{"id":14485,"date":"2009-05-18T18:30:00","date_gmt":"2009-05-18T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14452"},"modified":"2009-05-18T18:30:00","modified_gmt":"2009-05-18T17:30:00","slug":"p-s-i-love-you-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/18\/p-s-i-love-you-5\/","title":{"rendered":"P.S. I Love You 5."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ub\u011bhlo n\u011bkolik dn\u00ed ode dne, kdy Tom dostal dal\u0161\u00ed dopis od Billa, a p\u0159esto, \u017ee mu p\u0159\u00edmo rozk\u00e1zal, aby se zbavil v\u0161ech v\u011bc\u00ed, v\u0161e bylo st\u00e1le na sv\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„D\u011bkuju, Andy.“ Dve\u0159e do bytu se otev\u0159ely a ve\u0161li dva mlad\u00ed mu\u017ei. „Nev\u00edm, jestli bych to s\u00e1m zvl\u00e1dl,“ dodal mlad\u0161\u00ed z nich a rukama rozhodil do prostoru, jak se p\u0159ed nimi objevila m\u00edstnost pln\u00e1 oble\u010den\u00ed poh\u00e1zen\u00e9ho po n\u00e1bytku.<\/div>\n
„To je v pohod\u011b, Tome. R\u00e1d to pro tebe ud\u011bl\u00e1m.“ Blon\u010f\u00e1k jej popl\u00e1cal po rameni a zhluboka se nadechl. Nemohl se zbavit dojmu, \u017ee je cel\u00fd pokoj napln\u011bn Billovou v\u016fn\u00ed. Uv\u011bdomoval si, jak t\u011b\u017ek\u00e9 pro Toma muselo b\u00fdt u\u017e jen to, \u017ee v\u0161echny ty v\u011bci vytahal ven s rozhodnut\u00edm naskl\u00e1dat je do krabic a d\u00e1t je pry\u010d.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Andy, vlastn\u011b ani nev\u00edm, jestli to dok\u00e1\u017eu.“ Posadil se na zem k nejv\u011bt\u0161\u00ed kupce oble\u010den\u00ed a do rukou uchopil jedno barevn\u00e9 tri\u010dko. Andreas jen nech\u00e1pav\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed a posadil se proti n\u011bmu. I on vzal do rukou jeden kousek Billova oble\u010den\u00ed. Do mysli se mu vkr\u00e1daly v\u0161echny vzpom\u00ednky na to, co s t\u00edmhle mal\u00fdm \u010f\u00e1blem spole\u010dn\u011b za\u017eil.<\/div>\n
„No, d\u00e1m ty v\u011bci do krabic tak, jak to cht\u011bl, d\u00e1m je prost\u011b pry\u010d, ale\u2026“ Odml\u010del se a zad\u00edval se na tmav\u00e9 d\u017e\u00edny, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b zvedal ze zem\u011b.<\/div>\n
„Ale?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli se jich dok\u00e1\u017eu opravdu zbavit, v\u00ed\u0161? Prost\u011b, d\u00e1m je jen do sklepa nebo k m\u00e1m\u011b do jeho star\u00e9ho pokoje. Ale nedok\u00e1\u017eu je jen tak d\u00e1t pry\u010d, vyhodit je. Jsou to jeho v\u011bci. Jeho oble\u010den\u00ed je to jedin\u00e9, co mi po n\u011bm zbylo.“<\/div>\n
\n
Andreas ml\u010del. Nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl te\u010f \u0159\u00edct. Na jednu stranu jej ch\u00e1pal, s Billem spolu byli ji\u017e od narozen\u00ed, byli jedna du\u0161e rozd\u011blen\u00e1 do dvou t\u011bl a znamenali pro sebe v\u0161echno. Ch\u00e1pal, \u017ee se s t\u00edm Tom jen tak nesrovn\u00e1. Ale na stranu druhou to bylo u\u017e p\u0159es p\u016fl roku, mo\u017en\u00e1 byl v\u00e1\u017en\u011b \u010das na to, aby u\u017e to v\u0161echno skon\u010dilo a Tom se op\u011bt postavil na vlastn\u00ed nohy.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, pust\u00edme se do toho.“ Povzbudiv\u011b se na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele usm\u00e1l a spole\u010dn\u00fdmi silami za\u010dali uzav\u00edrat i to posledn\u00ed, co z Billa v tomhle byt\u011b zbylo. Tom se nebr\u00e1nil slz\u00e1m. Bylo to pro n\u011bj neskute\u010dn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9, jakoby s n\u00edm odch\u00e1zela dal\u0161\u00ed \u010d\u00e1st jeho u\u017e tak mal\u00e9ho j\u00e1. Lou\u010dil se, u\u017e zase.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
„Tome? Donesl jsem ob\u011bd a vyzvedl ti po\u0161tu. M\u00e1\u0161 tam dal\u0161\u00ed dopis. Tome?“ Andreas odhodil kl\u00ed\u010de na mal\u00fd stolek vedle dve\u0159\u00ed a ve\u0161el d\u00e1l do bytu. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe, ale Toma nikde nevid\u011bl. Za\u0161el za roh a na tv\u00e1\u0159i se mu usadil mal\u00fd \u00fasm\u011bv. Jeho kamar\u00e1d le\u017eel zamotan\u00fd v pe\u0159in\u00e1ch a spokojen\u011b spal. Od doby, co dal v\u0161echny Billovy v\u011bci pry\u010d z bytu, po\u0159\u00e1dn\u011b nemohl sp\u00e1t. Zd\u00e1valy se mu no\u010dn\u00ed m\u016fry a p\u0159ipadal si tam najednou tak s\u00e1m. Tohle bylo snad poprv\u00e9 po 14 dnech, kdy zase vid\u011bl Toma sp\u00e1t.<\/div>\n
Necht\u011bl ho budit, proto polo\u017eil krabici s pizzou na no\u010dn\u00ed stolek a na mal\u00fd kousek pap\u00edrku mu napsal vzkaz. Ten spole\u010dn\u011b s ob\u00e1lkou polo\u017eil na v\u00edko krabice a potichu byt zase opustil. Se\u0161el schody a vy\u0161el z domu do chladn\u00e9ho a nep\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9ho po\u010das\u00ed. S\u00e1m si jasn\u011b vzpom\u00ednal, jak na tom byl on, kdy\u017e mu \u0159ekli, \u017ee m\u00e1 Bill n\u00e1dor a ka\u017ed\u00fdm dnem m\u016f\u017ee um\u0159\u00edt. C\u00edtil se naprosto bezmocn\u00fd, a kdy\u017e o m\u011bs\u00edc pozd\u011bji st\u00e1l na jeho poh\u0159bu, myslel si, \u017ee to nem\u016f\u017ee p\u0159e\u017e\u00edt. A p\u0159esto se s t\u00edm srovnal docela rychle. V\u011bd\u011bl, \u017ee na n\u011bj nikdy nezapomene a u\u017e napo\u0159\u00e1d to bude jeden z jeho dvou nejlep\u0161\u00edch p\u0159\u00e1tel, ale dok\u00e1zal se postavit zp\u011bt na nohy a j\u00edt \u017eivotem d\u00e1l. A to sam\u00e9 si z cel\u00e9ho srdce p\u0159\u00e1l i pro Toma. Bolel jej pohled na zni\u010den\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd nev\u00ed, co d\u00e1l se sv\u00fdm \u017eivotem. Ka\u017ed\u00fd den se modlil k Bohu, aby Tom na\u0161el nov\u00fd smysl \u017eivota. Ale zat\u00edm, jak se tak zd\u00e1lo, jedin\u00fdm jeho smyslem \u017eivota se staly dopisy, kter\u00e9 mu pos\u00edlal Bill ze z\u00e1hrob\u00ed.<\/div>\n
Zakroutil hlavou a na mal\u00fd okam\u017eik zav\u0159el o\u010di. Zhluboka nas\u00e1l do plic ledov\u00fd vzduch a nech\u00e1val drobounk\u00e9 vlo\u010dky sn\u011bhu dopadat na svou tv\u00e1\u0159. Pomalu vykro\u010dil mezi lidi na ulici, kdy\u017e za sebou usly\u0161el Tom\u016fv k\u0159ik.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
P\u00e1r vte\u0159in pot\u00e9, co Andreas opustil Tom\u016fv byt, se zat\u0159epotala jeho v\u00ed\u010dka a on zam\u017eoural proti \u0161eru, kter\u00e9 v byt\u011b panovalo. Unaven\u011b si prot\u0159el o\u010di a pohled mu padl na krabici s pizzou. Usm\u00e1l se a u\u017e, u\u017e se natahoval, aby si mohl jeden kousek vz\u00edt, kdy\u017e si v\u0161iml \u017elut\u00e9ho vzkazu a na\u017eloutl\u00e9 ob\u00e1lky. Samoz\u0159ejm\u011b prvn\u00ed s\u00e1hl po ob\u00e1lce.<\/div>\n
„And\u00edlku, tak jsem tady! Sl\u00edbil jsem ti, \u017ee ti za p\u00e1r dn\u00ed p\u0159ijde dal\u0161\u00ed dopis, a j\u00e1 sv\u00e9 sliby p\u0159eci dr\u017e\u00edm!<\/em><\/div>\n
Dnes ti nebudu ps\u00e1t nic dlouh\u00e9ho, l\u00e1sko. Jen t\u011b pros\u00edm, zajdi na tuhle adresu, tam se v\u0161echno dozv\u00ed\u0161.<\/em><\/div>\n
P.S. Miluji t\u011b.“<\/em><\/div>\n
Tom nech\u00e1pal ta slova, ale ani\u017e by si to uv\u011bdomil, mezi prsty uchopil l\u00edste\u010dek s adresou a vyb\u011bhl z bytu, cestou popadl je\u0161t\u011b bundu a u\u017e sb\u00edhal schody ven. M\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, v davu mezi lidmi je\u0161t\u011b zahl\u00e9dl Andreasovu \u017elutou k\u0161tici. Rozb\u011bhl se za n\u00edm.<\/div>\n
„Andy? Andy!“ Jeho p\u0159\u00edtel se oto\u010dil.<\/div>\n
„Tome? Co tady\u2026 V\u017edy\u0165 jsi spal.“<\/div>\n
„Jo, jo, spal, ale te\u010f mus\u00edme n\u011bkam zaj\u00edt. Poj\u010f honem.“ Ne\u010dekal na souhlas a u\u017e t\u00e1hnul p\u0159\u00edtele ke sv\u00e9mu autu. Usedl na m\u00edsto \u0159idi\u010de a pomalu se za\u0159adil do hust\u00e9ho provozu. Andreas si zapnul bezpe\u010dnostn\u00ed p\u00e1s a kone\u010dn\u011b dostal prostor pro sv\u00e9 ot\u00e1zky.<\/div>\n
„Co se stalo, Tome, kam to jedeme?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Andy, nev\u00edm. Dostal jsem dal\u0161\u00ed dopis od Billiho a prost\u011b\u2026“ Na semaforu sko\u010dila \u010derven\u00e1 a Tom zastavil auto. Oto\u010dil se \u010delem ke spolujezdci. „Psal tam, a\u0165 zajedu na tuhle adresu,“ podal mu pap\u00edrek a za\u0159adil rychlost, auto p\u0159ed n\u00edm se pomalu rozj\u00ed\u017ed\u011blo. „Pr\u00fd se v\u0161echno dozv\u00edm tam,“ pokr\u010dil rameny a zabo\u010dil doprava. Byl opravdu zv\u011bdav\u00fd, kam ho to Bill poslal.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
„Cestovn\u00ed kancel\u00e1\u0159? Tome?“ Andreas se nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval na Toma, ale vysv\u011btlen\u00ed se od n\u011bj nedo\u010dkal. S\u00e1m Tom m\u011bl na tv\u00e1\u0159i nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed v\u00fdraz. Spole\u010dn\u011b ve\u0161li dovnit\u0159.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den. Jak v\u00e1m mohu pomoci?“ Celkem sympatick\u00e1 blond\u00fdnka se na oba usm\u00e1la a pokynula jim, aby se usadili proti n\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1, vlastn\u011b ani nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom potichu a p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, pro\u010d jej Bill poslal pr\u00e1v\u011b sem. „Zn\u00e1te Billa Kaulitze?“ Zeptal se potichu a v tu r\u00e1nu mu bylo jasn\u00e9, \u017ee tahle \u017eena mu d\u00e1 odpov\u011bdi na ot\u00e1zky. V jej\u00edch o\u010d\u00edch se objevil odlesk slz.<\/div>\n
„Vy jste jeho p\u0159\u00edtel?“ Ti\u0161e popot\u00e1hla a postavila p\u0159ed sebe krabici s tahac\u00edmi kapesn\u00ed\u010dky. Byla dojat\u00e1. P\u0159esn\u011b si pamatovala, jak za n\u00ed minul\u00fd rok v l\u00e9t\u011b p\u0159i\u0161el sympatick\u00fd mlad\u00edk s uhlov\u011b \u010dern\u00fdmi vlasy a bledou poko\u017ekou. Zprvu tenkr\u00e1t nech\u00e1pala, co po n\u00ed chce, ale kdy\u017e j\u00ed \u0159ekl, \u017ee um\u00edr\u00e1 a pot\u0159ebuje za\u0159\u00eddit d\u00e1rek pro svou l\u00e1sku, na rozlou\u010denou, v tu chv\u00edli m\u011bl ve\u0161kerou jej\u00ed podporu. Trp\u011bliv\u011b \u010dekala na den, kdy se tu jeho p\u0159\u00edtel objev\u00ed.<\/div>\n
„A-ano,“ vydechl Tom a zabo\u0159il se do op\u011bradla celkem nepohodln\u00e9ho k\u0159esla. Zmaten\u00e9ho pohledu sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele si nev\u0161\u00edmal, moment\u00e1ln\u011b m\u011bl o\u010di jen pro ni. Pohledem visel na jej\u00edch rtech, kdy\u017e za\u010dala vypr\u00e1v\u011bt.<\/div>\n
„Ten den, kdy tu byl, si \u017eiv\u011b pamatuji. Objevil se mezi dve\u0159mi se z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem a p\u0159i\u0161el sem ke mn\u011b s t\u00edm, \u017ee pot\u0159ebuje za\u0159\u00eddit d\u00e1rek pro svou l\u00e1sku. Prvn\u00ed jsem to brala jako naprosto norm\u00e1ln\u00ed v\u011bc a nep\u0159i\u0161lo mi na tom nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Ale pak jsem si ho prohl\u00e9dla. Usm\u00edval se, ale byl smutn\u00fd, jeho pohled byl pr\u00e1zdn\u00fd. Zeptala jsem se, jestli je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku a on\u2026 on mi \u0159ekl,“ odml\u010dela se a vyt\u00e1hla si jeden kapesn\u00ed\u010dek. Bylo pro ni t\u011b\u017ek\u00e9 tohle v\u0161echno \u0159\u00edkat n\u011bkomu dal\u0161\u00edmu. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 pak tomu, pro koho tohle v\u0161echno mus\u00ed b\u00fdt je\u0161t\u011b daleko t\u011b\u017e\u0161\u00ed. Sta\u010dil j\u00ed jedin\u00fd pohled na Tomovu tv\u00e1\u0159 a bylo j\u00ed jasn\u00e9, co v\u0161echno si mus\u00ed tenhle mlad\u00edk uvnit\u0159 pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edvat.<\/div>\n
Zhluboka se nadechla a pokra\u010dovala. „\u0158ekl mi, \u017ee um\u00edr\u00e1 a \u017ee tohle je pro n\u011bj opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9. \u017de je to posledn\u00ed v\u011bc, kterou pro v\u00e1s m\u016f\u017ee ud\u011blat a \u017ee si p\u0159eje, abyste byl \u0161\u0165astn\u00fd. Proto pro v\u00e1s za\u0159\u00eddil tuhle cestu. A m\u00e1m v\u00e1m p\u0159edat i tenhle dopis.“ Domluvila a bezd\u011bky p\u0159istr\u010dila krabici s kapesn\u00ed\u010dky p\u0159ed Toma. S tichounk\u00fdm „d\u011bkuji,“ si jeden vzal a vysmrkal se. Nev\u011b\u0159il tomu v\u0161emu, nedok\u00e1zal to pochopit. Dopis a slo\u017eku s letenkami a dal\u0161\u00edmi informacemi musel p\u0159evz\u00edt Andreas. Tomovi se klepaly ruce a neudr\u017eel v nich ani kl\u00ed\u010dky od auta.<\/div>\n
Rozlou\u010dili se a pomalu odch\u00e1zeli zp\u011bt do auta. Tom se nechal podep\u0159\u00edt Andreasem, sotva c\u00edtil nohy, byl tak slab\u00fd. Andreas jej posadil na m\u00edsto spolujezdce a slo\u017eku odlo\u017eil na palubn\u00ed desku. S\u00e1m si sedl na m\u00edsto \u0159idi\u010de a kl\u00ed\u010dky zasunul do zapalov\u00e1n\u00ed. Pod\u00edval se na Toma. Rozechv\u011bl\u00fdmi prsty se natahoval pro na\u017eloutlou ob\u00e1lku. Po\u010dkal p\u00e1r vte\u0159in a nakonec pomohl Tomovi ob\u00e1lku rozlepit. Ve chv\u00edli, kdy se jeho p\u0159\u00edtel za\u010detl do \u010dern\u00fdch \u0159\u00e1dk\u016f, nastartoval a rozjel se zp\u011bt k Tomovi dom\u016f.<\/div>\n
„Tomi, l\u00e1sko. V\u00edm, \u017ee ti hlavou mus\u00ed b\u011bhat spousta my\u0161lenek, \u017ee jsi zmaten\u00fd. Ale chci, aby jsi spole\u010dn\u011b s Andreasem jel na tu dovolenou. Chci, aby jsi znova nav\u0161t\u00edvil m\u00edsto, kter\u00e9 ve mn\u011b zanechalo jedny z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch vzpom\u00ednek na n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd \u017eivot. Chci, aby sis to v\u0161echno p\u0159ipomenul, a abys byl na chv\u00edli \u0161\u0165astn\u00fd. A chci, aby tam s tebou byl Andy, proto\u017ee je to dobr\u00fd p\u0159\u00edtel a v\u00edm, \u017ee ti pom\u016f\u017ee, nenech\u00e1 t\u011b samotn\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
U\u017eijte si to, and\u00edlku! A a\u0165 t\u011b ani nenapadne se pod\u00edvat, kam jsem v\u00e1s to poslal! Ur\u010dit\u011b t\u011b to napadne samo, ale kdyby ne, nech se p\u0159ekvapit, a\u0165 to v\u00ed jen Andy.<\/em><\/div>\n
Pa, and\u00edlku.<\/em><\/div>\n
P.S. Miluji T\u011b!“<\/em><\/div>\n
*<\/div>\n
„Ty chce\u0161 jet na dovolenou? Te\u010f, Tome? Ty jsi se asi zbl\u00e1znil.“ Simon spole\u010dn\u011b se sv\u00fdm synem prost\u00edrala st\u016fl k ve\u010de\u0159i. Nemohla pop\u0159\u00edt, \u017ee kdy\u017e dnes odpoledne vid\u011bla jeho \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv, srdce j\u00ed zaplesalo radost\u00ed. Ale kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bla, co je d\u016fvodem jeho \u00fasm\u011bvu, radost j\u00ed p\u0159e\u0161la. Tohle u\u017e p\u0159ekra\u010dovalo v\u0161echny meze.<\/div>\n
„Je to d\u00e1rek od Billa, mami, jist\u011b\u017ee pojedu.“ Polo\u017eil posledn\u00ed tal\u00ed\u0159 na kostkovan\u00fd ubrus a nat\u00e1hl se pro m\u00edsu se sal\u00e1tem. „Za\u0159\u00eddil to pro m\u011b a pro Andyho, nem\u016f\u017eu to ignorovat.“<\/div>\n
„Ale Tome, uv\u011bdomuje\u0161 si, \u017ee jsi bez pr\u00e1ce? M\u011bl bys rad\u011bji sv\u016fj \u010das tr\u00e1vit hled\u00e1n\u00edm zam\u011bstn\u00e1n\u00ed a ne se n\u011bkde poflakovat jen proto, \u017ee to za\u0159\u00eddil Bill.“ Tom bouchnul skleni\u010dkou o st\u016fl, jen z\u00e1zrakem se nerozbila.<\/div>\n
„Je to od Billa, mami! Od Billa! Nebudu to ignorovat! Je to d\u00e1rek od n\u011bj, pojedu tam, a\u0165 se ti to l\u00edb\u00ed nebo ne!“<\/div>\n
„Tome, ale tohle u\u017e je p\u0159\u00edli\u0161! Zach\u00e1z\u00ed to moc daleko! Dote\u010f jsem ml\u010dela, ale u\u017e je to opravdu p\u0159\u00edli\u0161! Pod\u00edvej se na sebe, v\u017edy\u0165 \u017eije\u0161 ze dne na den jen proto, \u017ee douf\u00e1\u0161, \u017ee ti p\u0159ijde dal\u0161\u00ed dopis. Tohle nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed!“<\/div>\n
„To je mi jedno! Je to od Billa! On je\u0161t\u011b nem\u011bl um\u0159\u00edt, mami! Bylo mu p\u011btadvacet! Nem\u011bl je\u0161t\u011b um\u0159\u00edt!“ Tom se svezl na \u017eidli a v prstech sv\u00edral b\u00edl\u00fd ubrousek.<\/div>\n
Simon do\u0161la slova. Nemohla na n\u011bj d\u00e1l k\u0159i\u010det, a\u0165 byla proti sebev\u00edc. Neposlechl by ji a akor\u00e1t by pomalu ztr\u00e1cela i jeho. To nemohla dopustit.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ za\u0161eptala ti\u0161e a ode\u0161la do kuchyn\u011b pro hlavn\u00ed chod. Tom slo\u017eil tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a nechal pr\u016fchod sv\u00fdm emoc\u00edm. I na n\u011bj toho bylo p\u0159\u00edli\u0161.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
St\u00e1l uprost\u0159ed p\u0159epln\u011bn\u00e9 leti\u0161tn\u00ed haly po prav\u00e9m boku s Andreasem. Je\u0161t\u011b st\u00e1le nev\u011bd\u011bl, kam let\u00ed, ale jedno m\u00edsto jej napadalo. Doufal, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed. Na tohle jedno m\u00edsto m\u011bli s Billem oba ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed vzpom\u00ednky a on doufal, \u017ee polet\u00ed pr\u00e1v\u011b tam.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, u\u017e hl\u00e1sili n\u00e1\u0161 let.“ Andreas\u016fv hlas jej p\u0159im\u011bl vr\u00e1tit se zp\u011bt do sou\u010dasnosti a opustit sv\u011bt vzpom\u00ednek.<\/div>\n
Popadl ta\u0161ku, kterou si bral do letadla jako p\u0159\u00edru\u010dn\u00ed zavazadlo a vydal se za Andreasem, kter\u00fd jej vedl k n\u00e1stupu \u010d\u00edslo 5. Hlavou mu probleskla vzpom\u00ednka, jak p\u0159ed p\u011bti lety takhle \u0161el ke stejn\u00e9mu n\u00e1stupu ruku v ruce s Billem, kter\u00fd kolem n\u011bj \u0161\u0165astn\u011b poskakoval a prozp\u011bvoval si.<\/div>\n
„P\u0159\u00edjemn\u00fd let.“ Mil\u00e1 brunetka se na n\u011bj usm\u00e1la a pokynula mu d\u00e1l do tubusu, kter\u00fdm se dostane k letadlu. Oplatil j\u00ed \u00fasm\u011bv a vydal se za Andreasem.<\/div>\n
Tu\u0161il, \u017ee na tuhle dovolenou tak\u00e9 nikdy nezapomene. V kostech c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nap\u011bt\u00ed a mraven\u010den\u00ed. V\u011bd\u011bl jist\u011b, \u017ee je Bill poslal na Maltu. Byl si t\u00edm neomyln\u011b jist\u00fd.<\/div>\n
„Jsi bl\u00e1zen, l\u00e1sko.“ \u0160pitl ti\u0161e a dob\u011bhl Andrease, kter\u00fd na n\u011bj \u010dekal n\u011bkolik krok\u016f p\u0159ed n\u00edm. Spole\u010dn\u011b do\u0161li a\u017e na sv\u00e1 m\u00edsta, kde se usadili do pohodln\u00fdch seda\u010dek a p\u0159ipoutali se.<\/div>\n
„Stejn\u011b se div\u00edm, \u017ee n\u00e1m Bill zaplatil dovolenou, kam mus\u00edme letadlem. V\u017edy\u0165 v\u011bd\u011bl, jak\u00fd m\u00e1\u0161 strach z l\u00e9t\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l a mezi prsty pevn\u011b sev\u0159el op\u011brky. „Byl to prev\u00edt.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikn\u011bte na novou anketu, d\u00edky. J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni Ub\u011bhlo n\u011bkolik dn\u00ed ode dne, kdy Tom dostal dal\u0161\u00ed dopis od Billa, a p\u0159esto, \u017ee mu p\u0159\u00edmo rozk\u00e1zal, aby se zbavil v\u0161ech v\u011bc\u00ed, v\u0161e bylo st\u00e1le na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. „D\u011bkuju, Andy.“ Dve\u0159e do bytu se otev\u0159ely a ve\u0161li dva mlad\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[229],"tags":[],"class_list":["post-14485","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-p-s-i-love-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14485","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14485"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14485\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14485"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14485"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14485"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}