{"id":14403,"date":"2009-05-28T18:00:00","date_gmt":"2009-05-28T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14370"},"modified":"2009-05-28T18:00:00","modified_gmt":"2009-05-28T17:00:00","slug":"jsi-jenom-devka-bille-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/28\/jsi-jenom-devka-bille-1\/","title":{"rendered":"Jsi jenom d\u011bvka, Bille 1."},"content":{"rendered":"
autor: Vanity<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Zvon\u011bn\u00ed telefonu skoro nebylo sly\u0161et d\u00edky hlasit\u00e9 hudb\u011b vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z autor\u00e1dia. Dredat\u00fd mlad\u00edk s \u010depic\u00ed na hlav\u011b odtrhnul o\u010di od such\u00e9 vozovky a hledal telefon. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed jej na\u0161el a hovor p\u0159ijal.<\/div>\n
„Roberte, co se d\u011bje? N\u011bjakej probl\u00e9m s koup\u00ed?“ ptal se sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka. Robert byl jedn\u00edm z jeho nejbli\u017e\u0161\u00edch p\u0159\u00e1tel. Byl tak\u00e9 spolumajitelem klubu Herz, kter\u00fd vznikl p\u0159ed dv\u011bma roky.<\/div>\n
„Ne, ne, v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Sandru m\u00e1m. Je to v\u00e1\u017en\u011b kost a docela poslu\u0161n\u00e1. Nebude trvat dlouho a vychov\u00e1m ji k obrazu sv\u00e9mu. Vol\u00e1m jen proto, abych se zeptal, jestli u\u017e m\u00e1\u0161 n\u00e1\u0161 nov\u00fd p\u0159\u00edr\u016fstek?“ zeptal se Robert.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsem tam ani nedojel. Je to daleko, nejsp\u00ed\u0161 tam p\u0159esp\u00edm a p\u0159ijedu a\u017e z\u00edtra. Uvid\u00edme, jestli bude st\u00e1t za to, abychom utratili 5 milion\u016f,“ p\u0159iznal Tom, nikdy nepochyboval o koupi sv\u00e9ho majetku, ale tohle bylo jin\u00e9. Bylo to poprv\u00e9, co do sv\u00e9ho klubu kupovali chlapce.<\/div>\n
„Nem\u011bj strach, Tome. Ten kluk je tutovka. Andreas \u0159\u00edkal, \u017ee ho budeme muset p\u0159evychovat, proto\u017ee je hodn\u011b vzpurn\u00fd, ale ty to zvl\u00e1dne\u0161. Stejn\u011b jako jsi zvl\u00e1dnul Marianu. B\u011bhem t\u00fddne byla poslu\u0161n\u00e1,“ zasm\u00e1l se Robert jeho pochyb\u00e1m, pak se rozlou\u010dil, pop\u0159\u00e1l \u0161\u0165astnou cestu a zav\u011bsil. S\u00e1m m\u011bl pr\u00e1ci. Sandra vedle n\u011bj se dost o\u0161\u00edvala, byla dr\u017ekat\u00e1. Tohle si hol\u010di\u010dka dovolovat nesm\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tom odhodil mobil na sedadlo spolujezdce a d\u00e1l se po d\u00e1lnici \u0159\u00edtil k Mnichovu. Bylo pozdn\u00ed odpoledne a slunce se rozhodlo, \u017ee u\u017e p\u016fjde sp\u00e1t. Tom m\u011bl z\u00e1padn\u00ed stranu p\u0159\u00edmo p\u0159ed sebou a n\u00edzk\u00e9 slunce mu nemilosrdn\u011b z\u00e1\u0159ilo do o\u010d\u00ed. Vzal si tedy velk\u00e9 \u010dern\u00e9 slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, sklopil st\u00edn\u00edtko v aut\u011b a s otev\u0159en\u00fdmi ok\u00fdnky a v\u011btrem ve vlasech jel d\u00e1l.<\/div>\n
\n
Poklidn\u011b se bl\u00ed\u017eil k Mnichovu. Neust\u00e1le musel myslet na to, jak to dopadne. Napadaly jej r\u016fzn\u00e9 sc\u00e9n\u00e1\u0159e. V\u011bd\u011bl, \u017ee zbo\u017e\u00ed od Andrease je nejlep\u0161\u00ed, co m\u016f\u017ee b\u00fdt. P\u0159ev\u00e1\u017en\u011b u n\u011bj kupovali nov\u00e9 p\u0159\u00edr\u016fstky a v\u017edy byli nadm\u00edru spokojeni. Ale je\u0161t\u011b nikdy nekoupili chlapce.<\/p>\n<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b dorazil na m\u00edsto. Andreas si ne\u017eil \u0161patn\u011b. M\u011bl obrovsk\u00e9 s\u00eddlo pln\u00e9 mlad\u00fdch d\u00edvek i chlapc\u016f a ka\u017ed\u00fd den mu sem zav\u00edtal nejeden kupec. Jen\u017ee i Andreas byl vyb\u00edrav\u00fd a sv\u00e9 poklady jen tak n\u011bkomu neprodal. I Tom si musel jeho d\u016fv\u011bru zaslou\u017eit. A trvalo p\u016fl roku, ne\u017e si jej Andreas natolik prov\u011b\u0159il, \u017ee mu mohl za\u010d\u00edt sv\u00e9 l\u00e1sky prod\u00e1vat.<\/p>\n<\/div>\n
„Nazd\u00e1rek, Andy… Tak kde m\u00e1\u0161 ten poklad?“ zeptal se hned, jak ve\u0161el do dve\u0159\u00ed kulat\u00e9 m\u00edstnosti. Andreas m\u011bl toti\u017e svou kancel\u00e1\u0159 v jedn\u00e9 ze t\u0159\u00ed v\u011b\u017e\u00ed sv\u00e9ho pal\u00e1ce. Ne\u017eil si \u0161patn\u011b. S\u00e1m Andy sed\u011bl za ebenov\u00fdm stolem, na kter\u00e9m m\u011bl notebook a spoustu pap\u00edr\u016f se smlouvami. Te\u010f se zvedl a \u0161el k Tomovi.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, Tome…“ \u0159ekl a pot\u0159\u00e1sl mu pravic\u00ed. L\u00edbil se mu. Byl r\u00e1d, \u017ee zrovna s takov\u00fdm klukem udr\u017euje obchodn\u00ed vztahy. Tom i Robert toti\u017e za svoje hra\u010dky utr\u00e1celi nechutn\u011b vysokou sumu pen\u011bz. Tom \u0159\u00edk\u00e1val, \u017ee Andyho zbo\u017e\u00ed se nesm\u00ed podce\u0148ovat. A byla to pravda. Poka\u017ed\u00e9 si odv\u00e1\u017eel prvot\u0159\u00eddn\u00ed kousky.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 se na n\u011bj j\u00edt pod\u00edvat. Je v rud\u00fdm pokoj\u00edku. Bude se ti l\u00edbit, v\u011b\u0159 mi,“ \u0159ekl Andy, zat\u00edmco otev\u00edral dve\u0159e kancel\u00e1\u0159e a pob\u00edzel Toma, aby jej n\u00e1sledoval.<\/div>\n
„To nech na mn\u011b…“ zasm\u00e1l se Tom a sch\u00e1zel za Andreasem po to\u010dit\u00fdch schodech, vedouc\u00edch do p\u0159\u00edzem\u00ed. Rud\u00fd pokoj se nach\u00e1zel na opa\u010dn\u00e9m konci budovy. Cesta tam trvala nejm\u00e9n\u011b p\u011bt minut.<\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dk\u00e1me tady, kluci jej p\u0159ivedou sem…“ \u0159ekl Andreas a pokynul Tomovi, aby se posadil do k\u0159esla ve v\u00fdklenku v chodb\u011b. Cel\u00e1 zadn\u00ed \u010d\u00e1st domu, byla lad\u011bn\u00e1 do r\u016f\u017eovo-\u010derven\u00e9 barvy. I ta k\u0159esla byla rud\u00e1. \u010cek\u00e1n\u00ed nebylo dlouh\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Pus\u0165te m\u011b, vy zv\u00ed\u0159ata. Nikam nejdu!“ ozval se v\u0159\u00edskot zpoza rohu chodby. Pak se objevili dva velik\u00e1ni, z\u0159ejm\u011b vyhazova\u010di a mezi sebou vedli vysok\u00e9ho, huben\u00e9ho klu\u010dinu s dlouh\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy. Andreas m\u011bl pravdu. Byl kr\u00e1sn\u00fd. Tom na n\u011bj chv\u00edli p\u0159ekvapen\u011b z\u00edral. Tohle ne\u010dekal. Ten kluk byl v\u00e1\u017en\u011b n\u00e1dhernej. M\u011bl na sob\u011b s\u00ed\u0165ovan\u00e9 pun\u010dochy, botky na vysok\u00e9m podpatku, kr\u00e1tkou r\u016f\u017eovou suk\u00fdnku s ma\u0161li\u010dkama, b\u00edl\u00e9 t\u00edlko s playboyem a \u010delenku k kr\u00e1li\u010d\u00edma ou\u0161kama. Tmav\u00e9 o\u010di m\u011bl namalovan\u00e9 \u010derno-\u0161ed\u00fdmi st\u00edny a pusinu naleskovanou a\u017e p\u0159ech\u00e1zel zrak. Zv\u011bdav\u011b se d\u00edval na sv\u00e9ho majitele i na jeho dredat\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Docela se mu zamlouval, ale poslouchat stejn\u011b necht\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Nebudu poslouchat!“ ozn\u00e1mil Tomovi sv\u00e9 stanovisko. Ten se jen pousm\u00e1l. Ano, Andreas m\u011bl pravdu i v tom, \u017ee je vzpurn\u00fd, ale u\u017e te\u010f Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00fd zp\u016fsob „v\u00fdchovy“ na n\u011bj vybere. Cht\u011blo by to n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/div>\n
Usm\u00e1l se na Andrease a k\u00fdvl. Bylo rozhodnuto. Tohle \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed poputuje do Berl\u00edna. Tom v\u011bd\u011bl, jak si naklonit nov\u00e9 zbo\u017e\u00ed na svou stranu.<\/p>\n<\/div>\n
„Pus\u0165te jej,“ \u0159ekl vyhazova\u010d\u016fm. Chytl zmaten\u00e9ho chlapce za ruku a vedl jej zp\u011bt do Andreasovy kancel\u00e1\u0159e. Tam sepsali smlouvu, Tom za sv\u00e9 zbo\u017e\u00ed zaplatil a bylo dokon\u00e1no. Chlapec pat\u0159il Tomovi. Bylo u\u017e pozd\u011b na to, aby jeli zp\u011bt do Berl\u00edna, nav\u00edc byl Tom zna\u010dn\u011b unaven\u00fd po tak dlouh\u00e9 cest\u011b. Andreas mu poskytl nejlep\u0161\u00ed pokoj\u00edk ve sv\u00e9 v\u011b\u017ei a Tom se tam uvelebil i se sv\u00fdm nov\u00fdm pokladem. Pro jistotu je oba zamkl uvnit\u0159. Ven nepot\u0159ebovali. Byla zde koupelna i toaleta, alkoholick\u00fd i nealkoholick\u00fd minibar i lednice pln\u00e1 j\u00eddla. M\u011bli noc jenom pro sebe a Tom ji nehodlal promarnit. M\u011bl spoustu zku\u0161enost\u00ed s v\u00fdchovou nov\u00fdch hra\u010dek a v\u011bd\u011bl, \u017ee jim nesm\u00ed d\u00e1t ani trochu volnosti. Alespo\u0148 ze za\u010d\u00e1tku.<\/p>\n<\/div>\n
„Dones mi whisky. Bez ledu,“ p\u0159ik\u00e1zal mu. Cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak na p\u0159\u00edkazy reaguje. A zjistil. Chlapec pohodil bujnou k\u0161tic\u00ed \u010dern\u00fdch vlas\u016f, nakr\u010dil sv\u016fj mal\u00fd nos\u00edk, vystr\u010dil bradu do v\u00fd\u0161e a odfrknul si.<\/div>\n
Tom k n\u011bmu p\u0159istoupil, chytl jej za bradu a obli\u010dej si nato\u010dil proti sv\u00e9mu.<\/div>\n
„N\u011bco jsem ti \u0159ekl.“<\/div>\n
„Nebudu t\u011b poslouchat!“ sykl chlapec a vytrhl sv\u016fj obli\u010dej z Tomov\u00fdch rukou.<\/div>\n
„Nebude\u0161 mluvit, dokud ti to nedovol\u00edm,“ zasy\u010del Tom u jeho ou\u0161ka a jazykem mu po n\u011bm p\u0159ejel… Byl sladk\u00fd.<\/div>\n
„Jak se jmenuje\u0161?“<\/div>\n
…<\/div>\n
„Na n\u011bco jsem se ptal…“ \u0159ekl a chytl jej zezadu za vlasy tak, aby mu zaklonil hlavu a jazykem mu mohl p\u0159ejet po b\u011blostn\u00e9m krku.<\/div>\n
„Bill,“ \u0161pitlo to rozcuchan\u00e9 pt\u00e1\u010de pokorn\u011b.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b…“ Ne\u010dekal, \u017ee mu to pov\u00ed tak rychle. V jeho o\u010d\u00edch nach\u00e1zel skute\u010dn\u00e9 zmaten\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 si z prvn\u00edho dojmu myslel, \u017ee je hodn\u00fd. Ale Tom nebyl zl\u00fd. Jen si \u017e\u00e1dnou svoj\u00ed d\u011bvku nepou\u0161t\u011bl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 k t\u011blu. Toti\u017e, to ano, ale ne tak, aby v n\u011bm vzbuzovala l\u00edtost, \u010di snad n\u011bjak\u00fd jin\u00fd cit. Je to prost\u011b jenom dal\u0161\u00ed d\u011bvka, kter\u00e1 pot\u0159ebuje vychovat.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Vanity<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Vanity Zvon\u011bn\u00ed telefonu skoro nebylo sly\u0161et d\u00edky hlasit\u00e9 hudb\u011b vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z autor\u00e1dia. Dredat\u00fd mlad\u00edk s \u010depic\u00ed na hlav\u011b odtrhnul o\u010di od such\u00e9 vozovky a hledal telefon. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed jej na\u0161el a hovor p\u0159ijal. „Roberte, co se d\u011bje? N\u011bjakej probl\u00e9m s koup\u00ed?“ ptal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[237],"tags":[],"class_list":["post-14403","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jsi-jenom-devka-bille"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14403","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14403"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14403\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14403"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14403"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14403"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}