st\u0159\u00edb\u0159it\u00fd t\u0159pyt, zato\u010dil kniplem a ud\u011blal se sv\u00fdm mil\u00e1\u010dkem poveden\u00e9 salto. Vzdu\u0161n\u00e1 akrobacie mu \u0161la v\u017edycky na v\u00fdbornou, a te\u010f mu pat\u0159il nejen sv\u011bt, ale i cel\u00fd vesm\u00edr…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„No tak, pane Kaulitzi, jste tu s n\u00e1mi?“<\/div>\n
„C… co?“ trhl hlavou, a\u017e se jeho hn\u011bd\u00e9 dredy rozhoupaly na v\u0161echny strany.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dal jsem V\u00e1s, abyste se na konci semin\u00e1\u0159e zdr\u017eel ve t\u0159\u00edd\u011b, pot\u0159eboval bych si s V\u00e1mi promluvit.“<\/div>\n
„Ano, jist\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a v duchu se zlobil s\u00e1m na sebe. Tohle se mu posledn\u00ed dobou st\u00e1valo \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji. U\u017e od prvn\u00edho ro\u010dn\u00edku se nemohl do\u010dkat, a\u017e ukon\u010d\u00ed sv\u00e9 vysoko\u0161kolsk\u00e9 studium a bude kone\u010dn\u011b sm\u011bt za\u010d\u00edt l\u00e9tat v jin\u00fdch letadlech, ne\u017e jsou jenom v\u011btron\u011b nebo \u010dmel\u00e1ci, kter\u00fdmi se pr\u00e1\u0161kuj\u00ed pole. Ani \u00f3k\u00e1\u010dka na vyhl\u00eddkov\u00e9 lety u\u017e ho nedok\u00e1zala uspokojit. Ne, jeho srdce tou\u017eilo po \u00fapln\u011b jin\u00fdch letadlech. Tou\u017eilo po gripenech, nejrychlej\u0161\u00edch st\u00edha\u010dk\u00e1ch v jeho zemi, klenot\u016fm arm\u00e1dn\u00edho letectva. Zbo\u017e\u0148oval je u\u017e tolik let. U\u017e dlouho obdivoval v\u0161e, co se na nich jen obdivovat dalo. Od neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161t\u00edhl\u00e9ho \u010dum\u00e1ku, p\u0159es aerodynamick\u00fd tvar t\u011bla a dvojit\u00fdch „kachn\u00edch“ k\u0159\u00eddel a\u017e po \u0161pi\u010di\u010dku ocasu. Do toho v\u0161eho ho fascinovala jejich schopnost p\u0159es\u00e1hnout v nejvy\u0161\u0161\u00ed rychlosti tis\u00edc kilometr\u016f v hodin\u011b, a kdykoliv je vid\u011bl, a\u0165 u\u017e ve vzduchu, nebo startovat \u010di sedat, rozbu\u0161ilo se mu srdce. V jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b jejich motory v\u016fbec nebyly sly\u0161et a v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed chv\u00edli m\u011bl \u010dlov\u011bk dojem, \u017ee se snad p\u0159ihnalo zem\u011bt\u0159esen\u00ed, jak siln\u00e9 byly decibely t\u011bchto stroj\u016f. A Tomovo tajn\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed nebylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e sm\u011bt n\u011bkdy jednoho z t\u011bchto krasavc\u016f \u0159\u00eddit, sm\u011bt se v\u016fbec dotknout kniplu.<\/div>\n
Kdepak, kam se na tohle hrabou nejnov\u011bj\u0161\u00ed typy airbus\u016f… A proto nebylo divu, \u017ee u\u017e od prvn\u00edho semestru se skoro ka\u017ed\u00fd den zasnil tak, jako pr\u00e1v\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Cht\u011bl jednou ovl\u00e1dat akrobatick\u00e9 kousky, kter\u00e9 v\u017edy v\u00eddal na leteck\u00fdch dnech, ale tu\u0161il, \u017ee jeho sen se mu jen tak nespln\u00ed. Norm\u00e1ln\u00ed smrteln\u00edk se do takov\u00e9hle perly nem\u00e1 \u0161anci dostat, a to ho na tom mrzelo ze v\u0161eho nejv\u00edc. V\u017edycky bude moct jenom st\u00e1t a smutn\u011b, s tichou z\u00e1vist\u00ed koukat, jak se t\u011bch p\u00e1r vyvolen\u00fdch m\u016f\u017ee v jeho vysn\u011bn\u00fdch l\u00e1sk\u00e1ch proh\u00e1n\u011bt, co hrdlo r\u00e1\u010d\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e semin\u00e1\u0159 skon\u010dil, vydal se Tom proti proudu sv\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed m\u00ed\u0159ili z u\u010debny ven, dokud nestanul p\u0159\u00edmo u katedry, kde si profesor Hofmann balil v\u011bci.<\/div>\n
\n
„P\u0159\u00e1l jste si se mnou mluvit?“ zeptal se Tom zdvo\u0159ile.<\/div>\n
„Ano, p\u0159\u00e1l,“ odpov\u011bd\u011bl profesor, ale d\u00e1l ne\u0159ekl ani slovo, dokud ze t\u0159\u00eddy neode\u0161el posledn\u00ed student. Teprve pak se obr\u00e1til k Tomovi. „\u010cetl jsem Va\u0161i diplomovou pr\u00e1ci. Velice poveden\u00e1.“<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ pousm\u00e1l se Tom a lehce mu zr\u016f\u017eov\u011bly tv\u00e1\u0159e, profesor Hofmann toti\u017e nerozd\u00e1val pochvaly na potk\u00e1n\u00ed. Naopak, pom\u011brn\u011b vz\u00e1cnou raritou byl i jeho \u00fasm\u011bv a Tom ho za cel\u00fdch \u0161est let m\u011bl za jednoho z hlavn\u00edch stra\u0161\u00e1k\u016f a pedant\u016f t\u00e9hle \u0161koly.<\/div>\n
„V\u0161iml jsem si,“ pokra\u010doval profesor. „\u017de oproti ostatn\u00edm student\u016fm, kte\u0159\u00ed brali sv\u00e1 t\u00e9mata velice ze\u0161iroka, jste se Vy zam\u011b\u0159il pouze na jedin\u00e9 t\u00e9ma, a to na gripeny.“<\/div>\n
Na chv\u00edli se na Toma p\u0159\u00edsn\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„Vy k nim m\u00e1te n\u011bjak\u00fd bli\u017e\u0161\u00ed vztah? Nejsem dne\u0161n\u00ed a z Va\u0161eho projevu je c\u00edtit, \u017ee k t\u011bmto letadl\u016fm m\u00e1te velice bl\u00edzko.“<\/div>\n
Odml\u010del se a st\u00e1le se na n\u011bj d\u00edval.<\/div>\n
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee profesor st\u00e1le ml\u010d\u00ed, bezd\u011b\u010dn\u011b se rozpov\u00eddal, ani\u017e by si uv\u011bdomil, \u017ee p\u0159ed t\u00edmto profesorem je lep\u0161\u00ed dr\u017eet jazyk za zuby a k mluven\u00ed nech\u00e1vat prostor pr\u00e1v\u011b jemu, ne\u017e se s n\u00edm dohadovat o tom, kdo m\u00e1 pr\u00e1v\u011b slovo. „V\u00edte, pane… M\u00e1m je r\u00e1d u\u017e n\u011bkolik let. Jsou n\u00e1dhern\u00ed, jsou kouzeln\u00ed, jsou… fantasti\u010dt\u00ed! U\u017e jen podle tvaru – „<\/div>\n
„Nemus\u00edte m\u011b pou\u010dovat o tvaru gripen\u016f,“ zavr\u010del profesor a p\u0159\u00edsn\u011b se na Toma zamra\u010dil. „To jsem z Va\u0161\u00ed pr\u00e1ce vy\u010detl v\u00edce, ne\u017e srozumiteln\u011b!“<\/div>\n
„Promi\u0148te,“ hlesl ti\u0161e Tom a o\u010dek\u00e1val dal\u0161\u00ed lavinu v\u00fd\u010ditek. \u017d\u00e1dn\u00e1 se v\u0161ak nekonala, profesor Hofmann k n\u011bmu p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a pevn\u011b se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nemus\u00edte zap\u00edrat, \u017ee k nim m\u00e1te velice osobn\u00ed vztah,“ \u0159\u00edkal potichu, ale velice srozumiteln\u011b. „A dal byste cokoliv za to, abyste se k nim mohl v\u016fbec p\u0159ibl\u00ed\u017eit, nem\u00fdl\u00edm se?“<\/div>\n
„M\u00e1te pravdu,“ \u0161pitl Tom st\u011b\u017e\u00ed sly\u0161iteln\u011b a o\u010dek\u00e1val vodop\u00e1d v\u00fd\u010ditek a k\u00e1z\u00e1n\u00ed za tu troufalost n\u011bco takov\u00e9ho p\u0159iznat.<\/div>\n
„Hmmm, m\u00e1te \u0161t\u011bst\u00ed, Kaulitzi,“ zavr\u010del profesor. „Va\u0161e v\u00fdsledky jsou vynikaj\u00edc\u00ed. Takov\u00e9, kter\u00fdch na t\u00e9hle univerzit\u011b nedosahuje ka\u017ed\u00fd. A\u017e budete m\u00edt po zkou\u0161k\u00e1ch, p\u0159ihlaste se u mn\u011b. M\u016fj dobr\u00fd letit\u00fd p\u0159\u00edtel s gripenama l\u00e9t\u00e1. A nemysl\u00edm, \u017ee by byl probl\u00e9m, kdybych V\u00e1m u n\u011bj domluvil z\u00e1cvik.“<\/div>\n
Tomovi se rozbu\u0161ilo srdce. Sly\u0161el dob\u0159e?<\/div>\n
„To mysl\u00edte… v\u00e1\u017en\u011b?“ vydechl t\u00e9m\u011b\u0159 nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
„Ano, Kaulitzi, smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b, a neptejte se m\u011b na tut\u00e9\u017e ot\u00e1zku je\u0161t\u011b jednou, jinak si to rozmysl\u00edm!“<\/div>\n
Sebral aktovku z katedry a vyrazil ke dve\u0159\u00edm. Kdy\u017e v\u0161ak Toma m\u00edjel, lehce mu stiskl rameno. „Mysl\u00edm, \u017ee z v\u00e1s bude vynikaj\u00edc\u00ed pilot, Kaulitzi. A taky c\u00edt\u00edm, \u017ee u\u017e nepotrv\u00e1 dlouho a vy se v gripenu skute\u010dn\u011b prolet\u00edte. Nashledanou.“<\/div>\n
Tom byl v takov\u00e9m \u0161oku, \u017ee ze sebe nedok\u00e1zal vysoukat ani pozdrav na rozlou\u010denou. To snad nen\u00ed mo\u017en\u00e9! Ur\u010dit\u011b jenom na n\u011bjak\u00e9 p\u0159edn\u00e1\u0161ce usnul, a tohle byl jenom n\u00e1dhern\u00fd sen. Nem\u016f\u017ee to b\u00fdt p\u0159ece pravda! Nebo snad… ano?<\/p>\n<\/div>\n
Zkou\u0161kov\u00e9 obdob\u00ed uplynulo jako voda. Tom v\u0161echny zkou\u0161ky i z\u00e1po\u010dtov\u00e9 testy ud\u011blal velice snadno a bez probl\u00e9m\u016f a po promoci se op\u011bt vydal ke kabinetu profesora Hofmanna. P\u0159evzal od n\u011bj l\u00edste\u010dek s telefonn\u00edm \u010d\u00edslem a s ozn\u00e1men\u00edm, \u017ee jeho kamar\u00e1d u\u017e o v\u0161em v\u00ed a dokonce souhlas\u00ed, ale Tom \u017ee si m\u00e1 pro jistotu zavolat je\u0161t\u011b jednou a domluvit se na konkr\u00e9tn\u00edm datu, kdy m\u00e1 nastoupit…<\/div>\n
„P\u00e1ni!“ vydechl Tom obdivn\u011b, kdy\u017e st\u00e1l zcela uchv\u00e1cen\u00fd jenom kous\u00ed\u010dek od runwaye** a fascinovan\u011b hled\u011bl na oblohu nad sebou, kde pr\u00e1v\u011b tr\u00e9noval jeden z pilot\u016f. Gripen pod jeho rukou vypadal, jako by absolutn\u011b ignoroval ve\u0161ker\u00e9 z\u00e1kony o gravitaci a o akci a reakci. V jednu chv\u00edli se ve spir\u00e1l\u00e1ch vzn\u00e1\u0161el kolmo vzh\u016fru, aby mohl o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji st\u0159emhlav zam\u00ed\u0159it k zemi. Pilot ho na posledn\u00ed chv\u00edli p\u0159ed st\u0159etem s povrchem zem\u011b strhnul a prosvi\u0161t\u011bl nad runway\u00ed, na druh\u00e9 stran\u011b se oto\u010dil a vr\u00e1til se, tentokr\u00e1t v\u0161ak letadlo let\u011blo „na z\u00e1dech“, tedy spodn\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed naho\u0159e, pilot v t\u00e9hle pozici byl hlavou dol\u016f. Tom si kolikr\u00e1t \u0159\u00edkal, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee pilot neztrat\u00ed v takov\u00fdchhle chv\u00edl\u00edch orientaci a nenap\u00e1l\u00ed to do zem\u011b nebo zcela mimo zam\u00fd\u0161len\u00fd sm\u011br letu. S\u00e1m si p\u00e1r kousk\u016f zkusil s t\u011bmi mal\u00fdmi letad\u00e9lky, kter\u00fdmi zat\u00edm m\u011bl tu „\u010dest“, pro n\u011bj sp\u00ed\u0161e ostudu, l\u00e9tat, av\u0161ak i tam se po chv\u00edli za\u010dal ztr\u00e1cet v orientaci mezi nebem a zem\u00ed. Znovu se s \u00factou zahled\u011bl na gripena, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b p\u0159edv\u00e1d\u011bl nejpomalej\u0161\u00ed f\u00e1zi letu, p\u0159i kter\u00e9 sv\u00edral se zem\u00ed komick\u00fd uhel, vypadalo to, jako by jel po ocase.<\/div>\n
„N\u00e1dhera, \u017ee?“ optal se hrd\u011b kapit\u00e1n Tr\u00fcmper, kter\u00fd st\u00e1l celou dobu po Tomov\u011b boku. Byl to pr\u00e1v\u011b on, o kom profesor Hofmann mluvil jako o sv\u00e9m kamar\u00e1dovi. Byl to velice p\u0159\u00edjemn\u00fd mu\u017e star\u0161\u00edho v\u011bku, kter\u00e9mu z tv\u00e1\u0159e \u010di\u0161ela moudrost, laskavost, zku\u0161enosti, smysl pro humor a respekt dohromady. Toma p\u0159ijal velice vl\u00eddn\u011b a ihned mu v\u0161e uk\u00e1zal, na\u010de\u017e ho pustil pod\u00edvat se na tr\u00e9nink.<\/div>\n
„\u0158\u00edd\u00ed ho m\u016fj syn,“ ozn\u00e1mil py\u0161n\u011b. „Bude t\u011b m\u00edt na starost. Douf\u00e1m, \u017ee si budete rozum\u011bt.“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b,“ p\u0159itakal Tom a okouzlen\u011b sledoval, jak gripen sed\u00e1. Postupn\u011b ub\u00edral rychlost a ve chv\u00edli, kdy se jeho podvozek dotkl dr\u00e1hy, jel setrva\u010dnost\u00ed d\u00e1l a d\u00e1l, ne\u017e se u vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edho hang\u00e1ru zastavil \u00fapln\u011b. Dokonalost sama… Tom se s kapit\u00e1nem Tr\u00fcmperem vydal bl\u00ed\u017e, aby se sezn\u00e1mil se sv\u00fdm nov\u00fdm u\u010ditelem. Hang\u00e1r se zd\u00e1l sice relativn\u011b bl\u00edzko, ale stejn\u011b n\u011bjakou chvili\u010dku zabralo, ne\u017e se k n\u011bmu ti dva dostali. Zrovna v\u010das, aby vid\u011bli mlad\u00edka, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b ladn\u011b seskakoval ze sch\u016fdk\u016f st\u00edha\u010dky…<\/div>\n
A Tomovi se m\u00e1lem zastavilo srdce, dne\u0161n\u00edho dne ji\u017e podruh\u00e9. O\u010dek\u00e1val n\u011bjak\u00e9ho star\u0161\u00edho zku\u0161en\u00e9ho pilota. M\u00edsto toho v\u0161ak na zem s ko\u010di\u010d\u00ed eleganc\u00ed dopadl chlapec p\u0159ibli\u017en\u011b jeho v\u011bku. Dlouh\u00e9 havran\u00ed vlasy m\u011bl sta\u017een\u00e9 v cul\u00edku, kter\u00fd si te\u010f sundaval a s \u00falevou pot\u0159\u00e1sl svou h\u0159\u00edvou, a\u017e se mu rozlila a\u017e po lopatky v dokonale rovn\u00fdch pram\u00ednc\u00edch. Jeho \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di jisk\u0159ily ji\u017e na d\u00e1lku a hube\u0148ou\u010dk\u00e1 postava m\u011bla jemn\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e hol\u010di\u010d\u00ed rysy…<\/div>\n
„Tak tohle je m\u016fj syn, Bill Tr\u00fcmper. L\u00e9tal se mnou u\u017e odmali\u010dka a bude t\u011b tu zau\u010dovat a tr\u00e9novat,“ informoval s hrdost\u00ed kapit\u00e1n a Toma bodl lehou\u010dk\u00fd osten \u017e\u00e1rlivosti a pocitu nespravedlnosti, \u017ee Billovi se odmali\u010dka dost\u00e1valo toho, o \u010dem on s\u00e1m pouze snil, av\u0161ak te\u010f u\u017e ch\u00e1pal, jak n\u011bkdo tak mlad\u00fd mohl gripena tak profesion\u00e1ln\u011b ovl\u00e1dat. Smutn\u00fd pocit v\u0161ak nevydr\u017eel d\u00e9le, ne\u017e z\u00e1blesk vte\u0159iny. Bill u\u017e toti\u017e k n\u011bmu s \u00fasm\u011bvem natahoval svou \u0161t\u00edhlou ruku.<\/div>\n
„A tohle je Tom Kaulitz, \u010derstv\u00fd absolvent leteck\u00e9 univerzity,“ p\u0159edstavil kapit\u00e1n Toma.<\/div>\n
„Ahoj, t\u011b\u0161\u00ed m\u011b,“ usm\u00e1l se p\u0159\u00e1telsky Bill a stiskl Tomovi ruku. Na to, jak byl k\u0159ehou\u010dk\u00fd, m\u011bl velice pevn\u00fd stisk.<\/div>\n
„Ahoj,“ p\u00edpl nesm\u011ble Tom a na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik se zad\u00edval do t\u011bch t\u0159pyt\u00edc\u00edch se o\u010d\u00ed. A\u017e se mu zamotala hlava nad tou n\u00e1dherou. „R\u00e1d… r\u00e1d t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m.“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b,“ tleskl kapit\u00e1n. „Tak mysl\u00edm, \u017ee m\u011b u\u017e tady nepot\u0159ebujete. Jak jsem pov\u00eddal, Tome, Bill ti v\u0161echno uk\u00e1\u017ee, v\u0161echno t\u011b nau\u010d\u00ed a pozd\u011bji budete spolu i l\u00e9tat.“<\/div>\n
Chlapci spole\u010dn\u011b sledovali, jak kapit\u00e1n odch\u00e1z\u00ed, a pak se na sebe zad\u00edvali. Bill Toma fascinoval, je\u0161t\u011b nikdy v \u017eivot\u011b nevid\u011bl tak jemn\u011b a zraniteln\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edho kluka, kter\u00fd v\u0161ak dok\u00e1zal bez mrknut\u00ed oka ovl\u00e1dat p\u0159es p\u011bt a p\u016fl tuny v\u00e1\u017e\u00edc\u00ed stroj jako hadrovou panenku. A ani\u017e by si to uv\u011bdomoval, i on byl magnetem pro Billovy \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di. Zkr\u00e1tka a jednodu\u0161e, chlapci se do sebe zakoukali na prvn\u00ed pohled, jen o tom sami je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bli.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak poj\u010f,“ vyzval Bill Toma a zam\u00ed\u0159il do hang\u00e1ru, aby si Tom mohl gripena po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dnout. M\u011bl radost z toho, kdy\u017e vid\u011bl, jakou mu t\u00edm ud\u011blal radost. Kdy\u017e mu toti\u017e otec ozn\u00e1mil, \u017ee bude zau\u010dovat n\u011bjak\u00fdho nov\u00e1\u010dka, byl z toho docela \u0161patn\u00fd, m\u011bl tu\u0161en\u00ed, \u017ee to bude n\u011bjak\u00fd drs\u0148\u00e1k, co spolkl v\u0161echnu moudrost sv\u011bta. Ale te\u010f byl nad\u0161en\u00fd. Kone\u010dn\u011b je tady na leti\u0161ti taky n\u011bkdo jeho v\u011bku, c\u00edtil se mezi v\u0161emi t\u011bmi star\u0161\u00edmi \u010dlov\u00ed\u010dky \u010dasto docela dost osam\u011ble. M\u00e1 tady spole\u010dnost a vypad\u00e1 to, \u017ee si s n\u00edm bude velmi dob\u0159e rozum\u011bt. Usm\u00edval se nad t\u00edm, jak\u00fd m\u011bl Tom u\u017easl\u00fd v\u00fdraz…<\/p>\n<\/div>\n
Tom na tom nebyl my\u0161lenkov\u011b o mnoho jinak. Kdy\u017e poprv\u00e9 Billa spat\u0159il, jak vyskakuje z letadla a sly\u0161el kapit\u00e1na Tr\u00fcmpera, jak \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee s n\u00edm Bill l\u00e9tal u\u017e odmala, podv\u011bdom\u011b za\u010dal \u010dernovlas\u00e9ho mlad\u00edka pova\u017eovat za protek\u010dn\u00edho nafoukan\u00e9ho egoistu. Ve skute\u010dnosti to v\u0161ak byl tak mil\u00fd \u010dlov\u00ed\u010dek, \u017ee ve\u0161ker\u00e1 jeho \u017e\u00e1rlivost mizela jako sn\u00edh na slunci hned v prvn\u00edch vte\u0159in\u00e1ch. A je\u0161t\u011b, kdy\u017e ho odvedl do hang\u00e1ru… Rozechv\u011ble nat\u00e1hl ruku a posv\u00e1tn\u011b se dotkl plech\u016f jeho vysn\u011bn\u00e9 l\u00e1sky. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Nen\u00ed to jenom kouzeln\u00fd sen? Ani si neuv\u011bdomil, jak se Bill usm\u00edv\u00e1, kdy\u017e spat\u0159il Tomovu radost.<\/div>\n
„Chce\u0161 se pod\u00edvat i dovnit\u0159?“<\/div>\n
Tomovi se zato\u010dila hlava.<\/div>\n
„To bych… mohl?“ za\u0161eptal s \u00factou.<\/div>\n
„No samoz\u0159ejm\u011b,“ rozesm\u00e1l se Bill. „V\u017edy\u0165 je ten brou\u010dek stejn\u011b, d\u00e1 se \u0159\u00edct, m\u016fj, proto\u017ee s n\u00edm l\u00edt\u00e1m nej\u010dast\u011bji ze v\u0161ech. Teda ofici\u00e1ln\u011b je t\u00e1t\u016fv, jen\u017ee ten m\u00e1 te\u010f na pr\u00e1ci d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed starosti,“ nasadil lehce pohrdlivou grimasu a Tom pochopil, \u017ee i Bill tohle letadlo up\u0159ednost\u0148uje nade v\u0161e ostatn\u00ed. Sledoval \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, jak hbit\u011b \u0161plh\u00e1 po sch\u016fdc\u00edch, a kdy\u017e mu Bill naho\u0159e uhnul z cesty, pros\u00e1pal se kolem n\u011bj a\u017e do pilotn\u00ed kabinky.<\/div>\n
Jestli si myslel, \u017ee ho dnes u\u017e nem\u016f\u017ee nic p\u0159ekvapit, pak se \u0161eredn\u011b m\u00fdlil. Poklesla mu \u010delist, kdy\u017e vid\u011bl tu spoustu bud\u00edk\u016f i v\u00edce\u00fa\u010delov\u00e9 obrazovky, kter\u00e9 byly z valn\u00e9 v\u011bt\u0161iny um\u00edst\u011bny ve druh\u00e9, zadn\u00ed pilotn\u00ed kabince. Tom ze \u0161koly v\u011bd\u011bl, \u017ee tomu tak je proto, \u017ee druh\u00fd pilot, proto\u017ee sed\u00ed vzadu, m\u00e1 zhor\u0161en\u00e9 podm\u00ednky pro v\u00fdhled zejm\u00e9na p\u0159i p\u0159ist\u00e1v\u00e1n\u00ed a vzl\u00e9t\u00e1v\u00e1n\u00ed. Opatrn\u011b se \u0161pi\u010dkou prstu dotkl kniplu a pohladil dlan\u00ed m\u011bkk\u00e9 polstrov\u00e1n\u00ed seda\u010dky. Ano, tady se kone\u010dn\u011b c\u00edtil doma, a\u010dkoliv byl v tomhle letadle poprv\u00e9. Ale to nevadilo, on u\u017e ho znal. Z obr\u00e1zk\u016f a vlastn\u00edch sn\u016f. Otev\u0159el mal\u00e9 zadn\u00ed ok\u00fdnko, kter\u00e9 m\u011bl pilot za hlavou, a nahl\u00e9dl j\u00edm do zadn\u00ed kabinky. Byl t\u00edm naprosto fascinovan\u00fd, nedovedl si p\u0159edstavit, \u017ee tady vzadu mo\u017en\u00e1 bude jednou sed\u011bt a p\u0159ed n\u00edm bude sed\u011bt Bill, kter\u00fd bude ukazovat, co v\u0161echno tenhle z\u00e1zra\u010dn\u00fd stroj ve vzduchu um\u00ed…<\/div>\n
„Tak co?“ zeptal se Bill, kdy\u017e se Tom kone\u010dn\u011b vr\u00e1til na sch\u016fdky, z nich\u017e slezl dol\u016f. Sta\u010dil mu v\u0161ak jedin\u00fd pohled do \u0161t\u011bst\u00edm z\u00e1\u0159\u00edc\u00edho obli\u010deje, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee ani tis\u00edc slov by nevypov\u011bd\u011blo nic o tom, jak se Tom pr\u00e1v\u011b c\u00edt\u00ed. N\u00e1sledoval ho na pevnou zem.<\/div>\n
„Hele, m\u00e1m n\u00e1pad, nezajdem ve\u010der na pivo?“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„A ty bys se mnou \u0161el?“<\/div>\n
„No samoz\u0159ejm\u011b,“ drcnul ho Bill la\u0161kovn\u011b loktem mezi \u017eebra tak, aby ho to nebolelo. „V\u017edy\u0165 jsme te\u010f, d\u00e1 se \u0159\u00edct, pracovn\u00ed kolegov\u00e9, tak se p\u0159ece mus\u00edme v\u00edc poznat!“<\/p>\n<\/div>\n
Tomovi se p\u0159i t\u011bch slovech zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima. Tak Bill by ho cht\u011bl v\u00edce poznat… Ne, dne\u0161ek byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1sn\u00fd se v\u0161\u00edm v\u0161udy na to, aby to mohla b\u00fdt skute\u010dnost,<\/em> p\u0159em\u00edtal, kdy\u017e se s Billem domluvili, v kolik a p\u0159ed jakou hernou se sejdou. Av\u0161ak dne\u0161ek se i se v\u0161\u00edm v\u0161udy stal a on to v hloubi du\u0161e moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl…<\/div>\n
„Jo!“ zahalekal o n\u011bkolik hodin pozd\u011bji Bill. Zatleskal si ru\u010dkama, zhluboka se napil zlat\u00e9ho moku, a\u017e mu na rtech ulp\u011blo tro\u0161ku p\u011bny, kterou vz\u00e1p\u011bt\u00ed obl\u00edzl, a pozoroval Toma, kter\u00fd se chystal k odvet\u011b. Hr\u00e1li toti\u017e kule\u010dn\u00edk a Bill jednozna\u010dn\u011b vedl na cel\u00e9 \u010d\u00e1\u0159e. U\u017e t\u0159et\u00ed hru jasn\u011b dr\u017eel v\u00edt\u011bzstv\u00ed ve vlastn\u00edch rukou, Tom se ale p\u0159esto odm\u00edtal vzd\u00e1t, cht\u011bl ho aspo\u0148 jednou porazit. Proto tedy hr\u00e1li a hr\u00e1li, zat\u00edmco noc byla \u010d\u00edm d\u00e1l hlub\u0161\u00ed. Ke t\u0159em piv\u016fm pro ka\u017ed\u00e9ho postupn\u011b p\u0159ib\u00fdvaly nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed pan\u00e1ky, a i vesel\u00ed bylo \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc buja\u0159ej\u0161\u00ed…<\/div>\n
„JOOO!“ za\u0159val Tom v\u00edt\u011bzn\u011b, kdy\u017e se Billovi omylem povedlo „uklidit“ \u010dernou kouli, co\u017e znamenalo v\u00edt\u011bzstv\u00ed pro soupe\u0159ovu stranu. „\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee t\u011b aspo\u0148 jednou poraz\u00edm!“<\/div>\n
„Tsss… Ud\u011blal jsem to schv\u00e1ln\u011b,“ pohodil bujnou k\u0161tic\u00ed Bill. „U\u017e jsem se nemohl d\u00edvat na to, jak furt prohr\u00e1v\u00e1\u0161, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj naoko nazloben\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Jen to nemaskuj, i mistr tesa\u0159 se n\u011bkdy utne! Tak uznej, \u017ees ud\u011blal chybu!“<\/div>\n
„Jo, ud\u011blal,“ uculoval se rozpustile Bill, necht\u011bl se s n\u00edm dohadovat. Vydali se ke stolu, kde pokra\u010dovali v konzumaci alkoholu a po\u010det pan\u00e1kov\u00fdch skleni\u010dek p\u0159ed nimi se neust\u00e1le zv\u011bt\u0161oval.<\/div>\n
„Bi…“ \u0161kytl Tom. „Bill\u00ed!“<\/div>\n
„Ano?“ zeptal se Bill se zdvo\u0159il\u00fdm \u00fasm\u011bvem, av\u0161ak i na n\u011bm byla d\u00e1vka alkoholu zn\u00e1t.<\/div>\n
„Po… pov\u00eddej mi n\u011bco o sv\u00fdch z\u00e1\u017eitc\u00edch v gri… gripenu!“<\/div>\n
Bill si lehce povzdechl. Necht\u011bl, aby se s n\u00edm Tom bavil jenom o letadlech. Tou\u017eil se s n\u00edm bavit i o n\u011b\u010dem jin\u00e9m, cht\u011bl o n\u011bm v\u011bd\u011bt v\u00edc. Ten chlapec se mu zamlouval \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc, ale Bill za\u010d\u00ednal m\u00edt obavy, \u017ee sem s n\u00edm \u0161el jen kv\u016fli tomu, aby se o gripenech dozv\u011bd\u011bl v\u00edce. Ale tahle p\u0159edstava ur\u00e1\u017eela jeho citlivou du\u0161i\u010dku a on se rozhodl, \u017ee Tomovi je\u0161t\u011b uk\u00e1\u017ee, co v\u0161ecko se d\u00e1 prob\u00edrat po n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b hospody, pokud se do toho nepo\u010d\u00edtaj\u00ed st\u00edha\u010dky.<\/div>\n
„A co bych ti asi m\u011bl pov\u00eddat? Nebu\u010f zv\u011bdavej, za p\u00e1r dn\u016f to za\u017eije\u0161 na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei, tak t\u011b p\u0159ece nep\u0159iprav\u00edm o p\u0159ekvapen\u00ed! A m\u011bli bychom j\u00edt, u\u017e toho m\u00e1me v sob\u011b v\u00edc ne\u017e dost.“<\/div>\n
Zvedl Toma na nohy, oba lehce vratk\u00fdm krokem do\u0161li k baru, kde zaplatili, a vydali se do chladn\u00e9 noci. Zam\u00ed\u0159ili p\u0159\u00edmo k Tomov\u011b pronajat\u00e9mu bytu, proto\u017ee ten byl podstatn\u011b bl\u00ed\u017e. Bill jenom poslal t\u00e1tovi smsku, \u017ee p\u0159ijde dom\u016f a\u017e dopoledne n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne, a pak u\u017e pom\u00e1hal Tomovi do schod\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e se s\u00e1m musel p\u0159idr\u017eovat z\u00e1bradl\u00ed, aby neupadl. Trvalo jim snad v\u011b\u010dnost, ne\u017e se vys\u00e1pali do t\u0159et\u00edho patra takov\u00fdm stylem, aby p\u0159itom nevzbudili v\u0161echny sousedy v okol\u00ed…<\/div>\n
<\/div>\n
* knipl – „volant“ letadla<\/div>\n
** runway – startovac\u00ed a p\u0159ist\u00e1vac\u00ed dr\u00e1ha<\/div>\n
<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed\u2026<\/em><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Bafiky baf \ud83d\ude42 tak jsem tady s novou pov\u00eddkou. V\u00edm, \u017ee m\u00e1m je\u0161t\u011b resty v Chaosu, ale bohu\u017eel m\u00e1m te\u010f tro\u0161ku hektick\u00e9 obdob\u00ed, tak\u017ee pon\u011bkud nest\u00edh\u00e1m, \u010d\u00edm\u017e tuhle pov\u00eddku krom jin\u00e9ho pasuju na drobnou omluvu pro v\u0161echny v\u011brn\u00e9 Chaosov\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-14315","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14315","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14315"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14315\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14315"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14315"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14315"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}