{"id":14353,"date":"2009-06-04T15:30:00","date_gmt":"2009-06-04T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14320"},"modified":"2009-06-04T15:30:00","modified_gmt":"2009-06-04T14:30:00","slug":"dvojce-na-jednu-noc-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/04\/dvojce-na-jednu-noc-20\/","title":{"rendered":"Dvoj\u010de na jednu noc 20."},"content":{"rendered":"
autor: Bajik<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ouh, hello my darlings!!!Omluvuju se, \u017ee mi to tak dloooooouho trvallo. Na docella dllouhou dobu mi nejell internet (z nezn\u00e1m\u00fdho d\u016fvodu), t\u00e1k\u017ee to nen\u00ed\u00ed mnou a mou vinou. Zasee m\u011b popadlla psac\u00ed\u00ed n\u00e1llada, also je mo\u017en\u00fd\u00fd, \u017ee sem n\u011bcco ode m\u011b p\u0159ibude new\u00ed\u00edho.<\/em><\/div>\n
K „Mezi n\u00e1mi dvoj\u010daty“ – ztratillo se mi d\u00fd\u00fdvko, tak\u017ee to nevid\u00ed\u00edm moc jasn\u011b. Nikdo z m\u00fd\u00fdho okruhu p\u0159\u00e1\u00e1tell to nem\u00e1\u00e1\u2026 Pozastavuju na dobu neur\u010ditou.<\/em><\/div>\n
Tak jo, dost zbyte\u010dnejch kec\u016f\u016f, jde se \u010d\u00edst. Op\u011b\u011bt zanechte koment\u00e1\u00e1\u0159e.<\/em><\/div>\n
M\u00fclluju v\u00e1\u00e1\u00e1s!!! Bajik:-***<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Bill z\u016fstal sed\u011bt na posteli s pohledem sto\u010den\u00fdm ke dve\u0159\u00edm, ze kter\u00fdch p\u0159ed chv\u00edli ode\u0161lo jeho dvoj\u010de, neschopen slova. Neschopen jak\u00e9hokoli pohybu. Z\u00edral na temn\u00e9 dve\u0159e a c\u00edtil, jak ho v o\u010d\u00edch \u0161t\u00edpou slzy. Moc dob\u0159e si toti\u017e uv\u011bdomoval, co mu Tom \u0159ekl, co t\u00edm myslel, ale a\u010dkoli jeho o\u010d\u00edm hrozilo, \u017ee se d\u00edky slz\u00e1m stanou druh\u00fdmi Niagarsk\u00fdmi vodop\u00e1dy, neutekla mu z nich ani jedna mal\u00e1 slan\u00e1, mokr\u00e1 kapi\u010dka, kter\u00e9 se \u0159\u00edk\u00e1 slza.<\/div>\n
St\u00e1le mu ta slova v u\u0161\u00edch zn\u011bla jako ozv\u011bna ve star\u00e9 pust\u00e9 katedr\u00e1le. Nemohl se t\u011bch slov zbavit, v\u0161echno se p\u0159ek\u0159ikovalo a st\u00e1le opakovalo. D\u011bvka! Jen oby\u010dejn\u00e1 d\u011bvka! Nechutnej! Stejn\u00e1 d\u011bvka jako matka! Prej moje dvoj\u010de! Nechci t\u011b tu vid\u011bt!<\/em><\/div>\n
Bill pevn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a sna\u017eil se na to nemyslet. Na druhou stranu zase cht\u011bl plakat, ale ne\u0161lo to. Ani jedna slza necht\u011bla ven, necht\u011bla se kut\u00e1let po jeho jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159i a\u017e do ztracena.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b p\u011bkn\u00fdch p\u00e1r minut trvalo, ne\u017e odtrhl pohled od dve\u0159\u00ed. Lehnul si zp\u00e1tky na m\u00edsto, kde le\u017eel, ne\u017e p\u0159i\u0161el ten KAZISV\u011aT a v\u0161echno zni\u010dil. Bill se c\u00edtil taky zni\u010den\u011b. Tom mu zni\u010dil v\u0161echno, co m\u011bl r\u00e1d.<\/div>\n
Pomalu se p\u0159ikryl a\u017e po bradu a schoulil se do klub\u00ed\u010dka. Znovu dlouze p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Kdy\u017e o\u010di otev\u0159el, c\u00edtil n\u011bco mokr\u00e9ho na tv\u00e1\u0159i. Slza. A druh\u00e1. T\u0159et\u00ed. \u010ctvrt\u00e1. P\u00e1t\u00e1. Hube\u0148ou\u010dk\u00e9 t\u011blo \u010dernovlas\u00e9ho chlapce se pod tlustou dekou ot\u0159\u00e1salo v srdce dr\u00e1paj\u00edc\u00edch vzlyc\u00edch. Ano, plakal.<\/p>\n<\/div>\n
V tu samou chv\u00edli se Tom proch\u00e1zel po ulici, ruce str\u010den\u00e9 hluboko do kapes jeho velk\u00e9 mikiny, a kopal do v\u0161eho ne\u017eiv\u00e9ho, co mu p\u0159i\u0161lo pod nohy. Pohledem propaloval chodn\u00edk, po kter\u00e9m \u0161el. M\u011bl vztek na cel\u00fd sv\u011bt, i kdy\u017e za nic nemohl. Mozek mu st\u00e1le zahaloval siln\u00fd alkoholov\u00fd opar. Nemyslel na nic jin\u00e9ho ne\u017e na to, jak mu mohl Bill lh\u00e1t, \u017ee je jeho dvoj\u010de. Byl to snad n\u00e1pad Be\u00e1ty a Seba, aby ho Bill zm\u011bnil? Aby se kone\u010dn\u011b zklidnil a p\u0159estal proh\u00e1n\u011bt ka\u017edou sukni, na kterou jen dohl\u00e9dne?<\/div>\n
\n
Znechucen\u011b si odfrkl. Jak se do n\u011bj mohl zamilovat? Jak se mohl pod\u0159\u00eddit t\u011bm jeho pitomejm pravidl\u016fm, kter\u00e1 nem\u011bla ani hlavu, ani patu? On, Tom Kaulitz, nikdy nesk\u00e1kal podle toho, jak n\u011bkdo p\u00edskal. Nikdy! Tak co to, do h\u00e1je, d\u011blal posledn\u00ed t\u00fdden? Sk\u00e1kal, a jak r\u00e1d!<\/div>\n
Jak se mohl zamilovat do br\u00e1chy? Do KLUKA! Copak je teplej? Ne, to teda ani n\u00e1hodou. Tak pro\u010d se s n\u00edm c\u00edtil jako v oblac\u00edch? Jo, jasn\u011b, lehk\u00e1 odpov\u011b\u010f – Bill s n\u00edm manipuloval. D\u011blal mu „brat\u0159\u00ed\u010dka“, „dvoj\u010d\u00e1tko“, kter\u00e9 se do n\u011bj neodvratn\u011b zamilovalo a cht\u011blo str\u00e1vit cel\u00fd zbytek \u017eivota jen s n\u00edm. Asi se mu ho z\u017eelelo, bylo mu ho l\u00edto. Proto to v\u0161echno. No jasn\u011b, jak ho to nemohlo napadnout d\u0159\u00edv? Jen ho litoval a cht\u011bl mu to usnadnit.<\/div>\n
P\u0159i t\u011bchto my\u0161lenk\u00e1ch do\u0161el a\u017e do osv\u011btlen\u00e9ho p\u0159\u00edstavu. P\u0159i pohledu do vody se mu zhoupnul \u017ealudek. Voda, fuj! Sna\u017eil se to rozd\u00fdchat, ale ten p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd vzduch nas\u00e1kl\u00fd rybinou ud\u011blal sv\u00e9. Op\u0159el se o jednu z lamp na kraji mola a nakrmil rybi\u010dky. Chud\u00e1ci ryby, tolika alkoholu v \u017eivot\u011b snad ve vod\u011b je\u0161t\u011b nevid\u011bly.<\/div>\n
Zopakoval to je\u0161t\u011b dvakr\u00e1t, dokud nem\u011bl \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00fd \u017ealudek. Vys\u00edlen\u011b si sednul na kraj, nohy spustil p\u0159es okraj a d\u00edval se sm\u011brem, kter\u00fdm m\u011blo za p\u00e1r hodin vych\u00e1zet slunce. Pozoroval temn\u00e9 vlnky Labe v slab\u00e9m m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm sv\u011btle. Dlouhou dobu ned\u011blal nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen sledoval \u0159eku plynouc\u00ed sv\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mami,“ za\u0161eptal Bill u mat\u010diny postele st\u00e1le rozt\u0159esen\u00fdm hlasem. Ozvalo se zamru\u010den\u00ed. „Mami.“<\/div>\n
„Copak brou\u010dku?“ zeptala se rozespale Simone a zam\u017eourala na sv\u00e9ho syna. „D\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
„Mohl bych tady sp\u00e1t s tebou?“ zeptal se opatrn\u011b.<\/div>\n
„Bill\u00ed, stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, nic. Jen bych cht\u011bl sp\u00e1t tady s tebou.“<\/div>\n
„Poh\u00e1dali jste se?“<\/div>\n
Bill odvr\u00e1til pohled a do o\u010d\u00ed se mu zase vlily slzy. Siln\u00fdm hlasem v\u0161ak \u0159ekl: „Ne\u0159e\u0161 to, pros\u00edm. M\u016f\u017eu teda?“<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b. Poj\u010f,“ Simone odkryla druhou p\u016flku postele, kter\u00e1 byla pr\u00e1zdn\u00e1. Bill si lehnul za m\u00e1mou, kter\u00e1 ho l\u00e1skypln\u011b p\u0159ikryla a\u017e pod bradi\u010dku. Bill se k matce p\u0159ivinul jako mal\u00fd ply\u0161ov\u00fd medv\u00eddek.<\/div>\n
„Bill\u00ed, v\u017edy\u0165 ty v\u00ed\u0161, \u017ee mi to m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct,“ pokusila se to z n\u011bj Simone znovu dostat.<\/div>\n
„Mami, nechci o tom mluvit. Prost\u011b se to sna\u017e ne\u0159e\u0161it.“ Jedna proradn\u00e1 slza se vy\u0161kr\u00e1bala na svobodu a skanula na mat\u010dinu pa\u017ei.<\/div>\n
„Ty pl\u00e1\u010de\u0161? Bill\u00ed, brou\u010dku, nebre\u010d. Jen mi \u0159ekni – pov\u011bd\u011bl ti n\u011bco hodn\u011b hnusn\u00fdho?“<\/div>\n
Bill \u0161kytnul. „Prej jsem na n\u011bj jen v\u0161echno nahr\u00e1l, \u017ee nejsem jeho dvoj\u010de, \u017ee si v\u016fbec nejsme podobn\u00ed. Pak pokra\u010doval, \u017ee jsem d\u011bvka a\u2026 a\u2026 \u017ee a\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u2026 \u017ee\u2026 \u017ee m\u011b tam u\u017e nechce vid\u011bt,“ prozradil, i kdy\u017e to zprvu necht\u011bl \u0159\u00edct, a se znovu rozvzlykal.<\/div>\n
„No tak, brou\u010dku, on to tak ur\u010dit\u011b nemyslel. Bude to dobr\u00fd, uvid\u00ed\u0161,“ uklid\u0148ovala ho matka a konej\u0161iv\u011b ho hladila po z\u00e1dech a vlasech.<\/div>\n
„Ne, u\u017e nic nebude dobr\u00fd, mami. Myslel to v\u00e1\u017en\u011b, ur\u010dit\u011b.“<\/div>\n
Nastala trapn\u00e1 chv\u00edle ticha.<\/div>\n
„Ale no tak, Bill\u00ed, vzchop se. Tak velc\u00ed kluci jako ty u\u017e nebre\u010d\u00ed u m\u00e1my v n\u00e1ru\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„Jo, m\u00e1\u0161 pravdu. Jsem jak malej u\u0159v\u00e1nek, jak mal\u00e1 holka.“ Bill polknul a dlan\u00ed si ot\u0159el slzy. Matka m\u011bla pravdu; v\u017edy\u0165 u\u017e byl skoro dosp\u011bl\u00fd.<\/div>\n
„Pro\u010d ti to vlastn\u011b \u0159ekl?“ zeptala se Simone po dal\u0161\u00edch n\u011bkolika minut\u00e1ch ticha, kter\u00e9 prot\u00ednalo jen ob\u010dasn\u00e9 Billovo posmrknut\u00ed.<\/div>\n
„Do\u0161el asi p\u0159ed p\u016fl hodinou, tak jsem se ho zeptal, kde byl, a on po mn\u011b hned vystartoval, \u017ee se nem\u00e1m zaj\u00edmat. Kdy\u017e jsem se ho zeptal je\u0161t\u011b jednou, za\u010dal s t\u00edm, \u017ee nejsem jeho star\u00e1, abych to musel v\u011bd\u011bt. Tak jsem mu \u0159ekl, \u017ee jako jeho dvoj\u010de m\u00e1m n\u00e1rok to v\u011bd\u011bt. No, a zbytek jsem ti u\u017e \u0159ekl.“ Ov\u0161em n\u011bkter\u00e9 podrobnosti vynechal. Jak by mohl matce \u0159\u00edct, \u017ee Tom byl taky roz\u010d\u00edlenej z toho, \u017ee se s n\u00edm Bill nevyspal. To by asi matka nikdy nepochopila\u2026<\/div>\n
Nakonec po dal\u0161\u00edm v\u00fdbuchu pl\u00e1\u010de t\u011bsn\u011b nad r\u00e1nem usnul za pomoci m\u00e1miny ukol\u00e9bavky, kterou mu zp\u00edv\u00e1vala, kdy\u017e byl mal\u00fd. Simone um\u011bla kr\u00e1sn\u011b zp\u00edvat.<\/p>\n<\/div>\n
V tu samou dobu sed\u011bl Tom na molu v p\u0159\u00edstavu. Na v\u00fdchod\u011b za\u010dalo sv\u00edtat ve stejn\u00fd \u010das jako v jeho mysli. Najednou se s\u00e1m za sebe styd\u011bl, jakmile se mu rozednilo.<\/div>\n
Jak si mohl n\u011bco takov\u00e9ho myslet? Jak mu mohl n\u011bco takov\u00e9ho \u0159\u00edct? Uva\u017eovat nad t\u00edm, \u017ee to je v\u0161echno jen hra? Blbost? \u017de to Bill nemysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b? Pod\u011blal to. A zase!<\/div>\n
Tohle mu u\u017e ur\u010dit\u011b neodpust\u00ed, pomyslel si a vztekle kopnul do vody p\u00e1r kam\u00ednk\u016f, kter\u00e9 le\u017eely p\u0159ed n\u00edm. Pro\u010d to v\u017edycky pod\u011bl\u00e1, kdy\u017e u\u017e to vypad\u00e1 aspo\u0148 tro\u0161ku nad\u011bjn\u011b? Oto\u010dil se na pat\u011b a sp\u011bchal dom\u016f. Zkus\u00ed to zachr\u00e1nit, dokud to jde.<\/div>\n
Vlastn\u011b a\u017e te\u010f si uv\u011bdomil, jak moc mu Bill zm\u011bnil \u017eivot. Utnul jeho bou\u0159liv\u00fd \u017eivot a pomalu se z n\u011bj st\u00e1val krotk\u00fd ber\u00e1nek. Ov\u0161em mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed, kdyby se tenhle krotkej ber\u00e1nek l\u00e9\u010dil ze sv\u00e9 z\u00e1vislosti na sexu. To by pak mohlo v\u0161echno l\u00edp fungovat.<\/div>\n
Asi se zamiloval. Je to v\u016fbec mo\u017en\u00fd? V\u017edy\u0165 je\u0161t\u011b nikdy nebyl po\u0159\u00e1dn\u011b zamilovan\u00fd. Tak\u2026 doopravdy. Nebo byl jen zv\u011bdav\u00fd, proto\u017ee s klukem je\u0161t\u011b nic nem\u011bl? Ne, ta prvn\u00ed mo\u017enost se zd\u00e1la b\u00fdt lep\u0161\u00ed.<\/div>\n
Rychl\u00fdm krokem \u0161el tich\u00fdmi pr\u00e1zdn\u00fdmi ulicemi Hamburgu. Slunce u\u017e zapo\u010dalo svou ka\u017edodenn\u00ed cestu po nebi a pod svitem jeho paprsk\u016f se vypa\u0159ily posledn\u00ed hv\u011bzdy, kter\u00e9 zkr\u00e1\u0161lovaly ztemn\u011blou oblohu po celi\u010dkou noc. Nebyly vid\u011bt, ale p\u0159esto v\u011bd\u011bl, \u017ee tam jsou. A takhle to bylo i s jeho obavami, \u017ee Bill jeho omluvu nep\u0159ijme.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, co by d\u011blal, kdyby mu \u0159ekl r\u00e1zn\u00e9 „NE“. Nezhroutil by se, to ne, ale ur\u010dit\u011b by to pro n\u011bj nebylo nic p\u0159\u00edjemn\u00e9ho. B\u00e1l se, \u017ee by vybouchnul. A necht\u011bl ani pomyslet na to, co by mu mohl v takov\u00fdm vzteku ud\u011blat. A to by si neodpustil. Nikdy.<\/div>\n
Rozb\u011bhnul se, kdy\u017e kone\u010dn\u011b zabo\u010dil do ulice, kter\u00e1 mu byla zn\u00e1m\u00e1 u\u017e od mali\u010dka. Vyr\u016fstal tam, \u017eil tam. D\u0159\u00edv s\u00e1m, ale te\u010f by kone\u010dn\u011b mohl \u0159\u00edct, \u017ee na n\u011bj doma n\u011bkdo \u010dek\u00e1. Usm\u00e1l se pro sebe, kdy\u017e si tenhle fakt p\u0159ipustil. Ano, n\u011bkdo na n\u011bj \u010dekal.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e Bill p\u00e1r minut p\u0159ed prav\u00fdm polednem otev\u0159el sv\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, zjistil nep\u011bknou v\u011bc. Opravdu usnul u matky, nebo se mu to jen zd\u00e1lo? Proto\u017ee on se probudil v pokoji, kter\u00fd u\u017e p\u0159es t\u00fdden sd\u00edlel s Tomem. Ta h\u00e1dka byla sen stejn\u011b jako jeho n\u00e1v\u0161t\u011bva mat\u010dina pokoje s prosbou tam p\u0159espat?<\/div>\n
S ukrutnou bolest\u00ed hlavy zp\u016fsobenou celono\u010dn\u00edm pl\u00e1\u010dem se oto\u010dil. Vedle sebe spat\u0159il Toma, jak se na n\u011bj smutn\u011b d\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Bill\u00ed,“ \u0159ekl ti\u0161e, „necht\u011bl jsem na tebe tak spustit. J\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se. Nev\u00edm, co to do m\u011b vjelo. Promi\u0148.“ A pomalu se nakl\u00e1n\u011bl k Billovu obli\u010deji.<\/div>\n
Tak\u017ee se mu to nezd\u00e1lo. Bill Toma znechucen\u011b od sebe odsunul.<\/div>\n
„Ty si jako mysl\u00ed\u0161, \u017ee mi ve\u010der bude\u0161 nad\u00e1vat do d\u011bvek a potom r\u00e1no po jedn\u00fd pitom\u00fd omluv\u011b ti vpadnu do n\u00e1ru\u010de nebo ti nastav\u00edm prdel? To si mysl\u00ed\u0161?!“<\/div>\n
„Bill\u00ed, j\u00e1-„<\/div>\n
„Dr\u017e hubu, j\u00e1 jsem je\u0161t\u011b neskon\u010dil. A ne\u0159\u00edkej mi Bill\u00ed! Nesn\u00e1\u0161\u00edm to! \u2026 V\u00e1\u017en\u011b si mysl\u00ed\u0161, \u017ee nad t\u00edm jen m\u00e1vnu rukou a nech\u00e1m to b\u00fdt? Tak to promi\u0148, proto\u017ee j\u00e1 opravdu nejsem n\u011bjak\u00e1 blon\u010fat\u00e1 slepice, kter\u00e1 ti na tyhle kecy sko\u010d\u00ed! Tob\u011b u\u017e nepom\u016f\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 omluva. Kon\u010d\u00edm s tebou!“ za\u0159val Bill a p\u0159elezl p\u0159es postel.<\/div>\n
Tom ho chytnul za z\u00e1p\u011bst\u00ed a lehce s n\u00edm trhnul. Bill se oto\u010dil, vrazil mu jednu po\u0159\u00e1dnou facku p\u0159es celou tv\u00e1\u0159 a vysmekl se mu ze sev\u0159en\u00ed, jak byl Tom v \u0161oku. Prudce otev\u0159el dve\u0159e z pokoje a se slzou v oku s nimi bouchnul a upaloval do koupelny. Tam se zamknul aspo\u0148 na hodinu a p\u016fl a nem\u00ednil vyl\u00e9zt. Pro\u010d by to taky d\u011blal, kdy\u017e je v dom\u011b je\u0161t\u011b jedna koupelna.<\/p>\n<\/div>\n
Kurva, zanad\u00e1val si Tom pro sebe. To, co necht\u011bl, se stalo. Jak mohl b\u00fdt tak bl\u00e1hov\u00fd a myslet si, \u017ee to p\u016fjde dob\u0159e? \u017de to fakt skon\u010d\u00ed happy endem? Ka\u017edop\u00e1dn\u011b vyhl\u00eddka na zbytek v\u00edkendu byla naprosto p\u0159en\u00e1dhern\u00e1 – Bill, kter\u00fd sv\u00e1 slova myslel ur\u010dit\u011b v\u00e1\u017en\u011b, se mu bude vyh\u00fdbat jako \u010dert k\u0159\u00ed\u017ei a Tom za n\u00edm bude neust\u00e1le poskakovat s omluvou na rtech tak dlouho, dokud mu Bill neodpust\u00ed. Tak\u017ee zbytek cel\u00fdho sv\u00fdho \u017eivota str\u00e1v\u00ed takhle. Skv\u011bl\u00e9. \u00dachvatn\u00e9. Naprosto vynikaj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Jedno mu v\u0161ak bylo jasn\u00e9 – Bill si postavil hlavu a d\u011blal by ura\u017een\u00fdho a nedostupn\u00e9ho, i kdyby mu d\u00e1vno odpustil. Ale mo\u017en\u00e1\u2026<\/div>\n
Co kdy\u017e to myslel opravdu v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee s n\u00edm skon\u010dil? Nav\u017edy?, uva\u017eoval d\u00e1l Tom a bolestn\u011b zav\u0159el o\u010di. Tuhle bitvu u\u017e asi p\u0159edem prohr\u00e1l.<\/div>\n
<\/div>\n
Flashback<\/em><\/div>\n
„Mami, j\u00e1 jsem to tak v\u00e1\u017en\u011b nemyslel. Byl jsem opilej a opil\u00ed lidi d\u011blaj hloup\u00fd v\u011bci.“<\/em><\/div>\n
„Tome, dosp\u011bl\u00ed lidi mo\u017en\u00e1, ale ty jsi je\u0161t\u011b nezletilej, co se pamatuju.“<\/em><\/div>\n
„Dy\u0165 jsem skoro dosp\u011blej. U\u017e jen necel\u00fd t\u0159i m\u011bs\u00edce\u2026“<\/em><\/div>\n
„Za t\u0159i m\u011bs\u00edce si d\u011blej co chce\u0161, ale dokud ti je\u0161t\u011b osmn\u00e1ct nebylo, nic takov\u00fdho d\u011blat nebude\u0161. Uv\u011bdom si, \u017ee neni\u010d\u00ed\u0161 jenom s\u00e1m sebe. Pod\u00edvej, co jsi ud\u011blal dneska. Vynadal jsi mu. Co to bude p\u0159\u00ed\u0161t\u011b? Zabije\u0161 ho?“<\/em><\/div>\n
„Nikdy bych mu NIC takov\u00fdho neud\u011blal.“<\/em><\/div>\n
„Jo a zapomn\u011bl jsi dodat, \u017ee bys neubl\u00ed\u017eil ani mou\u0161e\u2026 V\u00ed\u0161, kolik lid\u00ed u\u017e to \u0159eklo? Spousta, Tome, spousta. A j\u00e1 nechci p\u0159ij\u00edt ani o jednoho z v\u00e1s dvou, rozum\u00ed\u0161? Ani o jednoho jen kv\u016fli tomu, \u017ee budete p\u00edt a pak se h\u00e1dat!“<\/em><\/div>\n
„Mami-„<\/em><\/div>\n
„Nadal jsi mu do d\u011bvek. Tome, on nikdy nic takov\u00fdho ned\u011blal. Pochybuju, \u017ee u\u017e se s n\u011bk\u00fdm v\u016fbec l\u00edbal, nato\u017e d\u011blal\u2026 v\u00ed\u0161 co n\u011bjak\u00fdm hnusn\u00fdm, slizk\u00fdm chlap\u016fm. To bych si \u0161la asi hodit ma\u0161li, kdybych se n\u011bco takov\u00fdho dozv\u011bd\u011bla. \u0158\u00edkal ti u\u017e v\u016fbec, pro\u010d tam \u0161el a co tam vlastn\u011b d\u011blal? \u0158ekl ti to u\u017e n\u011bkdy?“<\/em><\/div>\n
„Ne\u2026“<\/em><\/div>\n
„Tak j\u00e1 ti to pov\u00edm. \u0160el tam jen kv\u016fli tomu, \u017ee jsme nem\u011bli moc pen\u011bz. A jen tam UKL\u00cdZEL! Rozum\u00ed\u0161, ukl\u00edzel! Ned\u011blal d\u011bvku jako j\u00e1.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, mami.“<\/em><\/div>\n
„Tak pro\u010d jsi n\u011bco takov\u00fdho \u0159\u00edkal, kdy\u017e to tak moc dob\u0159e v\u00ed\u0161? To mi teda prozra\u010f!“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 nev\u00edm. Nev\u00edm, pro\u010d jsem to \u0159ekl. J\u00e1\u2026 nemyslel jsem. Nikdy bych to ne\u0159ekl. M\u011bl jsem vztek, nev\u00edm, kde se to vzalo. Nic takov\u00fdho si o n\u011bm nemysl\u00edm, muselo to b\u00fdt t\u00edm, co jsem vypil. Nikdy bych mu nic takov\u00fdho ne\u0159ekl, proto\u017ee ho m\u2026 m\u00e1m r\u00e1d.Opravdu, mami, v\u011b\u0159 mi.“<\/em><\/div>\n
„Tome, ale tady nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli ti v\u011b\u0159\u00edm j\u00e1, ale na tom, jestli ti v\u011b\u0159\u00ed Bill. A s n\u00edm j\u00e1 u\u017e nic nezm\u016f\u017eu. M\u00e1 svou vlastn\u00ed hlavu, s\u00e1m si rozhoduje, \u010demu uv\u011b\u0159\u00ed nebo ne. Nevysv\u011btluj to mn\u011b, ale jemu. Ale te\u010f ho nech sp\u00e1t, celou noc bre\u010del.“<\/em><\/div>\n
„Bre\u010del?“<\/em><\/div>\n
„A cos \u010dekal, \u017ee je snad z kamene? I on je norm\u00e1ln\u00ed bytost, kter\u00e1 m\u00e1 city. Dotklo se ho to. Bylo mu to l\u00edto, v\u00ed\u0161? \u017de d\u011bl\u00e1 v\u0161echno kv\u016fli tomu, aby m\u011bl kone\u010dn\u011b n\u011bkoho, o koho se m\u016f\u017ee kdykoli op\u0159\u00edt, a ten N\u011bkdo to zkaz\u00ed. Tob\u011b by to nebylo l\u00edto?“<\/em><\/div>\n
„Ale mami, mn\u011b to JE l\u00edto.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
konec flashbacku<\/em><\/div>\n
autor: Bajik<\/strong><\/div>\n
betaread: Helushka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikn\u011bte na novou anketu, d\u00edk J. :o)
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bajik Ouh, hello my darlings!!!Omluvuju se, \u017ee mi to tak dloooooouho trvallo. Na docella dllouhou dobu mi nejell internet (z nezn\u00e1m\u00fdho d\u016fvodu), t\u00e1k\u017ee to nen\u00ed\u00ed mnou a mou vinou. Zasee m\u011b popadlla psac\u00ed\u00ed n\u00e1llada, also je mo\u017en\u00fd\u00fd, \u017ee sem n\u011bcco ode<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[186],"tags":[],"class_list":["post-14353","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dvojce-na-jednu-noc"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14353","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14353"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14353\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14353"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14353"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14353"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}