{"id":1441,"date":"2017-04-01T16:00:00","date_gmt":"2017-04-01T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1434"},"modified":"2017-04-01T16:00:00","modified_gmt":"2017-04-01T15:00:00","slug":"on-the-road-1-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/04\/01\/on-the-road-1-3\/","title":{"rendered":"On the Road 1\/3"},"content":{"rendered":"
autor: Gaja<\/p>\n

<\/strong>
Ahojte v\u0161ichni! M\u00e1m tady pro v\u00e1s dal\u0161\u00ed pov\u00eddku od autorky, kterou u\u017e zn\u00e1te. Vlastn\u011b se ani nejedn\u00e1 o v\u00edced\u00edlku, ale o dv\u011b jednod\u00edlky, kter\u00e9 na sebe s odstupem n\u011bkolika let navazuj\u00ed. Jsou v\u0161ak tak dlouh\u00e9, \u017ee jsem se v\u00e1m je rozhodla rozd\u011blit na n\u011bkolik \u010d\u00e1st\u00ed, aby n\u00e1m d\u00e9le vydr\u017eely. Prvn\u00ed jednod\u00edlka se jmenuje On the Road, bude rozd\u011blen\u00e1 na t\u0159i \u010d\u00e1sti, a dnes tady m\u00e1te tu prvn\u00ed. Snad se v\u00e1m bude l\u00edbit, u\u017eijte si ji a nezapome\u0148te komentovat!!!<\/em><\/div>\n

Zuzu \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom p\u0159ep\u00ednal stanice na r\u00e1diu, je\u0161t\u011b si nap\u016fl broukal posledn\u00ed p\u00edse\u0148, kterou sly\u0161el. Tohle byla v\u017edycky jeho nejm\u00e9n\u011b obl\u00edben\u00e1 \u010d\u00e1st, kdy\u017e jel na n\u00e1v\u0161t\u011bvu k m\u00e1m\u011b; bod, kdy sjel z dosahu jeho posledn\u00ed p\u0159ednastaven\u00e9 stanice a narazil na ty st\u00e1l\u00e9, kde na ka\u017ed\u00e9 stanici hr\u00e1li Top 40 a k\u0159es\u0165ansk\u00fd rock. Na druhou stranu mu to dalo v\u011bd\u011bt, \u017ee je na rovince. Je\u0161t\u011b p\u016fl hodiny a bude pry\u010d z toho v\u011btru a sn\u011bhu, a ve sv\u00e9 star\u00e9 posteli s p\u0159\u00edslibem dom\u00e1c\u00edch vafl\u00ed k sn\u00eddani.<\/div>\n
\n

Tom vzhl\u00e9dl od r\u00e1dia a zaklel, \u0161kubl volantem prudce na stranu a\u017e do smyku na uje\u017ed\u011bn\u00e9m sn\u011bhu, jak se mu jen sotva poda\u0159ilo vyhnout n\u011b\u010demu, co vypadalo jako noha vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00ed do silnice. S dupnut\u00edm na brzdy Tom auto zastavit u krajnice a chv\u00edli popadal dech, ne\u017e vyhrabal z p\u0159ihr\u00e1dky malou baterku pro p\u0159\u00edpad nouze. Ta dlouh\u00e1 cesta ve tm\u011b mu z\u0159ejm\u011b zamotala hlavu a on tam nenajde nic v\u00edc, ne\u017e jen jelena nebo velk\u00e9ho m\u00fdvala, n\u011bco, \u010demu se mohli s m\u00e1mou pozd\u011bji sm\u00e1t nad pozdn\u00edm no\u010dn\u00edm \u0161\u00e1lkem k\u00e1vy, jakmile se dostane dom\u016f. P\u0159esto uji\u0161t\u011bn\u00ed, kter\u00e1 s\u00e1m sob\u011b dal, nebyla dostate\u010dn\u00e1, aby opustil auto p\u0159\u00edli\u0161 rychle, tak\u017ee si zapnul kab\u00e1t proti chladu a zhluboka si povzdechl, ne\u017e otev\u0159el dve\u0159e a vystoupil.<\/p><\/div>\n

\n

Tom baterkou p\u00e1rkr\u00e1t zat\u0159\u00e1sl, aby ji nabil, v duchu p\u0159itom d\u011bkoval sv\u00e9 m\u00e1m\u011b za dar, kter\u00fd se zd\u00e1l b\u00fdt tak zbyte\u010dn\u00fd, a sv\u00edtil po okol\u00ed, zat\u00edmco \u0161el pomalu zp\u00e1tky sm\u011brem k m\u00edstu, kde musel uhnout. N\u011bco mu \u0159\u00edkalo, aby se prost\u011b dostal zp\u00e1tky do auta a pokra\u010doval v j\u00edzd\u011b. Nic nevid\u011bl, a i kdyby tam p\u0159ece jen n\u011bco bylo, byla tu \u0161ance, \u017ee p\u0159ijede n\u011bkdo jin\u00fd a bude si hr\u00e1t na samarit\u00e1na m\u00edsto n\u011bj. Nicm\u00e9n\u011b dal\u0161\u00ed jeho \u010d\u00e1st, ta \u010d\u00e1st, kter\u00e1 kolem n\u011bj pevn\u011bji ut\u00e1hla kab\u00e1t a p\u0159ipomn\u011bla mu, jak\u00e1 je zima, to odm\u00edtla riskovat. Byly to m\u00edle od chv\u00edle, kdy Tom naposledy vid\u011bl dal\u0161\u00ed auta, a kdo v\u00ed, jak dlouho to bude trvat, ne\u017e n\u011bkdo pojede kolem?<\/p><\/div>\n

\n
Sv\u00edtil baterkou po zemi a ztuhl, kdy\u017e paprsek padl na to, v co ze v\u0161eho nejv\u00edc doufal, \u017ee neuvid\u00ed. Noha le\u017e\u00edc\u00ed jen sotva na okraji silnice, obut\u00e1 v otrhan\u011b vypadaj\u00edc\u00edch tenisk\u00e1ch. Noha byla, na\u0161t\u011bst\u00ed, st\u00e1le p\u0159ipojen\u00e1 k dlouh\u00e9mu, huben\u00e9mu l\u00fdtku i stehnu, a to se zd\u00e1lo b\u00fdt p\u0159ipojen\u00e9 ke zbytku \u010dlov\u011bka, kter\u00fd nehybn\u011b le\u017eel v zarostl\u00e9 krajnici, u\u017e lehce pokryt\u00e9 sn\u011bhem. „Hej,“ zavolal Tom ti\u0161e s nad\u011bj\u00ed, \u017ee se t\u011blo pohne a d\u00e1 mu tak najevo, \u017ee ve skute\u010dnosti nem\u00e1 co do\u010din\u011bn\u00ed s t\u011blem, ale s n\u011bk\u00fdm, kdo prost\u011b m\u011bl \u0161patn\u00fd n\u00e1pad ohledn\u011b dobr\u00e9ho m\u00edsta na span\u00ed. „Hej, jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
T\u011blo u silnice se nepohnulo a Tom se v\u00e1hav\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Zeptal se znovu, opatrn\u011b poklekl vedle t\u011bla a nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Nikdy nebyl tak bl\u00edzko mrtvoly, kdyby to byl tento p\u0159\u00edpad, a byl si sakra jist\u00fd, \u017ee se \u017e\u00e1dn\u00e9 necht\u011bl dotknout, ale byla tu \u0161ance, \u017ee ten \u010dlov\u011bk nen\u00ed mrtv\u00fd, a on ho necht\u011bl nechat um\u0159\u00edt jen proto, \u017ee byl h\u00e1kliv\u00fd. Zhluboka se nadechl, nat\u00e1hl ruku a dotkl se ramene toho \u010dlov\u011bka, trhnul sebou a rychle si ot\u0159el ruku o kalhoty, kdy\u017e zjistil, \u017ee je studen\u00e9. „Kurva,“ zaklel, \u017ev\u00fdkal si spodn\u00ed ret, jak se sna\u017eil vymyslet, co d\u00e1l. Do\u0161lo mu, \u017ee by m\u011bl asi vyt\u00e1hnout telefon, zavolat policii a po\u010dkat, ne\u017e p\u0159ijedou a se v\u0161\u00edm se vypo\u0159\u00e1daj\u00ed, ale asi by cht\u011bli v\u011bd\u011bt, kde p\u0159esn\u011b se nach\u00e1z\u00ed trochu konkr\u00e9tn\u011bji, ne\u017e Tom v tuto chv\u00edli dok\u00e1zal \u0159\u00edct.<\/div>\n
\n

Tom posv\u00edtil vzh\u016fru a kolem dokola, jak se sna\u017eil naj\u00edt n\u011bjakou zna\u010dku, a t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikl, kdy\u017e t\u011blo vedle n\u011bj vydalo slab\u00fd sten. Nam\u00ed\u0159il sv\u011btlo na jeho tv\u00e1\u0159 a Tom vydechl \u00falevou, kdy\u017e zahl\u00e9dl mal\u00fd obl\u00e1\u010dek dechu v chladn\u00e9m no\u010dn\u00edm vzduchu n\u00e1sledovan\u00fd dal\u0161\u00edm. Ten mu\u017e nebyl mrtv\u00fd, ale pokud se dalo soudit podle chladu jeho ramene a slab\u011b modr\u00e9ho zabarven\u00ed jeho rt\u016f, tak by nejsp\u00ed\u0161 brzy byl, pokud by jej tam Tom nechal le\u017eet. Pot\u0159eboval ho dostat n\u011bkam jinam, n\u011bkam, kde je teplo, a rychle, a Tom m\u011bl pocit, \u017ee sanitce by to trvalo zatracen\u011b dlouho.<\/p><\/div>\n

Tom sp\u011bchal zp\u011bt k autu, opatrn\u011b zacouval bl\u00ed\u017e a pomalu mu\u017ee polo\u017eil na zadn\u00ed sedadlo, sto\u010dil jeho kon\u010detiny tak jemn\u011b, jak jen mohl, a vedle n\u011bj polo\u017eil jeho batoh. Z kufru Tom vyhrabal deku a mu\u017ee s n\u00ed p\u0159ikryl, ne\u017e zav\u0159el dve\u0159e a nastoupil zp\u00e1tky na sedadlo \u0159idi\u010de. „Douf\u00e1m, \u017ee nejsi n\u011bjak\u00fd s\u00e9riov\u00fd vrah,“ \u0159ekl Tom do zp\u011btn\u00e9ho zrc\u00e1tka, nastartoval a zam\u00ed\u0159il zp\u011bt na silnici.<\/div>\n
\n

O 20 minut pozd\u011bji se Tom kousal do piercingu ve rtu, d\u00edval se na p\u0159ij\u00edmac\u00ed formul\u00e1\u0159 na sv\u00e9m kl\u00edn\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak si proboha mohl myslet, \u017ee to byl dobr\u00fd n\u00e1pad, tvrdit, \u017ee ten mu\u017e v bezv\u011bdom\u00ed je jeho bratranec. Tak\u017ee zat\u00edm jedin\u00e1 v\u011bc, kterou se mu poda\u0159ilo vyplnit, bylo datum, proto\u017ee alespo\u0148 tohle bylo n\u011bco, co v\u011bd\u011bl. N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed \u0159\u00e1dky jako jm\u00e9no a datum narozen\u00ed byly pr\u00e1zdn\u00e9, vysm\u00edvaly se jeho nedostatku znalost\u00ed o cizinci, kter\u00e9ho p\u0159ivezl, a p\u0159\u00e1l si, aby zkontroloval jeho ob\u010danku nebo n\u011bco, co by mu mohlo pomoct. S povzdechem se Tom oto\u010dil na sestru, kdy\u017e se p\u0159i\u0161la na pop\u00e1t\u00e9 pod\u00edvat, jestli m\u00e1 hotovo, a nakonec zatnul zuby a ud\u011blal to, co musel. Snad ten mu\u017e ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti nen\u00ed na n\u011bco alergick\u00fd, pomyslel si Tom, kdy\u017e dorazil k t\u00e9to \u010d\u00e1sti.<\/p><\/div>\n

Nechal sestru p\u0159evz\u00edt si dotazn\u00edk a byl ponech\u00e1n \u010dekat, nap\u016fl p\u0159itom sledoval titulky b\u011b\u017e\u00edc\u00ed pod zpravodajsk\u00fdm programem v televizi a sna\u017eil se rozhodnout, zda by m\u011bl z\u016fstat na m\u00edst\u011b, anebo vyklouznout ven, zavolat m\u00e1m\u011b a d\u00e1t j\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee p\u0159ijede pozd\u011b. Rozhodn\u011b by po v\u0161ech ud\u00e1lostech dne\u0161n\u00edho ve\u010dera uv\u00edtal cigaretu, a v\u011bd\u011bl, \u017ee by si jeho m\u00e1ma za\u010dala d\u011blat starosti, kdyby se do p\u016flnoci neuk\u00e1zal.<\/div>\n
\n

Tom byl nap\u016fl cesty do stoje, kdy\u017e do \u010dek\u00e1rny ve\u0161el doktor s pap\u00edrem v ruce. „Pan Kaulitz?“ Zeptal se a pohl\u00e9dl Tomov\u00fdm sm\u011brem.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1\u2026 jo, to jsem j\u00e1,“ \u0159ekl Tom s p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm a zvedl se na nohy.<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratranec,“ za\u010dal doktor a znovu se pod\u00edval do pap\u00edr\u016f, aby zkontroloval jm\u00e9no, „Lysander, bude v po\u0159\u00e1dku. Trp\u011bl m\u00edrn\u00fdm podchlazen\u00edm a dehydratac\u00ed, ale u\u017e ho zah\u0159\u00edv\u00e1me a intraven\u00f3zn\u011b do n\u011bj vpravujeme tekutiny, aby se v\u0161e srovnalo. Nech\u00e1me si ho tu p\u0159es noc na pozorov\u00e1n\u00ed, jen abychom se ujistili, \u017ee v jeho kon\u010detin\u00e1ch nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159etrv\u00e1vaj\u00edc\u00ed po\u0161kozen\u00ed, ale r\u00e1no si ho m\u016f\u017eete vyzvednout a odv\u00e9zt dom\u016f.“<\/div>\n
Tom zamrkal. „Oh.“ To byla dal\u0161\u00ed v\u011bc, kterou nevzal v \u00favahu; co bude d\u011blat se sv\u00fdm \u00b4bratrancem\u00b4, a\u017e p\u0159ijde r\u00e1no? Nemohl prost\u011b jen tak odjet a nechat ho, aby se o sebe postaral s\u00e1m, ani\u017e by vypadal jako \u00fapln\u00fd kret\u00e9n, ale z\u00e1rove\u0148 ho nemohl vz\u00edt s sebou dom\u016f. \u00b4Ahoj mami, jsem doma a p\u0159ivezl jsem s sebou tul\u00e1ka, kter\u00e9ho jsem na\u0161el polomrtv\u00e9ho u krajnice.\u00b4 To by p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e ne\u0161lo.<\/div>\n
„Ano. No, kdy\u017e jsem odch\u00e1zel, Lysander se za\u010d\u00ednal probouzet. Nejsp\u00ed\u0161 je st\u00e1le trochu om\u00e1men\u00fd, ale pokud byste cht\u011bl j\u00edt dovnit\u0159 se s n\u00edm pozdravit, jsem si jist\u00fd, \u017ee to nebude probl\u00e9m,“ \u0159ekl doktor s \u00fasm\u011bvem. „M\u00e1 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee m\u00e1 bratrance, jako jste vy. Je\u0161t\u011b tak p\u016fl hodiny v tomhle po\u010das\u00ed a mo\u017en\u00e1 by to tak dob\u0159e nedopadlo.“<\/div>\n
„Ehm, d\u00edky,“ \u0159ekl Tom a sklopil pohled k podlaze.<\/div>\n
„A\u017e budete p\u0159ipraven\u00fd, je v pokoji 214 ve druh\u00e9m pat\u0159e,“ \u0159ekl doktor a popl\u00e1cal Toma po rameni, ne\u017e se vydal o\u0161et\u0159it dal\u0161\u00edho pacienta.<\/div>\n
\n

Tom doktora sledoval, jak odch\u00e1z\u00ed, a chv\u00edli v\u00e1hal, ne\u017e se rozhodl zam\u00ed\u0159it k v\u00fdtahu a do druh\u00e9ho patra. Koneckonc\u016f, mohlo b\u00fdt hezk\u00e9 setkat se s \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9ho zachr\u00e1nil. Mo\u017en\u00e1 dostane za sv\u00e9 \u00fasil\u00ed pod\u011bkov\u00e1n\u00ed. Mo\u017en\u00e1 dostane i uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee druh\u00fd mu\u017e m\u00e1 n\u011bkde v okol\u00ed rodinu, kter\u00e1 by jej r\u00e1no mohla vyzvednout.<\/p><\/div>\n

Tom ti\u0161e zaklepal, zatla\u010dil do dve\u0159\u00ed a str\u010dil hlavu dovnit\u0159, kdy\u017e nedostal odpov\u011b\u010f. „Hal\u00f3?“ Zavolal ti\u0161e. M\u00edstnost byla spo\u0159e osv\u011btlen\u00e1 jedinou \u017e\u00e1rovkou vis\u00edc\u00ed na zdi nad postel\u00ed, a mu\u017e, kter\u00e9ho Tom na\u0161el, se pod b\u00edlou p\u0159ikr\u00fdvkou prot\u00e1hl.<\/div>\n
„Hej, jsi vzh\u016fru?“<\/div>\n
Mu\u017e na posteli zamumlal cosi nesrozumiteln\u00e9ho a lehce se p\u0159eto\u010dil, kdy\u017e se Tom p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Tom musel uznat, \u017ee te\u010f rozhodn\u011b vypadal l\u00e9pe, i v tom polo\u0161eru. Jeho k\u016f\u017ee nyn\u00ed m\u011bla tu spr\u00e1vnou barvu, co\u017e bylo jednozna\u010dn\u00e9 zlep\u0161en\u00ed oproti modr\u00e9, kterou nesla d\u0159\u00edve, a jeho vlasy u\u017e nevytv\u00e1\u0159ely takov\u00fd propletenec, jak le\u017eely rozhozen\u00e9 po pol\u0161t\u00e1\u0159i, nam\u00edsto v cul\u00edku pln\u00e9m sn\u011bhu.<\/div>\n
„Hej,“ zopakoval Tom a d\u00edval se na huben\u00e9 t\u011blo na posteli. Ten mlad\u00edk vypadal v nemocni\u010dn\u00ed posteli tak mal\u00fd a bezmocn\u00fd, z jedn\u00e9 ruky mu vedla hadi\u010dka k pytl\u00edku zav\u011b\u0161en\u00e9mu nad postel\u00ed. Tom si nemyslel, \u017ee by mohl b\u00fdt o mnoho star\u0161\u00ed ne\u017e on s\u00e1m, a musel se divit, co d\u011blal v takov\u00e9m studen\u00e9m po\u010das\u00ed o samot\u011b na d\u00e1lnici. Pravd\u011bpodobn\u011b byl na \u00fat\u011bku, rozhodl se Tom. N\u011bjak\u00fd uboh\u00fd kluk, jeho\u017e domov st\u00e1l za hovno, se rozhodl, \u017ee ulice je lep\u0161\u00ed volba, tak si sbalil do batohu to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed a vydal se vlastn\u00ed cestou.<\/div>\n
Tom si s\u00e1m pro sebe povzdechl, stiskl mlad\u00edkovo rameno a znovu se oto\u010dil ke dve\u0159\u00edm. Pot\u0159eboval zavolat m\u00e1m\u011b a d\u00e1t j\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee dom\u016f p\u0159ivede hosta.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Tom byl nap\u016fl zmrzl\u00fd v dob\u011b, kdy sv\u00e9 matce kone\u010dn\u011b v\u0161echno vysv\u011btlil a poda\u0159ilo se mu ji p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee to nebyl \u0161patn\u00fd n\u00e1pad, a ujistit ji, \u017e on a jeho \u00b4bratranec\u00b4 budou zp\u00e1tky doma hned, jakmile ho z nemocnice propust\u00ed. St\u00e1le nezn\u011bla zcela p\u0159esv\u011bd\u010den\u011b, kdy\u017e zav\u011bsili, ale nechala to b\u00fdt, jakmile p\u0159es telefon usly\u0161ela, jak Tomovi cvakaj\u00ed zuby.<\/p><\/div>\n

Tom zam\u00ed\u0159il zp\u00e1tky do nemocni\u010dn\u00edho pokoje a byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e na\u0161el postel pr\u00e1zdnou a kapa\u010dka pomalu vyt\u00e9kala na postel. „Co?“ Zeptal se Tom hlasit\u011b a posko\u010dil, kdy\u017e se za n\u00edm zaklaply dve\u0159e.<\/div>\n
„Kdo jsi?“ Zeptal se hlas, Tom se oto\u010dil a spat\u0159il toho mlad\u00e9ho mu\u017ee, jak stoj\u00ed za n\u00edm s rukama vztekle p\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00fdma na prsou.<\/div>\n
„Jsem Tom,“ odpov\u011bd\u011bl Tom rychle. „Pro\u010d nejsi v posteli?“<\/div>\n
„Pro\u010d<\/em> jsi tady,“ zeptal se ten mlad\u00fd mu\u017e na opl\u00e1tku, „kde je m\u016fj batoh?“<\/div>\n
„Je\u2026 je v m\u00e9m aut\u011b. Nenapadlo m\u011b vz\u00edt ho s sebou,“ \u0159ekl Tom d\u016fkladn\u011b zasko\u010den\u00fd mlad\u00edkov\u00fdm naprost\u00fdm nedostatkem uzn\u00e1n\u00ed za to, co pro n\u011bj ud\u011blal. „Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, v\u00edc jsem se zab\u00fdval t\u00edm, abych ti zabr\u00e1nil um\u0159\u00edt na krajnici.“<\/div>\n
„Byl bych v pohod\u011b,“ \u0159ekl druh\u00fd mu\u017e odm\u00edtav\u011b.<\/div>\n
Tom zalapal po dechu. „Byl jsi v bezv\u011bdom\u00ed na okraji d\u00e1lnice! Ve sn\u011bhu! Byl jsem asi dvacet centimetr\u016f od toho, abych t\u011b p\u0159ejel! N\u011bkdo jin\u00fd to prost\u011b mohl ud\u011blat a pak jet d\u00e1l a myslet si, \u017ee jsi prost\u011b jelen nebo tak n\u011bco. Zachr\u00e1nil jsem ti \u017eivot.“<\/div>\n
\n

Druh\u00fd mu\u017e si povzdechl a odhrnul si trochu \u010dern\u00fdch vlas\u016f z o\u010d\u00ed. „Poslouchej, jen se odsud chci prost\u011b dostat, okay? Tak\u017ee, v\u0161ak v\u00ed\u0161, d\u00edky nebo tak n\u011bco, ale kdybys mi mohl vr\u00e1tit batoh a nechal m\u011b j\u00edt mou cestou, bylo by to skv\u011bl\u00e9.“<\/p><\/div>\n

„Nenech\u00e1m t\u011b j\u00edt zp\u00e1tky do t\u00e9 zimy, aby ses tam zabil,“ \u0159ekl Tom a taky p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil ruce.<\/div>\n
„Co se star\u00e1\u0161? Nejsi moje m\u00e1ma.“<\/div>\n
„A?“ Zeptal se Tom. „Zachr\u00e1nil jsem t\u011b, a ty to chce\u0161 v\u0161echno zahodit t\u00edm, \u017ee p\u016fjde\u0161 zp\u00e1tky ven, a co pak? Najde\u0161 si m\u00edsto toho n\u011bjakou malou zadn\u00ed cestu, kde bys mohl padnout? Mohl bys mi alespo\u0148 nechat ten pocit, \u017ee se mi poda\u0159ilo ud\u011blat dobr\u00fd skutek po cel\u00fd jeden den, v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Druh\u00fd mu\u017e si ti\u0161e \u017ev\u00fdkal spodn\u00ed ret a d\u00edval se na Toma se sm\u011bsic\u00ed zv\u011bdavosti a obav. „Co ode m\u011b chce\u0161?“<\/div>\n
„Chci, abych t\u011b z\u00edtra mohl n\u011bkde vysadit, alespo\u0148 s polovi\u010dn\u00ed my\u0161lenkou na to, \u017ee bys mohl b\u00fdt v bezpe\u010d\u00ed,“ \u0159ekl Tom up\u0159\u00edmn\u011b. „Maj\u00ed v pl\u00e1nu t\u011b r\u00e1no propustit, tak\u017ee jsem t\u011b cht\u011bl vyzvednout a, ehm, vz\u00edt t\u011b na sn\u00eddani, h\u00e1d\u00e1m,“ pokra\u010doval Tom a po\u0161kr\u00e1bal se na z\u00e1tylku, kdy\u017e si uv\u011bdomil, jak \u0161\u00edlen\u011b cel\u00e1 ta v\u011bc za\u010dala zn\u00edt, ani\u017e by si v\u0161iml, jak druh\u00fd mlad\u00edk potla\u010dil pousm\u00e1n\u00ed. „A potom, mysl\u00edm, j\u00e1 nev\u00edm, hodit t\u011b na autobus, nebo tak n\u011bco, aby ses mohl dostat tam, kam bys cht\u011bl.“<\/div>\n
„A to je v\u0161echno?“<\/div>\n
„To je v\u0161echno. Jen si je\u0161t\u011b na p\u00e1r hodin odpo\u010di\u0148, a pak m\u016f\u017ee\u0161 leg\u00e1ln\u011b odej\u00edt. \u017d\u00e1dn\u00e9 trapn\u00e9 ot\u00e1zky od doktor\u016f ani nic takov\u00e9ho.“<\/div>\n
Mlad\u00edk se usm\u00e1l. „Hezk\u00fd v\u00fdb\u011br slov,“ \u0159ekl, oto\u010dil se a posadil se na postel. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee m\u016f\u017eu po\u010dkat je\u0161t\u011b p\u00e1r hodin, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e t\u00edm z\u00edsk\u00e1m sn\u00eddani.“<\/div>\n
\n

Tom se z\u00e1\u0159iv\u011b zazubil, p\u0159ekvapiv\u011b r\u00e1d, \u017ee druh\u00fd mu\u017e se rozhodl souhlasit s jeho my\u0161lenkou, nam\u00edsto toho, aby utekl do noci a do nezn\u00e1ma. „Tak\u017ee, jak se vlastn\u011b jmenuje\u0161? H\u00e1d\u00e1m, \u017ee po tom v\u0161em bych m\u011bl dostat alespo\u0148 tohle.“<\/p><\/div>\n

„Bill,“ \u0159ekl mlad\u00edk jednodu\u0161e, s kliknut\u00edm zapnul televizi a zap\u0159el se lokty o postel.<\/div>\n
„R\u00e1d t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m, Bille.“<\/div>\n
„N\u00e1podobn\u011b, zd\u00e1 se, Tome.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Lysander?“ Zeptal se Bill, nastoupil do auta na sedadlo spolujezdce a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na Toma zamrkal.<\/p><\/div>\n

Tom bezmocn\u011b pokr\u010dil rameny. „Bylo to prvn\u00ed jm\u00e9no, kter\u00e9 m\u011b napadlo.“<\/div>\n
„\u00b4Lysander\u00b4 nen\u00ed jm\u00e9no, kter\u00e9 kohokoliv napadne jako prvn\u00ed,“ \u0159ekl Bill a oto\u010dil se, aby ze zadn\u00edho sedadla vyt\u00e1hl sv\u016fj batoh a ochranitelsky si ho p\u0159itiskl k hrudi. „\u00b4John\u00b4 a \u00b4Sam\u00b4 jsou spont\u00e1nn\u00ed jm\u00e9na. Bo\u017ee, dokonce i zatracen\u00fd \u00b4Bill\u00b4 je lep\u0161\u00ed jm\u00e9no ne\u017e \u00b4Lysander\u00b4.“<\/div>\n
Tom si povzdechl, nastartoval a vycouval z parkovi\u0161t\u011b. „Tenhle t\u00fdden jsme v hodin\u011b \u010detli \u00b4Sen noci svatoj\u00e1nsk\u00e9\u00b4, tak\u017ee jsem v hlav\u011b opravdu nem\u011bl m\u00edsto pro \u00b4Johna\u00b4, h\u00e1d\u00e1m. Prost\u011b bu\u010f r\u00e1d, \u017ees nakonec nabyl \u00b4Philostrate\u00b4 nebo \u00b4Egues\u00b4 nebo tak n\u011bco.“<\/div>\n
„Pravda,“ p\u0159ipustil Bill, d\u00edval se na zasn\u011b\u017eenou krajinu za oknem. „Tak kam m\u011b veze\u0161 na sn\u00eddani? Vafle zn\u00ed dob\u0159e. Je tady n\u011bkde Waffle house (D\u016fm vafl\u00ed)?“<\/div>\n
„Ehm, j\u00e1 nev\u00edm. Mysl\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e1 jo, ale obvykle tam nezastavuju, pokud mi zrovna nedoch\u00e1z\u00ed benz\u00edn nebo tak n\u011bco,“ \u0159ekl Tom, znovu pokr\u010dil rameny a odbo\u010dil na d\u00e1lnici.<\/div>\n
\n

Bill sledoval, jak se vzdaluj\u00ed od m\u011bsta, a viditeln\u011b se napjal. Sev\u0159el pevn\u011bji sv\u016fj batoh a bo\u010dn\u00edm pohledem koukl po Tomovi. „Kam m\u011b to veze\u0161?“<\/p><\/div>\n

„Dom\u016f,“ \u0159ekl Tom jednodu\u0161e a zapnul st\u011bra\u010de, kdy\u017e znovu za\u010dalo sn\u011b\u017eit. „Ale hej, p\u0159inejmen\u0161\u00edm by tam m\u011bly b\u00fdt vafle.“<\/div>\n
„Nechyst\u00e1\u0161 se m\u011b odv\u00e9zt k sob\u011b a zavra\u017edit, \u017ee ne?“ Zeptal se Bill a chytil se op\u011brky, kdy\u017e Tom p\u0159ekvapen\u00edm trhnul volantem.<\/div>\n
„Co\u017ee? Ne. Pro\u010d bych to d\u011blal?“<\/div>\n
Tentokr\u00e1t byl na \u0159ad\u011b Bill, aby pokr\u010dil rameny. „Lep\u0161\u00ed ot\u00e1zka je, pro\u010d bys to neud\u011blal. Chci \u0159\u00edct, dost zjevn\u00fd tul\u00e1k, pravd\u011bpodobn\u011b nemaj\u00edc\u00ed nikoho, kdo by ho hledal, a i kdyby n\u011bkoho m\u011bl, tak nikdo by zrovna tebe nespojoval se mnou.“<\/div>\n
„Krom\u011b v\u0161ech, kte\u0159\u00ed pracuj\u00ed v nemocnici, chce\u0161 \u0159\u00edct,“ dodal Tom.<\/div>\n
„Ti v\u0161ichni si mysl\u00ed, \u017ee jsem n\u011bjak\u00fd \u00b4Lysander\u00b4. Nedali by si dv\u011b a dv\u011b dohromady do t\u00e9 doby, ne\u017e by ze m\u011b zbyly jen kosti n\u011bkde v p\u0159\u00edkop\u011b. \u0158\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee m\u011b hod\u00ed\u0161 na autobus, a kdo v\u00ed, co by se mohlo st\u00e1t mezi te\u010f a potom. Bylo by to celkem snadn\u00e9, mysl\u00edm,“ \u0159ekl Bill.<\/div>\n
\n

Tom se na Billa pod\u00edval a zvedl obo\u010d\u00ed. „Ty jsi tak trochu morbidn\u00ed typ, co?“<\/p><\/div>\n

Bill se u\u0161kl\u00edbl. „Mo\u017en\u00e1 trochu.“<\/div>\n
„No, neboj se, tenhle v\u00edkend nepl\u00e1nuju \u017e\u00e1dnou vra\u017edu. Zrovna jsem se chystal nav\u0161t\u00edvit m\u00e1mu, povyrazit si, a v pond\u011bl\u00ed se vr\u00e1tit do \u0161koly. Te\u010f ses do toho tak trochu vecpal ty.“<\/div>\n
„Mm hmm,“ \u0159ekl Bill s p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm.<\/div>\n
„Ty m\u011b taky nepl\u00e1nuje\u0161 zab\u00edt, \u017ee ne?“ Zeptal se Tom, z\u00edskal tak od Billa mal\u00fd \u00fasm\u011bv. „V\u0161ak v\u00ed\u0161, ty, jako zjevn\u00fd tul\u00e1k, nemaj\u00edc\u00ed nikoho, kdo by ho hledal, s nik\u00fdm okolo, kdo by si n\u00e1s dva spojil dohromady?“<\/div>\n
„Ne, m\u011bl jsem v pl\u00e1nu si d\u00e1t pouze sn\u00eddani a zam\u00ed\u0159it svou cestou,“ \u0159ekl Bill. „A mo\u017en\u00e1 vysomrovat p\u00e1r cigaret, pokud jsi ochotn\u00fd?“ Dodal s pohledem up\u0159en\u00fdm na bal\u00ed\u010dek na palubn\u00ed desce.<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l. „Jen si dej.“<\/p>\n

autor: Gaja<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gaja Ahojte v\u0161ichni! M\u00e1m tady pro v\u00e1s dal\u0161\u00ed pov\u00eddku od autorky, kterou u\u017e zn\u00e1te. Vlastn\u011b se ani nejedn\u00e1 o v\u00edced\u00edlku, ale o dv\u011b jednod\u00edlky, kter\u00e9 na sebe s odstupem n\u011bkolika let navazuj\u00ed. Jsou v\u0161ak tak dlouh\u00e9, \u017ee jsem se v\u00e1m je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[668],"tags":[],"class_list":["post-1441","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-road"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1441","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1441"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1441\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1441"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1441"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1441"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}