{"id":14402,"date":"2009-05-28T18:30:00","date_gmt":"2009-05-28T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14369"},"modified":"2009-05-28T18:30:00","modified_gmt":"2009-05-28T17:30:00","slug":"p-s-i-love-you-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/28\/p-s-i-love-you-8\/","title":{"rendered":"P.S. I Love You 8."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tak co, Tome, jsi pro?“ Zmaten\u011b zvedl pohled od \u0161paget, ve kter\u00fdch se vrtal mo\u017en\u00e1 u\u017e p\u016fl hodiny. Jindy by je zhltl b\u011bhem p\u00e1r minut, miloval \u0161pagety od Andrease, ale dnes n\u011bjak nem\u011bl chu\u0165. V hlav\u011b si st\u00e1le dokola p\u0159ehr\u00e1val v\u010derej\u0161\u00ed den a d\u011bn\u00ed toho dne\u0161n\u00edho jako by se ho ani net\u00fdkalo.<\/div>\n
Jen matn\u011b si vybavoval, jak se r\u00e1no probral na vlhk\u00e9 a tvrd\u00e9 zemi u jez\u00edrka a jak na n\u011bj Andreas k\u0159i\u010del, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b kolem poledne doloudal zp\u011bt do chatky. T\u011blem byl tady, ale jeho mysl se toulala n\u011bkde jinde. Nemohl se na nic soust\u0159edit, t\u00e9m\u011b\u0159 ani nevn\u00edmal, jak se octnul pod proudem ledov\u00e9 vody a jak dopadl do m\u011bkk\u00e9 postele.<\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e9 odpoledne prospal. Zd\u00e1ly se mu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sny. Ani jeden z nich si v\u0161ak nepamatoval, a kdy\u017e se k ve\u010deru kone\u010dn\u011b probral zp\u011bt k \u017eivotu, cel\u00fdm bungalovem se nesla p\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u016fn\u011b \u0161paget. M\u011bl na n\u011b neuv\u011b\u0159itelnou chu\u0165 a v prvn\u00ed chv\u00edli se o p\u0159ekot hnal do kuchyn\u011b, kde u\u017e na n\u011bj jedna porce \u010dekala. Ale jakmile poz\u0159el prvn\u00ed sousto, ve\u0161ker\u00e1 chu\u0165 ho p\u0159e\u0161la a on se op\u011bt ut\u00e1p\u011bl ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, jen okrajov\u011b vn\u00edmal, \u017ee je s n\u00edm v m\u00edstnosti je\u0161t\u011b n\u011bkdo dal\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Hej, Tome. Vn\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b?“ Andreas mu m\u00e1vnul rukou, ve kter\u00e9 dr\u017eel vidli\u010dku, p\u0159ed obli\u010dejem a \u010dekal na n\u011bjakou reakci. Dote\u010f z n\u011bj nedostal, kde cel\u00fd minul\u00fd den a noc byl a ve\u0161ker\u00e9 snahy u\u017e vzdal. Te\u010f se mu ale zacht\u011blo j\u00edt n\u011bkam ven, mezi lidi. Ale pot\u0159eboval k tomu Toma. Nemohl ho tady nechat a jen tak si vypadnout ven a bavit se, zat\u00edmco jeho p\u0159\u00edtel by se jistojist\u011b ut\u00e1p\u011bl v depres\u00edch.<\/div>\n
\n
„Promi\u0148,“ \u0161pitl ti\u0161e Tom a odlo\u017eil vidli\u010dku na kraj tal\u00ed\u0159e. „Co jsi \u0159\u00edkal?“ Andreas jen proto\u010dil o\u010di a v duchu si opakoval, \u017ee m\u00e1 b\u00fdt trp\u011bliv\u00fd a nevybuchovat. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e mu lid\u00e9 nev\u011bnovali pozornost, a od Toma to obzvl\u00e1\u0161\u0165 nesn\u00e1\u0161el.<\/div>\n
„Ptal jsem se, jestli dnes nevyraz\u00edme ven? Dole na pl\u00e1\u017ei se asi bude n\u011bco d\u00edt.“ Do pusy si vlo\u017eil dal\u0161\u00ed sousto, a zat\u00edmco p\u0159e\u017evykoval, pokra\u010doval. „Cel\u00fd den se to tam hem\u017eilo lidmi a n\u011bco tam p\u0159ipravovali. Nemuselo by to b\u00fdt \u0161patn\u00e9, co mysl\u00ed\u0161?“ Zeptal se a up\u0159el sv\u016fj pohled na Toma, kter\u00fd z\u00edral do tal\u00ed\u0159e. „A opova\u017e se m\u011b zase ignorovat!“ Dodal honem a Tom se zasm\u00e1l. V\u00fdjime\u010dn\u011b jej opravdu vn\u00edmal.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Andy.“ Pokr\u010dil rameny a trochu se napil ze skleni\u010dky, ve kter\u00e9 m\u011bl vychlazen\u00fd ledov\u00fd \u010daj. „Nev\u00edm, jestli m\u00e1m n\u00e1ladu na to, j\u00edt mezi lidi.“<\/div>\n
„To teda m\u00e1\u0161, kamar\u00e1de. A jestli ne, tak j\u00ed koukej naj\u00edt, proto\u017ee j\u00e1 nebudu cel\u00fd t\u00fdden sed\u011bt na zadku tady a sledovat, jak se ut\u00e1p\u00ed\u0161 v depresi! Tuhle dovolenou si m\u00e1me u\u017e\u00edt, pamatuje\u0161? A jeliko\u017e jsem tu z n\u00e1s dvou j\u00e1 ten star\u0161\u00ed, tak se prost\u011b zvedne\u0161, oble\u010de\u0161 si n\u011bco pohodln\u00fdho a p\u016fjdeme se pod\u00edvat dol\u016f na pl\u00e1\u017e.“ Myslel to v\u00e1\u017en\u011b. „A kdy\u017e se ti tam nebude l\u00edbit, tak pak m\u016f\u017ee\u0161 odej\u00edt, ale prost\u011b tam aspo\u0148 na chv\u00edli p\u016fjde\u0161, rozum\u00edme si?“ Op\u00edral se o konec stolu a d\u00edval se pohledem, kter\u00fd nep\u0159ipou\u0161t\u011bl n\u00e1mitky. Tomovi nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen pokorn\u011b p\u0159ik\u00fdvnout.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
„Andy? Jsem tu u\u017e 10 minut, nem\u016f\u017eu se vr\u00e1tit u\u017e nahoru? Ty tu klidn\u011b z\u016fsta\u0148.“ Tom up\u00edral na p\u0159\u00edtele ne\u0161\u0165astn\u00fd pohled a opravdu si p\u0159\u00e1l odtud vypadnout. Vzpom\u00ednky jej dohnaly i tady. Mo\u017en\u00e1 byla jin\u00e1 ro\u010dn\u00ed doba, mo\u017en\u00e1 se slavilo n\u011bco jin\u00e9ho a mo\u017en\u00e1 tu m\u011bl jin\u00fd doprovod, ale p\u0159esto m\u011bl p\u0159ed o\u010dima den, kter\u00fd spolu s Billem pro\u017eili p\u0159ed 5 lety. P\u00edchalo jej u srdce a on jen silou v\u016fle p\u0159em\u00e1hal pl\u00e1\u010d.<\/div>\n
„Ani omylem, Tome. Te\u010f jsme p\u0159i\u0161li, v\u00ed\u0161? T\u011bch 10 minut jsi se loudal p\u0159es pl\u00e1\u017e sem.“ Tom se na n\u011bj zaksichtil a Andy ho jemn\u011b dloubl do ramene. „Nech toho, Tomi. Prost\u011b jdi na bar, dej si n\u011bco k pit\u00ed a zkus se bavit, hm?“ V\u011bd\u011bl, \u017ee je zbyte\u010dn\u00e9 odporovat, proti Andreasovi by stejn\u011b nem\u011bl \u0161anci.<\/div>\n
„Hm.“ Otr\u00e1ven\u011b se oto\u010dil a zam\u00ed\u0159il k baru, u kter\u00e9ho bylo uk\u00e1zkov\u011b narv\u00e1no. \u010clov\u011bk by ani ne\u0159ekl, kolik lid\u00ed se na tak tich\u00e9m a klidn\u00e9m m\u00edst\u011b najde.<\/div>\n
„Co to bude?“<\/div>\n
„Vodku. \u010cistou.“ Barman jen p\u0159ik\u00fdvl a za p\u00e1r vte\u0159in st\u00e1la p\u0159ed Tomem mal\u00e1 skleni\u010dka s pr\u016fzra\u010dnou tekutinou. Ani\u017e by jedinkr\u00e1t mrknul, skleni\u010dku vypr\u00e1zdnil a p\u0159isunul ji zp\u011bt k barmanovi. „Dal\u0161\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
Netrvalo to dlouho a Tomovi kolovalo v \u017eil\u00e1ch v\u00edce alkoholu, ne\u017eli krve. Barman mu hodnou chv\u00edli dol\u00e9val dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed pit\u00ed, ne\u017e s\u00e1m uznal za vhodn\u00e9, \u017ee u\u017e m\u00e1 dost.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b\u2026 jednu,“ vydechl Tom s obt\u00ed\u017eemi a s rozost\u0159en\u00fdm pohledem se sna\u017eil chytit do ruky malou skleni\u010dku. Neda\u0159ilo se mu.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e m\u00e1\u0161 dost.“ Tom se pokusil sv\u016fj pohled zam\u011b\u0159it na barmana.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee o tom rozhoduju j\u00e1.“ Kone\u010dn\u011b se mu poda\u0159ilo chytit skleni\u010dku a siln\u011b s n\u00ed \u0165ukl o d\u0159ev\u011bnou desku stolu. Zamra\u010dil se, kdy\u017e mu ji barman vytrhl a postavil ji z jeho dosahu.<\/div>\n
„A j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee j\u00e1 jsem ten, co nalejv\u00e1.“ Tom se jen zaksichtil. „Tak\u017ee \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee u\u017e ti sta\u010dilo, a mysli si, co chce\u0161.“ Oto\u010dil se a p\u0159esunul se na druh\u00fd konec baru. Tom se mu sna\u017eil pohledem vyp\u00e1lit d\u00edru do zad, ale ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Nakonec to po p\u00e1r minut\u00e1ch, kdy mu kone\u010dn\u011b do\u0161lo, \u017ee u\u017e mu opravdu nikdo nenalije, vzdal a postavil se na nohy. Musel se zap\u0159\u00edt o desku baru, aby na\u0161el rovnov\u00e1hu.<\/div>\n
Nevn\u00edmal, kam jde, nech\u00e1val se v\u00e9st tam, kam jej nohy nesly. Pomalu se vzdaloval od hlu\u010dn\u00e9 oslavy dole na pl\u00e1\u017ei a usadil se pod jednu palmu, na kter\u00e9 byly zav\u011b\u0161en\u00e9 lampi\u00f3nky a r\u016fzn\u00e1 mal\u00e1 sv\u011bt\u00fdlka. Slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed a nem\u011bl daleko k slz\u00e1m. Zhluboka d\u00fdchal a sna\u017eil se nepropadnout pocitu bezmoci. Alkohol, kter\u00fd mu koloval v \u017eil\u00e1ch, jej alespo\u0148 na chv\u00edli uklid\u0148oval, ale \u010d\u00edm d\u00e9le nedostal do t\u011bla dal\u0161\u00ed kapky toho svinstva, t\u00edm v\u00edce se vracel zp\u011bt k realit\u011b.<\/div>\n
„Tome?“ Pozvedl hlavu a zad\u00edval se na osobu v b\u00edl\u00fdch \u0161ortk\u00e1ch, kter\u00e1 st\u00e1la nad n\u00edm.<\/div>\n
„My se zn\u00e1me?“ Zeptal se a prot\u0159el si o\u010di. Bylo mu zle.<\/div>\n
„To jsem j\u00e1, Dan.“ Osoba si k n\u011bmu p\u0159isedla a starostliv\u011b si jej prohl\u00ed\u017eela.<\/div>\n
„Dan,“ zopakoval Tom ti\u0161e a p\u0159ik\u00fdvl. Jist\u011b, \u017ee si jej pamatoval.<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Vym\u00fd\u0161l\u00edm, pro\u010d mi B\u016fh zabil p\u0159\u00edtele.“<\/div>\n
„Kdybys cht\u011bl p\u00edchnout, \u0159ekni.“ Posm\u011b\u0161n\u011b si odfrknul. Cel\u00fd Daniel, v\u016fbec se nezm\u011bnil. Ani ve v\u00e1\u017en\u00fdch chv\u00edl\u00edch neum\u00ed v\u00e1\u017en\u00fdm b\u00fdt.<\/div>\n
Povzdechl si a podep\u0159el si bradu v dlan\u00edch. „Pro\u010d mysl\u00ed\u0161, \u017ee\u2026“<\/div>\n
„\u017de ti B\u016fh zabil p\u0159\u00edtele?“<\/div>\n
„Hm.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 jsi byl a\u017e moc \u0161\u0165astn\u00fd, B\u016fh b\u00fdv\u00e1 \u017e\u00e1rliv\u00fd.“ Dan se polo\u017eil na z\u00e1da do p\u00edsku a pozoroval Toma, kter\u00fd si obj\u00edmal kolena p\u0159ita\u017een\u00e1 k t\u011blu.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 byl \u0161\u0165astn\u00fd,“ \u0161pitl Tom potichu a na tv\u00e1\u0159i se mu objevila prvn\u00ed slza. „Byl jsem ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b, kdy\u017e jsem m\u011bl u sebe jeho. Byl jako sv\u011bt\u00fdlko, kter\u00e9 mi ve tm\u011b z\u00e1\u0159ilo na cestu. V\u017edycky tu byl pro m\u011b. Kdy\u017e jsem si jako malej rozsekl hlavu na s\u00e1\u0148k\u00e1ch, byl to on, kdo m\u011b odvedl dom\u016f a staral se o m\u011b. A kdy\u017e m\u011b vyhodili z prvn\u00ed pr\u00e1ce, byl u m\u011b on, aby m\u011b objal a dodal mi pocit jistoty. V\u017edycky to byl on, kdo m\u011b ut\u011b\u0161il a d\u00e1val mi pocit bezpe\u010d\u00ed, p\u0159esto\u017ee byl z n\u00e1s dvou ten slab\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Ti\u0161e vzlykl a nechal se od Daniela obejmout kolem ramen. „Tak mi \u0159ekni, kde je te\u010f? Te\u010f, kdy\u017e se kolem m\u011b stahuj\u00ed zdi bytu, ve kter\u00e9m jsem z\u016fstal s\u00e1m. Te\u010f, kdy\u017e m\u011b ka\u017ed\u00fd n\u00e1dech bol\u00ed, jako by do m\u011b vr\u00e1\u017eeli jednu kudlu za druhou. \u0158ekni mi, kde je te\u010f, kdy\u017e ho nejv\u00edc pot\u0159ebuju, proto\u017ee u\u017e ztr\u00e1c\u00edm pevnou p\u016fdu pod nohama! Tak kde je?!“<\/div>\n
Bezmocn\u00e9 klub\u00ed\u010dko nerv\u016f se mu chv\u011blo v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ot\u0159\u00e1salo se hlasit\u00fdmi vzlyky a nebylo k uti\u0161en\u00ed. Danielovi se sv\u00edralo srdce, kdy\u017e jej takhle vid\u011bl. C\u00edtil se tak hrozn\u011b bezmocn\u00fd. Nemohl v\u00edc, ne\u017e jej obj\u00edmat a d\u00e1t mu alespo\u0148 na chv\u00edli pocit bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tome, poj\u010f. Zavedu t\u011b dom\u016f.“ Postavil se na nohy, na kter\u00e9 se sna\u017eil vyt\u00e1hnout i sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka. V\u011bd\u011bl ale, \u017ee to nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed teprve p\u0159ijde.<\/div>\n
S vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sv\u00fdch sil dostal Toma zp\u011bt k bungalovu, kde jej ulo\u017eil do postele. „Tome? Tome, vn\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b je\u0161t\u011b?“ V odpov\u011b\u010f se mu dostalo jen zamuml\u00e1n\u00ed. Proto\u010dil o\u010di. „Ty blb\u010de blb\u00e1, pro\u010d ses tak z\u0159\u00eddil? Tohle ten tv\u016fj princ ur\u010dit\u011b nepl\u00e1noval.“ Posadil se na postel vedle n\u011bj a p\u0159et\u00e1hl mu triko p\u0159es hlavu. Nev\u011bd\u011bl, jestli si sm\u00ed dovolit v\u00edc, ale nakonec usoudil, \u017ee by mu Tom r\u00e1no mohl je\u0161t\u011b pod\u011bkovat. Sp\u00e1t v t\u011bch hadrech, co m\u00e1 na sob\u011b, by se mu opravdu dob\u0159e nespalo.<\/div>\n
„Tome? Tome,“ jemn\u011b s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl, dokud se na n\u011bj rozespale nepod\u00edval. „N\u011bco pro tebe m\u00e1m. Nev\u00edm, jak v\u011bd\u011bl, \u017ee tu budu, ale n\u011bco ti u m\u011b nechal. Nech\u00e1m ti to na pol\u0161t\u00e1\u0159i, ano? Tome.“ Smutn\u011b si povzdechl a pohladil jej po vlasech. Opravdu mu jej bylo l\u00edto. Na pol\u0161t\u00e1\u0159 vedle Tomovy hlavy polo\u017eil ob\u00e1lku a m\u011bl se k odchodu. Opravdu nech\u00e1pal, jak mohl Bill v\u011bd\u011bt, \u017ee tu v tuhle ro\u010dn\u00ed dobu bude. M\u011bl opravdu \u0161t\u011bst\u00ed, za m\u011bs\u00edc se Daniel vrac\u00ed zp\u011bt do N\u011bmecka. Ve dve\u0159\u00edch se na Toma naposledy pod\u00edval a ode\u0161el. V\u011bd\u011bl jist\u011b, \u017ee tohohle dredat\u00e9ho kluka je\u0161t\u011b uvid\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, kolik je hodin a ani nev\u011bd\u011bl, jak se dostal do sv\u00e9 postele. Posledn\u00ed, co si pamatoval, byl Daniel, kter\u00fd za n\u00edm p\u0159i\u0161el na pl\u00e1\u017ei. Ale nebyl si jist\u00fd, jestli to nebyl jen v\u00fdplod jeho fantazie. Hodn\u011b toho vypil, \u017ealudek m\u011bl jako na vod\u011b a hlava mu t\u0159e\u0161tila. Matn\u011b si vybavoval, \u017ee mu n\u011bkdo n\u011bco \u0159\u00edkal t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e propadl sp\u00e1nku.<\/div>\n
P\u0159eto\u010dil se na z\u00e1da, n\u011bco mu za\u0161ustilo pod rukou. Zmaten\u011b se po tom zvuku oto\u010dil, ale ve tm\u011b, kter\u00e1 v m\u00edstnosti panovala, si vid\u011bl sotva na \u0161pi\u010dku nosu. Nat\u00e1hl se na druhou stranu postele a rozsv\u00edtil malou lampi\u010dku. Jakmile si jeho o\u010di p\u0159ivykly na p\u0159\u00edsun sv\u011btla, pohled mu padl na ob\u00e1lku. U\u017e zase? Ale jak se sem dostala tentokr\u00e1t? Byl zmaten\u00fd, p\u0159esto ji uchopil mezi prsty a bez ohledu na hlubokou noc, kter\u00e1 panovala venku, za\u010detl se do dopisu.<\/div>\n
„L\u00e1sko. And\u00edlku. Tomi!<\/em><\/div>\n
Dnes mi nen\u00ed dob\u0159e. Nerad p\u00ed\u0161u tyhle \u0159\u00e1dky, ale m\u00e1m pocit, \u017ee jsem ti nikdy dost nevyzn\u00e1val l\u00e1sku. M\u00e1m pocit, \u017ee jsem ti nebyl dobr\u00fdm partnerem pro \u017eivot a boj\u00edm se, \u017ee jsem t\u011b nikdy nemiloval tak moc, jak by sis zaslou\u017eil. A p\u0159esto jsem t\u011b miloval nejv\u00edc, jak jsem jen mohl!<\/em><\/div>\n
\u0158ekni mi, Tomi, vypr\u00e1v\u011bl jsem ti n\u011bkdy, jak jsem se do tebe zamiloval? Kdy jsem si to uv\u011bdomil a jak jsem se c\u00edtil? \u0158ekl jsem ti n\u011bkdy, jak moc vyd\u011b\u0161en\u00fd jsem byl? A \u0159ekl jsem ti n\u011bkdy, jak jsem byl \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e jsi mi \u0159ekl, \u017ee m\u011b miluje\u0161? V\u00ed\u0161, boj\u00edm se, \u017ee tohle jsem ti nikdy ne\u0159ekl, ale m\u011bl jsem! M\u011bl jsem ti st\u00e1le dokola opakovat, jak moc t\u011b miluji! Jak moc pro m\u011b znamen\u00e1\u0161 a \u017ee bez tebe nejsem nic!<\/em><\/div>\n
Douf\u00e1m, \u017ee se na m\u011b nebude\u0161 zlobit, kdy\u017e ti to v\u0161echno \u0159eknu te\u010f.“<\/em><\/div>\n
Tom lapal po dechu, jak jej pomalu dusily slzy. Bolest hlavy byla nesnesiteln\u00e1, m\u011bl pocit, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edl\u00ed pozvrac\u00ed a nep\u0159\u00edjemn\u00e1 pachu\u0165 alkoholu v \u00fastech mu moc nepom\u00e1hala. C\u00edtil se tak bezmocn\u00fd!
„Ale j\u00e1 to v\u011bd\u011bl, l-l\u00e1sko! V\u011bd\u011bl jsem, jak\u2026 Jak moc m\u011b miluje\u0161! V-v\u011bd\u011bl jsem to!“ Tich\u00e1 slova se ztr\u00e1cela mezi jeho vzlyky a on nebyl schopn\u00fd \u010d\u00edst d\u00e1l. Tak moc jej to zra\u0148ovalo. Doufal, \u017ee se p\u0159es to kone\u010dn\u011b p\u0159enese, p\u0159esto m\u011bl pocit, \u017ee s ka\u017edou dal\u0161\u00ed minutou \u017eivota trp\u00ed v\u00edc a v\u00edc. Zhluboka se nadechl a p\u0159es slzy d\u00e1l vn\u00edmal slova, kter\u00e1 mu zanechala jeho l\u00e1ska.<\/div>\n
„Pamatuje\u0161, jak jsem tenkr\u00e1t, p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsi mi vyznal city, chodil jako t\u011blo bez du\u0161e? Jak jsi se m\u011b po\u0159\u00e1d dokola ptal, co mi je a j\u00e1 st\u00e1le tvrdohlav\u011b tvrdil, \u017ee nic? Tenkr\u00e1t jsem byl tolik zmaten\u00fd, nev\u011bd\u011bl jsem, co se d\u011bje. M\u011bl jsem p\u0159\u00edtelkyni, pamatuje\u0161? Alici. Nikdy mi to s n\u00ed neklapalo a j\u00e1 po\u0159\u00e1d nev\u011bd\u011bl, pro\u010d. Ale pak, kdy\u017e jsem se jednou vracel od n\u00ed, vid\u011bl jsem, jak sed\u00ed\u0161 na st\u0159e\u0161e nad na\u0161\u00edm pokojem a brnk\u00e1\u0161 na kytaru. Tv\u016fj tichounk\u00fd zp\u011bv dolehl a\u017e ke mn\u011b a m\u011b se sev\u0159elo srdce. Ten pocit, kter\u00fd jsem c\u00edtil, byl neuv\u011b\u0159iteln\u00fd. V tu chv\u00edli jsem si kone\u010dn\u011b uv\u011bdomil, co je smyslem m\u00e9ho \u017eivota. Pochopil jsem, co se to se mnou d\u011blo a pro\u010d jsem se ve tv\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti c\u00edtil tak nesv\u016fj, pro\u010d jsem byl tak rozechv\u011bl\u00fd poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsi mi v\u011bnoval by\u0165 jen sebemen\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n
Toho dne jsem si uv\u011bdomil, \u017ee t\u011b miluji. B\u00e1l jsem se toho. Vyh\u00fdbal jsem se ti, jak jen to bylo v jednom spole\u010dn\u00e9m pokoji mo\u017en\u00e9 a sna\u017eil jsem se to zm\u011bnit. Nemilovat t\u011b. Ale ne\u0161lo to.<\/em><\/div>\n
A pak, p\u0159i\u0161el jsi za mnou a ptal ses m\u011b, co se d\u011bje, co d\u011bl\u00e1\u0161 \u0161patn\u011b, \u017ee se ti vyh\u00fdb\u00e1m. Ubli\u017eoval jsem ti, c\u00edtil jsem to. Tv\u00e1 bolest byla mou bolest\u00ed.<\/em><\/div>\n
Ten ve\u010der jsi m\u011b objal a prosil jsi m\u011b, abych t\u011b od sebe neodh\u00e1n\u011bl, \u017ee beze m\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 \u017e\u00edt. Plakal jsi a j\u00e1 s tebou. Tv\u00e9 slzy m\u011b studily na krku a j\u00e1 se chv\u011bl. Tv\u00e1 bl\u00edzkost byla jako balz\u00e1m na moje pochrouman\u00e9 srd\u00ed\u010dko. Tehdy jsem si uv\u011bdomil, \u017ee u\u017e t\u011b od sebe nedok\u00e1\u017eu d\u00e1l odh\u00e1n\u011bt. B\u00e1l jsem se, jak moc t\u011b\u017ek\u00e9 bude b\u00fdt ti nabl\u00edzku a nesm\u011bt se t\u011b dotknout jinak, ne\u017e bratrsky. Ale ty jsi m\u016fj strach zahnal.<\/em><\/div>\n
P\u0159esn\u011b si pamatuji tu chv\u00edli, kdy jsi se ode m\u011b odt\u00e1hl na d\u00e9lku pa\u017e\u00ed a pod\u00edval ses mi do o\u010d\u00ed. Pamatuji si to, jako by to bylo den. Jak se mi zhoupl \u017ealudek a rozechv\u011bly se mi prsty. Usm\u00e1l jsi se na m\u011b a n\u011b\u017en\u011b m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i. „M\u016f\u017eu ti n\u011bco \u0159\u00edct?“ za\u0161eptal jsi tichou ot\u00e1zku a j\u00e1 se nezmohl na nic v\u00edc, ne\u017e jen slab\u00e9 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. Tv\u00e1 bl\u00edzkost, t\u00f3n tv\u00e9ho hlasu a tv\u00e1 v\u016fn\u011b m\u011b p\u0159ipravovaly o zdrav\u00fd rozum.<\/em><\/div>\n
Zhluboka jsi se nadechl a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b t\u011bsn\u011b k sob\u011b. Chv\u011bl jsem se po cel\u00e9m t\u011ble a ty sis toho v\u0161iml. „T\u0159ese\u0161 se,“ za\u0161eptal jsi a j\u00e1 t\u011b pevn\u011b objal. B\u00e1l jsem se, \u017ee mi ute\u010de\u0161. Ale ty jsi neutekl. Pevn\u011b jsi m\u011b objal a tichounce jsi mi \u0161pital do ucha.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d, Billi. V\u00edc, ne\u017e moc r\u00e1d.“ Pevn\u011b jsem t\u011b objal a v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee v dal\u0161\u00edch vte\u0159in\u00e1ch se mi zm\u011bn\u00ed sv\u011bt. A m\u011bl jsem pravdu. Tv\u00e9 rty se zlehka dotkly m\u00e9ho sp\u00e1nku a o chvilinku pozd\u011bji jsem sly\u0161el ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed slova.<\/em><\/div>\n
„Miluji t\u011b, Billi.“ Rozplakal jsem se ti v n\u00e1ru\u010d\u00ed a ty jsi m\u011b ti\u0161il. Houpal jsi se mnou a oslovoval jsi m\u011b ‚l\u00e1sko‘. Byl jsem opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. Tak\u00e9 jsem se ti vyznal ze sv\u00fdch cit\u016f a v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee od t\u00e9 chv\u00edle n\u00e1s u\u017e nic nerozd\u011bl\u00ed. A m\u011bl jsem pravdu! Ani smrt, kter\u00e1 ti m\u011b vzala, Tomi, ani ta n\u00e1s nem\u016f\u017ee rozd\u011blit!<\/em><\/div>\n
V\u017edycky! V\u017edycky jsi byl l\u00e1skou m\u00e9ho \u017eivota ty! Bez tebe nic nem\u011blo smysl a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee nikdy by pro m\u011b nikdo nebyl lep\u0161\u00ed, ne\u017e jsi byl ty. V\u00edm, \u017ee by m\u011b nikdo nedok\u00e1zal milovat v\u00edc a up\u0159\u00edmn\u011bji, ne\u017e ty! A v\u00edm, \u017ee i p\u0159esto, \u017ee jsem nebyl schopen milovat t\u011b tak, jak by sis zaslou\u017eil, i p\u0159esto v\u00edm, \u017ee na sv\u011bt\u011b se nenajde nikdo jin\u00fd, kdo by t\u011b mohl milovat v\u00edc, ne\u017e j\u00e1! Byl jsi moje v\u0161echno a j\u00e1 jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee mi \u017eivot dal \u0161anci pro\u017e\u00edt s tebou to, co jsem s tebou pro\u017eil. Nikdo by mi nemohl d\u00e1t v\u00edc, ne\u017e ty! Nikdo by m\u011b nemohl ud\u011blat \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm, ne\u017e jsi to ud\u011blal ty. Ka\u017ed\u00e1 minuta s tebou byla jako dar seslan\u00fd mi z nebes!<\/em><\/div>\n
Odpus\u0165 mi, and\u00edlku, \u017ee jsem t\u011b opustil. \u017de jsem ode\u0161el a nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit smrti, aby m\u011b odnesla daleko od tebe. Odpus\u0165 mi, \u017ee jsem t\u011b nedok\u00e1zal milovat tak moc, jak jsem m\u011bl. Odpus\u0165 mi, \u017ee jsem t\u011b nechal samotn\u00e9ho. Pros\u00edm, odpus\u0165 mi!<\/em><\/div>\n
S l\u00e1skou, nav\u017edy jen tv\u016fj,<\/em><\/div>\n
Billi!<\/em><\/div>\n
P.S. Mi-Miluji T\u011b!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jedin\u00e9, co se neslo tichou noc\u00ed, byly hlasit\u00e9, srdcervouc\u00ed vzlyky. Nemohl se nadechnout. Ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed dou\u0161ek vzduchu do plic pro n\u011bj byl jako jed, kter\u00fd jej m\u00e1 pomalu otr\u00e1vit, ne v\u0161ak zab\u00edt. \u0160\u00edlel, bezmocn\u011b se sv\u00edjel na posteli a bolest, kter\u00e1 sv\u00edrala jeho srdce, byla nemilosrdn\u00e1. Plenila a ni\u010dila i ty posledn\u00ed zbytky jeho v\u016fle, kter\u00e9 dote\u010f zb\u00fdvaly. Prohr\u00e1val.<\/div>\n
„Nem\u00e1m ti co odpou\u0161t\u011bt, l\u00e1sko. Tob\u011b nikdy! Miluji T\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikn\u011bte na anketu, d\u00edky. J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni „Tak co, Tome, jsi pro?“ Zmaten\u011b zvedl pohled od \u0161paget, ve kter\u00fdch se vrtal mo\u017en\u00e1 u\u017e p\u016fl hodiny. Jindy by je zhltl b\u011bhem p\u00e1r minut, miloval \u0161pagety od Andrease, ale dnes n\u011bjak nem\u011bl chu\u0165. V hlav\u011b si st\u00e1le dokola p\u0159ehr\u00e1val<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[229],"tags":[],"class_list":["post-14402","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-p-s-i-love-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14402","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14402"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14402\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14402"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14402"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14402"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}