{"id":14374,"date":"2009-06-01T18:00:00","date_gmt":"2009-06-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14341"},"modified":"2009-06-01T18:00:00","modified_gmt":"2009-06-01T17:00:00","slug":"p-s-i-love-you-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/06\/01\/p-s-i-love-you-9\/","title":{"rendered":"P.S. I Love You 9."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Trvalo dal\u0161\u00ed dva dny, ne\u017e se Andreasovi poda\u0159ilo p\u0159im\u011bt Toma k tomu, aby vylezl z pokoje. Nic nejedl, sotva se napil a st\u00e1le jen plakal. Ne\u0161lo to zastavit a Andy nev\u011bd\u011bl, co s n\u00edm. Dnes to v\u0161ak vypadalo, \u017ee Tomovi u\u017e do\u0161ly s\u00edly na vzdor i pl\u00e1\u010d, a tak se nechal n\u00e1sil\u00edm vyt\u00e1hnout ven na \u010derstv\u00fd vzduch a na slun\u00ed\u010dko.<\/div>\n
Byl jako t\u011blo bez du\u0161e. Na pleti popelav\u00e9 barvy p\u0159\u00edmo z\u00e1\u0159ily temn\u00e9 kruhy pod o\u010dima, sotva se dr\u017eel na nohou.<\/div>\n
„Tome, takhle to d\u00e1l nejde.“ Posadil jej do st\u00ednu a p\u0159ed n\u011bj polo\u017eil t\u00e1c s ovocem. Kdy\u017e u\u017e nej\u00ed nic jin\u00e9ho, aspo\u0148 tohle by mohl. „Ty dopisy u\u017e mus\u00ed skon\u010dit! Pod\u00edvej se na sebe, je to u\u017e t\u0159i\u010dtvrt\u011b roku a ty vypad\u00e1\u0161, jako by se to snad stalo teprve v\u010dera! Takhle to d\u00e1l nejde, zni\u010d\u00ed t\u011b to!“<\/div>\n
Nevn\u00edmal ho. Tup\u011b z\u00edral p\u0159ed sebe zahloub\u00e1n do vlastn\u00edch my\u0161lenek. Cel\u00e9 dva dny se sna\u017eil pochopit, pro\u010d jej Bill \u017e\u00e1dal o odpu\u0161t\u011bn\u00ed, pro\u010d si myslel, \u017ee jej nemiloval dost. Nedok\u00e1zal to pochopit, ne\u0161lo mu to.<\/div>\n
„Tomi?“ Dotkl se jeho ramene, p\u0159\u00edtel jej v\u0161ak st\u00e1le nevn\u00edmal. Povzdechl si a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, jak d\u00e1l. Do konce dovolen\u00e9 jim zb\u00fdvaj\u00ed je\u0161t\u011b dva dny, nev\u011bd\u011bl, jak to tady s n\u00edm p\u0159e\u017eije. A co bylo hor\u0161\u00ed, nev\u011bd\u011bl, jak jej dostane do letadla a zp\u011bt dom\u016f.<\/div>\n
Za\u010d\u00ednal b\u00fdt zoufal\u00fd, kdy\u017e si v\u0161iml osoby, kter\u00e1 k nim od mo\u0159e m\u00ed\u0159ila. U\u017e ho tady jednou vid\u011bl. To on p\u0159ivedl Toma tenkr\u00e1t z pl\u00e1\u017ee tot\u00e1ln\u011b na mol. A to on mu dal dal\u0161\u00ed dopis! M\u011bl chu\u0165 ho n\u011bkam po\u0159\u00e1dn\u011b kopnout.<\/div>\n
\n
„Ahoj.“ Kluk se sv\u011btle hn\u011bd\u00fdmi vlasy do\u0161el a\u017e k nim a pok\u00fdval hlavou na Andyho. Ten se jen zamra\u010dil a pohodil hlavou. „Co mu je?“ P\u0159id\u0159epl si na zem k Tomovi, a ani\u017e by \u010dekal na blon\u010f\u00e1kovu odpov\u011b\u010f, nepatrn\u011b do Toma \u0161\u0165ouchl.<\/div>\n
„\u010cau, k\u00e1mo.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj a nepatrn\u011b mu prsty nadzvedl bradu. Tom mu op\u011btoval nep\u0159\u00edtomn\u00fd pohled, p\u0159esto na n\u011bm bylo poznat, \u017ee jej vn\u00edm\u00e1.<\/div>\n
„Co blbne\u0161, Tome? Vid\u011bl jsi se te\u010f n\u011bkdy v zrcadle?“ Andreas jej probod\u00e1val nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem, zat\u00edmco Tom jen pokroutil hlavou. Andy nesta\u010dil z\u00edrat. Na jeho p\u0159\u00edtomnost nereagoval nijak a sotva se tady objev\u00ed tady ten, ten\u2026 prost\u011b on!, tak se za\u010dne najednou aspo\u0148 n\u011bjak projevovat. Nemohl se na to d\u00edvat, ten kluk mu tady prost\u011b vadil. Mo\u017en\u00e1 by m\u011bl b\u00fdt r\u00e1d, \u017ee dok\u00e1\u017ee aspo\u0148 on p\u0159im\u011bt Toma ke komunikaci, ale vadil mu tady.<\/div>\n
„Jdu dovnit\u0159,“ prohodil k Danovi a ten jen p\u0159ik\u00fdvl a zaujal m\u00edsto, kter\u00e9 se po Andym uvolnilo. Po\u010dkal, a\u017e blon\u010f\u00e1k zmiz\u00ed uvnit\u0159 bungalovu a pak se kone\u010dn\u011b zase oto\u010dil na Toma.<\/div>\n
„Tak co je s tebou?“<\/div>\n
Pohled m\u011bl st\u00e1le zabodnut\u00fd do zlatav\u00e9ho p\u00edsku p\u0159ed sebou, ale vypadalo to, \u017ee kone\u010dn\u011b za\u010dne se sv\u00fdm okol\u00edm komunikovat. Zhluboka, s\u00edpav\u011b se nadechl.<\/div>\n
„Hrozn\u011b moc mi chyb\u00ed.“ V\u011bnoval mu pohled zalit\u00fd slzami a p\u0159it\u00e1hl si kolena op\u011bt k t\u011blu. V t\u00e9to poloze se c\u00edtil jist\u011bj\u0161\u00ed, \u00fapln\u011bj\u0161\u00ed. M\u011bl pocit, \u017ee kdykoliv na Billa by\u0165 jen pomyslel nebo o n\u011bm byla \u0159e\u010d, jakoby se jeho t\u011blo rozpadalo na milion kousk\u016f. Jakoby se mu v srdci ud\u011blala obrovsk\u00e1 d\u00edra, kterou n\u011bkdo p\u00e1lil ohn\u011bm dob\u011bla. V t\u00e9hle poloze m\u011bl pocit, \u017ee se nem\u016f\u017ee rozpadnout na mal\u00e9 kous\u00ed\u010dky.<\/div>\n
„To je celkem jasn\u00fd. Potom, jak\u00fd vztah mezi v\u00e1mi byl. Ale nemysl\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e sta\u010dilo, Tome? Tr\u00e1p\u00ed\u0161 se u\u017e moc dlouho a mo\u017en\u00e1 je na\u010dase posunout se kousek d\u00e1l.“ Mluvil pomalu a ti\u0161e. Necht\u011bl jej vylekat ani roz\u010d\u00edlit. A v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 pravdu.<\/div>\n
„Dane?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„\u0158ekni mi, miloval u\u017e jsi n\u011bkoho tak moc, \u017ee bys pro n\u011bj zem\u0159el?“ Oto\u010dil k n\u011bmu hlavu a zabodl do n\u011bj sv\u00e9 rud\u00e9 o\u010di. Pohledem do n\u011bj vypaloval d\u00edru.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, asi ne, Tome. Miloval jsem, to ano, ale ne tak, \u017ee bych za n\u00ed dal \u017eivot. Byla to jen jedna z mnoha.“ Op\u0159el se do k\u0159esla a op\u011btoval Tomovi jeho pohled.<\/div>\n
„Tak mi pak ne\u0159\u00edkej, \u017ee je \u010das se posunout d\u00e1l. Nem\u016f\u017ee\u0161 ani jen n\u00e1znakem tu\u0161it, jak se c\u00edt\u00edm.“ Oto\u010dil od n\u011bj hlavu a pohled zap\u00edchl zp\u011bt do p\u00edsku. „Kdy ten \u010das p\u0159ijde, si ur\u010d\u00edm s\u00e1m.“<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
Je to u\u017e t\u00fdden, co se vr\u00e1tili zp\u011bt do Hamburgu. Posledn\u00ed dva dny na Malt\u011b Tom jen tak, tak p\u0159etrp\u011bl. T\u011b\u0161il se dom\u016f. Tam na n\u011bj nikdo nemohl. Kone\u010dn\u011b byl zase s\u00e1m. To mu vyhovovalo ze v\u0161eho nejv\u00edce.<\/div>\n
Nereagoval na telefony, neotv\u00edral n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1m, uzav\u0159el se do sebe a cel\u00e9 dny jen le\u017eel v posteli a st\u00e1le dokola se d\u00edval na ster\u00e9 kazety z d\u011btstv\u00ed a jejich dosp\u00edv\u00e1n\u00ed. Padl do stavu hlubok\u00e9 deprese a nebyl ochotn\u00fd pustit k sob\u011b n\u011bkoho, kdo by mu pomohl. Liboval si ve sv\u00e9 bolesti.<\/div>\n
„Tome? Tome, tak zvedni ten telefon! Jsi m\u016fj sv\u011bdek, tak m\u011b p\u0159esta\u0148 ignorovat! Tome? Tome!“<\/em><\/div>\n
Op\u011bt jen odm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko na z\u00e1znamn\u00edku a zahrabal se zp\u011bt do pe\u0159in. Dnes m\u011bl na programu videa z jejich 15-t\u00fdch narozenin. Ale pl\u00e1ny se mu zm\u011bnily ve chv\u00edli, kdy mu n\u011bkdo klepl na dve\u0159e. Nijak by ho nezaj\u00edmalo, kdo to je, prost\u011b by to zase ignoroval, ale doty\u010dn\u00fd za dve\u0159mi promluvil. To upoutalo Tomovu pozornost.<\/div>\n
„Pane? Pane, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee tam jste. Dom\u00e1c\u00ed \u0159\u00edkala, \u017ee u\u017e jste n\u011bkolik dn\u00ed nevy\u0161el. M\u00e1m pro v\u00e1s dopis, pane.“ Posledn\u00ed v\u011bta jakoby vlila Tomovi do \u017eil novou \u0161\u0165\u00e1vu. Rychle se vymotal s pe\u0159in a o p\u0159ekot se hnal ke dve\u0159\u00edm. Prudce je rozrazil, div nevpadl po\u0161\u0165\u00e1kovi rovnou do n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den. Tady\u2026“<\/div>\n
„Dejte mi to!“ Div mu dopis nevyrval z rukou a u\u017e zase dve\u0159e zav\u00edral. Za\u010d\u00ednal se c\u00edtit naprosto zoufal\u00fdm, kdy\u017e od n\u011bj nic nedost\u00e1val. Bylo to sice jen p\u00e1r dn\u00ed, co dostal posledn\u00ed dopis, ale jemu to p\u0159i\u0161lo jako cel\u00e9 roky.<\/div>\n
Roztrhal ob\u00e1lku a op\u0159el se o dve\u0159e, dal se do \u010dten\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj, Tomi!<\/em><\/div>\n
Dnes to nebude nic dlouh\u00e9ho! Ale prvn\u00ed se ti chci omluvit za dopis minul\u00fd! Bolelo m\u011b, \u017ee ti to p\u00ed\u0161u, ale musel jsem. Musel jsem ti \u0159\u00edct, co v\u0161echno jsi pro m\u011b znamenal ty a co pro m\u011b znamenala ta chv\u00edle, kdy jsi mi poprv\u00e9 \u0159ekl, \u017ee m\u011b miluje\u0161!<\/em><\/div>\n
Ale te\u010f u\u017e k tomuhle dopisu. Hodn\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel a v\u00edm, \u017ee jsi svou pr\u00e1ci nen\u00e1vid\u011bl. M\u011bl bys ji nechat b\u00fdt, Tomi, a za\u010d\u00edt d\u011blat n\u011bco, co t\u011b opravdu bav\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b t\u00edm nemysl\u00edm hr\u00e1t si na Supermana nebo Spidermana! Mysl\u00edm n\u011bco, co t\u011b bude doopravdy bavit. Zamysli se nad t\u00edm, co v\u017edy bylo tvou nejsiln\u011bj\u0161\u00ed str\u00e1nkou, co t\u011b bavilo nejv\u00edc a jdi do toho po hlav\u011b!<\/em><\/div>\n
Za\u010dni \u017e\u00edt sv\u016fj sen, l\u00e1sko!<\/em><\/div>\n
P.S. Miluji T\u011b!“<\/em><\/div>\n
St\u00e1le dokola pro\u010d\u00edtal t\u011bch p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f a sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na to, co m\u011bla jeho l\u00e1ska na mysli. Co jej v\u017edy nejv\u00edc bavilo? Co bylo jeho snem?<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
Dny m\u00edjely dny, a\u017e ub\u011bhl t\u00e9m\u011b\u0159 dal\u0161\u00ed m\u011bs\u00edc. Tom se st\u00e1le uzav\u00edral do sebe a s nik\u00fdm nekomunikoval. Trvalo mu dlouho, ne\u017e p\u0159i\u0161el na to, co je jeho snem. Bylo to jednoho de\u0161tiv\u00e9ho r\u00e1na, kdy se vracel z obchodu.<\/div>\n
Cel\u00fd promo\u010den\u00fd vb\u011bhl do sv\u00e9ho bytu a klepal vodu na v\u0161echny strany. Odkopl boty stranou a m\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, kdy\u017e v tom mu padl pohled na pootev\u0159enou \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148 v chodbi\u010dce. Ud\u011blal p\u00e1r dal\u0161\u00edch krok\u016f, kdy\u017e si kone\u010dn\u011b v\u0161iml pouzdra na kytaru, kter\u00e9 z n\u00ed vykukovalo.<\/em><\/div>\n
Uchopil jej do rukou a sfoukl prach. Jak dlouho u\u017e nehr\u00e1l? V\u017edy\u0165 hru na kytaru miloval. A co miloval je\u0161t\u011b v\u00edc, bylo, kdy\u017e mohl hr\u00e1t a ti\u0161e prozp\u011bvovat Billovi.<\/em><\/div>\n
Odlo\u017eil n\u00e1kup a posadil se i s kytarou na postel. P\u00e1rkr\u00e1t p\u0159ejel prsty po strun\u00e1ch, ne\u017e se mu ji poda\u0159ilo spr\u00e1vn\u011b naladit. Brnkl o v\u0161echny struny a dlan\u00ed je ut\u011b\u0161il.<\/em><\/div>\n
„Jakou p\u00edsni\u010dku si d\u00e1me dnes, hv\u011bzdi\u010dko?“ Nepatrn\u011b se usm\u00e1l na fotografii na no\u010dn\u00edm stolku a za\u010dal ti\u0161e vybrnk\u00e1vat melodii, kterou oba dob\u0159e znali. Byla to jejich p\u00edsni\u010dka. V tu chv\u00edli si uv\u011bdomil, co opravdu chce.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
„Pros\u00edm?“<\/div>\n
„Dobr\u00fd den. Hovo\u0159\u00edm s panem Kaulitzem?“ Tom p\u0159ik\u00fdvl, ale hned si uv\u011bdomil, \u017ee hlas na druh\u00e9 stran\u011b telefonu jej nem\u016f\u017ee vid\u011bt, proto ti\u0161e \u0161pitl, \u017ee ano.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d. Jmenuji se Karl Hoffman a jsem od PascalRecords. Pos\u00edlal jste n\u00e1m svou nahr\u00e1vku, nem\u00fdl\u00edm se?“ Tom zalapal po dechu.<\/div>\n
„A-ano, pos\u00edlal.“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b!“ zvolal hlas na druh\u00e9 stran\u011b, a\u017e si Tom sluch\u00e1tko telefonu odt\u00e1hl kousek od ucha. „Doufal jsem, \u017ee v\u00e1s tak\u00e9 jednou zastihnu doma, sna\u017e\u00edm se v\u00e1m dovolat u\u017e p\u00e1r dn\u00ed.“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, m\u011bl jsem n\u011bjak\u00e9\u2026 probl\u00e9my.“
„To v\u016fbec nevad\u00ed, mlad\u00fd mu\u017ei! Je\u0161t\u011b st\u00e1le m\u00e1te z\u00e1jem o spolupr\u00e1ci s na\u0161\u00ed firmou? Osobn\u011b jsem si poslechl va\u0161i nahr\u00e1vku a mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee u\u017e dlouho se mi do rukou nedostal takov\u00fd talent, jako jste vy!“<\/div>\n
Nemohl tomu uv\u011b\u0159it! \u017de by se na n\u011bj kone\u010dn\u011b usm\u00e1lo \u0161t\u011bst\u00ed? „Jist\u011b, \u017ee m\u00e1m st\u00e1le z\u00e1jem, pro\u010d by\u2026“<\/div>\n
„Super, to je v\u00fdborn\u00e9! Tak co kdybyste k n\u00e1m z\u00edtra okolo 9. p\u0159i\u0161el? Poslechli bychom si v\u00e1s \u017eiv\u011b a dohodli bychom se na podrobnostech. Jste pro?“<\/div>\n
„Ano, to rozhodn\u011b jsem!“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b! Jsme tedy domluveni! Z\u00edtra v 9 nashle.“<\/div>\n
Nemohl uv\u011b\u0159it sv\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed. M\u011bl sto chut\u00ed sk\u00e1kat po byt\u011b a k\u0159i\u010det od radosti. Dostane pr\u00e1ci, bude d\u011blat to, co jej bav\u00ed!<\/div>\n
„D\u011bkuju, l\u00e1sko, d\u011bkuju!“ Poskakoval po byt\u011b a st\u00e1le dokola l\u00edbal bratrovu fotku. To jemu vd\u011b\u010dil za sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. To on jej donutil za\u010d\u00edt kone\u010dn\u011b n\u011bco d\u011blat s jeho zpackan\u00fdm \u017eivotem!<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
„Andreasi? Andy.“ Dob\u011bhl \u0161t\u00edhlou, vysokou postavu a zastavil jej stiskem za rameno. „Andy!“ usm\u00e1l se, kdy\u017e se na n\u011bj p\u0159\u00edtel kone\u010dn\u011b oto\u010dil.<\/div>\n
„No nekecej! Ty je\u0161t\u011b \u017eije\u0161? P\u00e1ni!“ Ironie a sarkasmus se v jeho hlase nedal p\u0159eslechnout. A m\u011bl na to pln\u00e9 pr\u00e1vo. Tom se na n\u011bj vyka\u0161lal, ignoroval jej a naprosto se na m\u011bs\u00edc ztratil z pov\u011bdom\u00ed v\u0161ech ve sv\u00e9m okol\u00ed. Te\u010f toho litoval.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Andy! V\u00e1\u017en\u011b je mi to moc l\u00edto! Ale m\u011bl jsem to te\u010f t\u011b\u017ek\u00fd a\u2026 Omlouv\u00e1m se, ano? U\u017e jsem to zase j\u00e1.“ Pousm\u00e1l se a doufal, \u017ee si z\u00edsk\u00e1 sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele zp\u011bt. Kone\u010dn\u011b si uv\u011bdomil, \u017ee jej opravdu pot\u0159ebuje. \u017de on je ten, kdo mu nejv\u00edce pom\u00e1hal, kdy\u017e byl v \u00fazk\u00fdch.<\/div>\n
„Zase ty? A mysl\u00ed\u0161 sebe, t\u011blo bez du\u0161e, nebo mysl\u00ed\u0161 Toma, kluka, se kter\u00fdm jsem vyr\u016fstal?“ St\u00e1le byl na\u0161tvan\u00fd, ale kdy\u017e st\u00e1l Tom p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm, nedok\u00e1zal se u\u017e v\u00edce hn\u011bvat. V\u017edy\u0165 on to vlastn\u011b ch\u00e1pal, jen se o n\u011bj b\u00e1l!<\/div>\n
„Jsem zase ten kluk, se kter\u00fdm jsi vyr\u016fstal, Andy. V\u00e1\u017en\u011b.“ Up\u0159en\u011b se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed a doufal, \u017ee si jeho p\u0159\u00edtel v\u0161imne, \u017ee to mysl\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b. Byla to pravda. Za posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed se v jeho \u017eivot\u011b v\u0161echno zase obr\u00e1tilo. Mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nebyl \u0161\u0165astn\u00fd, ale pro za\u010d\u00e1tek u\u017e alespo\u0148 nepropadal depres\u00edm.<\/div>\n
„Bo\u017ee chyb\u011bl jsi mi, Tome!“ Pevn\u011b jej objal a oba nem\u011bli daleko k slz\u00e1m. Tentokr\u00e1t by to v\u0161ak byly slzy dojet\u00ed.<\/div>\n
„Dostal jsem pr\u00e1ci, Andy. Hraju v kapele! V\u011b\u0159il bys tomu? Pln\u00ed se mi d\u011btsk\u00fd sen!“ Odt\u00e1hli se od sebe a Tom kone\u010dn\u011b vyslovil to, co cht\u011bl Andreasovi sd\u011blit nejv\u00edce.<\/div>\n
„V kapele?“<\/div>\n
„P\u016fjdeme si n\u011bkam sednout? V\u0161echno ti \u0159eknu.“ Andreas jen p\u0159ik\u00fdvl a spole\u010dn\u011b do\u0161li do nejbli\u017e\u0161\u00ed kav\u00e1rny. Objednali si a Tom se pustil do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, kdy\u017e jsme se vr\u00e1tili z t\u00e9 dovolen\u00e9, v\u00e1\u017en\u011b jsem na tom nebyl dob\u0159e. Cel\u00fd t\u00fdden jsem nevy\u0161el z bytu, a\u017e pak jednoho dne p\u0159i\u0161el po\u0161\u0165\u00e1k a dal mi dal\u0161\u00ed dopis od n\u011bj.“ Usrkl si hork\u00e9 k\u00e1vy a sna\u017eil se o hork\u00fd hrn\u00ed\u010dek zah\u0159\u00e1t rozechv\u011bl\u00e9 prsty. Mo\u017en\u00e1 u\u017e se za\u010dal se v\u0161\u00edm srovn\u00e1vat, mo\u017en\u00e1 u\u017e p\u0159i\u0161el ten \u010das j\u00edt d\u00e1l, ale je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se mu o n\u011bm<\/em> mluvilo t\u011b\u017eko.<\/div>\n
„Psal mi tam, \u017ee je \u010das ud\u011blat n\u011bco s m\u00fdm \u017eivotem a a\u0165 jdu za sv\u00fdm snem. Po\u0159\u00e1d jsem nev\u011bd\u011bl, co myslel, a\u017e pak jsem si v\u0161imnul kytary. Vzpomn\u011bl jsem si na v\u0161echno. Na to, jak jsem jako mal\u00fd kluk za\u010d\u00ednal hr\u00e1t s nevlastn\u00edm t\u00e1tou. Na to, jak jsem Billovi hr\u00e1val a zp\u00edval na dobrou noc, kdy\u017e byl nemocn\u00fd. Prost\u011b jsem si zase uv\u011bdomil, \u010deho jsem cht\u011bl v \u017eivot\u011b jednou dos\u00e1hnout. On mi to p\u0159ipomn\u011bl a j\u00e1 za\u010dal kone\u010dn\u011b zase n\u011bco d\u011blat se sv\u00fdm \u017eivotem. Poslal jsem p\u00e1r nahr\u00e1vek a ozvali se mi z jedn\u00e9 spole\u010dnosti a\u2026 M\u00e1m pr\u00e1ci!“<\/div>\n
Nad\u0161en\u011b zakon\u010dil sv\u016fj monolog a zad\u00edval se p\u0159\u00edteli do o\u010d\u00ed. Andreas kone\u010dn\u011b zaznamenal nepatrnou jisk\u0159i\u010dku v jeho o\u010d\u00edch a v\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f u\u017e bude jen a jen l\u00edp.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni Trvalo dal\u0161\u00ed dva dny, ne\u017e se Andreasovi poda\u0159ilo p\u0159im\u011bt Toma k tomu, aby vylezl z pokoje. Nic nejedl, sotva se napil a st\u00e1le jen plakal. Ne\u0161lo to zastavit a Andy nev\u011bd\u011bl, co s n\u00edm. Dnes to v\u0161ak vypadalo, \u017ee Tomovi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[229],"tags":[],"class_list":["post-14374","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-p-s-i-love-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14374","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14374"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14374\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14374"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14374"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14374"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}