{"id":14508,"date":"2009-05-16T16:00:00","date_gmt":"2009-05-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=14475"},"modified":"2009-05-16T16:00:00","modified_gmt":"2009-05-16T15:00:00","slug":"balada-o-eosovi-psyche-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/05\/16\/balada-o-eosovi-psyche-2\/","title":{"rendered":"Balada o \u00c9\u00f3sovi & Psych\u00e9 2."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tat\u00ednku! Ale j\u00e1 nechci, nechci od V\u00e1s odej\u00edt!“ Z kr\u00e1sn\u00fdch o\u010d\u00ed kanula jedna slza za druhou.<\/div>\n
„Bille, chlap\u010de.“ Opatrn\u011b prohr\u00e1bl sv\u00fdmi prsty uhlov\u011b \u010dern\u00e9 vlasy, dlan\u00ed sklouzl a\u017e k tv\u00e1\u0159i. Jeho syn se n\u011b\u017en\u011b stulil k jeho ruce a l\u00edbal jej do dlan\u011b, st\u00e1le plakal.<\/div>\n
„Pros\u00edm V\u00e1s, tat\u00ednku, nepos\u00edlejte mne pry\u010d. Pros\u00edm V\u00e1s.“<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi to, chlap\u010de. Nechci nahn\u011bvat Bohy.“ Pol\u00edbil jej na \u010delo a oto\u010dil se k odchodu. „Obl\u00e9kni si to, Bille.“<\/div>\n
Z\u016fstal s\u00e1m. Schoulil se na zem k noh\u00e1m postele a ti\u0161e plakal. Srdce se mu trhalo na milion kousk\u016f. Nedok\u00e1zal pochopit, jak jej otec m\u016f\u017ee poslat pry\u010d. V\u017edy\u0165 maj\u00ed jen jeden druh\u00e9ho, jak mu tohle mohl ud\u011blat? On nepot\u0159ebuje ke sv\u00e9mu \u017eivotu l\u00e1sku, v\u017edy\u0165 je takhle \u0161\u0165astn\u00fd!<\/div>\n
„Princezno Psych\u00e9? Jste hotova? Pan kr\u00e1l ji\u017e \u010dek\u00e1.“ Do jeho pokoje ve\u0161la d\u00edvka jen o p\u00e1r let mlad\u0161\u00ed ne\u017e byl on s\u00e1m a pokorn\u011b se poklonila hned, jak na ni padl jeho pohled. Set\u0159el slzy a postavil se na nohy.<\/div>\n
„Gabriel,“ povzdechl si. I toto d\u011bv\u010de mu bude chyb\u011bt. V\u0161ichni tady mu budou chyb\u011bt. „\u0158ekni otci, \u017ee hned p\u0159ijdu.“ D\u00edvka jen p\u0159ik\u00fdvla, poklonila se a rychl\u00fdmi kr\u016f\u010dky opustila pokoj. Bill se zhluboka nadechl a shodil ze sebe sv\u00e9 dosavadn\u00ed \u0161aty. Sv\u00e9 drobn\u00e9 t\u011blo zamotal do \u010dern\u00e9ho roucha a naposledy se rozhl\u00e9dl po sv\u00e9 komnat\u011b. Ji\u017e nikdy se sem nepod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
Kdy\u017e proch\u00e1zel dlouhou chodbou, do o\u010d\u00ed se mu op\u011bt tla\u010dily slzy, p\u0159esto \u0161el v\u0161ak s hlavou hrd\u011b vzty\u010denou.<\/div>\n
„Jsem tu, ot\u010de.“<\/div>\n
„Ach.“ Star\u00fd kr\u00e1l ti\u0161e vydechl a nat\u00e1hl svou ruku. Bill se j\u00ed zlehka chytil a pomalu se vydali v \u010dele kr\u00e1lovsk\u00e9ho pr\u016fvodu k \u00fatesu. S ka\u017ed\u00fdm krokem se chv\u011bl v\u00edce a v\u00edce. B\u00e1l se toho, co na n\u011bj \u010dek\u00e1, co s n\u00edm bude.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
P\u0159ech\u00e1zel po sv\u00e9 komnat\u011b, sna\u017e\u00edce se p\u0159im\u011bt \u010das plynout rychleji. Nemohl se do\u010dkat ve\u010dera, kdy si k sob\u011b do pal\u00e1ce p\u0159ivede jeho. Tu nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed bytost na zemi. St\u00e1le se nakl\u00e1n\u011bl z okna a pohledem posouval slunce bl\u00ed\u017ee k obzoru. Ka\u017ed\u00e9ho, kdo s n\u00edm toho dne cht\u011bl mluvit, odbyl. Byl nep\u0159\u00edjemn\u00fd, nevrl\u00fd a nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
„Pane, nesn\u00edte n\u011bco?“ Drobn\u00e1 d\u00edvka postavila p\u0159ed Toma t\u00e1c pln\u00fd ovoce. Oto\u010dil se na ni, prop\u00e1lil ji sv\u00fdm pohledem. Ucukla a ustoupila o krok zp\u011bt.<\/div>\n
„Vypad\u00e1m na to, \u017ee m\u00e1m snad hlad?!“<\/div>\n
„Ne, m\u016fj pane. Odpus\u0165te mou troufalost.“ Pokorn\u011b se poklonila a \u010dekala na jeho p\u0159\u00edkazy.<\/div>\n
„Jdi a dnes u\u017e mi necho\u010f na o\u010di. Nikdo z v\u00e1s!“ Jeho hlas se nesl chodbami pal\u00e1ce jako ozv\u011bna. Drobounk\u00e1 d\u00edvka za sebou rychle zav\u0159ela ohromn\u00e9, zlat\u00e9 dve\u0159e a Tom padl na prostornou postel. Zav\u0159el o\u010di a tv\u00e1\u0159 ukryl v dlan\u00edch. Zhluboka d\u00fdchal, sna\u017eil se zaspat tenhle dlouh\u00fd den.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se odpoledn\u00ed slun\u00ed\u010dko p\u0159ehouplo a pomalu zapadalo za obzor. To byl jeho \u010das. Popadl dlouh\u00fd, b\u00edl\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 vy\u0161\u00edvan\u00fd zlat\u00fdmi nit\u011bmi a opustil sv\u016fj pal\u00e1c. Hnal se s v\u011btrem o z\u00e1vod a jeho n\u00e1lada se zd\u00e1la b\u00fdt o pozn\u00e1n\u00ed lep\u0161\u00ed. Zastavil se a \u0161pi\u010dky prst\u016f na nohou smo\u010dil ve vod\u011b pod \u00fatesem. Zad\u00edval se nahoru. St\u00e1l tam. V \u010dern\u00e9m rou\u0161e, s hlavou pokorn\u011b sklon\u011bnou k zemi. Byl n\u00e1dhern\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
„Tat\u00ednku, pros\u00edm V\u00e1s.“ Drobn\u00e1 postava se oto\u010dila zp\u011bt k davu stoj\u00edc\u00edmu za n\u00ed. „Pros\u00edm V\u00e1s, je\u0161t\u011b m\u016f\u017eeme odej\u00edt. Nepos\u00edlejte mne pry\u010d, tat\u00ednku.“ Jeho t\u011blo se ot\u0159\u00e1salo potla\u010dovan\u00fdmi vzlyky, bylo to mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e si p\u0159edstavoval.<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi.“ Na malou chv\u00edli kr\u00e1l zav\u0159el o\u010di, kdy\u017e se kolem rozfoukal siln\u00fd v\u00edtr. Usly\u0161el v\u00fdk\u0159ik. Kdy\u017e o\u010di op\u011bt otev\u0159el, t\u011blo jeho syna se vzn\u00e1\u0161elo vzduchem, v\u00edtr jej odn\u00e1\u0161el pry\u010d.<\/div>\n
„Sbohem,“ za\u0161eptal kr\u00e1l, hlas se mu zlomil, kolena podlomila. Ztratil sv\u00e9ho jedin\u00e9ho syna.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
„Ach.“ Dopadl na kolena, z jeho hrdla se vydral tichounk\u00fd vzdych. Otev\u0159el o\u010di a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Kde to je? Vypad\u00e1 to tady tak kr\u00e1sn\u011b.<\/div>\n
„V\u00edtej v m\u00e9m pal\u00e1ci.“ Polekan\u011b se oto\u010dil, nikde v\u0161ak nikoho nevid\u011bl. „Budu tv\u00fdm man\u017eelem, m\u00e9 jm\u00e9no je \u00c9\u00f3s. Jsem b\u016fh \u00fasvitu a rann\u00edch \u010derv\u00e1nk\u016f. Mou matkou je bohyn\u011b Afrodita.“ St\u00e1le se ot\u00e1\u010del kolem dokola, byl tu v\u0161ak s\u00e1m. Komu pat\u0159il ten hlas? A kde se skr\u00fdv\u00e1 jeho majitel?<\/div>\n
„Ode dne\u0161ka je m\u016fj pal\u00e1c tv\u00fdm domovem. Ber si, co se ti bude l\u00edbit, nos \u0161aty, kter\u00e9 si s\u00e1m vybere\u0161 a jez a pij, co tv\u00e9 hrdlo r\u00e1\u010d\u00ed. M\u00ed sluhov\u00e9 jsou nyn\u00ed tv\u00fdmi sluhy. \u017d\u00e1dej si od nich cokoliv, spln\u00ed ka\u017ed\u00e9 tv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
Ten medov\u00fd hlas se to\u010dil kolem n\u011bj, byl tak zmaten\u00fd. Srdce mu divoce bilo.<\/div>\n
„Je v\u0161ak jedna v\u011bc, kterou nikdy nesm\u00ed\u0161.“ Polekan\u011b nadsko\u010dil, kdy\u017e se lehk\u00fd v\u011bt\u0159\u00edk ot\u0159el o jeho tv\u00e1\u0159. Zad\u00edval se do m\u00edsta, odkud v\u00e1nek p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„Jak\u00e1 je to v\u011bc?“ T\u00e9m\u011b\u0159 nepozn\u00e1val sv\u016fj hlas, zadrh\u00e1val se mu v hrdle, jen ti\u0161e \u0161eptal.<\/div>\n
„Nikdy nesm\u00ed\u0161 vid\u011bt mou tv\u00e1\u0159.“<\/div>\n
„Pro\u010d, m\u016fj pane?“<\/div>\n
„Prost\u011b nesm\u00ed\u0161!“ Ustoupil o krok zp\u011bt. T\u00f3n, j\u00edm\u017e na n\u011bj nyn\u00ed promluvil se mu ani trochu nel\u00edbil. Nah\u00e1n\u011bl mu strach. „Omlouv\u00e1m se, nechci, aby ses m\u011b b\u00e1l.“ Jemn\u00fd v\u00e1nek se op\u011bt ot\u0159el o jeho tv\u00e1\u0159. „Jsi skute\u010dn\u011b kr\u00e1sn\u00fd, n\u00e1dhern\u00fd. Tv\u00e1 kr\u00e1sa mi vyr\u00e1\u017e\u00ed dech.“<\/div>\n
C\u00edtil, jak mu rudnou tv\u00e1\u0159e, sklopil pohled k zemi.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme spolu mluvit kdykoliv a m\u016f\u017ee\u0161 ode mne cokoliv \u017e\u00e1dat, ale nikdy neporu\u0161 to, co jsem ti \u0159ekl. Ano?“<\/div>\n
„Ano, m\u016fj pane.“
„A ne\u0159\u00edkej mi pane. Pro tebe jsem Tom.“<\/div>\n
„Tom? Ale \u0159\u00edkal jste, \u017ee\u2026“
„Ano, v\u00edm, co jsem \u0159\u00edkal. Je\u0161t\u011b si pamatuji, jak zn\u00ed m\u00e9 jm\u00e9no, neboj se.“ Z jeho hlasu bylo sly\u0161et pobaven\u00ed. Bill se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Tak V\u00e1m m\u00e1m tedy \u0159\u00edkat Tome, m\u016fj pane?“<\/div>\n
„Oh ano, \u0159\u00edkej mi tak.“ Zachv\u011bl se, c\u00edtil, jak se kolem jeho t\u011bla n\u011bco neviditeln\u00e9ho omot\u00e1v\u00e1. „Akor\u00e1t vynech toho p\u00e1na, jsem sotva o p\u00e1r let star\u0161\u00ed ne\u017e ty s\u00e1m. Nemus\u00ed\u0161 mi vykat. \u0158\u00edkej mi jen Tome. Oh ano, \u0159\u00edkej mi Tome.“ Jemn\u00fd, sametov\u00fd hlas se zm\u011bnil v melodick\u00fd \u0161epot.<\/div>\n
„Jak se jmenuje\u0161? A posa\u010f se p\u0159eci!“ C\u00edtil, jak jej v\u011bt\u0159\u00edk tla\u010d\u00ed k posteli. Posadil se a kolena p\u0159it\u00e1hl k t\u011blu.<\/div>\n
„Jmenuji se Bill, ale v cel\u00e9m kr\u00e1lovstv\u00ed mi nikdo, krom\u011b tat\u00ednka, ne\u0159ekne jinak, ne\u017e Psych\u00e9.“<\/div>\n
„Hmm, a pro\u010dpak?“ C\u00edtil, jak se postel po jeho levici prohnula. S nad\u011bj\u00ed oto\u010dil hlavu t\u00edm sm\u011brem, nic v\u0161ak nevid\u011bl. Smutn\u011b si povzdechl. Cht\u011bl zn\u00e1t tv\u00e1\u0159, kter\u00e9 pat\u0159\u00ed ten n\u00e1dhern\u00fd, okouzluj\u00edc\u00ed hlas.<\/div>\n
„Maminka necht\u011bla, aby n\u011bkdo v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem chlapec.“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b pro to m\u011bla dobr\u00fd d\u016fvod. Chlapec jako ty by se n\u00e1dhern\u011b vyj\u00edmal v Diov\u011b har\u00e9mu.“ Zachv\u011bl se. Ano, to mu \u0159\u00edkala i jeho maminka.<\/div>\n
„\u0158ekni mi, Bille, kolik je ti let?“<\/div>\n
„Na p\u0159elomu l\u00e9ta a podzimu mi bude devaten\u00e1ct, pa-, Tome.“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b!“ V\u0161imnul si, jak se komnatou rozv\u00ed\u0159il vzduch. „Jsi jen o rok mlad\u0161\u00ed, ne\u017e jsem j\u00e1. Budu-li sv\u016fj v\u011bk po\u010d\u00edtat na lidsk\u00e1 l\u00e9ta.“ Bill se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Bille.“ Uc\u00edtil op\u011bt lehk\u00fd dotek na tv\u00e1\u0159i, nikde v\u0161ak nevid\u011bl dla\u0148, kter\u00e1 by se jej dot\u00fdkala. „Omluv\u00ed\u0161 mne? Budu muset j\u00edt.“ Smutn\u011b sv\u011bsil hlavu, ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Nebu\u010f smutn\u00fd. Vr\u00e1t\u00edm se. Ka\u017ed\u00fd den a ka\u017edou noc budu s tebou. Nic se neboj, m\u00e1 l\u00e1sko.“<\/div>\n
„L\u00e1sko?“<\/div>\n
„Oh ano.“ N\u011bco vlhk\u00e9ho jej zastudilo na tv\u00e1\u0159i. P\u0159ilo\u017eil si dla\u0148 na l\u00ed\u010dko a rozhl\u00ed\u017eel se pokojem.<\/div>\n
„Chovej se tu jako doma, Bille. J\u00e1 se za tebou vr\u00e1t\u00edm.“<\/div>\n
Pokojem se op\u011bt rozv\u00ed\u0159il vzduch, slabounk\u00fd v\u011bt\u0159\u00edk si pohr\u00e1l s jeho havran\u00edmi vlasy a pot\u00e9 ti\u0161e zmizel. Z\u016fstal v komnat\u011b s\u00e1m. Se \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem padl na postel, v\u00fdskal a pi\u0161t\u011bl, byl opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. C\u00edtil se b\u00fdt zamilovan\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikn\u011bte na novou anketu, d\u00edky. J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni „Tat\u00ednku! Ale j\u00e1 nechci, nechci od V\u00e1s odej\u00edt!“ Z kr\u00e1sn\u00fdch o\u010d\u00ed kanula jedna slza za druhou. „Bille, chlap\u010de.“ Opatrn\u011b prohr\u00e1bl sv\u00fdmi prsty uhlov\u011b \u010dern\u00e9 vlasy, dlan\u00ed sklouzl a\u017e k tv\u00e1\u0159i. Jeho syn se n\u011b\u017en\u011b stulil k jeho ruce a l\u00edbal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[233],"tags":[],"class_list":["post-14508","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balada-o-eosovi-psyche"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14508","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=14508"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/14508\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=14508"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=14508"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=14508"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}