{"id":14410,"date":"2009-05-28T14:00:00","date_gmt":"2009-05-28T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14377"},"modified":"2009-05-28T14:00:00","modified_gmt":"2009-05-28T13:00:00","slug":"chaos-v-dusi-ii-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/28\/chaos-v-dusi-ii-35\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i II 35."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pot\u00e9, co jsme dojedli, vyt\u00e1hl jsem z poli\u010dky d\u011btskou lahev, a kdy\u017e jsem s o\u010dima up\u0159en\u00fdma na hodink\u00e1ch zjistil, \u017ee u\u017e od posledn\u00edho krmen\u00ed za chv\u00edli ute\u010dou dv\u011b hodiny, tak p\u0159esn\u011b jak \u0159\u00edkal veterin\u00e1\u0159, jsem do n\u00ed sm\u00edchal vodu s ml\u00e9kem a cel\u00e9 to tro\u0161ku oh\u0159\u00e1l, aby to bylo vla\u017en\u00e9. Tom se mi zeza\u010d\u00e1tku sna\u017eil asistovat, ale sp\u00ed\u0161 se mi pletl pod nohy, tak\u017ee se nakonec pohodln\u011b rozvalil na \u017eidli a h\u00e1zel m\u00fdm sm\u011brem pozn\u00e1mky typu, \u017ee jako ko\u0148sk\u00e1 ch\u016fva jsem \u00fapln\u011b k se\u017er\u00e1n\u00ed a tak d\u00e1le. No co od n\u011bj \u010dekat, nikdy si nenech\u00e1 ut\u00e9ct p\u0159\u00edle\u017eitost, kdy m\u016f\u017ee do sv\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ky jakkoliv rejpnout. Hrd\u011b jsem pohodil hlavou a za\u010dal si nahlas zp\u00edvat prvn\u00ed p\u00edsni\u010dku, co mi p\u0159i\u0161la na jazyk. Tu\u0161il jsem, jak to cel\u00e9 dopadne, zase se budeme p\u016fl hodiny p\u0159ek\u0159ikovat, dokud jeden z n\u00e1s nep\u0159izn\u00e1 por\u00e1\u017eku, co\u017e p\u0159i na\u0161em neuv\u011b\u0159iteln\u011b vysok\u00e9m egu b\u00fdv\u00e1 n\u011bkdy probl\u00e9m. Ale u\u017e jsme si za ty roky zvykli a d\u011bl\u00e1me si z toho srandu…<\/p>\n<\/div>\n
„I hold your letter in my frozen hand, the last line was long… as long as it burns – „<\/div>\n
„Hele, nikdo na to tvoje je\u010den\u00ed nen\u00ed zv\u011bdavej! Nejsme ve zku\u0161ebn\u011b ani na podiu!“<\/div>\n
“ – my look carries on… With every word another feeling dies, i\u00b4m left here in the dark – „<\/div>\n
„Kec\u00e1\u0161!“ p\u0159edst\u00edral Tom, \u017ee se stra\u0161n\u011b vztek\u00e1 a \u017ee ho moje zp\u00edv\u00e1n\u00ed siln\u011b irituje.<\/div>\n
“ – no memory of you, i close my eyes… it\u00b4s killing me,“ vydechl jsem a nasadil teskn\u00fd pohled.<\/div>\n
„Tak u\u017e jsi skon\u010dil, \u0161punte?“<\/div>\n
„No dovol,“ naje\u017eil jsem se. To, \u017ee je o deset minut star\u0161\u00ed, ho neoprav\u0148uje k tomu, aby mi \u0159\u00edkal \u0161punt! Vzal jsem lahev do ruky a s trucovit\u00fdm v\u00fdrazem jsem zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Samoz\u0159ejm\u011b s t\u00edm star\u0161\u00edm egoistou v pat\u00e1ch.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsem to dnes vyhr\u00e1l j\u00e1?“ u\u0161kl\u00edbl se s n\u00e1znakem p\u0159edst\u00edran\u00e9ho posm\u011bchu, kdy\u017e ticho trvalo u\u017e asi deset vte\u0159in.<\/div>\n
„WE DIE WHEN LOVE IS DEEEEEEAD, ITS KILLING MEEEEEE!“ oto\u010dil jsem se a zplna hrdla mu vmetl pokra\u010dov\u00e1n\u00ed m\u00e9 obl\u00edben\u00e9 p\u00edsni\u010dky do toho kouzeln\u00fdho ksicht\u00edku, kter\u00fd tak miluju. J\u00e1 jsem p\u0159ece ten, kdo d\u00edky sv\u00e9 vy\u0159\u00eddilce v t\u011bchhle na\u0161ich po\u0161\u0165uchova\u010dk\u00e1ch v\u017edycky vyhr\u00e1v\u00e1!<\/div>\n
\n
„WE LOST A DREEEEAM WE NEVER HAAAAAAD!“<\/div>\n
„Hele ne\u0159vi tak, kdo to m\u00e1 p\u0159e\u017e\u00edt bez \u00fajmy na zvukovodech?“ ok\u0159ikl m\u011b k\u00e1rav\u011b a v\u00fdznamn\u011b si mnul u\u0161i.<\/div>\n
„Tak uznej, \u017ee jsem vyhr\u00e1l, a j\u00e1 p\u0159estanu,“ nab\u00eddl jsem mu p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed. Bl\u00ed\u017eili jsme se toti\u017e ke stodole a j\u00e1 necht\u011bl sv\u00fdmi mocn\u00fdmi decibely kobylku probudit nebo vylekat.<\/div>\n
„To uzn\u00e1m,“ k\u00fdvl hlavou. „Ale ty v\u00ed\u0161, \u017ee to nebude d\u0159\u00edv, ne\u017e z tebe budu m\u00edt hlavu jak nacucan\u00fd kl\u00ed\u0161t\u011b, a \u017ee to nebude jen tak! Tak\u017ee – „<\/div>\n
„Tak\u017ee budeme pokra\u010dovat jinde, ok?“ p\u0159eru\u0161il jsem ho, kdy\u017e jsem se natahoval ke dve\u0159\u00edm. „A\u0165 nevzbud\u00edme mali\u010dkou,“ ztlumil jsem hlas do \u00fapln\u00e9ho \u0161ept\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„No jo, pros\u00edm t\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl lehce j\u00edzliv\u011b, p\u0159esto ale taky \u0161eptem. „Aby ti ta mal\u00e1 z vd\u011bku nenad\u011blila \u010derstv\u00fd kobl\u00ed\u017eky!“<\/div>\n
„Ty se\u0161 trouba, fakt \u017ee jo!“ vr\u00e1til jsem mu u\u0161t\u011bpa\u010dnou pozn\u00e1mku. Vykv\u00edkl jsem, kdy\u017e moje drzost v\u016f\u010di star\u0161\u00edmu, a \u00fadajn\u011b moud\u0159ej\u0161\u00edmu, byla potrest\u00e1na prudk\u00fdm \u0161t\u00edpnut\u00edm do zadku, co\u017e bylo p\u0159es tenkou l\u00e1tku tepl\u00e1k\u016f dost v\u00fdrazn\u011b c\u00edtit, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak bylo m\u00edsto na usm\u00ed\u0159enou pe\u010dliv\u011b pohlazeno prsty, zhrubl\u00fdmi od kytary. Chvilku jsme se na sebe \u0161klebili, pak jsme si ale dali pusu a j\u00e1 otev\u0159el dve\u0159e a s Tomem v pat\u00e1ch ve\u0161el do stodoly.<\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl, kdy\u017e m\u011b do nosu ude\u0159ila v\u016fn\u011b sena, a okam\u017eit\u011b jsem p\u0159elezl hrazen\u00ed do men\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti odd\u011blen\u00e9 dv\u011bma provazy od zbytku prostoru, kde hajalo, samoz\u0159ejm\u011b a\u017e po Tomovi, to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed\u010dko na sv\u011bt\u011b. Spinkala hlubok\u00fdm sp\u00e1nkem, hlavi\u010dku m\u011bla zabo\u0159enou ve sl\u00e1m\u011b a mali\u010dkat\u00e9 nozdry se chv\u011bly, jak jimi proudil vzduch. Byla tak kr\u00e1sn\u00e1\u2026<\/div>\n
„Tommy, nen\u00ed to n\u00e1dhera?“ za\u0161eptal jsem s dojat\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Je,“ potvrdil br\u00e1\u0161ka.<\/p>\n<\/div>\n
I kdy\u017e byl v\u016f\u010di drtiv\u00e9 v\u011bt\u0161in\u011b kon\u00ed naprosto j\u00edzliv\u00fd a u\u0161t\u011bpa\u010dn\u00fd, proto\u017ee po\u0159\u00e1d nemohl rozdejchat, jak podle n\u011bj nebezpe\u010dnou z\u00e1libu m\u00e1m, te\u010f mluvil up\u0159\u00edmn\u011b. Ud\u011blal jsem p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem ke sp\u00edc\u00edmu h\u0159\u00edb\u011bti, budit jsem ho ale nemusel. Jakmile toti\u017e za\u0161ustila sl\u00e1ma pod m\u00fdmi kroky, mal\u00e1 ou\u0161ka se na\u0161picovala, o\u010dka se otev\u0159ela a kobylka oto\u010dila hlavu na\u0161\u00edm sm\u011brem.<\/div>\n
„Ahoooj, mali\u010dk\u00e1,“ usm\u00e1l jsem se na ni a mluvil k n\u00ed tich\u00fdm hlasem, abych ji nepolekal. „Vst\u00e1vej, bude pap\u00e1n\u00ed!“<\/div>\n
P\u0159i t\u011bch slovech jsem j\u00ed uk\u00e1zal lahvi\u010dku s ml\u00e9kem. Jakmile ji spat\u0159ila, okam\u017eit\u011b se za\u010dala s\u00e1pat na ty svoje dlouhat\u00e1nsk\u00e9 no\u017ei\u010dky. P\u00e1rkr\u00e1t zakol\u00edsala, kdy\u017e hledala rovnov\u00e1hu, brzy ale na\u0161la stabilitu. Zastavil jsem se na m\u00edst\u011b. M\u00edsto, abych \u0161el k n\u00ed a dal j\u00ed dudl\u00edk p\u0159\u00edmo do tlami\u010dky, jak jsem m\u011bl p\u016fvodn\u011b v \u00famyslu, z\u016fstal jsem st\u00e1t a jenom jsem nat\u00e1hl ruku s lahv\u00ed sm\u011brem k n\u00ed a tro\u0161ku j\u00ed zat\u0159epal.<\/div>\n
„No poj\u010f sem,“ l\u00e1kal jsem ji. „No poj\u010f! Bude pap\u00e1n\u00ed! No poj\u010f sem!“<\/p>\n<\/div>\n
A skute\u010dn\u011b! Kobylka nap\u0159ed jenom nat\u00e1hla dlouh\u00fd kr\u010dek sm\u011brem ke mn\u011b, kdy\u017e ale zjistila, \u017ee lahev je moc daleko, zvedla no\u017eku\u2026 a ud\u011blala prvn\u00ed v\u00e1hav\u00fd kr\u016f\u010dek. Nap\u0159ed jeden, potom druh\u00fd\u2026 a takhle se opatrn\u011b dostala a\u017e ke mn\u011b. Ihned uchopila dudl\u00edk mezi hebou\u010dk\u00e9 pysky a za\u010dala s\u00e1t. P\u0159idr\u017eoval jsem j\u00ed lahev u \u010dum\u00e1\u010dku a volnou rukou jsem j\u00ed vynd\u00e1val st\u00e9bla sl\u00e1my, kter\u00e1 byla zapleten\u00e1 ve h\u0159\u00edv\u011b. Ve h\u0159\u00edv\u011b\u2026 sp\u00ed\u0161 v tom roztomilou\u010dk\u00e9m je\u017ee\u010dkovi, kter\u00fd byl ale na\u010dechran\u00fd jako vata, a d\u00edky t\u00e9 jemnosti se tam sl\u00e1ma cuchala tak snadno. Neodolal jsem, a kdy\u017e jsem sl\u00e1mu vytahal, za\u010dal jsem hladit jej\u00ed srst, hebou\u010dkou jako nad\u00fdchan\u00fd obl\u00e1\u010dek. A p\u0159itom jsem polohlasem po\u0159\u00e1d n\u011bco mumlal, aby se kobylka neb\u00e1la\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Roztomil\u00e9 ale bylo, kdy\u017e se k n\u00ed p\u0159ibl\u00ed\u017eil Tom. Nechala ho p\u0159ij\u00edt bl\u00ed\u017e, kdy\u017e ji v\u0161ak cht\u011bl pohladit, polekan\u011b usko\u010dila a p\u0159itulila se ke mn\u011b. A to m\u011b dostalo. Jako v\u00edm, \u017ee od chv\u00edle, kdy jsem ji poprv\u00e9 spat\u0159il le\u017eet, slabou a bezmocnou, jsem se za\u0159ekl, \u017ee ji budu hl\u00eddat a chr\u00e1nit, aby z n\u00ed vyrostl siln\u00fd zdrav\u00fd k\u016f\u0148, i p\u0159esto, \u017ee ji od sebe jej\u00ed matka odvrhla. Ale \u017ee si na m\u011b zvykne tak rychle? V\u017edy\u0165 je na sv\u011bt\u011b sotva p\u00e1r hodin a u\u017e se tu ke mn\u011b tiskne, jako bych tou m\u00e1mou byl j\u00e1!<\/p>\n<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161t,“ zamlaskal jsem na ni potichu a znovu j\u00ed vlo\u017eil do tlami\u010dky dudl\u00edk. „Neboj se, to je jenom strejda, ten ti neubl\u00ed\u017e\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Jo tak j\u00e1 jsem strejda, jo?“ ozval se Tom. „Teda, to jsem o sob\u011b nev\u011bd\u011bl, ty kobylo moje \u0161\u00edlen\u00e1!“<\/div>\n
„No dovol!“ ohradil jsem se. Jak\u00e1 kobyla? To si dovolil moc, ho\u0161\u00e1nek!<\/div>\n
„No a nen\u00ed to pravda?“ uculoval se na m\u011b. „Se\u0161 u n\u00ed teprv podruh\u00fd a ona t\u011b u\u017e bere jako svou m\u00e1mu! Tak\u017ee v jej\u00edch o\u010d\u00edch mus\u00ed\u0161 b\u00fdt kobyla!“<\/div>\n
„Pche,“ odfoukl jsem pohrdav\u011b, nicm\u00e9n\u011b k moj\u00ed sm\u016fle to vyzn\u011blo \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako kdy\u017e si odfrkne k\u016f\u0148, co\u017e teda rozhodn\u011b nebylo ve sc\u00e9n\u00e1\u0159i. Tom chytil z\u00e1chvat sm\u00edchu a mal\u00e1 znovu pustila lahev a zv\u011bdav\u011b se na m\u011b pod\u00edvala. To u\u017e za\u010dalo b\u00fdt moc i na m\u011b. Taky jsem se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161,“ k\u0159enil se br\u00e1cha. „A mn\u011b bude\u0161 oponovat, kdy\u017e ti \u0159eknu, \u017ee i to h\u0159\u00edb\u011b v tob\u011b vid\u00ed kobylu! Vi\u010f, prcku?“<\/div>\n
Nat\u00e1hl ruku a dotkl se jej\u00edch zad. Tentokr\u00e1t neuhnula. Sice nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pla, ale u\u017e se od n\u011bj pohladit nechala, dokonce k n\u011bmu nat\u00e1hla \u010dum\u00e1\u010dek, kter\u00fd byl tro\u0161ku ucintan\u00fd od ml\u00edka, a zv\u011bdav\u011b mu o\u010dmuchala mikinu.<\/div>\n
„Ty prase!“ ok\u0159ikl ji Tom, a\u017e polekan\u011b usko\u010dila do strany, vz\u00e1p\u011bt\u00ed ji v\u0161ak konej\u0161iv\u011b pohladil a ona se k n\u011bmu znovu nejist\u011b nat\u00e1hla. „Ut\u00edrat si o m\u011b hubu\u2026 Jako Bille, to je v\u0161ecko tvoje vina, abys v\u011bd\u011bl! Silly m\u011b n\u011bkolikr\u00e1t poslintal, ten k\u016f\u0148, cos na n\u011bm tr\u00e9noval ve st\u00e1ji, takovej ten rezatej, m\u011b taky poslintal, a te\u010f i tohle ani ne den star\u00fd p\u00edskle m\u011b poslint\u00e1! A ve\u010der m\u011b zas poslint\u00e1\u0161 ty, j\u00e1 to tu\u0161\u00edm!“<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161,“ pousm\u00e1l jsem se a st\u00e1le jednou rukou hladil kobylku ve h\u0159\u00edv\u011b. „To jsem prost\u011b celej j\u00e1, vi\u010f? To m\u00e1\u0161 ale o\u0161kliv\u00fdho br\u00e1chu\u2026 u\u010d\u00ed slintat kon\u011b\u2026 jako\u2026 na tv\u00fdm m\u00edst\u011b bych si \u0161el st\u011b\u017eovat za mamkou a hlavn\u011b bych ur\u010dit\u011b vyreklamoval to embryo, ze kter\u00fdho jsem se narodil!“<\/div>\n
„Se\u0161 cvok,“ vypl\u00e1zl na m\u011b jazyk a sklonil se ke kobylce. „No pod\u00edvej se, co to m\u00e1\u0161 za m\u00e1mu\u2026 tys to teda projela na cel\u00fd \u010d\u00e1\u0159e, \u017ee se t\u011b ujal takovej pako\u0161 jako zrovna Bill!“<\/div>\n
„Ha, ha, ha,“ odtu\u0161il jsem s \u00fa\u0161klebkem. „To jsme se teda nasm\u00e1li, vi\u010f, beru\u0161ko?“<\/p>\n<\/div>\n
Jako by n\u00e1m rozum\u011bla, zvedla svou malou hlavi\u010dku a zkoumav\u011b se na n\u00e1s pod\u00edvala. Chv\u00edli jen tak st\u00e1la a nejist\u011b p\u0159e\u0161lapovala, na\u010de\u017e vyhodila zadn\u00edmi kop\u00fdtky do vzduchu. Zasekla se, vypadala, jako by ji snad p\u0159ekvapilo, co pr\u00e1v\u011b ud\u011blala. Pak pomalu zvedla jednu zadn\u00ed no\u017eku a prudce s n\u00ed dupla. Tot\u00e9\u017e u\u010dinila s druhou zadn\u00ed a potom i s ob\u011bma p\u0159edn\u00edmi. Pod\u00edvala se na n\u00e1s vylo\u017een\u011b pohledem typu ‚co my na to‘. A pak pohodila hlavi\u010dkou\u2026 a za\u010dala poskakovat jako \u0161\u00edlen\u00e1. Vyrazila dop\u0159edu, po p\u00e1r skoc\u00edch se zarazila a jako by p\u0159em\u00fd\u0161lela. Oto\u010dila se na n\u00e1s, a kdy\u017e vid\u011bla, \u017ee nic ned\u011bl\u00e1me, rozeb\u011bhla se d\u00e1l a ob\u011bhla kolem n\u00e1s n\u011bkolik kole\u010dek. Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9, sledovat, jak poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b ut\u00edk\u00e1, jak se j\u00ed je\u0161t\u011b pletou jednotliv\u00e9 no\u017ei\u010dky a jak m\u00e1 leckdy co d\u011blat, aby neupadla. Stejn\u011b to v jedn\u00e9 zat\u00e1\u010dce nevybrala a skon\u010dila na zemi. Oba jsme se rozesm\u00e1li. Chvilku na n\u00e1s zmaten\u011b koukala, pak se ale vzdorovit\u011b vy\u0161kr\u00e1bala na nohy a vydala se k n\u00e1m. Tentokr\u00e1t u\u017e jenom krokem, ale p\u0159itom ty sv\u00e9 \u0161pejle tak protahovala, \u017ee vypadala jako baletka. Do\u0161la a\u017e ke mn\u011b a chvilku na m\u011b hled\u011bla, na\u010de\u017e do m\u011b drcla \u010dum\u00e1\u010dkem.<\/p>\n<\/div>\n
„No jo,“ podrbal jsem ji na krku. „Hele, ale co to ml\u00edko jako? Koukej to vy\u017eahnout, nebo bude\u0161 m\u00edt hlad! Na!“<\/div>\n
Poslu\u0161n\u011b vzala dudl\u00edk do tlami\u010dky a znovu za\u010dala p\u00edt, po p\u00e1r loc\u00edch, kdy u\u017e zb\u00fdvalo jenom tro\u0161ku ml\u00edka, v\u0161ak lahev vyplivla. Chvili\u010dku jenom st\u00e1la a oddechovala, na\u010de\u017e sebou pl\u00e1cla do sl\u00e1my. Sedl jsem si k n\u00ed na bobek a hladil ji. Netrvalo snad ani minutu a usnula.<\/p>\n<\/div>\n
„Bo\u017ee, Tommy\u2026 \u017ee je kouzeln\u00e1?“<\/div>\n
„Je,“ p\u0159ik\u00fdvl br\u00e1\u0161ka a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se ke mn\u011b. „Ale je\u0161t\u011b kouzeln\u011bj\u0161\u00ed je ta kobyla, co te\u010f d\u0159ep\u00ed vedle n\u00ed.“<\/div>\n
„Jako nech si toho! Nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 kobyla, ale tv\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka a l\u00e1ska v jednom!“<\/div>\n
„No samoz\u0159ejm\u011b,“ zap\u0159edl a objal m\u011b rukama kolem pasu. Ne\u010dekal jsem to a spadl jsem do sl\u00e1my.<\/div>\n
„Hele nech toho! Mohl jsem spadnout na ni a ubl\u00ed\u017eit j\u00ed!“ vy\u010detl jsem Tomovi. Ten si v\u0161ak m\u00fdch v\u00fd\u010ditek v\u016fbec nev\u0161\u00edmal, vyu\u017eil toho, \u017ee le\u017e\u00edm na z\u00e1dech a okam\u017eit\u011b to pojal jako p\u0159\u00edle\u017eitost si m\u011b osedlat. Pohodln\u011b se uvelebil na m\u00e9m kl\u00edn\u011b a ruce mi zabo\u0159il do vlas\u016f.<\/div>\n
„Tak hyj\u00e9, potv\u016frko!“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„Nakakat a rozmazat,“ dal jsem mu najevo, \u017ee ho rozhodn\u011b nikam neponesu. „A pus\u0165 m\u011b, chce se mi \u010d\u016frat.“<\/div>\n
„Jo tak kobylka n\u00e1m nechce poslouchat?“ zeptal se Tom. „Tak to ji mus\u00edme k n\u011b\u010demu donutit!“<\/div>\n
Lehce m\u011b zat\u00e1hl za vlasy, stiskl koleny m\u00e9 boky je\u0161t\u011b pevn\u011bji a za\u010dal krou\u017eit p\u00e1nv\u00ed.<\/div>\n
„Tak jedeme! Jo, to je ono,“ \u0161klebil se zvesela, nep\u0159est\u00e1vaj\u00edc sebou vlnit. „A te\u010f p\u0159ejdeme do houpav\u00fdho cvalu!“<\/div>\n
S t\u011bmi slovy sebou p\u0159estal krou\u017eit, a m\u00edsto toho se boky posouval st\u0159\u00eddav\u011b dop\u0159edu a dozadu. Zachr\u010del jsem. To mi ten hajzl\u00edk d\u011bl\u00e1 schv\u00e1ln\u011b! To m\u00e1m ur\u010dit\u011b za ten ob\u011bd, j\u00e1 to v\u00edm. Bo\u017ee\u2026 je\u0161t\u011b, \u017ee na\u0161e vz\u00e1jemn\u00e9 msty zahrnuj\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 v\u00fdhradn\u011b tenhle zp\u016fsob mu\u010den\u00ed\u2026 Jo, je to mu\u010den\u00ed, proto\u017ee c\u00edt\u00edm, jak m\u011b pod Tomov\u00fdmi pohyby zaplavuje vlna vzru\u0161en\u00ed, a je mi jasn\u00fd, \u017ee si m\u011b ten zmetek bude cht\u00edt je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dnou chv\u00edli vychutnat, ne\u017e m\u011b od toho tlaku osvobod\u00ed. Ale p\u0159itom to je tak p\u0159\u00edjemn\u00fd\u2026 Blahem jsem p\u0159iv\u00edral o\u010di a vychutn\u00e1val si ka\u017ed\u00fd br\u00e1\u0161k\u016fv dotyk. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak m\u011b p\u0159iv\u00e9st do stavu, kdy nejsem schopn\u00fd norm\u00e1ln\u011b myslet\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co, kobylko na\u0161e?“ d\u00fdchl mi Tom do \u00fast, ne\u017e se do nich na chv\u00edli vpil hlubok\u00fdm polibkem. Kdy\u017e se ode m\u011b odd\u00e1lil, za\u010dal se zvedat. Polekan\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. P\u0159ece m\u011b tu te\u010f v tomhle stavu nenech\u00e1! „Tak co, u\u017e bude kobylka poslouchat, abych na ni mohl b\u00fdt hodn\u00fd? U\u017e nebude protestovat?“<\/div>\n
Zavrt\u011bl jsem hlavou.<\/div>\n
„Vra\u0165 se zp\u00e1tky,“ zaprosil jsem. „Ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno\u2026 cokoliv bude\u0161 cht\u00edt\u2026 ale pokra\u010duj, l\u00e1sko!“<\/div>\n
Sklonil se ke mn\u011b a znovu na m\u011b dosedl.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee bych t\u011b tu takhle nenechal,“ za\u0161eptal a jemn\u011b skousl m\u016fj krk. Nad\u00e1le se v\u011bnoval m\u00e9mu krku a obli\u010deji \u0161t\u011bdr\u00fdm mno\u017estv\u00edm polibk\u016f, jeho ruce v\u0161ak nelenily a hbit\u011b mi svinuly tepl\u00e1ky i boxerky ke kolen\u016fm. Tro\u0161ku jsem sykl, proto\u017ee m\u011b do obna\u017een\u00fdch stehen lehce \u0161t\u00edpala sl\u00e1ma, ale poblouzn\u011bn\u00ed z Toma bylo siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Tommy!“ vydechl jsem, kdy\u017e jsem c\u00edtil, jak jeho prsty n\u011b\u017en\u011b mas\u00edruj\u00ed moje t\u0159\u00edsla.<\/div>\n
„Copak?“ za\u0161eptal mi do ucha a tro\u0161ku siln\u011bji mi skousl lal\u016f\u010dek. „Tebe maminka neu\u010dila, \u017ee dluhy se maj\u00ed spl\u00e1cet?“<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bjak jsem nepob\u00edral, co to zase mele, ale rad\u0161i jsem to ne\u0159e\u0161il. Ono toti\u017e \u0159e\u0161it bratrovy my\u0161lenkov\u00e9 pochody by jednoho dok\u00e1zalo i p\u0159iv\u00e9st do hrobu. A to nem\u016f\u017eu. Za \u00e1 je\u0161t\u011b tak starej nejsem, a za b\u00e9 nem\u016f\u017eu nechat mali\u010dkou napospas tomuhle lotrovi. P\u0159i t\u00e9 my\u0161lence jsem otev\u0159el o\u010di a sto\u010dil hlavu ke kobylce, kter\u00e1 le\u017eela skoro na dosah ode m\u011b. Zazubil jsem se, m\u016fj usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se hlas se ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed prom\u011bnil na hlasit\u00fd vzdech, kdy\u017e jsem poc\u00edtil Tom\u016fv hork\u00fd dech p\u0159\u00edmo na \u0161pi\u010dce sv\u00e9ho penisu.<\/div>\n
„Tommy!“ zachr\u010del jsem a podv\u011bdom\u011b k n\u011bmu nadzvednul p\u00e1nev, on m\u011b v\u0161ak stla\u010dil zp\u00e1tky na zem.<\/div>\n
„No tak, brou\u010dku, pomalu, pomalu! Klidni hormony, v\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, \u017ee j\u00e1 v\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat.“<\/div>\n
No tak to byl teda st\u011br jako noha\u2026 Cht\u011bl jsem mu n\u011bco nam\u00edtnout, jen\u017ee on by se taky mohl ten pali\u010d\u00e1k urazit a je\u0161t\u011b by ode\u0161el, a co j\u00e1 bych tu tak asi d\u011blal v takov\u00fdmhle stavu? Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee kobylka by mi od tohohle „probl\u00e9mu“ nepomohla. Tak jsem teda rad\u0161i z\u016fstal klidn\u011b a pod\u0159\u00edzen\u011b le\u017eet a vychutn\u00e1val si, jak Tom olizuje m\u016fj penis a postupn\u011b ho cel\u00fd bere do pusy. Zakv\u00edlel jsem slast\u00ed, kdy\u017e za\u010dal s\u00e1t. Um\u011bl to tak dokonale. Kdybych tak jenom v\u011bd\u011bl, pro\u010d\u2026 ale najednou, kdy\u017e jsem tak sly\u0161el tichouli\u010dk\u00e9 zvuky s\u00e1n\u00ed a pomlask\u00e1v\u00e1n\u00ed, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z pln\u011b zam\u011bstnan\u00fdch \u00fast m\u00e9ho dvoj\u010dete, vzpomn\u011bl jsem si na kobylku. Kdy\u017e s\u00e1la ml\u00ed\u010dko, vyd\u00e1vala podobn\u00e9 zvuky\u2026 Bo\u017ee, j\u00e1 u\u017e ale fakt nejsem norm\u00e1ln\u00ed! Ne, tohle je u\u017e prost\u011b absurdn\u00ed, p\u0159irovn\u00e1vat Toma ke h\u0159\u00edb\u011bti. Nevydr\u017eel jsem a ti\u0161e, abych malou nevzbudil, jsem se rozesm\u00e1l. Tom na chv\u00edli ustal v pr\u00e1ci.<\/div>\n
„Co je?“ zeptal se s p\u0159ekvapen\u011b zdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm. „Jsem si je\u0161t\u011b za ty roky nev\u0161iml, \u017ee bys byl tak lechtivej i na t\u011bchhle m\u00edstech!“<\/div>\n
Jeho \u00favaha m\u011b absolutn\u011b odrovnala. Zacpal jsem si dlan\u00ed \u00fasta a chichotal se p\u0159itom jako smysl\u016f zbaven\u00fd, zcela ignoruj\u00edc naprosto zmaten\u00e9ho Toma.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
„Ne\u2026 ne\u2026. to ne\u0159e\u0161,“ vykoktal jsem ze sebe s st\u011b\u017e\u00ed se zase za\u010dal jak\u017e tak\u017e aspo\u0148 symbolicky ovl\u00e1dat.<\/div>\n
„No jak mysl\u00ed\u0161,“ pokr\u010dil rameny a znovu se sklonil k m\u00e9mu mu\u017estv\u00ed. „Ale jako m\u00e1\u0161 teda t\u011b\u017ece luxusn\u00ed barvu.“<\/div>\n
D\u00edky<\/em>, pomyslel jsem si v duchu. V\u017edy\u0165 to i s\u00e1m c\u00edt\u00edm, \u017ee jsem ur\u010dit\u011b rud\u00fd jak \u010derstv\u011b va\u0159en\u00fd rak.<\/em> V tu chv\u00edli m\u011b zamrazila p\u0159edstava sebe, \u017ee se srovn\u00e1v\u00e1m s takovou hav\u011bt\u00ed, jako jsou raci\u2026 A dost, Kaulitzi!<\/em> ok\u0159ikl jsem v my\u0161lenk\u00e1ch s\u00e1m sebe. Uklidni se a koukej si u\u017e\u00edvat toho, jak te\u010f Tom o tebe pe\u010duje! A p\u0159esta\u0148 myslet na blbosti!<\/em> A moje \u00favahy o blbostech byly skute\u010dn\u011b p\u0159eru\u0161eny, kdy\u017e jsem Tomova \u00fasta zaplnil po\u0159\u00e1dnou v\u00e1rkou spermatu. \u0160\u0165astn\u011b jsem omotal pa\u017ee kolem Tomova krku a tulil jsem k n\u011bmu obli\u010dej\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„No vida, jak um\u00ed b\u00fdt kobylka mazliv\u00e1,“ zap\u0159edl Tom a hladil m\u011b ve vlasech.<\/div>\n
„Jakooo\u2026 Nech si toho!“<\/div>\n
„Hele, j\u00e1 \u0159\u00edk\u00e1m jenom pravdu,“ \u0161k\u00e1dlil m\u011b ten star\u0161\u00ed sy\u010d\u00e1k i nad\u00e1le. „Prost\u011b se star\u00e1\u0161 o h\u0159\u00edb\u011b a to d\u011blaj\u00ed, pokud v\u00edm, jenom kobyly.“<\/div>\n
Dramaticky jsem si povzdychl, kdy\u017e jsme se za\u010dali zvedat ze sl\u00e1my.<\/div>\n
„Ty se\u0161 fakt ztracen\u00fd p\u0159\u00edpad.“<\/div>\n
„Ale, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1\u0161 zrovna ty!“ u\u0161kl\u00edbl se na m\u011b. „A v\u016fbec, prozrad\u00ed\u0161 mi, \u010demu ses p\u0159ed chv\u00edl\u00ed tak chechtal?“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl jsem hlavou, kdy\u017e jsem p\u0159el\u00e9zal hrazen\u00ed a m\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Tom m\u011b v\u0161ak svi\u017en\u011b dohonil.<\/div>\n
„D\u011blej, vyklop to ven!“<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee ne!“ dupl jsem si, kdy\u017e jsem za sebou zav\u00edral vrata stodoly.<\/div>\n
„Hele, Kaulitzi juniore! Neser m\u011b, nebo t\u011b zlecht\u00e1m!“<\/div>\n
„Zlechtej, ty seniore, a nezapome\u0148 si p\u0159itom n\u011bkde vyzvednout d\u016fchod a \u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1!“ za\u0159val jsem, kdy\u017e mi skute\u010dn\u011b po \u017eebrech p\u0159ejely jeho prsty. S hysterick\u00fdm \u0159evem jsem vyrazil k chalup\u011b a zabouchl dve\u0159e Tomovi p\u0159\u00edmo p\u0159ed nosem.<\/div>\n
„Otev\u0159i!“ vztekal se a bu\u0161il do nich p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„Ani m\u011b nehne!“<\/div>\n
„Zmetku!“<\/div>\n
„Obludo!“<\/div>\n
„Krasomilo!“<\/div>\n
„Hipp\u00edku!“<\/p>\n<\/div>\n
Snad p\u016fl hodiny trvalo, ne\u017e jsem br\u00e1\u0161kovi se sm\u00edchem otev\u0159el, ale to jenom proto, \u017ee u\u017e jsem m\u011bl hlad a on zajist\u00e9 taky, nikoliv ze soucitu. Rozesm\u00e1t\u00ed jako slun\u00ed\u010dka jsme zalezli do ob\u00fdv\u00e1ku a Tom vz\u00e1p\u011bt\u00ed odn\u011bkud vy\u0161trachal slu\u0161nou z\u00e1sobu su\u0161enek, zat\u00edmco j\u00e1 jsem p\u0159ipravil kafe. Samoz\u0159ejm\u011b jsem se nevyhnul k\u00e1z\u00e1n\u00ed o tom, \u017ee piju jenom obarvenou, p\u0159eslazenou, ml\u00edkem \u0159ed\u011bnou vodu. Ale j\u00e1 jsem to u\u017e ne\u0159e\u0161il, dnes jsme se u\u017e po\u0161\u0165uchovali v\u00edc ne\u017e dost. Proto jsem teda jenom poslu\u0161n\u011b p\u0159ikyvoval, mysl\u00edce si p\u0159itom svoje\u2026<\/div>\n
„\u2026a jakej je teda po\u0159\u00e1dn\u011b silnej neslazenej turek?“ padla na konci p\u0159edn\u00e1\u0161ky ot\u00e1zka.<\/div>\n
„No nejlep\u0161\u00ed p\u0159ece,“ zahu\u010del jsem.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161,“ objal m\u011b Tom. „J\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee ti to jednoho dne dojde a \u017ee to i p\u0159es svoje neuv\u011b\u0159iteln\u00fd ego p\u0159izn\u00e1\u0161\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikn\u011bte na novou anketu, d\u00edk. J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Bill Pot\u00e9, co jsme dojedli, vyt\u00e1hl jsem z poli\u010dky d\u011btskou lahev, a kdy\u017e jsem s o\u010dima up\u0159en\u00fdma na hodink\u00e1ch zjistil, \u017ee u\u017e od posledn\u00edho krmen\u00ed za chv\u00edli ute\u010dou dv\u011b hodiny, tak p\u0159esn\u011b jak \u0159\u00edkal veterin\u00e1\u0159, jsem do n\u00ed sm\u00edchal vodu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[203],"tags":[],"class_list":["post-14410","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14410","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14410"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14410\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14410"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14410"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14410"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}