{"id":14434,"date":"2009-05-25T15:30:00","date_gmt":"2009-05-25T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14401"},"modified":"2009-05-25T15:30:00","modified_gmt":"2009-05-25T14:30:00","slug":"chaos-v-dusi-ii-34","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/25\/chaos-v-dusi-ii-34\/","title":{"rendered":"Chaos v du\u0161i II 34."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Netu\u0161il jsem, co m\u00e1m v\u016fbec d\u011blat. Nebyl jsem schopn\u00fd se ani pohnout, promluvit, nedok\u00e1zal jsem nic, jak jsem byl v \u0161oku nad t\u00edm smutn\u00fdm v\u00fdjevem, kter\u00fd se p\u0159ede mnou rozprost\u00edral. Bill m\u011b sv\u00edral za ruku a \u0161eptal, co budeme d\u011blat, j\u00e1 mu ale nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. Jenom jsem koukal na mali\u010dk\u00e9 h\u0159\u00edb\u00e1tko, kter\u00e9 bezmocn\u011b le\u017eelo ve sl\u00e1m\u011b a vypadalo to, \u017ee dlouho nep\u0159e\u017eije. V tu chv\u00edli mi do\u0161lo, \u017ee jsem v \u017eivot\u011b nevid\u011bl smutn\u011bj\u0161\u00ed sc\u00e9nu, kdy\u017e teda samoz\u0159ejm\u011b nepo\u010d\u00edt\u00e1m Billa v Davidov\u011b moci\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tomeee,“ stiskl m\u011b Bill o n\u011bco pevn\u011bji, a\u017e m\u011b to tro\u0161ku zabolelo.<\/div>\n
„Co je?“<\/div>\n
„No pt\u00e1m se t\u011b, co budeme d\u011blat!“ zakv\u00edlel. „P\u0159ece ho nem\u016f\u017eeme nechat um\u0159\u00edt!“<\/div>\n
„No jako \u0159ekni mi, jak m\u00e1m asi v\u011bd\u011bt, co m\u00e1me d\u011blat!“ prskl jsem roz\u010dilen\u011b. „Nejsem ko\u0148sk\u00e1 ch\u016fva ani veterin\u00e1\u0159!“<\/div>\n
Najednou jsem se odml\u010del, kdy\u017e mi n\u00e1hle n\u011bco docvaklo.<\/div>\n
„Po\u010dkat, to je ono,“ vydechl jsem. „Veterin\u00e1\u0159! Po\u010dkej tady,“ vyhrkl jsem na u\u017easle se tv\u00e1\u0159\u00edc\u00edho br\u00e1\u0161ku, kdy\u017e jsem se oto\u010dil na podpatku. „Jdu mrknout na net, kde je tady n\u011bjakej nejbli\u017e\u0161\u00ed veterin\u00e1\u0159 a zavol\u00e1m mu!“<\/div>\n
„Tak ale m\u00e1kni, ne\u017e bude pozd\u011b!“ sly\u0161el jsem je\u0161t\u011b, jak na m\u011b vol\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Vrazil jsem do chalupy a rychle jsem zapnul notebook. Sakra, \u017ee mus\u00edme b\u00fdt zrovna v takov\u00fdhle d\u00ed\u0159e, jako te\u010f jsme! Jak tady m\u00e1 asi jeden naj\u00edt n\u011bjak\u00fdho veterin\u00e1\u0159e? Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u011b v\u0161ak kamar\u00e1d internet nezklamal a j\u00e1 mohl po p\u011bti minut\u00e1ch volat. M\u011bl jsem \u0161t\u011bst\u00ed, doktor byl na p\u0159\u00edjmu. Ihned jsem mu popsal celou situaci i m\u00edsto, kde jsme se nach\u00e1zeli a dostalo se mi uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee do \u010dtvrt hodiny je tady. Uf, snad to dopadne dob\u0159e\u2026 Jako tohle se m\u016f\u017ee fakt st\u00e1t jenom a pouze n\u00e1m, namo\u010dit se do takov\u00fdhle ka\u0161e. Jako jestli to h\u0159\u00edb\u011b nep\u0159e\u017eije, tak n\u00e1s majitel asi zabije. A m\u00e1m dojem, \u017ee ani br\u00e1\u0161ka by to psychicky nerozdejchal. Tolik m\u011b to st\u00e1lo pr\u00e1ce, ne\u017e jsem ho op\u011bt nau\u010dil m\u00edt kon\u011b r\u00e1d, a te\u010f by m\u011bl vid\u011bt, jak jedno h\u0159\u00edb\u011b um\u00edr\u00e1?<\/div>\n
\n
No to teda ne. Snad to dopadne dob\u0159e. Mus\u00ed prost\u011b! Zvedl jsem se a cht\u011bl jsem za n\u00edm j\u00edt, ale n\u011bjak m\u011b najednou p\u0159e\u0161la odvaha. V hlav\u011b jsem m\u011bl toti\u017e po\u0159\u00e1d ten zoufal\u00fd pohled drobou\u010dk\u00e9ho tvore\u010dka. Nevydr\u017eel bych se na to d\u00edvat, na tohle j\u00e1 nem\u00e1m \u017ealudek. Rad\u0161i budu vyhl\u00ed\u017eet veterin\u00e1\u0159e\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e Tom ode\u0161el, prvn\u00ed, co m\u011b napadlo ud\u011blat, bylo zav\u0159\u00edt vrata, aby se sem nemohli vr\u00e1tit ostatn\u00ed kon\u011b, kte\u0159\u00ed by mohli tomu mali\u010dk\u00e9mu ubl\u00ed\u017eit. Pak jsem do\u0161el a\u017e ke k\u0159ehk\u00e9mu t\u011bl\u00ed\u010dku. Sedl jsem si na bobek, a kdy\u017e m\u00e9 o\u010di p\u0159ivykly n\u00e1hl\u00e9mu \u0161eru, nejist\u011b jsem nat\u00e1hl ruku a dotkl se h\u0159\u00edb\u00e1tka. V tu chv\u00edli jako by mnou projel elektrick\u00fd proud, ale v tom p\u0159\u00edjemn\u00e9m slova smyslu. Znenad\u00e1n\u00ed m\u011b siln\u011b zah\u0159\u00e1lo u srdce, kdy\u017e jsem hladil je\u0161t\u011b slepen\u00e9 a mokr\u00e9 chloupky, a najednou jsem vid\u011bl, jak mal\u00e1 hlavi\u010dka, kter\u00e1 dosud le\u017eela na sl\u00e1m\u011b, se zvedla\u2026 a j\u00e1 uc\u00edtil ve sv\u00fdch dlan\u00edch drobou\u010dkou, sametov\u011b hebkou tlami\u010dku, kter\u00e1 v\u00e1hav\u011b \u0161imrala m\u00e9 prsty, na\u010de\u017e je uchopila a sna\u017eila se je s\u00e1t. Byl to neuv\u011b\u0159iteln\u00fd pocit, nemohl jsem skoro ani d\u00fdchat. Jenom\u017ee pak jsem si uv\u011bdomil, \u017ee h\u0159\u00edb\u011b m\u00e1 po\u0159\u00e1d mokrou srst. Mohlo by prochladnout! Sundal jsem si mikinu a za\u010dal j\u00ed pomal\u00fdmi, ale intenzivn\u00edmi pohyby su\u0161it mali\u010dk\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko. A k m\u00e9mu velik\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed jsem vid\u011bl, jak se h\u0159\u00edb\u011b pohnulo a za\u010dalo se sna\u017eit postavit se na nohy!<\/div>\n
S m\u00edrn\u011b pootev\u0159enou pusou jsem v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu sledoval, jak se sna\u017e\u00ed ty dlouhat\u00e1nsk\u00e9 \u0161pejli\u010dky zasunout pod t\u011bl\u00ed\u010dko a jak se sna\u017e\u00ed vys\u00e1pat se na v\u0161echny \u010dty\u0159i. Ani nev\u00edm, pro\u010d m\u011b to tak fascinovalo, v\u017edy\u0165 to p\u0159ece v\u00ed ka\u017ed\u00fd ko\u0148\u00e1k, \u017ee h\u0159\u00edbata se hned po narozen\u00ed stav\u00ed na nohy, a teprve pak se poprv\u00e9 od maminky napijou. Ale tady jako bych tuhle zn\u00e1mou v\u011bc zapomn\u011bl, jenom jsem kulil o\u010di, kdy\u017e se ten drobe\u010dek sna\u017eil vst\u00e1t, a na rtech se mi rozlil \u00fasm\u011bv, kdy\u017e to u\u017e u\u017e vypadalo, \u017ee se prcek zvedne, a najednou mu podjely p\u0159edn\u00ed no\u017ei\u010dky a on se op\u011bt svalil do sl\u00e1my. To bylo tak roztomil\u00fd! Neodolal jsem, a kdy\u017e mali\u010dk\u00e9 u\u010dinilo dal\u0161\u00ed pokus, pomohl jsem mu zvednout se a p\u0159idr\u017eoval jsem ho do t\u00e9 doby, ne\u017e z\u00edskalo stabilitu.<\/div>\n
Teprve te\u010f, kdy\u017e u\u017e bylo such\u00e9 a na nohou, jsem m\u011bl prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost tro\u0161ku po\u0159\u00e1dn\u011bji si ho prohl\u00e9dnout. Bylo \u010dist\u011b \u010dern\u00e9, jako jeho maminka, ale mezi o\u010dima mu z\u00e1\u0159ila b\u00edl\u00e1 hv\u011bzdi\u010dka. M\u011bl i malink\u00e9 b\u00edl\u00e9 pono\u017eky t\u011bsn\u011b nad ob\u011bma zadn\u00edmi kop\u00fdtky. V o\u010di\u010dk\u00e1ch m\u011blo st\u00e1le je\u0161t\u011b strach, ale u\u017e se za\u010dalo rozhl\u00ed\u017eet po stodole, z\u0159ejm\u011b hledalo maminku. Se smutn\u00fdm povzdechem jsem ho pohladil jednou rukou po z\u00e1dech a nechal jsem ho, aby mi zkou\u0161elo z druh\u00e9 ruky s\u00e1t ml\u00ed\u010dko, kter\u00e9ho se ale stejn\u011b nedo\u010dkalo\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Trhl jsem sebou, kdy\u017e zavrzaly t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e a dovnit\u0159 ve\u0161el n\u011bjak\u00fd mu\u017e v b\u00edl\u00e9m, s kuf\u0159\u00edkem v ruce, doprov\u00e1zen\u00fd Tomem. Nechal dve\u0159e pootev\u0159en\u00e9, dal v\u0161ak p\u0159es n\u011b kousek provazu, aby kon\u00edm zabr\u00e1nil vstoupit dovnit\u0159. P\u0159edstavil se mi, ale j\u00e1 jsem ho skoro nevn\u00edmal, m\u011bl jsem a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velik\u00fd strach o to mali\u010dk\u00e9. Co te\u010f doktor \u0159ekne? D\u00e1 mu v\u016fbec n\u011bjakou \u0161anci na p\u0159e\u017eit\u00ed? Nebo ho nech\u00e1 spolu s t\u011bmi zdvo\u0159ilostn\u00edmi fr\u00e1zemi, \u017ee to tak bude lep\u0161\u00ed, utratit? Za\u010dal jsem se o \u017eivot h\u0159\u00edb\u00e1tka b\u00e1t a bezd\u011b\u010dn\u011b jsem se k n\u011bmu tro\u0161ku p\u0159itulil, dokud m\u011b Tom neodt\u00e1hl stranou, aby m\u011bl veterin\u00e1\u0159 prostor\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„No,“ \u0159ekl ten \u010dlov\u011bk po chv\u00edli. „Na prvn\u00ed pohled to vypadalo docela dost o\u0161kliv\u011b, ale nakonec je v po\u0159\u00e1dku. Ale kdy\u017e ji matka odm\u00edtla, tak ji budete muset krmit vy – „<\/div>\n
„Ji?“ vykulil jsem o\u010di.<\/div>\n
„Ano, je to kobylka,“ usm\u00e1l se veterin\u00e1\u0159, pak ale zv\u00e1\u017en\u011bl. „Mus\u00edte ji krmit p\u0159ibli\u017en\u011b ka\u017ed\u00e9 dv\u011b hodiny, aspo\u0148 zeza\u010d\u00e1tku. Nebo ji m\u00e1m nechat odv\u00e9zt do \u00fatulku pro kon\u011b, kter\u00fd je kousek odsud?“<\/p>\n<\/div>\n
No to teda v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b! Pod\u00edval jsem se na Toma. Jeho v\u00fdraz se mi moc nel\u00edbil, vypadalo to, \u017ee by h\u0159\u00edb\u011b rad\u0161i sv\u011b\u0159il do zku\u0161en\u00fdch rukou. Jen\u017ee to m\u00e1 tahle mali\u010dk\u00e1 skon\u010dit n\u011bkde v \u00fatulku? Bude j\u00ed smutno, a nav\u00edc by se to ur\u010dit\u011b nel\u00edbilo majiteli na\u0161\u00ed chalupy! Tom se u\u017e u\u017e nadechoval, kdy\u017e jsem ho chytil za ruku.<\/p>\n<\/div>\n
„Tommy, pros\u00edm,“ hodil jsem na n\u011bj prosebn\u00fd pohled. „Nech\u00e1me ji tady a postar\u00e1me se o ni!“<\/div>\n
Tom se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Kdy\u017e j\u00e1 nev\u00edm,“ nam\u00edtal. „J\u00e1 se o kon\u011b starat neum\u00edm a tebe to ur\u010dit\u011b po p\u00e1r dnech p\u0159estane bavit.“<\/div>\n
„Nene!“ zamra\u010dil jsem se. Jak si tohle o mn\u011b m\u016f\u017ee myslet? Klidn\u011b se o malou postar\u00e1m \u00fapln\u011b s\u00e1m, nemus\u00ed mi s t\u00edm v\u016fbec pom\u00e1hat! „To zvl\u00e1dneme,“ \u0159ekl jsem po chvili\u010dce. „V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee dokud jsme na v\u0161echno spolu, tak to zvl\u00e1dneme, i kdyby padaly meteority!“<\/div>\n
„No dob\u0159e,“ rezignoval nakonec br\u00e1\u0161ka a j\u00e1 m\u011bl co d\u011blat, abych nezav\u00fdskl radost\u00ed. „Ale v noci k tomu vst\u00e1vat nebudu!“<\/div>\n
„Juch\u016f!“ radoval jsem se a \u0161\u0165astn\u011b podrbal h\u0159\u00edb\u00e1tko na krku. „Jen\u017ee te\u010f bysme j\u00ed asi m\u011bli n\u011bco d\u00e1t! Od narozen\u00ed nebumbala!“<\/div>\n
„To pr\u00e1v\u011b za\u0159izuju,“ ozval se veterin\u00e1\u0159, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b sm\u00edch\u00e1val v d\u011btsk\u00e9 lahvi\u010dce, kterou vyt\u00e1hl z bra\u0161ny, ml\u00edko s vodou. Ani jsem si nev\u0161iml, \u017ee tady po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b je. Kdy\u017e t\u0159ep\u00e1n\u00ed lahvi\u010dkou dokon\u010dil, podal mi ji.<\/div>\n
„Vy vypad\u00e1te, \u017ee role ch\u016fvy padne nejsp\u00ed\u0161 na v\u00e1s, \u017ee?“ pousm\u00e1l se, kdy\u017e jsem nedo\u010dkav\u011b ch\u0148apnul po lahvi\u010dce. „Opatrn\u011b!“<\/p>\n<\/div>\n
Pomohl mi ruku s lahvi\u010dkou nasm\u011brovat k mal\u00e9 tlami\u010dce a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem vid\u011bl, jak dudl\u00edk zmizel mezi drobou\u010dk\u00fdmi pysky. Zv\u00ed\u0159\u00e1tko za\u010dalo s\u00e1t. Zeza\u010d\u00e1tku opatrn\u011b a nejist\u011b, pak ale s\u00e1n\u00ed zintenzivnilo a ml\u00edko se ztr\u00e1celo p\u0159ed o\u010dima. Bylo to tak roztomil\u00fd! Rozz\u00e1\u0159en\u011b jsem se oto\u010dil na veterin\u00e1\u0159e, kter\u00fd vypadal, \u017ee sd\u00edl\u00ed tu radost se mnou, a dokonce i Tom se dojat\u011b usm\u00edval.<\/p>\n<\/div>\n
„To je \u00fa\u017easn\u00fd,“ vydechl jsem a d\u00e1l sledoval, jak v kobylce miz\u00ed posledn\u00ed zbyte\u010dky obsahu lahve. Chv\u00edli je\u0161t\u011b tahala za pr\u00e1zdn\u00fd dudl\u00edk, nakonec ale usoudila, \u017ee asi skute\u010dn\u011b v\u00edc nedostane. Cht\u011bl jsem j\u00ed je\u0161t\u011b tro\u0161ku p\u0159idat, ale veterin\u00e1\u0159 \u0159\u00edkal, \u017ee lep\u0161\u00ed to pro ni bude v pravideln\u00fdch \u010dast\u011bj\u0161\u00edch d\u00e1vk\u00e1ch, ne\u017e takhle v\u011bt\u0161\u00ed mno\u017estv\u00ed najednou. A\u010d nerad, zak\u00fdval jsem hlavou a sledoval, jak mali\u010dk\u00e1 zahrabala drobn\u00fdm kop\u00fdtkem do sl\u00e1my, na\u010de\u017e se polo\u017eila, a do p\u00e1r minutek hajala a spinkala jako miminko. Byl bych se na ni vydr\u017eel d\u00edvat celou v\u011b\u010dnost, kdyby m\u011b Tom nechytil za ruku s t\u00edm, \u017ee je \u010das na n\u011bco k ob\u011bdu. \u00dazkostliv\u011b jsem se pod\u00edval na mobil, abych se ujistil, \u017ee je\u0161t\u011b od krmen\u00ed neutekly dv\u011b hodiny, a pak jsem se nechal odv\u00e9st dom\u016f. Byl jsem kr\u00e1sou kobylky unesen zcela mimo vn\u00edm\u00e1n\u00ed. To, jak veterin\u00e1\u0159 s Tomem zatarasili \u010d\u00e1st stodoly, aby se ke h\u0159\u00edb\u011bti nedostali ostatn\u00ed kon\u011b, to, \u017ee je nakrmili, to jsem nevn\u00edmal. Jenom jsem zhypnotizovan\u011b koukal na spinkaj\u00edc\u00ed kobylku. Byl to pro m\u011b snad nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed pohled, kter\u00fd se mi kdy naskytl. Bylo to n\u011bco dechberouc\u00edho, kouzeln\u00e9ho\u2026 kdo tohle neza\u017eil, asi m\u011b mus\u00ed m\u00edt za bl\u00e1zna, ale to u\u017e \u0159e\u0161it odm\u00edt\u00e1m. Bl\u00e1zen jsem, to o sob\u011b v\u00edm…<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f, l\u00e1sko,“ ozvalo se mi n\u00e1hle u ucha. „Nech ji sp\u00e1t a poj\u010f se naj\u00edst. Pak sem zas klidn\u011b m\u016f\u017eem j\u00edt.“<\/div>\n
S lehk\u00fdm trhnut\u00edm jsem se probral z tranzu, kdy\u017e jsem zaznamenal, jak m\u011b Tom pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159. Popla\u0161en\u011b jsem se rozhl\u00e9dl.<\/div>\n
„Kde je veterin\u00e1\u0159?“<\/div>\n
„Neboj,“ uti\u0161il m\u011b. „Odjel u\u017e asi p\u0159ed p\u011bti minutami.“<\/div>\n
„Fakt?“ vykulil jsem o\u010di. Jak to, \u017ee jsem si jeho odjezdu nev\u0161iml?<\/div>\n
„Lou\u010dil se s tebou,“ informoval m\u011b Tom. „Ale tys byl \u00fapln\u011b mimo, jenom jsi koukal na to k\u016fn\u011b a culil ses jak zhulen\u00fd slun\u00ed\u010dko.“<\/div>\n
„Aha,“ vydechl jsem zara\u017een\u011b. No pros\u00edm, dal\u0161\u00ed potvrzen\u00ed toho, \u017ee jsem bl\u00e1zen. U\u017e ani nevn\u00edm\u00e1m, \u017ee se se mnou lou\u010dil veterin\u00e1\u0159. No ale na stranu druhou, kdo by to taky vn\u00edmal, kdy\u017e p\u0159ed n\u00edm le\u017e\u00ed ten nejroztomilej\u0161\u00ed drobe\u010dek na sv\u011bt\u011b?<\/p>\n<\/div>\n
Vydali jsme se s Tomem ruku v ruce do chalupy, kde moje l\u00e1ska p\u0159ipravila \u0161pagety. Pousm\u00e1l jsem se, kdy\u017e jsem to vid\u011bl. To se dalo \u010dekat, ten dredat\u00fd brou\u010dek nic jin\u00e9ho ani va\u0159it neum\u00ed. Vlastn\u011b jo, um\u00ed. Krupicovou ka\u0161i, pudink a pol\u00e9vky z pytl\u00edku. To je cel\u00fd Tom\u016fv reperto\u00e1r va\u0159en\u00ed. Jo, je\u0161t\u011b topinky a m\u00edchan\u00e1 vaj\u00ed\u010dka, ale t\u00edm jeho \u0161k\u00e1la skute\u010dn\u011b hasne. Ale j\u00e1 to ne\u0159e\u0161\u00edm, ka\u017ed\u00fd je v n\u011b\u010dem jin\u00fd, a u n\u00e1s v\u011bt\u0161inou va\u0159\u00ed bu\u010f mamka, nebo restaurace. Sem tam ob\u010das i j\u00e1, ale to se mi mus\u00ed cht\u00edt. Co\u017e taky nen\u00ed zrovna nej\u010dast\u011bj\u0161\u00ed jev. Proto, a taky proto, \u017ee jsem poc\u00edtil zakru\u010den\u00ed v b\u0159\u00ed\u0161ku, jsem se la\u010dn\u011b vrhl nad kou\u0159\u00edc\u00ed tal\u00ed\u0159 a ani\u017e bych \u010dekal, ne\u017e mi to tro\u0161ku vystydne, zalil jsem svou porci po\u0159\u00e1dnou v\u00e1rkou ke\u010dupu a u\u017e jsem si vzal prvn\u00ed sousto.<\/p>\n<\/div>\n
„A\u016f\u016f\u016f\u016f!“ zakv\u00edlel jsem skoro jako vlkodlak, kdy\u017e se je\u0161t\u011b hork\u00e9 t\u011bstoviny st\u0159etly s m\u00fdm citliv\u00fdm jaz\u00fd\u010dkem a patrem. Vid\u011bl jsem p\u0159itom, jak se Tom \u0161kodolib\u011b \u0161kleb\u00ed.<\/div>\n
„Ty se\u0161 pako!“ sm\u00e1l se mi. „Dy\u0165 je to je\u0161t\u011b hork\u00fd, taks mohl tu\u0161it, \u017ee t\u011b to sp\u00e1l\u00ed! Trumpeto jeden!“<\/div>\n
„Auuuu,“ f\u0148ukl jsem trucovit\u011b, ani ne tak ze skute\u010dn\u00e9 bolesti, jako z toho d\u016fvodu, \u017ee jsem najednou zatou\u017eil po br\u00e1\u0161kov\u00fdch rtech. „Tommy, to p\u00e1l\u00ed… pot\u0159ebuju to n\u011bjak zchladit,“ hr\u00e1l jsem na n\u011bj svou teatr\u00e1ln\u00ed komedii.<\/div>\n
„Tak se napij studen\u00fd vody,“ u\u0161kl\u00edbl se na m\u011b.<\/div>\n
Ha. Tak tohle byla teda r\u00e1na pod p\u00e1s. A p\u0159itom ten hajzl\u00edk moc dob\u0159e v\u00ed, co chci, je to na n\u011bm vid\u011bt! A te\u010f se kr\u00e1lovsky bav\u00ed t\u00edm, jak m\u011b set\u0159el! Ale j\u00e1 mu tohle nedaruju. Vstal jsem ze \u017eidle a sedl jsem si mu na kl\u00edn.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, co mi nejv\u00edc zchlad\u00ed zran\u011bn\u00fd jaz\u00fd\u010dek,“ za\u0161eptal jsem a sv\u016fdn\u011b jsem na n\u011bj zamrkal.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161 dej pokoj,“ proto\u010dil o\u010di v sloup. „M\u00e1m hlad, tak\u017ee s dovolen\u00edm!“<\/div>\n
Kdybych ho neznal od sv\u00e9ho narozen\u00ed, tak bych snad \u0159ekl, \u017ee to i myslel v\u00e1\u017en\u011b. Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee ve mn\u011b v prvn\u00ed minut\u011b hrklo jako ve star\u00fdch hodin\u00e1ch. Jen\u017ee to bych nesm\u011bl sv\u00e9 dvoj\u010d\u00e1tko zn\u00e1t jako vlastn\u00ed boty. Spat\u0159il jsem toti\u017e, jak mu lehce zacukal lev\u00fd koutek \u00fast, co\u017e se sna\u017eil vz\u00e1p\u011bt\u00ed zamaskovat lehce k\u0159e\u010dovit\u00fdm \u0161klebem.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 to?“ prskl na m\u011b. „U\u017e m\u00e1m z hladu k\u0159e\u010de, tak\u017ee si nech zaj\u00edt choutky, jasn\u00fd?“<\/div>\n
„Nenech\u00e1m,“ d\u00fdchl jsem mu do tv\u00e1\u0159e a z\u016fstal sv\u00fdm obli\u010dejem jen p\u00e1r centimetr\u016f od toho jeho. Pootev\u0159el jsem rty a sklopil o\u010di, kter\u00fdmi jsem p\u0159itom hypnotizoval tu jeho kouzelnou papulku, je\u017e dok\u00e1zala s m\u00fdm t\u011blem d\u011blat divy. C\u00edtil jsem, jak sv\u00e1d\u00ed souboj s\u00e1m se sebou, jestli se m\u00e1 sna\u017eit je\u0161t\u011b chv\u00edli se tv\u00e1\u0159it zle a nep\u0159\u00edstupn\u011b, nebo jestli v nejbli\u017e\u0161\u00edch vte\u0159in\u00e1ch podlehne kouzlu m\u00e9ho hork\u00e9ho, tou\u017eebn\u00e9ho dechu. Schv\u00e1ln\u011b jsem se k n\u011bmu naklonil je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a provokativn\u011b jsem zakrou\u017eil boky. Jo! Povedlo se! Tom v tu chv\u00edli prudce vydechl, zav\u0159el o\u010di a j\u00e1 uc\u00edtil pod sv\u00fdm pozad\u00edm, jak se v jeho kl\u00edn\u011b probouz\u00ed \u017eivot. Ti\u0161e jsem mu vzdychl do \u00fast, kter\u00e1 byla od m\u00fdch vzd\u00e1len\u00e1 u\u017e jen pouh\u00e9 milimetry, a za\u0161imral ho rychl\u00fdm pomrk\u00e1v\u00e1n\u00edm \u0159asami na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Bill\u00ed, nech toho,“ vydechl polohlasn\u011b, ale roztou\u017een\u011b.<\/div>\n
„A pro\u010d bych toho m\u011bl nechat?“ op\u00e1\u010dil jsem stejn\u011b tich\u00fdm hlasem a je\u0161t\u011b jednou jsem sebou zavrt\u011bl.<\/div>\n
„Proto\u017ee v\u00ed\u0161, co se mnou tyhle tvoje pohyby d\u011blaj\u00ed!“<\/div>\n
„No ale nemuselo to zaj\u00edt a\u017e sem,“ zamrkal jsem na n\u011bj a ol\u00edzl si rty. „Sta\u010dilo, kdybys m\u011b b\u00fdval polibkem zchladil a uklidnil pop\u00e1lenou pusinku, v\u00ed\u0161? Jen\u017ee kdy\u017e jsi to nepochopil z n\u00e1znak\u016f, tak muselo doj\u00edt k \u010dinu, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ty zmetku,“ zasy\u010del, p\u0159itom se ale kr\u00e1sn\u011b usm\u00e1l. Sev\u0159el m\u011b pevn\u011bji kolem bok\u016f a kone\u010dn\u011b se dotkl sv\u00fdmi rty t\u011bch m\u00fdch. Ot\u00edral se o n\u011b a p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po jejich obryse. A m\u011b fascinovalo, kdy\u017e je na mou pusu kone\u010dn\u011b pevn\u011b p\u0159itiskl, jak kr\u00e1sn\u011b na\u0161e rt\u00edky do sebe zapadaly. Jak kr\u00e1sn\u011b k sob\u011b p\u0159ilnuly. A pak jsem uc\u00edtil chladivou vlhkost, kdy\u017e po t\u011bch m\u00fdch p\u0159ejel Tom\u016fv jazyk. Nev\u00e1hal jsem a pootev\u0159el jsem \u00fasta, nechal jsem to zv\u00eddav\u00e9 h\u00e1\u010f\u00e1tko proniknout do sv\u00fdch hlubin a u\u017e\u00edval si ten n\u00e1dhern\u00fd pocit. Nevyv\u00edjel jsem skoro \u017e\u00e1dnou aktivitu, v\u0161e jsem p\u0159enechal sv\u00e9mu drah\u00e9mu brat\u0159\u00ed\u010dkovi, kter\u00fd te\u010f n\u011b\u017en\u011b ti\u0161il od \u0161paget pop\u00e1len\u00e1 m\u00edsta. Jedin\u00e9, co tak tro\u0161i\u010dku naru\u0161ovalo tu slastnou pohodu, bylo vn\u00edm\u00e1n\u00ed toho, jak m\u011b Tom\u016fv penis tla\u010d\u00ed, kdy\u017e se tak ak\u010dn\u011b hl\u00e1s\u00ed o pozornost. A j\u00e1 jsem se \u0161kodolib\u011b u\u0161kl\u00edbl. Tak, br\u00e1\u0161ko. Te\u010f ti ten tv\u016fj hlad splat\u00edm i s \u00farokama… Tom se ke mn\u011b je\u0161t\u011b v\u00edce p\u0159itiskl a sna\u017eil se m\u011b dlan\u011bmi vtisknout je\u0161t\u011b hloub\u011bji do sv\u00e9ho kl\u00edna, kdy\u017e jsem se mu n\u00e1hle vytrhl. Byl tak p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee se nezmohl na \u017e\u00e1dn\u00fd pohyb, \u010d\u00edm\u017e mi dal dokonalou p\u0159\u00edle\u017eitost vr\u00e1tit se na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„Bill\u00ed,“ vydechl u\u017easle a zmaten\u011b z\u00e1rove\u0148. „Kam jde\u0161?“<\/div>\n
„Kam by?“ pokr\u010dil jsem rameny, usedl na \u017eidli a namotal si na vidli\u010dku n\u011bkolik, te\u010f u\u017e vychladl\u00fdch \u0161paget. „Se jdu naj\u00edst, m\u00e1m hlad.“<\/div>\n
Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„No to nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, pro\u010d?“ zeptal jsem se naoko nevzru\u0161en\u011b, ale uvnit\u0159 jsem se tetelil \u0161kodolibou radost\u00ed.<\/div>\n
„No jako mi \u0159ekni, co m\u00e1m te\u010f d\u011blat!“ nasadil zoufal\u00fd v\u00fdraz a v\u00fdmluvn\u011b za\u0161ilhal sm\u011brem ke sv\u00e9mu rozkroku.<\/div>\n
„No co asi,“ hr\u00e1l jsem d\u00e1l svou p\u0159etv\u00e1\u0159ku a dal si do pusy dal\u0161\u00ed v\u00e1rku \u0161paget. „Si ho vyho\u0148, ne?“<\/div>\n
Tom se zatv\u00e1\u0159il, jako by do n\u011bj uhodil blesk… a j\u00e1 to u\u017e nevydr\u017eel. V k\u0159e\u010d\u00edch sm\u00edchu jsem se zvedl, p\u0159istoupil a\u017e k n\u011bmu a stulil si ho do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„No to v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b v tom nenech\u00e1m,“ vtiskl jsem mu pusinku na \u010delo. Na\u0161e rty se op\u011bt spojily v dlouh\u00e9m polibku a j\u00e1 p\u0159itom popam\u011bti rozepnul jeho p\u00e1sek. St\u00e1hnul jsem mu kalhoty i boxerky a jemn\u00fdm tlakem rukou ho donutil, aby si sedl na st\u016fl. Tro\u0161ku jsem se sklonil a uchopil jeho p\u0159irozen\u00ed do sv\u00fdch \u00fast. A garantuju, \u017ee netrvalo ani p\u00e1r minut, a m\u016fj v\u0161ev\u011bdouc\u00ed star\u0161\u00ed brat\u0159\u00ed\u010dek m\u011bl po probl\u00e9mu. Kdy\u017e jsem svou pr\u00e1ci skon\u010dil, narovnal jsem se a usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
„No ty se\u0161 \u0161ikulka,“ pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. „Zm\u00e1kne\u0161 to v\u017edycky tak rychle… a jde ti to v\u00fdborn\u011b,“ zap\u0159edl.<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem jsem pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„No v\u0161ak m\u00e1m taky dobr\u00fd tr\u00e9nink, ne?“ zamrkal jsem na n\u011bj. „To tys m\u011b zkazil… u\u017e v devaten\u00e1cti… sy\u010d\u00e1ku m\u016fj milovanej.“<\/div>\n
„No jo,“ nasadil naprosto nevinn\u00fd v\u00fdraz. „Hlavn\u011b, \u017ee to m\u00e1\u0161 na koho sv\u00e9st!“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u017edycky,“ potvrdil jsem jeho posledn\u00ed v\u011btu. „P\u0159ece si nebudu kazit image slu\u0161\u0148\u00e1ka, ne? A poj\u010f, jdem na ty \u0161pagety a pak za malou!“<\/div>\n
„A j\u00e9je,“ naoko proto\u010dil o\u010di v sloup. „Tak m\u00e1m dojem, \u017ee m\u00e1me do konce pobytu tady o z\u00e1bavu postar\u00e1no.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikn\u011bte na novou anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tom Netu\u0161il jsem, co m\u00e1m v\u016fbec d\u011blat. Nebyl jsem schopn\u00fd se ani pohnout, promluvit, nedok\u00e1zal jsem nic, jak jsem byl v \u0161oku nad t\u00edm smutn\u00fdm v\u00fdjevem, kter\u00fd se p\u0159ede mnou rozprost\u00edral. Bill m\u011b sv\u00edral za ruku a \u0161eptal, co budeme<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[203],"tags":[],"class_list":["post-14434","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-v-dusi-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14434","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14434"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14434\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14434"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14434"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14434"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}