{"id":14439,"date":"2009-05-24T18:00:00","date_gmt":"2009-05-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14406"},"modified":"2009-05-24T18:00:00","modified_gmt":"2009-05-24T17:00:00","slug":"casoprostor-iii-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/24\/casoprostor-iii-16\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 16."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
Tom se rozlou\u010dil, klaply dve\u0159e a byl pry\u010d. Sakra\u2026 tyhle \u0161kody snad nikdy nem\u016f\u017eu napravit. I kdybych na sebe napatlal tunu mejkapu, \u010derven\u00fd o\u010di prost\u011b nezakryju, bude vid\u011bt, \u017ee jsem bulel. Ka\u0161lu na to\u2026 stejn\u011b budu bre\u010det znova, a\u017e m\u011b Sabine po\u0161le do h\u00e1je, proto\u017ee pak teprve nastane ten pravej pr\u016f\u0161vih. Jestli si m\u011b nevezme\u2026 ani o tom snad rad\u0161i nebudu p\u0159emej\u0161let. Projedu vlasy h\u0159ebenem, vezmu si na sebe n\u011bco slavnostn\u011bj\u0161\u00edho, ale jinak na to h\u00e1zim bobek\u2026 nem\u00e1m pot\u0159ebu se p\u0159ed Sabine p\u0159etva\u0159ovat, zn\u00e1 m\u011b skrz naskrz, vid\u011bla m\u011b u\u017e v ka\u017ed\u00fd situaci, v\u010detn\u011b sexu s Tomem, tak je to jedno. Stejn\u011b je to v\u0161echno jenom v\u011bc soucitu. Jestli ho v sob\u011b m\u00edt nebude, nezm\u016f\u017eu nic, ani kdybych byl kr\u00e1snej jak svatej obr\u00e1zek, natolik u\u017e ji zn\u00e1m. M\u011bl bych se nejsp\u00ed\u0161 za\u010d\u00edt pomalu modlit\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ozve se spl\u00e1chnut\u00ed z\u00e1choda a j\u00e1 si najednou uv\u011bdom\u00edm, \u017ee tu nejsem s\u00e1m. Sakra\u2026 jak jsem byl mimo sebe, v\u016fbec jsem nebyl schopen mluvit s Dav\u00eddkem, mus\u00ed b\u00fdt zmatenej, co se tady d\u011blo, \u0161patn\u011b nese, kdy\u017e m\u011b vid\u00ed bre\u010det. Opatrn\u011b a tro\u0161ku provinile vystr\u010d\u00edm nos z koupelny, abych se pod\u00edval, kam \u0161el. Sleduju, jak si v kuchyni p\u0159istr\u010d\u00ed \u017eidli k d\u0159ezu, vyleze nahoru a pust\u00ed vodu, aby si umyl ruce. A sakra\u2026 v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem v koupeln\u011b a b\u00e1l se j\u00edt za mnou, proto si rad\u0161i meje ruce v kuchyni. \u0160ikovnej kluk, um\u00ed si poradit. Mus\u00edm se rychle vzpamatovat a d\u0159\u00edv, ne\u017e p\u0159ijde Sabine, mu to n\u011bjak vysv\u011btlit. Ale jak, sakra\u2026 to bude snad je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, ne\u017e to \u0159\u00edkat Tomovi.<\/p>\n<\/div>\n
Tak stra\u0161n\u011b jsem se b\u00e1l, \u017ee mi Tom neuv\u011b\u0159\u00ed a bude si myslet, \u017ee jsem idiot, kterej t\u00fd \u017eensk\u00fd sko\u010dil na v\u011bji\u010dku. A\u017e kdy\u017e ti t\u0159i ode\u0161li, napadlo m\u011b, \u017ee jsem se t\u0159eba m\u011bl chovat \u00fapln\u011b jinak, \u017ee jsem se mohl za\u010d\u00edt roz\u010dilovat, zavolat pr\u00e1vn\u00edkovi, d\u00e1t jim jasn\u011b najevo, \u017ee takhle se mnou nikdo mluvit nebude, a ne se chovat jako pitom\u00e1 ovce, kter\u00e1 jim v\u0161echno odkejve a je\u0161t\u011b si vymysl\u00ed vlastn\u00ed svatbu. Jen\u017ee co je lep\u0161\u00ed? Kdybych na n\u011b vystartoval agresivn\u011b, vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed by n\u00e1s ur\u010dit\u011b neminulo, baba byla p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1, \u017ee na\u0161la d\u016fkazy a j\u00e1 si v tu chv\u00edli nebyl jistej, jestli skute\u010dn\u011b neexistuje n\u011bco, d\u00edky \u010demu by n\u00e1s dostali. Nev\u00edm, co by n\u00e1sledovalo, jak by to vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed vypadalo, rad\u0161i jsem nikdy nezji\u0161\u0165oval trestn\u00ed sazby za incest nebo za mravn\u00ed ohro\u017eov\u00e1n\u00ed ml\u00e1de\u017ee, co\u017e by n\u00e1m ur\u010dit\u011b p\u0159i\u0161ili, ale nejsp\u00ed\u0161 by se rozjela akce, p\u0159i kter\u00fd by nejen prohledali celej d\u016fm, ale taky by vysl\u00fdchali v\u0161echny na\u0161e kamar\u00e1dy, rodinu, zn\u00e1m\u00fd, hospodyni\u2026 ne\u2026 to jsem prost\u011b nemohl riskovat. Folkov\u00e1 by jim ur\u010dit\u011b \u0159ekla v\u0161echno, co by pot\u0159ebovali. Posledn\u00ed dobou jsme si p\u0159ed n\u00ed p\u0159estali d\u00e1vat v\u011bt\u0161\u00ed pozor, musela tu\u0161it, co se tu d\u011bje, nebo by ji to napadlo, a\u017e by ji vysl\u00fdchali a pochybuju, \u017ee je tak chytr\u00e1, aby policajt\u016fm lhala\u2026 pen\u00edze, kter\u00fd si u n\u00e1s vyd\u011bl\u00e1, by j\u00ed mohly d\u00e1t d\u016fvod, aby n\u00e1s nepr\u00e1skla, ale na to prost\u011b nen\u00ed dost chytr\u00e1\u2026 dostali by ji hned. Ne\u2026 nena\u0161el jsem jin\u00fd \u0159e\u0161en\u00ed\u2026 Ob\u011btovat sebe bylo lep\u0161\u00ed. Sebe a Toma\u2026 panebo\u017ee\u2026 co jsem to ud\u011blal?<\/div>\n
\n
Takovou pr\u00e1ci mi dalo, ne\u017e jsem se dostal ke sv\u00fd vysn\u011bn\u00fd l\u00e1sce, a te\u010f ho vyh\u00e1n\u00edm z vlastn\u00edho domu? Je mi z toho zle\u2026 Od chv\u00edle, kdy jsem sem p\u0159ed rokem p\u0159i\u0161el, se d\u011bjou neust\u00e1le sam\u00fd pr\u016f\u0161vihy\u2026 tak moc jsem doufal, \u017ee bude chv\u00edli klid, ale to se mi z\u0159ejm\u011b nespln\u00ed, na to j\u00e1 n\u00e1rok nem\u00e1m, to je p\u0159\u00edli\u0161 velkej luxus pro n\u011bkoho, jako jsem j\u00e1. M\u00e1m sl\u00e1vu, m\u00e1m pen\u00edze, ale za l\u00e1sku, za to jedin\u00fd, co m\u016f\u017ee m\u00edt zadarmo ka\u017edej \u017eebr\u00e1k, j\u00e1 mus\u00edm tvrd\u011b platit.<\/p>\n<\/div>\n
Tak ale dost! Mus\u00edm se p\u0159estat litovat, a za\u010d\u00edt se chovat jako chlap. Sice si tak te\u010f v\u016fbec nep\u0159ipad\u00e1m, sp\u00ed\u0161 jako uf\u0148ukan\u00e1 baba, ale zkusit to m\u016f\u017eu. Dav\u00eddek se mezit\u00edm uklidil do pokoj\u00ed\u010dka, tak jdu na to\u2026 d\u011bj se v\u016fle bo\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Dav\u00ed,“ zavol\u00e1m mezi dve\u0159ma, abych upoutal jeho pozornost. Sed\u00ed na zemi, po\u0159\u00e1d m\u00e1 je\u0161t\u011b na sob\u011b py\u017eamko s medv\u00eddkama, a skl\u00e1d\u00e1 n\u011bco z lega. Zvedne ke mn\u011b o\u010di a chvilku kouk\u00e1, nejsp\u00ed\u0161 aby si ov\u011b\u0159il, v jak\u00fd jsem n\u00e1lad\u011b. Kdy\u017e vid\u00ed m\u016fj \u00fasm\u011bv, kterej se sna\u017e\u00edm udr\u017eet na tv\u00e1\u0159i pokud mo\u017eno co nejd\u00fdl, vr\u00e1t\u00ed mi ho a p\u0159ib\u011bhne ke mn\u011b. Nev\u00e1h\u00e1m a zvednu ho rovnou k sob\u011b do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„U\u017e nebre\u010d\u00ed\u0161?“ zept\u00e1 se a d\u00e1 mi upatlanou pusu. Ol\u00edznu si bezd\u011bky rty, abych zjistil, co mu dal strejda k sn\u00eddani, a kdy\u017e identifikuju jahodov\u00fd jogurt, je mi jasn\u00fd, jak asi vypad\u00e1 kuchy\u0148skej st\u016fl.<\/div>\n
„Ne, u\u017e ne,“ za\u0161ept\u00e1m a p\u0159itisknu si toho sv\u00fdho pr\u0165ouska co nejv\u00edc k sob\u011b. Odnesu ho rovnou do koupelny, abych mu tu opatlanou pusinu umyl, p\u0159ece jen ve mn\u011b zv\u00edt\u011bz\u00ed vychov\u00e1vaj\u00edc\u00ed otec, a taky mi to d\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost n\u00e1\u0161 rozhovor tro\u0161ku odd\u00e1lit.<\/div>\n
„P\u0159evl\u00edkni se a p\u0159ij\u010f potom do kuchyn\u011b, jo?“ usm\u011bju se na Dejva, kdy\u017e je zase \u010distej jak lilie. V\u010dera ve\u010der jsem mu sl\u00edbil pala\u010dinky, tak to taky spln\u00edm. Ur\u010dit\u011b bude r\u00e1d, i kdy\u017e se najedl jogurtu. Ud\u011bl\u00e1m jich v\u00edc, proto\u017ee Sabine je m\u00e1 taky r\u00e1da\u2026 t\u0159eba si m\u011b vezme kv\u016fli tomu, \u017ee um\u00edm skv\u011ble ut\u0159\u00edt st\u016fl od jogurtu a ud\u011blat b\u00e1je\u010dn\u00fd pala\u010dinky. Mus\u00edm se usm\u00e1t\u2026 je\u0161t\u011b v\u010dera by m\u011b takov\u00e1 kravina ani nenapadla, a dneska u\u017e o tom uva\u017euju jako o samoz\u0159ejm\u00fd v\u011bci\u2026 jedna vte\u0159ina m\u016f\u017ee \u017eivot \u010dlov\u011bku obr\u00e1tit \u00fapln\u011b naruby\u2026 pro\u010d se to v\u017edycky st\u00e1v\u00e1 mn\u011b?<\/p>\n<\/div>\n
„Chutn\u00e1?“ oto\u010d\u00edm se na syna, abych si ov\u011b\u0159il, jestli jsem to upekl dob\u0159e. K\u00fdvne s plnou pusou, u\u017e ji m\u00e1 zase pro zm\u011bnu mastnou a opatlanou od marmel\u00e1dy. N\u011bjak se mi do toho rozhovoru nechce, sma\u017e\u00edm jednu pala\u010dinku za druhou, a \u010das let\u00ed jako bl\u00e1zen. P\u016fl des\u00e1t\u00fd\u2026 moc \u010dasu u\u017e nezb\u00fdv\u00e1\u2026 M\u00e1m mu v\u016fbec n\u011bco \u0159\u00edkat? Nebylo by lep\u0161\u00ed, kdyby se to dozv\u011bd\u011bl a\u017e pozd\u011bji? Co kdy\u017e to nedopadne dob\u0159e a Sab m\u011b odm\u00edtne? A i kdyby ne, co kdy\u017e se mu Sabine jako m\u00e1ma nebude l\u00edbit? Jako tetu ji m\u00e1 sice r\u00e1d, ale a\u017e se dozv\u00ed, \u017ee tu s n\u00e1mi bude bydlet\u2026 sp\u00e1t v moj\u00ed posteli\u2026 v\u016fbec nedovedu odhadnout, jak na to bude reagovat. O st\u011bhov\u00e1n\u00ed Toma se snad rad\u0161i v\u016fbec nezm\u00edn\u00edm, to by nedopadlo dob\u0159e\u2026 Ne\u2026 po\u010dk\u00e1m, nebudu mu te\u010f nic \u0159\u00edkat, a\u017e jak to dopadne se svatbou. Nem\u00e1 cenu mu p\u0159edem motat hlavu, m\u011bl by v tom zbyte\u010dn\u011b binec, kdyby se n\u011bco zm\u011bnilo. \u0158eknu mu a\u017e definitivn\u00ed verzi, to bude lep\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Tati?“ ozve se od stolu. „Tys bre\u010del, proto\u017ee ti ty pan\u00ed n\u011bco ud\u011blaly?“ A je to tady\u2026 ztuhnu s no\u017eem v ruce a p\u0159estanu mazat marmel\u00e1du na posledn\u00ed pala\u010dinku. Te\u010f si honem n\u011bco d\u016fv\u011bryhodn\u00fdho vymyslet. Oto\u010d\u00edm se na Dejva, a zavrt\u00edm hlavou, snad z toho pochop\u00ed, \u017ee ne, i kdy\u017e l\u017eu. Zni\u010dily mi \u017eivot, ale to mu \u0159\u00edct nem\u016f\u017eu.<\/div>\n
Polo\u017e\u00edm n\u016f\u017e, ut\u0159u si ruce do ut\u011brky a sednu si ke stolu. Chvilku mi trv\u00e1, ne\u017e najdu vhodn\u00e1 slova\u2026 tak do toho\u2026 bu\u010f chlap, Bille, te\u010f je vhodn\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost, lep\u0161\u00ed u\u017e stejn\u011b nebude.<\/div>\n
„Bylo mi smutno, v\u00ed\u0161?“ pohlad\u00edm sv\u00e9ho syna po tv\u00e1\u0159i, sou\u010dasn\u011b mu set\u0159u trochu marmel\u00e1dy a ol\u00edznu si jahodov\u00fd prst. „\u010cekaj\u00ed n\u00e1s te\u010f n\u011bjak\u00fd zm\u011bny,“ sna\u017e\u00edm se ho p\u0159ipravit na to, co mu \u0159eknu.<\/div>\n
„Jak\u00fd zm\u011bny?“ vykulen\u011b na m\u011b koukne. P\u0159ik\u00fdvnu a sna\u017e\u00edm se v hlav\u011b sesum\u00edrovat, co mu \u0159\u00edct\u2026 asi nakonec nebudu lh\u00e1t, nem\u00e1 to cenu, stejn\u011b se to proval\u00ed\u2026<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Dav\u00ed,“ za\u010dnu pomalu, „ta pan\u00ed, co si s tebou pov\u00eddala, si mysl\u00ed, \u017ee by bylo dobr\u00fd, kdybys m\u011bl novou maminku.“ A je to venku\u2026 panebo\u017ee, dr\u017e mi palce, a\u0165 to nezkon\u00edm.<\/div>\n
„Maminku?“ vykul\u00ed na m\u011b o\u010di. „Ale j\u00e1 p\u0159ece m\u00e1m maminku,“ vyhrkne. „Ukazoval jsem j\u00ed v pokoj\u00ed\u010dku obr\u00e1zek,“ vysv\u011btluje mi. Jo\u2026 to bylo minule, to j\u00ed je\u0161t\u011b ani nenapadlo tu hledat nic, krom nedodr\u017eov\u00e1n\u00ed po\u0159\u00e1dku a v\u00fd\u017eivy d\u00edt\u011bte\u2026 zlat\u00fd \u010dasy…<\/div>\n
„Ano, samoz\u0159ejm\u011b\u2026 ale ta maminka na obr\u00e1zku u\u017e ne\u017eije,“ sna\u017e\u00edm se, aby m\u011b pochopil. „Ona mysl\u00ed \u017eivou maminku, kter\u00e1 by se o tebe starala, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 m\u00e1m p\u0159ece tebe a strejdu,“ vrt\u00ed nech\u00e1pav\u011b hlavi\u010dkou, „nepot\u0159ebuju \u017e\u00e1dnou ciz\u00ed maminku,“ dod\u00e1 a zamra\u010d\u00ed se.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm\u2026“ p\u0159ik\u00fdvnu, „ale ta pan\u00ed si mysl\u00ed, \u017ee jo. Roste\u0161, p\u016fjde\u0161 brzy do \u0161koly a j\u00e1 v\u0161echno nestihnu s\u00e1m. Kdy\u017e bude\u0161 m\u00edt maminku, budeme na to dva, v\u00ed\u0161? Bude tady s n\u00e1mi bydlet, starat se o n\u00e1s\u2026 budeme norm\u00e1ln\u00ed rodina,“ sna\u017e\u00edm se, ale hrnou se mi slzy do o\u010d\u00ed, kdy\u017e si to cel\u00fd p\u0159edstav\u00edm. M\u00edsto Toma se budu budit vedle Sabine\u2026 neskute\u010dn\u00e1 p\u0159edstava\u2026<\/div>\n
„Bydlet?“ vydechne p\u0159ekvapen\u011b Dejv. „A kde?“ zept\u00e1 se zcela logicky.<\/div>\n
„Tady s n\u00e1mi,“ rozm\u00e1chnu se rukou, abych nazna\u010dil prostor na\u0161eho bytu.<\/div>\n
„A kde bude bydlet strejda?“ padne z\u00e1sadn\u00ed ot\u00e1zka. Dopr\u010dic\u2026 vzal jsem to \u0161patn\u00fdm sm\u011brem, na tohle v\u016fbec nem\u011bla p\u0159ij\u00edt \u0159e\u010d.<\/div>\n
„No, naho\u0159e u sebe,“ ku\u0148ku t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee l\u017eu. Mo\u017en\u00e1 tak do svatby, ale po n\u00ed u\u017e ur\u010dit\u011b ne. Sakra! Pro\u010d mus\u00ed ten \u017eivot bejt tak zatracen\u011b t\u011b\u017ekej!?<\/div>\n
„Aha,“ odpov\u00ed zara\u017een\u011b. „A ne\u0161lo by to, \u017ee by ta maminka bydlela naho\u0159e?“ sna\u017e\u00ed se vymyslet, jak si strejdu udr\u017eet co nejbl\u00ed\u017e u sebe.<\/div>\n
„Ne, to by ne\u0161lo,“ odpov\u00edm po pravd\u011b. „Maminka mus\u00ed bydlet s n\u00e1mi,“ dod\u00e1m.<\/div>\n
„A jak\u00e1 bude?“ zv\u011bdav\u011b se zept\u00e1 m\u016fj syn po chv\u00edli ml\u010den\u00ed, nejsp\u00ed\u0161 u\u017e pochopil, \u017ee nen\u00ed zbyt\u00ed.<\/div>\n
„Bude skv\u011bl\u00e1,“ usm\u011bju se na n\u011bj a pohlad\u00edm ho po hlav\u011b. „Popros\u00edme spolu tetu Sabine, jestli by si n\u00e1s nevzala a ned\u011blala n\u00e1m maminku, jo?“ Rozsv\u00edt\u00ed se mu o\u010dka, kdy\u017e sly\u0161\u00ed zn\u00e1m\u00e9 jm\u00e9no a usm\u011bje se.<\/div>\n
„Jo. Tetu jo,“ potvrd\u00ed, \u017ee tahle varianta se mu l\u00edb\u00ed a zakousne se do dal\u0161\u00ed pala\u010dinky.<\/div>\n
Uff\u2026 aspo\u0148 n\u011bkdo je spokojenej, tak snad m\u00e1m to z\u00e1kladn\u00ed z krku. Doufejme, \u017ee te\u010f se mi poda\u0159\u00ed Sabine ukecat. Mo\u017en\u00e1 je lep\u0161\u00ed, \u017ee o tom Dejv v\u00ed, budeme na n\u00ed aspo\u0148 t\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem doma,“ ozve se z p\u0159eds\u00edn\u011b Tom\u016fv hlas a bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed. Mrknu na hodiny\u2026 za deset minut deset\u2026 \u010das let\u00ed a odpo\u010d\u00edt\u00e1v\u00e1 minuty m\u00e9ho svobodn\u00e9ho \u017eivota a j\u00e1 si tady v klidu d\u011bl\u00e1m pitom\u00fd pala\u010dinky. M\u016fj milenec a bratr v jedn\u00e9 osob\u011b \u0161el sh\u00e1n\u011bt prst\u00fdnek a kytku pro mou budouc\u00ed man\u017eelku\u2026 m\u016f\u017ee bejt snad ironi\u010dt\u011bj\u0161\u00ed situace? Mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed j\u00edt n\u011bkam na zahradu, nahodit \u0161pag\u00e1t na v\u011btev a vy\u0159e\u0161it to jedn\u00edm podkopnut\u00edm \u017eidle\u2026 nejsem si jistej, jestli tak nakonec neskon\u010d\u00edm\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, strejdo, co to m\u00e1\u0161?“ ozve se dychtiv\u00fd hl\u00e1sek z p\u0159eds\u00edn\u011b, Dav\u00eddek \u0161el p\u0159iv\u00edtat sv\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho str\u00fd\u010dka a z\u0159ejm\u011b se div\u00ed, co to p\u0159inesl za kytku. Dlouho u\u017e tady s n\u00e1mi bydlet nebude, tak a\u0165 si ho prcek je\u0161t\u011b u\u017e\u00edv\u00e1\u2026 bo\u017ee\u2026 kdy\u017e si to p\u0159edstav\u00edm, zase mi za\u010d\u00ednaj stoupat slzy do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Kytku, zv\u011bdav\u010de,“ odpov\u00ed Tom, „u\u017e ses p\u0159evl\u00edkl, jo?“ vypt\u00e1v\u00e1 se Tom a podle hlasu sly\u0161\u00edm, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed ke kuchyni. Nejsp\u00ed\u0161 jde po \u010duchu\u2026<\/div>\n
„A pro koho kytku?“<\/div>\n
„Nebu\u010f zv\u011bdavej, bude\u0161 brzo starej,“ odpov\u00ed mu Tom. „Co to tady tak kr\u00e1sn\u011b von\u00ed?“ str\u010d\u00ed hlavu do dve\u0159\u00ed a nat\u00e1hne. „\u010cuch\u00e1m, \u010duch\u00e1m\u2026 pala\u010dinky,“ usm\u00edv\u00e1 se, kdy\u017e vid\u00ed na stole pln\u00fd tal\u00ed\u0159\u2026 ale hned se jeho v\u00fdraz zm\u011bn\u00ed p\u0159i pohledu na m\u011b. Slzy u\u017e mi zase te\u010dou po tv\u00e1\u0159\u00edch, linky jsou nejsp\u00ed\u0161 znovu roztekl\u00fd a vypad\u00e1m jako stra\u0161\u00e1k do zel\u00ed.<\/div>\n
„Copak?“ popojde ke mn\u011b a nen\u00e1padn\u011b m\u011b pohlad\u00ed po ruce. „Nebu\u010f smutnej, to zvl\u00e1dnem,“ ut\u011b\u0161uje m\u011b, ale to u\u017e je u n\u00e1s ten malej \u010dert\u00edk. Usm\u011bju se na Toma, aby vid\u011bl, \u017ee mu d\u011bkuju za jeho p\u0159\u00edstup a d\u00e1l se v\u011bnuju n\u00e1dob\u00ed. Je na m\u011b tak hodnej, snad si to ani nezaslou\u017e\u00edm.<\/div>\n
„Strejd\u00f3, pro koho je ta kytka?“ znovu z n\u011bj tah\u00e1 Dejv.<\/div>\n
„To je pro novou maminku,“ odpov\u00edm mu a Tom, kter\u00fd mezit\u00edm o\u010duch\u00e1val mlsn\u011b pala\u010dinky na stole, ke mn\u011b zvedne p\u0159ekvapen\u00e9 o\u010di, co to p\u0159ed klukem pl\u00e1c\u00e1m. Nazna\u010d\u00edm mu pohledem, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, aby se ned\u011bsil. „Teta Sabine za chv\u00edli p\u0159ijde, v\u00ed\u0161?“ vysv\u011btluju Dav\u00eddkovi, a kdy\u017e si ut\u0159u ruce, vezmu si od Toma n\u00e1dhernou velkou kytici b\u00edl\u00fdch orchidej\u00ed. Musela b\u00fdt skute\u010dn\u011b hodn\u011b drah\u00e1, a mysl\u00edm, \u017ee Sabine vyraz\u00ed dech. „Nech n\u011bco pro Sab,“ napomenu Toma, kter\u00fd se hned usadil ke stolu a chyst\u00e1 se l\u00e1dovat pala\u010dinkami. Ch\u00e1pav\u011b k\u00fdvne, zakousne se do prvn\u00ed a ol\u00edzne si marmel\u00e1du z horn\u00edho rtu. Bo\u017ee\u2026 je tak n\u00e1dhernej a j\u00e1 o n\u011bj p\u0159ijdu\u2026<\/div>\n
„Von\u00ed?“ zept\u00e1 se Dejv a sna\u017e\u00ed se povysko\u010dit, aby si ke kytce p\u0159i\u010dichl.<\/div>\n
„Ne, orchideje nevon\u00ed,“ str\u010d\u00edm mu ji pod nos, aby zjistil, \u017ee m\u00e1m pravdu. Sice n\u00e1dhern\u00fd kytky, ale \u017e\u00e1dn\u00e1 v\u016fn\u011b. Steriln\u00ed kr\u00e1sa\u2026<\/div>\n
„A pro\u010d orcheje nevon\u00ed?“ padne dal\u0161\u00ed zv\u011bdav\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n
„Orchideje, pako,“ oprav\u00ed ho Tom s \u00fasm\u011bvem a plnou pusou. Hod\u00edm na n\u011bj k\u00e1rav\u00fd pohled, ale hned si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee jeho vychov\u00e1vat nem\u00e1m\u2026 jeho m\u00e1m jen milovat\u2026 Mrknu dol\u016f na Dejva, kter\u00fd s ot\u00e1zkou v o\u010d\u00edch \u010dek\u00e1, co mu odpov\u00edm. Bo\u017ee, jak m\u00e1m v\u011bd\u011bt, pro\u010d nevon\u00ed orchideje? Jsem snad zahradn\u00edk?<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ pokr\u010d\u00edm rameny, „prost\u011b nevon\u00ed,“ s\u00e1hnu nahoru na linku pro brou\u0161enou v\u00e1zu, nato\u010d\u00edm do n\u00ed vodu a naaran\u017euju tak, aby vypadala efektn\u011b. Douf\u00e1m, \u017ee tu nebude dlouho a Sabine si ji odnese dom\u016f. Prozat\u00edm ji schov\u00e1m do lo\u017enice, aby ji nevid\u011bla, nejd\u0159\u00edv teti\u010dku nakrm\u00edme, pak teprve p\u016fjdeme \u017e\u00e1dat o ruku.<\/p>\n<\/div>\n
Vr\u00e1t\u00edm se do kuchyn\u011b akor\u00e1t, abych zachr\u00e1nil p\u011bt posledn\u00edch pala\u010dinek pro nev\u011bstu. Vy\u010d\u00edtav\u011b mrknu na Toma, kter\u00fd u\u017e u\u017e natahoval ruku po dal\u0161\u00ed, a ucuknu s tal\u00ed\u0159em. Zatv\u00e1\u0159\u00ed se ubl\u00ed\u017een\u011b, je\u0161t\u011b by si dal, ale ned\u00e1 se sv\u00edtit, dal\u0161\u00ed ud\u011blat nem\u016f\u017eu, do\u0161lo ml\u00edko.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161?“ mrknu na spokojen\u011b odfukuj\u00edc\u00edho Toma. P\u0159ik\u00fdvne, kdy\u017e pochop\u00ed, co po n\u011bm chci, ale bezmocn\u011b zvedne mastn\u00e9 ruce nad hlavu.<\/div>\n
„Hledej, \u0161mudlo,“ zvedne se, abych ho mohl prohledat a naj\u00edt malou krabi\u010dku v kapse mikiny. Je ve tvaru srdce, pota\u017een\u00e1 zlatou l\u00e1tkou, a kdy\u017e ji otev\u0159u, zaz\u00e1\u0159\u00ed na m\u011b kr\u00e1sn\u00fd platinov\u00fd prst\u00fdnek se zelen\u00fdm smaragdem, okolo os\u00e1zen\u00fd malink\u00fdmi briliant\u00edky. Perfektn\u00ed\u2026 Sabine se bude kr\u00e1sn\u011b hodit k o\u010d\u00edm.<\/div>\n
„N\u00e1dhernej, d\u011bkuju,“ zvednu vd\u011b\u010dn\u00fd pohled k Tomovi, a ten jen s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvne. K\u00e9\u017e bych si ho mohl navl\u00edknout a z\u016fstat nadosmrti s n\u00edm\u2026<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d,“ usm\u011bje se Tom. „Douf\u00e1m, \u017ee bude akor\u00e1t?“ dod\u00e1, ne\u017e si odejde mastn\u00e9 ruce um\u00fdt do koupelny.<\/div>\n
„Co to m\u00e1\u0161?“ u\u017e zase zv\u011bdav\u011b nakukuje Dejv. „To je taky pro tetu?“ pochop\u00ed u\u017e, \u017ee prst\u00fdnek z\u0159ejm\u011b pat\u0159\u00ed ke kytce.<\/div>\n
„Jo, to j\u00ed d\u00e1me, aby si n\u00e1s vzala, v\u00ed\u0161?“ vysv\u011btl\u00edm a schov\u00e1m krabi\u010dku s prst\u00fdnkem do kapsy. „Ale mus\u00ed\u0161 ml\u010det. A\u017e teta p\u0159ijde, nesm\u00ed\u0161 j\u00ed nic \u0159\u00edct, zat\u00edm je to velk\u00fd tajemstv\u00ed,“ dojde mi, \u017ee mladej je schopen Sabine v\u0161echno vyslepi\u010dit je\u0161t\u011b mezi dve\u0159ma, co\u017e by ze strategick\u00fdho hlediska mohl b\u00fdt pr\u016f\u0161vih. Chci Sabine postupn\u011b p\u0159ipravit, aby neutrp\u011bla moc velkej \u0161ok. „P\u0159\u00edsahej, \u017ee bude\u0161 ml\u010det,“ vyzvednu Dejva do n\u00e1ru\u010de a vy\u017eaduju svatou p\u0159\u00edsahu.<\/div>\n
„P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u0161\u00e9fe,“ ucul\u00ed se na m\u011b and\u00edlek a vyfasuje za to pusu.<\/div>\n
„Je to d\u016fle\u017eit\u00fd, v\u00ed\u0161? Mus\u00edme tetu p\u0159emluvit, jinak\u2026“ by se mohlo st\u00e1t, \u017ee mi t\u011b vezmou\u2026<\/em> mysl\u00edm si, ale nahlas tohle Dejvovi \u0159\u00edct nem\u016f\u017eu. Nejsp\u00ed\u0161 by to u n\u011bj zp\u016fsobilo hysterickej z\u00e1chvat. Posledn\u00ed dobou ani nechod\u00edme na n\u00e1v\u0161t\u011bvy do Bambulky, proto\u017ee je tam celej nesv\u016fj, chov\u00e1 se divn\u011b a s d\u011btma si odm\u00edt\u00e1 hr\u00e1t. Mandy n\u00e1m vysv\u011btlila, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e u\u017e chodit nebudeme, proto\u017ee Dejv m\u00e1 strach, \u017ee by se tam mohl zase vr\u00e1tit a ka\u017ed\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva v n\u011bm ten pocit znovu a znovu vyvol\u00e1v\u00e1. Ani \u0161kolku by je\u0161t\u011b nesnesl, kolektiv d\u011bt\u00ed je pro n\u011bj zat\u00edm hrozba n\u00e1vratu do d\u011bc\u00e1ku. Jsem zv\u011bdav, jak ustoj\u00ed \u0161kolu\u2026<\/div>\n
„Jinak co?“ vytrhne m\u011b z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed Dejv, reaguje na mou nedokon\u010denou v\u011btu.<\/div>\n
„Jinak se bude ta pan\u00ed ze soci\u00e1lky zlobit,“ pl\u00e1cnu prvn\u00ed hovadinu, co m\u011b napadla, ale Dejvovi to sta\u010d\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 m\u00e1m pravdu\u2026 dovedu si p\u0159edstavit ten tajfun, kdybych p\u0159i\u0161el k n\u00ed do kancel\u00e1\u0159e a ozn\u00e1mil j\u00ed, \u017ee moje nev\u011bsta zru\u0161ila svatbu bez n\u00e1hrady\u2026 to by teprve bylo n\u011bco\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Zvon\u00ed!“ vyk\u0159ikne Dejv v moj\u00ed n\u00e1ru\u010di, kdy\u017e se cel\u00fdm domem rozlehne zvonek od branky. Sabine m\u00e1 sice svoje kl\u00ed\u010de, ale kdy\u017e v\u00ed, \u017ee jsme doma, v\u017edycky zvon\u00ed, aby n\u00e1s nevyru\u0161ila. Dneska to teda opravdu nehroz\u00ed. Tom je n\u011bkde v ob\u00fdv\u00e1ku, tak se seberu a s Dejvem na ruce vyraz\u00edm ke dve\u0159\u00edm. Zvednu telefon, abych vid\u011bl, \u017ee je to skute\u010dn\u011b Sabine a zm\u00e1\u010dknu bzu\u010d\u00e1k. Za chvilku u\u017e kr\u00e1sn\u00e1 vysok\u00e1 \u010dernovl\u00e1ska kr\u00e1\u010d\u00ed po cesti\u010dce sm\u011brem k n\u00e1m a j\u00e1 ji v duchu vid\u00edm v b\u00edl\u00fdch \u0161atech, zav\u011b\u0161enou do jej\u00edho otce, jak mi ji vede olt\u00e1\u0159i. Stra\u0161n\u00e1 p\u0159edstava, ale jedin\u00e1 mo\u017enost\u2026 zatni zuby, Bille, te\u010f se rozhodne o tv\u00e9m dal\u0161\u00edm \u017eivot\u011b. Bu\u010f budu m\u00edt oba, nebo ani jednoho\u2026 nem\u00e1m na v\u00fdb\u011br.<\/div>\n
„Tak pamatuje\u0161 si to, jo? Ml\u010d, ani slovo o kytce, o prst\u00fdnku ani o mamince,“ zap\u0159\u00edsah\u00e1m je\u0161t\u011b Dejva, ne\u017e mi to odk\u00fdve a j\u00e1 otev\u0159u vchodov\u00e9 dve\u0159e vily.<\/div>\n
„Ahoj, chlapi, tak co se to tady d\u011bje?“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule BILL Tom se rozlou\u010dil, klaply dve\u0159e a byl pry\u010d. Sakra\u2026 tyhle \u0161kody snad nikdy nem\u016f\u017eu napravit. I kdybych na sebe napatlal tunu mejkapu, \u010derven\u00fd o\u010di prost\u011b nezakryju, bude vid\u011bt, \u017ee jsem bulel. Ka\u0161lu na to\u2026 stejn\u011b budu bre\u010det znova, a\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-14439","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14439","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14439"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14439\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14439"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14439"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14439"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}