{"id":14363,"date":"2009-06-02T18:00:00","date_gmt":"2009-06-02T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14330"},"modified":"2009-06-02T18:00:00","modified_gmt":"2009-06-02T17:00:00","slug":"bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/02\/bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin-9\/","title":{"rendered":"Bookmakers scrubbers II – Temn\u00fd st\u00edn 9."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bujar\u00e9 vesel\u00ed. P\u0159ek\u0159ikuj\u00edc\u00ed se hlasy a koluj\u00edc\u00ed l\u00e1hev n\u011bjak\u00e9ho alkoholu. Za volantem auta sed\u00ed v \u010dern\u00e9m smokingu budouc\u00ed kr\u00e1l maturitn\u00edho ro\u010dn\u00edku pro rok 2001 a po sv\u00e9m boku na m\u00edst\u011b spolujezdce m\u00e1 usazenou svoji kr\u00e1lovnu. N\u00e1dhern\u00e1, majest\u00e1tn\u00ed, okouzluj\u00edc\u00ed, jedn\u00edm slovem dechberouc\u00ed. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed d\u00edvka na \u0161kole. \u017d\u00e1dn\u00e1 se s n\u00ed nemohla rovnat a ona si byla sv\u00e9 nad\u0159azenosti pln\u011b v\u011bdoma. Snad mo\u017en\u00e1 jej\u00ed sestra. O dva roky mlad\u0161\u00ed patn\u00e1ctilet\u00e9 \u017e\u00e1b\u011b, kter\u00e9 se ale zat\u00edm jen ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b choulilo v jej\u00edm st\u00ednu. Jednou ten titul \u010dekal bezesporu i na ni.<\/p>\n<\/div>\n
„Na na\u0161eho kr\u00e1le a kr\u00e1lovnu.“<\/div>\n
„Na prom.“ Vyk\u0159ikovali ti, je\u017e sed\u011bli na zadn\u00edm sedadle.<\/div>\n
„Na Deboru a Stevena.“ Dodal dal\u0161\u00ed z hlas\u016f. Bylo jich mnoho. P\u0159\u00edli\u0161 moc oproti skute\u010dn\u00e9 kapacit\u011b automobilu. Spousta lid\u00ed. Spousta z\u00e1bavy, nepozornosti. Spousta alkoholu. A pak u\u017e jen kv\u00edlej\u00edc\u00ed brzdy a tup\u00e1 r\u00e1na.<\/p>\n<\/div>\n
Najednou v\u0161echno utichlo. Vn\u00edmala jen sv\u016fj p\u0159er\u00fdvan\u00fd dech a n\u011bco lepkav\u00e9ho, co j\u00ed st\u00e9kalo po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Vyt\u00e1hn\u011bte je, rychle!“<\/div>\n
„Chytne to, pozor!“<\/div>\n
„Posp\u011b\u0161te si.“<\/div>\n
Jakoby z d\u00e1lky k n\u00ed dol\u00e9halo. Nech\u00e1pala, co se to d\u011bje. O \u010dem to mluv\u00ed. Pochopila z\u00e1hy. Z palubn\u00ed desky vy\u0161lehly prvn\u00ed tan\u010div\u011b poskakuj\u00edc\u00ed plam\u00ednky. Z kapoty se valil d\u00fdm. O\u010di se j\u00ed roz\u0161\u00ed\u0159ily hr\u016fzou. Pokusila se vyk\u0159iknout, kdy\u017e se prst\u00edky prvn\u00edch z nich dotkly jej\u00edho p\u0159\u00edtele, kr\u00e1le, jedin\u00e9 l\u00e1sky. Neh\u00fdbal se. Hlava mu spo\u010d\u00edvala na volantu a z koutku \u00fast vyt\u00e9kala krev. Hlas se j\u00ed ale zadrhnul v hrdle a ona jen ti\u0161e s obrovsk\u00fdm strachem sledovala to cel\u00e9 divadlo. Nemohla se pohnout, i kdy\u017e se sna\u017eila. Vyjekla teprve, a\u017e kdy\u017e vzpl\u00e1ly jej\u00ed plesov\u00e9 \u0161aty. Poc\u00edtila nep\u0159edstavitelnou bolest a byla tma…<\/p>\n<\/div>\n
S \u00fatrpn\u00fdm zasku\u010den\u00edm se probrala. T\u011b\u017ece d\u00fdchala a cel\u00e9 t\u011blo m\u011bla zlit\u00e9 potem. No\u010dn\u00ed m\u016fra? Bohu\u017eel. Krut\u00e1 realita. M\u011bla tehdy zem\u0159\u00edt. Ta hav\u00e1rie j\u00ed zni\u010dila \u017eivot. Znemo\u017enila pohyb. Vzala tv\u00e1\u0159. Stala se z n\u00ed ohava, od kter\u00e9 lid\u00e9 se zhnusen\u00edm odvraceli zrak. \u0158adu plastick\u00fdch operac\u00ed odm\u00edtala. Jen dal\u0161\u00ed bolest. Jej\u00ed kr\u00e1su a p\u016fvab ne\u0161lo vr\u00e1tit zp\u00e1tky. Rozhodn\u011b ne v pln\u00e9m rozsahu a ona to ani necht\u011bla. Pro\u010d? V\u017edy\u0165 on to jako jedin\u00fd nep\u0159e\u017eil. Ostatn\u00ed vyv\u00e1zli s drobn\u00fdmi od\u011brkami, v hor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b zlomeninami, a z n\u00ed byla b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in zr\u016fda. Policejn\u00ed hl\u00eddce, n\u00e1hodn\u011b proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed kolem, se j\u00ed poda\u0159ilo vyt\u00e1hnout t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e auto vybouchlo. Kdy\u017e se t\u00e9m\u011b\u0159 po m\u011bs\u00edci probrala v nemocnici, sta\u010dil jen pouh\u00fd pohled na obvazy, kter\u00e9 zakr\u00fdvaly t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e9 jej\u00ed t\u011blo, aby upadla do zoufalstv\u00ed a to ji teprve \u010dekalo n\u011bco mnohem hor\u0161\u00edho. Myslela, \u017ee ze\u0161\u00edl\u00ed, kdy\u017e j\u00ed zrcadlo vr\u00e1tilo odraz zjizven\u00e9 se\u0161kva\u0159en\u00e9 k\u016f\u017ee. A pak ta zpr\u00e1va. Byl mrtv\u00fd a ona u\u017e necht\u011bla j\u00edt d\u00e1l. Na\u010d se pokou\u0161et opravit to, co nap\u00e1chaly plameny? U\u017e se nem\u011bla komu l\u00edbit. M\u011bla odej\u00edt s n\u00edm. Zradila ho, a proto si nezaslou\u017e\u00ed plnohodnotn\u00fd \u017eivot, kdy\u017e on ho nem\u016f\u017ee pro\u017e\u00edt s n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Nam\u00e1hav\u011b se vzep\u0159ela na loktech a vyt\u00e1hla se do sedu. Po pam\u011bti vedle sv\u00e9 postele nahm\u00e1tla madlo sv\u00e9ho invalidn\u00edho voz\u00edku a p\u00e1r nau\u010den\u00fdmi pohyby na n\u011bj dostala sv\u00e9 nepohybliv\u00e9 t\u011blo. O sp\u00e1nek se ji\u017e znovu pokou\u0161et necht\u011bla. Pravd\u011bpodobn\u011b by stejn\u011b nep\u0159i\u0161el. B\u00fdvalo to tak v\u017edycky, kdy\u017e se j\u00ed ta ud\u00e1lost p\u0159ehr\u00e1la v d\u011bsupln\u00e9m snu. A pokud se j\u00ed zaspat n\u00e1hodou povedlo, cel\u00e9 se to vr\u00e1tilo znovu a r\u00e1no se probouzela s nep\u0159edstaviteln\u011b zni\u010duj\u00edc\u00ed migr\u00e9nou. I v tuto chv\u00edli c\u00edtila slab\u00e9 tep\u00e1n\u00ed bolesti ve sp\u00e1nc\u00edch. Musela se trochu uklidnit. Odreagovat. A nejlep\u0161\u00ed l\u00e9k proti t\u011bmto \u00fatrap\u00e1m bylo nas\u00e1t informace zven\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n
P\u0159ejela ke sv\u00e9mu psac\u00edmu stolu. Faxov\u00e9 zpr\u00e1vy \u017e\u00e1dn\u00e9. Zapnula tedy po\u010d\u00edta\u010d s \u00famyslem zkontrolovat je\u0161t\u011b elektronickou po\u0161tu. Trp\u011bliv\u011b \u010dekala, a\u017e p\u0159\u00edstroj nab\u011bhne. N\u00e1sledn\u011b se p\u0159ihl\u00e1sila do schr\u00e1nky, kam j\u00ed jej\u00ed „zv\u011bdov\u00e9“ pos\u00edlali v\u00fdsledky ze sv\u00fdch sl\u00eddiv\u00fdch akc\u00ed. Nic. Pr\u00e1zdno. Deborah se zamra\u010dila na monitor. K moment\u00e1ln\u00ed rozlad\u011bnosti se za\u010d\u00ednala p\u0159id\u00e1vat je\u0161t\u011b nakva\u0161enost. K\u016f\u017ee l\u00edn\u00fd! Jasn\u011b jim \u0159ekla, \u017ee chce hl\u00e1\u0161en\u00ed denn\u011b, a zat\u00edm se j\u00ed tu kr\u010dily jen dva e-maily nevaln\u00e9ho obsahu. Prvn\u00ed p\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b ten den, kdy Ariana odjela za Leti. Hl\u00e1sal pouze, \u017ee zrzka nebyla hned na \u00favod shozena ze schod\u016f a Leticia ji pozvala dovnit\u0159, kde z\u016fstala d\u00e9le jak dv\u011b hodiny a na noc odjela do hotelu. Druh\u00fd den p\u0159ijela na n\u00e1v\u0161t\u011bvu znovu a to u\u017e bylo p\u0159ilo\u017eeno i p\u00e1r sn\u00edmk\u016f toho, jak ob\u011b d\u00edvky pod alt\u00e1nem na zahrad\u011b pop\u00edjej\u00ed k\u00e1vu. Ta t\u011bhule musela nejsp\u00ed\u0161 p\u00edt n\u011bco jin\u00e9ho, ale to ji tak vcelku nezaj\u00edmalo. Pot\u00e9 dva dny ticho a nakonec p\u0159i\u0161la jen stroh\u00e1 v\u011bta, \u017ee se v\u0161e opakuje a nic nov\u00e9ho se ned\u011bje.<\/p>\n

M\u011bla toho dost. Tou\u017eila v\u011bd\u011bt v\u00edc a na rozhovor se sestrou bylo je\u0161t\u011b brzy. Jen by j\u00ed odsekla, \u017ee nem\u00e1 vyru\u0161ovat a dop\u0159\u00e1t j\u00ed soust\u0159ed\u011bn\u00ed na dan\u00fd \u00fakol. A i kdyby s n\u00ed byla ochotn\u00e1 mluvit, byl by to jen zkreslen\u00fd obraz toho, co se tam odehr\u00e1v\u00e1, jen Arianina filtrovan\u00e1 verze, ur\u010den\u00e1 pro Debo\u0159iny u\u0161i. Za\u010d\u00ednala si v\u00e1\u017en\u011b pohr\u00e1vat s my\u0161lenkou, \u017ee do boje nasad\u00ed jedny vskutku drah\u00e9, zato velice efektivn\u00ed chlap\u00edky, jejich\u017e slu\u017eeb ji\u017e kdysi d\u00e1vno jednor\u00e1zov\u011b vyu\u017eila a byla nadm\u00edru spokojen\u00e1. V dob\u011b, kdy v dom\u011b nikdo nebude, pro\u0161pikuj\u00ed ho od sklepa po p\u016fdu \u0161t\u011bnicemi. Vynikaj\u00edc\u00ed zp\u016fsob, jak se dostat k necenzurovan\u00fdm informac\u00edm. Sice takhle je\u0161t\u011b nikdy ne\u0161pehovala p\u0159\u00edmo svou sestru, ale tak v\u0161echno je jednou poprv\u00e9.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

„Hmm,“ zavrn\u011bl rozespale Bill a znovu se mi uvelebil na prsou, jeliko\u017e jsem byl nucen ho odkulit stranou, proto\u017ee jsem se pot\u0159eboval nat\u00e1hnout na no\u010dn\u00ed stolek, kde le\u017eel m\u016fj mobil, kter\u00fd mi oznamoval p\u0159\u00edchoz\u00ed sms. „Kdo to otravoval?“ Mumlal skrz t\u00e9m\u011b\u0159 zav\u0159en\u00e9 rty. Z\u0159eteln\u011b artikulovan\u00e1 \u0159e\u010d by byla nejsp\u00ed\u0161 p\u0159\u00edli\u0161 nam\u00e1hav\u00e1 a jemu se dnes evidentn\u011b necht\u011blo v\u016fbec probouzet, \u010di snad cokoli jin\u00e9ho.
„M\u00e1ma. P\u00ed\u0161e, \u017ee m\u00e1 volno u\u017e dneska, proto p\u0159ijede a Gordon doraz\u00ed podle pl\u00e1nu zejtra.“ P\u0159etlumo\u010dil jsem mu obsah textovky a prob\u00edral jsem se mu ve vlasech, kter\u00e9 m\u011b \u0161imraly i v\u0161ude na hrudi. Bill m\u011bl ale tohle ohromn\u011b r\u00e1d. P\u0159edl u toho jako kocourek a rty se mu vlnily do bla\u017een\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.
„Hmm, v kolik?“ Zaj\u00edmal se, aby se nejsp\u00ed\u0161 dov\u011bd\u011bl, jak dlouho se je\u0161t\u011b bude moci neru\u0161en takhle leniv\u011b v\u00e1let.
„Je spousta \u010dasu. Chyst\u00e1 se teprv vyrazit z Loitsche.“ Uklidnil jsem ho a jen si povzdechnul. Bude to pomalu t\u00fdden, co jsme se vr\u00e1tili z Ameriky a my od t\u00e9 doby nem\u011bli s Billem pot\u0159ebu uk\u00e1zat se doma. Tak, jak n\u00e1s tu Tobias zanechal, kdy\u017e n\u00e1s odvezl z leti\u0161t\u011b, jsme tu po\u0159\u00e1d byli. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee jsme se v na\u0161em hambursk\u00e9m byt\u011b zabarik\u00e1dovali a nevystrkovali ven ani nos. U\u017e\u00edvali jsme si jeden druh\u00e9ho, sna\u017e\u00edc se dohnat to, co n\u00e1m bylo v dob\u011b koncertn\u00ed \u0161\u0148\u016fry odp\u00edr\u00e1no a na neust\u00e1l\u00e9 m\u00e1miny telefon\u00e1ty ohledn\u011b toho, kdy n\u00e1s kone\u010dn\u011b uvid\u00ed, jsme odpov\u00eddali jen, \u017ee jsme zavaleni prac\u00ed. Hora se tedy rozhodla p\u0159ijet k Mohamedovi a svou mate\u0159skou l\u00e1skou a kucha\u0159sk\u00fdm um\u011bn\u00edm obla\u017eit sv\u00e9 dva neboh\u00e9, nadm\u00edru pracovn\u011b vyt\u00ed\u017een\u00e9, syny. Proti m\u00e1m\u011b jsem nikdy nic nem\u011bl. To chra\u0148 B\u016fh – jak se \u0159\u00edk\u00e1. Za\u010d\u00ednalo m\u011b ale pomalu s\u017e\u00edrat, \u017ee se p\u0159ed n\u00ed mus\u00edm p\u0159etva\u0159ovat. Tedy my oba mus\u00edme. A to jen kv\u016fli tomu, aby na n\u00e1s nepadlo podez\u0159en\u00ed, \u017ee je cosi jinak, ne\u017e by m\u011blo mezi bratry b\u00fdt. Bylo to skli\u010duj\u00edc\u00ed. M\u00e1ma pro m\u011b byla v\u017edycky p\u0159\u00edstavem bezpe\u010d\u00ed, schr\u00e1nkou d\u016fv\u011bry, vrbou ut\u011b\u0161itelkou a najednou jsem p\u0159ed n\u00ed m\u011bl tajemstv\u00ed. Bylo mi z toho na nic. Klamal jsem ji.<\/p>\n<\/div>\n

„Bill\u00ed,“ oslovil jsem ho n\u011b\u017en\u011b a z\u00e1rove\u0148 opatrn\u011b, nep\u0159est\u00e1vaj\u00edc ho hladit.<\/div>\n
„Hmm,“ zahuhlal jako u\u017e dnes pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9.<\/div>\n
„Co kdybychom to m\u00e1m\u011b \u0159ekli?“ Zeptal jsem se na rovinu. Byl jsem odhodlan\u00fd tu situaci n\u011bjak \u0159e\u0161it. St\u00e1valo se pro m\u011b pomalu nemysliteln\u00e9 tutlat to i p\u0159ed t\u011bmi, je\u017e pro m\u011b byli nejbli\u017e\u0161\u00ed.<\/div>\n
„A co?“ Nech\u00e1pav\u011b se zaj\u00edmal Bill. Samoz\u0159ejm\u011b, je\u0161t\u011b nebyl zcela probuzen\u00fd, tud\u00ed\u017e ani jeho mozek pln\u011b nefungoval.<\/div>\n
„No, o n\u00e1s dvou.“ Ujasnil jsem mu to prost\u011b.<\/div>\n
„To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?!“ R\u00e1zem byl pln\u00fd energie. Vysko\u010dil jak na p\u00e9rku do sedu a civ\u011bl na m\u011b ve snaze odhalit v m\u00e9 tv\u00e1\u0159i alespo\u0148 n\u00e1znak toho, \u017ee to bylo cel\u00e9 my\u0161leno jen jako hloup\u00fd vtip. Podot\u00fdk\u00e1m, \u017ee se nam\u00e1hal marn\u011b. Nikdy jsem nic nemyslel v\u00e1\u017en\u011bji. „Tome,“ vydechl, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee ne\u017eertuji. „To nem\u016f\u017eeme. Nepochopila by to. Nikdo nikdy by to nepochopil.“ Nal\u00e9hav\u011b se m\u011b o tom sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit. „P\u0159i\u0161li bychom o ni. To j\u00e1 nechci… nebl\u00e1zni.“<\/div>\n
„Ty jsi p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee by to nepochopila, j\u00e1 si mysl\u00edm opak. M\u011bli bychom j\u00ed v\u00edc v\u011b\u0159it. Bille, ona n\u00e1s miluje i s t\u00edm v\u0161\u00edm, co jsme j\u00ed za n\u00e1\u0161 \u017eivot p\u0159ichystali. Nikdy jsme nebyli jako ostatn\u00ed a ona n\u00e1s tak brala. Tohle bude jen dal\u0161\u00ed v\u011bc na hromadu odli\u0161nost\u00ed.“ Pokou\u0161el jsem se mu vysv\u011btlit sv\u016fj n\u00e1hled na v\u011bc, ale n\u011bjak se mi neda\u0159ilo. Sta\u010dilo vid\u011bt Billovu st\u00e1le nesouhlasnou grimasu.<\/div>\n
„To nem\u016f\u017ee\u0161 srovn\u00e1vat. V porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edmhle to byly prkotiny. Je\u017ei\u0161i, Tome,“ zvolal Bill a chytal se za hlavu. Nejsp\u00ed\u0161 mu doch\u00e1zely argumenty. „Prost\u011b… nechejme to, jak to je. Je moc brzo. J\u00e1… j\u00e1 si to prost\u011b nep\u0159eju, jasn\u00fd?“<\/div>\n
„A na co je, pros\u00edm t\u011b, moc brzo?“ Odv\u011btil jsem mu ot\u00e1zkou. Tak \u00fapln\u011b jsem tu jeho zmatenou v\u00fdpov\u011b\u010f nepobral.<\/div>\n
„No,“ za\u010dal v\u00e1hav\u011b. „Asi bychom m\u011bli po\u010dkat… m\u011bli po\u010dkat a\u017e…“ Koktal rozpa\u010dit\u011b a ne a ne se vym\u00e1\u010dknout. „…po\u010dkat, a\u017e si budem jist\u00fd, \u017ee ten vztah vydr\u017e\u00ed.“ Vypadlo z n\u011bj nakonec. Z\u00edral jsem na n\u011bj jako na n\u011bjak\u00e9ho exota. Te\u010f si dozajista d\u011blal \u0161oufky on.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Pozvedl jsem obo\u010d\u00ed. „To m\u00e1\u0161 jako v pl\u00e1nu se na m\u011b v dohledn\u00fd dob\u011b vybodnout? Nebo jak tomu m\u00e1m rozum\u011bt?“ Prskal jsem na n\u011bj dost na\u0161tvan\u011b. I kdy\u017e jsem to v sob\u011b krotil, za\u010d\u00ednal jsem startovat. Jak si jen mohl dovolit vyslovit pochyby, nev\u011b\u0159it tomu, \u017ee by n\u00e1m to m\u011blo vydr\u017eet. J\u00e1 m\u011bl v tomhle naprost\u00e9 jasno. Byl pro m\u011b v\u0161\u00edm. Skroutil se mi \u017ealudek, kdy\u017e mi prol\u00e9tla hlavou my\u0161lenka, \u017ee on by to stejn\u011b vn\u00edmat nemusel.<\/div>\n
„Ne, to ne.“ P\u0159ekotn\u011b vysypal a hm\u00e1tl po m\u00e9 ruce, kterou se pokusil na uklidn\u011bn\u00ed sev\u0159\u00edt ve sv\u00e9 dlani. Ucukl jsem. „Tak jsem to nemyslel. \u0160patn\u011b jsi to pochopil. Tedy sp\u00ed\u0161 j\u00e1… pl\u00e1cnul jsem nesmysl. Je pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00fd p\u0159iznat si, \u017ee…“ Zmlknul a sklopil o\u010di. Labiln\u011b \u017emoulal mezi prsty povlak pe\u0159iny a d\u00e1l evidentn\u011b nem\u00ednil pokra\u010dovat.<\/div>\n
„Dopov\u011bz to.“ Pob\u00eddnul jsem ho. Bill odtrhl pohled od vzorov\u00e1n\u00ed na povle\u010den\u00ed a up\u0159el na m\u011b skeln\u00fd kuku\u010d. V\u017edycky m\u011bl na kraj\u00ed\u010dku, kdy\u017e ta jeho p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 upov\u00eddan\u00e1 papule vypustila n\u011bco, o \u010dem v\u011bd\u011bl, \u017ee mi to ubli\u017euje nebo to prost\u011b jen nerad sly\u0161\u00edm, co\u017e si z\u00e1hy uv\u011bdomil a zalitoval toho. „Nebre\u010d. Ch\u00e1pu, \u017ee ti to ujelo. Te\u010f se ale hlavn\u011b vypov\u00eddej, dokon\u010di tu v\u011btu, abych v\u011bd\u011bl, co t\u011b tr\u00e1p\u00ed a mohli jsme to \u0159e\u0161it.“ Tentokr\u00e1t jsem j\u00e1 povzbudiv\u011b stiskl jeho ruku. Nebr\u00e1nil se.<\/div>\n
„M\u00e1m strach. To je cel\u00fd.“ Ku\u0148knul t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b. „Ukrutn\u011b se boj\u00edm, \u017ee n\u00e1s za to odsoud\u00ed. U\u017e nebudeme jej\u00ed dva chlape\u010dci, ale zvrhl\u00fd prasata. Nep\u0159e\u017eil bych, kdyby k n\u00e1m za\u010dala m\u00edt odpor. Pros\u00edm, Tome, netrvej na tom. J\u00e1 je\u0161t\u011b nejsem p\u0159ipravenej vystavit se takov\u00fdmu riziku.“<\/p>\n<\/div>\n
Odml\u010del jsem se. Musel jsem si to tro\u0161inku urovnat, ne\u017e dojdu k n\u011bjak\u00e9mu kone\u010dn\u00e9mu \u0159e\u0161en\u00ed. \u0158ekl bych, \u017ee na obou stran\u00e1ch bylo trochu pravdy. Pro kterou z nich se ale nakonec rozhodnout? Pln\u011b jsem ch\u00e1pal Billovy n\u00e1mitky a obavy. Nedalo se pop\u0159\u00edt, \u017ee by byl velk\u00fd risk tohle na m\u00e1mu vybalit. Na druhou stranu, pokud by to vy\u0161lo a ona by se zachovala tolerantn\u011b a vst\u0159\u00edcn\u011b, mohli bychom jenom z\u00edskat. I Bill by dozajista ocenil tu mo\u017enost moci se chovat v n\u011b\u010d\u00ed p\u0159\u00edtomnosti p\u0159irozen\u011b, bez neust\u00e1l\u00e9 sebekontroly, \u017ee by se snad na m\u011b by\u0165 jen pod\u00edval zp\u016fsobem, kter\u00fd by byl pro okol\u00ed nep\u0159ijateln\u00fd. P\u0159evalovaly se ve mn\u011b a praly ty dv\u011b varianty a j\u00e1 nev\u011bd\u011bl, pro kterou bych se m\u011bl rozhodnout. Tla\u010dit d\u00e1l na br\u00e1chu, abychom \u0161li s pravdou ven, a nebo respektovat jeho p\u0159\u00e1n\u00ed d\u00e1l ml\u010det? Nem\u011bl jsem tu\u0161en\u00ed. B\u00e1l jsem se, \u017ee kdy\u017e to te\u010f nech\u00e1me b\u00fdt, u\u017e to nedok\u00e1\u017eeme ud\u011blat nikdy. V hor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b se to proval\u00ed n\u011bjak\u00fdm nevhodn\u00fdm zp\u016fsobem a zachr\u00e1nit nep\u016fjde nic. Dostihlo n\u00e1s to, \u010deho jsem se tolik ob\u00e1val, ne\u017e to mezi mnou a Billem propuklo na plno. Tenkr\u00e1t to byla jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b nutila p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, zda-li ten cit v sob\u011b nem\u00e1m st\u016fj co st\u016fj zadupat. Nepovedlo se. Bylo to siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Dnes nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee bych litoval toho, \u017ee jsem to dovolil. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b ka\u017ed\u00fd \u010din m\u00e1 tak\u00e9 svoje d\u016fsledky. A ty, vypl\u00fdvaj\u00edc\u00ed z na\u0161eho jedn\u00e1n\u00ed, se k n\u00e1m pomalu ale jist\u011b p\u0159ibli\u017eovaly. A to byly za\u010d\u00e1tky p\u0159itom tak bezstarostn\u00e9. C\u00edtili jsme se b\u00fdt siln\u00ed, nic n\u00e1s nemohlo ohrozit. Bylo vzru\u0161uj\u00edc\u00ed m\u00edt sv\u00e9 mal\u00e9 tajemstv\u00ed\u010dko a v nepozorovan\u00fdch chvilk\u00e1ch si navz\u00e1jem kr\u00e1st polibky a vz\u00e1jemn\u011b si vym\u011b\u0148ovat letm\u00e9 doteky. Jen honem honem, ne\u017e se n\u011bkdo vr\u00e1t\u00ed z vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti. Bylo to bl\u00e1hov\u00e9, pubert\u00e1ln\u00ed, nerozumn\u00e9. S odstupem \u010dasu mi na\u0161e jedn\u00e1n\u00ed p\u0159ipadne sm\u011b\u0161n\u00e9, p\u0159esto\u017ee bych ty pocity, kdy se n\u00e1m d\u00fdchalo mnohem voln\u011bji, proto\u017ee jsme p\u0159\u00edli\u0161 nep\u0159em\u00fd\u0161leli, s chut\u00ed vr\u00e1til, i kdy\u017e bych t\u00edm v podstat\u011b jen prodlou\u017eil trv\u00e1n\u00ed fantazijn\u00edho sv\u011bta, do kter\u00e9ho jsme se pro sebe uzav\u00edrali.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi, pros\u00edm.“ Zap\u00edpalo to rozvrko\u010den\u00e9 ku\u0159\u00e1tko, kdy\u017e jsem na n\u011bj dlouho nereagoval. Pustil mou ruku, p\u0159isunul se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e a omotal mi sv\u00e9 pa\u017ee kolem krku. „Slib mi, \u017ee to neud\u011bl\u00e1me. Byla by to hloupost.“ \u0160pital d\u00e1l, l\u00edsal se a sem tam mi vtiskl pusku kamsi na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Neud\u011bl\u00e1me to.“ Sly\u0161el jsem s\u00e1m sebe, jak vyslovuji ta slova. Vlastn\u00ed hlas se mi v m\u00fdch u\u0161\u00edch oz\u00fdval cize a jakoby zd\u00e1lky, nemohl jsem uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee jsem to \u0159ekl. Sl\u00edbil mu n\u011bco, o \u010dem jsem ji\u017e nyn\u00ed v\u011bd\u011bl, \u017ee to nespln\u00edm. Musel jsem ho ale uklidnit. Kdy\u017e on o tom tedy s m\u00e1mou mluvit nechce, tak tedy dobr\u00e1. Nebude muset.<\/p>\n<\/div>\n
Ani nev\u00edm, kdy p\u0159esn\u011b za tu kr\u00e1tkou chvilku, kdy jsme s Billem prob\u00edrali tohle t\u00e9ma, se ve mn\u011b cosi zlomilo a j\u00e1 se definitivn\u011b rozhodl se m\u00e1m\u011b sv\u011b\u0159it i za tu cenu, \u017ee pokud to ud\u011bl\u00e1m za Billov\u00fdmi z\u00e1dy a skon\u010d\u00ed to \u0161patn\u011b, tak ztrat\u00edm nejen milovan\u00e9ho rodi\u010de, ale i jeho. Pom\u00e1tl jsem se. To je jedin\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. Jen \u00fapln\u00fd bl\u00e1zen by se dobrovoln\u011b vrhal do n\u011b\u010deho takov\u00e9ho.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Klikn\u011bte na anketu, d\u00edk. J :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Bujar\u00e9 vesel\u00ed. P\u0159ek\u0159ikuj\u00edc\u00ed se hlasy a koluj\u00edc\u00ed l\u00e1hev n\u011bjak\u00e9ho alkoholu. Za volantem auta sed\u00ed v \u010dern\u00e9m smokingu budouc\u00ed kr\u00e1l maturitn\u00edho ro\u010dn\u00edku pro rok 2001 a po sv\u00e9m boku na m\u00edst\u011b spolujezdce m\u00e1 usazenou svoji kr\u00e1lovnu. N\u00e1dhern\u00e1, majest\u00e1tn\u00ed, okouzluj\u00edc\u00ed, jedn\u00edm slovem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[222],"tags":[],"class_list":["post-14363","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bookmakers-scrubbers-ii-temny-stin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14363","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14363"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14363\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14363"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14363"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14363"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}